| Mecháček |
 |
(10.1.2008 15:07:04)
Výše uvedené martýrium s adaptací staršího dítěte z Dětského domova mezi vlastní sourozence jsme si doma prožili in natura a mohu jen potvrdit, že se jedná o záležitost velmi komplikovanou, složitou a náročnou pro všechny zúčastněné a s velmi nejistým výsledkem. Přes veškeré snahy všech "původních" obyvatel rodiny (tedy dětí i dospělých) nepodařilo se nám zcela eliminovat ten obrovský rozdíl zjm. v rovině sociální a vztahové, náš nový člen rodiny nedokázal potlačit dlouholeté návyky z ústavní výchovy a to přesto, že to i jemu samotnému bylo nepříjemné (nejčastější odpověď: já vlastně ani nevím, proč jsem to udělal/řekl...) a evidentně měl snahu to změnit. Tedy alespoň zpočátku. Do období puberty to bylo ještě docela dobré a v rámci možností celkem zvladatelné, jak mezi sourozenci, tak i rovině děti - rodiče. Po jejím nástupu se ale začaly vztahy v rodině radikálně zhoršovat na všech úrovních a atmosféra se stala natolik výbušnou, že bylo nutné přikročit až k radikálnímu řešení, kterým bylo dočasné umístění našeho nového člena rodiny na internát. Na chvilku to pomohlo, ale pak se zase vše rychle vrátilo do původního stavu a situace byla natolik neúnosná, že vážně hrozil totální kolaps celé rodiny. Jen s velkým úsilím a za cenu značných ztrát na nervové rovnováze jsme nakonec tu dobu přečkali až k jeho plnoletosti.
Mohu tedy jen potvrdit, že se jedná o krok značně složitý, který by měla každá rodina dobře zvážit a připravit se na možné problémy, domnívám se přitom, že lze obecně předpokládat, že hrozba budoucích závažných problémů roste s věkem přijímaného dítěte, kdy už prakticky není prostor vytvořit si dostatečně silnou a funkční citovou vazbu mezi novým členem rodiny a ostatními, na které by se pak dalo stavět při řešení vzniklých problémů, jako je tomu zcela přirozeně u dětí vlastních. Není to vina těch dětí, ani té rodiny, která se o něco dobrého v upřímné víře snaží, je to skutečnost, kterou je prostě nutno vzít v potaz. Naše ústavy pro osiřelé děti (dětské a kojenecké) jsou dobře materiálně vybavená zařízení s profesionálním personálním obsazením, ale domov to není a nikdy být nemůže. Od dětí, které tam ne vlastní vinou musí strávit část (někdy většinu...) svého dětství tedy nelze čekat víc, než to jací jsou.
|
| Elzina | 
|
(13.1.2008 20:41:42)
Jsem moc ráda, že jste to nakonec vydrželi, a velmi si Vás za to vážím. Nemám ráda takové ty výroky, jakože rodiče to přijaté dítě asi úplně nepřijali... nebo ho málo milují, když nastanou problémy. My o ěstounské péči uvažujeme a je mi jasné, že těžkosti mohou nastat, a to i třeba téměř nepřekonatelné. Důležité je dát dítěti šanci na rodinu a když už se rozhodneme, vytrvat... Takže ještě jednou, klobouk dolů...
|
| Helena, 5 detí | •
|
(14.1.2008 5:22:28)
Ako bolo napísané v prvom príspevku, myslím, že dôležitú rolu hrá vek prijatého dieťaťa a to, že sa vekovo zaradí za deti, ktoré už v rodine sú. Rozhodne to uľahčí situáciu v rodine. My sme si k trom biologickým deťom adoptovali ďalšie dve - dnes majú tie biologické 17, 13 a 11 a tie prijaté 9 a 4) a zatiaľ sme na žiadne problémy nenarazili.
Myslím, že je dôležité, ale to aj pri narodených deťoch, aby s príchodom nového dieťaťa tie predchádzajúce neboli o nich ochudobnené. Myslím ani prakticky, aby neboli nútené napríklad prestať chodiť na obľúbené krúžky, a ani citovo, aby sa pozornosť rodičov nesústredila na nového člena rodiny.
|
| Kristina | •
|
(15.1.2008 9:07:50)
Mám takový pocit, že je snazší přijmout dítě do rodiny, kde je dětí více, než jedno nebo dvě. Pokud je dětí třeba pět, je to už takový velký kolektiv, myslím si, že děti nemohou být rozmazlované - není na to zkrátka čas - a že v takovém případě by tam nový přírůstek měl snadněji zapadnout než tam, kde se rodiče roky věnovali jedináčkovi a ten se nyní cítí ohrožený.
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)