ivona | •
|
(17.3.2008 10:37:19) Promiňte, nechci se Vás dotknout, také mám vysokoškolské vzdělání a to co tady prezentujete jako novinku patří k normání péči o batole. Tuto "Vaši" metodu jsem praktikovala už za totáče, jinak s dětmi v útlém věku komunikovat nelze. Vidím, že jste objevila Ameriku.
děkuji za odpověď, ale té se nedočkám neb bude můj příspěvek vymazán.
|
Vladan |
|
(17.3.2008 10:42:59) No, já si myslím, že je velmi užitečné, že tohle napsala. Mnohá mladá maminka by si s tím nevěděla rady. Předpokládat, že všichni znají totéž, co já, je docela divné, ne?
|
Lenule | •
|
(17.3.2008 17:44:00) I kdyz je to vlastne velmi logicke, tak by me to samotnou vubec nenapadlo...taky si myslim, ze je dobre, ze to autorka napsala - ne vsichni vi vsechno. Kazdopadne je to zajimave (zvlast, kdyz je to ze zivota) a moc hezky napsane.
|
radka | •
|
(19.3.2008 11:19:32) to, co autorka popisuje, mi prijde taky jako samozrejme - prece kdyz s ditetem jsem, tak se snazim vnimat, co mi sdeluje, co potrebuje, co chce - myslim, ze to je uplne normalni a naopak nechapu, ze nejakou maminku by to nenapadlo...vzdyt tak prece komunikuje s ditetem, ne? jak jinak by s nim "MLUVILA"?
|
|
|
|
Markéta | •
|
(17.3.2008 10:48:38) Většina příspěvků na Rodině do určité míry shrnuje to, co spousta lidí ví a dělá - třeba intuitivně. Ale není na škodu si to uvědomit. Takže autorce díky, a nespokojeným čtenářům doporučuji - když jste tak chytré, napište to líp. Jistě, každá maminka reaguje na "řeč těla" svého dítěte (mnutí očiček, "nespokojený pohled" atp.) Ale myslím, že hlavní a důležité poselství článku je tohle: to, že děti nemluví, neznamená, že nerozumí. A čím víc se jim budeme věnovat, tím líp pro ně i pro nás. Oceňuji, že to není další ze série článků "jak jsme si protrpěli uřvané rané dětství", ale že autorka hledala cestu, jak své dítě pochopit a navázat s ním kontakt.
|
|
severanka |
|
(17.3.2008 10:48:40) no vidíte, a já mám středoškolské vzdělání a slyším , teda čtu o tom poprvé. A jsem autorce vděčná, že jsem o něco moudřejší a můžu začít s mou 13 měsíční dcerou, sic už trochu pozdě ale přece jenom komunikovat.
|
Zdenka | •
|
(17.3.2008 22:11:19) Já mám titul před i za jménem a také jsem to neznala ;-)
Synkovi je 13,5 měsíce a rozumí lecčemu a to už hodně dlouho, u některých věcí jsem si byla jednoznačně jistá už v půl roce. Ale je to hrozný paličák, tak je "domluva" s ním občas náročná. Jakmile pochopí, co se po něm chce, tak to natruc neudělá. Třeba když chci aby v knížce nebo leporelu ukázal nějaký obrázek, tak se na něj pověsí očima (takže moc dobře rozumí) a je vidět, jak v něm bojuje chuť tam zapíchnout prstík a na druhé straně: "přece nebudu poslouchat na povel jako pes?" Velice často to vyřeší tak, že po chvilce váhání se mu na tváři objeví lišácký úsměv a zapíchne prstík do vedlejšího obrázku. Tak mám obavy, že i znakovou řečí by to bylo "jeden o voze, druhý o koze" :-( Srozumitelně neřekne skoro nic, i když už v cca 12 měsících několikrát v záchvatu nadšení ukázal na obrázek autobusu a prohlásil "autobu". Takže myslím, že by se dokázal domluvit slovy o lecčem, ale asi mu dostatečně rozumím i bez toho, tak nemá motivaci :-( Jinak teď pro jednoduchost většině dopravních prostředků říká bagr (to "r" teda spolkne, ale je to dvouslabičné).
|
|
|
Kvieťa+D. 11/05+T. 7/08 |
|
(17.3.2008 10:50:49) Nejsem tak hloupá, jak si myslíte . Přirozeně, že s kojenci a batolaty je nutné komunikovat neverbálně. Každá maminka nebo jiná osoba blízká dítěti to intuitivně dělá. Metoda znakování s miminky ale z tohoto intuitivního dělá zcela uvědomělé a systematicky znakovou zásobu malého dítěte rozvíjí. Jde to tak daleko, že v komunikaci s dítětem nedochází k nedorozuměním, a že Vám dítě skutečně sdělí i relativně komplikovaná sdělení. Jistě, začíná to hrou "jak jsi veliký", pokračuje to tak, že Vám dítě sdělí: "Chci housku s máslem, až to sním, dáš mi vanilkovou sušenku" a končí to tím, že tohle sdělení dítě vysloví mluvenou řečí mnohem dříve než vrstevník, který neznakoval. Pravděpodobně Vám chybí informace, protože jinak byste mě neměla za takovou trubku.
|
Hryzalka, 2 myši |
|
(17.3.2008 12:43:04) Kvieťa, je jistě správné, že na hlavní stranu přijdou různá témata a mnoho maminek zrovna tvé téma osloví, ale tohle tvrzení - (cituji): končí to tím, že tohle sdělení dítě vysloví mluvenou řečí mnohem dříve než vrstevník, který neznakoval - je poněkud přehnané. Podobná dogmata tu zazněla už vícekrát, např. pokud dítě navštěvuje baby plavání, pak dříve samostatně chodí ... nebo děti z látkových plen používají dříve nočník atp. Znakovou řeč jsem ani u jednoho dítěte nepoužívala, ale od malinka na ně hodně mluvím, vyprávíme pohádky, stále zpíváme - ať už jedeme na kole, v autě nebo je třebas houpu na houpačce. Dcera mluvila v 9. měsících tak dobře, že jí rozuměli i nestranní "posluchači" a synovi bylo rozumět po 10. měsíci věku. Jen jsem tím chtěla říct, že nemám v lásce demagogické definice...
|
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(17.3.2008 23:43:46) Chi, my na syna znakovali jak o život a větu "Chci housku s máslem, až to sním, dáš mi vanilkovou sušenku." můžu očekávat tak ve třetí třídě
Sorry, vim, že nemůžu srovnávat dysfatika se zdravym dítětem, jen mě pobavilo jak někdo může vědět, který dítě bude mluvit dřív, když smyslem znakování je překlenout dobu, kdy dítě samo dozraje k mluvení.
|
Kvieťa+D. 11/05+T. 7/08 |
|
(18.3.2008 14:48:18) Děkuji za názor. Dítě s dysfázií skutečně nemůžete srovnávat s dětmi, které obtíže ve vývoji řeči nemají. Víte to sama. Znakování s miminky není náhradou odborné péče a pokud má dítě problém s řečí, je nezbytné řešit to s odborníky (logoped, surdoped, neurolog, poradce rané péče ad). Znakování s dítětem podporuje rozvoj řeči dítěte v mnoha oblastech. Velkou předností je právě tzv. multisenzorální přístup ke komunikaci (není to jenom o tom, že dítě poslouchá a vy mluvíte), ale o tom se zde rozepisovat nechci. Ano, jde o to, že znakováním dítě překlene období, než začne ovládat mluvenou řeč. A toto období se znakováním s miminky může zkrátit právě proto, že i když to možná zní nelogicky, cílené pohyby rukou a celého těla ve znacích stimulují i mluvidla dítěte.
|
|
|
|
Lizzie |
|
(17.3.2008 10:56:53) ivono,
jenže toto je server pro lidi různých profesí, zájmů, vzdělání..a ne nějaká odborná konference, takže spousta žen informace prezentované v článku uvítá..ach ta ironie
|
|
Gladya, bývalá dasa, |
|
(17.3.2008 11:47:21) Já mám zcela opačný názor. Kdyby tento článek vyšel před 9 lety, určitě bych neverbální komunikaci se synem pojala daleko promyšleněji. Dodnes si pamatuji některé jeho "znaky" v období kolem roku, kdy skoro nemluvil. Neboli tento článek je určitě užitečný. Někdo zkrátka spolkl celou modrost lidstva a my ostatní si rádi zkušenosti vyměníme.
|
|
Eva | •
|
(17.3.2008 13:34:36) Ivono, SOUHLAS!!!! To je zase "objev"....jo, mimochodem, takhle já si "znakuju" doma se psem:))))Takže vlastně rozumím řeči zvířat:))))
|
|
zuzana | •
|
(17.3.2008 14:13:39) Myslim si, ze to asi nepatri k bezne peci o mimina. Vic informaci je taky tady www.babysigns.cz. Osobne se mi taky vzdy vybavi ten film s denirem, ale je kazdeho vec, jak se k tomu stavi. Jen si myslim, ze to asi neni o tom, ze to patri k bezne peci o mimina .
|
|
Sidorrka |
|
(18.3.2008 11:16:14) Musím se paní zastat - já mám dvě děti skoro dospělé a o znakování jsem nikdy u miminek neslyšela, takže článek je pro mě maximálně zajímavý(v říjnu se nám nerodí mimíš a já si to chci konečně užít a netápat, tak jako u těch dvou předchozích). Moje veliká pochvala autorce
|
|
Betina |
|
(19.3.2008 8:12:55) no docela mi mluvíte z duše, nechtěla jsem tady přispívat negativně, ale mě to celé připadá s odpuštěním praštěné ve věku, kdy je toho dítko schopné, tak začně přirozeně naznačovat, co chce tj. natahovat ruce, ukazovat, mnout si oči, atd. Taky mi připadá úplně přirozené, že mu hlavně matka rozumí. Ale taky mi připadá normálnější a pro dítě přínosnější, pokud mu matka odpovídá slovy a vysvětluje a opakuje a ne, že se začně zaplétat do jakési podivné znakové řeči. Moje děti byly obě po roce schopné částečně ukázat a částečně již říct, co chtějí (prostě šly k vypínači a ukázaly na něj, nechápu v čem by bylo prospěšnější, aby znaly jakýsi určitý znak pro rozsvícení světla). Oba- a to i syn a to prý jsou kluci pomalejší na mluvení - ve dvou letech mluvily naprosto souvisle ve větách a to nejen ve dvou a tříslovných. Samozřejmě, že nevyslovovali bezchybně, ale dalo se již nimi mluvit úplně normálně. Takže podle mě toto znakování zpomalí přirozené učení řeči, i když se to určitě potom vyrovná a není to znát. ALe pokud je to tak, tak v tom nevidím žádný smysl, no sorry to je můj názor
|
|
Pavliina, syn 2 roky | •
|
(23.3.2008 15:06:43) Dobry den Ivono, Vase negativni reakce mi pripada hodne nesolidni vuci autorce i vuce vsem maminkam. Kazdy ma pravo na to podelit se svymi zkusenostmi, bud si clanek prectu a pomuze mi, nebo to proste necham byt, ale vyvolat kvuli tomu takovou negativni diskuzi, ze jste kdysi davno za totace delala to same (o cemz pochybuji, ze do takove hloubky), mi pripada jako popreni smyslu tohoto serveru. Predpokladam, ze nyni vas toto tema netrapi, nemate miminko ci batole, tento server navstevujete zrejme k tomu, abyste nasla rady pro vychovu svych dospivajici deti, tak Vas prosim, abyste nam bud sdelila sve zkusenosti, ktere by nam mohly pomoci, nebo se ucastnila diskuzi na temata Vam a Vasim detem aktualni. Ja osobne jsem na tomto serveru vzdy nasla radu kdykoli, kdyz jsem potrebovala pomoc pro dnes dvouleteho syna a opravdu si radeji prectu RADY nez negativni komentare. Dekuji Vam, Pavliina
|
|
|