| suzann | •
 |
(14.11.2007 13:06:15)
můj manžel se mi svěřil, že jeho bývalé přítelkyně "to od něj schytaly".. (myslím že ne nijak intenzivně, spíš taková ta první facka) Teď jsme spolu malinko přes rok a on říká, že manželství člověka nutí se víc ovládat (plus že ho změnil Bůh - jsme oba věřící). Takže zatím je v klidu. Naštěstí.
|
| Míša | •
|
(14.11.2007 13:52:17)
Jak se zachovat, když ti dá manžel obrovskou facku? Před dítětem. Už se to neopakovalo, ale vím, že kdybych se při hádce nebo v konkrétní krizové situaci (je třeba vyšťavenej z práce) včas nestáhla, dokázal by se zase tak rozparádit že by to nejspíš opakoval? Uź ho znám, takže dokážu odhadnou kdy je to tak akorát. Jinak nikdy, ani na mě, ani na dítě ruku nevztáhl. Jen tehdy jednou jedinkrát. Nebyl ani opilej, ani zfetovanej. Prostě se to stalo. Už s tím žiju skoro dva roky, ale stále se mi to vrací. Co dál? Jinak je vše OK. Jen tohle tu pořád visí ve vzduchu. Poraďte.
|
| Pavla, 4 děti | •
|
(14.11.2007 14:14:33)
To, o čem mluvíte, je flash back, který asi sama nevyřešíte, doporučuji vám psychoterapii, nejlépe se ženou. Pokud si tento problém nevyřešíte, může přejít v posttraumatickou krizi a somatické potíže nebo chronické onemocnění. Nebojte se psychoterapie, váš problém je normální a dá se řešit. Přeji uzdravení vašeho vztahu. Pavla
|
|
| Džejn | •
|
(14.11.2007 14:16:43)
Já nevím, asi záleží na důvodu té facky. Jestli to bylo např. za špatně vyžehlenou košili, tak bych to asi nerozdýchala. Pokud tě nachytal se sousedem v posteli, tak bych hezky mlčela a facku velmi rychle odpustila a nikdy už nepřipomínala....
Ale je to jen teorie, na mě manžel nikdy ruku nevztáhl....
|
| suzann | •
|
(14.11.2007 14:36:00)
no že by to bylo kvůli sousedovi, to se mi z příspěvku nezdá ani náhodou...
Ten můj chlap je taky takovej lehce vytočitelnej. Když bylo "nejhůř" (situace se tak vyhrotila, že sem nějakou tu facku skoro čekala... znáte ten pocit) naštěstí zůstalo jen u slov ("Mám tě plný zuby"... řekl to tak, jako že se jde okamžitě rozvíst, asi dva měsíce po svatbě... bylo mi strašně). Ale mám pocit, že od tý doby jsme se i tak nějak sžili spolu... a už nenastávají takové ty vyloženě krizové situace, kdy jak jsem říkala skoro mám pocit, že facka bude...
|
|
| Míša | •
|
(14.11.2007 17:03:30)
0ne nebylo to ani za nevyžehlenou košili, ani za souseda :-), prostě byl vynervovanej z práce, natlakovanej jak papiňák, já taky byla rozjetá a stačila volovina, vcelku standartní výměna názorů, a nějak nastal výbuch.
|
|
| Gábík | 
|
(18.11.2007 14:22:20)
taky se mi bohužel stalo že mi manžel pěkně vrazil,ale jen jednou už se to sice neopakovalo,ale řekla bych že tedˇje to horší většinou je na mě zlý jen když je opilý jinak si na mě nedovolí a to je tedˇ skoro pořád.On pracuje a já jsem doma s 5letým synem,doma nemusí nic dělat vše má nachystané a uklizené,nikam nechodím jsem pořád doma jen za mnou chodí moje kamarádka i s dětmi.Po 8letech jsem si zašla s kamarádkou posedět neš jsem odešla z domu tak jsem svého syna uložila dala mu vše potřebné a až pak jsem odešla takže manžel si klidně mohl lehnout a spát,ale ten čas tak rychle utíká že jsem se domů vrátila 3.30 ono by to ani tak nevadilo,kdyby nebyl pracovní den,ale já jsem moc dobře věděla že se do 4hodin musím vráti že odchází do práce.Ráno na mě ječel jak si to představuju,když nevydělávám tak prý nemám nárok někam chodit,až prý budu vydělávat tak si můžu jít kam chci.Za to že jsem se po 8letech odvázala jsem tvrdě zaplatila tedˇpije denně vrací se opilý a i před mojí kamarádkou a dětmi po mě řve jak šílenec co si to dovoluje,rozbíjí sklenice,bouchá do dveří a já jen mlčky sedím a čekám kdy mu vyletí ruka,už mám z něho tiky špatně spím,lekám se a nejvíc mi vadí že to dělá před těmi dětmi i moje kamáradka už má tiky,zatím jsem mu vždycky všechno hned odpustila ale tén poslední útok na nervovou soustavu už mu neumím odpustit.Moje matka je alkoholička a v dětsví ubližování bylo na dení pořádku i fizické poradˇte mi děkuji
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(18.11.2007 14:58:02)
ovšem Gábi, tohle zní dost drsně - nějak se mi nezdá, že vám to předtím klapalo, když po jednom jediném pozdním příchodu se situace stala tak neudržitelná. Snad se to zlepší - držím palce
|
| Gábík |
|
(19.11.2007 13:09:18)
Abych to uvedla na pravou míru,tak když jsem si brala svého manžela a to je před 13lety tak měl jednoho kamaráda s kterým pil oduši vracel se pozdě domů to jsme ještě neměli děti dělal si prostě co chtěl,ale nebyl nikdy zlý býval normální,ale po 5letech se nám podařili dvojčátka byly vymodlený a to doslova,ale bohužel jsem měla smůlů porodila jsem předčasně v 27týdnu akutní císařský řez holčička měla 970g a chlapeček 1110g každý den byl velmi náročný po týdnu si nás zavolali a zdělili že děti jsou natolik postižení že nikdy nebudou vést normální život asi každá žena si dovede představit jak těžké to bylo obě děti,na genetice byli úplně zdravé,ale doktoři neměli co na práci a pokazili na co přišli.3měsíce jsem dětem vozila mléko můj manžel nebyl moc ochotný a pak to přišlo přijela jsem do porodnice na JIP tam ležel chlapeček malá už byla na béčku,už ve dveřích jípky jsem věděla že není něco v pořádku byla jsem tam sama a přistoupil ke mě primář a zdělil mi že chlapeček měl v noci mrtvici a že už ho nebudou zachranˇovat že by celý život strávil na hadičkách,tak se mě primář zeptal jestli si chci malého pochova řekla jsem že chci protože jsem věděla že je to naposledy co mojeho chlapečka uvidím že je konec,chovala jsem si ho asi 2hodiny umíral mi můj syn v náručí,ale byl tam u mě primář strašně hodný člověk a pověděl mi že jsem psychicky silný člověk a že to zvládnu a že je tu ještě holčička ani by jste nevěřili kolik síli mi dodal,týden po smrti chlapečka jsem si jela do porodnice pro holčičku,ale protože byla velmi těžce postižená a já na to nebyla připravená a bez jakékoli pomoci jsem jsem byla na dně,můj manžel za mnou přijel dvakrát a přitom jsem ho tam tak strašně potřebovala.Malá byla plně na sondách a jedna doktorka mi řela že malá nežere a jestli si myslým že bude někdy normální tak že se pletu a že ani cvičení ji nezachrání,nevydržela jsem to a dodnes si vyčítám,že jsem to vzdala a malou mi převezli do kojenˇáku,ale s tou podmínkou že si ji vemu domů až nebude na sondách a můj manžel o mě povídl všude že nic nevydržím a že nestojím za nic a pil slavně dál,ale on tam nebyl.Když malé bylo 8měsíců tak na mě můj naléhal atˇ si malou vememe domů,dokonce jsem kvůli němu šla k psychiatrovi,ale ten mi jen řekl jestli chci zachránit manželství tak že si ji mám vzít,ale že to nervově odnesu já.Tak jsem si ji vzala měla 8měsíců a vývojově byla asi týdenní miminko,neviděla neslyšela a dodnes nevím jestli vůbecněco ví mám ji strašně moc ráda,ale když jsem ji měla doma tak jsem chodila spát úplně vyčerpaná a můj mažel ještě večer po mě žádal atˇ se sním bavím což bylo nemožné,začal mi vyčítat že na něj nemám čas a když jsem s malou jela v kočárku nakoupit tak mi řekl proč tak řve že nemusím v kočárku vopzit malou,ale že si tam rovnou místo ní mám dát kazetˇák a vyjde to na stejno nechápala jsem to jak může být tak zlý,vůbec mi sní nepomáhal cvičila jsem 5krát denně,svítila jí do očí masírovala zpívala,ale malá vůbec na nic nereagovala byla jsem vyčerpaná byla jsem na to všechno sama to není stěžování,protože dodnes mám výčitky svědomí že jsem malou vrátila do kojenˇáku myslím si že to nebylo správné.Když jsem s ní musela na kliniku protože nejedla tak jsem tam byla 5dní a manžel si pěkně popíjel s kamarády už tehdy mě mělo dojít že není v pořádku.Když jsme malou vraceli dodnes vím jak strašné to bylo a manžel se postavil stál klidně jako kdyby o nic nešlo a když mi doktorka řekla že jsem neadekvátní a neschopná matka tak můj se mě vůbec nezastal stál tam úplně v klidu,týden jsem doma přemýšlela a pak jsem jela do koj. sama že si malou vemu zpět,ale byla tam jnná doktorka a řekla miže vžádném případě si malou nemám brát domů,že bych skončila v Bohnicích a malá stejně v ústavu,že je moc postižená a že se diví že jsem to ty 3měsíce zvládla že se malé nic nestalo,byl to strašný boj bojovala jsem sama se sebou a můj zase nikde.Tedˇje malé 7leta je v ÚSP jezdíme zaní když je to možné.Tedˇ mám syna je bude mu šest a taky po porodu měl umřít 4minuty nedýchal a doktorka mi řekla druhý den po porodu že může zůstat postižený jako moje dcera já říkala že to není možný mít tolik smůli a protože mě sešili močák dohromady s dělohou tak mě opět operovali malého jsem rodila císařem skončila jsem na JIP tak tak jsem utekla hrobníkovi z lopaty a děkuji za to že mi dal ještě šanci domů jsem šla z cévkou a pitlíkem u nohy měsíc po porodu měla jsem ho 3měsíce.S mým synem můj manžel vůbec sám nechodil ven sem tam kolem něho doma chodil,ale pořád si rád s kámošem šel na pivko dala jsem do našeho vztahu maximum dokonce vlastní zdraví a tedˇ má ke mě takové chování,je moc žárlivý pomalu s žádným kámošem nemůžu promluvit hned se ptá kdo to byl.Včera dokonce rozkopl dveře přišel opilej a řádil jak tajfun zjištˇuji že mi na něm přestává záležet,vždycky jsem se snažila za každou cenu zachránit manželství,ale už to nejde je to možný že to tak cítím
|
| Gwennda | 
|
(21.11.2007 20:34:18)
Milá Gábíku, to co píšeš je hrozné. Tvůj mužskej je "naprostý hovado" a jestli ti můžu poradit okamžitě odejdi! Vůbec tě nemůže mít ani trochu rád pokud se takhle choval při tom všem co jste prožívali. Tvůj chlap není hoden pojmenování člověk! Nemá cenu s ním o ničem mluvit, protože je vidět, že o to nestojí! Takže, jestli chceš, a měla by jsi chtít, pro svého syna dobrý život ODEJDI! Pokud budeš potřebovat radu, pomoc - psychickou pomoc určitě se ozvi.
gwennda@seznam.cz
|
|
|
|
| Katka | •
|
(18.11.2007 21:24:38)
Možná bych zkusila si s ním o tom promluvit až bude někdy střízlivý. A pokud by to nešlo , okamžitě od něho pryč. Rozhodně bych mu netolerovala už ani jeden výpad proti Vaší osobě nebo proti dětem. Já tedy nemám zkušenost s takovým jednáním, ale jedno vím jistě, kdybych tohle měla doma, neváhala bych... Přeci není pán tvorstva a Vy rozhodně nejste méněcenná, tak nevidím důvod, proč byste si nemohla vyrazit ven. Dost dobře nechápu ženy, které toto trpí. Měla jsem kamarádku - byla na tom podobně, ale stejně jako vím, že nikdy bych nutýrala dítě nebo kohokoliv jiného, tak bych nezůstala s takovým partnerem, který by byl násilník.
Hodně štěstí!!!
|
|
| Irena, 2 deti | •
|
(18.11.2007 23:39:38)
Zdravim,
nechci zkoumat, k cemu kdy u Vas skutecne doslo, ani Ti nechci davat jen banalni rady "okamzite odejdi". Soudim, ze z nejakeho duvodu zatim setrvavas ve spolecne domacnosti s nekym, kdo Te alespon cas od casu trapi. S napravou bych zacala u vlastni ekonomicke nezavislosti. Proste zacni hledat zamestnani-nejdrive treba na castecny uvazek, pozdeji se to muze rozsirit. Prestanes jen cekat na penize, pak se budes snaze nejen pripadne odpoutavat, ale i vstupovat do "diskuzi" s manzelem.
Hodne odvahy,
Irena.
|
|
|
|
| suzann | •
|
(14.11.2007 14:32:01)
ufff!
Já tomu mýmu řikám - dáš mi facku, a nějakou dobu mě neuvidíš. Prostě bych se někam "vypařila". Aby měl trochu šok - pokud by ho neměl, bylo by jasné, že něco není v pořádku; pokud by ho měl, příště by si to třikrát rozmyslel. Aspoň na měsíc bych prostě "zmizela" - asi nejspíš k našim, protože bydlíme 150km od nich, nebo někam ke kamarádce. I kdyby se omlouval, nechala bych ho v tom vykoupat aspoň ten měsíc, ne se hned vrátit...
Toť tedy moje teorie...
|
| Kiara | •
|
(14.11.2007 20:16:10)
Jo, taky bych prchla a v klidu si vše rozmyslela. Záleží taky na jeho následné reakci, jaký máte spolu jinak vztah atd. Ale dala bych mu jasně najevo, že to byla první a poslední facka v našem vztahu, jinak mě už neuvidí.
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(15.11.2007 9:50:52)
Moje kamarádka si vzala chlapíka z rodiny, kde tatínek maminku řezal jako žito. Dost krátce po svatbě jí v afektu v hádce vrazil facku. Kamarádka mu jí okamžitě vrátila a bylo vyřešeno. Neříkám, že spolu žili šťasně až do smrti, nicméně domácí násilí se u nich nekonalo.
|
|
|
|
| Helena | •
|
(15.11.2007 10:43:05)
Nechcem to nejako dramatizovat, ale myslim si, ze udriet partnerku (pripadne partnera) je vec, ktora sa nesmie stat.
Verim, ze su niektore veci, ktore musia byt vo vztahoch "tabu". Nikdy, ani v najvacsom afekte a zurivosti by som nepovedala dietatu, ktore sa mi narodilo, ze "ty si sa nemal narodit, mala som ist na potrat". Nikdy by som nepovedala adoptovanemu dietatu, ze "mala som ta radsej nechat v domove". (Mam biologicke aj adopovane deti.) A rovnako by som nikdy nepovedala manzelovi, ze "nikdy som si ta nemala vziat, najradsej by som sa s tebou rozviedla). Ta facka sa mi zda podobna alebo horsia ako uvedene slova, povedane partnerke, partnerovi.
Myslim, ze by ste si to mali s manzelom vyjasnit a rozpravat sa o tom v klude a pokial mozno bez emocii, aby bolo obidvom stranam jasen, ze sa to nikdy nesmie a nebude opakovat.
|
| suzann | •
|
(15.11.2007 11:51:41)
moje řeč. S tím, co by se ve vztahu, ve slovech, nemělo objevit, naprosto souhlasím, a přidávám se i k příspěvku Kairy, že jedna facka by byla první a zároveň poslední...
|
|
|
| Míša | •
|
(16.11.2007 11:37:54)
Dík za reakce na můj dotaz,
musím přiznat, že i já jsem byla velmi nekompromisní vůči jakýmukoliv násilí. Ale když se to stalo, bylo to jiný. Strašně mě to rozhodilo, nedokázala jsem se rozhodnout. Nejspíš kdyby došlo k něčemu horšímu, odešla bych. Ale když jsem si představila, že fakt kvůli jedný facce bořím dlouholetý vztah, děťátku jinak normální rodinu, nedokázala jsem to. Nakonec má u mě v duši manžel na toto "podmínku" ještě jednou a fakt prchnu, protože jak se říká, jednou je to nic, podruhý zvyk. Snad si z toho i manžel vzal ponaučení, vypadá to že jo.
Nejhorší na tom taky bylo překonat ten nevím jestli stud nebo co to je za pocit a říci u doktora "dostala jsem facku od manžela". Když jsem o tom četla, nechápala jem to.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(18.11.2007 14:56:35)
To je právě to Míšo, taky bych ti nejraději napsala, že kdyby mě můj muž uhodil, ukázala bych mu záda - jenže je to tak, jak píšeš - mě se to dobře představuje, když tady sedím u PC a můj muž si hraje s dětmi a usmívá se na mě (je to takový ten pocit, že mě se to nemůže stát) - ale ve chvíli, kdyby se to stalo, bych patrně taky nebyla zase až tak radikální. Člověk si řekne - facka - ano, na jednu stranu se to nesmí, ale pokud to bylo jednou a navíc ho to i mrzí - asi by byla škoda kvůli tohu zahodit rodinný život.
|
|
|
|
| Sabina | •
|
(20.11.2007 0:06:29)
měla jsem napsat žádost na úřad a pod podpis jsem neuvedla naši adresu. Manžel na mě začal křičet, že jsem kráva a jak vůbec můžu existovat...
Jindy řekl, že by si dal toust.Odpovědela jsem: tak si ho dej. Jeho reakce: tak jdi do prdele, ty krávo
(omlouvám se za výrazy, pouze doslova cituji) ... očekával, že vyskočím a poběžím do kuchyně
Co s tím??? Máme dvě děti
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)