| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Svoji dceru jsem nikdy nespatřila

 Celkem 129 názorů.
 Bětka 
  • 

Ahoj Nikol, 

(6.9.2007 9:31:25)
je dobře, že ses rozhodla o své bolesti napsat. Nikdy nezapomeneš, ale určitě zase příde den, kdy se s přítelem začnete smát. Přeji Ti hodně síly do následujících dnů a lidičky, kteří tě v této době podrží. Vím, že je tomu teď těžké uvěřit, ale zase bude líp. Drž se.
 elf 
  • 

ach jo 

(6.9.2007 23:11:33)
koukni na www.anjeliky.sk
Upřímnou soustrast
 bugatka 


Podpora 

(7.9.2007 13:40:40)
Milá Nikol,

letos v dubnu jsem taky ztratila svoji holčičku ve 24tt. V srpnu bych porodila zdravé miminko, ale osud mu nepřál zamotala se jí pupeční šńůra a to není slučitelné se životem. Nedalo se nic dělat. Život je k nám někdy moc krutej a my musíme jít dál. Na rodince jsme si našla diskuzi po potratu se znovu snažíme. Jsou na ní děvčata s podobným osudem a musím říct , že mi moc pomohly. Když budeš chtít přijd někdy k nám. Ten smutek co cítíš se časem zmírní , ale zapomenout nejde nikdy. Buď silná....
 jpetra 
  • 

Re: Podpora 

(9.9.2007 21:29:41)
Je mi moc líto co se stalo a vím moc dobře jak je to těžké. Já jsem si tohle zažila před 11 lety - a bylo mi tenkrát 21. Bylo to šílené - těhotenství od začátku problémové - do 18.tt jsem krvácela a pak vše ustalo a v 36.tt na mě přišly porodní bolesti - v porodnici mi udělali utz a zjistili, že je chlapeček už dost velikej a můžu tedy v klidu rodit - když se malej narodil téměř mi ho neukázali a já jen zahlédla, že je celej modrej, tak jsem se ještě sestry ptala proč je tak modrej a sestra mi řekla, že to je normální - já jsem byla na vrcholu blaha - měla jsem chlapečka, kterého si manžel tak strašně přál a bylo mi skvěle - bohužel jen deset minut - pak přišla nějaká paní - dodnes nevím kdo to byl (nejspíš dětská lékařka) a řekla mi, že mého chlapečka se jim bohužel nepodařilo oživit. Hned mi píchli něco na uklidnění a celých 5 dní v porodnici jsem prospala pod nějakýma práškama. hned poté jsem se domluvila s gynekologem a hned po šestinedělí opět otěhotněla - bylo mi mnohem líp - na tu strašnou událost jsem už moc nemyslela až ve 23.tt jsem začala krvácet a potratila jsem - tohle všechno v jednom roce - nevydařený porod na apríla a potrat 20.listopadu. Po roce a půl se mi narodila vymodlená holčička - dneska je jí 9 a strááášně zlobí a po dalších dvou a půl letech další dračice a před třemi a půl měsíci ještě chlapeček. A dneska si říkám, že všechno zlé je pro něco dobré. Kdo si tohle nezažije ani nikdy nepochopí... ale časem člověk otupí - i když nezapomene nikdy. Jsem teď strašně šťastná a i přesto když tohle píšu, tak brečím jak malá holka.
 Veronika, dve deticky 
  • 

Re: Ahoj Nikol, 

(20.9.2007 13:11:49)
Ahojky, precetla jsem si Tvuj clanek a hned se rozbrecela. My jsme o nase prvni detatko prisli na konci ctvrteho mesice. Mame uz dve dalsi - chlapecka pres tri roky a holcicku skoro dva. Na nic jsme necekali a jednali rychle:)Ale prvni detatko nam bude chybet uz cely zivot a to jsme nemuseli absolvovat pohreb a nic podobneho. Nesmirne Te obdivuji a drzim pesticky, kdykoliv se ozvi. Pa Verca
 vamios 


Re: Ahoj Nikol, 

(23.12.2007 23:51:13)
Ahoj Nikol,

ač jsem tady snad jediný chlap, tak dovol, abych ti vyjádřil upřímnou soustrast. Sami jsme si s manželkou prožili ohromnou bolest, když nám v 20TT zjsitili těžké poškození srdíčka a dlouhé dva týdny jsme čekali na vyšetření v Motole, kde to potvrdili. V tu dobu jsem si uvědomil, co chci od života a kdybych mohl cokoliv na světě udělat, tak bych nepřemýšlel ani minutu a konal. Nakonec vyvolávali přirozený porod a chudinka manželka trpěla celý den a večer se narodila mrtvá holčička. V mém srdci má a bude mít vždycky místo a její jméno si říkám každý den.

Nyní jsme přesně po roce těhotný a jsme ve 12TT. A musím říci, že se klepu strachy, abychom neprožili obdobné a zažili na konci to nejkrásnější a to jest narození zdravého potomka. Rád bych všem vzkázal, že bez boje a víry to nejde.
 Cheorchia 
  • 

Kdo neprozil,nepochopi 

(6.9.2007 9:31:53)
Na tohle nejsou slova utechy,kdo tim neprosel, nepochopi Vas.Chtela bych Vam do budoucna poprat zdrave miminko a splneni vsech prani.
 Kačka 
  • 

Re: Kdo neprozil,nepochopi 

(6.9.2007 15:52:44)
Milá Nicol, chtěla bych vám předem vyjádřit upřímnou soustrast.

Mě se stalo něco podobného, s tím rozdílem, že já jsem nosila v bříšku holčičky dvě. Je tomu už 17 let a na výročí jejick úmrtí 29.9. si na ně vždy vzpomenu a říkám si jaké by to bylo, kdybych měla šanci je vychovávat.

Byla jsem ve 31. TT, najednou mi přišlo, že se ty moje cácorky hýbou v bříšku nějak míň a míň. Raději jsem zajela do nemocnice, ale pan doktor mi ujišťoval, že už jsou dost velké a nemají toho místa tolik, aby kopaly jako dřív. To byl pátek, ale abych prý byla v klidu, tak mám v pondělí přijít na UTZ. Tak jsem v pondělí přišla a to už jsem pohyby skoro necítila. Dr mě vyšetřil a řekl, že je něco v nepořádku a abych si zítra přišla lehnout do nemocnice. Nic víc mi říct nechtěl, byla to hrozná noc a hrozná nejistota, celou jsem jí probrečela.

Druhý den kvůli mě svolali schůzi a na té mi pak řekli doslova " víte co se s vašimi plody děje ? " a já jsem řekla, že se jim asi moc dobře nedaří a na to mi ten jeden dr. sdělil, že jsou mrtvý a musí mi okamžitě vyvolat porod. Když do půlnoci neporodím, musí mi udělat císaře, protože už hrozila otrava krve.

Byl to strašný porod, protože jsem věděla, že ta hrozná bolest není k ničemu dobrá. Po ní bude následovat hrozná prázdnota.

Holčičky mi ani neukázali, viděla jsem jen nožičku jedné z nich zabalenou do plínky. Dodnes mám ten obrázek před sebou. Vlastně mi ani pořádně neřekli proč umřely a ani mi nechtěli uznat porod, pro ně to byl potrat. Pak jsem ještě dostala 40 horečky a zánět. Byl to pro mě strašný zážitek. Nad vodou mě ale držela moje starší dcerka, které bylo v té době 18 měsíců.

Rok nato jsem znovu potratila v 7 TT a od té doby jsme se snažili už marně, znovu jsem neotěhotněla.

Chtěla bych vám jen dodat hodně optimismu a síly to přečkat a jít dál. Čas všechno zahojí. I na mě se nakonec usmálo štěstí, po té co jsem se rozvedla a znovu vdala, manžela jsem připravila na to, že asi už mít děti nemůžu. Před 18ti měsíci se nám narodila úplně zdravá holčička a tak jsem se ve svých skoro 36 letech znovu dočkala miminka. Je to naše sluníčko i když pěknej lump :o))

Omlouvám se předem za román, jen jsem vám chtěla říct, jak moc mě vaše ztráta bolí a soucítím s vámi

Hodně sil a ať to rychle přebolí s pozdravem Kačka
 Nerida 


Re: Kdo neprozil,nepochopi 

(7.9.2007 3:08:59)
Moc smutne, uprimnou soustrat.
Nechapu, ze vam dcerku neukazali, nedovolili vam se s ni rozloucit. WHO v takovych pripadech doporucuje dat rodicum moznost si miminko obleci, pochovat, popr odstrihnout praminek vlasu na pamatku, proste mit moznost se s nim rozloucit. Prekvapuje me, ze ceske zdravotnictvi tento doporuceny postup ignoruje.
 Jaja 
  • 

Re: Kdo neprozil,nepochopi 

(16.9.2007 23:53:57)
Myslim si,ze toto by mohlo byt jeste horsi pro ty rodice,nevim..Je to jen muj nazor..
 Kreli+Madlenka7 


Re: Kdo neprozil,nepochopi 

(7.9.2007 13:45:56)
Milá Nikol, prožila velmi podbnou situaci, jen v jiném týdnu těhotenství a bez předchozího varování ve formě bolestí a pod. Prostě z ničeho nic jsem jeden den od rána necítila pohyby, před polednem jsem šla k lékaři, odpoledne do nemocnice,kde jsem si vyslechla nejhorší slova v životě: "fetus mortus" nikdy!!! to nezapomenu. Rodila jsem a věděla jsem, že už není na co se těšit.Otěhotněla jsem znovu po dvou letech od této události, máme krásnou zdravou a chytrou holčičku.

Ani vy nezapomenete, ale časem se s tím smíříte. Znovu budete čekat mimi a budete se asi bát, jako jsem se bála já, ale věřte, že příště dopadne na jedničku. Strašně moc vám držím palce a přeju, i když teď se vám to nezdá, hodně radosti a štěstí do budoucnosti.
 Sarah 
  • 

Re: Kdo neprozil,nepochopi 

(8.9.2007 12:10:40)
Milá Nikol,
i já jsem si bohužel před sedmi lety prošla tímto zážitkem. Náš chlapeček zemřel ještě v bříšku v 39 +5. Zahlédla jsem ho těsně po porodu, vypadal klidně jako andílek. Vůbec nikdo nevěděl co se stalo, až při pitvě se zjistilo malinké zamotání pupečníku. Lékař mi řekl" to je statistika". V den pohřbu se mi spustilo mléko, i když jsem proti tomu brala prášky. Snažila jsem se průběh pohřbu popsat, ale nejde mi to ještě ani teď. Nicméně mi ten rituál moc pomohl. Necely pulrok po porodu, jsme se rozhodli pro miminko, ale ono to nešlo. Přemýšlela jsem proč a zjistila jsem, že nechci další dítě, ale jen svého Adámka, představa holčičky (kterou jsem si předtím moc přála) mě vyloženě rozčilovala. Prostě jsem na nové dítě nebyla připravená a mé tělo to pochopilo dřív než já. Tak jsem vyhledala psycholožku a ona mi pomohla můj žal zpracovat. Po dalším půl roce jsem v pohodě otěhotněla. Psycholožka mě provázela celým těhotenstvím, protože jsem byla strachem úplně ochromená a na druhou stranu vyrovnaná, věděla jsem,že jestli to má být, tak to bude. Vše dobře dopadlo a naše holčička jde příští rok do první třídy.
Žal časem poleví a naučíte se s tím žít. Hodně štěstí do dalšího života.
 Kreli+Madlenka7 


Re: Kdo neprozil,nepochopi 

(10.9.2007 13:21:53)
Ano, musím souhlasit. Mléko, které se mi po několika dnech spustilo, ve mně dorazilo to, co ještě předtím jakž takž odolávalo žalu a totálně mne ochromilo.
 Daninka Fífa a Barča 


Re: Kdo neprozil,nepochopi 

(8.9.2007 19:31:13)
Přiji vám hodně síly, aby jste to co nejlíp zvládli! Je dobře o tom mluvit, uleví se. Přeji vám hodně štěstí k dalšímu miminku!
 cvachovka+ Filípek 01/09 


Re: Kdo neprozil,nepochopi 

(9.9.2007 19:00:59)
Je mi to moc líto!!!! Sama jsem prišla o mimnko letos v červenci v 17 týdnu, kdy mi zjistili genetickou vadu plodu.
Přeji vám hodně sil k překonání tak težkého období, v duchu jsem s Vámi.
 Petra 
  • 

Re: 

(10.9.2007 11:35:26)
Přejeme vám do budoucna spoustu udravých miminek a ať můžete prožívat stejnou radost,jakou prožíváme mi z naší dcerky Natálky,která si svůj život na JIPCE po narození vybojovala.Upřímnou soustrast.
 Lizzie 


... 

(6.9.2007 9:38:06)
Čtu a tečou mi slzy. Přeji vám hodně štěstí a síly do budoucna..
 Insula 


ufff 

(6.9.2007 9:50:52)
To je hrozný. A já má zrovna dneska ještě nějaký splín. A tak tu sedím a tečou mi slzy. Je mi to moc líto. Neumím si představit Vaši bolest. Držte se.
 Kiara +2 
  • 

Držte se 

(6.9.2007 10:00:22)
Já jsem rodila svoji holčičku téměř stejným způsobem, jen o něco dřív, ve 30. tt. Podařilo se ji zachránit. Teď tu sedím a brečím za vás i za kamarádku, kerá před týdnem potratila. Život je těžký. Vypište se z toho a hlavně vybrečte, rozlučte se v duchu s holčičkou a ono snad časem bude líp.....
 Nikol 
  • 

Děkuju 

(6.9.2007 10:19:58)
Děkuju a gratuluju k narození Vaší holčičky, vím že jste teď nesmírně šťastná, daly bychom všechno za to aby Naše holčička taky přežila! Moc Vám gratuluju snad budem mít s přítelem taky jednou takový šťěstí jako vy!
 Insula 


Re: Děkuju 

(6.9.2007 10:44:01)
Nicol, určitě to příště vyjde. Držím palce.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Děkuju 

(6.9.2007 10:58:31)
Určitě budete ! Je mi to hrozně líto a moc Vám oběma přeji,abyste měli tohle hrozné období za sebou a dočkali se miminka.
 Katie+Z06+I12 


upřímnou soustrast 

(6.9.2007 10:30:04)
Nikol,
veřím, že tak bolestný zážitek musí být pro Vás i Vašeho přítele, potažmo celou rodinu velmi skličující. V této situaci nelze nic jiného popřát než hodně síly! Nejste sama, máte okolo sebe spoustu lidí co Vás milují a brzy nastane den, kdy své miminko přitisknete. Maličkou Vám to sice nenahradí, ale pomůže si uvědomit, že na tomto světě jsou další človíčkové co Vás potřebují.
Přeji Vám z celého srdce, hodně štěstí, lásky a zdraví.
Kateřina
 Evča, kluci 90+96 


Re: upřímnou soustrast 

(6.9.2007 10:48:15)
Nikol, velmi s tebou soucítím. Před lety jsem prožila něco podobného a bylo to taky hodně těžké. Ano, čas je dobrý lékař a postupně to přestane tolik bolet, ale chápu, že v této chvíli je ti tahle věta houby platná :-( A stejně nikdy nezapomeneš... Hodně pomůže narození dalšího děťátka, takže tě chci povzbudit - jakmile to bude zdravotně možné, pusťte se "do díla" :-) Další dítě by už mělo být v pořádku - je nepravděpodobné, že byste měli smůlu i podruhé.
Co poradit, nevím. Mně pomáhalo, když jsem se z toho mohla vypovídat - takže najít soucitné srdce a ucho a vybrečet se. Sice to může vypadat, že takové hovory to všechno jen rozjitřují, ale dle mého názoru ten smutek prostě potřebuje odplynout a ne jen potlačovat v sobě.
Je dobře, žes napsala sem na rodinu. Jestli chceš, podívej se na stránky www.anjeliky.sk - založila je před lety jedna maminka (Slovenka), která přišla o svou prvorozenou dceru taky při porodu. Je tam její příběh a chodí tam i hodně dalších maminek s podobným osudem. Asi si tam pobrečíš, ale možná ti to pomůže.
Jestli jsi věřící, tak se za svou holčičku určitě modlíš. Pokud nejsi věřící, ale víra tě neodpuzuje, zkus oslovit někoho věřícího ve svém okolí, aby se za tvé miminko pomodlil - sám nebo s tebou. Třeba ti to pomůže...?
Myslím na tebe a přeju hodně síly a zdraví. Drž se!
 Katoun 


Re: upřímnou soustrast 

(7.9.2007 9:46:14)
Také já cítím velký smutek a úzkozt z Vašeho článku. Snad čas Vaši bolest otupí a znovu příjdou lepší chvíle a za čas třeba i další miminko. Přeji Vám hodně sil a šťastných okamžiků do budoucna.
 Pavlína 
  • 

Utecha 

(6.9.2007 10:42:07)
Nikol, vi, ze ted prozivate asi nejhorsi dny sveho zivota.Musela to byt strasna rana pro vas.Alůe verte ze bude lip. Me teda neumrelo miminko, ale letos mi zemrela maminka ve veku 47 let a bylo to pro me taky strasny.Vlatne je porad.Ale clovek musi sebrat od¨vahu a jit dal. Verte ze pritel Vam bude velkou oporou a spolecne to prekonate.Moc vam drzim palecky abyste to zvladla.Vim ze ve vasem srdci bude porad sram pro miminku cas to pomalinkuzmensovat. Preji Vam at se va dari. Pavlina
 Štěpánka 4děti+3andělíčkové 
  • 

UPŘÍMNOU SOUSTRAST 

(6.9.2007 10:46:27)
Čtu a tečou mi slzy, to mi připomíná i mou bolest, kterou se mi na rozdíl od vás díky svým čtyřem mazlíčkům daří v sobě potlačovat. Je to strašné, je to kruté je to bolestivé, je to nepochopitelné, člověk se dokáže smířit se smrtí prarodičů, rodičů, a snad i se smrtí partnera, ale nikdy se matka nesmíří se smrtí dítěte. Přeju Vám hodně moc síly a hodných lidiček kolem Vás k překonání toho nejhoršího a nejsmutnějšího období Vašeho života.
Hodně síly a štěstí do dalšího života. Štěpánka
 Petra Kacka 01 Verunka 06 
  • 

Re: UPŘÍMNOU SOUSTRAST 

(9.9.2007 22:59:10)
moc zdravím a přeju hodně síly do dalších dní, doufám že už jen štastných.To samé se stalo mé známe klučina zemřel po 5 dnech v nemocnici prý měl infekci v těle, ale posledně jsem ji potkala a zdalo se mi že se ji kulatí bříško.Přeji ti taky takové štěstí a hodně síly do života.
 Marcela 
  • 

Brečím 

(6.9.2007 10:59:22)
Ahoj Nikol,
brečím po přečtení tvého článku, chtěla bych ti napsat něco, co by ti pomohlo, ale nic takového asi není.
Vybreč se, rozluč se s holčičkou, nic v sobě nepotlačuj, a připrav se na příchod dalších dětí - určitě přijdou a budou tě potřebovat celou.

Zase vyjde sluníčko

Marcela
 Hana děti honzík4, evička 8 měsíců 
  • 

Vše čas zahojí 

(6.9.2007 10:59:56)
Ahoj
, je to pro tebe hodně těžké ,ted, myslím že pro člověka je nejhorší přijít o své dítě,mě se stalo totéž ,bez příčiny nám zemřela v 37 týdnu naše Pavlínka, byla jsem totál v šoku ,ani mi doktoři nenabídli abych se podívala na svoji holčičku a když jsem se z toho vzpamatovala byla už pryč,nejhorší bylo když jsem šla s prázdnou náručí z porodnice a nejbližší týdny po tom,čas vše zahojí i když je to už šest let stále si říkám jak by vypadala ted a hodně mě mrzí že nemám aspon nějakou fotečku nebo vzpomínku na ni.

Hanka
 Nikol 
  • 

Děkuju 

(6.9.2007 13:29:55)
Děkuju Vám všem, moc mi pomáhá když si čtu Vaše příspěvky, i když je to strašně bolestivý.
Taky jsem zažila že mi ani mojí holčičku neukázaly, a teď mě to strašně tíží ani nevim jak vypadala! Zdají se mi o ní sny jen takové útržky jak asi vypadala, podle mých snů byla prostě strašně krásná přesně taková jakou jsem si kdy přála! Příští týden bychom měli mít pohřeb, nedokážu si představit že prostě uvidím jak mojí holčičku budou dávat do země a že už tady prostě s námi nebude! Nedokážu si představit život dál, určitě to půjde ale teď mi připadá že to nezvládnem!
Děkuji všem za útěchu v těchto našich nejhorších dnech!!!
Nikol
 Janijaja 


Re: Děkuju 

(9.9.2007 22:34:53)
Nikol, je mi opravdu líto co se Ti (vám) stalo. Ta představa pohřbu je naprosto úděsná.. ale na druhou stranu je to rituál, který nám lépe pomáhá přijmout skutečnost.
Slyšela jsi někdy o rodinných konstelacích? Založil je německý terapeut Bert Heilinger jako terapii pomáhající nám "vymotat se" ze schemat naší rodiny. Důležité například je, aby každému členu rodiny bylo přiznáno jeho místo v srdcích ostatních členů a vůbec v celé rodině. Je důležité, aby následující děti věděly že nejsou "první", ale "druhý" atd. Pakliže následujícím členům rodiny není jejich místo přiznáno - necítí se "na svém místě", něco jim chybí... a může se to projevit v různých doménách - např. nesváry mezi sourozenci v dospělém věku atd. atd.
Ale i jiný druh terapie by snad mohl být vhodný. Držím palce. Čas rány hojí. Já vím - zní to hrozně, ale je to, naštěstí, pravda.
 TIKYTAKY 
  • 

Je to šílený... 

(12.9.2007 13:17:11)
Ahoj Nicol, je to šílený, ještě teď mám husí kůži a člověk se zase vrátí "nohama na zem", protože když se mu nic podobného nepřihodí nebo v jeho okolí tak tyhle věci vůbec nevnímá, že se dějí, jenže se dějí! To se Ti prostě zastaví svět a je Ti všechno jedno...tyhle věci přicházejí náhle a je to šok! Úplně se mi živě vybavilo co jsme si prožili letos v dubnu já končila šestinedělí a náš 3-letý synek musel na operaci, pak zjistili že to co muselo ven bylo zhoubné a čekalo se dál jestli budou muset být chemoter. a podobně... zastavil se nám svět, ale díky Bohu vše dopadlo OK stačilo jen tumor vyndat, a ve finále zjistili že to ani zhoubné nebylo... takže pro nás velka úleva s přešťastným koncem a s Tvým příběhem nesrovnatelné, jen musíme brát tyhle věci v životě jak přicházejí, protože tohle ovlivnit neumíme, i když ty děti člověk má tak nikdy nevíš kdy přijde rána... Hrozně s Tebou cítím, pro mě nepředstavitelné a nejhorší co by mě mohlo potkat je smrt dítěte... Nicol držte se a i když se říká že čas vše zhojí budeš pořád srovnávat kolik už by holčičce bylo a podobně, takže přeji upřímně hodně síly táhnout tohle břemeno životem a přeju kupu zdravých dětí aby Vám naplnily Vaše životy a zmírnily bolest, jen se nebojte jít dál! Hodně síly a zdraví přeji!!! S.K.
 Lenka 
  • 

před rokem... 

(6.9.2007 11:13:05)
Ahoj,
nikdy jsem to nikam nenapsala...ja totiž i teď po roce mam problem o tom mluvit...je mi z toho moc smutno.
Minulý rok jsem ve 35 tt přestala citit pohyby, holcicka umřela. Pohřeb jsme nechtěli. Dneska je to přesně rok.
Další dítě jsem hned po tom nechtěla. A pak zase moc! Doktoři doporučovali 6 měsíců pauzu. My se rozhodli pro 3 měsíce. No a koncem září očekáváme chlapečka.
Tenkrát jsem hledala někoho s podobným osudem (ale nenašla), kdo by mi dal naději, že bude líp...a je!
 Taurík 


Znám to,je to 5 let zpátky 

(6.9.2007 14:34:21)
Nikolko,je mi to moc líto co tě potkalo.
Je to strašně nespravedlivé a kruté,mám podobnou zkušenost.
Před 5 lety mi umřel chlapeček na 41 tt.Ač jsem zdravotní sestra a ležela před tím 4 dny v porodnici kvůli přenášení,tak jsem já ani lékaři nepoznali,že se něco špatného děje.
I když vzpomínám,že tu zimnici a teplotu a divnej pocit jsem v noci měla taky.Jenže jsem to přikládala blížícímu se porodu,navíc jsem byla pod dohledem...
Pak ráno už špatně natočili ozvy a než mi udělali SC bylo pozdě hošík se mi uškrtil na pupečníku.
Bohužel tenkrát jsem přístup na net neměla a všechno musela zvládnout sama.
Nic si nevyčítej,půjde se ti těžko dál,ale půjde to a brzo budeš mít taky svůj uzlíček v náručí.Našemu už bude 22 měsíců.
 Dadka1 


Jse s Vámi 

(6.9.2007 11:30:26)
Milá Nikol, je mi jasné, že neexistují žádná slova, která by Vám v téhle situaci pomohla. Tak Vám chci napsat jen tolik, že vím o čem mluvím, co prožíváte. Moje dlouho očekávaná vnučka měla 10 dnů po porodu těžký úraz. 14 dnů jsme čekali, jestli bude žít a pak rok, jaké bude mít následky. Je to ode mne kruté a nehezké a určitě by mě hodně lidí za tento názor odsoudilo, ale pokud Vaše holčička byla opravdu nemocná, pak je jí teď líp. A Vám také, věřte mi. Není horší bolest, než bezmocnost, kdy se díváte na nemocné bezbranné miminko a nemůžete mu pomoci. Ta bolest se nedá popsat, ta se musí prožít, aby člověk věděl o čem mluví. Vaše maličká se na Vás kouká z nebíčka a určitě bude ochraňovat svoje sourozence, kteří přijdou na tento svět a už jim nenechá ublížit. Dadka
 Vendulka Janouškovcová, 4 měsíční dcerka 
  • 

Upřímnou soustrast a hlavu vzhůru... 

(9.9.2007 19:21:57)
Váš článek mě dostal. Celé své těhotenství jsem procházela obavou, že se mi něco podobného může stát. Byla jsem s přítelem, otcem mé dcery v Anglii, když jsem dostala chřipku. Doktor se odmítl na mě i podívat. Dvě sona za celé těhotenství a dobrovolný odběr krve, to je celá lékařská péče v Anglii. Proto jsem každý měsíc létala do Čech, pravda, změnila jsem gynekologa. Nechtělo se mi chodit ke dvěma doktorům, protože první neměl ultrazvuk. Jezdila jsem do Prahy, kde jsme dostali absolutně perfektní péči. Maraton kolem porodnice Vám nebudu popisovat, ale nakonec plánovaně císařem se nám narodila naše Vikinka. Je to nádherné zdravé miminko a přesto se klepu dál. Sestra mého přítele zemřela v 9 měsících na syndrom náhlého úmrtí, proto máme monitor dechu 2v1 Angelcare a stále se čehosi obávám. Závěr, proč Vám tohle píšu je, že obavami procházíme všechny, děláme pro ty naše drobečky všechno i Vy jste udělala všechno a nic jste nezanedbala, neobviňujte se, není to Vaše chyba!!! Držím Vám palce ať Vaše další těhotenství proběhne absolutně bez problémů.
 Pavlína 
  • 

Mnoho sil... 

(6.9.2007 12:22:50)
...a statečnost, a odvahy, a jednou třeba rozhodnutí k dalšímu miminku - to je jediný alespoň mizivý lék... Nevím, co napsat, sedím tu a slzy se mi koulí po tvářích, asi nikdo tohle nepochopí a nemůže tomu rozumět, proč se tohle stává a děje. Držím vám palečky, a všem, které tohle potká posílám spoustu sil. Život je někdy krutý.
 MonickaS 


všechno přebolí 

(6.9.2007 12:36:43)
Milá Nikol věř, že se budeš jednou smát a bude zase dobře. Vím o čem mluvím - teď v říjnu to bude 3,5 roku co zemřela moje 6měsíční dcerka Kačenka ( měla vrozené VVV )a byla počata po umělém oplodnění. Vím jak se cítíš a co ty a tvůj přítel prožíváte, ale přejde to a brzo budete mít v náručí zdravé a voňavé štěstíčko. U mě se stal taky zázrak ( to asi kačenka z nebíčka ) a představ si, že 4 měcíce po císaři jsem přirozeně otěhotněla a dneska tady vedle mě řádí 28měsíční zdravá Barunka. A ještě si představ, že mám narozeniny taky v srpnu:-O) Je dobře, že o tom píšeš já to tak taky udělala jen na jiných stránkách :-O) závěrem bych ti chtěla poslat pohlazeníčko na srdíčko i dušičku a věř, že tvoje holčička je společně s dalšími andílky v nebíčku, kde si celý den jenom hrají a mají se dobře :-) Měj se hezky a už teď se těším na krásné zprávičky o tvém novém těhotenství Monika s Barunkou
 Nikol 
  • 

Re: všechno přebolí 

(2.10.2007 15:46:35)
Ahoj Mončo
moc mi pomohlo co si mi napsala na rodině ohledně Našich andílků,proto jsem ti musela napsat!Píšu až teď protože až teď o tom trošku můžu mluvit!Taky ti moc gratuluju k narození Barunky určitě jsi šťastná viď?
Ale ze všeho nejvíc mě udivilo že i po císaři jsi úspěšně otěhotněla,mě totiž všichni straší že až za půl roku nejmíň kvůli jizvě a tak ale mě to přijde nepředstavitelný že bych měla čekat tak dlouho!Můžu se zeptat to si teda po šestinedělí přestala brát antikoncepci nebo jsi jí vůbec nebrala,a co ti na to řekl doktor?Neměla jsi žádný problémy během toho těhotenství?Hlídaly tě víc?Vím že mám strašně moc otázek ale bojím se toho všeho,ale nadruhou stranu už toužím po novém miminku a nechci čekat tak dlouho!
Budu moc ráda když mi napíšeš,budu čekat!
Měj se krásně moc Vás s Barunkou zdravím
Nikol z rodiny
 fisperanda 


Je mi to líto 

(6.9.2007 12:52:39)
Chtěla jsem napsat něco povzbudivýho, ale asi by to vyznělo... hloupě. Je mi moc líto, co se ti stalo. Přeji ti aby se to už zlomilo a ať vás čeká už jenom to dobrý.
 Škrpál 


Přání 

(6.9.2007 14:11:12)
Z celého srdce vám přeju hodně síly a další miminko bez komplikací. Upřímně věřím, že příště vám osud nadělí o to více štěstí.
 Phera 


Nepředstavitelné 

(6.9.2007 14:13:06)
Sedím a brečím při čtení tohoto článku.Nedokážu si to ani představit.
Přeji Vám hodně sil při překonání této bolesti a zárověň doufám,že další článek od Vás bude mnohem radostnější o Vašem dalším miminku.
 Věrča(2kluci limpíci) 
  • 

Svoji dceru jsem nikdy nespatřila 

(6.9.2007 14:57:09)
Nikol,přeji Ti,aby Tvůj další život provázely jen samé radosti a aby ti Tvoje dcerka z nebíčka co nejdříve poslala za sebe nějakou krásnou náhradu.Je mi hamba za to,že mám dva krásné zdravé kluky,jen jsou to děsní rošťáci se kterými si fakt nevím rady.Kolíkrát spílám nad tím,že nemám aspoň jednu hodnou holčičku.Ani si neuvědomuju,že je přes veškeré své zdravotní problémy vůbec mám.Člověk si často své štěstí ani neuvědomuje a nedokáže si ho vážit.Přeji moc moc sil a hodně štěstí do budoucna.
 nikol 
  • 

Nikol 

(6.9.2007 15:02:22)
Ahoj tak si jich opravdu važ, když člověk může mít děti je to ten nejkrásnější dar co kdy v životě mohl dostat.A i když jsou to rošťáci a zlobí tě nikdy je nepřestaneš milovat! Přála bych si mít teď svojí holčičku u sebe i na úkor toho, že by stále zlobila, ale byla bych šťastná už jen proto že by byla s námi!!! Děkuji v šem za podporu
Nikol
 Bal+♂ 


Re: Nikol 

(6.9.2007 15:27:47)
Nikol je mi to moc líto,ale věřím že se ti tvoje holčička brzy vrátí.Posílám pohlazení a přeju hodně víry,štěstí a zdravíčka..
 MARNEUM 


Milá Nikol 

(9.9.2007 13:40:22)
právě jsem přečetla váš článek o vaší bolesti,brečím tu jak želva,málem mě to také potkalo,ale miminko se nechtělo dát,tak teď je tu s námi a moc zdravý,jsou mu 4,5 měsíce a je to i v něm,vůbec beze mě nechce být a tak si ho pořád chovám a každý jen říká,že ho rozmazluji,ale není to tak,jen potřebuje víc lásky.
Jak k tomu došlo,mám už 2 zdravé děti,páreček,ale ani nevím jak a prostě jsem otěhotněla,věděla jsem,že si ho nechám,ale moje mamka to nepřijala,měla jsem pak problémy,i 2x krvácení,jednou v 11tt a pak těsně před vánocema,to už bylo kolem 5 měs.,věděla jsem ,že o něj nechci za žádnou cenu přijít,i když o něj babička nestojí,já ho už milovala,když byl v bříšku,tak jsme spolu bojovali,aby vše dopadlo dobře,také mi pomohl homeopat se všemi problémy,i s krvácením a vše nakonec dobře dopadlo.Babička ho sice do dneška nepovozila v kočárku,a kdybych jí nenavštívila,což je zřídka,tak si ho ani nepochová,je vidět,že se mu u ní moc nelíbí,tak jsme raději spolu doma a se sourozenci a tatínkem,tam je nám nejlépe.Je to náš MILÁČEK .
Přeji vám,aby se váj jizvy na srdíčku brzy vyhojily,ale nikdy ne dcerku nezapomínejte,i dalšímu miminku,které vám moc přeji o ní vyprávějte už v bříšku,jen tak se vám uleví a i to nové miminko vás pak lépe pochopí,i váš strach o něj.
Do budoucna vám přeji hodně lásky a štěstí do života,zase bude dobře,uvidíte.
 Tvoje horší já 


Milá Nikol 

(6.9.2007 15:33:28)
Váš příběh je velmi smutný, je mi velmi líto, že jste přišli o miminko. Mojí známé se před několika lety stala podobná věc, přestala cítit pohyby v 37. týdnu a musela nakonec porodit přirozenou cestou holčičku, o které už předem věděla, že je mrtvá. Prý se uškrtila na pupeční šňůře. Maličkou jí ukázali, ale myslím, že možnost udělat pohřeb ani nedostali. Je dobře, že se s dceruškou můžete alespoň důstojně rozloučit a třeba jí dát jméno.
Já jsem zažila "jen" potrat ve třetím měsíci. Bylo to velmi smutné, ale s narozením mrtvého děťátka se to srovnávat nedá.
 kenza 


nikol 

(6.9.2007 16:25:01)
moc na tebe myslím a soucítím s tebou, tenhle měsíc to bude 9 měsíců, co nám po porodu v termínu zemřel chlapeček. 4 dny před vánocemi...všichni říkali, jaký to bude krásný vánoční dáreček.... nebyl... přesně si vybavuju tu neuvěřitelnou bolest a prázdnotu... ale přejde to, neboj... jen ta jizva tam zůstane pořád, cítím se stále jakoby poznamenaná. už na něj nemyslím denně, jen když jdu navštívit své kamarádky do porodnice... od 20.12 mi jich porodilo 10.... já budu rodit v listopadu, dr mi doporučovala počkat 6m, ale otěhotněla jsem jsem hned v unoru. Myslela jsem si, že se tím vše vyřeší, že budu konečně štastná, nebylo to tak, srovnávala jsem se s tím postupně, neustále jsem o tom mluvila, četla podobné příběhy, navštívila i zde doporučované www.anjeliky.sk.... naštěstí mám 3letou dceru, která mi moc pomohla...jestě si pamatuju, jak jsem mamce v porodnici říkala, že už žádné další dítě nechci a jak bych byla raději, kdyby byl postižený, než zemřel. Ted se na to dívám jinak - myslím, že mu tam je lépe než tady, že není nic horšího vidět trpět a umírat své dítě postupně. V té hrůze to bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát. Viděla jsem ho jen, když mi ho položili na břicho, na pohřbu jsem nebyla, neměla jsem fyzickou ani psychickou sílu, byl 2 dny po Vánocích. držím ti palce, bude líp, neboj
pokud by sis o tom chtěla popovídat víc, napiš mi na můj email aboulaiche@seznam.cz
 Ifka 
  • 

Možná to tak příroda chtěla 

(6.9.2007 17:26:40)
Hluboce s tebou soucítím, ale věřím, že tě ten bol přejde. Čas zahojí všechny rány. Napadlo mě, že možná to tak příroda chtěla nebo ten nahoře, jak se to vezme. Kdyby bylo všechno v pořádku, asi by se to nestalo. Až si prožiješ období bolu, přijdou lepší časy. Přeju hodně štěstí.
 Lenka 
  • 

xx 

(6.9.2007 17:57:10)
Přeju vám, aby se na vás brzy z postýlky usmívala dcerka č.2, je to ted pro vás strašné, ale časem bude líp, uvidíte...musíte si říkat, že bohužel ne každé těhotenství skončí dobře. Prostě jste jen měla smůlu.
 Jiřule a 3 skřítkové 


re 

(6.9.2007 18:00:08)
Nikol
je mi velmi líto:-(
 Pawlí 


I my to prožili 

(6.9.2007 18:00:53)
Nikol,
prožili jsme to samé co Ti jen s tím rozdílem že náš syn žil 30 hodin. A pak odešel.Letos to byli 2 roky.A my teď k našemu 6 letému Drakovi máme skoro roční princeznu.
Vím že nikdy nezapomeneš ale taky vím že i něco tak hrozného jako je smrt vlastního dítěte jde přežít.Hodně sil. Pokud budeš chtít napiš mejlík je pod nickem.
 Evžíček 


Re: I my to prožili 

(6.9.2007 18:17:01)
Nicol...je mi to moc líto. Náš první syn se narodil urgentním SC, naštěstí se to stihlo včas....až mě mrazí...doufám, že se brzo dočkáte zdravého miminka
 Eva 
  • 

Zemřel nám chlapeček 

(8.9.2007 13:10:26)
Ahoj, byla jsem v 7 měsíce, pohodnóvé těhotenství jen najednou vysoký tlak. Jednoho dne začaly kontrakce a během hodiny jsem byla v nemocnici a narodilo se nám miminko. Narodil se císařem a žil čtyři dny, pak nastal problém a zemřel. Snažíme se to přečkat, vcelku to snad zvládáme a myslíme na to, že se nám to příště podaří a vše bude bez problémů...
 Večerka 


Držím palečky 

(6.9.2007 18:49:17)
Ahoj, jmenuji se Petra, letos v dubnu nám zemřel 10 dnů po porodu chlapeček na težkou vrozenou vadu, která se nedá v těhotenství zjistit. Celé těhotenství jsme žili v přesvědčení, že budeme mít zdravé miminko. Dokonce první tři dny v porodnici měli našeho chlapečka za zdravého. Měli jsme pocit, že se nám zbořil svět, že nás osud strašně nespravedlivě potrestal. Dneska vím, že máme pro koho žít, nejen jeden pro druhého, ale i pro naše starší děti, které nás pořád potřebují. Ačkoli nám už bude navždy chybět, tak je čas konejšivý. Vím, že lékaři nezmůžou vše, ale udělají maximum, co je v jejich silách. Příroda je někdy krutá, ale když se člověk nad tím zamyslí, tak by ten náš drobeček, pokud by přežil, byl celý život nemocný a odkázaný na cizí pomoc.. Teď nám pan doktor povolil snažit se o miminko. Tak nám držte palce. A až to přebolí (a ačkoli se to nezdá opravdu ta největší bolest pomine), tak vám přeji, aby se vám narodilo zdravé miminko..
 Tess + Z.A 10/07 


Nikol 

(6.9.2007 19:21:58)
moc na Vás myslím a prajem hodne síl. Viem čo cítite,v říjnu 06 som rodila mrtvu dceru (príhoda s pupečníkom) presne 10 dní pred termínom porodu.
Nikdy sa s tým nevyrovnám, ale snažím sa s tým zmieriť.
Ani dnes nedokážem o tej stráte hovoriť.
Moc mi pomohli stránky www.anjeliky.sk, dnes som presne v 32 tt (otehotnela som 4 mesiace po porode), a návrat do práce.
Ešte raz prajem hodne síl...
 Efča+ Ondrášek04+Ája06 


Jemi to líto 

(6.9.2007 19:38:56)
Těžko si dovedu představit bolest kterou cítíte. Mám za sebou zamlklý potrat ve 3.m ale to je nesrovnatelné. Přeji vám hodně sil a hlavně držte při sobě s partnerem. Je to pro vás oba velice těžké. Mluvte spolu o tom. Snad čas opravdu zmírní bolest jak tu píší ti co to zažili. Přeji ať máte brzy náruč plnou štěstí. Eva
 Baba Jaga 


Drzim palce 

(6.9.2007 19:55:54)
Nikol, moc vam drzim palce, priste to urcite vyjde, i kdyz je mi jasne, ze tohle slysite ze vsech stran a bolest to nijak zmirnit nemuze. Ja jsem mela velmi tezke tehotenstvi a jeste tezsi porod, trval 49 hodin a dostala jsem infekci placenty. Synka vyndali modreho, nedychal, srdicko mu netlouklo - apgar score 0. Ty minuty, kdy ho ozivovali, byly snad nejhorsi v zivote, lezela jsem tam a nemohla nic delat, nijak mu pomoci. Nakonec se podarilo, ale druhy den napochodovala armada doktoru a rekla, ze byl dlouho bez kysliku a ze zrejme bude mit zpomaleny vyvoj. Nastesti je to bojovnik a vsechno to preckal, pojmenovala jsem ho Leo, jako lev, protoze se s tim tak porval. Pokuste se brzo o dalsi miminko a ono to vyjde, tragedie se nestavaji stejnym lidem nekolikrat. Budu na vas myslet a drzet palce!
 DENISA 
  • 

Je mi zle 

(7.9.2007 5:11:59)
Je mi naprosto hrozne, nejen po precteni clanku, ale take po te diskusi, kde je jeden hrozny pribeh vedle druheho. Tolik umrti, tolik utrpeni, ani si clovek v beznem zivote neuvedomi jak casto se to stava, jak casto je zivot kruty. Vidite Nikol, ze nejste sama a ze ty, kterym se to stalo drive, se s tim popraly a snazi se vam dodat silu pro to prvni nejhorsi obdobi. A pro nas ostatni, kterym se, chvalabohu, zatim nic tak strasneho nestalo, je to velke pouceni pro dalsi zivot. Priste si sama naplacam hubu, az si budu stezovat ze nase dite zlobi. Vzdycky jsem moc litovala sveho kamarada, ktery prisel o 3leteho syna, ale az ted jako matka, si dokazu predstavit, jak asi strasne to musi byt. Kdyz me to napadne v momente, kdy se divam na sve spici mimino, tak se mi udela strasne zle a hodiny sedim u postylky a myslim na takove jako jste vy, ci na nemocne deti v Motole a porad se ptam PROC?
 Verunka+Vikinka 


Re: Je mi zle 

(7.9.2007 13:05:16)
Milá Nikol, hrozně ráda bych Vám pomohla, ale vůbec nevím jak. Mám půl roční holčičku která se narodila v 38tt protože jsem měla rizikové a musela ven. Až teď jsem si naplno uvědomila, jaké jsem měla obrovské štěstí, že to všechno dobře dopadlo. Věřím, že na Vás také to obrovské štěstí čeká, i když se Vám to teď zdá nereálné. Nebudu se tvářit že vím, co prožíváte, protože si to absolutně nedokážu představit. Přeji Vám hodně síly!!!! Vím, že to nikdy úplně nepřebolí, ale přeji Vám, aby ta bolest začala co nejdříve odeznívat. Moc na Vás myslím a držím Vám palečky.
 Hana 
  • 

Díky za Váš článek 

(7.9.2007 15:00:02)
Ráda bych Vám napsala slova útěchy, ale chápu, že to je teď marné.
Musím Vám ale poděkovat, že jste mi připomněla, že si mám víc vážit toho, co mám...
Zažili jsme podobný průběh jako Vy, dokonce o 2 týdny dříve, ale u nás to dobře dopadlo. Sice následovalo dlouhé období nejistoty, jestli nedošlo k poškození mozku, ale dnes je to velký šikovný loupežník. A já to začala brát jako samozřejmost...
Jenže všechno úplně stoprocentně v pořádku není a já si teď uvědomila, že bych se měla hlavně radovat z toho, že je tu s námi a co všechno dovede, než lamentovat nad tím, co mu nejde...
Přeju Vám do dalšího života už jen všechno dobré a držím palce
 maruska 
  • 

Rozlucka -www.anjelik.sk 

(7.9.2007 19:53:58)
Je mi to strasne luto,viem ,ze ziadne slova nestacia.Chcela by som zazelat uz len stastie a utesit,vraj dusa takychto deti caka na dalsiu moznost narodit sa svojim rodicom(filozofia minul.zivotov a tiez napr.kniha Doreen Virtue Liecenie s anjelmi).Takze ked budete mat to svoje dalsie,a to urcite budete mat,pozorne sa zadivajte do jeho ociek. Tiez som citala,ze v takych pripadoch je dobre ak je moznost vidiet a rozlucit sa so svojim dietatkom.ak sa da ,vraj to pomaha dusi. pisu o tom mamicky s podobnymi skusenostami na stranke,ktora je urcena prave takym pripadom www.anjelik.sk.

Drzte sa a zelam ,aby ste sa co najskor tesili zo svojho zdraveho cloviecika..
 Martina, Kája (14měsíců) 
  • 

Je mi to líto 

(7.9.2007 22:04:23)
Nikol, je mi moc líto, co se Vám stalo. Sama mám malou "kočičku", takže si nedokážu představit, co jste musela prožívat. Přeji Vám, ať Vás v životě potká už jen samé štěstí :-).
 Petra Praha 
  • 

Ztráta a bolest 

(7.9.2007 22:56:19)
Nicol...před rokem jsem si prošla stejným zármutkem a životním osudem,který tě potkal před pár dny. Je to strašný..ale vím že i když teď není slovo na tvojí útěchu,nic není ztraceno a bude zase líp... Věř mi,vím jak ti je a věřím,že to zvládnete jako my!!Peťa
 Bety 
  • 

Mezi nebem a zemí 

(8.9.2007 7:56:52)
Pročítám všechny příběhy a říkám si, jak je to na tom světě podivně zařízeno. Máme doma holčičku, která si své právo na život vybojovala sama, urputně a napochybně. Nenarodia se nám, ale už je naše. Na svět se prodrara pouze ve 28 týdnu - nikým neplánovaná, nechtěná, nikdo se z jejího příchodu neradoval. Narodila se doma bez pomoci lékaře. Určitě chtěla žít i když už v tom okamžiku byla sama. Nikdo jí neříkal, jak je rád, že je na světě a nedržel jí v inkubátoru za ručičku, neslyšela už nikdy maminčino srdíčko. Prostě ležela a byla sama, jenom sestřičky na ní koukali a věděli, že to nebude mít v životě lehké. I dnes je stejně urputná a stále bojuje o každý kousek svého života, není to s ní jednoduché, ale asi ví ak moc jí to stálo sil než si uhájila svůj život - proti všem.
 Zuzka a Tomášek 
  • 

Je mi do breku 

(8.9.2007 14:00:41)
Ahoj Nikol,
četla jsem tvůj příběh a brečím tady.Mám doma 16 měsíčního chlapečka a nedokážu si představit že by se mu něco stalo.Věřím že čas ale všechny rány zahojí.Ale stejně asi zapomenout nejde nikdy.Přeji tobě i tvému příteli,aby se vám co nejdříve narodili mimi a aby bylo už vše v pořádku.Hodně sil a štěstíčka přeju,držím palečky.
 enddy 


re 

(8.9.2007 19:39:02)
Milá Nikol je mi to strašně líto, to co tě potkalo je hrozně smutné, já přišla 30,7,2007
o miminko ve 4 měsíci tak moc dobře vím jak ti je smutek bezmoc prázdno
moc ti držím pěsti aby jsi se psychycky postavila zpět na své nohy.Vím bude to těžké a ze srdíčka to asi nevymizí nikdy, nám se podařilo miminko po 10letech snažení taky jsem byla štastná a když mi doktor řekl že miminku přestalo být srdíčko zhroutil se mi svět dneska chodím do práce a snažím se smutek přebít prací někdy se to daří někdy smutek
je silnější mám skvělého manžela který mě hodně psychycky podporuje.
tobě přeji ať jsi brzy fit a ať se vám brzy podaří zplodit zdravého mrňouska
 Jana 
  • 

štěstí patří všem! 

(8.9.2007 20:35:02)
Tvůj článek je strašně smutný, plakala jsem když jsem ho četla, v únoru tohoto roku se mi narodil chlapeček Kryštůfek, byl to akutní císař, protože se u mě v bříšku dusil, je na štěstí v pořádku, ale byly to hrozné nervy, tak aspoň trochu chápu co jste prožívali. Ale chci vám oboum říct, že štěstí je zkutečně pro všechny, tedy i pro vás, jsem uplně 100% přesvědčená, že při druhém těhotenství, bude vše v pořádku a narodí se vám krásné zdravé miminko. Každý si neseme svůj kříž bohužel, mě zase opustil manžel když Kryštůfkovi byly tři měsíce, ale řekla jsem si, že to přežiju a půjdu životem dál se vztyčenou hlavou, mám kamarádku, která prodělala už 4 těhonenství a po každé v ní miminko umřelo do 3tího měsíce a musela na interupci, další kamarádka nemůže mít děťátko nikdy a přítel jí opustil....
ale přesto všechno, pořád znovu a znovu bojujem a zvedáme se ze země abychom, zas kousek ušli... moc, moc držím palečky, aby jste to rychle překonali a brzo zas čekali miminko :-)
Jana
 eva 
  • 

drzim palce 

(8.9.2007 20:59:54)
mila Nikol, az mi vyhrkly slzy pri cteni tveho pribehu..

byla jsem v podobne situaci, nastesti dopadlo vse dobre a to predevsim diky skvele peci v nemocnici v Motole..hodne zalezi na tom, komu se clovek sveri..

preji vse dobre. eva
 JanaSk. 


Je to hrozně smutné 

(8.9.2007 21:32:59)
Nikol, upřímnou soustrast. JSi statečná, že o tom alespoň píšeš a nedržíš všechen ten smutek v sobě. Vůbec si nedovedu představit tu bolest, jakou musíš cítit. Mám dvě děti a jak už tady někdo psal, člověk si neváží toho, co má, do té doby než se něco stane nebo než si přečte třeba takovýhle článek. Vůbec jsem si v těhotenství nepřipouštěla, že by se mohlo něco stát a teď tady čtu, každý druhý komentář k Tvému článku, že se to stalo té i té - no opravdu začnu děkovat Bohu, že mám zdravé děti.
Nikolko, Tobě i Tvému příteli přeji hodně sil, aby jsi zvládla to poslední rozloučení se svou holčičkou a hlavně už jen a jen ŠTĚSTÍČKO v dalším vašem životě. Jana
 katka 
  • 

Vydrž, bude líp 

(8.9.2007 21:50:34)
Nikol, věřím, že cítíš strašnou bolest a jste s přítelem moc smutní, ale uvidíš, že se zase spolu dočkáte štěstí a radosti! Moc vám držím pěsti-štěstí!!!!!!!!
 Katka a dvě děti(22+4) 
  • 

Čas vše vyřeší 

(9.9.2007 7:58:19)
Milá Nikol.Stalo se mi to samé, malý žil ještě dva dny po porodu...Protože jsem ale byla na JIP(praskla mi v noci děloha a málem jsem vykrvácela),proto jsem ho nemohla aspoň jednou vidět.Zůstala mi po něm jen památka-jizva od pupku,až dolů.Já to psychicky tenkrát nezvládla a byla jsem hospitalizovaná na psychiatrii, protože jsem z nervů stále zvracela a nemohla jíst (měla jsem 36kg).Musela jsem ale začít znovu žít-protože na mně doma čekal 4letý syn. Je to už mnoho let, zrovna teď,3.9. jsem za něj zapalovala svíčku-měl by 18 let.
Věř, že čas bolest zahladí (i když tu teď při psaní zase brečím).Nemohla jsem dlouho otěhotnět,až skoro ve 39letech! Na poslední chvíli si asi ten nahoře řekl,že mi to ještě vynahradí a mám dnes 4letou zdravou holčičku. Ale vím, že má tři děti-jednoho tam nahoře.

 janaka7 


uznání 

(9.9.2007 11:38:27)
ŽENY, MATKY.... skládám vám všem velkou poklonu, tolik utrpení a smutku. Mám dva zdravé kluky a V Í M , že bych umřela žalem, kdyby se jim něco stalo. A to nejsem žádná histerická citlivka. Buďte i dál tak silné.... Hodně zdraví.
 andy+2 
  • 

Re: Přeji hodně sil 

(9.9.2007 14:44:14)
Milá Nikol,
je mi to moc líto. Věř, že zas bude líp, a i když to tak teď nevypadá i Ty budeš jednou šťastná máma. V týhle těžký životní zkoušce je každý slovo útěchy málo. Naštěstí jste na to s přítelem dva. Určitě máš i bezva rodinu, která Tě podrží. Měli byste o tom všem co nejvíc mluvit, nestydět se za ty potoky slz a klidně vyhledat i odbornou pomoc.
Měj se každej den o kousek líp.
andy+lauřík+oliverďa
 Jitka 
  • 

Bude líp 

(9.9.2007 11:09:50)
Když jsem četla tvůj příběh připadala jsem si jako kdybych četla svůj život. Jen s tím rozdílem,že moje malá Anička vydržela v mém bříšku celých 39 týdnů, až teprve týden před porodem přestala kopat. Větší bolest jsem v životě nezažila a nepřála bych jí ani největšímu nepříteli. Tohle všechno se mi stalo 4.12 2005 a do dnešního dne jsem nebyla schopná svou holčičku pochovat.Ale už jsem snad natolik silná,že ted v září jí konečně pustím do nebíčka. Tu sílu jsem nečerpala ve svém synovi , který se mi narodil přesně rok po Aničce.Chci jen aby jsi věděla,že opravdu v tom nejsi sama a všechno přebolí,ikdyž tahle bolest bude věčná,ale zmírní jí nový tvoreček. Budou to nejhorší měsíce tvého života,ale stojí to za to.Proto se neboj a jdi do toho .Nebudeš litovat. Vždycky když se podívám na Davídka,pomyslím si co asi dělá Anička a vím že už se má jen a jen dobře a já se už nemůžu trápit , ale musím všechnu svou lásku věnovat Davídkovi. Proto ti držím palečky,aby jsi to všechno zvládla a přeju ti moc a moc stěstíčka. Zvládneš to uvidíš budu na tebe myslet
 Pavla dvě děti 
  • 

Milá Nikol 

(9.9.2007 11:25:47)
v říjnu 2005 se mi stalo něco podobného,ale s tím,že jsem si dceru přivezla domu.Narodila se 15.září.NEZOUFEJ DNESKA MÁM DEVÍTI MĚSÍČNÍHO CHLAPEČKA,ALE V SRDÍČKU TO POŘÁD BOLÍ,malej mi dalznovu sílu do života Pavla
 Katka (syn 10 a dcera 6) 
  • 

držím palce 

(9.9.2007 12:26:21)
Ahoj Nicol,
zrovna ted mě moje dvě děti(6 a 10 let) hrozně nazlobili, ale ihned jsem si uvědomila že je to největší dar je mít vedle sebe. I když manželství se mi zrovna moc nedaří, v těhotenství mé holčičky ode mne manžel dal ruce pryč, protože má tchně ho přesvědčila že není jeho a i tak začínám chápat že to hlavní je že je mám. To co se ti stalo je mi hrozně líto, po přečtení tvého příběhu mě bolí srdíčko a nedokážu si představit tvou bolest ale hrozně ráda bych ti chtěla napsat že věřím Vám oběma, že krizi zvládnete, že zustanete spolu a budete jeden druhého podporovat ve vašem smutku a nakonec miminko přijde a víc miminek. Ze své vlastní zkušenosti vím, že rány se sice hojí ale jizvy zustávají. Časem už to nebude tak bolet, ale nikdy nezapomeneš. Doufám že se časem naše zdravotnictví změní a že bude možnost se rozloučit se svým miminkem které nedostalo ten dar žít mezi námi.Ale jen v nebíčku jako andělíček. Držím Vám oběma moc palce přeji spoustu dalších dětí a hlavně vuli žít dál. Hodně plakejte a přitom se milujte a uvidíte časem bude lépe. Pevně v to věřím za Vás. A budu na Vás myslet i na všechny kdo tuto bolest musel prožít Katka
 Denisa, dvojčata 


svoji dceru jsem nikdy nespatřila 

(9.9.2007 12:50:58)
je mi to strašne lúto ja si to fakt neviem ani predstavit
 Jana 
  • 

Re: svoji dceru jsem nikdy nespatřila 

(11.9.2007 8:42:11)
Milá Nikol,
je mi strašně moc líto co se vám stalo, i my přišli o dcerku, v 36tt., večer jsme ji cítila a ráno,kdy jsem šla do poradny na kontrolu už byl monitor bez ozev, byla to strašná rána, nikdy se s tím nesmířím, čas sice bolest trochu zmírnil, ale i tak na malou pořád myslím,jaké by to bylo kdyby tu byla s námi...Dodnes i lituji že jsem se s malou nedokázala rozloučit, neměla jsem tu sílu, a ted mě to hrozně mrzí,že jsem ji neviděla, nemohla si jí naposledy pochovat...
Moc vám držím palečky,abyste našla sílu a jakmile to bude možné začla pracovat na dalším miminku, to předešlé vám to nenahradí, ale pomůže vám překonat tu ztrátu..¨Nám se narodil minulý rok chlapeček a je to moje největší radost na světě..
 irena 
  • 

držím palečky 

(9.9.2007 12:53:39)
držím palečky at to zvládneš prožila jsem to stejné 24.5.2006 je to hrozné já vím na víc se mi zhroutil svět a ještě k tomu se příští týden rozvádím chtěla jsem ještě mimko a manžel si místo toho aby mě podržel našel mladší je mi na nic měj se a hlavně se drž
 Jitka, 2 krásní kluci 
  • 

Život jde dál 

(9.9.2007 13:12:17)
Ahoj, právě jsem si přečetla co tě potkalo. Je mi to moc líto. Cítím s tebou. Stalo se mi totiž něco podobného a to hned dvakrát. Poprvé jsem otěhotněla v roce 1995 po dvou letech léčení neplodnosti, vše bylo v pořádku až do 20 týdne, kdy mi praskla plodová voda. Rovnou mi řekli, že to nedopadne dobře. Ale bohužel ještě 3 týdny jsem ležela v nemocnici a čekala na ten konec. Ten nakonec nastal. Rok poté v září 1996 jsem otěhotněla podruhé. Raději mi udělali steh aby se již toto neopakovalo. Celé těhotenství jsem proležela, a nakonec se mi v květnu 97 narodil krásný a zdravý syn. Dnes je mu 10 let. Když mu bylo pět let tak jsem otěhotněla potřetí. Opět mi udělali steh, opět jsem celé těhotenství proležela, ale ve 24 týdnu jsem opět přišla osvé miminko (holčičku). Myslela jsem že pro mě skončilo vše krásné, i přes to, že jsem měla doma zdravého syna, jsem měla hrozné pocity a prožívala peklo na zemi. Skončila jsem u psychologa a nebýt jeho nevím jak bych dopadla. Dnes mám téměř tříletého syna, je to malý čertík a moje sluníčko. Prošla jsem si peklem, taky mi dlouho trvalo, než jsem svoje nenarozené děti propustila, lépe řečeno jejich dušičky, moc jsem se trápila a vím, že tohle nikdy nezapomenu. Ale dnes mám dva krásné a zdravé kluky a musím žít pro ně. Neboj jednou to nejhorší přeboli, nezapomeneš nikdy, ale nebude to tolik bolet, překonej svůj strach a neboj se. Musíš věřit a věřit hlavně sobě. Všechno bude zase krásné. Přeji ti hodně odvahy, štěstí a lásky. Jitka
 Eva 
  • 

Je mi to moc lito 

(9.9.2007 14:41:02)
Ahoj Nikol,opravdu je mi lito co se vam stalo.Vubec si neumim predstavit,ze by se mi tohle stalo.Mam 20 mesicni dceru a vim jaka to musi byt bolest.Je to me vymodlene dite.Tak se mej a cas snad vse zahoji.
 Hanka, syn 25měs. 
  • 

jděte rychle dál  

(9.9.2007 15:04:04)
Ikdyž si Vaši bolest mohu jen představit, ráda bych Vám napsala pár řádek pro povzbuzení. Jste úžasně silná a chytrá osoba...to svědčí již o Vašem článku. Prosím, pokud to jen trochu půjde, tak to berte jako to nejhlubší dno (tak, že už prostě NEBUDE hůř) a odražte se plnou silou do nového života. Přeju Vám, aby Váš život od teď byl jen štastný (ikdyž vím, že to momentálně potřebuje čas a zase jen čas)...UVIDÍTE, BUDETE SKVĚLÁ MATKA
 Matylda 11/2006 


Re: jděte rychle dál  

(9.9.2007 19:36:21)
Milá Nikol, je mi to moc líto, ale veřte, že bude líp. Nikdy nezapomenete, ale bolest poleví. Držím Vám palečky.

 katka,jednu dceru 
  • 

uvidíte že bude líp 

(9.9.2007 17:44:04)
vím že to teď moc bolí a celý život bude bolet, ale tu bolest postupně utlumí jiné zážitky a třeba nový potomek. Držím Vám pěsti
 Natálie, Jonáš 8/05, Kilián 1/07 
  • 

soucítím 

(9.9.2007 17:44:39)
Ahoj Nikol.
30.8.2005 jsem ve 34. t.t. porodila Jonáše. Nedbala jsem na problémy během těhotenství, nedodržela klid na lůžku a vyšla si na houby. Dva dny na to se narodil. A já můžu děkovat OSUDU, že jsme teď mohli oslavit jeho druhé narozeniny, a že je zdravý jako rybička! Kilián se pro změnu narodil v 30 t.t. I on všechny obtíže překonal a je v pořádku.
Soucítím s tebou, a znovu si uvědomuju, jak velké štěstí jsem měla já i mé děti.
Přeju ti, aby ses brzy dokázala svému neštěstí postavit, dokázala najít sílu jít dál a jednoho dne tiskla v náručí své miminko, nejdražší na světě!!!
 Naďa a Hanička 17.2.2005 


je mi líto 

(9.9.2007 21:23:17)
Ahoj, je mi to moc líto, nám se stalo něco podobnýho teď v červenci, byla jsem v 5. měsíci a přišli jsme o mimi, že jsem začala krvácet a pak už bylo pozdě, bylo velké asi jako ve 3. měsíci a bylo by nemocné....A zrovna nám řekli, že nedoporučují další těhotenství. Naštěstí máme Haničku.Tak přeju aby se to třeba za půl roku, za rok dva povedlo a bylo to vše v pohodě. A určitě se to povede.Držíme pšstičky.
 linda,leonardo 6mes 
  • 

vzkaz 

(9.9.2007 23:58:35)
Nikol,
musela jsem brecet s tebou, prestoze prozivam nesmirnou bolest za tebe asi nedokazu pocitit jeste tu vetsi tu tvou, dokud nikdo neprozije asi nepochopi, je to ta nejhorsi vec pro nas maminky. Prosim bud silna a miluj nadale svou holcicku ve vzpominkach na jeji kopance, nebot v dalsim zivote se jiste sejdete jestli ne tak tam nahore urcite. Taky musis se divat dopredu dulezite je ze s partnerem jste silni a zustali jste spolu,a bolest vas jeste vice spojuje. urcite budes mit dalsi miminko, ted chvili nechej uklidnit tve more bolesti , cas skoro vse vyleci,alespon castecne a uvidis ze vse dopadne dobre. tentokrat ale si vyber dopredu gynekologa, jenz je dostupny i v noci i kdybys za to mela dat spoustu penez hlavne abys byla klidna a vybrat si jine doktory. nemuzu nic rici ale ten tvuj pripad mi trosku smrdi nedostatkem pece v nasich nemocnicich, coz mam tez zkusenost, timto bychom meli apelovat na vsechny gynekology a doktory at delaji svou praci s laskou a poctive, jinak at jdou delat neco jineho,je to mise ne povolani, je to vcitit se do druheho....to nejdulezitejsi...a pritom staci tak malo....
Nikol preji ti ze srdce jen uz vse dobre at jsi stastna v tomto zivote nebot si to zaslouzis.....ahoj Linda
 Eva 
  • 

vzkaz 

(10.9.2007 11:26:58)
Ahoj všem,o těch doktorech je to pravda,od začátku těhotenství se mi o dost zvýšil tlak, říkali že je to dobré, tak jsem to neřešila, cítila jsem se dobře. Pak jsemnašla na internetu informace o vysokém tlaku v těhotenství a začla jsem se bát, ale už bylo pozdě. Skončilo to tak, že v 7 měsíci jsem předčasně porodila a miminko nám po pár dnech umřelo, kvůli tomu tlaku bylo o dost meší než mělo být a také proto to nezvládlo...
 Eva 
  • 

vzkaz 

(10.9.2007 11:28:06)
Ahoj všem,o těch doktorech je to pravda,od začátku těhotenství se mi o dost zvýšil tlak, říkali že je to dobré, tak jsem to neřešila, cítila jsem se dobře. Pak jsemnašla na internetu informace o vysokém tlaku v těhotenství a začla jsem se bát, ale už bylo pozdě. Skončilo to tak, že v 7 měsíci jsem předčasně porodila a miminko nám po pár dnech umřelo, kvůli tomu tlaku bylo o dost meší než mělo být a také proto to nezvládlo...
 Mitzi 


Vím, co cítíš... 

(10.9.2007 19:06:05)
Milá Nikol, to samé jsem prožila s mojí sestrou PŘESNĚ 16 let před Tebou.
Zatímco já byla 10 dní před porodem (zdravé holčičky), její synáček se narodil předčasně 31.7.91. Ani jednou si ho nepochovala v náruči, neměla sílu ho vidět... nepřežil těžký porod kvůli závažné srdeční vadě.
Zní Ti to možná teď hrozně hloupě, ale ničeho se neboj. Jsi nešťastná a moc to bolí, ale do roka můžeš (tak jako moje sestra) houpat v náruči krásnou a zdravou holčičku.
Neteři Evičce bylo letos 15.7. už patnáct :-) Narodila se ještě dřív než přišlo smutné výročí, na které nezapomeneme, ale Evička svojí mamce vrchovatě vynahrazuje i brášku (kterému je tam, kam odešel, určitě líp, než kdyby žil jako věčný pacient jen od operace k operaci).
Přeju Ti hodně síly!
Mitzi
 Lenka a dcerka Dominica 
  • 

Komplikace u porodu 

(10.9.2007 21:03:03)
Milá Nikol,
nedokážu si představit co prožíváte, protože to musí být nesnesitelná bolest. Při porodu naší holčičky se taky objevily nečekané komplikace. Rodila jsem více než 20 hodin, byla celou dobu bez plodové vody a malé se na svět nějak nechtělo. I když jsem tlačila, co to šlo, tak se malá najednou začala dusit, na chvilinku i přestala dýchat. Naštěstí paní doktorka zareagovala okamžitě a s pomocí tzv. zvonu a nástřihu malé na svět pomohla a ta je dnes naprosto zdravé 3měsíční miminko.
Děkuji za to bohu a také všem co se na pomoci podíleli v duchu, kdykoliv se na malou podívám. Přeji Vám, aby Vás bolest rychle přešla a brzy byla nahrazena radostí z narození krásného zdravého miminka. Určitě to zvládnete! Držíme palce!
Jste velice statečná!
 Radka69 


Prozila jsem to same 

(11.9.2007 12:17:46)
Ahoj Nikol,

presne vim, jak se citis. Prozila jsem to same
ve 29tydnu pred 10 lety. Vsechno bylo stale v poradku, odbery plodove vody dopadly taktez dobre, presto jsem ve 29 tydnu prestala citit pohyby a holcicka zemrela. Bohuzel se z patologie nic nezjistilo a umrti bylo oznaceno jako nejasna pricina. Pote jsem byla jeste 2 x neuspesne tehotna ( samovolny potrat v 10tydnu a mimodelozni tehotenstvi ). Byla jsem naprosto zoufala a zacala neprat stesti mym kamaradkam z narozenych deti. Pak se to ale povedlo!! Sice jsem si dceru vylezela v nemocnici, ale narodila se zdrava ve 39tydnu a dnes je ji uz 5 let.
Dokonce jsme se rozhodli pro jeste jeden pokus.
Preju Ti uprimne, aby se i Tobe brzy narodilo zdrave dite a bolest ze ztraty miminka pominula.

Radka
 Lucka 
  • 

Upřímnou soustrast 

(11.9.2007 14:00:51)
Ahojky, je mi moc líto tvojí holčičky. V tomhle není život fér.Doufám, že si na tom dobře.Jsem taky těhotná.Termín mám až v prosinci.Ale mám kamarádku co nedávno potkalo stejné neštěstí jako tebe. Takže asi tak trochu vím co prožíváš.Držím palečky at jste s manželem v pohodě :-)
 Verca a Stepanek 
  • 

klepou se mi ruce 

(12.9.2007 22:29:20)
Ahoj,musim ti odepsat,nebot i ja jsem prozila tu hruzu pred tremi mesici a po precteni tveho clanku se mi rozklepaly ruce a malem jsem se rozplakala.Predcasne mi zemrela holcicka a pred rokem a pul jsem ve tretim mesici potratila.Nezvladla jsem to,nechtela jsem dal zit,v tu chvili me nezajimal ani muj milovany ctyrlety syn ani moje rodina...Kdo to neprozil,nikdy nepochopi...chtela jsem zemrit a uz nic necitit,nic nevedet...Nastesti mi muj manzel moc a moc pomohl a nejprve me odvezl do jednoho krizoveho centra.Vim,ze mi chtel pomoci,mluvili se mnou odbornici a po peti dnech jsem se vratila domu a byl to stejne muj muz,kdo mi nejvic pomohl.Vzpamatovala jsem se a ziju opet pro sveho syna i pro celou rodinu.Nikdy to nezapomenes a ver,ze pokazde,kdyz si vzpomenes,nebude ti nejlip,ale moc ti preju,aby jsi dostala tolik lasky a opory od tveho okoli jako ja,aby jsi se pres to vsechno prenesla a byla jsi stastna.My se budeme pokoust opet do tretice vseho dobreho o miminko a pevne verim,ze se nam to podari.Hodne sily a slunicka,urcite to zvladnes jako ja. Veronika
 Jana 
  • 

Re: 

(13.9.2007 11:54:08)
Milá Nikol,
dlouho jsem se rozmýšlela zda se připojit, vím co prožíváš a cítím s tebou.
Když nám loni řekli, že budeme mít miminko byli jsme s manželem strašně šťastni, Těhotenství probíhalo skvěle, jen jsem měla trochu vyšší tlak, ale vše bylo pod kontrolou, když jsem končila 37týden tak mi lékař oznámil, že kvůli tlaku, aby se předešlo případným komplikacím půjdu si počkat na porod do nemocnice. Tak jsme doma vše připravili pro náš návrat, manželovi jsem do kolíbky připravila zavinovačku s oblečením, až pro nás pojede.
Po týdnu sledování a čekání kdy už... mi pan primář řekl začínáte se otevírat už to bude co nevidět, miminko má víc jak 3,50kg když tak ve čtvrtek porod vyvoláme.
Bylo úterý a po poledním ultrazvuku, kde si pan primář pochvaloval jak nám krásně jde měřit průtok krve a mimnko krásně přibírá, tak ještě odpoledne uděláme "pásy" na srdíčko a případné kontrakce, které se jako poslíčky začali již objevovat. Na oddělení jsem šla kolem novorozeneckého a řekla jsem sí, že se zajdu podívat na kamarádku, které v noci porodila chlapečka. Když jsem byla u ní tak jsem malého chovala a kamarádka mi vyprávěla jak stihla dojet na poslední chvíli. Najednou se mi strašně zamotala hlava a udělalo se mi nějak "divně" i mimnko se tak víc pohnulo. Omluvila jsem se kamarádce, že přijdu odpoledne a šla na pokoj, kde jsem si lehla a hned usnula. Najednou mě budí sestra a že mám jít na "pásy", už mi bylo dobře tak jsem nepřikládala té "nevolnosti" žádný význam. Když jsem se usadila do křesla a sestra připevnila pásy a chtěla dát sondu tak najednou zvážněla a povídá "nějak nemůžu najít ozvy srdce mimnka pořád tam slyším jen Vás, ale to se stává zajdeme na ultrazvuk a paní doktorka nám řekne kam se nám miminko otočilo." Tak jsme šli na ultrazvuk a tam najednou začal schon a hned pro primáře ten mi jen oznámil, že "miminko zemřelo". Nechtěla jsem tomu uvěřit vždyť jen před pár hodinama bylo všechno v pořádku, ptali se mě jak dlouho necítím pohyby tak jsem řekla, že jsem před třema hodinama usnula a před usnutím jsem pohyby cítila normálně dokonce i víc. Hned mě odvedli na porodní sál a zavolali manžela, ten přijel během půl hodiny, a jak mi potom řekl tak si myslel, že už je tu porod, do telefonu mu jen řekli, aby přijel že se objevila komplikace tak si myslel, že je to kvůli tlaku. Co se stalo mu řekli až když se převlékl a šel za mnou na porodní pokoj.
Tam mi dali tabletu pro vyvolání porodu. Byla to nejdelší noc v našem životě. Manžel byl úžasný celou dobu seděl u mě a potom mě vodil po pokoji, když už začali porodní bolesti. Byl u mě, když mi píchali epidurál a držel mě za ruku, když se nám narodila krásná černovlasá holčička 48cm a 3,50kg. Mohli jsme ji vydět a i ji pohladit. Vypadala jako když spí tak něžně a jemně jen se probudit.
Když mě odvezli na pokoj a dali mi něco na uklidnění a já usnula tak manžela čekal strašný úkol jet domu a říci co se stalo. Strašně moc si cením jeho odvahy a síly kterou musel vynaložit, aby to oznámil a vrátil se do domu, kde bylo vše připraveno pro návrat miminka. Nejtěžší to bylo vysvětlit naší 10ti leté dceři, která se na miminko strašně těšila.
Když doma vše řekl tak odjel za mnou do nemocnice, tam pro nás přichystali dvoulůžkový pokoj a manžel mohl být celou dobu se mnou.
Cením si a vážím si nemocnice, že mu umožnili být celou noc na oddělení, dokonce i sestřičky zařídily pro něho jídlo. Spoustu lidí nadává na zdravotnictví, ale vše je jen o přístupu a ochotě.
Než mě propustily z nemocnice tak manžel doma vše uklidil, aby po mém návratu nic doma nebylo.
Když přišli výsledky z pitvy dozvěděli jsme se že malá trpěla velice těžkou srdeční vadou, která je neslučitelná se životem. Po hlédání příčiny, závěr zněl, že jsem prodělala ve 4-5týdnu těhotenství virové onemocnění což mělo za následek poškození srdce plodu.
Nechali jsme malou zpopelnit, pohřeb jsem odmítla, jen jsme urničku v únoru letošního roku uložili do hrobu k dědečkovi. Není nikde ani jméno jen mi víme že je s dědečkem.
Po domluvě s lékaři a nezbytných genetických testech jsme mohli mít další dítě. Naštěstí se nám povedlo a nyní jsem ve 23týdnu těhotenství, postupujeme spoustu vyšetření a to že budeme mít miminko jsme řekli až nyní, když máme za sebou to nejdůležitější vyšetření na echokardiogramu v kardiologiglém centru. Tam nám pan doktor sdělil, že miminko je v pořádku a srdíčko je bez vad.
Stále se moc bojíme a nic nekupujeme, nepřipravujeme a neplánujeme, dokonce ani jména ještě nevybíráme.
Proto milá Nikol nevěš hlavu a věř že bude líp. A ono líp bude.
Přeji ti jen to nejlepší a hodně hodně štěstí
 martina 
  • 

bolest 

(14.9.2007 19:22:49)
Milá Nikol,

psát,že čas léčí, a že to tak asi mělo být mi přijde jako společenské klišé.
Zažila jsem TŘIKRÁT něco podobného,missed abort ve druhém trimestru,nyní jsem čtyři týdny po poledním výkonu,nikdo nám také nedokáže říct proč............
Mě hodně pomáhá promluvit si a být v kontaktu s někým, kdo prožil to samé. Opravdu to úplně samé, né podobné!!!!
Určitě je to taky dobrá pomoc a hlavně i rady kam a jak se kdo léčil, co zjistili, jak dopadli atd.
Řeči sousedů a známých, že vše bude dobré a jednou to vyjde - to asi bolí nejvíc, nebo spíš od nich. Já to přímo nenávidím a chce se mi strašně křičet, co si to vlastně vůbec dovolují, že ani netuší jaké to všechno je.....
i já jsem mimo tvůj problém, tak nechci radit a ubližovat, ale svět se nezastavil a díky za to, že musíme stejně vstát, jít vařit, uklízet, prát.....Důležité je nevzdat to psychicky, aby to nevzdalo i tělo.
 Nikol 
  • 

Děkuji 

(14.9.2007 22:52:50)
Děkuji Vám všem za to jak mi pomáháte se s tím vypořádat!Cítím s Vámi a věřím vám že to podruhé vyjde tak snad máte pravdu!
Jen jedno mě zarazilo, to mi opravdu chcete říct že se Vám to stalo 3x jsem z toho úplně všoku a začínám se bát ještě víc.Mohla by jste mi napsat svůj příběh moc by mě zajímal.Děkuju moc
Nikol
 martina 
  • 

Re: Děkuji 

(15.9.2007 10:49:46)
Milá Nikol,

vážně jsem Vás nechtěla vyděsit !!! Pravděpodobnost,že by se stejná věc stala několika lidem je velmi, vemli malá. Chtěla jsem Vám poslat sílu a přesvědčit Vás o tom,že ve své bolesti nejste sama.
Můj příběh se pokusím napsat stručně,i pro mě je velmi bolestivé znovu znovu se otvírat.Začalo to šťastně,vdala jsem se a po svatbě jsme zatoužili po miminku,trvalo to sice přes půl roku,ale otěhotněla jsem, a i když bylo těhotenství ke konci udržované,máme krásnou holčinu.Když jí byly tři roky, měla jsem pocit,že je čas nato jí pořídit sourozence,nevyšlo to v osmém týdnu byl zjištěn missed abort,lékaři mi tvrdili,že se to stává a na jeden či dva buď po sobě jdoucí potraty či mezi těhotenstvími má nárok každá žena,přesně za rok byl těhotenský test II,měla jsem pocit,že teď to musí vyjít,ze začátku bylo vše jak má byt,těhu nevolnosti,srdíčko bylo, ve 13 tt na ultrazvuku lékař konstatoval absenci životních funkcí,zhroutil se mi svět.O chybějící empatii mezi zdravotníky se nebudu rozepisovat, to by bylo na další příběh.Po výkonu přišly komplikace, následovala další revize dělohy, antibiotika .........
Měla jsem pocit,že už všechno vzdám,ale nějak jsem se zmobilizovala objednala nás s manželem v Genetu,výsledky karyotipizace,vše v normě. Další těhotenství jsem neplánovala,ale přesto jsem neužívala antikoncepci,asi zafungovalo podvědomí a touha po tom,co člověk nemůže mít.Nicméně se nedařilo,poté jsem změnila zaměstnání,odjeli jsme na dovolenou a po návratu jsem zjistila,že jsem těhu /v nové práci jsem byla 1 měsíc/,radost,kterou jsme s manželem měli se nedá popsat,vždyť jsme podle testů oba zdraví,jedno dítě už spolu máme a řikali jsme si, že pokud excistuje nějaká spravedlnost, musí to tentokrát vyjít.Bohužel, jsem čtvrtý týden po další revizi dělohy v 12tt.Sedím na dně a musím se od něj odlepit,ale nevím,zda to zvládnu...............
Na říjen jsem nás objednala do Podolí do Centra reprodukční imunologie - náš problém by mohl být, imunologického rázu a tady zazlívám lékařům,že tohle vyšetření už jsem mhla mít dávno hotové, atd. atd.....to by bylo na další příběh.Momentálně vím,že do dalšího těhotenství nemám sílu,pokud bych neměla nějakou záruku,že to dopadne dobře.Mám pocit,že to nejlepší z nás jsme dali prvnímu dítěti a moc by mě mrzelo, dívat se nato jak jsem třeba tomu dalšímu předala v gen. informaci problémy s početím,či cokoli jiného.........
Po poslední revizi,mi opět městná krev v děloze, odmítám další narkozu a nechávám si jí odvádět sondou z dělohy live,není to vůbec příjemné, stále chodím na kontrolní odběry HCG,odlučuje se mi příliš pomalu z těla,,,,,,,,,,
Než se rozhodnete pro další těhotenství,opravdu se zeptejte lékaře na všechna vyšetření,která byste mohla podstopit,je skutečně lepší,pokud by se našla nějaká příčina,jí odstranit,či být v těhotenství více sledovaná,brát podpůrné léky,nevím...
Nekončím moc optimisticky a tolik jsem chtěla.Přeji hodně síly a hlavně ať se daří.A až bude Váš test II,budu moc držet palečky,aby bylo vše dobré.
Martina
 Nikol 
  • 

Re: Děkuji 

(15.9.2007 20:01:01)
Ahoj Marti taky mě moc mrzí co se ti stalo.Zatim se držim ale dneska jsem se trochu zhroutila zjistila jsem že moje nejlepší kamarádka dnes porodila,tak nějak jsem si představila sebe a strašně začala závidět, strašnou bolest jsem pocítila úzkost a samotu prostě hrůza, teď už jen překonat pohřeb a snad už bude aspoň trošku líp! Jinak jaký vyšetření máš na mysly?Vůbec netušim jaký všechny vyšetření bych měla podstoupit,tak kdyby jsi mi poradila byla bych ti moc vděčná!Děkuji za všechno a držim palečky ať se ti to taky podaří!
Niki
 martina 
  • 

Re: Děkuji 

(16.9.2007 7:59:19)
Ahoj Nikčo,
naprosto tvé pocity chápu a drž se, vůbec není ostuda říct si lékaři o nějaké prášky na zklidnění,sama doma jedno balení mám, a když je nejhůř nestydím si jeden prášek vzít,Sice to utlumí jenom bolest,ale nezaléčí příčinu,ale v okamžicích kdy je nejhůř, děkuji zato........
V den pohřbu na tebe budu moc myslet, bude to bolestivé a rozjitří to znova rány,ale čas je skutečně mocný čaroděj a uvidíš jak za pár let či spíše měsíců budeš šťastná s miminkem v náručí a budeš ta nejlepší máma,protože si uvědomíš jaký je zázrak to mimi mít a naučíš si ho vážit tak,jak to spousta lidí nedokáže.
Na vyšetření se zeptej svého lékaře, také nevím co vše je nutné,četla jsem,že karyotipizace plodu u vás proběhne to je důležité, v Praze v Gennetu jsme podstoupili vyšetření na náš karyotip a trombofilní mutace, je to jenom z krve a lekař s námi sestavil strom života a poté analyzoval, teď se chystáme do Podolí na reprodukční imunologii,hodně info je na jejich stránkách,ale můj případ je jiný, fakt doluj ze svého lékaře co nejvíc informací a nenech se odbít,děláme to pro sebe a tady bych všechny společenské konvence odhodila a neúnavně se dožadovala svého.
Přeji ti příjemné dny plné optimismu M.
 Nikol 
  • 

Re: Děkuji 

(16.9.2007 9:54:33)
Ahoj Merti děkuju moc za radu myslím že i to mi trochu pomůže.Jsem moc ráda že si mi to napsala a že sem se s tebou mohla poradit moc děkuju i za podporu je to těžký ale budu se snažit nic jiného mi stejně nezbývá. Měj se krásně Niki
 gh 


posílám sílu 

(14.9.2007 20:55:09)
Ahoj NIKOLKO,
 gh 


posílám sílu 

(14.9.2007 20:55:10)
Ahoj NIKOLKO,
 gh 


posílám sílu 

(14.9.2007 20:55:10)
Ahoj NIKOLKO,
 gh 


posílám sílu 

(14.9.2007 20:55:11)
Ahoj NIKOLKO,
 gh 


posílám sílu 

(14.9.2007 20:55:11)
Ahoj NIKOLKO,
 Janina 
  • 

Cas je nejlepsi lekar 

(16.9.2007 23:50:35)
Je to strasne, dokud to same clovek neprozije, nikdy to nemuze pochopit. Prazdnost,chtic po necem,co by zaplnilo alespon trochu tu prazdnou diru v srdci,bezmocnost a momentalni beznadej.Je mi do place za Vas.Soucitim s Vami a verte a doufejte,ze bude lepe.Cas je nejlepsi a nevetsi lekar.A treba se ani nenadejete a za rok, za dva nam vsem tady napisete uplne jinou zpravu.Drzim palecky
 Janina 
  • 

Re: Cas je nejlepsi lekar 

(17.9.2007 0:44:32)
Jinak jsem nenapsala,ze mam dvou letou Terezku,kterou mame take do slova vymodlenou.Vse zacalo v r.2000,kdy jsem poprve zjistila jsem ze jsem tehotna,s pritelem jsem se chteli vzit,ale co osud nechtel,potratila jsem,tusim ze v 7tyd.Prisel plac,zhrouceni celeho sveta,nesmyslne slova a vety..pripadala jsem si jako blazen.Po case prislo druhe tehotenstvi,ale i tady byl potrat asi v 8 tyd,opet se vse opakovalo a po delsim case... co cert nechtel.Dalsi tehu.Miminko se drzelo.V podstate mi neudelali nikde a nikdy vysetreti (myslim z tech predchozich tehu).Az teprve ted.Na gyn mi delali ultrazvuk a dr zjistila,ze mimi ma neco s pateri(muze to byt i kyla),okamzite me poslali do Usti nad Labem do geneticke poradny.Po dvou nezavislich utrazvukach zjistili,ze miminko ma rozstep patere,poskozeny mozek,srdce,mongoloismus a hlavu ve tvaru citronku.Na miste jsme se s pritelem zhroudili.Do slova.Byla jsem rozhodnuta,a ze si mimi necham,at je takove a nebo makove.Chtela jsem mit strasne miminko a po tech potratech asi i za kazdou cenu.Dr mi rikali,ze pokud si ho necham a rozhodnu se miminko donosit,porod bude cisarskym rezem a uz nikdy bych nemohla mit deti.Zjistila jsem si na internetu a dokonce mi doktori rikali,ze miminko s takovyma vadama se nejdele dozilo 6 mesicu.V podstate mi to bylo uplne jedno.Chtela jsem ho,milovala jsem ho a pet mesicu jsem ho nosila pod srdickem.Aby me vsichni presvedcili,nosili mi obrazky techto deti,clanky atd.Plakala jsem a byla jsem nestastna.Rodina mi dala na vyber.Bud my a nebo to dite.Udelali to schvalne,vim ze by mi pomahali a ja je za to nenavidela.V podstate jsem mela uz jen 14 dni na rozmysleni.Pak bych ho pry musela donosit ci co.Kazdopadne tlak ze vsech stran,psychicke vycerpani a to vse me donutilo jit na zakrok,ktery je pry v podstate jakoby porod.Nastoupila jsem do nemocnice do Usti,dali mi par leku,injekci a ja nevim co vsechno.A bylo.Prisel den D.Odvezli me jak tomu rikaji na sal.Byla to malicka mistnustka jen odlazdickovana,lehatko,umyvadlo a jinak nic.Prisli na me bolesti a ted to vsechno zacalo,to neznamo,strach a tak.byla jsem tam uplne sama,praskla mi voda a ja si neuvedomila co to je,vyplasene jsem zazvonila na sestru od ktere jsem dostala vynadano,pri shlednuti odvetila "to je jen voda" a odesla.V krecis,ac jsem mela epidural,jsem se kroutila a na jednou jsem mela mezi nohama malicke stvorenicko,ubrecena a vystresovana jsem zvonila opet na sestru,prisla odstruhnout snuru,moje malicke,krasne miminko zahodila do kyble a bylo.Miminko bylo krasne..To byli ty me nejhorsi dny.Po nekolika mesicich prisli na radu geneticke testy a zjistilo se,ze jsme oba v poradku a nejak jsme nechapali co a nebo proc se to stalo.Za nedlouho prislo dalsi tehotenstvi,ktere skoncilo opet potratem v 5tyd.Nakonec prislo dalsi nepodarene tehu.A uplne v zaveru meho dopisu,vam chci napsat..Dalsi tehu jiz seste.Vse probehlo v poradku,byli jsme opet v patem mesici v usti na ultrazvukach a genetickych testech..Do sedmeho mesice jsme cekali na ruzne vysledky atd a najednou v 36tyd jsem odjela do porodnice v Chomutove,kde se mi dne 12.7 2005 narodila holcicka.Jsem stastna,ze ji mam.Je to pekny dablik..
Nadeje umira posledni a ja se presvedcila o tom,ze nakonec vse skoncilo jako v pohadce a mame co delat,aby jsme ji uhlidali.S pritelem po deviti letech planujeme svatbu a druhe mimi a tak doufame,ze nam to vse vyjde.
Vsem drzim palecky a hlavne tobe,ackoliv vim ze uzdravit srdicko trva dlouho..Ale bude to vse dobre uvidis..Drzim ti palecky.
Za pripadne preklepy se omlouvam,letim za malou do postylky..Uz tam haleka a ja chtela dopsat tento pribeh.Snad jsem to nenapsala nejak moc zmatene..
Janina 26let Chomutov
 Luinka 


Nikol, 

(17.9.2007 22:00:46)
můžeš sem napsat svůj email? Ráda bych ti napsala, jak jsem se s tím vyrovnávala a vyrovnávám dodnes já. Mám podobnou zkušenost z května 07. Lucka
 Nikola 
  • 

Re: Nikol, 

(18.9.2007 12:45:24)
Samozřejmě a ráda.

nikol.petrova@seznam.cz


Moc ráda budu když mi napíšeš.
Niki
 Lucie 
  • 

Nikol 

(18.9.2007 12:29:36)
ahoj Nikol.ta bolest musí být hrozná,ale mám v rodině a blízkém okolí 2 maminky kterým se stalo také něco podobného.Obě mají nyní po dvou dětech,bolest v srdci sice nikdy nezmizela,ale chci ti jen napsat,že další miminko jednou přijde.Lucka
 Lucie 
  • 

Nikol 

(18.9.2007 12:30:04)
ahoj Nikol.ta bolest musí být hrozná,ale mám v rodině a blízkém okolí 2 maminky kterým se stalo také něco podobného.Obě mají nyní po dvou dětech,bolest v srdci sice nikdy nezmizela,ale chci ti jen napsat,že další miminko jednou přijde.Lucka
 Zabetka 


Ahoj Nikol 

(24.9.2007 11:12:28)
Ahoj Nikol,je mi to moc líto,také bych ráda napsala něco povzbuzujícího,ale nějak mi to nejde.Brečím tady jako želva a po přečtení všech reakcí vidím jak život dokáže být strašně krutý.V porovnání s Tebou se mě nestalo tak moc krutého,ale pro mě to v té době byla také rána.Vytrvej,vím že teď to strašně bolí,ale čas vše otupí.V roce 2001 jsem ve 12týdnu potratila.Bohužel po třech měsících jsem znovu otěhotněla a opět ve 12tt následoval potrat.Po roce trápení,kdy mi přicházela menstruace jen po injekcích jsem se dostala k jiné doktorce(dnes ji děkuji za dvě děti),která udělala laparoskopii,zjistila že až na nedorostlou sliznici po špatně provedené kyretáži po potratu jsem úplně v pořádku,že můžu prakticky hned otěhotnět.Podařilo se nám brzy a já se konečně začla těšit na miminko.Do 16 týdne jsem dostávala injekce Neolutinu a těhotenství probíhalo až do sedmého měsíce v pořádku.Poté mi nařidili až do konce těhotenství ležet,protože jsem se začala otvírat.Tu hrůzu nikomu nepřeji,měla jsem hrozný strach o miminko.Nakonec mi museli porod vyvolávat,ale šlo to hrozně rychle.Malá měla omotanou Šňůru nadvakrát a tak to nakonec dopadlo tak,že ji u porodu zlomili klíční kost a museli ji doslova ze mě vyrvat.Byla to hrůza.Moc jsem se bála o tu naši holčičku,aby to všechno přežila.V porodnici jsem přestala spát,hrůzou jsem pořád kontrolovala malou jestli dýchá.Následkem těžkého porodu měla velmi silnou žloutenku.V porodnici se se mnou nikdo nebavil,jen říkali jestli bude vůbec v pořádku.Já jsem jen brečela a brečela.Po návratu domů jsme museli cvičit Vojtovu metodu.Naštěstí jen 2 měsíce.Pro mě to byly nejhorší 2 měsíce v životě.Nejen že jsem nemohla spát,ale už jsem skoro nejedla a odmítala vstát vůbec z postele.I vyčistit zuby byl pro mě nadlidský výkon.O dcerku jsem se starala až moc úzkostlivě ale měla jsem pocit že to nezvládnu,že už nemám sílu.Nakonec jsem po dvouch měsících vyhledala psychiatra,protože jsem měla velké deprese.Myslela jsem si že je to šestinedělí,pak to přejde,ale když už jsem začala uvažovat o sebevraždě,že mi už nic nemůže pomoci,bylo mi jasné že to není normální stav.Ještě štěstí,že mám tak skvělého manžela,který mi se vším pomáhal,nevím jak by to se mnou dopadlo.Půl roku jsem brala prášky a vše se nakonec spravilo,sice jsem musela přestat kojit,ale dnes se na to dívám tak,že něco špatný je vždycky pro něco dobrý a že vždycky zase musí vyjít sluníčko.V té době jsem si sáhla až na dno a jsem šťastná že jsem se dokázala odrazit.Byla jsem i u léčitele,ten mi řekl že ještě budu mít jednou chlapečka.Vůbec jsem mu nevěřila a v tý době jsem žádný jiný dítě už nechtěla.Po tý hrůze jsem měla pocit,že nemám sílu se starat i o naši malou natož ještě odalší děti.Po půl roce trápení se vše obrátilo,hlava začla zase normálně myslet a já jsem si začala naplno užívat mateřství a zahrnovalajsem tu naši malou osůbku snad ještě větší láskou,protože jsem měla pocit že musím honem dohonit to co mi vzala deprese.V roce 2005 jsem otěhotněla,všechno probíhalo v pořádku.V květnu 2006 se nám narodil císařským řezem krásný zdravý chlapeček a já jsem prožila tak nádherné šestinedělí ojakém se mi ani nesnilo.Určitě to byla odměna za to šestinedělí u naší holčičky.Zapomněla jsem ještě napsat,že naše holčička,o který se v porodnici vyjadřovali všelijak je veliká bojovnice,protože všechno vydržela i to 2měsíční cvičení a je zdravá,krásná a moc chytrá a nikdy by nikoho nenapadlo co všechno po porodu musela vydržet.Tímto zdravím všechny maminky,co teď třeba prožívají také hrozné období.Vytrvejte,určitě bude líp a odměnou Vám jsou rozesmáté tvářičky vašich malých sluníček.Nikol uvidíte že se také jednou dočkáte svého miminka a že nám všem o tom napíšete.Omlouvám se moc za román,ale ještě jsem to nikdy nikam nenapsala,držela jsem to celé roky v sobě,tak jsem se také potřebovala někde svěřit.
 Zabetka 


Ahoj Nikol 

(24.9.2007 11:13:26)
Ahoj Nikol,je mi to moc líto,také bych ráda napsala něco povzbuzujícího,ale nějak mi to nejde.Brečím tady jako želva a po přečtení všech reakcí vidím jak život dokáže být strašně krutý.V porovnání s Tebou se mě nestalo tak moc krutého,ale pro mě to v té době byla také rána.Vytrvej,vím že teď to strašně bolí,ale čas vše otupí.V roce 2001 jsem ve 12týdnu potratila.Bohužel po třech měsících jsem znovu otěhotněla a opět ve 12tt následoval potrat.Po roce trápení,kdy mi přicházela menstruace jen po injekcích jsem se dostala k jiné doktorce(dnes ji děkuji za dvě děti),která udělala laparoskopii,zjistila že až na nedorostlou sliznici po špatně provedené kyretáži po potratu jsem úplně v pořádku,že můžu prakticky hned otěhotnět.Podařilo se nám brzy a já se konečně začla těšit na miminko.Do 16 týdne jsem dostávala injekce Neolutinu a těhotenství probíhalo až do sedmého měsíce v pořádku.Poté mi nařidili až do konce těhotenství ležet,protože jsem se začala otvírat.Tu hrůzu nikomu nepřeji,měla jsem hrozný strach o miminko.Nakonec mi museli porod vyvolávat,ale šlo to hrozně rychle.Malá měla omotanou Šňůru nadvakrát a tak to nakonec dopadlo tak,že ji u porodu zlomili klíční kost a museli ji doslova ze mě vyrvat.Byla to hrůza.Moc jsem se bála o tu naši holčičku,aby to všechno přežila.V porodnici jsem přestala spát,hrůzou jsem pořád kontrolovala malou jestli dýchá.Následkem těžkého porodu měla velmi silnou žloutenku.V porodnici se se mnou nikdo nebavil,jen říkali jestli bude vůbec v pořádku.Já jsem jen brečela a brečela.Po návratu domů jsme museli cvičit Vojtovu metodu.Naštěstí jen 2 měsíce.Pro mě to byly nejhorší 2 měsíce v životě.Nejen že jsem nemohla spát,ale už jsem skoro nejedla a odmítala vstát vůbec z postele.I vyčistit zuby byl pro mě nadlidský výkon.O dcerku jsem se starala až moc úzkostlivě ale měla jsem pocit že to nezvládnu,že už nemám sílu.Nakonec jsem po dvouch měsících vyhledala psychiatra,protože jsem měla velké deprese.Myslela jsem si že je to šestinedělí,pak to přejde,ale když už jsem začala uvažovat o sebevraždě,že mi už nic nemůže pomoci,bylo mi jasné že to není normální stav.Ještě štěstí,že mám tak skvělého manžela,který mi se vším pomáhal,nevím jak by to se mnou dopadlo.Půl roku jsem brala prášky a vše se nakonec spravilo,sice jsem musela přestat kojit,ale dnes se na to dívám tak,že něco špatný je vždycky pro něco dobrý a že vždycky zase musí vyjít sluníčko.V té době jsem si sáhla až na dno a jsem šťastná že jsem se dokázala odrazit.Byla jsem i u léčitele,ten mi řekl že ještě budu mít jednou chlapečka.Vůbec jsem mu nevěřila a v tý době jsem žádný jiný dítě už nechtěla.Po tý hrůze jsem měla pocit,že nemám sílu se starat i o naši malou natož ještě odalší děti.Po půl roce trápení se vše obrátilo,hlava začla zase normálně myslet a já jsem si začala naplno užívat mateřství a zahrnovalajsem tu naši malou osůbku snad ještě větší láskou,protože jsem měla pocit že musím honem dohonit to co mi vzala deprese.V roce 2005 jsem otěhotněla,všechno probíhalo v pořádku.V květnu 2006 se nám narodil císařským řezem krásný zdravý chlapeček a já jsem prožila tak nádherné šestinedělí ojakém se mi ani nesnilo.Určitě to byla odměna za to šestinedělí u naší holčičky.Zapomněla jsem ještě napsat,že naše holčička,o který se v porodnici vyjadřovali všelijak je veliká bojovnice,protože všechno vydržela i to 2měsíční cvičení a je zdravá,krásná a moc chytrá a nikdy by nikoho nenapadlo co všechno po porodu musela vydržet.Tímto zdravím všechny maminky,co teď třeba prožívají také hrozné období.Vytrvejte,určitě bude líp a odměnou Vám jsou rozesmáté tvářičky vašich malých sluníček.Nikol uvidíte že se také jednou dočkáte svého miminka a že nám všem o tom napíšete.Omlouvám se moc za román,ale ještě jsem to nikdy nikam nenapsala,držela jsem to celé roky v sobě,tak jsem se také potřebovala někde svěřit.
 Kata + Adelka 


Ahoj 

(25.9.2007 9:40:19)
Ahoj založila jsem stránky o dětech, těhotenství tak když chcete můžete se podívat http://drobcek.webgarden.cz/
 ester 
  • 

Re: Ahoj Nikol 

(25.9.2007 16:49:56)
Zabetko,


děkuji za váš příspěvek. Aspon vidím, že nejsem jediná, která si odnesla z porodnice těžké trauma. Měli bychom o takových věcech víc mluvit, protože zatím panuje v odborných kruzích názor, že na porod musíme zapomenout....ale porodní trauma je stejné jako trauma způsobené znásilněním atd. žena potřebuje pomoc, nejen že se potřebuje psychicky dostat tam,kde před porodem byla potřebuje se taky starat o své dítě. ..
Mně se o tom, jak ze men rvalu dusící se dítě zdá ještě dnes.....a já si na těle odnáším spoustu následků.
Chtěla abych se Vás zeptat, jak píšete, že druhé dítě bylo císařským řezem, bylo to plánované na Vaši žádost nebo na doporučení lékaře ( např. psychiatra či gynekologa)?
 Zabetka 


Re: Ahoj Nikol 

(5.10.2007 15:29:18)
Ahoj Ester,císařský řez byl plánovaný ze strany gynekoložky,poněvadž na ultrazvuku zjistila,že mimčo bude pěkný cvalík a měla strach ohledně minulého porodu.Malý se narodil téměř 3 týdny před porodem a vážil 3,78kg.Já jsem chtěla rodit opět normální cestou i když jsem se velice bála.Nakonec jsem byla ráda za ten císařský řez,neměla jsem klasickou narkózu,takže jsem vše sledovala,hrála mi příjemná hudba a hned jsem malýho viděla.I když jsem rodila císařem,tak jsem si to vychutnala a ani bolest po operaci mi nevadila,byla jsem šťastná,že vše dobře dopadlo.
 Zabetka 


Re: Ahoj Nikol 

(5.10.2007 16:15:35)
Ahoj Ester,zajímalo by mě,jak píšete,že jste si také přinesla trauma z porodnice,jak se daří miminku?Jestli si chcete popovídat můžete mi klidně napsat na email.
 Gabina, Leo 3 roky 
  • 

Smutek 

(7.10.2007 23:16:04)
Ach jo,to jsou fakt hruzy.Ja zrovna zitra mela rodit.Misto toho tady ctu Vase pribehy a brecim.Ja jsem bohuzel uz ve 23 tydnu z neznamych pricin predcasne porodila holcicku.Byla moc malinka 30 cm a 600 g,tak neonatologove rozhodli nezachranovat.Myslela jsme ze takova hruza se stala snad jen me....Ale kdyz tady ctu tolik pribehu,tak mam jeste mnohem vetsi strach poustet se do dalsiho tehotenstvi.Mam uz chlapecka ,ktery je narozen naprosto v terminu a cele tehotenstvi bylo v poradku.Proto nechapu proc to tentokrat takhle dopadlo....Porad mam ten uzlicek pred ocima a nikdy na ten pohled nezapomenu!!Myslite ze narozeni dalsiho miminka opravdu zmirni bolest ?
 Nikol 
  • 

Re: Smutek 

(8.10.2007 9:54:31)
Ahoj Gábinko
já si myslím že to aspoň trošku zmírní!Vím naprosto jak se cítíš,je to už přes měsíc a já se pořád cítím mizerně ,ale i přesto se už nemůžu dočkat toho dne až to budem zase zkoušet! Protože podle mě to nebude nikdy dobrý,přece jenom jsme ty Naše andílky nosily pod srdíčkem, a navždy zůstanou našimy dětmi,žádné jiné miminko je nikdy nemůže nahradit,ale budou jiné miminka který nám ten smutek aspoň trošku zmírní,budem se konečně aspoň trošku smát a pečovat o ně,ale hlavně budem si jich víc vážit,protože porodit miminko není jasná věc,proto bychom si toho měli více vážit protože mít miminko je opravdu dar! Moc se těším až budu mít jednou zdravé miminko,vím že mojí Natálku už mi nikdo nenahradí vždycky bude ta první jediná,ale vím že mi její dušička pomůže všechno překonat a pošle mi zdravý miminko! Moc se na to těším a ty by jsi měla taky,uvolni se ono to určitě brzo přijde myslím si že je to opravdu všechno o tom jak se cítíš,jestli už si připravená mít další miminko!Moc ti držím palce,když budeš někdy chtít si popovídat určitě napiš budu moc ráda moje email adresa je: nikol.petrova@seznam.cz
Měj se krásně a taky napiš jak to dopadlo ju tak pa Nikol
 LenyP 
  • 

Taky to znám 

(8.10.2007 22:36:43)
Ahoj Nikol,
to co si prožila teď, já prožila v roce 2003. Když jsem byla v sedmém měsíci zemřela mi maminka, v osmém babička, ale já si říkala to zvládnu, už kvůli maličký. V 41.týdnu jsem měla pocit, že je něco špatně. Měla nadvakrát otočenou pupeční šňůru kolem krčku a už bylo na všechno pozdě. 3 měsíče jsem odmítala mluvit s cizími lidmi. Každý měsíc jsem pak byla zklamaná, že to zase nevyšlo. Po roce a půl jsme se obrátili na asistovanou reprodukci, doporučili mi inseminaci, protože jinak jsme byli s manželem v pořádku. Byla to jedna laparoskopie a sto injekcí. První inseminace nevyšla, druhá byla úspěšná.
V patnáctém týdnu mi pak řekli, je nám líto, musíte na potrat, plod odumřel.
Po čtyřech měsících jsem se rozhodla, že podstoupím umělé oplodnění a začala si vyřizovat vyšetření. Během vyšetření zjistili, že jsem těhotná. Museli jsem i na vyšetření plodové vody. Teď jsem ve 34.týdnu a zatím je všechno v pořádku. Po pravdě, snažím se nešílet z každé maličkosti, ale někdy si nemůžu pomoct. Nevím jaký jsi bojovník ty, ale přesto ti budu držet palce, aby si to nevzdala a bojovala si. Vím, že to není vždycky jednoduché, ale tak to je. Měj se. Leny
 Mirienka 
  • 

Vím 

(23.10.2007 11:34:43)
přesně, co teď prožíváte. Já sama jsem si tím prošla v roce 2000. Na rozdíl od Vás, jsem malého alespoň viděla a pohladila si ho. Nechtěli, ale vynutila jsem si to! Ještě pořád to bolí a bude bolet dál, ale nejhorší dobu jsem už překonala a na děti se už můžu alespoň podívat. Taky bylo všechno do poslední chvíle v pořádku a byl to kluk jako buk. Asi to tak mělo být. Nevěřím na náhody, všechno je tak jak má být a i když je to moc těžké a někdy úplně nejtěžší. Sama se teď beru jako těžkou životní zkoušku a snažím se se ctí ji překonávat. Není to vůbec lehké, ale věřte, časem bude trochu líp a budete jen vzpomínat na krásné chvíle v těhotenství, kdy jste byla šťastná. Neuzavírejte se před světem a blízkými, protože oni Vám hodně můžou pomoct. Ale vnitřně se musíte se vším porvat sama. Moc Vám držím palce, aby se Vám to brzy podařilo.
 Katka+Davídek 7/06 
  • 

smutek 

(9.11.2007 15:09:29)
Náhodně jsem zabrousila na Rodinu.cz a doslova zhltla nešťastný příběh Nikoly a ostatních maminek. Upřímně: smekám před vámi všemi klobouk!!! Takovou bolest a smutek, co jste zde napsali, je pro mě až neuvěřitelné, jak dokáže být život krutý :-( a proč zrovna takovou daň platí nenarozené děti? Je mi do pláče...a hlavně taky proto, že takových zármutků nejen bylo, ale ještě bude. Přeji všem maminkám, které potkalo takové neštěstí hodně sil a energie na překonání psychické bolesti a taktéž dostatek trpělivosti, než čas trošku smaže bolestný zážitek a kdy přijde den, kdy u sebe budete mít v náručí ten maličký nevinny uzlíček.
Přeje Katka a 15-ti měsíční Davídek
 ČIKO 


Re: smutek 

(27.12.2007 14:06:03)
Nikol je mi to velice líto!!!!Ale určitě bude líp držím ti palečky!!!
 vega5 


je to smutné 

(5.8.2008 15:18:58)
bulím jako želva.. Drž se. Bude zase líp.
 Lucka, 1 dcerka 
  • 

Proč zastavovat kontrakce 

(15.8.2008 15:19:03)
Prozraďte mi, proč se dávájí kapačky na zastavení kontrakcí. Holčička chtěla ven na 34 týdnu, to zas není tak hrozné......... Nečetla jsem všechny reakce, tak se třeba opakuji. Nemůže za to zastavování kontrakcí? Mě porod museli vyvolávat a také jsem neměla dobrý pocit....
 Natálka3008 


Re: Proč zastavovat kontrakce 

(20.9.2008 11:27:14)
Dobrý den
vůbec netuším proč mi dala injekci na zastavení kontrakcí, podle toho co mi řekly to bylo proto že jsem rodila předčasně a oni jako porodnice na to nebyly přizpůsobený (na předčasné porody, rodila jsem v Ostrově).
Když jsem chtěla být převezena jinam např. do Varů nebo Plzně tak jsem nemohla neboť se tam zrovna malovalo, urgovala jsem je tedy i na Prahu ale tam mě nechtěly odvíst, bály se toho že jím porodím v autě.Nakonec když už to šlo do Háje a tak stejně volaly do Varů ať přivezou inkubátor,jenže malá už na tom byla špatně s dýcháním a jak jsem dostala k tomu jště tu narkózu tak už to prostě nezvládla!!!

Nejvíc mě na tom mrzí že kdybych byla trošku víc rázná tak to mohlo dopadnout jinak!!!
:(

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.