| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Hají

 Celkem 50 názorů.
 Radka + 2 
  • 

Taky tak 

(5.9.2007 11:38:17)
U první dcerky - teď tříleté, byl spaní boj, houpání na balónu, stepper, kočár, chování, kojení...Od 2 let nespí přes den vůbec, ráno máme rekord probuzení až v 6,15 :o((. Teď už je to lepší, po večerníčku si zaleze a je klid. 2. mimčo je zatím v pohodě, dám ho do postýlky, přikryju, řeknu hají a dám dudlík a spí - zatím. Snad to vydrží.
 Irena R. , holky 5 a 1 


Re: Taky tak 

(9.9.2007 21:03:58)
Myslím, že u každého mimča je to opravdu jinak. Moje první dcera (nyní 5-ti letá) s námi spala skoro do 3 let. Zkusili jsme všechno možné, ale nakonec, aby byl klid, jsem rezignovala a nechala jí u nás v posteli. Koneckonců bylo to pohodlné...večer přečíst pohádku, zazpívat ukolébavku a ona spinkala jako andílek od 1 roku až do 8 do rána...tak proč se šponovat a rvát jí do postýlky, že ?

No a naše druhá princezna (nyní 15 měsíců) ? Od 9 měsíců chce svůj klid, spí sama ve své postýlce v dětském pokoji. Ano, je to dítě, které položím do postýlky, pohladím, dám dudu a ona dělá to své "haíí", zavře oči a spí, ale.....za noc se tak 2-4x probudí a pláče, no někdy řve jako tygr. Pak musím vstát, pohladit, najít zahozený dudlík, někdy houpat a konejšit, někdy chovat a zpívat, nikdy to není stejné. Pak jí zase musím položit do její postýlky. Vzít jí k nám,tak se probere a začne nám dloubat oči, čistit noc a tahat za uši. Většinou tedy opět usne, samozřejmě pokud to nejsou zuby nebo nám neproteče plínka a podobné komplikace. Spánek celou noc, ačkoliv už nekojíme je pro mě fakt sladká hudba budoucnosti.
Tak co je lepší ? Nevím. Nezbývá než vydržet, časem to přejde a možná budu ještě s láskou vzpomínat na ty dětské oči, které se na mě tak smějí a na ty malé ručky,které se ke mě v noci natahují a na to volání:...máma, op (přeloženo: mámo, hop z postýlky)
 Lemora 


Dlouho se tu nikdo nepohádal na téma spaní... 

(5.9.2007 12:23:55)
já to mám taky tak - jeden večer usne úplně v pohodě u zpívání a hlazení, většinou sice v naší posteli, ale někdy vezme na milost i tu svoji (kterou momentálně příšerně bojkotuje) a druhý večer nezabere ani klasické usínání u kojení... metoda nechat vyvztekat taky nezabírá (hlavně si nějaké vyřvávávní nemůžeme dovolit z toho důvodu, že manžel brzo ráno vstává do práce - musí jezdit autem - což je dost vážný důvod, proč chci aby byl vyspaný a odpočatý, a proč jsem to já kdo k dítěti v noci vstává) - pokud tak náhodou usne, tak se stejně za noc 3x vzbudí...
Asi tu budu trochu reagovat na předešlou diskusi, ale tam už nemělo moc smysl se zapojovat, protože příspěvky se pod článkem přestaly zobrazovat...
Taky jsme cca do půl roku spali a usínali nádherně a od té doby bojujeme... můžu se na hlavu stavět a zkoušet všechno možné (o rituálech ani nemluvě), ale moje dítě žádné příručky nečetlo a tak neví, že ve svém věku (1rok) už by měl spát celou noc.
Píšu jen proto, že chci říct, že každé dítě je jiné,zabírá na něj něco jiného, u každého to chodí jinak, a já jsem ráda, že si tu můžu přečíst, že má někdo podobné "problémy" jako já - ne ze škodolibosti, ale abych se uklidnila, že nedělám něco špatně, protože jinak by to se mnou muselo dělat špatně dalších x matek.
A nevím proč by se kvůli tomu tady měli maminky hádat a dokazovat si, že jejich metoda je ta jediná správná. A nebo - když mají doma krásné spavé děti - si myslet, že maminky nespavců to dělají špatně.
Na závěr jeden dotaz do pranice - od kdy dávat mimču polštář pod hlavu?
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Dlouho se tu nikdo nepohádal na téma spaní... 

(5.9.2007 12:31:15)
Velice výstižné.

PS: polštář jsem dětem dávala od roka, ale úplně plochý (rozpárala jsem ho a vytáhla větší část výplně).
 HelenaPa 


Re: Dlouho se tu nikdo nepohádal na téma spaní... 

(5.9.2007 16:13:08)
Já zatím polštář nedávám - ono to stejně nemá smysl, při tom, jak v postýlce cestuje.
 sarmi 


vek? 

(5.9.2007 21:01:01)
a kolik je vlastne vasi dcerce?
 Katoun 


Re: Dlouho se tu nikdo nepohádal na téma spaní... 

(5.9.2007 21:48:28)
První syn mi krásně spal ve dne i v noci,hlavně venku v kočárku, když jsem měla čas a náladu, tak jsem jezdila, když čas nebyl, uspala jsem a zaparkovala. Vydržel tak i dvě hodinky. V noci spal také pěkně už od miminka, pěkně v postýlce. S druhým synem už to tak pohodové nebylo. Co jsme přijeli z porodnice, spal mi po půlhodince doma, v kočárku venku déle. Také spaní měl jemnější a silnější zvuky ho dokázaly probudit. Měla jsem pořád pocit, že nespí, mezitím jsem se věnovala domácnosti a staršímu synovi, kterému byly v té době 2 roky a na mladšího brášku žárlil. V noci to bylo také docela dobré, alespoň jsem se trochu po tom celodenním blázinci vyspala a hlavně se psychicky zregenerovala. Každý den uspávám své děti a jsem u nich, dokud neusnou. Starší syn měl rád písničky, později pohádky. Dnes má 3,5 roku a spí ve svém pokojíčku, někdy čtěme pohádku, někdy jde s manželem, někdy usne sám ... Mladšímu je dnes 1,5 roku a asi od jeho 1 roku to praktikuji tak, že si spolu lehneme, vezme si plínku, kterou si přiloží k obličeji, napije se čajíku a vezme si dudu, otočí se na bok a během 5 minut usne. Stejný postup máme při odpoledním spaní (vstáváme kolem 7, kolem 12 jde asi na 2,5 hodiny spát a pak usíná večer kolem 8). Polštář používáme klasický velký, aby na něm leželi celou plochou zádíček, je jen nízký, vybrala jsem z něj náplň - samozřejmě protialergický. Malé polštářky, které jsou v sadě s peřinkou do postýlky jsem pod hlavičku nikdy nedávala, používala jsem je spíše zpočátku při polohování na bok.
 snecek 


Re: spaní vs kojení - to většinou nejde dohromady, polštář v mateřské školce 

(5.9.2007 22:42:25)
zdravím.mám doma dvě holčičky (3r a 9m). u starší holčičky byl horor s uspáváním po dobu kojení - samozřejmě jsem zkoušela "velice" důsledně všechny osvědčené metody i z profesionálních příruček. nic nepomáhalo. náš dětský lékař mne ubezpečoval, že s tím stejně nic nenadělám, že se to zpraví jakmile přestanu kojit. a skutečně. skončili jsme s kojením, nastoupil na několik večerů a nocí manžel a malá spí pěkně celou noc. u druhé mladší jsem ve fázi ukojit a průběžně v noci přikojovat a tak se prokojíme až k ránu. jsem celkem vyspalá a mnohem klidnější, protože vím, že teď to nemá cenu lámat přes koleno. až dojde čas ukončit kojení, přijde čas spánku ... jak troufalé pomyšlení (ale pozitivní)

a polštář? starší holčička začala navštěvovat mateřskou školku. jak mne překvapilo, že nepoužívají polštáře. prý je to nejlepší pro páteř. doma máme polštář a je pravda, že naše malá ho má většinou vysoko nad hlavou a spí na rovině max. na tom nejmenším a nejplacatějším.

zdraví žabka
 MM, 2 kluci 
  • 

ohl. spaní a kojení... aj. 

(6.9.2007 16:06:46)
Ahoj, u nás to bylo taky tak - po dobu kojení se kluci budili tak 2-3x za noc, pak už míň. A s ukončením kojení po pár krušných nocích (cca. kolem 13-14 měsíců) spali celou noc.
Myslím že od miminka pod 1 rok by se nemělo očekávat že bude spát celou noc v kuse, to potvrdí i řada odborníků.

Ale fakt je, že uspávání jako takové u nás problém nebyl, jen jsme měli to noční buzení.
Musím k tomu říct - u mladšího (snad i tehdy u staršího, teď nějak nevím ;-)) to bylo tak, že od té doby co měl večer kaši (od cca. 8-9 měsiců) už jsem ho před spaním nekojila - nahradili jsme vlastně večerní kojení tou kaší=večeří. Tudíž ho pak mohl ukládat i manžel a já jsem mohla jednou za čas třeba někam vyrazit s kamarádkou, cvičit apod. Jen jsem se musela vrátit cca. do půlnoci, kdy se malý většinou budil a chtěl kojit - což nebyl problém. Ale byl to skvěly pocit - vědět, že to ukládání/uspávání nevisí jen na mně!

Oba kluci spali (maldší ještě spí) ve spacáčku a polštář jsme tím pádem neměli. Starší ho dostal v 21 měsících, když přešel ze spacáčku na normální dětskou deku a polštář (antialergický). Je to takový hodně placatý, ale většinou stejně leží někde jinde... ;-)
 Eva21546 


Re: Dlouho se tu nikdo nepohádal na téma spaní... 

(8.9.2007 21:18:31)
Ahoj,
polštář jsem začala dávat v roce a půl, protože chtěla mít něco pod hlavou - jako my. Stal se součástí rituálu usínání, ukáže, kam si lehnu já a sama se poslušně natáhne na svůj polštář. Někdy:-). Polštář je ale úplně plochý, symbolický. Eva
 Lenka a Gábinka 9 měsíců 
  • 

Re: Dlouho se tu nikdo nepohádal na téma spaní... 

(10.9.2007 9:00:56)
Děkuji za uklidnění a za myšlenku, že v tom zaplaťpánbu nejsme samy. První dcerka byla klidné a spavé dítě, nepamatuji si, že by někdy prozlobila půlku noci ( snad jen zoubky a rýma nám daly zabrat) Prostě usnula a spala až do rána. A tak si to vybírám s druhou dcerkou, tou devítiměsíční. Co je na světě, ještě jsem se nevyspala (tedy snad 4x 5x, když počítám aspoň s 5ti hodinami spánku v kuse). První tři měsíce byly hrůza, budila se obyčejně po dvou hodinách na kojení, které ale trvalo i třičtvrtě hodiny. Pak trošku prodloužila intervaly na 3-4 hodiny. A usínání? Jedině při kojení, jinak to prostě nešlo. Dneska usínáme částečně při kojení, částečně v mé posteli. A několikrát za noc jsme vzhůru. Pokud se jen vklidu napije ode mne mléka, obvykle zase po chvíli usne. Ale pokud se probere, začne třeba ve dvě ráno dovádět a spaní se prostě nekoná. Křičet ji v postýlce nenechám, protože bychom vzbudily celý dům. A tak jen prostě doufám, že to jednou přejde, a že třeba, až bude větší, budeme konečně spinkat celou noc. :o))
 zdenka 
  • 

Nenechávat žádnou práci na večer 

(5.9.2007 21:59:01)
... to se osvědčilo mně. Když jdu prcka (7 měsíců) uspávat, tak mít čistou hlavu, aby mi bylo vlastně jedno, jestli usne za půl hodiny nebo za 3 hodiny. Jak jsem měla v hlavě, že ještě něco potřebuju udělat, tak bylo zle. Doba uspávání se postupně zkracovala, až asi před 2 týdny se začal budit při přendavání do jeho postýlky, tak bylo uspávání na dvakrát :-( A asi před týdnem se začal šprajcovat při pokusu o uspání v mojí posteli, tak jsme to zkusili rovnou v postýlce, a ono to jde a většinou to netrvá ani 10 minut :-)
Prostě mu začalo to přendavání vadit a na to, že večer patří do postýlky, už si zvykl. Na tom jsem trvala od začátku, stálo to trochu nervů, nenechávala jsem ho v postýlce vyřvávat, když už opravdu potřeboval "vypustit páru", tak radši u mě v posteli. Do postýlky ho přes den dávám jen na chvilku, co má náladu si tam hrát, dávám si pozor, aby z ní nebyl nepřítel. Párkrát už to jeho vztekání na moje nervy bylo moc a nechala jsem ho tam chvíli řvát a pak trvalo 2 dny, než se to srovnalo, že začal řvát v té vteřině, jak jsem ho tam položila :-(
Já si myslím, že to jak které dítě usíná a spí, nezáleží na tom, co s ním dělá jeho máma, ale prostě na jeho individualitě. Některému mimču pro to uklidnění na usnutí stačí jeho známá postýlka, nějaký ten rituálek a je spokojené. Jiné pro tu svojí jistotu prostě potřebuje u sebe mít mámu. Ale myslím, že každému miminu by ta jistota, kterou potřebuje, měla být dopřána. Mám doma docela vzteklounka, který neví co chce ;-) takže občas si pořve, když je tak přetažený, že už nic nepomáhá, ale nechat dítě vyřvat jen tak pro svoje pohodlí, dokud nerezignuje, to se mi silně příčí.
 Modřinka 


Re: Nenechávat žádnou práci na večer 

(5.9.2007 23:10:40)
A jak to děláš?:-) Já dělám většinu práce, když brouček večer usne. Ne že by se s ním nedalo nic, luxování, nádobí z myčky a tak zvládnem, ale vyžehlit třeba ani omylem. Naštěstí ráno spí do osmi, takže se vyspím i když jdu spát pozdě. Já mám prostě pocit, že pořád uklízím a u nás je to pořád jak po výbuchu. Ach jo.
 zdenka 
  • 

Re: Nenechávat žádnou práci na večer 

(6.9.2007 14:15:31)
Jo, to žehlení je jediné, co dělám večer, ale beru to tak, když to nevyjde dneska tak snad zítra. Stejně žehlím jen ty jeho hadříky, tak ho maximálně občas obleču do něčeho nevyžehleného. Vzhledem k tomu, že přes den spí tak 3krát 30 minut (pokud možno v drncajícím kočárku) a v noci tak od 21 do cca 6-7, mezitím se tak 4x budí na kojení - přes den jsou zajímavější věci, tak se dojídá v noci :-( A to je to od 5 boj, protože já ještě vstávat nehodlám :-( Takže nelze jinak, než skoro všechno dělat s ním na ruce nebo v babyvaku, případně se někde vedle mě houpe v autosedačce nebo válí na dece a přitom na mě většinou povykuje, že se mám věnovat jemu a ne práci ;-)
Prostě nám oběma nezbylo než si zvyknout, že se bude většina práce dělat, když on je vzhůru. Taky to u nás ovšem vypadá tak, že "uklizeno" znamená, že se v kuchyni neválí žádný špinavý nádobí, luxuju tak 2x týdně, vytírám tak 2x do měsíce.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Nenechávat žádnou práci na večer 

(6.9.2007 14:30:12)
no, nic ve zlym :), ale mě by spíš zajímalo, jak to budeš dělat, až budeš mít děti tři, jako autorka článku... je hezké nenechávat si práci na večer, ale to jde při třech dětech jen opravdu těžko... no, já to holt někdy "řeším" tak, že tu práci prostě neudělám :)
 MSteflova 


Re: Nenechávat žádnou práci na večer 

(6.9.2007 14:34:57)
Moje řeč, i já to tak řešim a to mám jedno. Dcera je teď navíc v tom věku, kdy jídlo je všude kolem, takže by se někdy u nás dalo jíst z podlahy. Doslova :-)
Jinak jsem se registrovala(chtěla jsem mít obrázek:-), a protože tu již v minulosti nějaká Lassie byla, musím si nick zpestřit číslovkou...
 zdenka 
  • 

Re: Nenechávat žádnou práci na večer 

(6.9.2007 21:47:40)
Však já to taky často řeším tak, že tu práci neudělám ;-) Jediná akutní práce je podle mě to špinavé nádobí, nechci aby mi to druhý den přišlo samo naproti nebo abych to z něj musela osekávat majzlíkem až budu potřebovat příště vařit :-(
Jestli někdy budu mít tři děti, tak snad k nim bude i nějaký tatínek, který by mohl nějakou tu akutní práci zvládnout nebo se naopak chvíli postarat o děti, někdy nějaké z nich bude ve škole nebo školce ... Teď jsem na prcka i na domácnost jen já, ale zase o to míň práce tu mám ;-)
Ale to co jsem chtěla tím prvním příspěvkem říct, že člověk si musí uklidit večer především v hlavě, jinak prcek tu netrpělivost vycítí a tím spíš nezabere :-( Několik měsíců jak odpadnul on, tak jsem padla taky a bylo to to jediné, co se mi osvědčilo. Teď se to nějak zklidnilo a hlavně ustálilo. Byla doba kdy přes den leckdy vytuhnul při kojení, v kočárku usnul během minuty, ale večer řádil 2-3 hodiny. Teď to vždycky trvá tak těch 10 minut, nějak uhoupat - drncat v kočárku, ale taky jízda v trolejbuse nebo autobuse, nošení v babyvaku, a v posteli nebo postýlce ho musím držet za bok a lehce s ním cloumat, to je jediný fukgující způsob uspávání :-)
 MM, 2 kluci 
  • 

Zdenko... 

(6.9.2007 21:57:33)
... píšeš: "Stejně žehlím jen ty jeho hadříky, tak ho maximálně občas obleču do něčeho nevyžehleného..."

Zajímalo by mě, proč je žehlíš? Zrovna u těch dětských věcí mi přijde, že téměř vůbec zmačkané nebývají? Natáhnou se a hotovo... Možná nějaké věci pro sváteční příležitosti jako košiea nebo holčičí sukýnka - ale jinak? Fakt by mě to nenapadlo, přijde mi to jako zbytečná práce.

Jinak ale souhlasím jak píšeš, že děti vycítí tu netrpělivost a teprve neusnou!
 Baba Jaga 


Re: Zdenko... 

(6.9.2007 22:17:01)
Ja zehlicku ani nemam a jde to i bez ni :)
 Lizzie 


Re: Zdenko... 

(6.9.2007 22:19:32)
To moc ráda slyším, přiznávám, že se žehlením jsem se dosud nesžila..
 Baba Jaga 


Re: Zdenko... 

(6.9.2007 22:39:48)
No ja mam jeste v zive pameti, jak jsem travila nedelni odpoledne s kosem pradla... horor. Domaci prace mi nevadi, ale zehleni nenavidim. Ted mame susicku a ty veci z ni zehlit nepotrebuji, sice teda treba kosile nevypadaji nazehlene jako od maminky, ale cert to vem :)
 Lizzie 


Re: Zdenko... 

(6.9.2007 22:42:16)
Zdenko, upřímně, já prádlo do skříně ani neskládám, tedy zpočátku jo, ale jak ho průběžně beru a do skříně vracím, kolikrát ho jenom pověsím na ramínko nebo hodím do poličky. Košile a kalhoty s puky (snad vyjma 1 exempláře a tím si nejsem jista) nenosím, takže to, že žehlení není nijak potřebně mě jedině těší:-)
Ona představa, že trávíš nad žehlicím prknem půl odpoledne je dost hrozná..
 Mortadela 


Re: Zdenko... 

(7.9.2007 7:46:23)
Proč půl odpoledne a proč děsná? :-) Já žehlím ráda, pro naši tříčlennou rodinu mi to netrvá déle než 2x třičtvrtě hodiny týdně, pokaždé si k tomu pustím v televizi co mě zajímá a koukám a žehlím a jsem spokojená. To jsem ale slepice, co? :-) :-) :-)
 Lizzie 


Re: Zdenko... 

(7.9.2007 8:02:38)
Jéé, ahoj Mortadelo, slepice vůbec nejsi, já myslím, že každý si to má zařídit podle svého, i když u nás je pravda, že u toho žehlení se víc času stráví, ale holt to nejde rozdělit lépe:-) Každý máme právo na názor a prakticky nic není univerzální:-)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Zdenko... 

(7.9.2007 0:12:54)
Mně to vždycky přišlo, že dětské věci nemá cenu žehlit - chvilku po navléknutí je to stejně zmačkané. A když se už děti oblékají sami, tak obvykle už před obléknutím vypadá původně vyžehlený kus oděvu jako něco, co vypadlo krávě z huby. :-)))
 Rubiales 


Zehlit nebo nezehlit 

(10.9.2007 21:12:07)
Ja jsem do tretiho mesice sve dcery poctive zehlila jeji veci z rubove i licove strany a navic vyvarovala na 90 stupnu. V sestinedeli mala dost trpela na vyrazky a doted ma docela suchou pokozku, ale nastesti uz bez vyrazek. Tak na radu sve mamy jsem radeji podstoupila to zehleni, protoze videt malou zarudlou s vyrazkou mi nedelalo dobre. Ted uz to sice nedodrzuju tak striktne, ale bodycka, ktere ma primo na tele radeji porad zehlim. Ale obcas se k tomu dostanu az par dni po prani, kdyz mam na to cas a chut :-)
Jinak co se tyce toho usinani, tak do osmeho tydne jsme malou uspavali v rukach na balonu a byl to velky boj. Nekdy to trvalo i treba tri hodiny. Stridali jsme se s manzelem a malem usinali s malou v naruci. Kdyz konecne ve 23h zabrala, tak jsem uz ani na zadne domaci prace nemela naladu. Parkrat jsem se jeste prekonala a vecer si uvarila nejake jidlo na druhy den, protoze jsem behem dne nic nestihala. Mala sestinedeli probrecela. Pak najednou v osmi tydnech jsem ji jednou vecer po kojeni dala do postylky a sla neco delat. Mala si tam chvili povidala a po 20 minutach usnula sama. Tak jsem poznala, ze kdyz chce, tak usne i sama a od te doby jsem ji vecer po kojeni do naruce nebrala. Maximalne jsem ji dala jeste jednou nakojit. Ted jsou ji 3,5 mesice a usina skoro napoprve. Ona teda usne uz u kojeni, ale i kdyz se pri prendavani do postylky vzbudi, tak zase hned usne. Budi se cca 3x za noc, obcas ji mezitim necham spat u sebe v posteli, protoze usnu uz behem toho kojeni, ale jsme obe spokojene.
 zdenka 
  • 

Re: Zdenko... 

(7.9.2007 12:31:04)
Jednak nad tím trávím cca půl hodiny týdně, což celkem jde. Dělám to možná trochu ze setrvačnosti, vím že nacpe do pusy spousty jiných nevyžehlených a nevyvařených věcí, ale ono když od 3 do víc než 6 měsíců bojujete s různýma dietama a hnusnýma kapkama kvůli problémům s nějakýma pitomýma bakteriema ve střevech :-( tak se člověk snaží to "špatné" co nacpe do pusy co nejvíc omezit :-( Po těch 3 měsících bolestí bříška (prdíky jinak zvládal v pohodě) už jsem dokázala podle jeho chování předpovědět, kdy se objeví ve stoličce hlen s krví :-( Možná i proto už se to usínání zklidnilo, vypadá to, že už jsme nad tím zvítězili :-)
 MM, 2 kluci 
  • 

po výbuchu ;-) 

(6.9.2007 15:52:16)
Jo to s tím výbuchem znám(e) ;-))), uklízení furt dokola je fakt hrozný... Ale např. žehlení nedělám(e) téměř vůbec. Naštěstí nemusí nikdo z nás nosit košile apod., v tom případě by se to bez toho neobešlo. Jde to ale určitě zredkuovat na minimum. Myslím že je obecně dobré se vždy ptát: Je to opravdu potřeba? Nedělám to jenom, protože "se" to údajně tak dělá? Má to oravdu smysl? Pak je toho alespoň míň. Ale my (manžel a já) taky večer děláme nějaké práce, ale jen někdy, třeba skládání prádla. Jindy si zas uděláme hezký večer a nic takového neřešíme :-)
 Baba Jaga 


Dalo se tomu predejit 

(6.9.2007 2:45:57)
To je zajimave, jak tyranizovani rodicu detmi v dobe usinani prijde vetsine lidi normalni, zato naucit je usinat samotne, aby se problemum s usinanim predchazelo, prijde tolika lidem odsouzenihodne a krute:)
 Lemora 


Re: Dalo se tomu predejit 

(6.9.2007 8:35:06)
víš Mrkvičko, ne každý má bohužel to štěstí aby se mu to povedlo, tak jako tobě. Jak už jsem psala - když pominu manželovo ranní vstávání - vyzkoušela už jsem na svého prcka všechno (snad kromě nočního ježdění s kočárkem) a od určité doby prostě nezabírá nic! Takže prostě jen čekám, že se to spraví samo, stejně jako se nám spravilo papání - samo ze dne na den - po několika měsících odmítání všeho kromě MM - začal baštit konečně všechno...
A když to vezmeme s tím tyranizováním až do krajnosti - tak je to vlastně buď a nebo - buď bude prcek tyranizovat mě nebo já jeho - a já jakožto dospělá to vydržím snáž než on...
Vím, že jsi asi zklamaná z reakcí na svůj článek, ale spousta mamin tě podpořila a ty ostatní jsou prostě takové, že vystartují i kvůli obyčejnému příspěvku do debaty. Takže si užívej svého spavého miminka a my ostatní se holt musíme nějaký čas ještě trápit...
A ještě jedna věc - nejsem typ sebeobětovací maminky, jen mám možná to štěští, že moc spánku nepotřebuju a zvládám to i s nočním vstáváním (aspoň vím, po kom je prcek takový nespavec...)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dalo se tomu predejit 

(6.9.2007 8:35:25)
Mo, Mrkfičko, nevím, ja pozorně jsi četla, ale autorka psala, že vyzkoušela i to vyplakání ...
 petula 
  • 

Re: Dalo se tomu predejit 

(8.9.2007 22:26:36)
Bud rada, ze Ti usina tak jak usina. Nam neusina, ale tvoji metodu nezkousime a ani nebudem. Jsem rada s ni, i kdyz je to nekdy tezky, ale vim, ze je spokojena...a ja take.
 Helena 
  • 

co s tím?  

(6.9.2007 10:35:35)
Alenko, já mám podobnou zkušenost. Naše Evička spala do 5-ti měsíců jako andílek. Občas kňourla, ale žádný moc velký řev. Je pravda, že jsem jí občas nechala chvilku kňourat (5 minut) a nechodila k ní na každé zavrtění. Pak se to změnilo a začala se budit třeba 3x za noc - s usínáním naštěstí problém nebyl. Začaly jí růst zoubky a to jsem chápala, že jí to trápí. Tak to neřeším. Čím byla starší, tak tím jsem měla větší strach z usínání. Nicméně jsem dodržovala od narození stále stejný režim - vykoupat, nakojit a spinkat. Pak se k tomu přidalo kašička - vykoupat - nakojit a spinkat. Občas to Evička zkouší - třeba najednou začne v posteli řádit jako drak a tváří se, že je pravé poledne. Nic na to neberu ohled - nechámi jí malou chvilinku (ale opravdu velmi krátce, aby se nerozdováděla - to by byl konec) a zpátky k prsu. Pokud už nechce kojit, tak jí čapnu a dám jí do postýlky. Většinou začne okamžitě řičet jako by jí na nože brali. Nenechám se vyvést z míry, zamávám jí, dám jí dobrou noc a jdu si po svých.
Opravdu jsem se velmi snažila, aby usínání fungovalo, protože potřebuji mít večery pro sebe a manžela abych nabrala energii na další den.
Byla to ale práce od narození a v podstatě jsem z těch kolejí nevybočila. Nenechávala jsem děcko vyřvat - když slyším, že jí něco trápí, tak k ní vždycky jdu. Když je to ale pláč z únavy nebo ze vzteku, tak v našem případě nemá smysl s tím cokoliv dělat, protože to nepomáhá - jen se to zhorší. Prostě je nejlepší počkat, až děcko znovu zabere. U nás je to pláč v řádu minut.
Co jsem ale zjistila, že když byla nemocná a víc se chovala, usínala při kojení apod. tak pak se to trochu zhoršilo a dožadovala se více. Tak jsem se musela malinko překonávat, abych na ten vzteklý řev nereagovala - to se vztekala třeba 10 minut. Dokážu si velmi živě představit, co se asi stane, když miminko je zvyklé usínat měsíce v náruči nebo společně v posteli s maminkou a najednou po něm někdo chce aby usínalo samo ve své postýlce - to musí být "maso".
Držím Vám palce. Určitě se budete muset trochu přemáhat, abyste vydržela pár minut brečení, ale Vy už určitě sama poznáte, o jaký druh pláče jde a kdy Vás dcerka skutečně potřebuje a kdy je lepší nechat ji chvilku plakat.
 eva 
  • 

Nechali jsme dítě vyřvat. Dodnes toho lituji. 

(6.9.2007 21:07:09)
Musím se přidat k maminkám, které nenechávají dítě "vyřvat". U nás spánek nefungoval snad nikdy. Synovi je 15 měsíců a já ještě nespala déle jak 3 hodiny souvisle, to považuji za super luxus, za luxus považuji 2 hodiny spánku, ale bohužel, to mi není moc často dopřáno. Je pravda, že ani matka není stroj a jednoho dne prostě "odpadne" a nezvládá. I já jsem byla nedávno tak vyčerpaná, že jsem ani nevstala z postele. Doktorka mi řekla, že je to absolutní vyčerpání organismu. Inu, to člověk hledá pomoc a zvažuje, jestli není čas na to odmítané vyřvání... Tak jsme to taky s manželem zkusili. Trvalo to dva měsíce trpělivého "nekojení" v noci, aby malej usnul bez prsa a přestal se budit. Dokázal plakat třeba 2 hodiny, zmítal se na posteli a sotva usnul, byl vzhůru. Nekonečné trápení pro nás všechny. Nepomohlo to. Tak zase v noci kojím. Snad někdy budeme spát alespoň 3 hodinky pěkně v kuse, nebo snad někdy i celou noc :)) Matka není stroj, ale vydrží dost. Prostě všechno se lámat přes koleno nedá.
 Eva21546 


Re: Nechali jsme dítě vyřvat. Dodnes toho lituji. 

(8.9.2007 20:38:28)
Ahoj, máme podobnou zkušenost. Kojím 3x za noc, má 18m. Lucinka pila první tři měsíce po hodině a půl.
Taky jsme zkusili v noci nedat prso, poprvé v půl roce, pak v roce. A jak píšeš, řev, když usnula, tak na chviličku spánek a zase řev. Já to vzdala asi po týdnu.. Občas se mi podaří ji ukonejšit hlazením, takže kojím jen 2x za noc. Chodím spát s ní, první kojení je po dvanácté, takže si dám pár hodin v kuse. Jinak bych to nezvládla. Vyřvání nepovažuji za prospěšné sebevědomí dítěte. Věřím, že to přejde samo.. Jinak nevím.

Eva
 Helena 
  • 

Re: Nechali jsme dítě vyřvat. Dodnes toho lituji. 

(9.9.2007 19:16:24)
Já tedy rozhodně nepatřím mezi ty, kteří si myslí, že by se dítě mělo nechat vyřvat - tedy rozhodně ne v noci. Sama jsem jako dítě měla noční můry a dodnes si pamatuju, že jsem to prostě sama nedokázala zvládnout. Pokud naše dcerka ale pláče, tak je to obvykle z únavy a pak konejšení stejně vůbec nepomáhá. Prostě se musí trošku před spaním vykňourat. Pokud pláč nepřestane během několika pár minut nebo se prostě změní v jiný typ pláče, tak nikdy ji nikdy nenechávám vyřvat.

Nejsem ovšem ani příznivcem toho, aby se k děcku chodilo na každé kňournutí


 Vážný 
  • 

Re: co s tím?  

(7.9.2007 10:00:20)
Už je to deset let, ale náš kluk, první, prostě brečel klidně 3 hodiny každý večer a to ještě v tónině, která se nedala vydržet. Bydlíme v činžáku v 1+1 takže to byl opravdu problém. Navíc jsme neměli nikoho, kdo by poradil.

Tím to neskončilo, naučil se (jakmile stál na svých) se vytáhnout z postýlky (v dolní poloze) a pak rovnou dolů (nejlépe po hlavě). Tím dětská postýlka skončila a začal spát v normální. Jenže tam nevydržel ani pár vteřin a už se stěhoval do naší.

Uspávání pak často vypadalo tak, že jsme ho museli v posteli násilím udržet.

To trvalo tak do 5 let... V té době jsme už ale věděli, že je dost těžkej LMĎáček, že má dokonce konkrétní neurologický nález (asi z porodu, kdy ho nechali 3/4 hodiny v manželce během její narkózy při císaři... - nezajistili snížení tlaku před začátkem narkózy a pak museli čekat).
 Jíťa 
  • 

Co s ním? 

(7.9.2007 14:02:44)
Já mám zcela pohodové mimi (8 týdnů). Pokud ho nic netrápí spinká krásně celý den i celou noc. Až na jednu jedinou vyjímku a tou je večer a začínám si dělat starosti, aby se mu z toho skutečně nestal rituál. Znám i důvod, proč nechce usnout - má hlad. Nevím, čím to je, ale prostě mám navečer pro něj málo mlíčka. Během dne je kojení bez problémů, akorát se nám odpoledne zkracují intervaly a navečer to už dneska máme tak, že v 6 hod. vypije oba prsy, pak potřebuje bavit, jinak řve. V 6.45 máme koupací čtvrthodinku a potom vypije znovu oba prsy a skončí strašným řevem když už mu nic neteče. Chování a zabavování zabírá jen na chvíli. Po zhruba 1/2 hodině opět vypije oba prsy a to se ještě opakuje asi 3x než asi kolem 10 hod. usne a potom spinká až do 6-ti do rána.

Zkoušela jsem ho ošidit dudlíkem, ale vztekal se a bylo těžší ho potom uklidnit. Taky jsem zkoušela po koupání dokrmit UM, ale bezpečně rozezná prs od prstu či čehokoliv jiného a vzteká se. Máte někdo nějaký nápad, co s ním?
 Lemora 


Re: Co s ním? 

(7.9.2007 16:53:00)
Ahoj Jíťo,
zkus před den po každém nakojení ještě odsávat, aby jsi znásobila tvorbu mlíčka - to je jediné co mě napadá jak ti poradit. Jinak nezbývá než se obrnit trpělivostí a čekat, že se tu upraví samo. Mě se taky jeden čas stávalo, že jsem kojila před spaním několikrát za sebou - začali jsme v 7, skončili jsme v 9... a pak se to zase změnilo a máme jiný "rituály"...
 Helena 
  • 

mám tu samou zkušenost 

(7.9.2007 19:39:59)
Jíťo, tak to jsem ráda, že konečně čtu do puntíku, že někdo prožívá to samé co já. Už jsem tu psala příspěvek na jiné téma, takže možná už víš, že naší Evičce je teď 10 měsíců. Když byla ale tam malá jako tvoje děcko, prožívala jsem úplně to samé co ty. Přes den jsem měla mlíka dost a jak se blížil večer, tak ho ubývalo. Pak večer jsem měla dojem, že Evička má hlad a že jí mlíko nestačí. Když jsem jí chtěla přikrmit umělým mlíkem - tak to vůbec nechtěla. Jak tady někdo radí odsávání - to jsem taky zkusila, ale pak jsem měla mlíka ještě méně (odsávání nikdy nebyla má pakreta a prostě u mě nefunguje).
Jak jsem to vyřešila? Zjistila jsem, že ne vždycky byl pláč kvůli hladu. Někdy si prostě miminko potřebuje poplakat, protože toho na něj bylo za den moc. Někdy to bylo bolení bříška. Navíc Evička si možná subjektivně myslela, že tam nějaký hlad je, ale objektivně přibírala a to víc než krásně.
Tyhle obavy u mě trvaly první dva měsíce až do chvíle, kdy manžel pořídil fotky z vánoc, kde je Evička nahatá. Když jsem se na ně podívala, bylo mi jasné, že takovéhle vypasené dítě nemůže trpět nedostatkem potravy. Od té doby, i když jsem měla pocit, že mám málo mlíka - podívala jsem se na ty fotky a pak i v reálu na Eviččino vypasené břicho a tím jsem se vždycky uklidnila.
Neznám moc lidí, kteří by o sobě aspon občas nepochybovali, pokud jde o kojení. Tak je to asi normální.
Tak good luck...
 Baba Jaga 


Re: mám tu samou zkušenost 

(7.9.2007 19:47:03)
Jitko, nekdy se vecernim placem projevuje kolika - proste dite bez zjevne priciny place a to hlavne ve vecernich hodinach, nevi se moc proc to tak je. To ze chce sat nemusi znamenat, ze ma hlad, ale ze se tak proste uklidnuje. Kdyby hlad mel, tak tu UM vezme. Nestresuj s tim, pokud ho kojis tak casto, tak je velmi pravdepodobne, ze mleka mas dost, ac se ti to mozna nezda.
 sovka, 2 kluci 
  • 

Re: Co s ním? 

(8.9.2007 14:29:31)
ahoj, nejsem laktační poradkyně, ale s klukama jsem si vystála s kojením celkem dost a načetla se spousty informací. Pokud to správně chápu, tak od přibližně 21.00 hod do 6.00 hod ani jednou nekojíš. Pokud je mlíčka dost, tak by to asi neměl být problém, ale pokud s tím máte k večeru problémy, zkus si v noci jednou odstříkat (pokud nepotřebujete kojit), třeba se Ti tvorba zvýší a popřípadě budeš mít večer čím dokrmit. Moc zdravím, kojení zdar!
 Eva21546 


Re: Co s ním? 

(8.9.2007 20:48:34)
Ahoj, taky mám zkušenost, že před spaním sála Lucinka v tomto věku třeba po hodině. Upravilo se to samo, nemyslím, že by jsi měla málo mléka, z prsou prý vždycky něco teče, i troška když není v zásobě, prostě se vyrábí rovnou. Nejsou to už zmiňované prdíky? Zkusila jsi klubíčkování? Kojení na prdíky pomáhá, proto ho možná chce. Taky si myslím, že děti začnou být před spaním trošku nervózní, že budou sami, jsou plni dojmů ze dne a to se lépe snáší s plným bříškem a maminkou v pusince. Odsávání můžeš tvorbu mléka zvýšit, ale ne každá odsávačka stimuluje tvorbu, ruční odsávání téměř vůbec.
Zkus tomu nechat volný průběh, hlavu vzhůru a ozbroj se trpělivostí:-). Eva
 Jíťa 
  • 

Re: Díky za rady 

(10.9.2007 9:22:31)
koliku jsem vyloučila potom, co jsem 2x zcela zbytečně použila rourku. UM neodmítá, jen způsob podání. Pokud jsem mu jej dala stříkačkou zároveň s prsem tak byl v pohodě, ale bylo to dost krkolomné, nepohodlné a navíc jsem potřebovala asistenci někoho, kdo by plnil stříkačku, Nakonec to zabralo téměř stejně času, jako to opakované přikládání. Tak jsme od toho upustili. Zkusím v noci odstříkat - tedy jestli se mi podaří se probudit a donutit vstát.

Spíš mám dojem, že moje tělo takto reaguje na únavu na konci dne a to i přes to, že já se unavená vůbec necítím.

Jinak nedávno jsem tu měla větší návštěvu a i přes to, že se manžel téměř o všechno postaral, tak jsem měla problémy s kojením i přes den už den před tou návštěvou a trvalo několik dalších dnů než se vše vrátilo do původních kolejí. To podvědomí je pěknej prevít! Ačkoliv se cítíte skvěle, ona ta únava, stres, nervozita, strach a cokoliv jiného tam někde je a dělá nám potíže.
 Helena 
  • 

přesně tak je to v hlavě 

(10.9.2007 20:18:54)
Jíťo, já to měla přesně tak. Jakmile jsem byla trochu ve stresu nebo unavená, tak jsem hned cítila, že jsem měla méně mléka. Kupodivu tyhle stavy trvaly celkem dlouho - řekla bych do 4. měsíce. Myslím, že se tomu dá předcházet prostě jen tím, že se člověk prostě jak se říká šetří (tedy pokud to jde).

Jinak kamarádka měla také problém s mlékem a koupila si elektrickou odsávačku (cca za 1800 Kč) a říkala, že to bylo super. Bohužel v jejim případě to přišlo už dost pozdě, protože pak dostali nějakou nemoc a stejně musela přestat kojit. Myslím, že si ji lze i někdy zapůjčit
 Eva21546 


přijde to samo 

(8.9.2007 20:04:52)
Ahoj, díky za hezký článek, mám ráda takový přístup:-)).
Naše Lucinka (18m) usínala do 8 měsíců buď na prsu nebo v jedoucím kočárku. Usínání u prsu zavedla hned v porodnici, přes rady "10 minut a dost" jsem ji nenechala řvát a sála dokud chtěla. Možná jsem tím vytvořila návyk, ale ono doporučené klubíčkování (chování, kočárek..) místo prsa opravdu nezabíralo... Dokonce jsem zkusila (marně) i dudlík, ať si cumlá něco jiného:-)). Výrobci by se mohli zamyslet na výrobou silikonového nahřívaného prsa:-)).
Pak mě jednou večer NEPLÁNOVANĚ napadlo "a dost", odpojila jsem ji, ona si chvilku brblala, žvatlala a usnula. Od té doby usíná vedle mě v postílce, po kojení. V jednom roce jsem ji začala kojit před vyčištěním zubů, v posteli už ne. Lucince se to moc nezamlouvalo, usínání teď trvá i 45 minut a to jdeme do postele, až je unavená, většinou v devět.
Před spaním ji povídám nebo zpívám. Nebráním jí v pohybu, to ji jen rozčilovalo, klidně ji nechám se postavit nebo si dojít pro hračku. Občas pije vodu.
Důležité podle mého je, nemít už nic v plánu, jak se těším na knížku nebo na žehlení, tak to trvá déle a třeba usneme obě.
Nevím si rady s usínáním po obědě, to večerní způsob nepomáhá, to usíná na obvyklém prsu. Usne i v kočárku, ale potřebuji ten čas na úklid a můj oběd:-). V noci se mi stále budí 3x, což je taky na bednu. Ale ono to třeba přijde zase samo:-)). Eva
 _tererezka_ 


knížka Když dítě nechce spát (Prekopová, J.) 

(10.9.2007 11:23:14)
Tak jsem vám chtěla poradit, ať si přečtete knížku Když dítě nechce spát od paní doktorky Prekopové nebo aspoň článek Jak se u nás stal zázrak, a k svému velkému údivu jsem zjistila, že jste ten článek psala vy... Tak to vám asi fakt neporadím :-)
Ale všem ostatním knížku vřele doporučuju!!!


 Lucyena 


Hezky clanek :) 

(11.9.2007 17:14:46)
Moc hezky! Moc me pobavil konec! To ja jsem pro mojeho Kubika Nenene, ale prijmeni mam take Haji!

Vsak oni ty nase deti miminkama nejsou na veky, pockej za 15 let, jak budes se slzou v oku vzpominat, jaka to byla krasa......:)

Lucie
 zuzi 
  • 

Re: Hezky clanek :) 

(12.9.2007 12:34:37)
Také mi dítě krásně usínalo samo do pěti měsíců a pak najednou bum a vše je jinak uspávání je hrůza.
 Mája 
  • 

Děkuji ti mami 

(13.12.2015 19:51:01)
Maminečko moc ti děkuji žes to se mnou, Aničkou, Bětuškou a později i s Toníčkem vydržela se mnou už se pachtíš již 14 let doufám že to ještě nějaký čásek vydržíš. Líbí se mi po dlouhé době vidět co jsi v té době cítila a ještě jednou ti děkuji.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.