| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Svatební...

Jako stromPodle času
 Celkem 206 názorů.
 Lucka 
  • 

svatby 

(23.8.2007 9:19:09)
Hezký, ale takovejch svateb už je hodně a jsou fajn (kamarádka se například vdávala na chalupě, kytku měla natrhanou na louce), spíš bych řekla, že ubývá svateb s rozsáhlým příbuzenstvem (ale asi ne na venkově). Sama jsem chtěla mít tu super malou svatbu jen se 2 svědky (a ženichem, samozřejmě(-: ). Ale pak mě to přišlo blbé vůči rodičům (a pak se jeden z nich stejně nedostavil). Teď si říkám, že až budou moje děti mít svatbu, byla bych ráda, když na ni budu pozvaná, a když ne ,tak to taky přežiju, jen chci ten rituál "předávání mého dítěte někomu jinému" zažít (-:
Odpovědět
 jalinka 


Re: svatby 

(24.8.2007 8:28:39)
Tak my jsme si tu svatbu naplánovali a provedli ve čtyřech - přesne jak říká autorka článku - aby byla pro nás. Naše příbuzenstvo bylo totiž vzájemně rozhádané, a my si to chtěli užít v klidu. Jedni rodiče to uvítali, druhé to smrtelně urazilo. Nevyberete si, my jsme si proste vybrali svoje přání:-)

No a k tomu vdávání s bříškem, to se mi taky osud pěkně vysmál - vždycky jsem se dušovala, že se NIKDY, ale NIKDY nebudu vdávat těhotná. No a týden po svatbě jsem zjistila, že jsem se těhotná vdávala!!
Odpovědět
 Jojo 
  • 

Re: svatby 

(4.9.2007 12:14:59)
Není nad to když se rodiče snesou. Moji a manželčiní rodiče proti sobě naštěstí nic nemají a navíc můj táta a její máma jsou ve společnosti, i cizí, jako doma takže bavili svatebčany, sebe navzájem a všechny ty protože-se-to-musí pozvané zatímco my jsme se v klidu mohli věnovat lidem které jsme pozvali protože jsme chtěli. Nakonec jsme si to báječně užili i s tím selátkem a kytarou :-)
Odpovědět
 Natálier 
  • 

Re: svatby 

(13.7.2008 13:17:35)
Tak já se vdávala poprvé ve čtyřech, svědci odchyceni na radnici(členky komise). Podruhzé s celou rodinou ve Viničním altánu a bylo to krásné.
Odpovědět
 Linn 
  • 

Re: svatby 

(24.8.2007 10:26:03)
Ćekám dítě, a taky nejsem vdaná. To, jak autorka popsala velkou svatbu s hodně příbuzenstvem a kterou platí rodiče, myslím existuje už jen na vesnicích. Dnes si mladí přípravy na svatbu zařídí sami a nebývá pravidlem, že to platí rodiče. Mí sourozenci měli všichni svatbu za své peníze, což znamená že také podle svého. Rodiče jim do toho nemluvili, ale ani jim s ničím nepomáhali a na svatbu nijak nepřispěli ani žádným finančním darem. Prostě přišli k hotovému.Pozváni samozřejmě byli. Na druhou stranu, kdyby mi rodiče celou svatbu platili, vše zařizovali a přispěli tučným věnem, vůbec by mi nevadilo, že do toho mluví, že to celé organizují a rozhodují o tom, kdo se pozve. Koneckonců když to celé platí a zařizují, tak proč ne? Aspoň bych s tím neměla žádné starosti. Ale jelikož své rodiče znám velmi dobře, vím, že až se budu vdávat, jediná jejich starost bude, aby přišli včas. Věno určitě nedostanu, a finanční dar také ne, berou to jinak (hlavně že když měli oni svatbu, tak jejich rodiče dost přispěli). A až se jednou budou vdávat a ženit moje děti, ráda jim finančně pomůžu do nového startu jako správný rodič, jinak bych se hanbou propadla.
Odpovědět
 Monika,Tobiášek-5měsíců 
  • 

Re: svatby 

(26.8.2007 20:52:37)
Nemyslím si, že je to hanba, když rodiče nepřispějí na svatbu. My jsme si s manželem platili svatbu sami a ani ve snu by mě nenapadlo něco po naších ani manželových rodičích chtít.A v žádném případě bych jim to nikdy nevyčítala.A mělo to své kouzlo,všechno bylo podle nás a nikdo se nám do ničeho nepletl.Měli jsme sice více starostí,ale o to více zážitků a strašně rádi na ně vzpomínáme.Měli jsme krásnou svatbu s lidmi,které máme rádi a moc jsme si to užili.
Odpovědět
 Fi 


Re: svatby 

(29.8.2007 12:42:40)
Hm, tak to jsem asi divna, kdyz jsem mela velkou svatbu s sirym pribuzenstvem - mam sve bratrance rada, jejich partnerky prece pozvu taky, tety a strejdy - nektere mam rada, nektere mene, ale at se bavej taky ne? Rodice a prarodice, to je preci jasna vec, stejne jsem tu svatbu tak trochu delala i pro ne, aby videli, kam ty jejich plody speji :) Aby meli pocit, ze byli v zivote uspesni... No nejsem z vesnice, manzel taky ne, ale proste mi to tak prijde spravne. Pro sebe jsem tam pozvala sve kamarady, kazdy at se bavi po svem.
Svatbu nam platili rodice a my si o vsem rozhodovali. To je preci idealni ne? :) Samozrejme bysme si ji klidne zaplatili sami, ale to byste museli znat me rodice, vdavaji jedinou dceru jen jednou (podruhe by to uz neplatili), tak se musej postarat ne? No, ja se s nimi nehadala, jsem tolerantni clovek :)
Takze svatba byla dle mych predstav, to povazuju za samozrejme, taky nechapu, proc tim autorka tak trapi :) a financovali to nakonec pul na pul mi a manzelovi rodice. No tak v tom pripade jsme od nich samozrejme zadne financni dary necekali. A pribuzenstvo musim hajit dal - moji pribuzni nam dali vesmes penize v takove hodnote, ze by to v pohode zaplatilo svatebni hostinu, manzelovi pribuzni zas dary take v hodnote desitek tisic. No ale my jsme opravdu do zacatku nic nepotrebovali! Vzdyt uz jsme spolu par let zili, tak jsme vsechno potrebne meli :)
Jo a vdavat se tehotna? No ja si to radeji chtela uzit se vsim vsudy a urcite jsem nechtela abstinovat na vlastni svatbe :) Takze to presne naplanovala: vezmem se toto leto, protoze za rok dokoncim skolu a to budu chtit mimi, tak se nemusime jeste obtezovat se svatbou :)
A tak to vsechno krasne vyslo a stejne bezproblemove svatby a deti preju vsem ostatnim, kdybyste nejaky problem meli, tak vam klidne poradim ;)))
Krasny den!
Odpovědět
 Lizzie 


Re: svatby 

(29.8.2007 21:14:49)
Netrápím se ničím, jen úvaha:-)
Odpovědět
 Baba Jaga 


Re: svatby 

(6.9.2007 20:25:08)
Ja se vdavala u more, na utesu, byl tam jen muj budouci manzel, ja a oddavajici, zadni svedci a bylo to strasne krasne, takovy intimni. Desi me velke svatby. Pote jsme stravili jeste noc na ostrove a domu prijeli rovnou na vecirek, ktery pro nas zorganizovali kamaradi. Nic bych neudelala jinak, svatba nas skoro nic nestala a pritom byla nadherna a jen o nas, nemuseli jsme brat na nikoho ohledy.
Odpovědět
 irlev 


svatební 

(23.8.2007 9:20:40)
Lizzie, tak to ti přeju, aby tvůj nastávající měl pohled stejný.
Jinak mám spoustu kamarádek, co se vdávaly těhotné a naopak - nemohou si to vynachválit.
Každému, co jeho jest - a na čem se ti dva dohodnou.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: svatební 

(23.8.2007 22:20:12)
Majo, to já nikomu neberu:-)) Jen to byl můj názor, a rozhodně neodsuzuji tu, která se vdává těhotná apod. Ale není dobré, když nechce, ale řekne si, co by lidi řekli..I když takových případů je snad čím dál méně (byť u sedmnáctiletých holek mě stále a furt tento přístup děsí..)
Odpovědět
 Reya 
  • 

Není to tak dávno 

(23.8.2007 9:37:23)
co jsem v jiné diskuzi narazila na toto téma, a to v souvislosti s otázkou, zda děti na svatbě ano nebo ne. (Naštěstí jediná osoba, které se to týkalo, sama přišla s tím, že si zařídila už na ten den hlídání :-)). Takže ani nemusím zdůrazňovat, že za pár týdnů mě svatba taky čeká, takže některé věci v článku mi mluví z duše.

Určitě hlavní je, aby se to líbilo svatebčanům. Na druhou stranu nejsem zase takový tvrďák, abych přání příbuzenstva úplně ignorovala. Svatbu budu mít spíš větší (cca 40 osob). Kdysi jsem právě narozdíl od Lizzie považovala tu svatbu ve čtyřech za ukrutnou romantiku, ale teď už se mi to tak úplně taky nezdá. Moje kamarádka to takhle před rokem udělala a rodina byla hodně zklamaná, hlavně babičky to hodně špatně nesly, takže to pro mě bylo poučení, co se může stát. S přítelem jsme se domluvili tak, že se nedíváme ani tolik na to, jestli je někdo příbuzný, ale spíš, jak často se s tím člověkem vídáme a jestli máme stále něco společného.
Odpovědět
 Katka,kluci 4 a 8 
  • 

Svatba ve 4 

(23.8.2007 9:48:26)
Já takovou svatbu ve 4 měla. Rodiče manžela ji takovou měli také - takže se nad tím nepozastavovali a moji rodiče byli upřímně rádi, že nemusí (dle jejich vlastních slov) "blbnout se svatbou". Vlastní svatba byla celkem fajn,z radnice jsme se svědky jeli do hospůdky na oběd, kytku růží jsem měla na stole v pivním pulitru. Svědkové s manželem si to užili, já byla těhotná, takže se k večeru usnesli,že je rozvezu domů. Tak jsem jako nevěsta rozvážela rozjuchané svědky.No a bylo :)
Odpovědět
 Reya 
  • 

Re: Svatba ve 4 

(23.8.2007 10:01:52)
Katko, jasně, každému co jeho jest. :-) Je teda fakt, že těhotná bych se asi vdávat nechtěla, hlavně ne v hodně pokročilém stádiu těhotenství. Ale kdyby to přišlo, co by se dalo dělat, žejo :-).

Po pravdě si myslím stále, že taková svatba ve 4 je lepší než svatba v cca 10 lidech. Myslím, že zábavu udělá až takových 20 lidí a víc. Ale samozřejmě je to hodně taky o věkové struktuře těch lidí a vůbec o jejich povaze. Co pořád vidím jako velké plus svatby ve 4 jsou finance (které člověk ušetří a pak jede třeba na pořádnou svatební cestu) a to, že si věci uděláte podle sebe. Po zkušenostech té mojí kamarádky bych ale určitě nikde neoznamovala, že se budu vdávat ve 4 lidech, a všechno bych oznámila až po svatbě, včetně svatebního oznámení (ve stylu "toho a toho dne BYLI oddáni").

Výhody velké svatby těžko posoudím. Ale myslím si, že svatba je radostná událost v životě člověka a měl by ji náležitě oslavit. Mně třeba trochu mrzely reakce některých lidí, kteří hned začali: A proč neuděláte jen něco malého? Takže člověk je zve a oni se hned ptají takhle blbě... Až se budou vdávat/ženit oni, tak ať mají svatbu, jakou chtějí... No a jestli nechtějí přijít, tak ať to řeknou (odmítnout se dá i slušně).
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Svatba ve 4 

(23.8.2007 10:23:36)
já zas nesnášela otázky na to, co kolik stálo... brrr! co je komu do toho? pamatuju si, že "za mě" bylo docela problém sehnat hezké šaty. Půjčovny už byly, ale byl to samej volánek a perlička, takový načančané "dorty". já sice chtěla dlouhé bílé šaty, klidně i s krinolínou, ale přece jen trochu vkusnější. Pátrali jsme po půjčovnách dlouho... a pak našli jedny za 2000,- a to byl tehdy majlant (teď by to bylo tak pětkrát tolik)! Můj nastávající tehdy řekl památnou větu: klidně si je vem, za princeznu můžeš být jen jednou v životě... byla jsem nadšená. Jenom mi bylo líto toho, jak se na to tvářili jeho rodiče...
Odpovědět
 Petra 
  • 

Re: Svatba ve 4 

(23.8.2007 15:11:25)
Jé. mně řekl můj tehdy nastávající něco podobného! "Když už se mám ženit, tak ať si beru princeznu" :-)))
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Svatba ve 4 

(23.8.2007 18:09:21)
Jo, Ráchel, šaty bych si fakt vybrala hezké, já nemusím ty načančané a s obručí apod., to fakt ne, ale potrpím si na jednoduchý, ale pěkný střih a hezké detaily, aby ty šaty měly tzv. ,,šmrnc".
Teď už je všude dost hezkých modelů, ale přiznávám, že mým favoritem už několik let jsou šaty typu empír (takové ty jednoduché, ,,přestřižené" pod prsy) apod.
Přiznávám, že jsem tvor pohodlný..
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Svatba ve 4 

(23.8.2007 18:57:36)
vkus má každá ženská jiný, ale mně tehdy přišlo, že "být princezna" chce jako malá skoro každá z nás (byť si pod tím každá představujeme něco jiného) - prostě být krásná a dechberoucí :)... tak jsem si tehdy řekla, že na to dlabu, že je to moje jediná příležitost si na tu princeznu zahrát : ) a měla jsem šaty svých snů... :) a fakt mě moc hřálo, že můj nastávající, který je jinak dost šetřivý typ, pochopil, že jde tak nějak víc, než jen o ty šaty, a bez váhání souhlasil... :)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Svatba ve 4 

(23.8.2007 18:59:57)
Jojo, někdy chce prostě každá vypadat krásně a cítit se dobře. Ono, když se ti ty šaty nelíbí, je to znát..
Odpovědět
 foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 


Re: Svatba ve 4 

(24.8.2007 22:30:00)
Tak na tohle mi nedalo nenapsat svůj názor teda spíše zkušenost.My jsme se brali s manželem když jsem byla v 5.měsíci těhu.Nebrali jsme se,že jsme čekali,ale chtěli jsme.Já měla čerstvě po škole a manžel už dlouho pracoval, je totiž o 11 let starší.Když jsme právě nad svatbou přemýšleli, tak jsem zrovna nebyla v nejlepším vztahu s mými rodiči,ale co...Prostě jsme se rozhodli, že obřad budeme mít jen se svědky a kamarádem fotografem a oslavili jsme to u rodičů u krbu a grilování atd.Prostě pohodička.Nedovedu si moc představit takovou tu klasiku.Hlavně já mám příbuzenstva na "kila" a manžel jen už poskrovnu.No peněz taky moc nebylo, takže se to událo tak nějak potichu a v nejbližším příbuznu:-)stejně tak oběd jsme taky měli v hospůdce a dodnes na to rádi vzpomínáme, opravdu.Nevím,jestli nám to má dodnes někdo z příbuzných za zlé,ale je mi to fuk.Nedávno to byly 4 roky od dne D a důležité je, že je nám spolu hezky pořád, a že máme dvě krásné zdravé děti:-)No zkrátka, život běží dál, jsme svoji a vše je Ok a´t už jsme se brali jakkoli.Ale a´t si skutečně dělá svatbu jakou chce...
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

příbuzní na svatbě 

(23.8.2007 9:55:30)
u nás byl velký rozdíl v tom, že moje širší rodina spolu víc žije a já si tedy neuměla představit svatbu, kde by tetičky a strejdové chyběli; manželova rodina to ale má jinak. Ale bylo by prostě divé moje příbuzenstvo pozvat a jeho ne. Jemu to bylo úplně fuk, ale mně to bylo hloupé vůči jeho rodičům, aby neměli pocit, že je to "po mém". Takže tam byli - no a většinu z nich jse viděla poprvé a naposled :), ale zároveň nelituju, že jsem je pozvala, byť jen ze "společenských" důvodů... proč zbytečně urážet něčí city. Svatbu jsem si užila tak jako tak.
Před rokem jsem stála před rozhodnuítm, zda odjet na otočku do Francie bratrancovi na svatbu. Nechtělo se mi, doma tři děti, z toho jedno ještě ne úplně odstavené od kojení... Pak jsem si řekla, že bratranec skoro žádné příbuzné nemá, je bez sourozenců, dokonce i volal, ať přijedu a chtěl, abych četla něco v kostele... prostě bylo jasné, že opravdu stojí o to, abych dorazila. No tak jsem, přes manželovy četné protesty (on tyhle akce prostě moc nechápe), jela, nechtěla jsem ho zklamat. Byl to děs běs, jelikož rodina nevěsty se k nám "chudým příbuzným" (upozorňuju, že bratranec ve Francii vyrostl) chovala dost zvláštně. Ačkoliv jich tam bylo jako much a nás pár, připadala jsem si tam opravdu nevítaná... kdybych to věděla předem, tak tam asi nejedu. Byla jsem ráda, že jsem ta mohla být alespoň oporou tetě, která to všechno nesla dost těžce.
Odpovědět
 Reya 
  • 

Re: příbuzní na svatbě 

(23.8.2007 10:36:14)
To mi připomnělo, Ráchel, že jsem jednou taky podobné pozvání dostala. V mém případě to ale bylo na velkou svatbu, takže jsem se nebála, že by tam chudáček nevěsta a ženich nikoho neměli :-). Proto jsem si řekla, že nebudu zvát nikoho jen proto, že by být pozvaný měl. Na druhou stranu chápu, že je to hodně o diplomacii. Ono totiž ať už tam člověk někoho chce nebo ne, tak je to taky otázka peněz. Já bych třeba věděla ještě o dalších lidech, které bych chtěla pozvat, ale ten rozpočet bohužel není nafukovací.
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: příbuzní na svatbě 

(23.8.2007 11:49:18)
ta svatba byla obrovská, což o to, až na to, že hlavně ze strany nevěsty, navíc to bylo v místě nevěstina bydliště, no a bratranec prostě moc příbuznejch nemá...
Odpovědět
 HelenaPa 


Mluvíš mi z duše. 

(23.8.2007 9:57:43)
Když mi bylo tak 10 let, koukala jsem z okna našeho panelákového bytu, jak z vedlejšího vchodu jde veliká svatba. Přišel taťka a říkal: "Nikoho na svatbu nezvi, radši si za ty peníze něco kup. Pomluví tě tak jako tak." To se mi vybavilo při čtení tvého článku.
Já sama mám za sebou svatby dvě (a doufám, že je to už konečný počet). První byla s velkým chystáním, princeznovská a vím, jak mě děsně štvalo, když mě taťka nutil obcházet hosty a se všema vést společenskou konverzaci o ničem. S novomanželem jsme se za celý den pořádně neviděli.

A druhá byla rychlovka, připravená za 3 týdny (rychleji nám neudělali prstýnky). Tentokrát žádné chystání se s cukrovím a výslužkama pro širokou rodinu a kolegy kolegů mých příbuzných. Prohlásila jsem, že chci jenom trubičky a pár koláčků. Mamka s babičkou se sice nedaly od trochy pečení odradit, ale nedělaly žádná kvanta. Zašli jsme si všichni na oběd, trošku potancovali na muziku z CDčka a v době večeře už jsme mířili domů. Byla to pohůdka. A užili jsme si to víc, než velikou slávu, tak říkajíc se vším všudy.

Teď mě jedna svatba ještě čeká, žení se brácha. On by rád, abych s sebou vzala i Kubíka (1 rok), já si to teda neumím nějak představit. No, babička slíbila hlídání, tak jí ho v nejhorším odvezeme).
Odpovědět
 Rani 


Re: Mluvíš mi z duše. 

(23.8.2007 13:32:23)
Když bylo synovi 15 měsíců, vzali jsme ho na svatbu švagrovcům. Z dětí tam byl on a ještě jeden osmiletý kluk.Nakonec to byli ti nejpohodovější svatebčané. Malému jsme vzali polohovací golfky, takže se po obědě v klidu vyspal na zahrádce u restaurace. Také jsme ráno před obřadem dovezli vysokou stoličku z Ikei a nějaké hračky. Prostě jsme neměli problém a ostatní měli o to větší zábavu - jenže záleží na dítěti, jak je milé nebo protivné - dcera byla do tří let tak rozmazlené a nafrněné a protivné stvoření, že tou bych svatbu opravdu nekazila ani největšímu nepříteli.:o)Ale srovnala se.
Odpovědět
 M + 4 
  • 

Re: Mluvíš mi z duše. 

(24.8.2007 23:02:28)
Když se vdávali moje sestry, měly jsme naše malé děti s sebou a nebyl žádný problém. Poprvé byl mladší 1 rok, tatínek s ní počkal před obřadkou, starší 4letou obřad zajímal. Podruhé jsem byla svědek a muž fotograf. Mladší, tehdy dvouletá, neustále chodila s ním, nerušila. Starší už věděla, co bude a zvládla to samostatně. Obě byly zvyklé jíst v restauraci, mladší spala na kočárku. Dvouměsíční synovec to také zvládl v pohodě. Nevěsty a ženiši se fotili se všemi dětmi :-)
Odpovědět
 Emmča, 2 děti 
  • 

Den D 

(23.8.2007 10:06:46)
Já měla taky svou romantickou dívčí představu o svatbě. Odjet na pár dnů se svým vyvoleným pryč z domova, vybrat si nějaké líbezné městečko a tam se v letních šatech, s kytkou lučních květů a dvěma cizími lidmi jako svědky za slunného dne vdát. No nebylo to tak a právě z té spousty už vyjmenovaných důvodů jsme měli svatbu takovou, jakou si představovali příbuzní. Hosté se bavili a ženich měl takovou spoustu starostí s pohoštěním a organizačních povinností, že jsme si spolu málem ani nezatančili...
Odpovědět
 Maja 
  • 

koordinátor na svatbě 

(23.8.2007 10:08:02)
No já měla první svatbu ve 20 s kamarády, bez bílých šatů a bez příbuzných. Byla to paráda, ale když jsem se po třicítce vdávala podruhé, už jsme to chtěli "pořádně". Takže asi 50 hostů (příbuzných i známých) a taky to bylo skvělé. jenom mi nanepadlo to, co udělal bratranec, pořídit si koordinátora. Prostě někoho (u nich se toho ujala kamarádka), kdo hlídal, aby svědek mě prstýnky a občanku, nezapoměla se kytka, kdo s kým pojede v autě, jestli je dost jídla na stolech (svatba byla na zahradě), mohlo se tančit a aby se nikdo nenudil a tak. Ženich, nevěsta i rodiče byli v klidu a všechno šlapalo. My jsme nikoho takového neměli a byly zmatky a mírný chaos. Ale co, potřetí co kvůli tomu vdávat nebudu. :-)))
Odpovědět
 MM, 2 kluci 
  • 

To by snad už dnes mělo být normální? 

(23.8.2007 10:09:09)
No nevím, autorka má sice pravdu, ale nepřijde mi na tom co píše nic tak světoborného. Místy to zní jako by šlo o kdovíjakou "revoluci". Ale já si říkám, proč by dnes musel mít nějaký pár svatbu jinou než jakou mít chce? V opačném případě se ptám, proč ji pak mít vůbec?

Když autorka píše: "Ne, má svatba musí USPOKOJIT mě a mého nastávajícího. O svém dnu D, chci být obklopena přáteli, nejbližšími a hodit se do pohody, byť každá nevěsta je samozřejmě nervózní.", přijde mi to naprosto samozřejmé.

My jsme měli svatební obřad v parku, vše jsme vymysleli a připravili tak jak se nám to líbilo. Šaty jsem měla vínové a šila mi je máma, můj muž měl kravatu ze stejné látky, jinak sako, bílou košili a nové černé džíny které mu moc slušely. Z přátel, kolegů a rodiny jsme pozvali ty, o jejichž společnost jsme v tento náš den stáli, večerní párty byla fajn, přišli tam jak příbuzní, tak přátelé a kolegové, tkový dobrý mix :-).

Nedokážu si představit že bychom to měli jinak než jak se to líbí NÁM DVĚMA - vždyt je to náš den a náš vztah! A myslím že to ostatní taky tak brali/berou.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: To by snad už dnes mělo být normální? 

(23.8.2007 17:24:20)
No, jo, jenže takřka všechny svatby, co jsem zažila byly podle ,,nastrojeného" scénáře..což mě dost deprimovalo, brr.
Odpovědět
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: To by snad už dnes mělo být normální? 

(24.8.2007 17:13:13)
presne tak, vubec jako nechapu smysl a napln toho clanku ...!?? Ani se mi nelibi jak je to napsane, takove nemastne neslane a navic "objevne", jako kdyz by autorka napsala, ze se Beatles rozpadli:-) Pardon, ale vubec nechapu proc tak divne napsanej clanek se objevuje na rodine....
Odpovědět
 Lizzie 


Re: To by snad už dnes mělo být normální? 

(24.8.2007 17:16:33)
Oukej, omlouvám se, že jsem něco podobného napsala, byť jsem viděla divnější:-) Sem hodím něco čas od času, líbí se mi, když to vzbudí diskusi, no a o nic objevného jsem se nesnažila.
Jen jsem celkem vnímavá vůči okolí a čas od času se zamyslím i nad lehčím tématem:-)
Čus, bus.
Odpovědět
 Katka,kluci 4 a 8 
  • 

Re: bože,bože 

(27.8.2007 13:57:58)
Tak už je to tu zas: článek se sem "nehodí". A která témata jsou tedy prosím dostatečně vhodná? Abych nebyla třeba někdy za blbce...jestli se tu smí jen rodit a kojit....
Odpovědět
 Verča 
  • 

hosté na svatbě 

(23.8.2007 10:11:11)
Já jsem sice svatbě dlouho odolávala, i mimčo jsem si pořídili na "hromádce", nakonec jsem ale tak trochu podlehla a momentálně jsem ve fázi kdy o svatbě reálně uvažuju a s tím samozřejmě dělám v hlavě seznam koho asi pozvat.Příbuzenstvo máme dost rozsáhlé, jak z mé, tak z přítelovy strany, bohužel na každý je - a teď to asi řeknu trochu nehezky- způsobilý jít nám na svatbu.
Z mé strany by to snad ani nebyl takový problém až na velmi vzdálenou příbuznou, která nás aktivně navštěvuje, cení chrup a ve své vesnici mezi dalšími příbuznými pomlouvá, že jsem svobodná matka(neříká se svobodná matka opuštěným matkám co nemají tatínka?my ho tedy máme...)no a možná přítelkyně mého otce, která je alkoholička a na svatbu by zajisté přišla buď s parádní kocovinou, nebo co hůř, ještě v náladičce.Jenže pozvat otce a jí ne?to nepůjde...
Ten samý problém v bleděmodrém je ze strany přítele, jehož rodiče jsou zralí na léčení a o jejich pozvání tedy opravdu neuvažuji, je mi to samozřejmě líto kvůli příteli, nicméně i on uznal, že o nějaké faux pas na hostině opravdu nestojí. A myslím že by přišlo tak na 200 procent...:-(
Už jsem uvažovali i o svatbě ve 4, což o to, svědků by bylo dost, ale i tak mi to přijde trochu moc "malý". A navíc bych zas nechtěla ochudit příbuzné, které mám ráda...
Odpovědět
 fisperanda 


Re: hosté na svatbě 

(23.8.2007 10:34:08)
Verčo, já sem tohle řešila né sice s rodinou, ale s "nezpůsobilými" kamarády. Takže svatební obřad proběhl v rodinném kruhu (cca 15 lidí), hostina též, pobavili sme babičky a udělali opičky jakože svatební zvyky, a pak sme druhej den dělali pro kamarády bečku.
Tak ňák podobně to zkus navlíct s příbuznýma. Na hostinu a obřad je nezvi, ale předtím nebo potom je někam vemte. A klidně se s nima opijte, no co...
Odpovědět
 Annka 
  • 

Ach jo 

(23.8.2007 10:49:48)
Ach jo, já spíš řeším, že si mě přítel po šestiletém vztahu vzít nechce (nikdy). Má za sebou dost ošklivý rozvod, tak se asi není čemu divit, já vím... Je to pro mě ale jeko kdyby mi projevoval určitou nedůvěru - když ho exmanželka oškubala, co to šlo, já že bych to udělala taky. Možná by na svatbu přistoupil, ale jen s velikánskou nevolí a hromadou předmanželských smluv - a to se zase mě z toho tak nějak vytrácí smysl, proč se vlastně brát. Každému sice tvrdím, že je mi to celkem jedno, ale fakt je, že mě to hodně mrzí.
Budu ráda, když někdy přistoupí na mimčo - tvrdí, že to někdy ano, ale zatím ještě pár let ne. To já bych chtěla taky hned a ne jedno :-) (bude mi co nevidět 30). On nespěchá, už děti má...
Uf, to jsem si vylila srdíčko, nechci ale, aby to vypadalo, že si vůbec nerozumíme, to my se zase jinak docela rádi máme :-)))
Annka
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Ach jo 

(23.8.2007 11:57:49)
Annko, přiznám se, že tvůj příspěvek mě trochu děsí. Těžko soudit takhle zdálky, ale tvůj přítel na mě působí trochu sobecky.
Odpovědět
 Kohnova 
  • 

Re: Ach jo 

(23.8.2007 15:25:44)
No, tak nejak... a hele, Annko, jasne ze nemam paru, jak to u vas je a bylo, ale existuje takovy folklor o exmanzelkach, jak sve ubohe chote oskubaly, neznam zadneho exmanzela, ktery to v te ci one forme nedava k lepsimu. Pravda bude spis nekde v tech mistech, ze kazdy muz se citi po rozvodu (zvlast iniciovanem zenou) oskuban a to ani ne tak na hmotnem majetku, jako na svem egu (taky majetek). Nektere zenske jsou harpyje, to jo, ale mnohem castejsi to byva jinak.
Odpovědět
 Annka 
  • 

Re: Ach jo 

(23.8.2007 20:14:28)
No, já jsem ten rozvod prožívala celou dobu s ním, a skutečně mu ukradla HODNĚ vysokou částku. Nebudu říkad jak, ale velmi vynalézavým způsobem.
Odpovědět
 Kohnova 
  • 

Re: Ach jo 

(23.8.2007 21:42:52)
Z ceho ukradla? Myslis jak ze spolecneho jmeni manzelu? No nic, mne do toho draka je a celkem me to ani nezajima, jen me popichlo takove to porad stejne klise, co ze tveho psani vane. Nemusis dal vysvetlovat, ze exmanzelka byla strasna, hrabiva, tveho partnera nechapala a zanedbava deti, o ktere se obetave staras ty, je mi to jasne predem.
Odpovědět
 Margot+1 


Re: Ach jo 

(24.8.2007 9:52:25)
Kohnova, máš recht. Když se dva rozvádějí, musejí počítat s tím, že tam, kde předtím byla poměrně slušně situovaná rodina, zbudou dva s holým zadkem. Dva. Manželství je také ekonomická instituce - ve dvou se holt žije levněji...
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(24.8.2007 17:14:51)
Pokud si na krk neuvážete někoho, kdo nemákne, ale budete ho ,,živit"..:-)
Odpovědět
 Kohnova 
  • 

Re: Ach jo 

(24.8.2007 19:05:43)
Jak to myslis, Lizzie? Treba jako zenskou na materske?
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(24.8.2007 19:08:27)
Kohnova, néé! Ženskou na mateřské ne:-) Já myslela taková ty notorická nemakačenka:-)
Odpovědět
 Kohnova 
  • 

Re: Ach jo 

(24.8.2007 19:15:34)
Lizzie, ver, ze tech moc neni. Fakt. Udaje novych partnerek exmanzelu nemaji v tomhle ohledu valnou vypovedni hodnotu. Musela by ses podivat primo na dotycnou exmanzelku, jak zije, jak zila, dokavad jeste byla manzelka. Pravdepodobne bys byla prekvapena.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(24.8.2007 19:17:28)
Kohnova, já nemluvím o slovech exmanželek:-)) Mě žádná exmanželka nic neříkala, jinak bych nepsala o ničem, co nevidím. Neříkám, že notorických nemakačenek je moc, ale jsou - a hlavně, můžou to být muži i ženy!
Odpovědět
 Kohnova 
  • 

Re: Ach jo 

(24.8.2007 19:22:26)
No to jo. Ja navazovala na to, o cem jsem mluvila predtim ve vlakne, o tom folkloru o exmanzelkach. Proto jsem je do toho tahala :).
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(24.8.2007 19:24:55)
Jo, Kohnova, já to asi měla blíže specifikovat:-) Prostě v tomhle není rozdíl, to je to samé, jako když holka táhne se ženatým, jemu se nijak nechce do rozvodu, byť to furt slibuje, ale tvrdí, že žena je hrozná, že by na rozvod nepřistoupila, nerozumí si..blablabla:-) To mě tak trochu napadlo při čtení Annčina příspěvku:-)
P.S: Se ženatým netáhnu. Mám se tak ráda a jsem tak žárlivá, že nesnesu stát na 2. kolejí..kdyby mě chtěl někdo chytit za slovo:-)
Odpovědět
 Annka 
  • 

Re: Ach jo 

(24.8.2007 22:23:47)
Vybrala celé společné konto den po tom, co podal můj přítel žádost o rozvod + ještě pár dalších drobností, jako např. kompletně všechen nábytek z jejich bytu (zbyly tam jedny hodiny, odmontovala i všechny baterie v koupelně a kuchyni)atd. O děti se starat moc nechce, stačí jí, když je vidí týden v měsíci - ten týden se jistě stará velmi dobře (bez ironie). Já se o ně samozřejmě snažím starat vzorně, jestli se mi to daří, neumím posoudit, to se stejně ukáže až za pár let :-).
Jinak se léčí již 10 let na psychiatrii kvůli hysterickým záchvatům - kdo neviděl, neumí si představit, co to je za hrůzu... (neodsuzuju jí, vím, že je to nemoc).
Co se týče toho, že mému příteli moc nerozuměla - pravda je ta, že spíš on měl problém porozumět jí, empatie není jeho nejsilnější stránkou, proto taky ty moje problémy :-))
Takže toto není tak úplně ten folklór...

Annka
Odpovědět
 Kohnova 
  • 

Re: Ach jo 

(25.8.2007 0:21:18)
:-). Zkus diskusi Deti rozvedenych rodicu event Miluji zenateho muze. Najdes tam hodne zpriznenych dusi.
Odpovědět
 Kočanská 


já Ti držím palce 

(25.8.2007 20:34:56)
Annko, já Ti držím palce. Že Tě to tak nějak trápí to chápu, protože s mužskýma je holt vždycky potíž - prostě ta smíšená manželství nedělají dobrotu :) Mému manželovi vždycky říkám, ať si vezme svého kamaráda Boru a že budou šťastní až do smrti.

A co s tím? Tak tady je každá rada drahá. No, snad jen tato zajímavá myšlenka. Tuhle jsem obědvala se svým kamarádem a tak jsme nějak rozebírali naše trable v manželsvtí (oba máme stejně staré děti a s tím spojené podobné problémy). On mi podsunul zajímavou myšlenku, že člověk nemůže změnit druhé lidi, tak holt musí změnit sebe - v případě, že mu něco vadí. Je to docela drsné, ale když se nad tím tak zamyslíš, tak na tom aspoň něco málo je...
Odpovědět
 Annka 
  • 

Re: já Ti držím palce 

(27.8.2007 9:38:37)
To vůbec není stašné, tuto "filozofii" plně uznávám :-)).
Odpovědět
 Monika,Tobiášek-5měsíců 
  • 

Re: Ach jo 

(26.8.2007 21:23:13)
Nechápu,proč měli společné konto.Ani jsem nevěděla,že to tak ještě někdo má.Zvlášť,když je žena hysterická,asi bych s ní nechtěla mít jeden účet.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(26.8.2007 23:30:57)
Souhlas, to, že měli společné konto také nechápu. Za prvé neznám nikoho, kdo to tak má ( a to jsou to rodiny bez hysterického partnera) a za druhé by něco takového ani mě nenapadlo.
Odpovědět
 Bob the Ghost 


Re: Ach jo 

(26.8.2007 23:56:03)
Zajímavé.
Neznám nikoho, o kom bych věděl, zda má s partnerkou/partnerem konto společné či nikoli.
Lizzie, jak to víš ty? To těm známým strkáš nos až do banky?
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(26.8.2007 23:57:58)
Bobe, ne, ale často to poznáš i z běžného hovoru. A hlavně, mluvím např. o okruhu příbuzenském:-)
Nejsem ničí vlezlou sousedkou apod., akorát mám pocit, že mít společné konto tak trochu postrádá logiku..
P.S. A těch lidí, co mají konto oddělené, nebo 1 společné a pak vlastní je dost:-)
Odpovědět
 Bob the Ghost 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:02:32)
Lizzie,
postrádá logiku?
Spíš postrádá logiku platit dvojmo všechny ty nesmyslné poplatky v bance.

Nebo postrádá logiku, že oba partneři si důvěřují aspoň natolik, aby si navzájem svěřili prachy?

Tak to by bylo smutné.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:07:25)
Bobe, to není jen o důvěře.
Nevím, co je smutného na tom, že někdo má oddělená konta, mě to přijde jako naprosto běžná věc.
No a když chtějí něco koupit dohromady tak to prostě koupí dohromady (televizi, sporák, koberec, lampu, velký nákup v krámě..atd.)
No a když si chce např. matka koupit SAMA nový kabát, šaty, toustovač jako dárek pro babičku apod., tak si to prostě vezme ze svých peněz. Co je na tom divného?
Totéž u otce.
Odpovědět
 Bob the Ghost 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:10:47)
Lizzie,
a jak takové nakupování věcí dohromady vypadá?
Zaplatí tu konkrétní věc napůl?
Nebo mají pro takové nákupy společnou část peněz - třetí konto - na kterou každý přisypává? A oba stejně, nebo podle výše příjmu?
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:09:49)
No Bobe, každý máme na věc jiný názor, s tím nic neuděláš. Tebe vytrhnou koruny u nákupu, či oddělená konta, ale koupíš si šaty nebo oblek dražší třiceti tisíc.
Pro mě jsou tak drahé šaty naprostou zbytečností. Tak co tu řešíme?
Odpovědět
 Bob the Ghost 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:12:50)
Lizzie,
ooops!
A kde jsi vzala, že my doma máme jen jedno společné konto???
Ty jsi psala, že je "logické", když jsou konta oddělená. A já jsem ti jen napsal, že "logické" to rozhodně není.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:14:24)
Bobe, pro mě to logické je, ano pro mě to svou logiku má. Oddělené finance - každý si hospodaří sám.
No, a pokud je - jako v případě výše popisovaném - jeden partner ,,hysterický", nebo vůbec nějak ,,nezpůsobilý", bankovní poplatky toho druhého vytrhnou míň, než následná ,,škoda":-)
Dobrou:-)
Odpovědět
 Bob the Ghost 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:17:18)
Další nesmysl - podle tebe je logické, že v manželství si "každý hospodaří sám".
Nepřipadá ti, že manželství je kromě jiných, důležitějších věcí, tak nějak o tom společném hospodaření?
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:20:38)
Bobe! Jaký nesmysl! Já psala, že jsou věci, které manželé kupují a řeší společně, ale v manželství též člověk neztrácí vlastní osobnost a má právo nakládat i s ,,vlastními" financemi.
Nevím, Bobe, jak to máte vy, ale představa, že s manželem, jehož bych milovala sebevíc sdílím a řeším naprosto všechno mi přijde nelogická.
No a ten kabát, lodičky, kecky apod., opravdu nemám (a ani doma nikdo nemá) problém zaplatit si ze svého, tedy pokud se někdo nenabídne, že je koupí např. k narozeninám, nebo přidá. Je to moje věc - koupím si jí já, a fakt o tom nikdo nemusí vědět a nikoho to nemusí zatěžovat, když je to z mých úspor.
Jiná věc se koupí dohromady.
Co je na tom divného?
Funguje to krásně a v pohodě:-))
Ale teď už vážně dobrou, tato debata nemá smysl, Bobe, to už není diskuse.
Odpovědět
 Bob the Ghost 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:24:38)
Jenže jsi zamluvila, jaký model je podle tebe správný.

Jestli partneři kupují společné věci ad hoc a platí je napůl,
anebo pro ty případy mají společné konto,
a jestli do něj přispívají oba stejně nebo podle výše svých příjmů.

To by mě docela zajímalo - a to by diskuse nebyla?
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:27:26)
Bobe, každému, co jeho jest.
Howgh.
Odpovědět
 Bob the Ghost 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:35:03)
Lizzie,
škoda.
V těch invektivách jsi neúnavná,
ale když se zeptám na tvůj názor zcela konkrétně a k tématu, odpovědět nechceš.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:37:10)
Bobe, jaký model je ten správný podle tebe? My totiž např. máme asi ten nejpříšernější možný.
Odpovědět
 Bob the Ghost 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:43:03)
Grainne,
podle mě je správné, aby oba přispívali do společného podle svých možností - tedy tak, aby oba měli stejně vysoké "kapesné", i když jeden bere sto dvacet a druhý je třeba na mateřské.

Prostě mi připadá absurdní, aby byla žena chudá a muž bohatý (či naopak). Ostatně, tuhle možnost myslím vylučují i zákony.
Odpovědět
 Grainne 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 0:46:55)
To je v kvalitním vztahu samozřejmé. Jenomže mám pocit, že společné konto zase poněkud omezuje to, čemu se říká osobní svoboda. To není o nedůvěře, to je asi opravdu o tom pocitu.
Odpovědět
 Bob the Ghost 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 1:35:02)
Grainne,
za podstatné považuju to, co jsem napsal o "rovném kapesném". Zda se to děje pomocí jednoho společného konta, ze kterého si oba své "soukromé" peníze volně berou, anebo pomocí dvou či tří kont, je úplně fuk. To je technikálie.

Ale připadá mi dětinské odvozovat svobodu od toho, že "mám vlastní konto". Já jich mám hned několik - jsem tedy několikrát svobodnější, než kdybych měl jen jedno?
Odpovědět
 Grainne 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 9:50:12)
Bobe, absolutní shoda.
Odpovědět
 Jana (Lukáš 6/03,Martin 8/05) 


Re: Ach jo 

(4.9.2007 19:25:39)
Tak my tedy spolecne konto mame a ani jeden z toho nemame komplexy nebo deprese... jako manzele pred sebou nemame tajnosti, tudiz vim, kolik vydelava manzel, on vedel, kolik jsem vydelavala ja (samo, ze vi, kolik je rodicovsky prispevek).
A nakupy?
Velke nakupy si domlouvame a kdyz si chci neco "vetsiho" koupit ja nebo manzel, taky si to rekneme - a neni problem...

Ale zazila jsem i kolegyni, ktera praktizovala jiny zpusob - meli s manzelem oddelena konta, kolegyne vydelavala 20tis., manzelovi priznala 12 tis., protoze pak by ji on nedaval zadne penize... pro mne nepochopitelne

Tot muj nazor
Odpovědět
 Monika,Tobiášek-5měsíců 
  • 

Re: Ach jo 

(27.8.2007 21:24:23)
Jsme manželé a každý máme svoje konto.Když jdeme něco koupit společně,domluvíme se,kdo to zaplatí.Když jdu sama,zaplatím to já,když jde manžel,zaplatí on.Z mého účtu se platí úvěr,z manželova nájem.Je to o domluvě.Důvěra nebo nedůvěra s tím nemají nic společného.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 21:27:35)
Moni, souhlas, souhlas, souhlas.
A smutné mi to vůbec nepřipadá:-)
Odpovědět
 Katka,kluci 4 a 8 
  • 

Re: Ach jo 

(29.8.2007 13:35:16)
Máme to úplně stejně. Každý svůj účet a z každého se platí něco - nájem,poplatky,stavebka(stavební spoření).Nákupy většinou platím já,takže když mi na běžném účtě penízky dojdou, manžel mi tam něco přesune.Nemám přehled,kolik má on na svém účtě ani kdy mu tam co přijde.On to o mém účtě také ne - až do chvíle, kdy požádám o výpomoc,to samozřejmě pozná,jak na tom jsem.No a co je na to zvláštního ?
Odpovědět
 Ivana Procházková 


Re: Ach jo 

(27.8.2007 19:56:26)
No, Lizzie,
ačkoli máme doma (z nejrůznějších důvodů) kont několik (znějícich na mě nebo na manžela), připadá mi běžnější mít jen jeden účet.

Mimochodem, u nás má mažel plná přístupová práva k mým účtům a opačně. Kdyby je chtěl vybílit, má šanci. A když si chci koupit kabát, zaplatím si ho klidně kartou od manželova účtu :).

Ale ať to má každý, jak chce. Jen nechápu, že to někdo nechápe..
Odpovědět
 Annka 
  • 

Re: Ach jo 

(27.8.2007 9:43:47)
Když mají dva lidé spolu děti, nikdo by od toho druhého nečekal takový podraz - i když spolu nevycházejí, to už je prostě moc. Je pravda, že ného přítele to před tím už napadlo (že by se něco takového stát mohlo), ale připadal si při té myšlence už dost paranoidní...
Odpovědět
 Reya 
  • 

Re: Ach jo 

(23.8.2007 12:30:33)
Ankko,
je to smutné a chápu, že to musí hrozně zamrzet.
Ideální je, když lidi mají jakž takž podobné představy o dalším průběhu vztahu. Možná to teď vyzní krutě, ale myslím si, že když je nemají, tak to obvykle vede k rozchodu nebo by vést mělo. Hodně holek v mém okolí doplatilo na to, že pořád doufaly, že si toho svého před oltářem nebo jako tatínka nějak "vyčekají". Obvykle ty konce pak byly hrozně smutné, protože ona nakonec končí ve 30+ sama, se zlomeným srdcem a sebevědomím v kýblu, takže partnera na usazení hledá horko těžko.
Ale do úvah, co je sobecké a co ne, bych se raději nepouštěla. Ono totiž může z jeho pohledu být stejně sobecké to, že ty chceš dítě a svatbu, přestože víš, že on ne. Navíc ti to férově řekl už na začátku - horší by třeba bylo, kdyby ti pořád něco sliboval a sliboval a nic. To by ses mohla pak cítit podvedená. Ale takhle? Je to vlastně jen Tvoje volba, že "ztrácíš čas" a neuvažuješ o změně za někoho, kdo si tě bude chtít vzít a mít děti.
Odpovědět
 Annka 
  • 

Re: Ach jo 

(23.8.2007 12:56:00)
Reyo, díky za reakci,
asi jsem naivní, ale doufám - v tu svatbu teda ne, to se asi budu muset smířit, ale v to dítě (děti) ano. Dřív mi tvrdil, že se NIKDY nerozvede, že se mnou NIKDY žít nebude (kvůli jeho dětem), nenabízel mi perspektivu vztahu, nic... A po čtyřech letech se podařilo. Já jsem taková tichá, vyčkávající, do ničeho ho netlačím, ale stojí mě to hodně sil... Sobec trochu je, ale to jsem věděla už na začátku našeho vztahu, mám ho holt ráda i s tím...
Jinak já se mu starám o děti z předchozího manželství - máme je tu většinu měsíce. On uvažuje o dítku až mu ty jeho víc povyrostou, ale já si myslím, že bych to zvládla i teď... No, snad se zadaří. Nechci ho moc "prudit", ale občas si říkám, že trochu víc bych asi i měla.
Je fakt, že je ale hodně problém, když máme dost odlišné představy o budousnosti. Vždycky jsem chtěla velikou rodinu a vzít si nějaké dítě (ideálně romské :-)) do pěstounské péče, nebo z děcáku a pro mého přítele je nejdůležitější práce a i mě by nejraději viděl, jak se v práci seberealizuju...
Protiklady se sice přitahují, ale žít s tím je těžký!!! :-)))

Annka
Odpovědět
 Klára 
  • 

Re: Ach jo 

(27.8.2007 11:19:19)
Annko, víš, nechci teď být za škarohlída, ale tenhle tvůj příspěvek na mne působil hrozně smutně. Ani ne tak proto, že se neshodnete na tom, zda děti ano, či ne, každý svéprávný člověk si taková rozhodnutí stejně řeší po svém zralém rozhodnutí, ale to, co z tohoto tvého příspěvku čiší, je silně jednostranný vztah.

S dovolením trochu upřesním, co mám na mysli, týká se to i tvých předchozích příspěvků, ale až v tomhle to "zapadlo dohromady".

Seznámila jsi se s ním, když byl ženatý. Od počátku ti jasně řekl, že ty jsi až za jeho dětmi (v tomhle bych problém neviděla), ovšem tím pádem a v souvislosti s tím, že ty jsi nechtěla "tlačit na pilu", jsi se dostala do nevýhodné situace.

Podívej se, sama jsi psala, že jeho žena je hysterka, koneckonců když mu na dětech záleží tolik, že je od počátku vztahu s tebou odhodlán manželství udržet stůj co stůj (mimochodem, s tímhle nesouhlasím, přijde mi, že na to dojedou právě ty děti), asi bych se na tvém místě hlavně zamyslela nad tím, jestli to, že se rozvedl, je skutečně proto, že tě miluje (a koneckonců i s jeho dětmi dobře vycházíš) nebo spíše proto, že už to s manželkou prostě nevydržel. Je sice fajn, že ty jsi schopná čerpat sílu z dojmu, že se "něco podařilo", otázkou ovšem je, zda vám společně nebo prostě jen jemu, když tak vyřešil nadále neúnosnou situaci.

Podívej se, ono když se mám vžít pro změnu do něj, je to vlastně náramně příjemné. On žije se ženou, která ho miluje, je smířena s tím, že od něj nemá nic čekat, ale zároveň s láskou udělá nemalé ústupky ve svém životě (odklad dětí, svatby, starání se o jeho děti) - asi by bylo fér se zeptat, zda by on na tvém místě kvůli tobě jednal stejně?

Jsi vlastně na třetím místě: děti, pak práce, pak ty. To není zase tak špatné, láska k dětem je velmi sympatická, i práci lze aspoň trochu pochopit (když prostě od počátku jsi smířená s tím, že v tomhle ohledu je poměrně sobecký), otázkou ale zůstává, kam by se zařadilo vaše společné dítě, kdyby se, dle tvých vlastních slov "zadařilo"? Máš vedle sebe partnera s velmi jasně stanovenými prioritami, tvoje vyhlídky na to, že on změní názor jsou sice hezké, ale i kdyby se tak stalo, jseš si tak jistá, že by i pak byl tak rád? On by to totiž byl jeho první ústupek tobě a je otázkou, jak by se s ním "popral".

To, co mi ale přišlo absolutně nejsmutnější, je zmínka o tom, že by rád viděl, jak i ty se seberealizuješ ve své práci. Zcela jednoznačně to totiž naznačuje, že on má touhu něco změnit na tvém vztahu ke tvému zaměstnání, což už mi zavání takovým školometstvím, že to až hezké není - vlastně touží po tom, aby jsi se nasměrovala podobně jako on. Sám vnímá potřebu věnovat se svým dětem (neznám přesný věk). Pravda, model, kdy by tě nejraději viděl doma s vařečkou u sporáku by byl pro tebe více svazující, ale tohle "vystrkování do světa" na mne působí dvěma dojmy, které ve vašem vztahu skřípou:
1) Tvá citová vazba na něj je neúměrně silnější než jeho na tobě, a to natolik, že i on to cítí a raději by tě měl "více nezávislou".
2) Pokud se budeš více realizovat v práci, těžko si asi pořídíš své díte, že? Respektive pokud se do práce vrhneš po jeho vzoru, těžko ustojíš kombinaci zaměstnání, současných dětí jeho a ještě vašeho mimča společného.

Řeči o biologických hodinách moc nemusím, je ale pravda, že kolem těch 30 let by jsi si už měla i ty jasněji uvědomit, co od života očekáváš. Rozhodně pokud je ti v tomhle vztahu hezky, naplňuje tě tento typ soužití, pak je všechno v naprostém pořádku. I tvé poznámky o vysvěné adopci evidentně vypovídají o tom typu "otevřené náruče", takže nepochybuju o tom, že i k jeho dětem máš vřelý vztah a snažíš se je vychovávat, jak nejlépe umíš. V takovém případě by jsi se ale neměla tolik vázat na představu o vlastním dítěti, protože vezmi to čistě popravdě:
1) Chodil s tebou 4 roky, než se rozvedl.
2) Své děti považuje za "dostačující momentální stav". Další vaše dítě zakládá až do jakéhosi svého "pořadníku" až současné děti povyrostou - asi by neškodilo ujasnit si, jak dlouho zabere tohle?
3) Příroda není všemocná a je holý fakt, že se vám ani pak mimčo nemusí podařit tak zcela hladce a svižně, jak by jsi si ty přála vlastně už teď! Jak pak ty psychicky poneseš případné několikaleté neúspěšné snažení, aniž bych tě chtěla jakkoliv strašit?

Pokud opravdu toužíš po vlastním dítěti, zkus si porovnat, zda ti víc záleží na tom, aby jsi prostě měla dítě s mužem, kterého miluješ a on miluje tebe nebo na tom mít dítě právě se současným přítelem...

Je sice hezké, že ty si uvědomuješ, že by jsi na něj "měla víc tlačit", ale z toho, co jsem tu od tebe četla, na mne jednak tvůj partner připadá natolik dominantní, že se tebou do ničeho "dotlačit" nenechá a hlavně váš stávající model funguje přesně na tom, že ty děláš ústupky. Pak jste šťastní, spokojení, všechno klape. Logicky mi vychází, že pokud ty budeš dále ustupovat (odkládání dítěte, seberealizace spíše v zaměstnání), bude vám to klapat i nadále. Ale to ještě neznamená, že to tak bude napořád a čím déle ty budeš odkládat své touhy, tím více bude váš vztah jednostranný a já nevěřím (a doufám!) že by jsi byla až tak přizpůsobivá, že by jsi prostě jen pokrčila rameny, polkla hořkou slzu a přizpůsobila se nadále.

On má děti z prvního manželství, které bezmezně miluje, ty jsi evidentně rodinný typ. V tom vidím vaši největší shodu, žel bohu takřka jedinou. Zatímco on má vlastně v tobě opětovné doplnění rodinného kruhu, který je pro něj zjevně důležitý hlavně coby zázemí pro děti, tím vlastně jde proti tvé touze založit vaši společnou rodinu (neb mu pravděpodobně přijde, že z nějakého důvodu by bylo další dítě na překážku). A tady právě se obávám, že je ten kámen úrazu jednostrannosti vašeho vztahu - obávám se, že dosud byl s prosazování přání on jednoznačně tím silnějším.

Velkou roli může hrát právě jeho ohled na současné děti. Jeho předešlá touha stůj co stůj udržet manželství už dost nahrává mému názoru na něj, že prostě jednal v přesvědčení, že rozvod a oddělení rodičů dětem uškodí. Třeba se obává i toho, že už rozvod na ně byl dost, natož další nevlastní sourozenec. Třeba se bojí toho, že si děti budou připadat odstrčené. Asi zejména tohle bych se s ním pokusila probrat. Pokud to tak je, možná by stálo za to zkusit si na tohle téma promluvit právě s dětmi (samozřejmě přímo úměrně jejich věku).

Toť asi jediná kloudnější praktická rada, která ze mne vypadne, víc si do toho kecat netroufám, protože ono přece jen - soudit jen na základě příspěvků z diskuze si sice můžu já jakožto "kecal" dovolit s klidem, ale co z toho už jsem prostě trefila a cítíš, že odpovídá realitě, je už na tvém uvážení, jde hlavně o tvůj život. V tomhle musíš být zase sobec ty, bez ohledu na partnera a současné děti.
Odpovědět
 Katka,kluci 4 a 8 
  • 

Re: Ach jo - zachovej klid 

(23.8.2007 12:50:25)
Jestli se máte rádi a ty víš, že ho chceš,tak vyčkej,netlač na pilu.Nesouhlasím s názory, že tohle většinou špatně dopadne.Na svatbě nestojí svět...
Dítě, to už je něco jiného. Chlapi, kteří už nějaké mají,se do toho občas znovu "nehrnou". A není to proto,že tě nemá rád.Oni jsou prostě trošku pohodlní,už vědí,co to je za blázinec,když je doma mimčo. Ale opět radím :nenaléhej,spíš zkus být "smutná",na chlapi se holt musí někdy trochu politicky.
Odpovědět
 Annka 
  • 

Re: Ach jo - zachovej klid 

(23.8.2007 13:02:30)
Díky, díky :-)),
to jsem potřebovala slyšet... Je fakt, že od té doby, co se mu starám o jeho děti, tak začíná (teda hóóódně pomalu) měknout. Mě to s jeho dětma zaplaťpánbůh dost klape, mají mě rády, mazlí se se mnou a tak...
Jen ty hormony se mnou cloumají až hrůza!!!

Annka
Odpovědět
 Lochness 
  • 

Ach jo - zachovej klid 

(24.8.2007 7:34:34)
Tak já zažila něco podobného - tedy s tím rozdílem, že přítel nebyl nikdy přede mnou ženatý a děti neměl. Ale to jeho smýšlení - svatbu ne, děti ne...nikdy se na to necítil. Já jsem si taky říkala, že nikdy nechci svatbu a i bez dětí si dokážu život představit. Jenže zhruba před dvěma roky se ozvaly biologické hodiny (v mých 26 letech). Tak nějak jsem cítila, že náš vztah zůstává stát na jednom místě - (snad nějaký ženský rozmar? tvrdila jsem sama sobě a nějak jsem to sama nemohla pochopit). Prostě jsem ale začala myslet na svatbu (tedy ne na svatební veselí, protože já samotný akt svatby nemám ráda, ale spíš na to, být ženou muže, kterého miluji), na dítě...aby se ten vztah prostě dál rozvíjel...jako bych měla pořád víc a víc lásky a nedokázala ji dávat jen jednomu muži. Asi se probudil mateřský cit...té lásky bylo (a je stále) opravdu moc. Tak jsem si o tom s přítelem promluvila - přesně tak, jak jsem to cítíla...že potřebuji dávat víc lásky a že mám pocit, že našemu vztahu něco chybí, něco, co by nás vedlo dál, co by ho ještě víc upevnilo. Přítel pochopil a svatba (po 11 letech vztahu) byla velmi brzy - jen se 2 svědky, protože jak už jsem psala, ani jeden nemáme svatby rádi. My se nebrali pro ten jeden den, ale pro život - pro to, že opravdu patříme jeden k druhému a nikdy to nechceme měnit. I tak byla svatba nádherná - odjeli jsme k přátelům, kteří žijí na druhé straně republiky a vzali se tam na radnici. Druhý den jsme objeli celé příbuzenstvo a osobně jsme jim předali oznámení a přinesli každému "výslužku" ke kafi. Naštěstí naše rodiny nás chápali, nikdo nebyl zklamaný, všichni měli radost, že jsme konečně po tak dlouhém vztahu manželé - že už se báli, že se nikdy nevezmeme. Za měsíc jsme udělali oslavu na zahradě (u bazénku, s grilováním) pro naše rodiny a byla to pohoda - no my se takhle setkáváme často na všechny narozeniny, tak jsme se prostě setkali na naši oslavu. Nikdo nemusel řešit, co si vzít na sebe, nikdo neřešil výzdoby a kdo koho kam potom rozveze.....Na dítě bohužel už dva roky čekáme...nějak se nedaří:/...ale oba se na něj moc těšíme (a manžel snad dokonce víc než já):))
Odpovědět
 Monika,Tobiášek-5měsíců 
  • 

Re: Ach jo - zachovej klid 

(26.8.2007 21:31:14)
A nešlo by ho přesvědčit přes jeho děti.Jako myslím "taťko my chceme sourozence".Víš tak nějak nenápadně.Když s nima dobře vycházíš,mohlo by to klapnout.Teda pokud děti toho sourozence chtějí.
Odpovědět
 Annka 
  • 

Re: Ach jo - zachovej klid 

(27.8.2007 9:32:44)
To ne, to rozhodně nechci. To mi zavání manipulací... Já myslím, že se mi to povede. Dřív jsem měla problém o miminu jen promluvit a byl oheň na střeše. A protože mám potřebu o se o tom občas zmínit, začala jsem ty hovory zlehčovat - vtipkovat a tak... Myslím, že to zabere. Je to ten typ, že čím je starší, tím víc ho děti zajímají. O svém prvním synovi, kterého měl ve dvaceti, neví skoro nic. A s nejmladším má super vztah! (Dohromady to jsou tři děti).

Annka
Odpovědět
 Reya 
  • 

Re: Ach jo - zachovej klid 

(23.8.2007 13:04:02)
Když ale bude smutná, tak ho jen utvrdí v pocitu o jeho nenahraditelnosti. Ale on nenahraditelný určitě není.
Jinak souhlasím, že svatba nemusí být až takový problém (na tu může konec konců čekat do důchodu), ale dítě je limitováno určitým věkem. Fakt bych nepřála nikomu, aby ten důležitý čas promarnil s někým, kdo si život nepředstavuje stejně, a pak si nadával. Navíc, bez urážky, někdy mi prostě připadá, že některé holky (nemyslím teď zrovna Ankku, ale může sama posoudit, nakolik to na ni pasuje) nejsou ani tak bezhlavě zamilované, jako spíš více nebo méně tvrdohlavé. Myslí si, že si něco vydupou, vybrečí, vysmutní, ... Smutná holka ale hodně chlapů dráždí, protože jim ukazuje, že jsou špatní - a pocit, že jsem špatný a zlý nikdo nemá rád. Anebo si jí naváží, protože cítí, že ta holka na nich visí. Začne se potom poohlížet po někom, kdo je v pohodě. Spíš kolem sebe vidím, že chlapům imponují ženy, které vědí, co chtějí a znají svou hodnotu:

Nechceš děti? Je to tvoje právo. Já je ale chci, nejlépe s Tebou. Ty je ale nechceš a já tě nutit nemůžu. Promiň, jdu hledat dál, protože bez dětí by můj život asi nestál zanic, nebyla bych šťastná a ty tím pádem taky ne. (Všechno v klidu, racionálně, bez zbytečných emocí. Chlap už neví, že holka brečí doma do polštáře. Ale vycítí, že holka ví, že není jediný. To ho kolikrát dostatečně nakopne a zauvažuje, jestli je to s tím jeho odporem k dětem/svatbě tak žhavé.) Ovšem když ten chlap opravdu nechce, tak nepomůže nic. Jen jít dál a hledat štěstí jinde.
Odpovědět
 Katka,kluci 4 a 8 
  • 

Re: Ach jo - zachovej klid 

(23.8.2007 13:52:36)
Já právě nemyslím,že by si měla Annka něco vydupávat,vybrečovat (vybrečívat?).Myslela jsem to tak,aby právě příliš nevyváděla,spíš jen tak mírný,citlivý nenápadný tlak :) S takovým tím stavěním muže před rozhodnutí "chceš se mnou být,tak ale bude dítě,jinak si jdi po svém ..."bych třeba já u mého chlapa absolutně neuspěla.Jak cítí,že je do něčeho tlačen,byť by to bylo zcela racionální a logické (třeba že když spolu žijem že si pořídíme děti),zasekne se a nikdo s ním nehne. No a já,protože ho mám ráda a vím,že on má moc rád mě (fakt)tak to respektuju a pokud mi na něčem záleží,navlíknu to holt jinak.No máme spolu 2 děti,žijeme spolu 19 let a jsem moc šťastná že ho mám (i když je to morous paličatý).
Odpovědět
 Reya 
  • 

Re: Ach jo - zachovej klid 

(23.8.2007 15:24:20)
Je ultimátum a ultimátum. Některé ultimátum má podtext nátlaku. Zvlášť tehdy, pokud je hodně emočně podbarveno anebo když je cítit, že ten, kdo jej dal, stejně svému slovu nedostojí. To je nanic.
Pak je ale ultimátum, která vyplývá z upřímného vnitřního rozhodnutí. To není o tom dělat něco někomu na truc, ale vědět, co chci a co je pro mě nejlepší. Když ženská dojde k závěru (tomu opravdovému, vnitřnímu), že svoje vlastní dítě chce nebo že opravdu chce tu svatbu (at si kdo chce myslí co chce - protoze já si myslím, že člověk nikdy nemá jít sám proti sobe, proti tomu, co si sám uprímne preje, protoze jinak je nestastny), tak ho spíš než postaví jako ultimátum, prostě oznámi. Ale v tu chvíli jednak bude vědět, že skutečně chce odejít ze vztahu, který jí nedává to, co od nej ceka, a jednak bude počítat i s variantou, že postoj jejího partnera se nezmění. Bude s ním jednat jako nezávislý dospělý a rozumný človek, ne jako naivní pubertacka, která doufám, že si stejně ten Romualdo jednou tu Gracielu vezme i s jejím dítětem, které zřejmě není Romualdovo dítě, ale jeho bratr. :-) :-) :-)
Uznávám, že ty emoce spis veci komplikuji, nez aby je zjednodusovaly.
Odpovědět
 MM, 2 kluci 
  • 

Souhlasím s Reyou... 

(23.8.2007 14:00:37)
Myslím a mám i tu zkušenost, že to "smutnění" není zrovna to, co chlay přitahuje a hlavně udrží, psíš jím to začne vadit (ale asi se to nedá zobecnit?)...

Než jsem poznala svého muže, měla jsem několikaletý vztah s někým, kdo také moc nechtěl děti ani svatbu. aradoxně(?) ze začaátku ano, to byl asi ještě hodně zamilovaný a maloval si vše na růžovo, říkal mi kolik chce se mnou mít dětí atd., ale potom se věnoval čím dál tím víc své práci/kariéře, já jsem také chodila do práce a myslím že on by takhle býval chtěl donekoečna. Já jsem ale čím dál tím víc cítila že bych rodinu už pomalu chtěla, i v našem okolí jsme zaznamenali několik svateb a/nebo porodů. Ale on jako by z toho couval čím dál tím víc... Snažila jsem se na něho netlačit, ale nějak už to pak moc nešlo, i v jiných věceh se projevily čim dál odlišnější představy, až náš vztah skončil úplně. Byla jsem z toho hodně špatná, ale zpětně si říkám že to bylo dobře! A během dost krátké doby jsem poznala svého nynějšího muže aprávě díky podobným představám o životě (jak o tom píše Reya) jsme se brali 3/4 roku po seznámení, bylo to moc fajn (popis svatby v příspěvku viz výše :-)) a brzy se nám narodil i první syn. Píšu Ti to také proto, abys věděla že se dá začít nanovo (a lépe!) i po té pověstné(?) třicítce a uskutečnit své sny a přání i neuvěřitelně rychle! Já bych tomu bývala předtím neveřila a možná i proto příliš dlouho lpěla na vztahu, o kterém jsem už vlastsně déle tušila že asi nemá perspektivu...

Jo a promiň tu délku příspěvku - ale ještě mě zarazilo jak píšeš, že se svému muži staráš o děti. Jak - Ty jemu o jeho děti??? Pro mě z toho vyznívá podivný postoj typu "chlap má děti a žena se mu o ně stará", z toho mám tedy husí kůži! Snad by bylo správně říct "máme děti, staráme se o ně společně a dokud jsou malé, dohodneme se, kdo zůstane s nimi doma, pak to případně změníme". Nebo jak to máte Vy? Tvůj přítel na mě z toho celkového popisu vypadá jako někdo, kdo myslí převážně na sebe, nestará se o vlastní děti, nýbrž si našel někoho (Tebe) kdo se "mu o ně postará", aby mohl dělat kariéru. A ještě k tomu nebere ohled na Tebe a Tvé pocity a přání. Myslím že s někým takový nemá cenu strácet čas, najdi si lepšího!
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Ach jo - zachovej klid 

(23.8.2007 17:44:27)
souhlasím s Reyou.
Odpovědět
 Alena 
  • 

Re: Ach jo 

(23.8.2007 13:01:47)
Annko,
nic si z toho nedělej. Dá se říct, že svatba je jenom "papír".
Jestli ten chceš mít, tak asi změň partnera.
Ale jestli Ti jde o to, ukázat světu kolem, že toto je ten "vyvolený" a pouze on a žádný jiný, nebrání Ti nic ve svatební hostině bez svatby.
Jednu takovou oslavu jsem zažila a bylo to podstatně lepší než svatba.
Pozvaní byli všichni kamarádi, rodiče a příbuzní, a oba partneři jim všem představili toho druhého a oznámili že je to na celý život.
Bez úředního razítka, bez papíru a složité byrokracie.

Ale ono je to stejně jenom na Vás dvou. :-))
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Ach jo 

(23.8.2007 18:18:45)
Anničko, rádi se asi máte, ale nejsi v tom vztahu moc ,,měkká". Ne že bych byla psycholog, ale mám pocit, že přítel ke všemu přistupuje nějak tak laxně, i když s chlapem po rozvodu jsem vztah dosud neměla tak nevím. Ale prostě mi na jeho vyjadřování dost nesedí - viz. s tím dítětem: ,,možná ano.."..ale vždyť to je úplně hrozné slovo, zvlášť, když ty dítě chceš..
No, možná je to tím, že jsem hodně impulsivní apod., ale tohle bych nesnesla..
Odpovědět
 Verča 
  • 

Re: hosté na svatbě 

(23.8.2007 19:49:36)
já jsem počítala i s touhle možností, bečka by asi byla tak jako tak, všechno to pozvat nemůžem :-) ale jde spíš o to, že oni tchýně a tchán opravdu nevědí kdy mají dost, navíc ona ho pak provokuje, on na ní řve nebo jí napadne, je to děs, viděla jsem to jednou, naštěstí bez toho napadení, a bylo to opravdu...trapný?...smutný?...bizarní?...nevím, asi všechno dohromady, takže tady jde spíš o nechuť to zažít znova. Jen je mi líto, že tam manžel nebude rodinu mít, bude mu to muset vynahradit ta moje :-(
Odpovědět
 Ladka 
  • 

Re: hosté na svatbě 

(23.8.2007 10:47:31)
Verčo,
ta příbuzná to ale říká správně. Sama píšeš, že nejsi vdaná: tzn. jsi svobodná.
A pokud to o Tobě příbuzná říká, tak má přeci pravdu. Co je na tom za pomlouvání?
A jestli se Ti nelíbí ten termín "svobodná matka", tak jí řekni, ať o Tobě šíří, že jsi nevdaná matka. A bude po problému, ne?


Jinak byhc ale v současné době taky neviděla problém v tom, zařídit si takovou svatbu, na jakou se snoubenci sami cítí. Sice mi hodně věcí z článku přijde přehnaných (jakoby všechny svatby s příbuzenstvem musely být nepříjemné a vynucené), ale jinak k tomu snad není co dodat.
Odpovědět
 Reya 
  • 

Re: hosté na svatbě 

(23.8.2007 12:35:49)
Mně to zase tak přehnané nepřijde, protože to teď zažívám :-). Moji příbuzní a příbuzní ženicha taky do všeho kecaj. Ze začátku jsem si to hodně brala, ale teď je mi to jedno - taky se to postupně trochu usadilo.
Odpovědět
 Verča 
  • 

Re: hosté na svatbě 

(23.8.2007 19:45:02)
Já samozřejmě označení "svobodná matka" neberu jako něco urážejícího, jenom prostě někteří lidé u nich na vesnici považují svobodnou matku za ženu, která má dítě, nemá k němu otce a sama neví kdo to je...takže my když jsem tam přijeli taky byli trochu šokováni tím, že mám ke klučinovi i tatínka :-) takže tak nějak jsem to myslela, kdoví co bych se po svatbě dozvěděla že se na obřadu dělo :-)))
Odpovědět
 10.5Libik12 


Re: hosté na svatbě 

(23.8.2007 23:28:50)
Léta letoucí jsem u příležitosti rodinných oslav v duchu obracela oči v sloup nad některými hosty z kruhu širší rodiny.
No jenže čas trhnul oponou, jak se říká a vzhledem k tomu, že babičky a dědové, kteří byli tím pokrevním pojítkem se odebrali na věčnost, je mi jasný, že žádná "trapná" oslava už nikdá nebude a je mi to docela líto:(
Odpovědět
 Lizzie 


Re: hosté na svatbě 

(24.8.2007 0:17:10)
Tak oslava (oběd) s babičkami a dědou je fajn, byť každý jiné věkové skupiny, je s nimi rozumná řeč i ,,pořízení", mám je moc ráda, ovšem spíš mě děsí ty různé tetičky z 2. kolene, strýčkové apod..
Odpovědět
 Cow :-) 


Re: hosté na svatbě 

(24.8.2007 0:18:49)
ty se hezky směješ:-)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: hosté na svatbě 

(24.8.2007 0:19:37)
To proto, žes mě dobře pobavila:-)
Odpovědět
 Cow :-) 


Re: hosté na svatbě 

(24.8.2007 0:20:47)
to je fajn, musím jít hajat nebo budu ráno kopytama hore:-))
dobrou
Odpovědět
 Lizzie 


Re: hosté na svatbě 

(24.8.2007 0:21:42)
Dobrou, kráva s kopytama hore, to je průšvih, no:-)
Odpovědět
 10.5Libik12 


Re: hosté na svatbě 

(24.8.2007 0:37:14)
No oni tě děsej, ovšem když spadne klec, tak už je třeba nikdy neuvidíš, což je zvláštní pocit. Ale nemyslím si, že je musíš táhnout na sobáš:)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: hosté na svatbě 

(24.8.2007 0:43:40)
To asi jo, ale taky není rodina jako rodina. Je něco jiného, když babička slaví kulaté narozeniny, kde se to všechno sejde, no a pak taky moje svatba, ale tak si to také myslela:-))) Já mám s těmi velkými, příbuzenskými svatbami dost špatné zkušenosti, otravovala jsem se tam jako dítě, deprimovalo mě to jako dívku odrostlejší, pak jsem na ně přestala chodit. Když se povede dobrá svatba, je to skvělé, ať už je tam lidí 30 nebo 50 (mimochodem, to vidím tak kolem 35 lidí do budoucna..neplánuji, ale hrubý odhad), ovšem právě lidi dělají tu atmosféru, no..Prostě tam chci lidi sobě blízké..pár milovaných příbuzných + přátele, ovšem to v okolí, jak tak občas pozoruji, dost často nebývá zvykem. Některé diskutující se zde diví, ale asi jiný kraj, jiný mrav..:-)
Uf, naštěstí mám rozumné rodičovstvo i nejbližší..
Odpovědět
 fisperanda 
  • 

Svatbu ne 

(23.8.2007 10:28:29)
Už bych do toho nešla, ani náhodou. Svatba samotná byla krásná, byla sem zamilovaná až po uši... skvělý. Ale ty následky ! S takovou velkou pompou, jako je svatební obřad, se stávat něčí služkou, to mi příde směšný.
Asi sem byla strašně naivní, no nedá se teď už nic dělat.
Už bych se nevdávala. Bylo by fajn být s někým jenom proto,že s ním chci být a když už s ním být nechci, tak jít dál...:o)
Odpovědět
 Sandra + 1 
  • 

Re: Svatbu ne 

(23.8.2007 10:47:26)
No jo, to je sice krásná teorie, ale platí dokud člověk nemá děti- to se může rozcházet a scházet do aleluja- ale děti potřebují mít nějaké zázemí, jistotu, a pokud možno oba rodiče.
Odpovědět
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Svatbu ne 

(23.8.2007 10:54:21)
Fisperando, ale stát se něčí služkou nemá nic společného se svatbou, ne? To si jeden z páru může zkoušet svatba nesvatba.

Jinak jak jsi psala o něco výše, podobné schéma svatby jsme měli taky, jeden den s příbuznými, druhý den s třiceti kamarády. Manželovi rodiče nám tenkrát dali vynikající svatební dar - půlku upečeného prasete, které nám maminka kamarádky dovolila vzít do jejich hospody, kde oslava probíhala. Den před svatbou jsme tedy k nám domů vezli skorotchýni s několika megapekáči plnými masa. Myslím, že tohle řešení bylo fajn, babičky a pratety by hádám těžko vydýchávaly některé naše kamarády po pár hoďkách veselice. Ježíš, a letos už je to deset let.
Odpovědět
 Cow :-) 


přeji mnoho dobrého do manželství 

(23.8.2007 11:18:06)
Lizzie, na tvou otázku PROČ? odpovídám, protože je to tak zažité, ale je ve tvé moci s tím něco udělat:-)

No nejsem pro partnerství na hromádce. Mám ráda ve věcech pořádek. Svatba pro mě není jen ten jeden výjímečný den, ale je to rovnítko ke sňatku...k manželství a ted den + formality je pro mě vyjádření před celým světem k tomu, že s býčkem k sobě patříme.
Mít ten "papír" samozřejmě nezaručuje recept na šťastné manželství. Ani pompézní svatební rej se žranicovými orgiemi u prohýbajících se stolů:-)

Jinak souhlasím s tím, že je to TVUJ a JEHO DEN a že by měl mít průběh dle vašich představ.
Jo, byli jsme takoví sobci, že jsme se vzali bez ohlášek, ve čtyřech, na zámku, bez zbytečných ceremonií. No neměla jsem na sobě rifle, ale celkem jednoduché, přesto krásné splývavé krajkové šaty. I kytka byla a netradiční prstýnek:-)Pakjsme vyrazili na svatebí víkend.
A žijem! Všichni to přežili. Dokonce nám pak dali za pravdu, že jsme dobře udělali.
Tak se nenech dotlačit do představ druhých:-)!!!!!!
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: přeji mnoho dobrého do manželství 

(23.8.2007 12:04:32)
souhlasím, cow. svatba pro mě taky není jen "nějakej papír". Kdyby jo, tak proč se vůbec brát? Kvůli dítěti? A proč jako? Kvůli lidem? taky žádný důvod. Pro mě je manželství něco jako veřejná smlouva - že patříme k sobě a hotovo. A chci, aby to všichni věděli :) Pamatuju si, jak byla moje máma ráda, že můj brácha narozdíl ode mě žije s mou nynější švagrovou na hromádce. Že kdyby se rozešli, tak ještě nejde o majetek a tak. Mně to teda připadá dost cynický... A pokud mám pocit, že je rozchod pravděpodobný, tak proč bych měla s tím druhým bydlet? Navíc jsem jí tehdy říkala: Mami, co to vykládáš, samozřejmě už mají společný majetek - bydlí spolu v bytě, zařizují ho... a co kocour, to budou pak mít střídavou péči, nebo co? Odpověď byla "no tak alespoň nebudou muset jít k soudu..." Dopadlo to tak, že se nakonec po letech vzali a mám fajn švagrovou, ale ta tehdejší argumentace mi pořád připadá na hlavu.
Odpovědět
 fisperanda 


Re: přeji mnoho dobrého do manželství 

(23.8.2007 12:16:46)
Mně třeba to vůbec nepřipadá na hlavu. Pokud je člověk praktickýho zrna, a má před svatbou ňákej majetek, zatímco ten druhej nemá nic, tak by se asi měl trochu zamyslet. Já pokud bych například měla byt a měla si brát chlapa, kterej nenese nic do manželství, tak buď bych sepsala předmanželskou smlouvu, nebo bych si ho prostě nevzala.
Prostě dopředu přemýšlet. Chybu člověk udělá. Vybere si špatnýho člověka, zjistí to, tak se může rozvíst. Problém je, pokud mám třeba do toho dítě, musím ho živit a do toho ještě vyplácet exovi půlku bytu, i když on přišel do vztahu s holým zadkem. Tohle mi připadá postavený na hlavu, né sepisovat předmanželský smlouvy.
Odpovědět
 Dáša (Maruška 2005) 
  • 

Re: přeji mnoho dobrého do manželství 

(23.8.2007 12:32:54)
Chápu Fisperando, že máš asi špatné zkušenosti a řešíš věci rozumově.Podle mého názoru ale s tímto přístupem nemá oparvdu cenu vstupovat do manželství.To by mělo být o něčem jiném než předmanželských smlouvách a o tom, co kdo přinesl. hezký den D
PS- ani si nemyslím, že dotyčný můž nebo žena, který by byl označen jako někdo, kdo přišel s holým zadkem by měl ještě o svatbu zájem. :)
Odpovědět
 Lassie 
  • 

Re: přeji mnoho dobrého do manželství 

(23.8.2007 12:57:30)
Hlavně si myslím, že s tímto přístupem by se nemělo vstupovat ani do vztahu, natož do manželství. Nic proti sepsání předmanželské smlouvy, je to docela praktická věc. Ale proč automaticky uvažovat o mém partnerovi, že mě jednou oškube a mně zbydou oči pro pláč...být v takovém vztahu, chytá mě stihomam a neustále čekám, kdy to přijde.
Odpovědět
 Markéta, syn 5 l 
  • 

Re: přeji mnoho dobrého do manželství 

(23.8.2007 14:48:29)
Dášo, ty špatné zkušenosti bude mít zřejmě většina z 50 či kolika procent párů, které se u nás rozvádějí. Já ze svého okolí znám jediný pár, který se rozvedl, aniž došlo k tahanicím o majetek. A většina z těch rozvedených je holt při uzavírání nových sňatků výrazně opatrnější, pokud se k tomu vůbec odhodlají. Ona taková situace kdy zůstaneš s dítětem se směšnou částkou alimentů a ještě hradíš závazky, které tvůj expartner stihl za dobu vašeho manželství a bez tvého vědomí nasekat, není fakt záviděníhodná.
Odpovědět
 Ivana Procházková 


Re: přeji mnoho dobrého do manželství 

(26.8.2007 15:44:44)
Fisperando,

majetek nabytý před manželstvím není součástí SJM, takže pokud bys měla před sňatkem byt a tvůj nastávající nic, po rozvodu bys měla zase ten svůj byt.

Nějak mě hlava nebere pojímat manželství způsobem "výměnného obchodu" tak, jak to popisuješ ty. Pokud jde o mě, tak je nějaký můj majetek v porovnání s citovou invencí, s kterou jsem šla do manželství, zanebatelná až malicherná záležitost. Možná je dobré srovnat si v životě priority na nelpět na hovadinách.
Odpovědět
 Gema 
  • 

Re: přeji mnoho dobrého do manželství 

(5.9.2007 12:58:39)
Myslím, že Fisperanda je prostě jen praktická, a proč vlastně ne?, i když mluví trochu ohnivě. Zdá se mi, že když se někdo ke sňatku postaví rozumově, hned ho všichni osočí, že s takovým přístupem se rozhodně vdávat nemá, ba co víc ani mít vztah. Já naopak myslím, že kdo ani v nejtajnějších představách nezauvažuje o tom, že : "co když to nebude navždy (i když nechceme!)", tak je ztracenej romantik.
Nejpodstatnější je si samozřejmě dobře vybrat, a co nejvíc si tak zajistit spokojenost a malou šanci, že přijde zklamání. Jenže pravda je taková, že nikdo z nás nemůže předvídat, co bude za 20 za 30 let. Strčíte ruku do ohně za druhého, za to jaký bude za tu dobu? Rozumnej člověk by to neměl dělat ani za sebe. Faktem je, že lidi se opravdu mění, a faktem je, že roky a šance nám mezi tím můžou nenávratně utéct.
Co se týká toho bytu, tak ten opravdu není SJM. Ale co když to bude naopak, on byt mít bude, ty nic, a pak se rozejdete a skončíš ke stáru bez střechy nad hlavou a třeba k tomu nemocná? Myslím, že majetkové poměry nejsou hovadina. Nemám na mysli bazény, auta, hromadění, ale věci naprosto základní.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Svatbu ne 

(23.8.2007 18:06:23)
Fispe, nevrhnu se na tebe, je to tvůj názor a já ti ho neberu. Vidím kolem sebe lidi, kteří spolu 20 a více let žijí ,,na hromádce" a od ,,normální" rodiny je nerozeznáš. A vidím, kolem sebe i lidi řádně ,,sezdané", kteří se trápí a žijí VEDLE SEBE nikoliv SPOLU. Mrzí mě, že máš po svatbě takto negativní zkušenost a přeju jen dobré, myslím, že to dost ovlivní lidský pohled na jistou událost nebo ceremonii..
Odpovědět
 Helča+3svišti 


Re: Svatbu ne 

(25.8.2007 23:36:26)
Tvému příspěvku moc dobře nerozumím. Jakou služkou ses stala po svatebním obřadu? Není to spíš vina toho, jaký vztah jste si vytvořili, než vina "instituce manželství"???
Já nevím, někdy si fakt připadám, jako "konzerva", ale ta SVATBA má přeci veliký význam! Před lidmi i před Bohem (pokud to tak člověk cítí) se stáváte manželi - lidmi sobě nejbližšími, těmi, kteří spolu hodlají založit rodinu a prožít život v dobrém i zlém.
Píšeš, že by bylo krásné být právě s tím, s kým se Ti být chce. Pokud to pomine, půjdeš od něho dál... Není to trošku sobecké a podivné? Člověk přeci "zodpovídá za to, co k sobě připoutal", nebo ne? Odešla bys od partnera v nouzi? A především - CO DĚTI???
Ty snad mají právo na svého otce a spokojenou a vyrovnanou rodinu, ne?
Ta svatba byla vymyšlena právě proto, aby byla ustanovena nějaká "jistota", pro manžele i pro děti. Problémy se mají řešit - s největší snahou obou dvou zúčastněných. Ten trend - nerozumíme si - půjdeme od sebe - mě dost děsí. Místo toho, aby se 2 lidé snažili vyřešit problém, radši se vykašlou na vše, co spolu pěkného prožili a "jdou od sebe". A co je nejhorší, tahají do toho děti. A těch se nikdo neptá, co si o tom myslí.
Já se vdávala po 7 letech vztahu, žádná rychlovka, věděla jsem, že si beru "svého muže", už dlouho jsem ho považovala za "svého muže" i bez obřadu, ale tou svatbou jsme začali opravdový společný život, včetně společných financí, společného opravdového bydlení (byť jsme spolu trávili i před tím téměř veškerý čas), plánování rodiny... Opravdu jsem cítila, že ta svatba je velmi důležitý krok v našem vztahu.
Chápu, že každý to cítí jinak, vdávat se nechce apod., ale s tím, že "by bylo fajn být jenom právě s tím, s kým být chci" zásadně nesouhlasím. Je to alibismus a nezodpovědnost - zvláště pokud má ten pár děti.
Odpovědět
 Gábi, 2 děti 


A v čem je problém? 

(23.8.2007 10:43:54)
Myslím, že se zde řeší věci, které řešení nepotřebují. Jaký si to uděláš ... ;-) Někomu připadá nutné mít svatbu na zámku v bílém se spoustou hostů a vysokými náklady, někdo pozve hodně lidí ale omezí doprovodné šaškárny typu únos nevěsty a rozbíjení talíře, někdo se spokojí se se dvěma svědky a někdo nechce svatbu vůbec.
Jediné, co je léty potvrzeno, že vliv velikosti a nákladnosti obřadu je na délku trvání manželství mizivý. Jak říkavala moje babička "čím větší svatba, tím kratší manželství" ;-)
P.S.: Moc jsem nepochopila, proč se řeší přítomnost dětí na svatbě - to je snad samozřejmé, že pokud někoho pozvu, zvu zároveň i jeho nedospělé potomky.
Odpovědět
 Reya 
  • 

Re: A v čem je problém? 

(23.8.2007 15:30:39)
Ne tak docela. Je to nejen o charakteru svatby (nekdo ji pojima jako mejdan, kam se deti treba moc nehodi), ale taky prave o tech financich. Obvykle jich neni dost na to, aby clovek pozval vsechny, co chce. Uz jsem se setkala i s tím, ze nekdo nezval ani partnery nebo i manzela. Je to o domluve nebo vysvetleni.
Asi chápu, že to nekoho můze urazit, kdyz se dozvi, ze se pozvani nevztahuje na manzela, partnera nebo deti, ale faktem je, ze ta svatba je tech dvou lidi a oni predevsim urcuji, kdo tam pujde nebo ne. Samozrejme kazdy ma pravo ucast odmitnout, kdyz se ho dotkne, ze jako bez deti.
Odpovědět
 .Žaba 


No, tak ja som úplny antipríklad tohto článku. 

(23.8.2007 10:48:00)
Vydávala som sa v piatom mesiaci, pozývala som príbuzných po porade s rodičmi a svadbu mi platili rodičia. Nie preto, lebo som ja na to nemala, alebo som bola totálne pod vlpyvom rodičov (v čase svadby som žila už 10 rokov mimo domov a vlastne v cudzine). Jednoducho preto, že si úplne opačne ako autorka tohto článku myslím, že svadba je vlastne najma pre rodičov novomanželov. Hlavne preto, lebo rodičia nás (aspoň vo vačšine prípadov) vychovávali, a vobec venovali nám roky energie a lásky (aj keď netvrdím, že boli dokonalí), a preto majú právo sa svadby svojich potomkov aktívne (a organizačne) zúčastniť. (Najma ak o tú organizáciu majú taký záujem, ako to bolo v mojom prípade – ja som akurát usmerňovala, čo može byť, a čo v žiadnom prípade :-))

K tomu vydaju v tehotenstve. Dieťa bolo plánované, svadbu sme však urýchliť nechceli, pripadalo nám, že manželstvo má význam najma vtedy, ak sú deti – preto sme sa nebrali “len tak”. A teraz s dvomi malými deťmi hovorím na 100%, že som urobila dobre. Možno to niekto máte inak, ale ja si neviem predstaviť svadbu s tým, že vlastne musím kedykoľvek, keď bude záujem sa “vyzliecť” a začať kojiť, (zvlášť pri hodinovom obrade v kostole), nechať sa potom poblinkať (obe deti blinkali zhruba do roka), tíšiť hodinový rev (a že ten mladší vydržal naozaj dlho!), uspávať a prebaľovať. Pri svadbe v tehotenstve toto všetko odpadá, jediná nevýhoda je v tom, že nemožte piť alkohol, ale to pri kojení tiež neprichádza do úvahy. Ale áno, svadba v tehotenstve má jednu nevýhodu – nevojdete sa do tých úžasných načačkaných šatičiek pre princezné...

Ako som písala, svadbu viac-menej organizovala moja mama – a robila to skutočne s potešením, ktoré som nemala do sdrce jej nedopriať, a platili moji rodičia. Nie preto, lebo sme to po nich požadovali (naopak, povodne sme boli dohodnutí, že ju hradíme my), nakoniec to však zaplatili moji rodičia, a to bol tiež jediný svadobný dar, ktorý som od nich dostala. Odmietnuť by skutočne bolo nezdvorilé.

Ešte k tomu autorkinmu výroku o sesternici, ktorej na svadbe bola, ale na svoju ju odmietla pozvať – nuž, keď ti tá sesternica nie je dostatočne blízka, aby si ju na svoju svadbu pozvala, prečo si šla na svadbu ty jej? Áno, myslím, že tento tvoj postoj je dosť sebecký... ale zároveň neistý, keďže ti tak leží na srdci to, aby sa nikto nevyjadril hanlivo o vašej výzdobe...

A svadba v 4? No, podľa mňa je to veľmi sebecké a nespravodlivé k ľuďom, ktorí ťa majú radi a detstvom ťa sprevádzali. Rodičom, ktorí údajne boli radi, že nemusí “blbnout se svatbou” by som neverila ani slovo. Skor mi to pripadá, že dodatočne nechcú deťom robiť výčitky – dobrým rodinným vzťahom by to rozhodne nepridalo.
Odpovědět
 Katka,kluci 4 a 8 
  • 

Re: No vidíš 

(23.8.2007 11:30:56)
No vidíš, to já jsem mamce věřila, že jí nevadila naše svatba ve 4 - naši neměli peníze na to, aby zaplatili svatbu pro 40 lidí a my jsme tenkrát právě uzavřeli hypotéku,takže jsme byli rádi, že jsme rádi... Myslím, že se jí fakt ulevilo - věř nebo nevěř.Oznámili jsme svatbu dodatečně a kamarádům koupili sud příští víkend. Roli u nás ale asi sehrála skutečnost,že už jsme tou dobou spolu už 10 let žili "na hromádce". Vzít jsme se původně nechtěli, ale kvůli mimču jsem muže "ukecala".Mimochodem, svatbu nechtěl také proto,že jsme se předtím jedné monstr svatby účastnili a manžel z toho měl noční děsy :),že by se měl k něčemu takovému "propůjčit". Bylo to takové to rozbíjení talířů,hamání ze společné polévky, rozbalování dárků před všemi hosty (cca 2 hodinová "super" zábava,jééé děkujeme teti,to se nám bude fakt hodit....),předčítání přáníček.....Můj chlap je takový ten fousatý introvert a tento zážitek ho dosti vyděsil :)
Odpovědět
 Gábi, 2 děti 


Re: No vidíš 

(23.8.2007 12:47:19)
Katko, přesně chápu, jak dokáže cizí svatba se "šaškárnami" vyděsit, natož to zažít na vlastní kůži ;-)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: No vidíš 

(23.8.2007 19:22:47)
Jojo, Káťo, mojí noční můrou byly dlouhá léta všechny ty příšerné skleničky, co dostali naši k ,,svatbě"..Nakonec to dopadlo tak, že poslední minisada opravdu hezkých zůstala a zbytek letěl neznámo kam..brr.
Odpovědět
 frantina 


Re: No vidíš 

(23.8.2007 19:53:21)
Lizzie,my jsme měli 70 lidí a pozvaným jsme dali kolovat seznam svatebních darů,takže teď máme komplet vybavenou domácnost,na dražší věci se složilo víc rodin a někdo dal peníze,za které jsme jeli na svatební cestu a ještě si koupili digifoťák.Všechno se dá vyřešit předem aby nebyly je ty skleničky.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: No vidíš 

(23.8.2007 19:57:40)
Vím, uvádím jen příklad:-)
Odpovědět
 KK 
  • 

Re: No vidíš 

(23.8.2007 19:28:53)
No, etiketa mimochodem prý říká, že se přání zásadně nečtou. Ani se přímo na oslavě nerozbalují dárky... Je to o názoru.
Taky se budu vdávat, a to v září. Svatba je velká, cca 60 lidí. Chtěla jsem původně velkou svatbu, ale teď bych raději tu malou ve čtyřech. Romantické představy jsem ztratila asi po 14 dnech. Nejvíc mě na tom štve, že se člověk snaží, aby se to všem líbilo, ale přesto se vždycky najde někdo, kdo začne kritizovat. Nejde se holt zavděčit všem.
Taky mě štve, že někteří pozvaní kecají do toho, jestli bude nebo nebude pozvaný někdo jiný (jestli pozveš toho a toho, nepřijdu x jestli nepozveš toho a toho, nepřijdu). No co už, snad to nějak přežiju.
Odpovědět
 Eva 
  • 

Svatba je zvláštní věc 

(23.8.2007 11:39:26)
Já mám ze svateb smíšené pocity, přestože naše vlastní svatba byla moc hezká.

Je to myslím dané tím, že svatba bývala tradičně záležitostí společenskou - tedy záležitostí celé široké rodiny, případně celé vesnice (často byly tyto dvě množiny totožné :-))
Dneska už často pouta v širších rodinách nejsou tak silná, už proto, že se lidé častěji stěhují, bydlí daleko od sebe atd. Samozřejmě také tím, že se dneska žije víc individualisticky než jako součást nějakého širšího společenství.

Tím vzniká dilema "pozvat či nepozvat" prapratetu z druhého konce republiky, která nás viděla naposled v plenkách.
A nejen to - při takové přípravě svatby vyplavou na povrch dávno zapomenuté křivdy, důvody, proč ten a ten nechce vidět toho a toho...

Ač nerada, musím přiznat, že i když jsme oba s manželem z úplných a dost spořádaných rodin, při rozhodování, koho pozvat na naši svatbu, toho vyplavalo dost.
A to jsme s manželem byli v dost dobré situaci - něco jsme si platili sami, navíc, zjednodušeně rodiče nevěsty byly "chudí" a blízko, zatímco rodiče ženicha "bohatí" a daleko. Mí úžasní tchánovci poslali velkorysou částku na přípravu svatby a organizaci nechali na nás, přijeli až na samotnou akci. Větší bitky byli s našima, přesně ve smyslu "co o nás lidi řeknou, když nebude řízek"! Doslova! (Chtěli jsme hostinu ve stylu bufetu, byť velmi bohatého.)

V něčem jsme ustoupili, v něčem stáli na svém. My sami jsme si svatbu užili, ale stejně jsem se dodatečně dozvěděla, co se které tetě nelíbilo. Jedna dokonce málem nepřišla, protože jsme ji nebyli předem pozvat OSOBNĚ. Ta samá teta pak když vdávala dcery, řekla: "já to platím, je to moje svatba a udělám si to po svém". A holky nemohly ani ceknout. Nevím jak vy, já bych na takovou svatbu (být nevěsta) neměla ani chuť jít :-)

Tak jsem se vykecala... celkem by se mi chtělo souhlasit s jedním z předchozích příspěvků - udělej to, jak chceš, lidi tě pomluví tak jako tak. Já ze svojí svatby vnímám poučení, že nejde tolik o styl a způsob, jako o vztahy. Zaprvé o ten můj s manželem - na kterém se toho velkou nebo malou svatbou tolik nezmění. A zadruhé o ty v rodině a okolí - těch dobrých si vážit, na těch horších třeba zapracovat a tam, kde není z druhé strany zájem... zůstat v klidu a nenechat se znechutit.
Odpovědět
 frantina 


Mluvíš mi z duše 

(23.8.2007 11:46:57)
Jestli se nepletu,tak slovo vdávat znamená předat dceru ženichovi.A kdo jiný by ji předal než rodiče?Rodiče nám zaplatili svatbu,dost velkou,tak mají právo do toho mluvit.Já mám takové rodiče,kteří mě k ničemu nenutili a nenutí a i když jsem některé příbuzné(většinou partnery příbuzných)nemusela,tak jsem akceptovala rozhodnutí rodičů.Své rodiče mám ráda a nepřipadala jsem si pod nátlakem.Tak jsem byla vychovaná,respektovat přání jiných.Protože to nebyl jen můj velký den,ale celé rodiny.Také jsem se nechtěla vdávat těhotná,ale stalo se během organizování.A jsem ráda,protože pořád na fotkách vypadám líp s bříškem než po porodu celá jaksi nakynutá.
Odpovědět
 Lizzie 


Jsem svobodná..:-) 

(23.8.2007 22:01:43)
Takže žádnou sestřenici jsem neměla ani kam pozvat:-) Jinak v článku jsem psala, že těm lidem, které na svatbu pozvat nechci na svatby nechodím. Ta sestřenice byla jen obrazným příkladem. Ne, sobec nejsem.
Chodím jen na svatby přátel a těch, které mám opravdu ráda.
A na tom nevidím nic sobeckého..neboť počítám s tím, že právě tyto lidi pozvu na svatbu též:-)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Jsem svobodná..:-) 

(23.8.2007 22:06:05)
Jinak mámě a tátovi se xkrát víc zavděčím tím, že jim jednou zaplatím dovolenou do země, kterou toužili poznat, přivezu k nim vnoučata apod. Jsou podobné nátury jako já a svatbu si užijí mnohem víc u toho prasete..Neboť takových těch velkých neosobních svateb (některé dobré, jiné horší) si zažili dost. Oni tohle nijak nehrotí..naštěstí:-)
Odpovědět
 zolynka 


Re: Jsem svobodná..:-) 

(24.8.2007 12:19:36)
jak vypadá "neosobní svatba"...???když mě někdo pozve, obvykle mě zná a pozvat chce (včetně platících rodičů) a já si pozvání cením, tudíž tam jdu!.. a není to kvůli pohoštění, protože stejně máloco jím..a to že tam JÁ nebudu všechny znát..tak to je jedno ne?..aspoň se seznámím s širší rodinou....a zároveň ale necítím povinnost zpětně někoho zvát zase na svou svatbu, když se s ním nestýkám...to abych si na to vzala hypotéku:))
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Jsem svobodná..:-) 

(24.8.2007 21:34:58)
Zolynko, někdy tě taky někde pozvou jen proto, že seš z rodiny a nevěstu si ani v životě vidět nemusela:-) Tedy pokud seš příbuzná ze ženichovy strany.
Odpovědět
 Beéli 


karneval 

(23.8.2007 11:16:40)
Podle mě je svatba karneval. Ty hadříky, slavnost,.. Těžko to udělat tak, aby si to jeden užil.
Alespoň tedy já a můj manžel. oba jsme lidé nespolečenští, tedy lidé, kterým nevyhovuje velká společnost, zdvořilé řeči, lehká konverzace, rozbalování dárků, jídlo přede všemi.. a zároveň jsme -bohužel?- tak slušní, že jsme na svatbu nedokázali nepozvat nebližší příbuzné...
Takže naše svatba bylo naše utrpení. S hosty jsme se rozloučili po obědě a sami se pak večer doslova "ožrali", abychom to všechno nějak pobrali...:)
Odpovědět
 Marta 
  • 

Svatba 

(23.8.2007 11:28:08)
Nevím, nějak článku moc nerozumím. To že je svatba záležitostí především těch dvou, kteří vstupují do manželství mi přijde dost jasné a to že si svatbu přizpůsobí především svým představám také. Myslím, že v dnešní době je opravdu málo svateb pod taktovkou rodičů a i když i takové jsou, tak s tím musí ti dva v podstatě souhlasti, takže není až tak co řešit.

Osobně jsem se vdávala z lásky ve 23 letech, z čehož byla naopak moje mamka úplně paf, protože ona i babička se vdávaly starší než já a to je dnes "ta jiná doba". Jenže mě vyhovuje mít takový průběh: chození - společné plány, bydlení - svatba - domeček - miminko. Nějak na tom nevidím nic špatného. Byli jsme oba mladí, neměli jsme nic a spolu jsme začali hospodařit, stavět a taky si založili rodinu. Nic se nezměnilo, nevím, proč se svatby tolik lidé bojí, proč by se od toho dne D najednou měli k sobě chovat jinak, vždyť všichni prohlašují, že je to jen papír, tak proč ta panika. Někdo se bojí, že se vše rázem změní a z partnera bude usurpátor a nebude to ono, někdo zase bláhově čeká, že po svatbě se vyvolený změní k lepšímu. Já nevím, ale mě přijde divný tohle.

Zato vdávat se s bříškem, mít velkou svatbu, vzít se jen v džínách podpisem na úřadě nebo mít svatbu třeba na zámku mi přijde vážně naprosto normální, plnohodnotný a v celku stejný, jen si každý může vybrat, co je jeho srdci bližší. Vždyť je to jen různý způsob, jak dosáhnout stejného cíle - s někým sdílet dobré i zlé, vytvořit pár a dát světu na jevo, že my dva prostě patříme k sobě a jeden druhému.

Přeji každému, kdo tento krok učiní, ať se mu vydaří manželství dle představ. Já bych hrozně ráda oslavila se svým báječným mužem zlatou svatbu a to bude teprve paráda. Pošlu fotky :o).
Odpovědět
 Zdenula 
  • 

svatba 

(23.8.2007 11:29:53)
Ahoj, tak já se musím taky přidat a zároveň pochlubit. Mimochodem tak náhodou jsem se vdávala tuto sobotu 18.8.2007 :-)
Ten den jsem byla naprosto spokojená a nervově vyrovnaná. Bála jsem se, že budu nervozní a nic si neužiju, ale pravda je úplně jiná. Užívala jsem si to v plné kráse, tak jak sin to asi přeje každá.
Pozvali jsme si opravdu jen lidi, které máme rádi a rodiče a sourozence. Takže na hostině nebyla ani jedna tetička a strejček, ale jen naši vrstevníci ( nejbližší přátele - kamarádi ). Celkem nás bylo 36 lidí. Oběd probíhal klasicky a odpoledne se začalo grilovat prasátko a to vážně nemělo chybu. Vydrželi jsme do dvou hodin do noci, všichni spokojení a šťastní.
Úpřímně, na mé svatbě mi nikdo jiný nechyběl a i lidé, kterým jsem kdysi na svatbě byla taky ne!
Nemuseli jsme hlídat tetičky jak se navzájem pomlouvají a strejčka jak obtěžuje přítomné dámy,...
takže rada - je to váš den a vy si určete, kdo s vámi v ten krásný den bude a kdo ne! Nenechejte si do toho kecat! Vše si udělejte podle svého a pak budete určitě šťastní a spokojení jako já a nyní už můj manžel :-)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: svatba 

(23.8.2007 19:18:42)
Zdenulo, gratulace!
Tak takhle si to nějak představuju, i když vím, že plánovat se nemá, ale vypadá to skvěle:-)
Odpovědět
 janna001 


Naše svatba 

(23.8.2007 11:39:47)
My jsme taky řešili, jak zvládnout svatbu tak, aby se líbila nám a přitom jsme nerozházeli moc peněz. Nejdřív jsme se chtěli vzít prostě tajně a pak to oznámit, ale přišlo mi, že by to mojí mamince bylo moc líto. Na druhou stranu, pojmout to tak, aby se to líbilo jí - to jest hromadný oběd příbuzenstva, byť blízkého - to jsem zásadně odmítla já. Představa, že trávím několik hodin slavnostního oběda v kruhu 30 sice blízkých lidí, ale všichni se tváří koženě a "děsně slavnostně" a snaží se být zdvořilí a slušně vychovaní až do morku kostí, aby se před tou druhou rodinou neztrapnili a protože se to prostě sluší - tak z týhle představy mám vyrážku ještě dneska. Podle mě je svatba událost jednoznačně pozitivní, proto má být veselá a uvolněná. Nakonec jsme to vyřešili tak, že nebude slavnostní oběd se svíčkovou a dortem, ale na pátou odpoledne jsme zamluvili moc útulnou hospůdku, s tím, že jsme zařídili studené občerstvení a všechno pití platili. Do tý hospůdky jsme pak pozvali rodinu i kamarády. Což některé příbuzné (moje) značně šokovalo (To jako nebude oběd? No já do žádný hospody nejdu!) a pozvání příkře odmítli. Dopadlo to dost netradičně i časově, chtěli jsme obřad odpoledne, ale úřednice na matrice nás několik měsíců předem příkře odbyla s tím, že na ten den je volný termín už jen v 9 ráno (pak jsem zjistila, že je to tu asi běžná praxe, aby tam chudák oddávající nemusel trávit čas až do odpoledne). Tak jsme se ráno sešli na obřad, pak jsme všem poděkovali, že přišli a že se těšíme na pátou. A rodiče jsme vzali k nám na pohoštění. Ještě bych ráda podotkla, že svatbu jsme si samozřejmě financovali sami.
Odpovědět
 Winky 
  • 

Re: Naše svatba 

(23.8.2007 12:13:05)
Tak nevím autorko proč takový výkřiky do tmy. Vás někdo nutí abyste se vdávala a dává podmínky jak to bude? Tyhlety "rezolutní rozhodnutí" jako že tohle rozhodně ne atp mi přijdou úsměvné. Nikdo přeci po tobě nechce zdůvod%nování proč a jak se berete....

Souhlasím že svatba je věc společenská, a jde mi jednak o mě a mého vyvoleného, ale taky o to, aby mou radost mohli sdílet blízcí lidé (ať už příbuzní nebo kamarádi). A to že se s některými příbuznými tolik nevídáme -no a co? To se jim mám jet podívat až na pohřeb?

Dneska je opravdu taková kupa možností, že mi nepřipadá nic revolučního na tom mít svatbu ve 4, 40 nebo ve 400. A i kdyby se nááhodou něco nezdařilo, dort se roztekl, řízky byly nedopečené a kytka zvadla ještě před obřadem - přeci budete svoji, ne?

Měli jsme svatbu taky mírně netradiční, můj muž byl v brnění (oblek ho stresuje), já v gotických šatech, pár kamarádů taky v kostýmech a jinak obyč. Obřad jsme měli odpoledne, takže pak společná "hostina" byla až jako večeře a to už bylo dost neformální. "trapné" krájení dortu a jedení společné polívky jsme si užili, dárky byly originální protože máme prima kamarády a trsajda se zvládla i když hudebníci byli spíš šumaři, a pro ty co to nebralo dávali vedle v telce hokej, začátek mistrovství, tak to nebyl problém se zdejchnout.
Náhodou to bylo třeba naposledy, co jsem viděla svýho dědu jak se směje, byl už hodně nemocnej a pak už tu s námi dlouho nepobyl. Jsem moc ráda že mě viděl šťastnou.¨

Tak hodně štěstí až se budete opravdu vdávat, a nedělejte si z toho zbytečné můry.
Odpovědět
 Reya 
  • 

Re: Naše svatba 

(23.8.2007 12:36:49)
Už jsem tu četla horší výkřiky do tmy. A jakože mně se těžko kdo zavděčí.
Je jasné, že někoho to téma nezajímá nebo zrovna tu situaci neprožívá...
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Naše svatba 

(23.8.2007 18:01:19)
To je příspěvek pro mě nebo pro jannu?
Odpovědět
 Repulsion 


Všechno má svá rizika 

(23.8.2007 11:52:42)
Zažil jsem malou svatbu - vdávala se spolužačka a pozvali jen nejbližší rodinu ženicha a nevěsty. My, spolužáci, jsme jim byli jen před radnici popřát a zazpívat. Pak jsem šli do hospody. Po pár hodinách pro nás přijel nevěstin bratr, že se to tam u nich nedá vydržet, jaká je tam nuda, tak ať to tam koukáme přijet roztočit :o) I stalo se.

Kamarád měl velkou svatbu. Jenže to tam nikdo neorganizoval, nikdo se nestaral o zábavu, takže lidi, co se znali, utvořili malé hloučky a bavili se jen mezi sebou. Nuda příšerná.

Moje sestra měla mezinárodní svatbu. Brala si Američana s takové dost zvláštní rodiny, a měla strach, jak ji, jako nevěstu, rodina přijme. Takže chtěla mít svatbu okázalou, protože Američané si na to potrpí. Obřad byl na jednom českém hradě, hostina pak v přilehlém zámečku. No, stálo to hrůzu peněz, ale páč mě sestra pověřila, abych to tam rozjel (dovolte mi, abych si tímto poklepal na rameno :o)), byl to večer velice vydařený. Jedna důležitá věc, když se dělá hostina pro hodně lidí - je třeba udělat zasedací pořádek tak, aby alespoň při zahájení seděli spolu lidé, co se neznají, aby byli tak nuceni se seznámit.

Jinak když se svatba odkládá, může to dopadnout taky jako u nás - několikrát jsme to měli v plánu, po každé nám do toho něco přišlo, až jsme si na to zvykli a přestali to řešit. Nijak nám to nepřekáží a i našemu okolí už to ani nepřijde :o)
Odpovědět
 Danny+1 
  • 

svatba mého bratra 

(23.8.2007 12:04:19)
Můj brácha se ženil hned po vojně (před 12 lety) a svatba byla hodně klasická. Hodně příbuzenstva ale jen z naší strany, strana nevěsty byla v menšině. Bohužel jejich svatba a hlavně organizace naší matky byla začátek konce jejich manželství. Matka si všechno organizovala a na přání hlavně nevěsty nebrala zřetel. Ve výsledku se ještě pohádali rodiče navzájem o to, co kdo platí a přinesl - nedivím se, příbuzných nevěsty bylo opravdu jen pár a nás asi 30. Dopadlo to tak, že hned od svatby spolu moje matka s nevěstou nemluvily - moje matka uražená ješitnost, že jí nevěsta neprokazuje dost úcty a nevěstě vadilo že jí tchýně (moje matka) do všeho "kecá". S vnoučaty se téměř neviděla, protože moje matka k nim nejezdila (přece nepřijedu když mě nezvou - taková blbost - buď chci přijet nebo nechci přijet!). No před pár měsíci se začal brácha rozvádět ... děti nevidí a veselo mu věru není.
Já jsem měla větší "štěstí", že žiju od matky 300km daleko a svatba byla tady a organizovali jsme si ji my sami s chápající mojí tchýní. Nemusím podotýkat, že to matka těžce nesla, že jenom přijede na svatbu a nebude nic organizovat, taky se moc nebavila a pořád jen kritizovala. Ale to je mi fuk. Svatbu jsem si udělala k obrazu svému a byla jsem spokojená. Taky svatba naštěstí nebyla příčinou hádek. Ještě pro zajímavost - hodně mých příbuzných jsem pozvala, ale všichni měli nějakou hezkou výmluvu proč nemůží přijet - přece jenom jídlo asi nikomu za 300 km cestu nestálo a já sama jsem je zřejmě nezajímala.

Lizzie - naprosto s tebou ve všem souhlasím! Svatba má být prima hlavně pro novomanžele. Ale umím si představit, že pokud se příbuzenstvo navzájem setkává i jindy než na svatbě, tak jejich účast může být moc hezká.
Odpovědět
 XY 
  • 

Netradiční??:-) 

(23.8.2007 12:08:56)
Já autorku docela chápu, zažila jsem si první svatbu tradiční....bílé dlouhé šaty, široké příbuzenstvo atd.atd. Všechno jsme připravovali dlouho a chtěli se zavděčit všem...což je utopie:-))) Stejně jsme se nevyhnuli pomluvám:-( No, ale my s ženichem jsme se bavili podle sebe, i když do nás "rýpali" starší svatebčané, že bysme měli sedět na svých místech a povídat si s tím, kdo za námi příjde, hahahaha:-))) No, rozvedli jsme se:-(

Příští sobotu se s přítelem bereme....asi netradičně, ale už se těšíme:-) Je to tajná akce, o které ví jen 5 lidí, ale na svatbě jich bude celkem 20:-) Proto se neregistruji, chci to tajemství udržet:-)) Můj tatínek bude slavit kulaté narozeniny a naše dcera rok. Jsou pozváni blízcí příbuzní na oslavu u našich na zahradě. No a v průběhu oslavy příjde matrikářka a bude obřad:-))) V džínách, na zahradě, naprosto neformálně:-) Ani svědci ještě nic netuší...spoléháme na to, že neodmítnou. Tak uvidíme, jestli nám to vyjde. Nechtěli jsme nic velkého, po nikom nechceme dary, chceme jen být "spořádaná" rodina se stejným příjmením....a bereme se samozřejmě z lásky:-)

A moje maminka vždycky říká: Svatba je Den těch dvou a hlavně oni by měli být spokojení!!! A taky: Je jedno jaká bude svatba, důležité je to potom...tedy manželství:-)))A já s ní souhlasím:-))
Odpovědět
 zuzana 
  • 

Re: Netradiční??:-) 

(23.8.2007 16:14:42)
Ahoj,

tento prispevok ma zaujal 100x viac ako uvodny clanok, ktory som moc nepochopila. Teda pochopila som clanok, len nechapem preco je na home pagi rodiny...

v kazdom pripade tebe prajem nech ti ta utajena svadba vyjde uplne podla predstav a nech dopadne skvele tatinkova aj babetkovsak oslava ako aj svadba ako taka!
len snad ich slak netrafi z toho soku, co im planujete pripravit...

a kto vas bude sobasit? knaz alebo nejaky pracovnik magistratu ci kto to realizuvava u vas...?

ale dobry napad, musim uznat!

mozno sa aj inspirujem!

z
Odpovědět
 XY 
  • 

Re: Netradiční??:-) 

(24.8.2007 7:54:07)
Zuzko, oddávat nás bude přímo můj tatínek:-)) Ten je taky jeden z lidí, kteří to samosebou ví:-)) Je místostarostou obce, kde bydlí a má právo oddávat na celém území obce:-) Stálo nás to sice 1000,- Kč, protože to není na místě obvyklém, ale snad to bude stát za to:-) Jinak za svědky chceme mou maminku a mého bráchu - ani jeden ale nic netuší:-) Bude to holt rodinná svatba:-)))
Odpovědět
 foxyik+Sofie 10/03+ Alex05/07 


Re: Netradiční??:-) 

(24.8.2007 22:38:48)
Tajemná neznámá, moc se mi váš nápad líbí, fakt supr a držím pěstičky ať se zadaří:-)Opravdu skvělé:-)))napiš jak to dopadlo, prosííím!
Odpovědět
 XY 
  • 

Re: Netradiční??:-) 

(25.8.2007 22:05:03)
Děkuji za "pochvalu" a přání. Snad všechno klapne a příští týden touto dobou dám vědět jak to dopadlo:-)))
Jenom řešíme, jak propašovat nenápadně kytku a koláče....ale ještě máme týden, tak na něco snad příjdeme:-))) Koláče napeču sama a dostanou je všichni až po obřadu:-) Aby "neremcali", že svatba bez koláčů není svatba:-)))))))
Odpovědět
 XY - Radka 
  • 

Re: Netradiční??:-) 

(7.9.2007 20:39:39)
Tak nevím, jestli si to ještě někdo přečte, ale slíbila jsem, že napíšu jak probíhala naše netradiční svatba, tak to plním:-)))
Už jsem tedy skoro týden vdaná paní a svatba byla podle plánu, jen nám to trošku zkomplikovalo počasí:-(
V pátek jsem celý den chystala jídlo na oslavu dceřiných 1.narozenin a taťkovy šedesátky. Moje mamča chystala u sebe doma další dobroty. Já jsem kromě domluvených věcí napekla pár koláčů a cukroví a zabalila je do tradičních balíčků....jen pro rodinu pozvanou na oslavu:-) Nakonec jsem teda musela zasvětit ještě jednu kamarádku s autem, aby mi koláče schovala a dovezla až těsně před obřadem, byla teda dost překvapená, když ráno v sobotu přijela a uviděla, co má vlastně schovat:-))) Ráno jsem si ještě zašla do květinářství a nechala si navázat "imitaci" svatební kytice (takhle jsem to podala prodavačce) z pěti žlutých růží. V půl jedenácté jsem dojela k našim a pomáhala mamče chystat tabuli a dodělávat oběd. V poledne přijela rodina, popřáli jsme tatínkovi i naší malé, připili na jejich zdraví a pustili se do jídla. Všechno mělo být venku na zahradě, ale protože pršelo, tak jsme měli hostinu ve sklepě - zní to asi divně, ale naši mají v jedné místnosti udělané takové posezení, je to tam hezké a čisté.....říkáme tomu HOSPODA:-)) Tam pořádáme různé rodinné a přátelské oslavy. Takže než jsme snědli oběd, tak už bylo skoro půl druhé a na dvě hodiny byl domluvený příchod matrikářky...bylo tedy třeba pomalu připravit rodinu na šok...musely se totiž nachystat určité věci, které u obřadu být musí. Tak jsme s "ženichem" začali hledat svědky - mou mamču a mého bráchu.....zrovna byli spolu bokem od ostatních, tak jsme toho využili: "Mami, brácho, chci se zeptat, kdyby jsme se s Martinem chtěli vzít, šli byste nám za svědky?" "Jasně!" zazněla dvojhlasná odpověď..."Fajn, to je super! Tak za půl hodiny dole v hospodě!!!" No, byl to trochu šok, chvíli si mysleli, že si děláme legraci, pak mamku napadlo, že by se měla převléknout, tak jsem jí to rozmluvila a řekla jí, že já už jsem dávno ve svatebních "šatech" (měla jsem na sobě rifle a bílé tričko...ženich rifle a modré tričko). Pak jsme to oznámili zbytku rodiny: "Když vás tady máme tak pohromadě, tak bychom vás rádi pozvali na naši svatbu...ale nebojte, nebudete to mít vůbec komlikované, stačí, když budete za půl hodiny na svých místech!!". Druhá vlna šoku, nedůvěry v to, že mluvíme pravdu...a my se královsky bavili:-))) Ve chvíli, kdy už si mysleli, že si fakt děláme legraci, se objevila kamarádka s koláčema a kytkou a došlo jim, že to bude asi fakt pravda. Přesně ve dvě dorazila matrikářka, předali jsme jí prstýnky a občanky, taťka se šel převléknout (jako jediný byl v obleku) a "nasadit medaili" a šli jsme na to. Naši malou držel Martin v náručí, já držela kytku, svědkové v třičtvrťácích a tričkách za námi, potutelné úsměvy ostatních, pláč tříměsíční dcery mého bratrance, komentář dvouletého synovce - co to děda povídá??, kyselý obličej pětiletého synovce jako reakce na to, že má "povstat", oblíbené "nenene" naší dcerky na jakoukoliv otázku.....no, bylo to super:-)))) Zvlášť když tatínek trval na tom, aby obřad jako takový byl klasický, tudíž k všeobecnému veselí matrikářka seznamovala snoubence s oddávajícím (otce s dcerou). Pak zaznělo naší hospodou dvojí ANO a bylo to:-))) Pak jsme do večera slavili akci 3v1:-))) Jak trefně poznamenal můj bratranec: "Přijel jsem slavit šedesátku a rok....a jsem na svatbě!"
Po počátečních rozpacích nakonec byli všichni rádi, že u toho byli....a hlavně, že už jsme "spořádaná" rodina se stejným příjmením.
Tak jsem se rozepsala, ale stručněji to neumím, snad tam není moc chyb, už se mi to ani nechce číst...lepší to bylo prožít.....
Odpovědět
 Baba Jaga 


Re: Netradiční??:-) 

(7.9.2007 20:52:49)
Tak gratuluji a preji hodne stesti. Presne takhle si predstavuji dokonalou svatbu :) My jsme taky nikomu nerekli, muj manzel volal ve tri memu tatovi a zadal o ruku, tata rekl ano, tak jsme se ve 3:10 vzali. A bylo to super.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Netradiční??:-) 

(7.9.2007 22:11:34)
Gratuluju, to muselo být moc fajn, je super, že jste si to užili:-)
Odpovědět
 JODIE 


Svatba za 14 dní 

(23.8.2007 12:37:31)
Mám inspiraci pro ty, co nechtějí kolem své svatby zbytečný humbuk příbuzenstva. My dva jsme spolu byli pár měsíců, netradičně jsme se chtěli vzít již před početím dítěte, protože jsme cítili, že je to ONO :-) Když jsme však splodili syna a mi se začalo kulatit bříško, všichni se nás začali ptát, tak co svatba? Jelikož nemáme rádi nátlak a příliš velké plány a pozornost, zamluvili jsme to slovy, že teď je důležité miminko a svatba počká.. Jeden pěkný jarní víkend jsme si jen tak povídali na procházce a napadlo nás, že by se nám líbila svatbička právě teď, kdy se probouzí jaro a my jsme pocítili, že je to právě vhodná doba. Tak jsme všem blízkým oznámili stručnýma za noc vlastnoručně vyrobenýma pozvánkama, že naše svatba bude za 14 dní na druhém konci republiky (část příbuzných z toho druhého konce pocházela, ale větší část se tam musela sama dopravit). Dopadlo to podle našeho očekávání, kdo nás měl rád a chtěl si to s námi užít, čas si udělal a přijel. Naopak kdo by jel jen z nutnosti, cestu si ušetřil. Svatbička se povedla a s bříškem v pátém měsíci se mi tančilo lépe než bez něj :-) Tak vzhůru do toho snoubenci! ;-)
Odpovědět
 8.5Yettynkaa12 


SVATBA V ŽUPANU 

(23.8.2007 12:51:35)
Haha, to já se vdávala v županu! :))) ne, nepřeháním, první svatba byla klasika v bílém, a druhá byla v historických kostýmech, ten můj byl z přešitého matčiného županu.
Odpovědět
 8.5Yettynkaa12 


Re: SVATBA V ŽUPANU 

(23.8.2007 12:53:54)
na svatbu nas vedl kat
Odpovědět
 Lizzie 


Re: SVATBA V ŽUPANU 

(23.8.2007 17:36:38)
Pohoda:-)Slušelo ti to.
Odpovědět
 lucka, 1 dítě 
  • 

souhlas 

(23.8.2007 12:56:45)
tak ty mi mluvíš z duše - přesně takhle jsem se vdávala já - rok a den po narození našeho prcka, protože jsem si svatbu chtěla užít bez stresu kolem malého, bez kojení, abych se mohla napít a až už budu v kondici. Vdávala jsem se na zámku - tím ovšem princeznování končilo a mecheche bylo na zahradě pod přístřeškem - peklo se prasátko a točilo pivo - 35 lidí si myslím že není zas tak malá svatba, ale hlavně to byli kamarádi se kterýma prožíváme vše - a proto i naši svatbu - příbuzenstvo jen to skutečně nutné, tj. rodiče, babičky a sestřenice se kterými se ovšem běžně stýkáme - zbytku jsme poslali jen oznámení, chtějí-li se podívat na obřad, rádi je uvidíme, ale toť vše. Dokonce jsme se vyhli i nudnému a stresujícímu společenskému obědu a čas svatby proto naplánovali až na čtvrtou hodinu odpolední - výborné, chudák manžel se nepařil v obleku. Je pravda, že pár negativních ohlasů, především z řad staršího příbuzenstva se ozvalo, ale my to neřešili a do ničeho si mluvit nenechali. Snad nejvíc ty tradičněji založené "mrzelo" nebo jak to nazvat jinak, že nedostávali výslužky - ale my prostě neviděli důvod, proč každého ještě zásobovat .... my si svatbu užili i bez toho a to i s hudbou z cd ve spíše rockovém stylu
Odpovědět
 Lenka 
  • 

Podle našich představ 

(23.8.2007 13:32:44)
Mám čtyřletou dceru, když jsem s ní otěhotněla ani náhodou jsem se kvůli tomu nehodlala vdávat.Oba nás děsily ty ceremonie, vážnost situace a vše okolo.Říkala jsem si,že až se na to budeme oba cítit, praštíme do toho.Za dva roky se to stalo.Bylo to podle našich představ a byl to opravdu jeden z nejhezčích dnů v mém životě, když pominu narození dětí.Na svatbě jsem byla já, můj nastávající, naše dcera,svědkové + dva další = celkem sedm.Svatba byla tajná, ve všední den.Obřad byl plný smíchu, protože naše dvouletá cácorka měla potřebu pronášet své komentáře ke všemu, připíjet na zdraví a nabízet oddávajícímu lízátko.Focení bylo nenucené, ne skupinky vaši - naši apod. a podle toho fotky taky vypadají - samozřejmně i díky skvělému fotografovi.Pak jsme si zašli na fajn obídek do zámecké zahrady.A protože jsme si nechali předem vytisknout oznámení o našem činu, vzali jsme auto a objížděli celé příbuzenstvo a předávali jim oznámení a pozvání na "akci", která se měla konat za čtrnáct dní.Konala se a byla úžasná, v civilu,uvolněná, prase na roštu, skvělá kapela, která hrála od polky po rock, a zábava až do rána.Měli jsme trochu strach, co budou říkat příbuzní, když jsme je tak obešli, ale reakce byly spíš opačné.Každý nám to schvaloval.

Tak to byl náš velký den - podle našich představ.
Odpovědět
 kiara +2 
  • 

Smysl článku 

(23.8.2007 13:10:55)
Nějak mi unikl smysl článku - autorka prostě píše, že si svatbu udělá podle svého. No, to nás většina přeci taky, ne? co je tu k diskuzi? akorát si každý může zavzpomínat na svou svatbu a nakonec se zjistí že to není ani o místě ani o počtu lidí...
Odpovědět
 Lassie 
  • 

Re: Smysl článku 

(23.8.2007 13:25:16)
Já bych tu uvítala nějaké tipy na netradiční svatby...
Pokud bych se vdávala, raději bych svatbu komorní, přítel je zase z konzervativní rodiny, kde se dá na tradice. Velká svatba plná tetiček a strýců, kteří se navíc mezi sebou ani nemusí a neustále spolu ve všem soupeří, mi nahání hrůůůzu. Nespala bych měsíc před svatbou a svatební fotky by šly hned po obřadu na půdu :-)
Líbí se mi svatby pouze se svědky(či v úzkém kruhu rodinném) a pak s kamarády víno, prase, zpěv...
Odpovědět
 fisperanda 


Re: Smysl článku 

(23.8.2007 13:30:13)
Víno, prase, zpěv...? To mě rozesmálo :o))))
Odpovědět
 jitka, pavlík 15 měsíců 
  • 

Re: Smysl článku 

(23.8.2007 13:59:07)
já jsem svatbu oznámila 3 dny předem, v předvečer jsme s manželem vybrali restauraci na oběd....a po obědě všichni alou domů.....a byl klid, nikdo se nestresoval, nikdo nikoho nepomlouval a hotovo, tečka...jen s prstýnkama to bylo horší, nevěděla jsem, že je to na objednávku, ale nakonec jsem nějaké sehnala...
Odpovědět
 mamča 
  • 

Re: Smysl článku 

(23.8.2007 14:29:28)
1. Každý styl svatby je pěkný, když je upřímný a z lásky
2. docela fajn je spojení rodiny s nejlepšími celoživotními kamarády - je to bezprostřednější a máme u sebe všechny milé lidi najednou
3. Kdo svatbu platí, ten má jaksi nárok vstupovat nejvíc do organizace, můžou si svatbu platit a organizovat i budoucí novomanželé, pak je režie na nich...Tím i prokážou svou zralost , samostatnost, organizační schopnosti a a schopnost se samostatně uživit.Rodiče jen pozvat tam a tam v tolik a tolik hodin.
Každý styl svatby je pěkný,pokud vyhovuje většině přítomných, hezká je i jen se svědky a pak jet na líbánky, zde je ale nutno to vynahradit před nebo po svatbě posezením s rodiči a prarodiči.
Odpovědět
 Reya 
  • 

Re: Smysl článku 

(23.8.2007 15:33:12)
Mamčo, vyzdvihla bych tu čl. 3. Já jsem se třeba přizpůsobila, protože mi část svatby platí rodiče. Takže chápu, že do toho mají právo aspon trochu mluvit. Kdybych si ji právě platila celou sama, tak s mnohem cistsim svedomim vykaslu na nazory druhych. :-)
Odpovědět
 MM, 2 kluci 
  • 

Pro Lassie aj. - netradiční svatba... 

(23.8.2007 14:59:27)
Ahoj, tak co se tipů na netradiční svatby týče, tak např. místo, kde se obřad koná, může být někde venku, my jsme měli svatbu v parku Podvinný mlýn, Praha 9 (Vysočany), radnice této mětské častí to nabízí, ale snad je to dnes možné už na dalších místech v Praze či okolí... (Původně jsme chtěli úplně v přírodě někde mimo město, ale to by se obtížne organizovalo, řada lidí- třeba bez auta by měla problém tam dorazit... atd.)

Na průběhu obřadu jsme se domluvili s paní oddávající. Např. nám přijde absurdní aby někoho z nás k "oltáři" někdo vedl. Proč se toto dělá nechápu, to je snad ještě z dob nevolnictví?! To že se vezmeme a chceme spolu žít, je svobodné a dobrovolné rozhodnutí nás dvou a nikoho jiného, tak proč by nás měl někdo vést? "Vedli" jsme se tedy sami - ruku v ruce jsme při hudbě z magneťáku prošli mezi přítomnými hosty až před ten pultík paní oddávající a obřad začal.

Prstýnky máme titanové, protože se nám zlato nelíbí. Jsou z jednoho piercingového studia, kde prodávají ale i prstýnky a lze si do nich nechat něco vyrýt, ty naše jsou jinak úplně jednoduché, myslím že moc hezké :-). Bylo to v Plzni ale určitě by se něco takového našlo i tady.

O oblečení jsem se zmínila už v přípěvku výše.

Jinak - restauraci na oběd jen v úzkém rodinném kruhu jsme vybrali podle toho, která se nám ze dřívějška nejvíc líbila a pro tento účel zamlouvala (taky jsem chtěli aby např. v nabídce měla také vegetariánská jídla apod.) Podnik kde uspořádat večerní párty jsme hledali po internetu a pak jsme se tam šli podívat a domluvit se - zjistit jak to tam vypadá, kolik se vejde lidí, zda je místo i na tancování, jaké jsou ceny, jaký je jejich celkový přístup... Zvolili jsme nakonec dobře. Kdybychom měli dům či chalupu se zahradou, asi bychom udělali oslavu tam, ale tohle bylo nakonec taky fajn.

Máme dobrou zkušenost s tím, pozvat prostě všehcny lidi, se kterými jsme v ten den/večer chtěli být - bez ohledu na věk a zda šlo o příbuzné, přátele či kolegy. Vznikl tak zajímavý mix lidí, kteří se skvěle bavilil povídali si, tančili... atd. Spousta hostů nám potom říkalo, jak se jim to právě proto líbilo.
Myslím že je to i nejjednodušší, mít prostě kriterium "koho tam chci" a hotovo. Vlastně jak jinak, že?

No a jak píšeš o tom placení - přijde mi normální že v zásadě jakoukoliv oslavu platí ten kdo ji pořádá, takže v tomto případě novomanželé - přičemž když nám manželovi rodiče nabídli že v rámci svých možností částečně na něco přispějí, tak jsme rádi přijali. Moji rodiče přispěli zas mj. tak, že mi máma ušila šaty a oba nám pak při obřadu v parku zahráli na klávesy a saxofon několik skladeb, které máme rádi :-).
Odpovědět
 Mamča 
  • 

Re: Pro Lassie aj. - netradiční svatba... 

(23.8.2007 15:36:45)
jo,jo, souhlasím. Líbí se mi to tak.Jste akční a samostatní.
Víš, jen někteří si nechají vše zaplatit, poorganizovat, oběhat, sami jsou pohodlní nebo nerozhodní, a pak kritizují......
Pak mi to připadá,že si jen naříkají, že je někdo někam vleče, a přitom si to sami zapřičiňují.
Totéž mi připadá někdy i s bydlením. Bydlí u rodičů, a pořád na ně nadávají, místo aby se postavili na vlastní nohy a zařídili si vlastní bydlení.
Odpovědět
 Adda6a 


Re: Smysl článku 

(23.8.2007 14:17:09)
Bingo!!!
Taky mi nejak unika smysl ... resp podsouva se domnenka, ze autorka se nejak nedokaze smirit se svymi predstavami, resp nedokaze o nich presvedcit svoje okoli a snazi se najit omluvu a podporu.
Odpovědět
 Kiara + 2 
  • 

Re: Smysl článku 

(23.8.2007 16:27:03)
Jo jo, když o tom přemýšlím, mám dojem , že tímto článkem s někým polemizuje, připadá mi to napsané jakoby na truc.... (zřejmě rodičům).
Jinak padají tu zlatá slova od Mamči a spol. My jsme se s manželem přestěhovali na druhý konec republiky od veškerého příbuzenstva a na svatbu jsme je prostě pozvali. Vše jsme zařídili a zaplatili my - tudíž to bylo podle nás. Ale všem se to líbilo - jsme celkem konzervativní. Když se potom vdávala sestra, zařizovali to moji a švagrovi rodiče a jsem ráda, že jsem takovým zmatkům unikla. Vřele doporučuji zařídit a zaplatit si svatbu sám! pokud rodiče chtějí přispět, může to být třeba formou svatebního daru (klidně i peněžního).
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Smysl článku 

(23.8.2007 17:26:42)
Já tu podporu mám, ale spíš je to taková úvaha nad tím, jak se i dospělí, samostatní a mnohdy velice inteligentní lidé dají ovlivnit okolím..
Odpovědět
 zolynka 


Re: Smysl článku 

(24.8.2007 12:01:07)
mluvíš mi z duše...většina článků od této autorky je podobných..já bych je spíš dala na nějaký server, kde se mohou zveřejňovat úvahy, povídky..protože články jsou jazykově zdařilé a i docela vtipné..ovšem na rodinu.cz mi moc nesedí..
..snad mě teď autorka moc nesepsuje:)

Lizzie přemýšlej o tom...dobrý server je třeba www.totem.cz
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Smysl článku 

(24.8.2007 17:09:48)
Zolynko, já publikuji na spoustě webů, ale sem sem tam něco hodím proto, že mi to k rodině patří (jako to co např. píše Monty apod.), prostě rodina není jen kojení apod, navíc se pod tím většinou rozběhne slušná diskuse. Ano, mám pocit, že na rodinu to prostě patří:-))
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Smysl článku 

(24.8.2007 0:38:33)
Kiaro, jak vidíš, k diskusi je tu dost. Dámy si zde vyměnili tipy na svatbu, své názory apod. A to je super..
Odpovědět
 křepelka 
  • 

tajná svatba 

(23.8.2007 14:28:43)
Taky jsme měli tajnou svatbu. Občas mě napadlo, jaké by to bylo jinak, ale klady převažují. Manžel je o 8 let starší, má mraky přátel a rodinu držící víc při sobě, já bych dobré přátele spočítala na prstech jedné ruky... Navíc v době, kdy jsme se brali, jsme neměli ani jeden práci, natož byt :-). Rychle jsme se shodli na tom, že to uděláme s minimem nákladů a s minimem křeče. Svatba byla za 14 dní po rozhodnutí, šaty jsem měla z obyčejného obchodu (bílé) a korkové pantofle, všechno nás vyšlo tak na 2000 a ušetřili jsme si uplakané proslovy apod. Spíš než rodičům to bylo myslím líto některým kamarádům. Oslavu jsme udělat nemohli, v té době jsme fakt sotva vyžili, studovali jsme. Zpětně se mi to zdá jako dost blbý nápad, mít svatbu bez jakéhokoliv zajištění. Ale byla to romantika a manžel mě otravoval od začátku chození každý den s tím, "jestli si ho už zítra vezmu". BYla jsem si naprosto jistá, že dělám správně. A pořád jsem šťastná. Svatbu beru jako něco hrozně důležitého, řeči o "papírech" mi připadají trapné. Je mi líto jenom toho, že je to jen (doufám) jednou za život. Vdávala bych se za toho samého hned znova.
Odpovědět
 Lassie 
  • 

Opakovaná svatba 

(23.8.2007 14:32:50)
A co udělat opakovanou svatbu? Nebyla by to krása? :-)
Odpovědět
 křepelka 
  • 

Re: Opakovaná svatba 

(23.8.2007 14:39:15)
No to by krása byla, ale nevím nevím... jak by se to udělalo s obřadem, my se brali v kostele, jedině že by to bylo jenom jako(?). Možná by to mělo větší význam třeba až po 10ti letech. Uvažovali jsme o tom, ale teď má manžel už moc práce a asi by se mu to nezamlouvalo. Udělal to někdo? Vím jen o Báře Basikové :-).
Odpovědět
 Eva + kluci (02,03,06) 


Re: Opakovaná svatba 

(23.8.2007 19:27:40)
V anglosaských zemích se pokud vím dělá "obnova svatebních slibů", kdy si s určitým odstupem, třeba 10, 20 nebo i 50 let znovu řeknou, že se mají rádi a že to, co si při svatbě slíbili, myslí pořád vážně. Bývá to i s "obřadem" v kostele, pozvou se hosti, děti, vnoučata... :-) U nás je jen stříbrná, zlatá, diamantová svatba, ale to asi spíš jen s rodinnou oslavou, bez toho "obřadu".
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Opakovaná svatba 

(23.8.2007 19:48:42)
i u nás lze udělat obdnovu slibu v kostele.
Odpovědět
 Grape - těhule v 7 měsíc :) 
  • 

Těhotná svatba 

(23.8.2007 16:37:57)
Musím napsat, že absolutně souhlasím se vším, co se v tomto článku napsalo..až na jednu věc :o) Já se vdávala před 3-mi týdny, tzn.v šestém měsíci těhotenství. A naše svatba? Byla prostě úžasná, romantická a jemná..a užila jsem si ji absolutně báječně. Moje bříško v dobře padnoucích šatech nebylo téměř patrné a vzhledem k tomu, že mám více než pohodové těhotenství, tak ani žádné zábavě nepřekáželo. A jak sebou mateřství nese klid, tak jsem nebyla ani nervózní, ani nic jiného..nenechala jsem se ukecat na hloupé zvyky a haldu "nepotřebných" lidí jako hostů. O takovém obřadu a oslavě jsem snila..a sen se mi splnil. Někdy tedy ani to bříško nepřekáží..nemusíte se bát :o)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Těhotná svatba 

(24.8.2007 0:34:20)
Grape, díky, absolutní souhlas samozřejmě není nutný, já nechci nikoho přesvědčovat, jen je to taková má úvaha, fejetonek. Je skvělé, že sis svatbu užila dle svého a vyvedla se vám.
Hodně štěstí v manželství i s malým svištěm/svišticí:-)
Odpovědět
 Grape 
  • 

Re: Těhotná svatba 

(24.8.2007 7:34:15)
To samozřejmě není o přesvědčování..chtěla jsem se jen přidat do diskuze s tím, že jaký si to uděláš, takový to máš :o) Což je právě ten absolutní souhlas. Moc se mi nelíbí, když se tyhle události pojímají tak, že jsou pro ty lidi, co přijdou a ne pro ty dva, o kterých to vlastně je.
I když se to nezdá, tak svatba je dost náročné rozhodnutí..a měla by především být příjemným dnem pro novomanžele, ne den plný stresu a zbytečností.
Navíc..každá nevěsta je krásná a měla by se ten den cítit jako středobod vesmíru :o) Možná hloupě napsaný, ale cítím to tak, a to zas nejsem až taková cíťa a romantik :oD
A mimochodem..je to svišť..celý tatínek..
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Těhotná svatba 

(24.8.2007 8:36:11)
:-)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Těhotná svatba 

(24.8.2007 9:07:06)
Grape, já si třeba vůbec nedovedu představit, že by novomanžel někde lítal a nuceně se bavil i s neznámými přibuznými apod., to samé já. To mi naprosto popírá jeden ze smyslů té svatební oslavy. To bychom pak asi padli a usnuli, unavení, bez nálady, co jsme z toho dne měli, co?
To se radši budu celé odpoledne a večer ,,tlemit" u ohně s partou přátel a pohodových příbuzných, užívat si muziku z CD a ráno si řeknu: ,,jo, byla to fajn akce:-)
Odpovědět
 Lizzie 


K článku 

(23.8.2007 17:42:06)
Takže díky za reakce, je super, když se pod článkem rozběhne taková diskuse, podporu nehledám, ale vaše názory, postřehy a polemiky jsou fajn.
Jinak - ne nehledám podporu. Já už podporu v rodině mám. Tedy čistě soukromá, neformální akce, rodinka na oběd, rodiče (jsou to pohodáři) + kámoši večer, ale to je ještě píseň budoucnosti.
Víte, mě spíš zaráží fakt lidské nesamostatnosti, který vidím ve svém okolí (a zrovna nedávno jsem ho spatřila zas). Že i inteligentní lidé v některých věcech ani nepípnou a podřídí se, nebudu mentorovat, ale hlava mi to poněkud nebere.
Jinak, jak již vyplývá z článku, jsem pro rozmanitost a každému samozřejmě vyhovuje něco jiného..
Odpovědět
 Eva 
  • 

Re: K článku 

(23.8.2007 17:48:06)
Asi mame stejnou krevni skupinu.jsem na tom podobne:-))
Vdavam se za mesic,mame triletou dcerku.Rodina nic netusi,jen dva nejblizsi pratele co nam jdou za svedky.Nehodlam se znervoznovat nejapnymi poznamkami cele rodiny o mych satech,ucesu,kvetine bla bla bla :-D.
Oznamime jim to na nedelnim obede,kam celou rodinu pozveme.
Ano je to od nas velmi sobecke-ale tady JDE O NASI ZABAVU.
Hezky den a prima clanek:-)
Eva
Odpovědět
 Lizzie 


Re: K článku 

(23.8.2007 17:50:34)
Díky, Evi, jsem ráda, žes to také pochopila tak, jak jsem to myslela:-))
Hodně štěstí:-)
Odpovědět
 zolynka 


Re: Lizzie nevidíš to černobíle?? 

(24.8.2007 12:11:02)
víš...možná tě zaráží nesamostatnost lidí, kteří si neprosadí své představy...mě zase zaráží, že vůbec nemluvíš o penězích...ona se svatba DOST prodraží..a to i malá v kruhu rodinném, pokud to nemá být "šupšup" bez oběda, oslavy..
..a pokud přistoupíš na to, že ti svatbu někdo zaplatí..no tak musíš pochopitelně brát v úvahu hlavně jeho představy a tradice...(viz. mamča)Z donucení si to asi nikdo zaplatit nenechá..to je docela komická představa:)
..mimochodem, když znáš takové případy ze svého okolí..ptala ses, jeslti jim to fakt tak vadilo..tak velká svatba..zadarmo..??? já myslím, že je to každýho věc..a že i velký svatby mají svou tradici..a že peníze jsou hodně velký kritérium!:)..hlavně prosím tě žádná klišé..jakože.."peníze nejsou všechno"..."prstýnky z trávy" a tak;)..realita je holt realita:)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Lizzie nevidíš to černobíle?? 

(24.8.2007 17:12:20)
Zolynko, pokud by mi tu svatbu chtěl někdo zaplatit za předpokladu, že se do toho bude nějak extrémně plést (a také, že by na to měl právo), tak opravdu díky, nechci..
Radši si počkám na to, až si tu svatbu budu moci ,,dovolit".
Odpovědět
 Monika,Tobiášek-5měsíců 
  • 

Souhlasím 

(26.8.2007 22:47:57)
Souhlasím Lizzie,my jsme si platili svatbu sami a byla super.A to jsme měli 60 lidí,ale ty co jsme chtěli my.Navíc jsme rozhlásili,že nechceme dárky (vzhledem k tomu,že jsme vše do domácnosti měli),ale peníze.Někomu se to možná bude zdát neosobní,ale nám se díky tomu vrátila polovina vynaložených nákladů a nenahromadily se nám dárky,které by pak stejně ležely někde bez užitku.
A je v tom i taková hrdost,že jsme to sami zvládli a nikomu nic nedlužíme.
Odpovědět
 Monika,Tobiášek-5měsíců 
  • 

Re: Lizzie nevidíš to černobíle?? 

(26.8.2007 22:52:27)
A ještě podotýkám,že jsme se brali po 6-ti leté známosti,až když jsme měli našetřeno a opravdu to stálo za to.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Lizzie nevidíš to černobíle?? 

(26.8.2007 23:39:03)
Moniko, souhlas, nerada nějak extra plánuji, ale takto si to prostě nějak představuji u sebe. Svatbu, až na ní budu mít, anebo takovou, která náš rozpočet tolik nezatíží - ale to si fakt radši počkám a udělám pěknou, podle sebe.
Jsou rodiny, kde se rodiče dosud nevzali, žijí jako rodina a myslíte, že to jejich děti nějak poznamenalo? Vždyť je znáte a možná to ani nevíte..a nemluvím o ,,dětech" jako pětiletých, ale i o dvacetiletých a starších slečnách/klukách.
Nějaký ten kratší časový úsek, když si počkáme..ono se to nezblázní:-)Jsou podstatnější věci. A dítě před svatbou by mi fakt nevadilo..
Odpovědět
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


80 lidi + - 

(23.8.2007 19:24:24)
ANO, ano ctete spravne. Vdavala jsem se pred sedmi lety a mela jsem na svatbe mozna pres 80 lidi..
V prave poledne obed, na radnici mimo bydliste nas obou (aby nas sousedi nepomluvili.. :-))
po obede foceni jen nas dvou v atelieru :-)
po foceni obed, ve dvanacti lidech (rodice, sourozenci nam sli za svedky, jejich pritejsky)
po obede kavicka dorrticek a pak hura odjezd na bujare veseli - na fotbalovem hriosti nam kamaradi od rana roznili prasatko a v osmdesati lidech se vypilo snad sest sudu piva.
Do tedka na to vsichni vzpominaji jako na nejuzasnejsi svatbu siroko daleko - kdo prisel prisel, kdo ne - jeho chyba :-) zvani byli vsichni :-) kamaradi, probuzni, kolegove z prace
Bylo to super, vrele doporucuju
Odpovědět
 Lizzie 


Re: 80 lidi + - 

(23.8.2007 19:27:16)
Tak to je mazec, věřím, že sis to užila, jinak já jsem přece jen větší introvert, takže místo stadionu bych volila nějakou tu zahrádku nebo chatu, ale koukám, že s tím prasetem nejsem sama:-)
Prostě pohoda a oblíbená muzika z CD přehrávače, sranda...
Odpovědět
 Venice+3 


Myrta 

(24.8.2007 0:03:11)
Holky, každá jsme to měla jinak...
My jsme bydleli stále každý doma, ale když jsme se rozhodli vzít, všechno jsme si sami zařídili, a rodiče prostě pozvali na svatbu. Vzhledem k tomu, že jsme si to platili sami, nebylo do čeho kibicovat. Když jsem ale viděla mami jak ji mrzí, že nemůže nic zařizovat - přidělila jsem jí sehnat a nachystat myrtu. Holky, co ta kolem toho dokázala udělat za šrumec.. Dodnes si děkuju, že jsme je do toho nezatahovali. Takhle to bylo podle našich představ. I když na cédéčka Buena Vista Social Clubu si starší 30ti let fakt nezatancovali...
Odpovědět
 Saimona + HONZÍK a dvě ségry 


souhlas 

(24.8.2007 7:24:19)
chicht,
jen souhlasím :DDDDDDDD !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
máme na věc uplně stejný názor :DDDD

simča
Odpovědět
 Laďka, 3 děti 
  • 

Jak jsem se vdala 

(25.8.2007 0:14:39)
Opravdu to není tak dávno, 27.7 2007, po 13 a půl letech společného soužití, 2 společných dětech(11 a skoro9), 1 rozvodu a dávné přísaze, že už NIKDY. Přesvědčilo nás společné zdanění manželů (to nám předevčírem zrušili) a hlavně to, že i po těch letech je nám spolu fajn. K oltáři mne vedl syn, mého muže dcera, jediná v nadýchaných svatebních šatech. My ostatní byli oblečení country a kovbojsky. Trochu jsme museli bojovat proti předsudkům typu: svatba v bílém, on nebude slavnostní oběd?, to budem vážně na zahradě?. Ale pozvali jsme jen ty na kterých nám záleží a máme je rádi, takže jsme strávili báječný den plný dětí, zvířat, koupání v bazénu, srandy, grilování, kytary a písniček. Většina svatebčanů spala na zahradě ve stanech a v sobotu jsme decentně pokračovali. Taky s tím byla spousta práce, ale svatba nás nepřeválcovala. Přeju každému, ať si může dopřát svatbu po jaké touží.
PS: Jen si nerozkopejte půl baráku jako my(předěláváme), nevypadalo to nejlíp. L
Odpovědět
 Martina, právě těhotná 
  • 

Vdávala jsem se těhotná 

(25.8.2007 16:29:39)
My jsme si nejdříve zarezervovali termín v kostele. Svatbu jsme už chtěli, protože jsme chtěli mít miminko a to už jako svoji. Antikoncepci jsem nebrala už asi 1/2roku, když jsem otěhotněla před svatbou, byla jsem nesmírně šťastná a vůbec mě nenapadlo, že bych si kvůli tomu svatbu neužila. Ve svatební salonu mi šaty trošku povolili a bylo to. Že jsem se nemohla opít jako tygr mi vůbec nevadilo, protože téměř nepiju. Svatbu jsme měli malou, krásnou a romantickou(14osob). Takže žádné vzdálené příbuzenstvo. Vím, že na svůj svatební den budeme i s manželem vzpomínat i když jsem se vdávala těhotná:-))
Odpovědět
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Taky nesnáším manipulaci 

(26.8.2007 13:25:59)
... a taky na nás byl vyvíjen tlak, byť poměrně malý, jak udělat svatbu podle představ druhých. Nakonec jsme si to zařídili podle svého a pěkně. Někdy se "NE" dá říct i bez zbytečných emocí, rozumní lidé by to měli pochopit a nezlobit se.
Jeden tip: pro "širokou veřejnost" jsme udělali krátký program a nechali známého připravit asi za čtyři stovky "raut". Po skončení programu jsme se zdrželi asi půl hodinky a odjeli jsme, ať si to tam hosté dojedí s chutí. My s těmi nejbližšími (dohromady nás bylo asi 15) jsme se odebrali na komornější hostinu, kterou jsme asi po 3-4 hodinách a rozbalení dárků včas rozpustili a šli si užívat novomanželskou noc (i když zdaleka ještě noc nebyla).
Takže: Takový raut s půlhodinkovou účastí může být v některých případech dobrým kompromisem :-)
Odpovědět
 Jarča a Sam a Nik(16.3.05) 
  • 

svatba - svatbička 

(26.8.2007 13:42:45)
Dnes je to přesně rok, co jsem se vdávala já.

U nás to bylo trošku jinak.. svatbu jsme si platili sami, jelikož nám rodiče řekli ... " máte svou domácnost..tak se starejte"

No je fakt, že jsme se rozhodli se vzít až po skoro 11 leté známosti, ale prostě jsme na lásku nechtěli "papír"

Také jsme řekla, že se těhotná vdávat nebudu a ani po nálehání obou stran rodiny, že by to tak mělo být.....

Narodili se nám dvojčátka a opět začal sílit tlak na to, že bychom měli děti vychovávat jako "rodina" , ale stejně jsem nechtěla a vůbec NE, když to někdo chtěl.

Po nějakém čase jsme se domluvili, že bude lepší, když budeme mít společné příjmení (spíše nám vadilo, že to okolí motalo) .. prvně jsme chtěli skromnou svatbičku, jenže to neprošlo ... přesně jak je v uvodním článku.. tomu jsme byly na svatbě.. musíte mu to oplatit.

Plánováním svatby se začala rodina rozdělovat , jenže jsem řekla, že si to naplánuji sama a pozvu si lidi,kteří jsou nám blízko .... a ne manželové tetičky, které nás celou dobu neznaly a najednou se řekne svatba, tak pomalu stojí davy lid za dveřmi obřadní síně..

Jenže nastal další problém.. manželova nejužší rodina byla početnější a tak se zase začalo dohadovat o počtu najedné straně a na druhé... no hrůza.. nakonec jsme to zkloubila, když pár lidí bylo nafučených, ale museli to pochopit.. jde přeci o náš den a ne o "žranici"

V celém plánování mi nikdo nepomáhal .. bylo to tím, že jsem chtěla svatbu dle mých představ...v chaloupce s vlastní kuchyňkou (s kamarádkami na výpomoc) a parketem a hlavně oplocenou zahrádkou(kvůli našim dětem)
No byl to boj, polovina hostů ohrnovala nosem, ještě než to viděla a hlavně měli obavu, že se o něco budou muset starat ... oni jsou přeci na svatbě, ne....

Nakonec jsem si prosadila svou, protože mi nejvíce šlo o naše děti, kterým byl necelý rok a půl a restauraci s kameným schodištěm a u rybníka jsem rezolutně odmítla.

Nakonec se svatba všem moc líbila a byly spokojení a na náš den D moc rádi s manželem vzpomínáme.
Jarča
Odpovědět
 Banna a 3 bambolotti 


A co svatby v zahranici? 

(26.8.2007 15:45:08)
zajimalo by me, jestli ma nekdo zkusenosti s mezinarodnimi svatbami? Muj pritel je cizinec a oba mame myslim docela dost lidi, ktere bychom pripadne radi videli na sve svatbe...ne, ze by to bylo nejak aktualni, ale kdyz je to tema "nakousnute" :-)...pro moje rodice by bylo narocne presouvat se nekam tak daleko... jedni moji znami (ona Ceska, on Francouz) meli svatby dve - civilni v Cechach, cirkevni ve Francii...prijde mi to jako fajn napad, ale ty finance!!

Nejake zkusenosti?

Jinak naprosto souhlasim s tim, ze na svatbe by meli byt lide, ktere mame radi a chceme s nimi ted den sdilet..bez ohledu na prislusnost k rodine nebo pratelum...zaroven si ale dovedu predstavit (i z vyse uvedenych duvodu), ze to neni vzdycky tak jednoduche
Odpovědět
 Lizzie 


Re: A co svatby v zahranici? 

(26.8.2007 17:39:22)
Banno, ta svatba nadvakrát je sice hezký nápad, ale máš pravdu, ty finance. Pokud tvoji rodiče nemohou (nechtějí) příliš daleko cestovat, tak zkuste svatbu v Čechách. Jednak vás to vyjde patrně levněji, no a pokud francouzské straně (nevím, kolik byste chtěli lidí), zajistíte ubytování, dalo by se to zvládnout, ne?
Ale to je jen taková úvaha.
Hodně štěstí a dobrých nápadů.
P.S: No, pro Francouze bude třeba svatba v Čechách ta správná ,,exotika":-) Ještě jim uděláš radost.
Odpovědět
 ttwister 
  • 

:o)) 

(26.8.2007 19:00:53)
Lizzie, my měli svatbu před pár lety.. zařídili jsme si ji s manželem sami, měli jsme obřad a oběd s nejužší rodinou a s našimi nejlepšími přáteli a večer "pařbu" s kamarády a se zbytkem rodiny /které jsme nepovažovali za nutné pozvat ke svatebnímu stolu, bo by jsme se tam ani nevešli/, opékalo se prase a kýta, točilo se pivko, na svatbě nám hrál kamarád DJ, který vyslyšel přání všech, takže se hudba pohybovala od Dana Landy po nefalšované country a i na "kdyby ty muziky nebyly" došlo... bylo to super... svatební a posvatební párty trvala celý víkend, měli jsme to u kamaráda v hospůdce a bylo to opravdu lepší, než hromadná rodinná kdesi na obecním sále, popř. na jiném kultivovaném místě s hudebníky typu: zpěvačka a klávesista.

tak si, až na to dojde svůj velký den užij, podle svých představ. Katka
Odpovědět
 Lizzie 


Re: :o)) 

(26.8.2007 19:03:11)
Díky za přání, Katko. Měj se hezky, tvá svatba vážně musela být moc fajn, no a já doufám, že si ten svůj den fakt jednou užiju:-)))
P.S: Je super, žes ten fejeton vzala v pohodě a s nadhledem - tak jak měl být brán.
Odpovědět
 Lizzie 


:O) 

(27.8.2007 21:32:51)
Díky za pěkný mix názorů v diskusi pod článkem. Je skvělé, že jste si vyměnili tipy, zavzpomínaly na své svatební dny apod. Několik svateb je i velice inspirativních. Berte to jako fejeton.
Jinak já už s konečnou platností budu pobývat na ,,svých" webech, nechci být rušivým elementem, byť k rodině dle mě patří dost témat.
:-)Svatbám zdar. Lizzie.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: :O) 

(27.8.2007 21:46:53)
Sorry za i, nějak mi skáče, zda mluvím ke smíšeným nebo ženám..uf:-)
Odpovědět
 Katka 
  • 

Svatba... 

(28.8.2007 9:27:38)
Moc hezky napsane. Tez sdilim stejny nazor i ja.... Svatba ma bavit (uspokojit, atd.) predevsim novomanzele, nikoliv siroke pribuzenstvo (teticka z druheho kolene,atd.), ktere tam chodi prevazne kvuli zradlu .... :-(
A nazory jako musis pozvat ty a ty a ty, protoze Te taky pozvali nejsou vubec dulezite. Chcete prece slavit svatbu a tento krasny den jen s temi, ktere jsou vasemu srdci nejblize... :-)))
K.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Svatba... 

(5.9.2007 6:32:35)
Jo, přesně tak:-)
Odpovědět
 Jana, svatba me čeká 
  • 

Chci svatbu pro sebe, ale přítel a rodiče pro ostatní - co s tím? 

(8.4.2008 17:49:56)
Ahoj všem,

mám stejný názor, že svatba by měla být především pro nevěstu a ženicha. Pokud jim jde o to, uspořádat pořádnou hostinu a žranicu, můžou to udělat přece kdykoliv. Ale svatební den, ten je jen jeden a je to určitá životní změna pro pár. Měli by si ho ti dva tedy podle mě pořádně prožít a procítit a ne se uhnat, aby všem vyhověli a uspokojili jejich očekávání.

Já osobně si představuji svoji svatbu na nějakém romantickém místě, třeba na hradě, zámku, s rodiči, prarodiči a přáteli. Nějaké tety, sestřenice, bratrance s rodinama zvát vůbec nemusím - s rodiči je navštěvujeme jen jednou do roka na Vánoce ze slušnosti a nemám si s nimi co říct. Ale oni nás taky pozvali na svatbu bratrance i sestřenice. Tak rodiče je chtějí pozvat za každou cenu, že se to prostě nehodí je nepozvat, když je to "rodina" a oni nás pozvali taky. Totéž říká přítel, také si chce pozvat všelijaké příbuzenstvo, protože oni pozvali jeho. Mě to ale přijde zbytečné utrácení hromady peněz, když to OPRAVDU nechci. To si raději pozvu kamarády, kteří mi jsou mnohem bližší než nějaká sestřenice 150 km daleko... Za ušetřené peníze bych trochu zařídila byt nebo s přítelem někam jela a také udělala bohatší pohoštění a výslužku pro těch pár blízkých, kteří by na svatbě byli.

Platit svatbu si asi budeme sami. Pochybuji, že rodiče něco přispějí. Ti na to nejsou.

Co myslíte, trvat si svém přání, jak chci svatbu, nebo se podřídit? Jsem jedna proti všem. Tak uznejte, že je to blbé.

A další věc, chtěla bych se vdát co nejdřív, abych se nemusela vdávat těhotná. Jenže na mimi to ještě nevypadá a velmi pravděpodobně svatba zrovna vyjde na období, kdy budu "v tom". Takto sem si to také nepředstavovala :( Jenže co chcete dělat, když přítel to do vás prostě dřív nestříkne? :)

Toť tedy můj názor.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.