| mateřídouška | •
 |
(17.10.2007 9:05:57)
trápí se asi každý rodič...(vím jak to asi autorka myslela)neznám člověka,který by nepřemýšlel nad výchovou svého dítěte
možná právě Ti kteří bezhlavě přebírají výchovu svých rodičů ve smyslu mě také mlátili apod...
já když si vzpomenu na své dětství plné strachu (alespoň v přítomnosti otce)...když se na dětství podívám s odstupem od emocí, tak mi přijde celkem v pohodě,ale bylo provázeno mocenskými zákazy a příkazy hrozbamy fyzickými tresty atp. stále jsem byla ve střehu aby mi za něco jedna nepřilítla,ale přitom jsem nevěděla přesně důvod.stačilo možná jen vysvětlit a vysvětlovat proč to a to ne místo výhružek a fyzického terstání ale i i psychického vydírání.
a teaké respektovat že dítě je dítě a že všichni můžeme dělat chyby,nebýt vždy dokonalí občas se vztekat tím víc pokud to patří do zdravého vývoje dítěte kolem dvou tří let.
musím říci,že vypořádat se s modelem výchovy u nás doma (i když po rozvodu rodičů,který jsem si sama přála a zpětně si zase uvědomuji jak mi nepřítomnost otce zase jinak chyběla natož mým bráchům,to mamka vzala do svých rukou jinak)není vůbec jedoduché. jsou situace kdy vybuchuji, stále zvažuji jestli má "mírná" výchova je to ono, pročetla jsem spousty knížek až jsem našla jednu která se mi stala opravdu dobrým průvodcem. udělala jsem si trochu jasno i sama v sobě. už jen její název mě nadchl. jde o jedno slovo RESPEKT. zkrátka
Respektovat a být respektován
nenutím,ale doporučuji, zvláště pokud nesouhlasíte s u nás tradiční autoritativní výchovou,ale trochu hledáte tu míru protože hranice jsou velmi důležité rozdíl je v tom stanovit hranice dětem nebo je vtvořit spolu s dětmi
přeji všem hodně sil a štěstí a vzájemného respektu na této cestě
|
| Katka,kluci 5 a 8 | •
|
(17.10.2007 9:26:54)
Já příliš autoritativní výchovu považuji za chybu. Bohužel máme v širší rodině příbuzné,kteří ji praktikují, jejich syn je ve věku mého staršího a chodí s ním do školy. Rodičů se upřímně bojí - a já to nějak nedokážu zkousnout. Proč by se proboha devítiletý kluk měl neustále bát a být ve střehu ?Te´d už to došlo tak daleko,že jsem to musela řešit,kluk vymněnil s mým synem nějaké desky na karty hokejistů (to ted zrovna u nás frčí)za čokoládu a pak se doma bál,že dostane vynadáno,tak řekl,že mu je můj syn vzal.No nakonec se to vysvětlilo - prý ví,že náš kluk nařezáno nedostane,tak to takhle řešil.
Už jsem se neudržela a mamince řekla,že jestliže se jejich syn permanentně bojí a nemá minimum svobody (aby si mohl vyměnit jednu klučičí blbost za jinou),že se nedivím,že jim začíná lhát.
|
| mateřídouška | •
|
(17.10.2007 10:28:47)
jo je to smutný
člověk si říká, že dnes už je jiná doba a pak přijdeš do školky kam dáváš své dítko a slyšíš od jné maminky "co ti padá,ty chceš na zadek?" nejde o to jen nemlátit,ale dítko má asi nějaký problém ať už se nám zdá malicherný či ne a je třeba ho naučit ten problém řešit a jednou na zadek se vyřeší asi málo co natož naučit dítko povytáhnout si tepláčky,a pokud je to zdržovací manévr jak oddálit příchod do školky tak to myslím také jedna výchovná nezachrání,spíše chápající rozhovor,jenže s ním není člověk hotový jedna dvě...také jeden příklad z dnešního rána
v rodině máme také ze švagrovi strany zcela jiný přístup,jediná věc kterou asi s tím můžeš dělat je chovat se k synovci s respektem,aby si uvědomil,že to jde i jinak a sám pak nepřevzal výchovu svých rodičů... člověk k tomu musí sám dospět a nikomu memůžeš nařídit aby se choval tak a tak nebo jinak, s respektem ksobě samému i k ostatním.
já třeba dnes když jdeme za dědou(mým tátou)mám s ním nejlepší vztah co kdy jsem měla. najednou se spolu bavíme a diskutujeme v pohodě, řekla bych že mne celkem bere a někdy co řeknu je skoro až svaté:-),je to až k smíchu, protože jako dítě jsem pro něho nebyla partner a možná kdyby se naši nerozvedli nebyla bych ani teď. možná bych byla malý uplakánek někde v koutě,co já vím. rozhodně vím že nějakého toho sebevědomí jsem nabrala až ve starším věku. a dost dlouho mi trvalo kdy jsem se potřebovala stále někomu zavděčit a zalíbit,než jsem dospěla ktomu,že nedělám věci proto, aby mě někdo chválil či netrestal atp., ale že mám/e z nich nějaký užitek,dělám je pro vlastní pocit,potřebu ,někomu pomůžu....
stejně tak nezabráníš aby se ke tvému dítěti nechovali stejně autoritativně třeba ve škole,školce a vůbec,myslím že ještě s tím bude dost potíží. jen si říkám,že je pro dítě nejdůležitěší to jak se k němu chováme v nejjužší rodině. děda stejně tak jako na nás používá na svá vnoučata posmívání atp. naštěstí u toho bývám já a tak si sám už dost vyslechl. on to bere za normu, ale možná už o tom také přemýšlí.učím děti mu(a i ostatním)říkat co se jim nelíbí.a samozřejmě i mě samé to především. m.
|
| fisperanda | 
|
(17.10.2007 11:21:18)
Vybalancovat výchovu tak, aby nebyla ani moc autoritativní, ani liberální, to je jako chůze po žiletkách. Myslela jsem si, že výchova je sranda, teda než se dcerka narodila. Mně dělá úplně strašně zle, když ji musím furt něco zakazovat, nebo přikazovat, já na to prostě nejsem stavěná, ale v rámci jejího bezpečí musím. Taky se ale snažím ty příkazy a zákazy omezit na nezbytně nutný věci.
A úplně nejvíc mi dělalo špatně, když dceři rodinní příslušníci říkali třeba: "no ty ses zase počurala, to snad ne, taková velká holka, to je teda ostuda!" Já sem věděla, že to neudělala schválně, že se prostě snaží, ale že jí to tentokrát nevyšlo. A takovýhle ponižování mi přišlo hloupý. Taky jsem to řekla, aby takovýhle věci prostě přešli radši mlčením.
Myslím si, že vypěstovat v dítěti zdravý sebevědomí je jedna z nejtěžších věcí. Člověk bez sebevědomí celý život tápe a nemůže být šťastný.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(17.10.2007 15:28:07)
Fisperando,
u naseho syna tohle "Ty ses zase pocural? No nevadi, priste to bude lepsi." fungovalo celkem motivacne. Navic - castokrat se pocural "natruc" (jakoze mel se jit vycurat, odmitnul s revem, prave byl "zamestnan" a pak za 10 minut se pocural). Za to teda sprdung dostal. Dnes to resime tak, ze i kdyz je "zamestnan", tak si jde na nocnik misto na zachod a nocnik si prisune ke sve "praci" - cili nemusi prerusit, ale nepocura se. U nas si na nocniku proste muze hrat (coz jak vim, se treba zase netoleruje v jinych rodinach).
Kazde ditko je jine.
Zase me stve, kdyz mamka vycita klukovi, ze ma plinku na noc. Ale to je bohuzel o me a me pohodlnosti - nemusel by ji uz davno mit, kdybych v noci reagovala na jeho knourani a VSTALA A DALA HO VYCURAT. Jenze ja v noci spim a nevstavam (pokud neplace z nejakeho zavazneho duvoudu - curaci knourani trva tak 5-10 min, pak to pusti do plinky). Takze to je o MOJI LENOSTI a ne o NESCHOPNOSTI DITETE. Coz by mela mamka vycitat me a ne klukovi, ten za linou matku, ktere plinky prat nevadi, nemuze :-D.
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(17.10.2007 15:28:23)
mamka - mysleno moje mamka, cili babicka
|
|
| helena,dva kluci | •
|
(19.10.2007 12:17:19)
Jak máš starého kluka ? Není nikdo,kdo by v noci vstal za tebe ? Jesti to totiž v dítěti zafixuješ, muže se počurávat dlouho , dlouho , dlouho... helena
|
| Iva, 3 děti | •
|
(19.10.2007 21:59:27)
Já bych to s tím počůráváním neviděla tak černě, to dlouho dlouho dlouho nejspíš nebude ani do maturity, pokud je dítko zdravé a normální:-)))
A maturita dítka tu bude fakt hnedle, věřte mi:-))))))))))
Ale vážně. Myslím že hlavní problém je ten, že "u huby držené" děti které se bojí svých rodičů, často navenek vypadají "vychovanější" než děti vedené liberálněji, protože si zkrátka nedovolí, ale co se děje u nich v nitru a za jakou cenu to je se ukáže až o hodně let později, v jejich dospělosti. Takže je tu voda na mlýn těm, co tento výchový styl propagují. Navíc je to zvyk v naší populaci stále děti peskovat, vyhrožovat atd., a kdo o tom nepřemýšlí dělá to automaticky svým dětem dál. Navíc není jisté jestli to, co se dnes doporučuje jako nejlepší výchovný přístup se za chvíli neukáže jako chybný. Takže těžko říct, co je nejlepší výchova, asi jak pro koho. Jedno je ale jisté, pokud budete vychovávat cizí děti tak v KAŽDÉ rodině bude hodně věcí které byste vy dělali jinak....
|
|
|
|
|
|
| suzann | •
|
(17.10.2007 11:37:50)
je to smutný. Myslím že kromě nutností zmíněných mateřídouškou (respektovat že dítě je dítě a že všichni můžeme dělat chyby,nebýt vždy dokonalí občas se vztekat tím víc pokud to patří do zdravého vývoje) je také nutné si uvědomit - mám dítě, je sice moje a po mně, ale je individualista, jedinečná osobnost, ne všechno co dělá mi možná přijde normální (zvlášť možná v pubertě, ale i předtím) ale je to prostě on/ ona. Stejně jako já mám zájem o desing, přírodu, nemám ráda televizi atd. atd. tak on/ona je zase jiný. A beru ho tak.
Zatím děti nemám, ale jsem zvědavá jak to pak doopravdy dopadne. Naše rodina byla totiž taky dost v autoritativním duchu, a já mám občas pocit, že mi je zatěžko tolerovat i odlišnosti manžela... ;-) (natož dítěte, které "má poslouchat"...) no uvidíme
|
|
|
| Lenka | •
|
(17.10.2007 13:44:15)
Taky nemám ráda mocenskou autoritativní výchovu. Sama sem si jí užila až dost a musím říct, že teprve dnes v mých 30 letech se ze mě stává normální člověk, a ne ustrašené stvoření, které každou chvíli čekalo facku a bálo se cokoliv říct, pohnout se, zasmát se. Za všechno rány a neustálý křik. Nevzpomínám na svoje dětství ráda, protože se ode mě skutečně čekala dokonalost a byla jsem v podstatě taková loutka v rukách mé matky, která si se mnou dělala co se jí zlíbilo. Od druhé třídy jsem trpěla obrovskými migrénami a zvracením, byly rozhodně psychického rázu. Ani to s rodiči nijak nepohnulo, řekli že to je vývin, vůbec si nepřipustili, že by to bylo z nich. Je mi vlastně dobře až teď, když sem od matky hodně daleko. Asi to vyzní hrozně zle, ale nemám ráda svou matku za to jak se ke mě chovala v dětství, i když vím, že chtěla pro mě jen to nejlepší. A otce nemám ráda za to, že i když se mu to nelíbilo, chtěl svůj klid a nemotal se do toho. A rozhodně nechci, aby mě moje děti neměly rády. Ach jo, tak sem si aspoň trochu vylila srdce.
|
|
| Lenka | •
|
(17.10.2007 13:45:09)
Taky nemám ráda mocenskou autoritativní výchovu. Sama sem si jí užila až dost a musím říct, že teprve dnes v mých 30 letech se ze mě stává normální člověk, a ne ustrašené stvoření, které každou chvíli čekalo facku a bálo se cokoliv říct, pohnout se, zasmát se. Za všechno rány a neustálý křik. Nevzpomínám na svoje dětství ráda, protože se ode mě skutečně čekala dokonalost a byla jsem v podstatě taková loutka v rukách mé matky, která si se mnou dělala co se jí zlíbilo. Od druhé třídy jsem trpěla obrovskými migrénami a zvracením, byly rozhodně psychického rázu. Ani to s rodiči nijak nepohnulo, řekli že to je vývin, vůbec si nepřipustili, že by to bylo z nich. Je mi vlastně dobře až teď, když sem od matky hodně daleko. Asi to vyzní hrozně zle, ale nemám ráda svou matku za to jak se ke mě chovala v dětství, i když vím, že chtěla pro mě jen to nejlepší. A otce nemám ráda za to, že i když se mu to nelíbilo, chtěl svůj klid a nemotal se do toho. A rozhodně nechci, aby mě moje děti neměly rády. Ach jo, tak sem si aspoň trochu vylila srdce.
|
|
| Katy, syn 20 měs. | •
|
(17.10.2007 21:31:57)
Ahoj, hledam tu knihu Respekt na internetu a nemuzu ji najit, muzes o ni napsat neco vic? Urcite by me moc zajimala. Diky
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(17.10.2007 21:36:30)
Mrkni sem, je tam i obsah a ukázky: http://www.alman.cz/knihy/006965/Respektovat-a-byt-respektovan.html
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(18.10.2007 10:05:49)
Jej, skočil mi tam jiný odkaz, myslela jsem tento: http://www.zkola.cz/zkedu/Predskolou/Respektovat/Knihy/15350.aspx
|
|
|
| mateřídouška | •
|
(18.10.2007 8:59:54)
titul se jmenuje :
respektovat a byt respektován, nakl spirála
kolektiv autorů - manž.Kopřivovi a J. Nováčková, D. Nevolová
ještě jejich www . zkola.cz/respektovat
dělají i semináře pro rodiče a učitele (vychovatele)
někdy bych nejradši některým učitelkám dávala tuto knihu darem....
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)