martina | •
|
(14.9.2007 19:22:49) Milá Nikol,
psát,že čas léčí, a že to tak asi mělo být mi přijde jako společenské klišé. Zažila jsem TŘIKRÁT něco podobného,missed abort ve druhém trimestru,nyní jsem čtyři týdny po poledním výkonu,nikdo nám také nedokáže říct proč............ Mě hodně pomáhá promluvit si a být v kontaktu s někým, kdo prožil to samé. Opravdu to úplně samé, né podobné!!!! Určitě je to taky dobrá pomoc a hlavně i rady kam a jak se kdo léčil, co zjistili, jak dopadli atd. Řeči sousedů a známých, že vše bude dobré a jednou to vyjde - to asi bolí nejvíc, nebo spíš od nich. Já to přímo nenávidím a chce se mi strašně křičet, co si to vlastně vůbec dovolují, že ani netuší jaké to všechno je..... i já jsem mimo tvůj problém, tak nechci radit a ubližovat, ale svět se nezastavil a díky za to, že musíme stejně vstát, jít vařit, uklízet, prát.....Důležité je nevzdat to psychicky, aby to nevzdalo i tělo.
|
Nikol | •
|
(14.9.2007 22:52:50) Děkuji Vám všem za to jak mi pomáháte se s tím vypořádat!Cítím s Vámi a věřím vám že to podruhé vyjde tak snad máte pravdu! Jen jedno mě zarazilo, to mi opravdu chcete říct že se Vám to stalo 3x jsem z toho úplně všoku a začínám se bát ještě víc.Mohla by jste mi napsat svůj příběh moc by mě zajímal.Děkuju moc Nikol
|
martina | •
|
(15.9.2007 10:49:46) Milá Nikol,
vážně jsem Vás nechtěla vyděsit !!! Pravděpodobnost,že by se stejná věc stala několika lidem je velmi, vemli malá. Chtěla jsem Vám poslat sílu a přesvědčit Vás o tom,že ve své bolesti nejste sama. Můj příběh se pokusím napsat stručně,i pro mě je velmi bolestivé znovu znovu se otvírat.Začalo to šťastně,vdala jsem se a po svatbě jsme zatoužili po miminku,trvalo to sice přes půl roku,ale otěhotněla jsem, a i když bylo těhotenství ke konci udržované,máme krásnou holčinu.Když jí byly tři roky, měla jsem pocit,že je čas nato jí pořídit sourozence,nevyšlo to v osmém týdnu byl zjištěn missed abort,lékaři mi tvrdili,že se to stává a na jeden či dva buď po sobě jdoucí potraty či mezi těhotenstvími má nárok každá žena,přesně za rok byl těhotenský test II,měla jsem pocit,že teď to musí vyjít,ze začátku bylo vše jak má byt,těhu nevolnosti,srdíčko bylo, ve 13 tt na ultrazvuku lékař konstatoval absenci životních funkcí,zhroutil se mi svět.O chybějící empatii mezi zdravotníky se nebudu rozepisovat, to by bylo na další příběh.Po výkonu přišly komplikace, následovala další revize dělohy, antibiotika ......... Měla jsem pocit,že už všechno vzdám,ale nějak jsem se zmobilizovala objednala nás s manželem v Genetu,výsledky karyotipizace,vše v normě. Další těhotenství jsem neplánovala,ale přesto jsem neužívala antikoncepci,asi zafungovalo podvědomí a touha po tom,co člověk nemůže mít.Nicméně se nedařilo,poté jsem změnila zaměstnání,odjeli jsme na dovolenou a po návratu jsem zjistila,že jsem těhu /v nové práci jsem byla 1 měsíc/,radost,kterou jsme s manželem měli se nedá popsat,vždyť jsme podle testů oba zdraví,jedno dítě už spolu máme a řikali jsme si, že pokud excistuje nějaká spravedlnost, musí to tentokrát vyjít.Bohužel, jsem čtvrtý týden po další revizi dělohy v 12tt.Sedím na dně a musím se od něj odlepit,ale nevím,zda to zvládnu............... Na říjen jsem nás objednala do Podolí do Centra reprodukční imunologie - náš problém by mohl být, imunologického rázu a tady zazlívám lékařům,že tohle vyšetření už jsem mhla mít dávno hotové, atd. atd.....to by bylo na další příběh.Momentálně vím,že do dalšího těhotenství nemám sílu,pokud bych neměla nějakou záruku,že to dopadne dobře.Mám pocit,že to nejlepší z nás jsme dali prvnímu dítěti a moc by mě mrzelo, dívat se nato jak jsem třeba tomu dalšímu předala v gen. informaci problémy s početím,či cokoli jiného......... Po poslední revizi,mi opět městná krev v děloze, odmítám další narkozu a nechávám si jí odvádět sondou z dělohy live,není to vůbec příjemné, stále chodím na kontrolní odběry HCG,odlučuje se mi příliš pomalu z těla,,,,,,,,,, Než se rozhodnete pro další těhotenství,opravdu se zeptejte lékaře na všechna vyšetření,která byste mohla podstopit,je skutečně lepší,pokud by se našla nějaká příčina,jí odstranit,či být v těhotenství více sledovaná,brát podpůrné léky,nevím... Nekončím moc optimisticky a tolik jsem chtěla.Přeji hodně síly a hlavně ať se daří.A až bude Váš test II,budu moc držet palečky,aby bylo vše dobré. Martina
|
Nikol | •
|
(15.9.2007 20:01:01) Ahoj Marti taky mě moc mrzí co se ti stalo.Zatim se držim ale dneska jsem se trochu zhroutila zjistila jsem že moje nejlepší kamarádka dnes porodila,tak nějak jsem si představila sebe a strašně začala závidět, strašnou bolest jsem pocítila úzkost a samotu prostě hrůza, teď už jen překonat pohřeb a snad už bude aspoň trošku líp! Jinak jaký vyšetření máš na mysly?Vůbec netušim jaký všechny vyšetření bych měla podstoupit,tak kdyby jsi mi poradila byla bych ti moc vděčná!Děkuji za všechno a držim palečky ať se ti to taky podaří! Niki
|
martina | •
|
(16.9.2007 7:59:19) Ahoj Nikčo, naprosto tvé pocity chápu a drž se, vůbec není ostuda říct si lékaři o nějaké prášky na zklidnění,sama doma jedno balení mám, a když je nejhůř nestydím si jeden prášek vzít,Sice to utlumí jenom bolest,ale nezaléčí příčinu,ale v okamžicích kdy je nejhůř, děkuji zato........ V den pohřbu na tebe budu moc myslet, bude to bolestivé a rozjitří to znova rány,ale čas je skutečně mocný čaroděj a uvidíš jak za pár let či spíše měsíců budeš šťastná s miminkem v náručí a budeš ta nejlepší máma,protože si uvědomíš jaký je zázrak to mimi mít a naučíš si ho vážit tak,jak to spousta lidí nedokáže. Na vyšetření se zeptej svého lékaře, také nevím co vše je nutné,četla jsem,že karyotipizace plodu u vás proběhne to je důležité, v Praze v Gennetu jsme podstoupili vyšetření na náš karyotip a trombofilní mutace, je to jenom z krve a lekař s námi sestavil strom života a poté analyzoval, teď se chystáme do Podolí na reprodukční imunologii,hodně info je na jejich stránkách,ale můj případ je jiný, fakt doluj ze svého lékaře co nejvíc informací a nenech se odbít,děláme to pro sebe a tady bych všechny společenské konvence odhodila a neúnavně se dožadovala svého. Přeji ti příjemné dny plné optimismu M.
|
Nikol | •
|
(16.9.2007 9:54:33) Ahoj Merti děkuju moc za radu myslím že i to mi trochu pomůže.Jsem moc ráda že si mi to napsala a že sem se s tebou mohla poradit moc děkuju i za podporu je to těžký ale budu se snažit nic jiného mi stejně nezbývá. Měj se krásně Niki
|
|
|
|
|
|
|