Repulsion |
|
(17.8.2007 0:05:20) Reakce holčičky zaujala. Asi nebude hloupá :) Jinak je v tom vidět hodně tápání...
Když nám umřel dědeček (můj táta), děti to ještě moc nechápaly - zkoušeli jsem se jim to nějak vysvětlit, že děda už nebude, a reakce byly zajímavé - třeba naše prostřední se jednou zeptala babičky: "A není Ti tu teď smutno, když tu nemáš dědečka?"
Bylo milé, když dědu poznaly na fotkách... ale už pomalu zapomínají...
Něco jiného bylo, když nám umřela andulka - tu měly doma, denně na očích. A pak ji našly nehybně ležet v kleci. Pochovali jsme ji do země... myslím, že tehdy jim to došlo...
Bohem jim hlavu nepletu, samozřejmě.
"Vzdělaní" přátelé z midwestu apod. asi tak vzdělaní nebudou, když popírají Darwina. Jsou to normální bigotní modliči.
Darwin byl překonán v tom smyslu, že on si to představoval tak, že se jednotlivé druhy měnily vlivem vnějších podmínek. Ve skutečnosti to bylo naopak - příroda prostě vytváří nesčetné variace a v daných podmínkách přežije a rozmnoží se to, čemu se tam nejvíc daří. Je to celkem jednoduché. Pokud jde o pravděpodobnost vzniku života - ano, je malá. Ale těch planet je tolik, že někde prostě musel vzniknout. To máte jako s jackpotem Sportky - pravděpodobnost, že vyhrajete právě vy, je zanedbatelná. Nicméně těch lidí sází tolik, že někdo prostě musí jednou vyhrát...
Moje oblíbená otázka pro modliče a kreatonisty: Proč Bůh stvořil nejdřív dinosaury, nechal je pochcípat, a potom teprve člověka?
|
Linda | •
|
(17.8.2007 7:44:14) Jasně že je v článku vidět tápání - ve smyslu že dítěti není řečeno "Je to tak a tak." Jenže jak si jinak s dítětem povídat o něčem, o v čem sami nemáme jasno? Mě to naopak přijde fér, říct dítěti něco ve smyslu "Myslím si, že to je po smrti tak a tak, ale jiní lidé věří v něco jiného." A také přiznat, že jak to je opravdu, zatím lidé nezjistili. Sama jsem ateista a nevěřím v "nic", tzn. tak jako jsem neexistovala před početím, neexistuju ani po smrti. Samozřejmě ale nevím, zda to tak opravdu je a nemůžu to proto s jistotou říkat svým dětem...
Mě taky rodiče Bohem hlavu neblbli (odjakživa jsem si Boha zařadila do kolonky společně s Ježíškem, strašidly apod. pohádkovými bytostmi) a jaké bylo moje překvapení, když jsem pak v 16 letech poznala blíž kulturu v USA, kde většina byla věřících! Velmi těžko jsem vstřebávala, že tolik lidí včetně vysokoškoláků je věřících (a ano, i popírajících Darwinovu teorii). Prostě si myslím, že i ateisté by měli děti seznámit s Bohem (resp. s tím, že jiní lidé - a dokonce mnoho lidí - v něj věří), protože je součástí mnoha jiných kultur....
|
Radka-2 deti | •
|
(17.8.2007 15:11:35) Já si taky myslím, ze detem by se s ohledem na jejich vek mely ríkat veci i takové, kterým zrovna já neverím, aby si uz ony samy delaly obrázek o svete a ne abychom jim podsouvali nase teorie. Já svým detem dávám moznost, aby si ve svých malých mozeccích promýsleli vselijaké veci, pak me obvykle prekvapí, co následne vymyslí.
|
Repulsion |
|
(17.8.2007 15:44:36) Pro mě za mě, ale jsi schopna poskytnout jim skutečně vyčerpávající a opravdu nijak nezkreslenou informací v celé šíři? (a mají děti na to to vstřebat?):
To máme jen tak pro začátek antickou filosofii, judaismus, křesťanství, islám, buddhismus, hinduismus, šintoismus...
Kromě toho nechápu, proč bych měl dětem vyprávět něco o křesťanském bohu,když jsem přesvědčen, že je to volovina. A i bez mého přičinění děti vychytají všelijakých náboženských keců ze svého okolí víc, než je mi milé. Takže spíš je třeba uvádět to všechno na pravou míru...
|
Linda | •
|
(17.8.2007 15:59:56) Ne, opravdu nebudu dětem popisovat dopodrobna každé existující náboženství - nejen, že v tomto oboru jsou mé znalosti chabé, ale samozřejmě ani nečekám, že by to děti vstřebaly a že je to vůbec nutné. Tak, jak to řešila autorka článku, mi přijde pro potřeby 5 letého dítěte plně postačující. Myslím ale, že by mělo dítě vědět, že - na rozdíl ode mě - jiní lidé věří, že po smrti něco bude. Ale že nikdo neví, jak to je.
|
|
10.5Libik12 |
|
(17.8.2007 16:44:18) neproklikám se na začátek diskuse, ale zdá se mi obecně, že "pravověrní" ateisté se tímto způsobem brání případné deziluzi, což je hovadina. M. Kocáb uvedl v rozhovoru, že se děsně těší až umře, buď pozná Boha nebo mu to bude jedno.:)
Repulsion nebo Lindo, vy teda teda říkáte dětem co? " Možná, že je Bůh, ale já o tom dost pochybuju, takže to vypadá, že po smrti kohokoliv a kdykoliv není nic?" Hm, a to se obvykle děti zeptaj, jak to "nic" technicky probíhá. Nevím, a co hlavně, ani vy nevíte
|
Repulsion |
|
(17.8.2007 16:52:18) To je jednoduché - říkáme jim, že když člověk umře, tak už není. A dětem to problém nedělá. Problém ji dělá, když v nějaké pohádce jde někdo do nebe nebo z nebe zjeví - viz Lví král apod. To pak mají záludné otázky. Ale obvykle se spokojí s odpovědí, že to je prostě pohádka, a tam je možné všechno...
Deziluzi se žádné nebráním. Ale pokud jde o posmrtný život, jaksi jsem se ještě nedopracoval k teorii, která by měla logiku.
Takový malý příklad:
Sejdem se tam nahoře
Alena a Jiří se měli moc rádi. Byla to láska jak z červené knihovny. Vzali se, a už se těšili na svoje první miminko, když, co čert nechtěl, se Jirka těžce zranil při autonehodě. Ležel na jednotce intenzivní péče a Alenka pro slzy neviděla. "Neodcházej, lásko, prosím, zůstaň se mnou!" Jirka by ji rád poslechl, ale nebyl svým pánem - v mozku měl kousky skla. To jednomu změní osobnost. Pomaloučkou, polehoučku vyrovnával čáru………píííííííííííp. "Ach Jiříčku, lásko, co jsi mi to udělal? Co já teď tady?" Chtěl ji říct, že na ni bude čekat - tam. Že se není čeho bát. Že smrt je jen přestupná stanice. Už to věděl. Už si byl konečně jist. Kráčel za světlem a v ústrety mu kynula vlídná Tvář. "Já vím, miláčku," zvolala Alenka, jakoby vycítila jeho poslední myšlenku, "sejdeme se tam… nahoře!" Tak to pochopila! To je dobře! Usmál se Jiří sám pro sebe a překročil práh. U posledního soudu to dopadlo dobře - v jeho pozemském životě nebylo shledáno závažnějších prohřešků, a tak si Jirka odkroutil jen nějakých tisíc let v očistci, načež vstoupil do věčné blaženosti. Rozhlížel se po Alence, ale ta nikde. "Hm, že by taky vyfásla nějakou tu očistu? Taková čistá duše….?! No, zřejmě tu člověku opravdu nic nevodpustěj… měli jsem spolu předmanželský sex, používali jsme při tom kondom a takový ty věci. A když byla malá, tak nejspíš odmlouvala tu a tam rodičům… no jo, co se dá dělat. Tak holt ještě pár set let počkám. Netrvalo to pár set let ale pár tisíc let, ale nakonec se dočkal. Rozechvěle spěchal do přijímacího oddělení, kde se měl konečně setkat se svou láskou - ale co to? Alenka je tam, krásná jako tenkrát (duše přece nestárnou - to jen pozemské tělo chátrá) usmívá se na něj, ale za ruku ji drží nějakej úplně cizí chlap! "Ahoj Jiříku! To jsem ráda, že tě vidím! Tolik jsem se těšila! Tohle je Richard, můj muž." "Tvůj…? Já jsem přece…?" slova mu vázla v krku. "Ale Jiříčku, vždyť víš jak to chodí… nemohla jsem být po celou tu dobu sama…" "Ale to přece…!" "Vzpomeň si přece, co píše apoštol Pavel Korintským: ""Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu."" A já se samozřejmě vdávala v Kristu, jak jinak!" "To máš vlastně pravdu…" zamumlal Jiří a sám pro sebe dodal: "… i když on tam hned na dalším řádku píše:""Po mém soudu bude však pro ni lépe, zůstane-li tak…"" ale ono je to teď už stejně jedno…" "A určitě jste spolu v Kristu taky mrdali!" napadlo ho ještě, ale rychle se ten vulgarismus snažil zapomenout. Něco takového se v nebi prostě neříká - ani nemyslí. I poklekl Jirka pokorně před Tváří Boží a vroucně zašeptal: "Ó, děkuji ti, Bože. Nyní jsem tedy skutečně na věky věkův v prdeli!"
|
Grainne |
|
(17.8.2007 17:44:57) Repulsion, málem jsem upadla smíchy pod stůl nad tvým vylíčením posmrtného života v nebi. Asi je to trochu rána pod pás věřícím křesťanům, ale nějak mi to nebe taky pořád nesedí. Začnu přemýšlet o reinkarnaci, pokud se mi podaří odbourat představu proměny, či znovuzrození v podobě brouka např.
|
|
Kohnova | •
|
(17.8.2007 17:54:23) Rep., vsadim se, ze tohle ti admin smaze hned, jak na to prijde! Takove rouhani..:)
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 21:34:53) Repulsion, viz tvá "nebeská story" - není to příliš originální, podobnou námitku už položili Ježíši - viz Nový zákon :)
|
Grainne |
|
(17.8.2007 21:39:04) Ráchel, nekomplikuješ to zbytečně? Proč neříci, že děda je v nebi, až přijde čas, děti si samy udělají jasno. Nehledě na to, že v jiné diskusi jsem nebyla schopná vypáčit z věřících, co že to vlastně nebe znamená. Pokud se tedy nejedná o rodinu věřící, kde je jasno, není třeba věci komlikovat.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 21:39:57) Já bych také dítěti řekla, že děda je v nebi. Ostatně..nebe je dost široký pojem, nemusí to mít pouze ,,katolický" význam.
|
Grainne |
|
(17.8.2007 21:44:18) Tak, Lizzie, nebe ani v Bibli není vyhrazeno jen katolíkům. No, já jsem si to fakt v té bibli přečetla a ono je to s tím peklem, nebem a očistcem dosti složité.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 21:46:55) Grainne, já Bibli nečetla, ale pokud by bylo nebe vyhrazené jen katolíkům, čistě laicky, kam by se dostal ten zbytek, a nejsou to jen špatní lidé, že?:-) Pro mě jsou víra a církev 2 různé záležitosti..
|
Grainne |
|
(17.8.2007 21:51:05) To pro mě taky, tím spíš ti to doporučuju přečíst, já to našla ve vyhledavači, jen jsem zadala pojmy, když mi to katolíci nechtěli prozradit, fakt to stojí za to.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 21:56:59) Grainne, já nepochybuji o tom, že si jí jednou přečtu:-)
|
Grainne |
|
(17.8.2007 22:04:59) Lizzie, přečti, až bude správný čas, k ničemu tě nenabádám, jen že mně pojmy nebe a peklo hodně překvapily, říkala jsem si: tohle v křesťanském pojetí?
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:07:16) Grainne, no právě, já jí začnu číst, až se na ní budu cítit (což může být klidně až za pěkných pár let). Jinak mám kamaráda, ten Bibli čte, je i věřící, ale neřídí se všemi katolickými (biblickými) zásadami..ale říká, že je v ní dost zajímavého.
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 21:51:46) Graine, o očistci v Bibli není ani slovo.
|
Grainne |
|
(17.8.2007 21:56:05) To je pravda, o očistci ne, ten se objevil mnohem později. Omylem jsem mystifikovala.Tedy objevil se mnohem později v souvislosti s křesťanstvím. Mnohem dříve se vyskytl v mnohem starším náboženství, buhužel tím, že to není můj zájem, zapomněla jsem, odkud byl převzat a nebudu si teď hrát na chytrou a někde to hledat.
|
|
.. |
|
(17.8.2007 21:58:03) Katolicismus učí, že zatím co Kristova smrt na kříži umožnila, aby hříchy byly odpuštěny, pardonovaný hříšník musí trpět nedefinovanou bolest či muka - neznámé intenzity a časové délky, aby se očistil a mohl do nebe.
Zatím co Katolicismus připouští že je - teoreticky možné, aby se člověk očistil skrze utrpení tohoto světa a následnou smrtí, nikdo - ani papež sám neví, zda se tak stalo. A proto většina Katolíků očekává, že stráví neznámou časovou délku v očistci. Odmítnutí přijmout tuto doktrínu znamená být exkomunikován z římsko katolické církve!
Jak Trent, tak i II. Vatikánský koncil mluví o těch, kteří - i když Kristus za jejich hříchy trpěl - "musí ještě za své hříchy trpět v ohni očistce." (Flannery)3 Vatikán II. dále vysvětluje svou doktrínu:
"Doktrína očistce jasně demonstruje, že i když vina za hřích byla odstraněna, trest za hřích, nebo za jeho následek může zůstat, aby byl hříšník vykoupen a očištěn svým utrpením... V očistci, duše těch kteří zemřeli v Boží lásce a byly upřímně kajícné - které ale neuspokojily dostatečným pokáním za své hříchy, jsou očištěny tresty, které byly designované k očistění hříchu.4
Co znamená DOSTATEČNÁ kajícnost? TO NIKDO NEVÍ! Katolická církev ji nikdy nedefinovala. Kde Bible tvrdí, že "trest očisťuje od hříchu"? NIKDE!
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:04:40) no, to je jeden z důvodů, proč nejsem katolíkem :) - čímž se ovšem nechci případných přítomných katolíků nijak dotknout. Jak já tomu rozumím z Bible, jsme spaseni z Boží milosti, když přijmeme odpuštění v Ježíši Kristu. Milost je milost - spasení si tedy nemůžeme nijak zasloužit ani "odtrpět". K tomu, co pro nás Ježíš udělal, nemůžeme nic "přidat".
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:05:32) Ráchel, já myslela, že seš katolička! Ty seš evangelička?
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:16:42) no, to je vtipné :) Nejsem ani katolička, ani evangelička... a ani chytrá horákyně! Jsem to, čemu se odborně říká evangelikál :) stručná definice evangelikalismu viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Evangelikalismus
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:17:21) Aha, tak na to mrknu:-)
|
|
Martina | •
|
(24.8.2007 15:27:39) Ráchel, věděla jsem, že jsme na stejné lodi, když jsem se prokousávala (nejen) Tvými příspěvky až sem :-) :-)
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(26.8.2007 22:45:24) no tak tož to zdravím, Martino :)!
|
|
|
|
|
|
Kohnova | •
|
(17.8.2007 22:42:03) Dotaz: "tresty, které byly designované k očistění hříchu.4" o jake tresty jde a kym byly designovany? A ctyrka je preklep nebo neco znamena? Mam pocit (ale nejsem ve veci katolicke teologie vubec kovana), ze snad i katolicka cirkev uznava fakt, ze zamery Hospodinovy jsou nam skryty. Takze at uz si vydesignujeme cokoliv, co nam osobne prijde pravdepodobne a muzeme to i odsouhlasit koncilem, nakonec stejne uvidime "az potom" a nebo mozna ani neuvidime, protoze ani to jiste neni. Jak psala Irena neco v tom smyslu, ze nabozenstvi je iracionalni zalezitost, no BAT, jaka jina zalezitost by to mela byt, mankote? Nabozensky prozitek je spiritualni zalezitost, jen je dobre si uvedomit, ze racionalni zalezitosti v principu nevylucuji ty spiritualni a naopak. To, ze mnoho prirodnich deju je vysvetlitelnych vedou, naprosto nevylucuje Bozi pritomnost nebo zamer a naopak Bozi existence nevylucuje vedu a jeji vyznam. Podle mne fakt nelze najit racionalni dukaz pro existenci Boha, to muze skoncit leda nejak legracne, proto se take pouziva v souvislosti s Bohem slovo VIRA. Jen jeste zvazme, jestli treba Buh neexistuje jaksi nezavisle na nasich virach a nabozenskych systemech, osobne myslim, ze jo..
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 21:50:50) Graine, my jsme věřící rodina a problém stím tedy vůbec nemáme. Náš děda je v nebi :)Já jsem zpochybňovala to, když někdo, kdo v nebe nevěří, říká dětem, že tam mají dědečka. Neumím si představit, že bych dětem říkala něco, v co nevěřím. Co oko nevidělo, co oko neslyšelo, co ani na mysl nepřišlo - to Bůh připravil těm, kteří ho milují :)
|
Grainne |
|
(17.8.2007 21:53:29) Ráchel, v tom je ta komlikace. Nebe rozhodně není sezení na obláčku. Nebe pro tento účel je opora, kam se dívat a kde hledat vzpomínky. Prostě si klidně to nebe za tímto účelem od křesťanů vypůjčím.
|
|
|
Repulsion |
|
(18.8.2007 10:26:45) Ono je také zajímavé, jak se křesťané nemohou shodnout na tom, jak to s tím nebem věčným životem vlastně je.
Nebe je katolický výmysl. Ale je to v rozporu s tím, co stojí v Bibli - tam je jasně řečeno, že mrtví budou vzkříšení až při druhém Kristově příchodu. O kterém nikdo neví, kdy bude. Což nám ovšem nastoluje otázku, pokud tedy exisuje nějaká nesmrtelná duše, tak kde pobývá celý ten čas? A v jakém stavu?
|
|
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 21:39:04) Ráchel, mám pro tebe otázku mimo téma, snad ti to nebude vadit. Bible zná rozvod. Jaký máš na něj názor ty? Já, byť pro některé je to dost kontroverzní, zastávám názor, že 2 lidé by se sice měli nějakým tím způsobem snažit svůj vztah udržet, ale pokud to není možné, nebo se vyskytnou nějaké vážné problémy (násilí apod.)je rozvod tím lepším řešením, akceptuji ho a schvaluji, nevím, už jako malá jsem chápala, že když jsou 2 lidé nešťastní, nemá cenu se trápit, tak mám snad takový zvláštní pohled..
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 21:59:30) Lizzie: Ráchel, mám pro tebe otázku mimo téma, snad ti to nebude vadit. Bible zná rozvod. Jaký máš na něj názor ty? Já, byť pro některé je to dost kontroverzní, zastávám názor, že 2 lidé by se sice měli nějakým tím způsobem snažit svůj vztah udržet, ale pokud to není možné, nebo se vyskytnou nějaké vážné problémy (násilí apod.)je rozvod tím lepším řešením, akceptuji ho a schvaluji, nevím, už jako malá jsem chápala, že když jsou 2 lidé nešťastní, nemá cenu se trápit, tak mám snad takový zvláštní pohled..
Ráchel: Otázka mi vůbec nevadí. Co se týče rozvodu, tak biblický pohled (nebo alespoň jak já mu rozumím) je tento: - Rozvod je možný v případě 1. nevěry jednoho z manželů, které není ochoten se vzdát; 2. nevěřící se rozhodne opustit věřícího. V obou těchto případech je možný nový sňatek. - Dále je možná odluka "od stolu a lože", když ti dva nejsou zjednodušeně řečeno "schopni spolu vydržet"; měli by ovšem pracovat na smíření, je-li to možné. - Pokud je ve hře násilí, alkohol, ohrožení dětí apod., myslím, že je rozvod také možný, ovšem není možný nový sňatek.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:03:31) Ano, Ráchel, ale proč není možný nový sňatek? To např. žena, která se stane obětí domácího násilí nemá nárok na to své ,,nové" štěstí? Čistě teoreticky se to dá řešit ,,životem na hromádce", byť to se též s katolictvím neslučuje, ale toto moc nechápu..a přiznávám, že od tebe to slyším poprvé.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:10:49) Lizzie, rozumím tomu tak, že proběhne sice "právní" rozvod (je to praktičtější kvůli majetkovým věcem, dětem atd.), ale to neznamená, že ti dva jsou rozvedeni "před Bohem". Prostě ten závazek trvá. Život není o našem nároku na štěstí, neseme si důsledky svých rozhodnutí. Zároveň někdy jsou lidské osudy velmi zamotané, těch variant je bezpočet a není na to vždy jednoduchá odpověď.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:11:51) Ráchel, no právě..víš, já věřím v něco ,,vyššího", ale zároveň jsem dost ovlivněná názorem, že život se má žít a tím se řídím. Jsem dost nepoddajný člověk..
|
Grainne |
|
(17.8.2007 22:17:12) Lizzie, to je zajímavé, ale mám to dost podobně. Věřím ve "vyšší moc", věřím v jedince a jeho život, věřím např. ve věrné partnerství, aniž bych ho musela mít posvěcené Bohem, nebo podepsané lidmi, ve své podstatě ctím i desatero, aniž by mi to někdo musel podsouvat a nepotřebuju to mít podepsané.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:21:46) Grainne, přesně tak. Já věřím v dobrý život, aniž bych to musela mít ,,posvěcené" něčím všeobecným. A též věřím tomu, že život je cesta - během níž člověk získá různé zážitky, potkává a zase opouští lidi, žije v manželství nebo partnerství..Ač tedy křtěná katolička jsem obklopena různými vlivy..a můj životní mix je ,,koktejl" věcí tradičních i netradičních (přiznávám, že kouskem duše věřím v převtělení duší..no docela dost) a zároveň mám v sobě představu o životě ,,jinde". Hlavně mám ale zažitou pořádnou dávku svobody.. Neboť dost těžce chápu, že se člověk zcela podřídí systému nebo náboženství (viz. různý fanatismus). Ano, to mě děsí.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:26:16) Lizzie: Neboť dost těžce chápu, že se člověk zcela podřídí systému nebo náboženství (viz. různý fanatismus). Ano, to mě děsí.
no, to tě naprosto chápu. Když se řekne "náboženství", tak mi naskočí husí kůže. Podle mě jde ale v křesťanství o něco jiného, než o nějaký systém či náboženství (čímž entvrdím, že si z toho někteří náboženství neudělali).
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:33:29) Ráchel, ano, já respektuji tvou víru.
|
|
|
Grainne |
|
(17.8.2007 22:26:48) Lizzie, teď si říkám, že stejně bych to napsala já. Myslím, že je to docela blízko různým východním náboženstvím, ale vůbec nemám potřebu to definovat, zařazovat atd. Prostě to takhle žiju. Taky mě děsí skupiny fanatiků a skupiny vůbec, někdy mám až problém se svou individualitou, takže mi chvilku trvalo, než jsem se s tím naučila žít. Pořád jedince někdo, či něco někam strká a sune, jen nevyčnívat z davu...
|
Grainne |
|
(17.8.2007 22:29:20) Ráchel, promiň, ale představa, že mi někdo bude předepisovat, či jen svolovat k tomu, s kým budu, nebo s kým nebudu žít, je pro mně jedna z nejděsivějších.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:37:28) Grainne, mě by se to také nelíbilo, ovšem někomu to vyhovuje, dává mu to jakousi vnitřní podvědomou ,,jistotu", nevím, jak to lépe vyjádřit.
|
Grainne |
|
(17.8.2007 22:43:58) Já rozhodně nikoho o ničem nepřesvědčuji, předhodím prostě názor a ten druhý na to může reagovat, nebo se mi vyhnout. Občas si říkám, že nakonec je to pohodlnější, mít víru a tedy jistotu, když navíc někdo špatně rozhodne za mně, nenesu na tom vinu...Takhle si všechno pěkně "vyžeru" ) promiň, ale výstižnější výraz mě nenapadl ), ale vím, že to nezměním a ani nechci.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:45:52) Grainne, opět souhlas.
|
|
|
|
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:36:19) Ano, Grainne, s tou individualitou jsi to vystihla naprosto přesně, cítím to stejně. Také to nechci nijak blíž specifikovat, jednak to neumím a pak to ani nelze. Prostě jsem středoevropanka ovlivněná východní kulturou, mám však uvnitř v sobě nějaké ty tradiční kořeny. Myslím, že podoný názor na život má mnoho dnešních lidí..
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:17:54) ...život se má žít a tím se řídím. Jsem dost nepoddajný člověk...
no - tak to jsme minimálně dvě :)
|
|
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:13:58) A ještě Ráchel, co když ten sňatek neproběhl v kostele? Např. jeden z manželů je nevěřící a nepodstoupili tu ,,přípravu" nebo co to je.. Já se v kostele vdávat nechci, ale teď mě tohle napadlo..
|
.. |
|
(17.8.2007 22:17:56) pokud snatek neprobehl v kostele, tak pred Bohem vdana nejsi...tzn. zijes pred nim na hromadce...
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:24:37) Dobře, před Bohem tedy budu žít pravděpodobně ,,na hromádce". Ovšem můj manžel bude mým manželem..proč? Protože ho tak budu chápat a brát.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:28:16) pro mě je manželství něco jako uzavření smlouvy "na život a na smrt" - před Bohem a před lidmi jsme si slíbili lásku a věrnost...
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:32:10) Vidíš Ráchel, a já zas věřím, že až se budu vdávat, toho člověka budu milovat a snad (bylo by to skvělé) s ním strávím i 40 let života, ovšem ,,na život a na smrt" to neberu. Promiň, ale na to jsem v životě viděla - byť jsem mladší než ty - až příliš moc věcí..
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:43:29) sorry, měla jsem asi použít klasické "dokud nás smrt nerozdělí"...
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:44:59) :-) Ráchel, já to tak pochopila, to je dobré.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:58:01) Lizzie, musím říct, že ač mám hezké manželství, tak byly chvíle, kdy mi právě to vědomí toho, že jsem se rozhodla "dokud nás..." pomohlo, jinak bych asi měla mnohem větší "zdrhací tendence". Myslím, že řada manželství skončí zbytečně, protože se nevyrovná s nějakou krizí, která byla možná řešit...
Graine, ono to ale není tak, že ti někdo něco předepisuje. Můžeš se vdát za koho chceš, ale pokud chceš k tomu dostat v církvi požehnání, tak to má určité podmínky. Navíc to je častý omyl ohledně křesťanství. Nejde o to, že ti Bůh něco zakazuje (ani v Desateru). Je to spíš tak, že Bůh říká: "Když se budeš chovat tak a tak, bude to mít tyhle důsledky. Když místo toho budeš dělat tohle, bude to mít tyto důsledky. Vyber si a doufám, že si vybereš dobře." Bůh nám dává svobodu se rozhodnout. Nikoho nebude nutit, aby poslouchal Jeho pravidla. Pak ale také musíme žít to, pro co jsme se rozhodli. Snad jsem srozumitelná.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 23:00:04) Ráchel, jistě, zdrhací tendence to jistě usměrní, ale já prostě zastávám názor, že než by vedle sebe byli 2 lidé nešťastní, tak ať se raději rozejdou. To už je můj názor a na rovinu říkám, že mí rodiče jsou stále spolu, tudíž nejsem dítě z ,,rozpadlé" rodiny.
|
Grainne |
|
(17.8.2007 23:06:19) Ráchel, jsi samozřejmě srozumitelná. Fakt je, že o požehnání nestojím a ani nežádám. Jsem spíš typ, který by byl schopen bojovat v tomto případě i s církví, ale požehnání považuji za lidskou smyšlenku. Bůh, jak říkáš, nic nezakazuje a nevyžaduje.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 23:11:59) nemyslím si, že požehnání je jen lidská smyšlenka. ale samozřejmě - nikdo ti ho nevnucuje. Jinak jsem to nemyslela až tak, že Bůh nic nevyžaduje...On chce celý náš život :) Ale jestli se rozhodneme mu ho dát, nebo ne, je na nás. A pak žijeme s důsledky svého rozhodnutí.
|
|
Grainne |
|
(17.8.2007 23:13:21) Ještě k tomu vztahu. S bývalým manželem, ač to byl řádně uzavřený sňatek, ne tedy před Bohem, ale přece jen s "papírem", jsme měli zdrhací tendence oba. Nejen zdrhací, ale i jiné. Teď vůbec nemám se svým současným partnerem ani myšlenku na cokoliv, co by vztah poškodilo, nebo rozbilo. Prostě jen ten první nebyl ten pravý. Jsme na sebe vázání až, dle vyjádření okolí i odborníků "nenormálně". Bez požehnání a bez "papíru".
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 23:19:18) Grainne, v jednom starším čísle psychologického časopisu jsem četla krásnou úvahu. Některým lidem dle autorky manželky svědčí a ,,kvetou v něm", jiným spíše uškodí a rozejdou se. Autorka uváděla příklad na sobě, že byť měla s bývalým manželem do svatby pěkný vztah, právě manželstvím se to pokazilo (ona to tam vysvětlovala lépe) no a teď již dlouho žije s přítelem, vdávat se nechce a je opravdu šťastná. Dodala tam, že i kdyby manželství neexistovalo, na určitém typu lidí by se to vůbec nepodepsalo - pravděpodobně by i tak žili v monogamních svazcích..ono je to trochu od tématu, ale: Mám pocit, že je jedno, zda je někdo šťastný jako 1. či 2. manžel, nebo družka.. No a též krásná věta moudrého člověka, paní, které si dost vážím (spokojená ženská se svobodnou duší): Já jsem ŠŤASTNĚ rozvedená:-))))))))..no a má dlouholetého přítele, dobrého týpka:-)
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 23:21:57) Graine, a to je právě ten rozdíl - já udělala ten slib před Bohem.
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 23:09:25) "než by vedle sebe byli 2 lidé nešťastní, tak ať se raději rozejdou" - rozumím tvému pohledu, proto také v Bibli najdeš tu odluku. Nicméně si myslím, že často jsou ti dva nešťastní proto, že na vztahu a smíření až tak nepracovali, nedošli si pro pomoc atd.... Zrovna nedávno si manžel povídal s jednou nám blízkou ženou, už je jí přes 70. Její manžel nedávno zemřel. Před cca 20 lety měli vážnou manželskou krizi, její muž měl dokonce poměr. Velmi dlouho se trápili a byli nešťastní. V církvi už jim všichni říkali, ať se tedy raději rozejdou. Jen jeden poměrně mladý člověk jim prý řekl, ať to nevzdávají. Nevzdali to a prošli tím. Já je poznala až po té krizi a měli opravdu nádherný, láskyplný vztah - nebýt toho, že byli ohledně své minulosti vždy velmi otevření, ani by mě nenapadlo, že to tak nebylo vždycky. Oba byli vděční Bohu, že s Jeho pomocí manželství zachránili. díky tomu pak také pomohli mnoha dalším, kteří procházeli těžkými časy... Takže prostě si myslím, že je důležité se nevzdávat tak snadno, jak to často vídám kolem sebe...
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 23:11:57) Ráchel, to je jistě dobrý příklad, ale v životě to pokaždé také nevyjde..ano lehkomyslnost apod., v tom také hraje roli, ale prostě i omyly se stávají a tak se stane, že se sejdou 2 typy lidí, kteří spolu šťastní být ani nemůžou. Ráchel, a i když se rozejdou..tak je to stále jejich věc a jejich životy..tak to chápu já..
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 23:20:28) Ráchel, to je jistě dobrý příklad, ale v životě to pokaždé také nevyjde..ano lehkomyslnost apod., v tom také hraje roli, ale prostě i omyly se stávají a tak se stane, že se sejdou 2 typy lidí, kteří spolu šťastní být ani nemůžou.
Lizzie, "v životě to pokaždé nevyjde" - to je přesně ono, tohle kdyby si ti dva tehdy řekli, tak by se rozvedli a bylo by to. To je to, co mě děsí, jak to lisé snadno vzdávají. Vím, že těm dvěma pomohlo i to, že něco slíbili před Bohem - dalo jim to sílu ještě zabojovat. "Vyšlo" to nikoliv samo od sebe, ale protože se tak rozhodli a Bůh jim v tom pomohl. Nemyslím si, že to nejdůležitější v životě je být šťastná :) Omyly se nestávají samy od sebe, jsme to my jako lidé, kteří se mýlíme, děláme špatná rozhodnutí a pak žijeme s následky. A ano, občas se sejdou dva lidé, kteří spolu vlastně žít nemohou - proto Bible připouští tu odluku. Prostě z mého pohledu mají sliby příliš velkou váhu. Znovu opakuji - chápu, že osudy mohou být velmi zamotané a není to v mém případě ani v nejmenším o nějaké tvrdosti či nepochopení pro lidské trápení ve vztazích.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 23:26:55) Vidíš a pro mě to důležité je. Já chci být šťastná, ráda bych aby byly šťastné mé děti i partner (partneři), abych někomu též k tomu štěstí dopomohla. To je nějak tak můj smysl života..
|
|
|
|
|
|
Repulsion |
|
(18.8.2007 10:44:06) "Bůh říká: "Když se budeš chovat tak a tak, bude to mít tyhle důsledky. Když místo toho budeš dělat tohle, bude to mít tyto důsledky. Vyber si a doufám, že si vybereš dobře." Bůh nám dává svobodu se rozhodnout."
Alébrž "svoboda je poznaná nutnost," jak pravil Marx, hehe :o)
Na takovou svobodu pánbíčkovi seru.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.8.2007 10:58:37) Repe, Bůh nemusí být nutně katolický Bůh. :o) Takže to vůbec takhle říkat nemusí... :o)
|
Repulsion |
|
(18.8.2007 11:04:56) Monty: Ten citát v úvodu, to napsala Ráchel, tak to vidí ona. Já tedy reaguji na ni.
Jinak - když se v našich končinách napíše Bůh s velkým B., tak je to zpravidla Bůh křesťanský, v menší míře židovský, v ještě menší islámský - což je vlastně pořád jeden a týž, že...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.8.2007 11:06:04) Já píšu Bůh s velkým B odjakživa a rozhodně tím nemyslím ani jednoho z těch, které jsi jmenoval. :o)
|
Repulsion |
|
(18.8.2007 11:10:18) Ty děláš vůbec spoustu věcí jinak, než je běžně zvykem :o)
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(18.8.2007 11:11:12) a?
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.8.2007 11:12:00) Asi proto, že nevím, co je běžně zvykem a nestarám se o to. Dělám věci tak, jak je cítím a jak si myslím, že jsou podle mne správný. Co si myslí jiný lidi, to je jejich věc a jejich volba. :o)
|
Repulsion |
|
(18.8.2007 11:15:58) "Jediný Bůh" je židovský vynález (tedy pokud to nepřejali od toho Achnatona)...veškerý monoteismus se odvíjí od toho... takže ten Tvůj Bůh bude nejspíš taky derivát toho židovského... i když si to třeba neuvědomuješ...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(18.8.2007 11:19:41) Třeba to jsou geny. Moji předkové z otcovy strany byli němečtí Židé, akorát tak nějak konvertovali. Já nevím, jestli je jediný Bůh. Třeba je jich i víc, ale pokud náhodou jo, tak je označuju souhrnným termínem Bůh. Minimálně si tím ušetřím pár ťuknutí do klávesnice. :o)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(18.8.2007 11:10:03) Na takovou svobodu pánbíčkovi seru.
no, však já ti to neberu :), klidně v tom pokračuj. Ale moc nechápu, jak můžeš někomu srát na něco, když nevěříš, že existuje :)
|
|
|
|
|
|
|
Barča, 2kluci | •
|
(20.8.2007 15:12:20) Můžu se taky na něco zeptat ? My jsme spolu už 18 rok a svatbu jsme měli jen na úřadě. Sezdat se chceme až v roce 20tého výročí naší svatby - tedy společného života. Jaký na to máš názor jako praktikující (a dle mého názoru srdcem věřící) křesťanka?
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(20.8.2007 19:36:41) Ahoj Barčo, psala jsi: Můžu se taky na něco zeptat ? My jsme spolu už 18 rok a svatbu jsme měli jen na úřadě. Sezdat se chceme až v roce 20tého výročí naší svatby - tedy společného života. Jaký na to máš názor jako praktikující (a dle mého názoru srdcem věřící) křesťanka?
Na to je těžké takhle obecně odpovědět. Asi se spíš nejdřív zeptám: Proč chcete mít svatbu v kostele? Jste "praktikující věřící"? Pokud ano, jakého vyznání? - to není nějaká lustrace :), jen se mi těžko odpovídá takhle obecně... Potřebovala bych nejprve vědět, na co se přesně ptáš, abych neodpověděla na něco jiného, než co tě zajímá.
|
Barča, 2kluci | •
|
(21.8.2007 7:38:34) No, asi tak. Já jsem katolík. Jsem pokřtěná, ale nijak k víře nevedená. Můj manžel je katolík, pokřtěný k víře vedený. Jsme nepraktikující z důvodu, že nechodíme do kostela. Oba máme názor, že víra je v srdci a s Bohem si to můžu "vyříkat" sama bez "panáčka". Když se nám narodil st.syn, tchýně vykřikovala, že neznaboha v rodině nechce. Chodili jsme na přípravu, pan farář náž názor znal - nebyl problém, sám uznal že víra není pouze v čárkách za docházku do kostela. Syn navštěvoval křesťanskou školku (výborná i v přístupu vysvětlování víry dětem), chodil do náboženství. Pak se změnil farář a syn odmítal do náb. chodit, nebavilo ho vybavovat hroby, ozdobovat kříže, malovat hřbitovy apod. Nyní mu bude 17let a "vyčítá" nám, že jsme ho nechali pokřtít, že nemá nyní právo volby. Mladšího syna jsme křtili "tajně" chyběli nám právě ty čárky za účast v kostele. To nás jen utvrdilo v tom, že mezi ně prostě nepatříme. V rodině máme fakt hustý příklad pokrytecké víry (tchýně, švagrová). Prostě já bych ani tak na tom obřadě netrvala - je to spíše manželovo přání, chce mít manželství "v pořádku i před Bohem". Doufám, že to je trošku srozumitelné.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(21.8.2007 10:04:34) Barčo, předesílám, že ti nenapíšu "katolický" poheld na věc, o ten bys musela kdyžtak poprosit někoho jiného. Mám z toho dojem, že byste si asi měli nejprve vyjasnit, proč jste vlastně katolíci. Protože vás kdysi někdo jako miminkanechal "pokřtít"? Osobně to vnímám tak, že pokud s nějakým společenstvím nežiju, nesdílím svůj život, tak proč bych tam měla žádat o požehnání pro svůj sňatek? Pro mne je církev (moje společenství, do kterého patřím) velmi důležité - nemyslím si totiž, že můžeme být "sólo křesťani". Potřebujeme kolem sebe lidi, kteří nás ve víře povzbuzují, umí nám říct třeba i něco nepříjemného, modlí se z nás a spolu s námi, nesou naše břemena a my jejich... Chápu, že když se člověk setká v církvi s pokrytectvím, je pak těžké důvěřovat. Můj přístup je to nevzdávat a hledat dobré společenství (ovšem s vědomím, že nikde to není naprosto dokonalé :)). Ale na tchýni a švagrovou (mám dojem, žes o nich v nějaké diskusi už něco psala) bych se vybodla :) Prostě odpustit a nechat být... ať se plácají ve svém pokrytectví. Jinak nevnímám požehnání k sňatku jako magickou záležitost, která funguje bez ohledu na to, čemu ten člověk věří. Podobně rozumím křtu. Podle toho, jak rozumím biblickému pojetí, tak křest má být výrazem osobní víry, nikoliv víry někoho jiného (např. rodičů). Nikdo nemůže "věřit" za nás - a proto jsem své děti jako miminka pokřtít nedala. Rozumím tomu, že se s tím teď tvůj syn pere. Nicméně já znám řadu lidí, kteří byli "pokřtěni" jako miminka a v dospělosti, když sami došli k víře v Boha, naznali, že ten dětský křest nebyl křtem v tom rpavém slova smyslu, a dali se pokřtít (upozorňuji, že to není katolický pohled). Rozumím tomu, že manžel chce mít i sňatek před Bohem. Ráda bych vás povzbudila, abyste hledali především Pána Ježíše a abyste hledali, na jakém místě církve vás Bůh chce mít...V Bibli je napsno, že Bůh se k upřímnému upřímně má a taky že se d najít těm, dko ho hledají celým srdcem... nevím, jestli jsem srozumitelná a jestli jsem odpověděla na to, co se ptáš, kdyžtak se zeptej na upřesnění...
|
Barča, 2kluci | •
|
(21.8.2007 11:24:20) Jasně, chápu. Pro upřesnění, manžel do kostela chodí né na společné mše, ale sám třeba na hodinku rozjímat (popovídat si s Bohem). Nám prostě vadí ta hromadnost (omlouvám se za ten výraz, ale je to jak stádo). Mě se prostě příčí být někde "zaškatulkovaná" z jakéhokoliv pohledu. Pro mě to není až tak důležité, ale vím, že manžel si to opravdu moc přeje. Nechceme také svatbu se mší apod., ale opravdu jen kněz,my,svědci a dost. Takhle se brala moje tetička také po spoustě let manželství.
Co se týká syna - on se s tím popere, mu právě vadí ten příklad věřícího, který se mu nutí - právě ta tchýně. Právě se chystá znovu číst bibli (nedá se pojmout a pochopit vše za jedno čtení). Asi tak. Doufám, že to není moc chaotické.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(21.8.2007 11:43:04) Barčo, přeju vám i synovi Boží požehnání ve vašem hledání. Chápu, že vám vadí "stádovost", na to já taky nejsem. Tedy, nevadí mi být na bohoslužbách, kde je hodně lidí, ale vadí mi, pokud vnímám, že jde o formální, nikoliv osobní záležitost. Tedy že jde o "uspokojování náboženských potřeb" místo osobního vztahu s Bohem a o následování vzkříšeného Krista.
|
Barča, 2kluci | •
|
(21.8.2007 12:04:40) Díky.
|
|
|
|
|
Lizzie |
|
(21.8.2007 17:18:07) Barčo, já ti rozumím, ale být tebou, manželovi jsem tak ,,nepodlehla". Též nějak tak chápu myšlenku syna, já křtěná sem, ale ke katolictví nevedená, tudíž mě to nijak neomezuje, ovšem pokud syn vyrůstal v podobném prostředí, fakt s ním ,,cítím"..Jedni z nejhorších jsou právě ti ,,pokrytečtí věřící"..no a když vaše tchýně vykřikovala, že ,,neznaboha" nechce..to je fakt síla, asi bych se naštvala a dost.
|
Lizzie |
|
(21.8.2007 17:25:10) A dopadlo by to tak, že milá zlatá by mě obvinila z neúcty ke staršímu a čemusi dalšímu..no, ale věřím, že by byla zticha. Barčo, tuším a vím, jak důležité jsou dobré rodinné vztahy a asi jsem držka, ovšem na tchýninu reakci platí jediné přísloví: ,,na hrubý pytel, hrubá záplata..".. No a dítě jako miminko pokřtít nenechám..ať si pak vybere..
|
Barča, 2kluci | •
|
(22.8.2007 10:04:21) Pro mě důležité rodinné vztahy jsou MOJE rodina. Tchýni se snažím brát jako cizí ženskou, ale někdy to nejde. Ono je to tak, že nejsem taková puťka, ale některé hlášky mě tak vyvedou z míry, že nedokážu ihned reagovat. No snad je pravda, že na každou svini se voda někde vaří..
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(22.8.2007 14:09:47) Ahoj Barčo, už si pamatuji z jiných diskusí, že to s tou svojí tchýní máš fakt docela hustý... Chci tě jen pozvbudit, že stojí zato držet si v tom vztahu hranice, i kdyby to znamenalo se odříznout a nestýkat se, ale zároveň může člověk odpustit a nenechat v sobě zakořenit hořkost. Není to jednoduché, ale s Boží pomocí to jde. A je to jediný způsob, jak nebýt otrokem toho člověka, který nám ubližuje. Přeju ti, aby se ti dařilo žít v tomhle směru svobodně. Nemusíš umět vždycky hned odpovědět. Klidně ať si v tu chvíli ta pani myslí, že má "navrch". No a co.
|
Barča, 2kluci | •
|
(22.8.2007 15:10:24) Máš 100% pravdu, ale v tom je ten problém, že neumí jí ani švagrové odpustit. Já ji beru jako cizí, mě už neurazí, ale jak se dotkne děcek vidím rudě. Snad se mi to jednou povede a dokážu je od tohoto oprostit úplně. Jinak díky za podporu i za tvůj názor ohledně sňatku. Je jedno v jaké církvi nebo k jakému náboženství se hlásíš, ale z tebe nemám pocit té povýšennosti a nadřazenosti. Dík.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(22.8.2007 17:36:18) Odpuštění není nikdy jednoduchá záležitost. Je dobré si na tom uvědomit, že to je věc rozhodnutí, ne pocitů. Trvá nějakou dobu, než se člověku zahojí srdce, tkeré dostalo ránu, ale můžeme mí postoj odpuštění. Určitě znáš to, jak Ježíš říkal, že máme milovat své nepřátele a žehnat těm, kdo nám ubližují. No, to je fakt dost náročné - proto my sami potřebujeme zažívat, jak moc nás Bůh miluje a jak moc nám samotným bylo odpuštěno. Ale odpuštění dělá divy... a žehnat těm, kdo jsou na nás hnusný, taky. Ne, že by se vždycky ti druzí změnili (i když i to jsem zažila), ale nemusíme na sobě nechat ulpívat tu zlobu, kterou na ni pouští. To je přesně taktika toho zlýho - abychom pro samý vztek zapomínali na to, jak moc nás má Bůh rád... Odpuštění je něco, co neděláme pro ty druhé, ale pro sebe. A je to také jedna z nejdůležitějších věcí, které můžeme naučit své děti, pak si s sebou do života neponesou zbytečnou "bagáž"... Takové věci se nedaří ze dne na den, to vím sama moc dobře :), ale stojí za to vytrvat. Přeju ti hodně Božího "pokoje, který převyšuje každé pomyšlení"!
|
|
|
|
Lizzie |
|
(22.8.2007 18:45:21) Barčo, tou hláškou si to vystihla moc hezky, taky jí často používám. Hodně štěstí, trpělivost..no prostě silné nervy na tchýni a jí podobné lidi (jakékoliv víry i nevíry).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:24:14) Podle mého názoru si věřící nemá brát nevěřícího. V naší církvi není povinná nějaká příprava (ačkoliv je běžná), ale nebyl by oddán pár, kde je věřící pouze jeden. Nemusí být oba ze stejné církve, i když se doporučuje, aby se předem rozhodli, kam pak budou společně patřit, a jak budou vychovávat svoje děti. Chápu, že takhle zjednodušeně to vyznívá kontroverzně, ale bylo by to asi na dlouhou debatu.
PS: pořád ti dlužím to Desatero, chystám se na to :)
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:26:50) Ráchel, věřící, který opravdu věří, nebo je brán jako věřící i ten, kdo je křtěný? Víš, já jsem třeba křtěná, ale klasicky věřící nejsem, tedy nebudu mít problém vzít si člověka nepokřtěného, v mém okolí to vidím běžně, byť, když např. teta (nepokřtěná), chtěla dát pokřtít dceru (její manžel je pokřtěn), byl s tím zpočátku trochu problém (myslím), ale nakonec to šlo.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:37:28) Lizzie, já své děti pokřtít jako miminka nenechala, protože podle mě křest má být výrazem vlastní osobní víry. Dcera byla nedávno pokřtěná na základě vlastní opakované žádosti. Takže křest (narozdíl od toho píchnutí uší :)) jsem nechala na ní, spíš jsme ji od toho trochu "odrazovali". Z mého pohledu můžeš být sice "pokřtěná", ale to samo o sobě nic neznamená... katolická církev (ale i jiné církve) má na tuto otázku ovšem zcela jiný pohled.
Jak rozumím tomu, co to je a není být křesťan jsme vášnivě diskutovali nedávno pod článkem "Život není peříčko" - to byla fuška :)
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:42:03) Jinak Ráchel, já to chápu tak, že křesťanství (ať už katolictví,evangelictví apod.) je součástí naší kultury, je to něco co nemůžeme opomenout a vyškrtnout, neboť nás to obklopuje. Ale ,,být křtěná" z mého pohledu též znamená jen to, že jsem ,,někde" zapsána jako křtěná.. Právě proto nechci své dítě dát pokřtít v dětském věku..ať si vybere.
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:45:46) ano, právě proto jsme nechali dceru, ať se rozhodne - když byla na to už zralá. Synovi (necelých 7 let) jsme zatím křest odmítli umožnit.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:46:22) To je rozumné, mám pocit, že pokud si počká, nic se tím nezkazí.
|
Grainne |
|
(17.8.2007 22:54:52) Tohle je zajímavé, myslím téma děti. Moje matka pochází z věřící, aktivní katolické rodiny a je kovaný ateista. Já jsem byla pokřtěná, takříkajíc "pro jistotu" a mám to asi někde mezi. Synové to neřeší vůbec. V určitém období se setkali s katolickým knězem (skaut ), ale asi to v nich nic nezanechalo, jeden ze synů studoval biskupské gymnázium (povinná výuka náboženství), nijak jsem je neovlivňovala a nemají vůbec tendenci jakkoliv to řešit.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 22:58:01) K tomu biskupskému gymnáziu, tam sice povinné náboženství je, ale zrovna kamarádka (stále středoškolačka, studuje tam) mi říkala, že ve třídě mají 2 kluky a (jak jsem pochopila) jedině oni 2 jsou věřící! Takže tak, to už má zcela jiný význam..spíš je vybíráno proto, že je náročnější, pro nadanější studenstvo. No a u mě..aktivní katolík u nás nikdo nebyl. Já mám pocit, že jsem křtěná také jen nějak tak ,,tradičně"..už to prostě tradice je.
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 22:59:59) syn na to z našeho pohledu prostě ještě nedozrál, čímž nijak nezpochybňuji hloubku jeho víry - tou mě občas upřímě řečeno zahanbuje. Ne nadarmo Ježíš dětskou víru dával za příklad :)
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 23:03:09) Ano, Ráchel, já hloubku jeho víry nezpochybňuji, ale souhlasím s tebou, že 7 let je přece jen dost nízký věk.. Jinak k těm dětem. Ty jsou bohužel též nejsnadněji ovlivnitelné - ne nadarmo jezuité ,,ovládli" dřív školství. Krásný příklad ovlivňování a potlačení vlastní vůle..což však neaplikuji na tvou rodinu, jen mě to s těmi dětmi tak napadlo..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
lída | •
|
(17.8.2007 23:25:23) Tak takovouhle povídku si může vymyslet každý a na všechno, podle toho co se mu zrovna hodí !!!
|
|
|
Linda | •
|
(17.8.2007 17:25:46) No moje holčička je ještě malá, takže v praxi to zatím vyzkoušené nemám. Myslím si ale, že je mnohem jednodušší vysvětlit, jak vypadá "nic" (jako když spíš), než jak to vypadá v Nebi. Jednou jsem podstoupila operaci v narkóze a bylo to naprosto jednoduchý - když jsem se probudila, nepamatovala jsem si ani jak jsem usla, ani co se dělo při tom. Prostě NIC a tak už to bude pořád. Ehm, a jak vysvětlíš dětem to NIC, které bylo, než se narodily? Nebo snad věříš na převtělování a říkáš jim, že byly jiné osoby/zvířata?
Mě přijde naprosto v pohodě říct dětem, že my si myslíme, že žádný bůh není (zatímco jiní lidé si myslí, že bůh/bozi existují). Zajímalo by mě ale, jak věřící vysvětlují svým dětem, že Bůh je?
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.8.2007 17:55:03) To by mě taky zajímalo. Můj syn kategoricky prohlásil, že nevěří v Boha a odmítá se o tom bavit. Zkoušela jsem s ním probírat teorie vzniku života na Zemi; přestože uznal absurditu Svante Arrheniových tezí, trvá nadále na svém - Bůh není a já nejsem žádnej katolík. :o)
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 17:58:45) Monty, syn je křtěný?
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 18:19:13) Jo, já se jen ptala, proto, že řekl, že je katolík:-))) Jojo.
|
|
Kohnova | •
|
(17.8.2007 18:34:55) Tak to si koleduje o exkomunikovani, byt tebou tajim jeho sklony :D.
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 18:37:05) Neboj Kohnova, vyznání nemáme napsané na čele:-))
|
Kohnova | •
|
(17.8.2007 18:41:33) Na cele ne, ale tady se to proflaklo uplne adresne a Monty ma na ikonce dokonce fotku (asi). Ja byt ji, tak to tajim :)).
|
Lizzie |
|
(17.8.2007 18:42:37) Kohnova, myslíš?:-))) No jo, tak má doma pokřtěného ateistu, viď..no to ja fakt škandál:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
Kohnova | •
|
(17.8.2007 18:02:23) Lindo, to se nevysvetluje, prijde to samo. Akorat pak deti maji v puberte (nebo driv nebo pozdeji) casto obdobi, kdy pochybuji a muze to byt i hodne dlouhe obdobi. Kdysi v poradu GEN o tomhle mluvil moc pekne Anastaz Opasek, rikal, ze Boha si muzeme predstavit (kdyz uz musime) treba jako hlas naseho svedomi, to je "didakticky" velmi dobre a treba pro deti dobre pouzitelne. Ale jde to i jinak.
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 21:31:29) Repulsion: Takže spíš je třeba uvádět to všechno na pravou míru...
hmmm... a ta pravá míra je podle tebe co?
|
|
|
Linn (těhu) | •
|
(17.8.2007 15:46:39) Ano, měli bychom dát dětem prostor k přemýšlení, ať si samy rozhodnou, které vysvětlení a proč přijmou za vlastní. Nebo můžou přijít i s zcela novou teorií, proč ne? Přeci nebudu dítěti vnucovat, že téma SMRT má jen jednu odpověď, a to, že když člověk umře, tak už nic není a hotovo. Já nad smrtí také bádala jako malá a napadlo mě, že kdybych umřela a měla bych až donekonečna neexistovat, tedy moje vědomí by už nikdy nic nevnímalo a nevědlo a to navždy, připadalo mi to jako absurdní. Když jsem totiž byla v narkóze, taky jsem jakoby přestala existovat (na tu jednu hodinu) a mé vědomí v tu chvíli bylo mrtvé, jako když už nežijete, ale při představě, že by tento stav měl trvat navěky (tedy ne hodinu a pak se probudit), jsem došla k názoru, že i po smrti se s vědomím (nebo duší) něco děje. Źe ta duše neumře. Ale svým rodičům jsem to raději neříkala, myslím, že by to nechápali, pro ně po smrti vše končí. Taky jsem se snažila si představit NEEXISTENCI, že by nikdy nic nebylo, prostě nic, žádný děj, žádný život, žádný prázdný vesmír, prostě NIC. Ani čas, ani prostor, nic.Na zlomek vteřiny si to dokážu představit, ale ta představa je hrozně obtížná a tak absurdní, tak neuvěřitelná,hrůzná, děsivá, že popírám i to, že by navěky věků přišel stav, kdy by najednou přestalo vše existovat a to napořád. VŽDYCKY NĚCO BUDE EXISTOVAT.
|
Radka-2 deti | •
|
(17.8.2007 18:52:32) Víte, co mi pripadá moc smutné? To, ze kdyz já jsem byla malá a ptala se na neco, nasi mi nikdy nic moc nevysvetlili a myslím si, ze dlouho me meli za fakt malou holku a tak mi veci vysvetlovali. Já, abych se neco dozvedela, tak jsem si pujcovala knízky v knihovne, protoze jiná moznost nebyla a ani ten výber, pravda, nebyl. Sama jsem si delala obrázek o zivote nevedouc, jestli to je práve takhle správne. Jaký je názor rodicu jsem nevedela. Oni nevedeli, o cem dumám, proto je, myslím, velmi prekvapilo, kdyz jsem v 18 letech prestala jíst maso, zajímají me bylinky, reiki, duse a energie v tele vubec. Myslí si, ze jsem propadla nejaké sekte, protoze jak by se to mohlo jinak stát, ze jsem se tak "najednou" zblbla, ze? Takze to je pro me poucení, proc detem vysvetlovat i nevysvetlitelné a dát jim co nejsirsí záber vedomostí, necht si sami vyberou.
|
|
|
Ráchel, 3 děti | •
|
(17.8.2007 21:28:38) Radko, píšeš: Já si taky myslím, ze detem by se s ohledem na jejich vek mely ríkat veci i takové, kterým zrovna já neverím, aby si uz ony samy delaly obrázek o svete a ne abychom jim podsouvali nase teorie.
je myslím rozdíl, když řekeneme: "děda je v nebi" a přitom tomu nevěříme, než když řekneme např. "nevím, kde teď děda je, někteří věří, že existuje nebe" - tak nějak jsem to myslela.
|
Radka-2 deti | •
|
(19.8.2007 8:49:11) Já to myslela taky tak.
|
|
|
|
|