| Atka | •
 |
(14.3.2008 13:05:17)
Nejstarší syn je narozený v září. Byl hodně vyspělý (počítal včetně odčítání, četl) a všichni jeho kamarádi ze školky nastupovali do školy normálně. Nechtěla jsem ho tedy nechávat ve školce do 7 let, takže jsme zašli do poradny, protože v takovém případě škola požaduje posudek. Výsledek? Dítě má sklony k disgrafii, je levák a školu v žádném případě nezvládne. Naštvala jsem se a zaplatila si posudek od dětského psychologa. Tam byl výsledek naprosto jiný. Dítě je prý nadprůměrně inteligentní, školu pochopitelně zvládne, jenom bude mít asi trochu potíže s češtinou (tedy ne jedničku, ale spíš dvojku či trojku). Riskli jsme to a do školy šel. Nyní končí základku, na jazykové škole (angličtina, francouština) patří k nejlepším žákům, poslední vysvědčení je vždy pouze dvojka z češtiny a angličtiny. Poradnám od té doby nevěřím. Podle mne jen hledají důvody, jak dítěti dát nějaké úlevy a nejsou objektivní. Jinak není možné, aby dva posudky v rozmězí 14 dní dopadli tak rozdílně.
|
| Dada | •
|
(14.3.2008 17:32:40)
Atko,
hrozně záleží na koho narazíš. My byly s malou na neurologickém vyšetření, když jí bylo 10 měsíců. Vyšetření trvalo asi 30 vteřin - doktor zaťukal na kolínko a změřil obvod hlavičky. A pak mi řekl, že její fyzický vývoj je opožděný o 6 měsíců a duševní o 5 měsíců. Že vůbec není jasné, jak to s ní dál bude a že je nutné intenzivní cvičení a péče, ale že zpoždění nejspíš nedožene. S hrůzou jsem se ptala - a pane doktore, bude někdy chodit? A bude schopná chodit třeba do normální školy? No, to se teprve uvidí, ale nejspíš ne. Zněla odpověď. Taky jsem šla k jinému doktorovi, který byl nadšený, jak malá dělá paci paci, vařila myšička atd. A pak mi vysvělil, že některé děti vůbec nelezou a pak rovnou chodí, tak ať neplaším, a že psychický vývoj mé dcery je naprosto v pořádku - dneska jí je pět a pozadu fakt není  . Škoda, že mezi doktory, psychology atd je stále tolik těch, kteří věci nevidí jak by měli.... A nejenom mezi nimi. Taky ve školkách hrozně moc záleží na přístupu k dětem. V té naší staré děti trestali za to, co jim nešlo a to, co jim šlo bylo samozřejmostí, za kterou je nikdo nepochválil. Zdravé sebevědomí to v dětech rozhodně neprobouzí. A tak máme školku novou, bezvadnou. Jenom je škoda, že se člověk musí asi skoro vždycky spálit, aby našel správné řešení, prostředí atd... Přeju všem hodně zdaru!
|
|
| Jitka a Matyášek | 
|
(15.3.2008 10:32:14)
Atko, moc mě mrzí, že jste všechny poradny shrnula do jednoho pytle. Je velmi jednoduché napsat "poradny jsou na nic"! Myslím, že tím dost urážíte všechny ty, kteří tam pracují a věřte, že většina pracuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jasně, píšu to proto, že v poradně už 10.rok dělám taky. Myslím, že jste si jen "nesedla" s jedním člověkem, ale Váš nadpis je příliš. Vždyť vycházíte jen z jediné zkušenosti. Váš druhý psycholog byl zřejmě klinický odborník, ale dětským psychologem byli oba dva. A moc by mě zajímalo, jestli měl psycholog věšteckou kouli, že si dokázal tipnout dvojky či trojky. A mimochodem -dysgrafie se píše s tvrdým "y".
|
| Irena, 2 deti | •
|
(15.3.2008 23:39:51)
Je pravda, ze poradny nejsou nevyzname, bohuzel mohou vynest i zivot znacne komplikujici posudky.
Priklad- posudek Helenky:
Pěstouni by si přáli, aby holčička byla bystřejší".
"Jde o dítě těžce deprivované, s pomalým tempem a dlouhou latencí odpovědí, celkově v pásmu podprůměru. Přechod na Zvš není nutný, je však vhodný vzhledem k osobnostní charakteristice dítěte."
Rodice se rozhodli jinak, nez doporucoval "psycholog".
Po letech....
Helenka je dnes v osmé třídě na základní škole, má samé jedničky a chystá se na gymnázium. Je ohromně silná osobnost. O víkendu si při havárii na kole vyrazila přední zuby - když jsme se jí opatrně ptali, jestli chce jet s námi na oslavu tetiných narozenin (aby se jí ostatní nesmáli), odpověděla mi: "A proč ne: Kdo se nechce dívat na moje díry, ať se nedívá. Dvacátýho budu mít zuby zase spravený, ale do té doby to musím vydržet."
Jiste jsou v CR velmi kvalitni psychologove, ale bohuzel neni zpetna vazba mezi vysledky a dalsi praci dane osoby. Takze nevite, kdo je kdo a smula v teto oblasti muze mit pro male dite znacne neprijemne nasledky. Brala bych tedy posudky poraden, rekneme, s rezervou...
http://www.rodina.cz/clanek3808.htm
|
|
| Nervik, 2 kluci | •
|
(16.3.2008 10:09:21)
Asi opravdu záleží na koho člověk narazí, v naší poradně měli zřejmě nějaký univerzální posudek na kluky. Sešli jsem se 3 s podobným posudkem od stejné psycholožky. Doporučený odklad, špatná jemná motorika, snadno odklonitelná pozornost ... - tři různí kluci. Všichni ale nakonec do školy šli a patří k těm lepším. Syn od kamarádky je podle mého názoru velice inteligentní, dostal doporučený odklad s tím, že mu mají dávat ve školce číst encyklopedie.
Je nejlepší ve třídě a pěkně píše.
Já jsem strašně potřebovala poradit s mým nesmělým klukem. Dostalo se mi rady hodně chválit a podporovat. To jsem věděla taky.
|
| JitkaM | 
|
(16.3.2008 11:36:02)
Chtěla bych trochu reagovat na vaši poslední poznámku, že jste taky věděla, že máte syna podporovat a chválit a že vám vlastně nic nového neporadili. Chtěla bych se psychologů zastat (samozřejmě, že existují i špatní - v které profesi někdo takový není?), psychologie je sice vědní obor, ale ve svý podstatě jde o to, že všechny lidské činnosti jsou pojmenovány "vědeckými" výrazy, kterým běžně člověk nemusí rozumět, ale svým "selským" rozumem to všechno ví taky. Nehledejte v tom o moc víc. Psycholog je jen člověk, který může třeba vidět víc souvislostí nebo někomu pomůže najít jeho cestu. A k těm radám, které dává - myslíte si, že všichni rodiče ví, že mají své dítě podporovat a chválit? To byste se asi divila, kolik je takových, kteří to nevědí. Nebo vědí, ale nevědí jak na to (leckdy máme předsevzetí, ale pak nám najede stará verze reakcí) a psycholog s tím může poradit, pomoci - jak to udělat a kdy. Buďte ráda, že vy jste to věděla, jste dobrá! Psycholog už toho o moc víc k dispozici nemá. Možná to zní uboze, ale je to tak. Bohužel to tak není, (a někteří rodiče to tak chtějí a představují si to tak nějak, a tím neříkám, že vy taky) že by udělal čáry máry - dítě je nebojácné.
A k těm vyšetřením - závěr z psychologické zprávy by nikdy neměl být formulovaný tak, že to tak je a bude (myslím tím vývoj dítěte a jeho schopností), psycholog přece není věštec - nemůže říct co bude za pár let. Vždycky je to jen nějaký předpoklad vývoje a schopností, který se utvoří z toho, co dítě u psychologa předvedlo. Psycholog by si pak měl s rodiči a event. i dítětem sednout, vysvětlit jim závěry a nechat rozhodnutí na nich, a dát jim nějaká doporučení pro práci. Je možné, že všichni chlapci měli sníženou pozornost (kluci prostě takový bývají), ale neznamená to že nebudou úspěšní ve škole, ani že jsou všichni stejní.
Já vím, že jste to asi nemyslela všechno takhle doslova, jak jsem to tady rozepsala, ale mrzí mě, když si někdo myslí, že psychologové jsou na nic a že nedělají co by měli. Já (teď jsem na MD s 2letým synem a někdy si říkám, že bych potřebovala radu psychologa  ) jsem pracovala jako dětská psycholožka 2 roky (takže ne zase tak dlouho - expert rozhodně nejsem) a vždycky jsem se snažila, aby rodiče pochopili, co ve zprávě píšu a jak s dítětem na základě toho pracovat. Myslím si, že s tím rodiče byli spokojení, ale to už je zase jiné téma.
Hlavně je super že se děti dobře vyvíjejí, v rámci jejich možností, a posudek je jen "kus papíru".
|
| Nervík, 2 kluci | •
|
(16.3.2008 18:42:29)
Já nechci odsuzovat všechny psychology, ale opravdu v té naší poradně (schválně nejmenuji) mi moc neporadili. Volala jsem tam už v lednu před zápisem, byla jsem trochu zoufalá, Adámek dělal každé ráno ve školce scénku, nechtěl se mě pustit, učitelka si ho musela vždycky přebrat. Já jsem neviděla žádnou změnu od září. Vybral si kroužek, pokaždé jsme tam šli s pláčem a končil vždycky: Mami budu tam chodit, líbilo se mi tam. A za týden znovu pláč. Mluvila jsem s učitelkami v MŠ a s vedoucí v kroužku, jak jsem odešla, hned se uklidnil. Tušila jsem, že musím být důsledná, ale nervy mi pracovaly. Kolikrát mi bylo celé dopoledne, co byl Adámek ve školce, vyloženě špatně. Ve školce mi učitelky naznačovaly, že to způsobuju já. Nevěděla jsem, jak mám reagovat, vždycky jsem ho pohladila, vysvětlila, ale nikdy jsem neustoupila. V poradně se mnou sepsali žádost a prý se ozvou. Vyloženě jsem říkala, že je nesmělý, že potřebuju poradit. Poradna se dlouho neozývala, když jsem volala říkali mi, že srpnové děti berou co nejpozději, aby je vyšetřovaly co nejzralejší. Nakonec jsem se tam vnutila koncem května. Psycholožka si ho na chvilku vzala, zřejmě dělali test školní zralosti a trochu se ho na něco zeptala. Adámek byl asi takový stažený, tak kresba a písmo nic moc. Jinak maloval moc pěkně i s detaily. Psycholožka nám mimo jiné řekla i o špatné jemné motorice, a že má doma víc kreslit, vystřihovat a lepit. Moc jsme nechápali, doma nedělal nic jiného. Dokonce už sám i šil. Snadno odklonitelná pozornost, ve školce učitelka říká: Adámek, v žádné případě, když dostane pracovní list, soustředí se, dokud to neudělá, nejde si hrát.
Tak jsem byla zmatená jak lesní včela.
Pak jsem se bavila se známou, byli v jiné poradně se stejným problémem. Vyšetření trvalo mnohem dýl, proklepli i inteligenci a pohybovou zdatnost.
Pro nás laiky je těžko se v tom vyznat. Jak má správně takové vyšetření vypadat? Jak se na to připravit? Bylo by zbytečné tam jít už v lednu? Mají tolik práce? Nevím.
Ale jsem ráda,že chodí do školy. Vyzrál, je už samostatný, mají skvělou učitelku a je jich ve třídě 16.
|
| JitkaM |
|
(17.3.2008 13:56:06)
Myslím, že teď, když jste to rozepsala takhle víc, tak že chápu vaše rozrušení z poradny (nebo konkrétní psycholožky), tenhle styl práce by mi taky nevyhovoval (jak profesně, tak z rodičovského hlediska). Je pravda že já jsem nedělala v PPP, ale v SPC (speciálně pedagogické centrum pro tel.post.děti) a tam je ten styl práce trochu jiný, hlavně v tom, že v PPP mají na všechno limity a mají asi opravdu pořád narváno, tak nemůžou věnovat tolik individuální pozornosti jak dětem tak rodičům (musí všechno vyšetření a rozhovory stihnout za určitou dobu). Já jsem si to mohla rozvrhnout sama a když jsem viděla, že potřebuju s dítětem pracovat 3 hodiny, tak jsem si je pozvala na několikrát. Ale nechci psát o tom, co jsem dělala já. Spíš je smutné, že neměli čas, aby s vámi udělali anamnestický rozhovor, kde byste jim všechno řekla, jak vidíte vašeho syna vy - co všechno umí, co mu jde, co mu nejde, jak se chová, jak ho třeba hodnotí ve školce atd. Pak by oni udělali vyšetření a dali by ty svoje poznatky dohromady s vašima (většinou v poradně děti neukážou svůj nejlepší výkon a někteří rodiče zase mají tendenci své děti přeceňovat) a vzešly by z toho nějaká doporučení, která by s vámi zase probrali-co,kdy a jak to dítě dělalo (já se to tak snažila dělat). A podle toho by se pak pracovalo dál. Prostě ach jo, jak někdo může pracovat s lidma, bez lidského kontaktu 
Teď už je pozdě něco radit, když váš kluk už chodí do školy a navíc "pak" je každý chytrý, ale třeba pro někoho jiného. S tím, že vás chtěli vzít na vyšetření až takhle pozdě bych souhlasila - opravdu to vyzrávání je důležité a může tam každý týden znamenat zlepšení - takže o to by až tak nešlo. Spíš o to, že vy jste přeci nechtěla "jen" vyšetření školní zralosti, vy jste se chtěla poradit co s nesmělým dítětem (i kdyby jen ujistit, že to, co děláte, děláte dobře - a já myslím, že jo ) a na to nepotřebují dělat testy, stačilo, aby si vás v lednu pozvali a probrali to s váma a a pak třeba v červnu nebo červenci udělali školní zralost. No tak daleko (nebo blízko) asi myslet nedovedli, nebo nepochopili, že jde o 2 věci, které se můžou řešit zvlášť a ne dohromady.
Je dobře, že váš syn je nyní samostatný a šikovný, je vidět, že jste si s celou situací zřejmě dobře poradila, i když to pro vás nebylo vůbec příjemné (dokážu si taky představit, jak v práci nemyslím na nic jiného než na trpící dítě ).
Můžete mi třeba aspoň napsat z kterého města jste? Ale jestli nechcete jmenovat ani to, tak to pochopím. A doufám, že jsem vás aspoň "malinko" přesvědčila, že jít k psychologovi nemusí být tak k ničemu...
Tak ať jsou ty naše děti šikovné 
|
| Nervík, 2 kluci | •
|
(18.3.2008 9:23:39)
JitkoM, děkuji za odpověď, určitě si Vaší práce vážím. A taky si uvědomuju, že jsme zase až takový problém neměli. Jsou horší věci, ale v té době mě to trápilo dost.
V té poradně se mnou udělali vstupní pohovor. Možná byl problém taky v tom, že žádost se mnou sepisovala jedna paní, vstupní pohovor dělala druhá paní, s Adámkem pracovala třetí paní.
Problém jsem byla i já. Většina otázek, na které jsem se chtěla zeptat, mě napadla až večer po vyšetření. Já jsem navíc taky nesmělejší (po někom to ten Adámek zdědit musel :)) a moc jsem se tam necítila. Tady už jde o duši a to je citlivé téma.
Mladší syn je úplně jiná povaha, včera jsem pro něho byla ve školce, nechtělo se mu ze školky, prý si chce ještě skládat. Měla jsem radost, že je ve školce spokojený a úplně jsem si tuto situaci užívala.
|
|
|
|
|
|
| Luca | •
|
(17.3.2008 22:57:30)
Vy se ale pohybujete v oboru, jak má ale laik poznat, který psycholog je dobrý? Komu věřit? Jestli děti obdrží opravdu tak rozdílné posudky, jak se tady píše, k čemu to je?
|
|
|
| monika-h |
|
(15.3.2008 20:25:04)
Můj syn začal chodit do školky ve čtyřech,školku nenáviděl,prosil ať ho ,tam nedávám.Učitelka měla různý kecy,že je rozmazlený a ve školce měl být dávno.No nervově jsem to nevydržela a nechala jsem si ho doma a čekala druhé dítě.Do školky nastoupil v pěti a půl úplně v pohodě až na to ,že ho učitelky neměly rádi byl hyperakt.a to se jim fakt nehodilo neustále se mu věnovat.Dneska chodí už do páté třídy a školu miluje a na školku vzpomíná,jako na něco co nesnášel.V první třídě jsme zjistily,že je dysletik a dysgrafie.Máme výbornou pani doktorku,ale také až na druhý pokus,díky ní zvládáme poruchy učení docela dobře a vysvětlení školky mi bylo řečeno,že pro dysletika+hyperaktivita je 10dětí moc velký kolektiv a byl citově rok pozadu,tak to bylo,jako šoupnou do školky tříleté dítě,které na to není připravené.Kdybych tenkrát dala na učitelku,tak bych mu moc ublížila.To ještě musím dodat,že děti opravdu rozmazlené nemám nesnesla bych to a ta učitelka má šíleného spratkaco jí tropí scény na ,každém rohu a já jsem škodolibá za ty řeči co měla jí to přeju
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(15.3.2008 20:40:26)
Můj synek zlobil, já jsem byla ráda, vždycky jsem si přála uličníka, vždycky jsem se bála, že bude citlivka.
(obojí trochu nadsazené, nechytat za slovo)
V osmičce měli povinné plavání. Můj syn, který se spontánně naučil plavat ve třech letech a v šesti přeplaval 20x padesátku jen tak, se začal bazénu tvrdošíjně vyhýbat. Nevěděla jsem, co je, hrozila mu snížená známka z chování a čtyřka z tělesné výchovy, stále totiž zapomínal plavky nebo měl rýmu.
Inu, vyrazili jsme teda do poradny. Ten den si pamatuji jako dneska, jak by řekl spisovatel, nebe se zatáhlo. Dr. psychologie mi naznačila, že nechuť plavat by mohla mít hluboké příčiny, například to, že syna někdo v bazénu zneužil.
Zhroutil se mi svět a jak jsem byla zhroucená, přišel synek za mnou, řekl, že už se nechce dívat jak se trápím a že mi řekne pravdu. Ani jsem nedýchala.
Synátor mi vyjevil, že on, ještě Mirďa, Roman a Lukyn soutěží, kdo z nich se bude dýl vyhýbat plavání. Že byl na špičce, nicméně, že jsem to tou návštěvou u psychologa zkazila, protože v pravidlech bylo, že na to nesmí být papír od doktora. Chlapci spolu kamaráděj dodnes(je jim 23) a stále se přou o opodstatněnosti diskvalifikace mého syna z pěkné soutěže osmáčků "neplaveme bez razítka"
Tolik moje příhoda z pedagogicko-psycholocické poradny v Plzni.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(15.3.2008 21:17:42)
Libíku, máš mě na svědomí :))) "Neplaveme bez razítka" :)))) Tak pro takovéhle historky bych fakt chtěla mít toho synka :)))
|
|
| Danca | •
|
(16.3.2008 23:14:09)
Tak to je fakt výborný!!!!! Málem jsem se počurala smíchy,
alespoň že má dobré srdce a nenechal tě trápit.
|
|
| Plabla | 
|
(17.3.2008 13:30:29)
tak takhle jsem se už dlouho nepobavila. Až slzím od smíchu čekáme miminko a doufáme v holčičku ale po téhle zkušenosti vidím, že s klukem by asi byla větší legrace
|
|
| Katka,kluci 5 a 9 | •
|
(17.3.2008 15:12:51)
Díky Libiku. Jsou to ale "parchanti", viď. :) Já je mám ještě relativně malé,ale někdy už to stojí za to....
|
|
| Lizzie | 
|
(17.3.2008 16:11:13)
Libiku,
to je dobré..) A jak složitě se hledalo jádro pudla..
Já do dvanácti neuměla R a Ř a od 11 chodila rok k logopedožce..po několika měsících ze mě byla zoufalá, po roce teprve páč jsem se nenaučila ani jedno..jenže já jí obyčejně pubertálně bojkotovala a dlabala jí na to..když jsem se po roce docházení ,,naučila" R jedno krásné pondělní ráno a své první ,,Ř" vyslovila o den později, myslela jsem, že jí šlehne..
Jo byla jsem zmetek..
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)