| 1.3Magráta13 | 
 |
(8.11.2007 10:29:23)
...samozřejmě podporuji charitativní organizace, ale zdá se mi, že v posledních letech je jich takové množství, že prostě není v silách jednoho člověka, aby přispěl vždy a každému.
Já si to se svým svědomím srovnám lehko, pokud mě téměř každý týden zastaví na ulici v centru Prahy prodavač pohledů, plyšáků, odznáčků, magnetků....nebo jen tak, s kasičkou.
Ale co mě hodně vadí, je několikrát do roka zpráva v žákovské knížce mojí dcery ve znění "přinést 20,-Kč na ...." cokoliv. Naposled to byly koně. A když jsem se jí ptala, jací koně, ukázala mi odznáček s koněm, ale víc nevěděla. Na netu jsme se pak dopátrali, ale ten styl se mi nelíbí.
Buď dětem skutečně vysvětlit pořádně a věnovat tomu třeba celou hodinu, nebo tyto akce na školách, či alespoň na prvním stupni, vůbec nepořádat a nechat to na rodičích.
Nejde mi o tu 20,-, jde mi o smysl, který dopředu u těchto akcí neznám.
|
| sovice | 
|
(8.11.2007 16:22:17)
Co se týká škol, mé děti občas taky přinesou zápis typu "vybíráme na ...", ale musím říct, že škola dlouhodobě drží 2 takové aktivity a občas něco mimořádného, ale moje děti vždycky vědí, oč jde.
Dělám to tak, že děti vybídnu, ať přispějí z pokladničky, a sama k tomu obvykle přidám stejnou částku.
Sbírky na ulicích už mám tendence obcházet obloukem - kytičku ligy proti rakovině mi pravidelně nosí sousedka, dávám do tříkrálové sbírky, jinak vybraným aktivitám posílám z účtu.
|
|
| Zuzana | •
|
(8.11.2007 20:58:19)
Vybírat od dětí na školách (či jejich rodičů touto cestou) mi nepřijde moc vhodné, u nás na škole se to nedělalo. Zato jsme pořádali několikrát do roka sběr papíru a výtěžek z něj nebo jen jeho část jsme měli možnost dát na nějakou akci (debatovalo se např. o podpoře zvířat v ZOO apod.).
Já osobně preferuji konkrétní pomoc, raději materiální (přímo nákup drobných pomůcek) než finanční, kde člověk nemá moc kontrolu nad tím, jak se prostředky využijí. Nebo věnuji svůj čas něčemu, co má smysl.
|
| Hanka | •
|
(8.11.2007 22:35:40)
Já v charitě přímo nepracuji, ale přesto vím, že často (neříkám, že vždy) to jak pomoci nejlépe je poslat finanční prostředky. To proto, že např. v případě pomoci lidem v rozvojových zemí, je dopravné strašně drahé. Nevyplatí se tady u nás nakoupit papír a školní potřeby a poslat je do Latinské Ameriky. A navíc když se pošlou peníze a nakoupí se potřebné věci přímo na místě, tak to pomůže také místním výrobcům.
Jen jeden nápad, který může udělat každý kdo cestuje do zemí, kde jsou chudí lidé a špatný soc. systém. Vezměte s sebou právě takové věci, pro které nemáte doma využití a mohli by být užitečné jinde. Chce to si trošku zjistit, co se kde hodí, ale není to takový problém. Já mám např. zkušenost z Peru a Bolivie v Latinské Americe. Nechali jsme v horách místním své teplé oblečení, starší karimatky, přímo v Limě hlavním městě, kam přiletíte jsou také chudí lidé, kteří by nepohrdli slušným oblečením. A ten drahý převoz z Evropy můžete uskutečnit v rámci toho, že si do letadla většinou můžete vzít víc kg než potřebujete.
Nedoporučuju vozit dětem bonbony a sladkosti. Je to sice moc hezké a milé rozdávat je dětem, ale člověk jim tak pomůže spíše ke zkaženým zubům (možná je to úsměvné, ale opravdu, někde na sladkosti nejsou zvyklí a o tom, že nemají kartáček a pastu není pochybnost :-)) To už jsou lepší pastelky příp. vitamínové sladkosti, sušené ovoce.
Já s manželem také dodržujeme zásadu nedávat nic dětským žebrákům. Je to sice kolikrát strašně těžké, ale dodržujeme to a opravdu doporučujeme.
Je dobré si uvědomit, že člověk tímto podarováním vlastně napomáhá tomu, aby dítě sedělo na ulici a žebralo. Je to způsob výdělku pro rodiče a to ještě jen v tom lepším případě. Samozřejmě nezazlívám rodičům v těžké situace, že dítě posílají na ulici žebrat, ale právě proto je dobré nedávat a nepodporovat tenhle systém. Raději pošleme nějakou fin. částku hodnověrné nadaci nebo charitě, mající třeba i aktivity v té, které zemi či kontinentě. Přispějeme tím třeba na vytvoření prac. místa pro rodiče těch dětí, což je mnohem efektivnější a nakonec přínosnější i pro ty děti. A také je to spravedlivější, protože nadace ví, kde pomoci, zatímco podarujete-li žebráka, stejně nevíte, jestli mu večer nevezme jeho výdělek nějaká mafie, jestli z toho něco má, kdo tam ze žebráckých míst vybírá výpalné apod.
Musím říct, že občas mě manžel (zkušenější cestovatel) musel držet, abych vydržela nedat, ale racionálně je to skutečně tak, že můžete spíš uškodit.
Když pošlete peníze charitě, sice nesklidíte takový emocionální zážitek z toho, že podarujete, ale v důsledku pomůžete mnohem víc.
|
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)