| Lenka, v pátém měsíci těhotenství | •
 |
(2.4.2007 9:19:09)
Na servru Rodina jsem zaregistrovaná pět měsíců, chvíli poté, co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná a že něco takového existuje. Nejsem moc na to, abych někam psala, odpovídala na diskuse apod. Přečtu si pouze můj denní zasílací mejl o "mém bříšku" a teď teprve po druhé jsem četla nějaký článek. Hodně na mě zapůsobil, protože jinak bych opravdu nenapsala. Jediné, co bych chtěla pisatelce říct je to, že před ní smekám a to myslím opravdu upřímně. Nedokážu si vůbec představit, jak hrozně těžké to muselo být a nebo vlastně pořád je. Nevím, jestli bych sama někdy našla odvahu vzít si dítě z dětského domova. Držím moc palečky a doufám, že vztahy s Davidem se budou jenom lepšit. Vydržte!
|
| Hanka | •
|
(2.4.2007 9:34:05)
Lenko, v pátém měsíci těhotenství, věř mi, že bys našla, když bys musela! svou situaci řešit. Pokud bys např. nebyla a nemohla být těhotná, tak si myslím, že bys svůj současný postoj rychle změnila. Ale je to přesně o tom, že to NIKDY NEPOCHOPÍ TI, CO TO NEZAŽILI. A ani se na ně nelze za to zlobit, zkrátka žijou s růžovými brýlemi nevědomosti na nose a omdlívají hrůzou v představě a s větou na rtech: "Ježíši, tohle bych já teda nemohla..." Věř mi, že mohla - a možná i musela, kdybys byla třeba zoufalá...
Lenko, myslím to dobře, ale lepší ve tvém stavu raději si číst nějaké těhotenské příspěvky než adopční - proč jsi vlastně tady, když nemáš žádný "problém" ani nejsi z těch, kteří by "mohli"? Fakt nechápu Tvoji "přítomnost" tady a hlavně, že jak sama zde píšeš vlastně ani nepřispíváš, ale tohle Tě dohnalo k odepsání. Zvláštní, spíš bych ve Tvém stavu čekala radostné očekávání a bloudění po servrech s těhotenskou tématikou, než vymetání a přispívání do adopčních článků. Ale neber to jako urážku, pouze se nad tím pozastavuji a divím...?
|
| adela a terezi | 
|
(2.4.2007 11:09:25)
Znám hodně rodin s adoptivními dětmi a povětšinou jsou rodiče i děti v pohodě bez VĚTŠÍCH PROBLÉMŮ A UŽ SE jako dospěláci POMALU PŘIPRAVUJÍ NA VLASTNÍ ŽIVOT. Takže proto, že některé děti jsou problémovější nemusíme lámat rukama nad adopcí a padat na zadek. Já jsem o adopci přemýšlela už v pubertě, že bych si ráda nějakého cvrčka vzala. Zatím mám první dítě vlastní, a pořád s tou myšlenkou žiji.
navíc jsem toho názoru, že i vlastní děti dokáží rodičům pěkně zavařit, když se rodiče nechají. Znám případ jedné rodiny(žijí blízko nás). vlastní chlapeček začal v pubertě dělat problémy, skončil na heroinu, rodiče několikrát vykradl, ti ho tak dlouho zachraňovali, až se rozvedli, v 55 letech mají bílou hlavu , zastavili majetek na synovy dluhy, teď mají naprosto zničený život.........a budete přemýšlet nad tím, jestli si pořídit vlastní děti??????určitě ne.
Nikdo nevíme, co nás čeká. Tak musíme věřit a chovat se tak, aby to co přijde bylo fajn:-)
|
| Daniela a Betka | •
|
(2.4.2007 13:35:34)
Je to pořád dokola - prostě: podívejte se kolem sebe na lidi-neřády, o kterých jste rádi, že je nemáte doma. Jeden chlastá, druhý podvádí ženu, třetí bije dítě, čtvrtý ho odmalička sexuálně zneužívá. Kolik z těchto darebáků je adoptovaných? Jsem si jistá, že procentuálně úplně stejně jako parchantů z adopce (ačkoli osobně žádného takového adoptovaného darebáka neznám...). Kdysi byl průzkum ohledně sériových vrahů a zjistilo se, že ANI JEDEN nebyl adoptovaný :-), dobrý, ne? Jiná paní-20 let praxe v pasťáku - psala na adopce.com, že za celou dobu "jejím" ústavem neprošlo adoptivní dítě. To je taky dobrý, ne? Vy moje spolubojovnice matky-adoptérky (jsem jedna z nich). Znám pár lidí na drogách, nikdo adoptovaný. zato znám JEDNOSTRANNÉ příběhy z médií (nikoho z nich osobně), jak chudinka Boučková k neštěstí přišla (psala jsem o tom jinde), jak tahle chudinka přišla o svou "rezavou holčičku" a zkusila ji nahradit (sic!!!!) jinou zrzavou holčičkou... připadám vám krutá? Tak po sobě vy, negativisté, čtěte, co Vám padá "z pera"! Jak psala paní, pod jejímž příspěvkem bude tento - adopce je jiná, když ji žijete. Nedala bych svou dceru za nic na světě. IQ má vysoko nad námi (jsme oba VŠ, manžel na jedné dokonce učí), je rychlejší a schopnější. Je velmi krásná a má silnou osobnost. Občas je úplně nesnesitelná tím, jak strašně je tvrdohlavá. A my ji zbožňujeme - což neznamená, že nedostává na zadek nebo ji nevychováváme. Ale jsem si skoro jistá (ačkoli netrpím malým sebevědomím), že prostě naše bio dítko by tolik předností ani zdaleka nemuselo mít. A tvrdohlavost? Které z vašich dětí tím neprojde? Pak je to spíš puťka, kterou najdete tam, kam ji posadíte, a takové dítě bych já vůbec nechtěla.
Prostě: jsem děsně spokojená adoptivní mamina a jediné, co mě děsí ohledně budoucnosti, je, jestli naše krásné, chytré a nadané dítě unese veškerou tu špínu, kterou na něj už teď a priori hází okolní - nevzdělaná a neinformovaná - veřejnost.
A výlevy těhotné ženy směrem k adoptérům vůbec neberu. To si probereme za 15 let, až bude její nyní ještě prenatálně chované dítě v pubertě :-).
|
| Betina |
|
(2.4.2007 14:30:03)
:-) to mi mluvíte z duše, já na svém synovi (adoptovaný) pořád nacházím něco nového, a je to nádhera, jelikož nejsme s mužem zdravotně ani jeden úplně ok,
myslím, že tak krásného a šikovného kluka bychom ani na svět nepřivedli, tak díky bohu nebo osudu nebo čemu, že ho máme
|
| 10.5Libik12 | 
|
(2.4.2007 15:21:36)
Mně také mluvíte z duše, protože občas, když vidím ty svý porozený, tak se divím, jak to, že je neprodám:). Ale jsem matka a vy taky.
|
| Hana | •
|
(2.4.2007 19:25:36)
Myslím, že vše podstatné už tady bylo řečeno, takže jsem důležitou větu vložila do názvu a tím bychom se asi měli všichni řídit - nekritizovat, nehledat co a jak, ale přijímat děti takové, jaké jsou a podporovat je v jejich poznávání pro ně nového světa a být jim podporou a mateřskou náručí, která je vždy po ruce. To je naše úloha, ne se zabývat tím, čí geny zapříčinily naše problémy...
|
|
|
|
| DENISA | •
|
(2.4.2007 20:09:08)
Danielo, Hano, absolutne nechapu proc se tady navazis do tehotne Lenky. Napsala svuj postoj, vyjadrila podekovani a obdiv lidem, kteri na sebe vezmou nelehkou ulohu, tzn. i tobe a na tom je neco spatneho? Nepsala tady nic sprosteho ci urazejiciho a tedy nevim proc by ji mel nekdo v tomto smyslu tady stirat. A nazor, ze sem vubec nema co lezt a psat, jak tu podotkla Hana, to je taky sila, to jako Lenka, jenom proto ze nema adoptovane dite sem nema co cumet a nema narok si to cist? Natoz napsat do diskuse? Tak to vy mate zakazano cist Hospodarske noviny, pokud nejste povolanim ekonomka. Sorry, ale pripadate mi jako militantni slepice, ktere vedi vsechno nejlip.
|
|
| KaštankaDC | 
|
(2.4.2007 20:39:15)
Milé diskutující, Hanko a Danielo,
přečetla jsem celou diskusi až sem, s některými příspěvky jsem souhlasila, s jinými ne, ale až na ty Vaše chci zareagovat. Hanko, proč by budoucí maminka nemohla vyjádřit svou úctu a podporu adoptivní mamince? Co je divného na tom, že čte tuto diskusi? Já sama mám taky "jen" tři biologické děti a tuto diskusi čtu se zájmem. Jsem tedy taky divná? Smím si to vůbec číst, když se mě ta problematika bezprostředně netýká? Danielo, proč hned mluvíte o výlevech, které neberete? Ať si každý čte, co chce, vyjadřuje se k tomu, co ho oslovuje, jen když tím neuráží druhé. Díky.
|
| LENKA, Alešek, Lucinka | 
|
(2.4.2007 20:57:00)
Souhlasím, taky to čtu a mám neadoptované dvě děti! Prostě mne to zajímá a hotovo a nikdo mi nebude říkat, co mám číst a co ne. Příspěvky odsuzující Lenku mne také dostaly. Snad žijeme v demokracii, ne?
|
| Daniela | •
|
(3.4.2007 7:24:56)
Kéž bychom opravdu žili v demokracii a společnost nechala naše adoptované děti na pokoji! Prostě odmítám opakovaně číst o tom, jak nám někdo drží palce a skládá poklony, protože je to BLBOST, ať to napíše těhotná, adoptivní matka nebo jakákoli jiná. My žádné skládání poklon nepotřebujeme, jsme mámy jako všechny ostatní. Kéž by TOTO společnost pochopila a taky čtenáři/čtenářky, kteří nás TAK OBDIVUJÍ. My to totiž vůbec nepotřebujeme :-)
|
| LENKA, Alešek, Lucinka |
|
(3.4.2007 9:41:04)
No, tak já vůbec přispívat nechtěla pro Tvoji informaci, ale naštvalo mne napadání těhotné Lenky. Je teď jistě velmi citlivá a toto mi přišlo nefér. A vůbec napadat kohokoli za slušný názor se mi nelíbí. Ne každý je totiž psychicky připraven na adopci, neboť se těm dětem musíš věnovat s klidem a být v pohodě, což já bohužel nejsem. Takže bych si také netroufala na adopci! Musela bych dát do pořádku sebe samu. Musím se dát do pořádku už kvůli mým dětem, abych nebyla stále podrážděná. A to by pro adoptivní děti, které potřebují hodně lásky a pochopení a klidné, chápavé rodiče nebylo asi to pravé ořechové.
|
|
|
|
|
| Barča, 2kluci | •
|
(3.4.2007 12:43:53)
S tímto souhlasím. Já nemám adoptované dítě, ale nechápu proč pořád dělat rozdíly mezi adoptovaným nebo "vlastním". Když dítě adoptuju (nebo osvojím to je jedno, vždyť adopce nením vždy možná) tak je moje né? Já jsem za něj zodpovědná, já jej vychovám. Mě jenom vadí, že když chci adoptovat dítě musím projít spoustou testů atd. (s tím souhlasím), ale vlastní dítě "můžete" mít bez těchto testů a někdy se až s podivem jaké hyeny ty děti mají.
Doufám, že to bude dobře pochopeno. Já nemám bezmezný obdiv k matkám atoptivních dětí (protože je ani neznám, nepídím se po nich). Já také si postěžuji, když děti zlobí, a když si nevím rady (taky bývám někdy s nervama v koncích) a taky se ptám po kom to dítě je. Prostě si myslím, že dělit děti na adoptivní a biologické je blbost.
|
| Daniela | •
|
(3.4.2007 13:42:06)
Díky moc, že někdo pochopil, oč nám, adoptivním maminám, jde. Prosím, šiřte kolem sebe, že jsme NORMÁLNÍ RODINY! Mimochodem můj muž má dvě biologické dcery z prvního manželství a zrovna minulý týden mi říkal, že když jsme šli do adopce, čekal, nakolik se to bude lišit. Pro něj bylo velkým překvapením, že se to (pro něj) neliší vůbec... ještě jednou díky.
|
| if... | •
|
(3.4.2007 14:31:43)
danielo, takto to cítíte vy po adopci. Spousta rodičů kteří se rozhodují nebo čerstvě rozhodli tu podporu, že si jejich rozhodnutí někdo váží a podporuje je, potřebují slyšet.
STejně jako autorka článku, která se celkem otevřela.
To že vy máte momentálně malé adoptované dítě a kopete kolem sebe, urážíte těhotnou je.. přinejmenším k zamyšlení.
|
| Q | •
|
(3.4.2007 22:59:16)
No jak tady Danielu ctu, tak mi prijde az moc emotivni a afektovana a jakmile se ji nejaky nazor nelibi, tak kolem sebe bezhlave kope....;o(
|
|
|
| Barča, 2kluci | •
|
(3.4.2007 15:09:26)
Není za co děkovat, mě nadzvedly ty super bio-matky, které mají geny v pořádku a předhazují to, že vy nemůžete pochopit co je to vychovávat svoje dítě. To mě čerti berou.
Dále si nemyslím, že pisatelka článku chce někoho odradit od adopce, jen možná je nyní ve výchově bezradná a chce jen povzbudit, poradit. Vynechejte v článku zmínku o adopci a potom zvažte některé svoje názory. Myslím, že třeba ti bio-rodiče chlapečka mu nějak ubližovali a toto je ochrana před dalším ublížením (ať fyz.nebo psych.). Myslím, že je to opravdu přechodný problém a přeji pevné nervy, ty jsou při výchově někdy opravdu třeba.
|
| Amina | •
|
(12.4.2007 10:11:46)
No, mně zase berou čerti, když se zařazují adoptivní matky děsně vehementně mezi ty biologické. Adoptivní matka je prostě jiná. Není horší, ale ani lepší.
|
| Barča, 2kluci | •
|
(15.4.2007 1:39:12)
A jak ty adoptivní poznáš? Já si žádného znamení nevšimla. Odsuzuješ jen ty, o kterých to víš. Mě zase čerti berou, když takovéto bio-matky mají tento názor. To mě přivádí např. k tomu, že třeba mají takovéto nutkání říci dítěti, že je jen adoptivní, aby si ta jeho nebio-matka moc o sobě nemyslela. Toto je fakt divný, kdyby autorka článku nenapsala, že děti adoptovala tak by vaše příspěvky zněly úplně jinak a to je pokrytectví nejvyššího zrna.
|
|
|
|
|
|
| Petra + 2 děti | •
|
(3.4.2007 13:00:03)
Nechápu, co to autorka napsala za žvásty! Dělá se mi zle už jen z toho, že odsuzuje "svoje" děti (skoro bych čekala, že napíše - "co se divíte, vždyť jsou adoptované"). S adoptovanými dětmi nemám zkušenosti, ale nevěřím tomu, že tak malé děti 8 měsíců a 2 roky jsou nějak "postižené" vlivem biologických rodičů. To co popisuje, mi přijde jako vcelku normální chování - ať už dětí adoptovaných či biologických. Záchvaty vzteku mívá téměř každé dítě (tím myslím bez toho bezvědomí), separační krize je taky naprosto normální a že jsou děti teď v pubertě??? Normální! Autorka článku mi spíše přijde mírně psychicky labilní a výchovu dětí moc nezvládá a stejné by to bylo i s dětmi biologickými. To že kluk kradě? Nejspíš se chytl špatné party, nebo se nudí, zaměstnějte ho! Spoustu koníčku, ať nemá na roupy čas a pokud se ve škole moc neučí, tak by mu měli zjevně rodiče věnovat více času. Howgh!
|
|
| Dag-mar | •
|
(3.4.2007 17:10:43)
Píšete to, co mám na jazyku (na klávesnici?), ale neumím to tak úžasně zformulovat. Díky, i kdybych měla pochybnosti, s přečtením vašich řádků by zmizely.
|
|
|
|
| Linda, dcera 1,5 roku | •
|
(2.4.2007 22:17:47)
Ehm, taky patřím do skupiny, kam jsi zaškatulkovala Lenku - tedy "nemám problém" a dítě z dětského domova bych si asi vzít "nemohla". Asi proto taky nechápu, proč se do Lenky navážíš (ze závisti?), nicméně přijde mi to krajně nevhodné - mimo jiné proto, že její příspěvek je čistě pozitivní. Nebo snad je něco špatného obdivovat adoptivní rodiče? A je něco špatného obdivovat biologické rodiče, za to, co vše péče o děti obnáší a co vše podstupují? Já bych se rozhodně nezlobila, kdyby mě někdo obdivoval... :-)
|
| Daniela | •
|
(3.4.2007 7:57:17)
Tvůj příspěvek přesně kopíruje obecný názor (pozor, jen bio matek), že adoptivní matky jsou chudinky, které každé těhotné a každé matce s bio dítkem šíleně závidí, a aby měly "aspoň něco", jdou, chudáčci, do adopce... jenže to prostě není pravda. Zrovna my jsme případ, který dal přednost adopci před bio dětmi, jakápak závist? Ano, je to přesně tak, jak píšeš: Lenka a ostatní bio matky zastávají stejné stanovisko: obdivovat adoptivní matky ("to já bych nemohla") a v podstatě odsuzovat naše děti ("ať se jim to povede", nebo "to nedopadne dobře, proto to já bych nemohla"). Obdivujte naše děti! Tak jako okolí obdivuje ty vaše, tudy vede správná cesta! Ne přes stupidní obdivování nás adoptivních matek, které můžou být stejně chybující jako vy a vychovat problémové dítě. Naše děti jsou ty, kdo si zaslouží obdiv, stejně jako všechny děti. Jen tak z nich vyrostou sebevědomí fajn lidé... vy, biologické matky, ale jako byste "stály tak nějak nad námi", aspoň tím, co píšete. A víte, čím to je? ŹE NA ROZDÍL OD VĚTŠINY Z NÁS NEJSTE SCHOPNÉ (NEBO OCHOTNÉ) PŘIPUSTIT, ŽE EXISTUJE VÍCE DRUHŮ R O V N O C E N N É H O RODIČOVSTVÍ... Že adopce nemůže být rovnocenná? Pak věřte, že spousta adoptivních matek si to myslí obráceně :-). My vás taky veřejně neadorujeme za to, že jste přivedly na svět dítě, je to prostě normální. I naše cesta je normální. Kéž by to pochopilo aspoň pár bio matek... my totiž vaši zvolenou cestu chápeme a přejeme Vám ji. a neříkáme, že "to bychom nemohly"...
|
| adela a terezi |
|
(3.4.2007 10:22:15)
NO Danielo, souhlasím s tvým názorem, chápu ale postoj Lenky a také moc nechápu Tvoji reakci na ni. Te´d po přečtení tohohle Tvého příspěvku to ale vypadá tak, žes na ni vyjela právě prto to, že je těhotná. Asi se zase vytočíš nebo napíšeš hodně silné chachá, ale vypadá to tak.
|
| Daniela | •
|
(3.4.2007 10:53:42)
Když je snazší vidět za tím závist, beru to a dál nekomentuju :-). Není totiž co :-). Ale pokud pár bio maminkám dojde, o čem jsem chtěla psát, budu moc ráda. Začít s osvětou se musí i s málem...
|
| Dáša a Maruška (2005) | •
|
(3.4.2007 12:50:04)
Musím bohužel Danielo říct, že taky nechápu, o čem je řeč. Myslím, že se asi opravdu setkáváte s nějakým nadřazeným chováním jak vy říkáte bio - matek a proto už střílíte dřív než se ptáte. Myslím, že adoptivní matky jsou obdivuhodné. Pokud o obdiv nestojíte, vaše věc. Ale myslím, že to nebyl projev nadřazenosti, ale spíš úcty, lidskosti a slušného chování. A to že někdo přizná, že by do toho prostě nešel, že na to nemá, není přeci důkaz, že na adoptivní děti a rodiče pohlíží z patra. Myslím, že je dobré zvážit své síly na cokoliv. A to platí samozřejmě i o rodičovství bio - na to taky každý nemá a né, že je to tak přirozené...A i bio matky si zasluhují obdiv. Myslím, že jste naťukla důležité otázky kolem adpocí. Ale trochu se bijete na špatném poli a obracíte pořekadlo kdo do mě kamenem já do něj...do vás chlebem a vy .... jste se vlastně urazila. A to jistě nikdo nechtěl. Přesto si neodpustím, že můj obdiv máte a já můžu mít váš, protože jsem měla velmi těžké těhotenství,komplikovaný porod tříměsíční koliku atd... a dnes mám veselou šikovnou dcerku...za váš obdiv se jistě neurazím.:)))
Buďme prostě přátelští, ne? Pěkný den.
Dáša
PS- o adopci uvažuji celý svůj život, asi tak od 15 ti let.
|
| Hana | •
|
(4.4.2007 21:01:59)
Dášo, tak po přečtení tohoto příspěvku beru zpět předchozí slova (v předchozím příspěvku). Máme podobné životní zkušenosti-zážitky, když jsem si vás přečetla. Obdivování ve vašem podání myslím je skutečné a upřímné, bez stopy litování. Evidentně také víte, že nový život není "zadarmo".....
|
|
|
| adela a terezi |
|
(3.4.2007 13:14:35)
Ale jistě , že spusta maminek to chápe. Ale vaše příspěvky jsou cítit trochu histerií, nevím, koho jste kde potkala, nebo vedle koho žijete, ale Vaše reakce je teda přinejmenším podivná, rozhodně nepůsobíte vyrovnaně, i když to asi chcete dokázat svými slovy, dokazujete spíš opak.
Obdiv si dle mého zaslouží každý člověk,k terý něčeho dosáhne, at už se dobře stará a s láskou vychovává vlastní dítě nebo nevlastní, je prospěšný ostatním lidem, něco dokáže, lékaři, badatelé, klempíři, učitelé..........
Nemusíte obdiv přijímat, ale nemusíte kolem sebe kopat jako nějaká histerka kvůli pár příjemných slov.
Když se otevře takovéhle téma, je jasné, že každý má jinou zkušenost, jiný pohled, zajímalo by mě, jak byste zareagovala, kdyby Lenka třeba napsala, něco opravdu pěkně hnusnýho. Ona spíš chtěla opak a vy z ní uděláte napůl nenormální bytost.
Nechápu, a dál to s Vámi také rozebírat nebudu, nevím, jestli je to závist, nebo arogance, že jste dobrá, když jste dokázala adoptovat , nebo něco jiného. Vy se s těmi vašemi tvrdými předsudkovými názory nad sebou také zamyslete. Nevím, jestli Vám ublíží, když někdo řekne, že máte jeho obdiv, ale vaše slova ublížit asi dokážou. Nedivím se,že Lenka se diskuzí zúčastnovat ani nechce. A taky neívm, proč by nemohla číst jakékoli články, nebo když je v pátým měsíci je to nějakým způsobem nezdravé? To spíš škodí vaše slova.
|
| Daniela | •
|
(3.4.2007 13:36:24)
Jen drobnost: hysterka, nikoli histerka. :-)
|
|
|
| Hana | •
|
(4.4.2007 20:55:32)
DANIELO, já jsem biomaminka :-) a došlo mi, o čem píšeš a jak to je myšleno. A díky moc za Tvůj příspěvek. Pouze nechápu DÁŠIN příspěvek, proč bys měla jako závidět Lence její těhotenství? Dášo, takže je normální chodit těhotná na diskuze zaměřené na adopce a "ukájet" se tím, že "já bych nemohla", ale vy jo a "já vás za to moooc obdivuju"? Co tím Lenka adopt. maminkám přinese? Řekla bych, že nic pozitivního. :-/ Přesně jak píše Daniela- adopce JE na úrovni bio - tak přestaňte obdivovat adopt.matky...všechny mámy jsou si rovny, protože mají děti a nezáleží na tom, odkud ty děti přišly....chápete už konečně??!!!
|
| adela a terezi |
|
(4.4.2007 21:07:12)
Teplý meduňkový čajíček, kousíček něčeho sladkého, nohy nahoru a zůstat v klidu a jak říká moje máma, myslet na kytičky.......
Zdá se mi, že už se to tady pěkně překrucuje, jak jen to jde...........
Leni zůstaň v klídku a čti si co chceš a mysli si co chceš, a bio a adoptivní maminky taky. Každej na to holt má jinej pohled, tak se s tím smiřte, takovýmhle stylem nezměníte už vůbec nic. Akorát si člověk může myslet, že jste napůl hysterický, taky to tak vypadá. Stačilo by klidně napsat, Lenko, je hezký, že nám fandíš, ale soucit nepotřebujem ( bůh ví, jak to Lenka myslela, určitě to nepsala ze soucitu, ale holt se zamyslela nad tou situací a napsala to tak , jak cítila...nevidím na tom nic špatného a už se konečně uklidněte. Jestli vás štve jenom to, že někdo napíše, že má váš obdiv, tak takový starosti bych taky chtěla mít....)
|
|
|
|
|
| Míša | •
|
(3.4.2007 13:25:57)
Proč tolik negativních emocí? Bože lidi, každý má právo na svůj názor a pokud ho vyjádří slušně, tak snad není problém slušně odpovědět a nejdřív napočítat aspoň do 150, nadechnout se a snažit se vidět i druhou stranu mince.
To platí pro Danielu i jiné v této diskuzi, kteří reagují přehnaně a negativně.
|
|
| Míša | •
|
(3.4.2007 13:30:49)
Proč tolik negativních emocí? Bože lidi, každý má právo na svůj názor a pokud ho vyjádří slušně, tak snad není problém slušně odpovědět a nejdřív napočítat aspoň do 150, nadechnout se a snažit se vidět i druhou stranu mince.
To platí pro Danielu i jiné v této diskuzi, kteří reagují přehnaně a negativně.
|
| Daniela | •
|
(3.4.2007 13:39:34)
Proč? To jste asi četla špatně ten úvodní článek, na který reagujeme my, adoptivní mámy, ne? Zkuste to znovu, třeba tentokrát pochopíte: je tam tolik negativismu k adopcím, že je třeba se bránit. Nebo vy byste si nechala špinit biologické rodičovství jako něco, co nemá šanci na úspěch??? A co je navíc přísně soukromá věc, kterou nikdo zvenčí nemá právo soudit? To já si teda fakt nenechám. A jestli mě kvůli tomu budou nazývat hysterkou, fajn, radši budu žít s vědomím, že pro pár lidí jsem hysterka, ale moje dcera bude vědět, že má mámu, která za ní stojí.
|
| if... | •
|
(3.4.2007 14:36:07)
a jste si jistá, že má fajn mámu?? VY jste fakt hysterická jen na diskuzích a doma jste hodná, milá a vyrovnaná?? Skutečně to působí tak, že máte problém - ne jen s tímto článkem.
A mě by mnohem více potěšilo, kdyby sem napsala nějaká normální rodina s adoptovaným dítětem, kterých jsem také viděla celkem dost za těch pět let. Prostě - ano, měli jsme obavy, ted jsme moc rádi, že ji máme, normálně nás zlobí, jezdíme se známými na výlety, chceme adoptovat ještě jedno... a dnes je hezky, tak už jdeme ven.. a ne hysterický výlev, kterému tady nikdo nerozumí. Dejte si něco dobrého a usmějte se; já třeba neznám nikoho kdo podcenuje adoptivní matky, naopak.. nevím, jestli si to v sobě nevytváříte už i vy. Dvě mé kamarádky mají také adoptované děti a bavíme se o všech "našich" dětech normálně...
|
| Daniela | •
|
(3.4.2007 19:10:16)
Milá if, to je zajímavé, že mě tady na fóru napadají prý za napadnutí těhotné Lenky, o které jsem napsala jen to, že mě její názor aktuálně nezajímá. A že ty SI DOVOLUJEŠ o mě psát, že nejsem dobrá máma, kdo jsi, prosím tě? To je sakra jiný kalibr než napsat Lence, že mě její názor nezajímá... Vidět se osobně, tak nevím, to bys teprve viděla tu hysterku :-). Aspoň ale vím, čí příspěvky nečíst. Každopáddně díky ostatním maminkám a ženám, které v adopci nevidí raritu a snaží se nás, adoptivní rodiny, brát normálně. Výchova je těžká ve všech případech a nedá se to naučit. Vše je v tomto ohledu poprvé vzhledem k různým povahám: řeči o genech mě prostě "neberou".
|
|
|
| adela a terezi |
|
(3.4.2007 14:42:47)
Spíš jsme asi reagovaly na Vaše odpovědi. Myslím, že v tomhle sloupci ted nikdo ani úvodní článek neřešil.
Paní,co psala úvodní článek má , dle mého názoru, víc problém se sebou než s dětmi a měla by nejdřív vyřešit svoje psychické zdraví.
Jinak v mém okolí nikdo negativistický přístup (až na pár tupců)na adoptivní rodiny nemá......a vůbec se mi nechce ani používat slova bio máma a adoptivní máma. Co když má msvé dítě a budu ještě adoptovat? to pak budu podle vás bioadoptivní máma? to jsou hrozný pojmy. znova píšu, že s Váma v podstatě souhlasím, jen ty reakce na holky, které prostě nemají myšlenky na to, že by adoptovaly a je jim tohle vzdálené, jste podle mě přehnala. A je dobře, že se o to lidi zajímají, protože díky těmto článkům a reakcím si spousta lidí může lecos uvědomit. Tak proč by je nemohl číst kdokoli.........za chyby se omouvám, píšu rychle a nemůžu se ted psaní 100 % věnovat
|
| Daniela | •
|
(3.4.2007 19:21:06)
Milá Adélo, poslední příspěvek ode mě, už na to po pár dnech nemám sílu, ale k vašemu zajímavému psaní :-): toto striktní rozlišování na bio a nebio mamky do nás doslova bušili na rodičovské přípravě. Možná že kdyby terminologie vešla obecně ve známost, bylo by míň nedorozumění: například to, že naše adoptované děti jsou VLASTNÍ, ale NEBIOLOGICKÉ. Upozorňuji případné nesouhlasníky, že toto nám bylo prezentováno jako odborná terminologie, tudíž to není z mé hlavy. To, že je naše dcera vlastní, doslova "žijeme", s přídomkem "nebiologická" jsem se bez problémů sžila. Jsem napsaná v jejím rodném listě, je tedy vlastní. Ale ještě k té přípravce: někdy nevím, jestli je dobře, že do nás tyto info bušili tak, že jsme je fakt přijali (některé z nich jsou skvělé a čerpáme z nich dodnes), protože jsme se třeba učili nezatajovat před dítkem původ, jenže pak člověk docela problematicky balancuje na hraně, kdy sdělovat, že dítko je vlastní, ale nebiologické, a kdy už je to zbytečné :-). Myslím, že aspoň část maminek tohle permanentní zvažování bude schopná pochopit. Vevnitř člověk nerozlišuje, je to prostě moje dítě, ale kdy "dát všanc" jeho původ? U lékaře? Jistě. V dětském centru, když se ptají, jestli má tmavého tatínka? Těžko říct :-). Jde o to, aby nakonec adopťátko neznalo jako svou vlastní charakteristiku to, co by mohlo slyšet od mámy nejčastěji: "malá je adoptovaná." Takže konkrétně to je to, co momentálně nejvíc s manželem řešíme - a asi už jsme přišli na správnou míru (lékařům ano, dětským centrům ne, protože dotaz na barvu kůže je impertinentní :-)). Ale to by bylo celé na jinou diskusi. Prostě terminologie nás, adoptivní rodiče, provází zřejmě více než ty biologické. Mějte se fajn!
|
|
|
| štěpánka | •
|
(3.4.2007 19:33:20)
Tak jsem si znova přečetla úvodní článek. Nenašla jsem tam nic jiného než zkušenosti jedné adoptivní maminky s jejími dvěma adoptovanými dětmi. Kdybychom vynechali slova o adopci, prostě je to článek o tom, jaké má s dětmi výchovné problémy, ale nevzdává to, snaží se o výchovu a lepší vztah mezi sourozenci. Nikde není ani jedno zevšeobecňující slovo, které by říkalo to, na co Vy ve svých příspěvcích reagujete. Ani slovo o tom, že své děti nemá ráda. Nevím, jak jste udělala závěry, kvůli kterým tady všechny napadáte. Nikdo přeci neříká, že všechny adoptované děti jsou takové nebo makové, odsouzeny k tomu nebo onomu. Naopak, každý člověk je originál a jak v živodě uspěje, nebo dopadne, prostě jak bude žít záleží na: jeho genech, nebo chcete-li vrozených schopnostech, příkladech, které viděl ve svém okolí, klidné a láskyplné prostředí pro vývoj, na příležitostech, které se mu nabídnou, na stravě, vzduchu, který bude dýchat,...... A z toho adoptivní rodiče nemohou ovlivnit jenom 1.a2. věc. Naopak úplně zkazit ty další věci, může jakýkoliv rodič - bio, nebio, vlastní, nevlastní, přiženěný, rozvedený, apod.... Tak proč taková zášť? Nerozumím tomu. Ty zevšeobecňující a urážlivé závěry jsem četla jenom v příspěvcích adoptivních maminek, které je vkládají do úst těm neadoptivním. Proč?????
|
|
|
|
| Linda, dcera 1,5 roku | •
|
(3.4.2007 14:43:03)
Danielo, tvůj příspěvek je plný hysterie a navíc mi vůbec neobjasňuje, proč se Hanka tak naváží do Lenky, proč jí de facto vyčítá, že je těhotná ("nemá problém, není zoufalá, nemusela tento problém řešit"). Je fajn, že ty osobně považuješ adoptivní rodičovství za rovnocenné tomu biologickému, když ses pro něj dobrovolně rozhodla. Na druhou stranu bys však mohla být objektivní a uznat, že většina lidí se rozhodne pro adopci až poté, co vlastní děti mít nemůžou (viz rovněž úvod tohoto článku). Rovněž nechápu, co je divného nebo snad špatného na tom, že lidé obdivují adoptivní rodiče - děláš, jako by to byla naprostá samozřejmost přijmout cizí dítě za vlastní, takové jaké je, dát mu svou lásku a péči!
|
|
| delfina7 | 
|
(3.4.2007 16:07:18)
Danielo,
nechápu, proč bezdůvodně napadáš ostatní maminky. Tobě že někdo svěřil děti do adopce? Nevěřím.
|
| Liné | •
|
(3.4.2007 22:26:15)
milé dámy, dosaďte si k adopci ještě pěstounství nebo prostě, že si přiberete k bio (mně jsou ty pojmy dost ukradené, ale ať se v tom vyznáme) dětem ještě další Budulínky. Možná, že pak přestanete napadat Danielu a přisuzovat jí různé motivy. Rýpla do těhotné Lenky, ale no tak, vy občas něco neplácnete?
Nedělá nic jiného, než že se Vám snaží vysvětlit, že prostě děti jsou naše, ať už jsme je porodily nebo ne. Já osobně taky nesnaším ty z mého pohledu kecy, kdy někteří říkají, já Vás obdivují... Vím, že to myslí dobře, ale víc bych ocenila, kdyby radši přestaly na moje děti hledět jako na chudinky. Ano měly v životě na začátku více smůly, ale my je milujeme a respektujeme je, jejich osobnost a jejich původ.
A jak si dovolujete hodnotit, zda jí někdo svěřil dítě? Do nikoho se tady stejným kalibrem neobula, tak proč to stupňujete? Je temperamentní a brání své rodičovství, to snad děláme každá.
A článek (nemyslím maminku) považuji za naprosto stupidní, který jen podporuje náhled na adopci jako na cosi nepřirozeného, jako východisko z nouze.
A k "if" - jsem si jistá, že pro děti jsi báječná máma a miluješ je, ale nechápu tvou až nenávist k rodičům dětí, které jsi znala v KÚ? Nechceš se o tom víc rozepsat?
|
| Míša | •
|
(4.4.2007 9:28:04)
Myslím že Danielu nikdo nenapadá, jen reagujeme na její poněkud agresivní příspěvky. Každý sklidí jen to co zaseje a dostává se nám zpět takové jednání jaké sami vyvoláváme, aneb jak vy říkáte každý občas plácne, ale i ostatní mají právo se na toto „plácnutí“ ohradit as být stejně temperamentní. Nemyslíte?
Sama si myslím, že vždycky je možné vše vyjádřit slušně a ty vyhrocené emoce jsou opravdu zbytečné. Z vašeho pohledu je ten obdiv k adoptivním rodičům „kecy“, nebo pro někoho dokonce stupidní kecy, fajn, ale jiný se tím může cítit tímto vaším názorem uražen a má právo to vyjádřit.
Nakonec i ten článek každá z nás pochopila úplně jinak, mě připadá jen jako jedna subjektivní negativní zkušenost, nic míň, nic víc a pokud vy to vidíte jinak, tak to respektuju a můžeme to prodebatovat. Ale klidně, bez hysterie, urážek, narážek, že někdo je stupidní jen pro to že obdivuje adoptivní rodiče atd.
Tak si prostě myslím že by to mělo být.
|
| Liné | •
|
(4.4.2007 10:31:11)
Míšo,
když si přečtu tuto větev diskuse, mám pocit, že je zbytečně stupňovaná více účastníky, nejen Danielou, která podle mého jen brání svou dcerku. Nemám pocit, že se projevuji hystericky, ale vždy je naše vnímání subjektivní, viďte?
Voláte po klidné diskusi s argumenty - to jsem ráda. Vysvětlím svou definici slova "kecy" - zbytečná slova, která nikomu a ničemu nepomohou. Kdokoli se mne zeptá na cokoli v souvislosti s mými dětmi, ráda a otevřeně odpovídám. Jalové řeči (typu - já vás obdivuji) pouze podle mého názoru podporují náhled na děti v náhradní rodinné péči jako na něco podivného, netypického, východisko z nouze, s čímž prostě nemohu souhlasit.
K článku - ano odsuzuji jej, jasně jsem napsala, že článek, nikoli maminku. VYšel v časopise, který bývá považován za jediný odbornější časopis, probírající problém z více stran, ještě nedávno se specializovanou přílohou Náhradní rodinná péče. Představte si, že jste manželský pár, který zvažuje přijetí děťátka do své péče, pídí se po informacích, zkušenostech, bojují se svými obavami... A najednou si v relativně kvalitním časopise přečtou článek o zklamání a rozčarování. Bez dalšího vysvětlení, bez názoru jiných. A nadpis článku tomu dodal korunu - deník Blesk by se mohl inspirovat.
A posledních několik vět Vaší reakce mně skutečně překvapilo. Citace: "...Ale klidně, bez hysterie, urážek, narážek, že někdo je stupidní jen pro to že obdivuje adoptivní rodiče atd...."
Naposto souhlasím s tím, že klidná diskuse je fajn, jen prosím ńedodávejte vlastní interpretaci mých slov. Nic takového jsme neřekla. Pak už totiž nediskutujeme o vlastním problému, ale o tom, jak kdo co řekl a jak to ten druhý vnímal.
Takže pokud chcete diskutovat o adopcích, článku ... jsem tady. Pokud chcete rozebírat co, kdo, jak řekl nebo neřekl, považuji to za zbytečnou ztrátu času.
|
| Míša | •
|
(4.4.2007 13:34:13)
Tahle diskuze už je skoro zbytečná a rozhodně tady nechci rozebírat co kdo řekl nebo neřekl, přesto ještě dodatek.
Ano všichni vnímáme subjektivně,vy bráníte přístup Daniely, jiní zase mají pocit že musí bránit jiné.
Mimochodem vůbec jsem jsem se neodvolávala na vás, ale na slova Daniely, která pronesla slovo stupidní v této souvislosti, takže jste to bohužel špatně pochopila a vztáhla na sebe.
A ještě jedna věc, to že někdo obdivuje rodiče, kteří si ke svým vlastním dětem vezmou několik dalších ať už jako pěstouni, nebo formou adopce, přeci vůbec nemusí znamenat, že ty děti vnímá jako něco jiného, nerovnoceného nebo podivného. Myslím, že tady směšujete dvě úplně odlišné věci a možná je zatím nějaká vlastní zkušenost s tím jak společnost tyto děti vnímá.
Rodiče, kteří si ke svým vlastním dětem vezmou 5 dalších do pěstounské péče prostě obdivovat budu, ať se to někomu líbí nebo ne, protože to pro ně znamená vzdát se mnoha věcí, kteří se jiní vzdát nehodlají-zábavy, peněz, exotických dovolených atd. A vůbec tyto děti přitom neberu jako něco zvláštního, jen proto že si vážím toho, co jejich rodiče udělali. Tož tak.
|
| Liné | •
|
(4.4.2007 17:01:28)
Souhlasím naprosto se vším. Také si vážím každého, kdo zvládá vychovávat své děti, přítom je nepřerazit a uchovat si své duševní zdraví :-) Vadila mi věc s odlišným náhledem na děti v náhrdní rodinné péči, ale rozumím už, že Váš případ to není a jsem moc ráda.
|
|
|
|
|
| if.. | •
|
(4.4.2007 19:30:07)
rozepsat se klidně můžu - nenávist bych to nenazývala,ale averze ano.
víš, je to těžké. Já jsem tam šla hodně mladá a odmala jsem byla k těmto tématům velmi citlivá, takže skutečně první rok, když se děti dávali do postýlek, byly malé, krásné, voněly, tak mi to rvalo srdce a nedokázala jsem si často jen tak sednout do kuchynky a plkat s ostatními.
V ústavech se spousta tet snaží, ale je tam také spousta "diktátorek", děti se prostě strčí za dveře do přítmí, když dělají něco co by neměly; ničilo mě vidět, že některé děti schválně třeba něco zničily, jen aby byly potrestané - a měly tu chviličku pozornosti pro sebe, i když negativní. Chápeš mě??
Vždycky jsem si děti brala domů, většinou ty "hůř přizpůsobivé" na první pohled; malé děti jsem vracela zpátky půl hodky po jejich normální večerce, už spící, aby neplakaly - po probuzení ráno fungovaly normálně. Větší děti to braly tak, že jdou na lepší - jako když jdou k babičce. Těšily se i zpátky.
A asi tak, ty se snažíš, děláš co můžeš, bereš si je domů - to jim hodně pomáhá v takových hodnoceních, které se jim píší, a hodně to pomáhá rodinám rozhodnout se, že to dítě chtějí, protože spousta dětí je v rodinách o 100% jiná než v ústavu.
No a potom tam v návštěvní den dorazí desetičlenná romská rodina. Ty jim řekneš, že můžou maximálně dva k jednomu dítěti a oni na to "tak ty půjdeš za fandou, eržika tu má taky mimino neeee?? Tak eržika s ružou pudou za tu malu, ja s pepou pudu za lojzou.. " no a mají tam tolik dětí, že se k nim nasáčkují.
A to je ještě lepší případ, horší jsou ty, které chodí tak jednou za měsíc, děti se jich bojí... oni je nutí, aby s nimi tu hodinu zůstali nebo na ně nedejbože ještě řvou.. děti se pak musí komplet převléct, protože od nich smrdí, mají z toho hrůzu, některé se návštěv bojí.. nebo hůř, některé se na ně těší, ale protože rodičům na nich až tak nezáleží tak oni sedí a pláčí třikrát týdně u dveří a čekají.
Po pěti letech tohohle - dělala by sis iluze o rodičích?? Omlouvala by ses jim?? Po tolika vykradených taškách, ztracených botech a bundách, dětem sežerou co můžou... Za celou dobu jsem tam viděla dvě relativně normální matky - jedna prostitutka a jedna mladá, která trochu chtěla se starat, ale moc ji to nešlo.
Nechápu, proč ty rodiče nenechají děti odejít do adopce nebo PP, když tam stejně chodí jen jednou za měsíc.. tohle musíš vidět a zažít, vidět ty dětské slzy ze smutku nebo naopak hrůzy z rodičů. Proto díkybohu za všechny adoptivní a pěstounské rodiče, protože není nic horšího než ústav. Jak říkal pan Matějček - lepší špatná rodina, než žádná rodina. Tak asi tak.
|
| Liné | •
|
(4.4.2007 20:57:38)
Milá If,
už ti víc rozumím, díky. Mám podobnou zkušenost, jen jsem pracovala spíš s těmi rodiči než s dětmi. Kdybych dělala v přímé péči o děti, možná bych to vnímala podobně, nevím. Když jsem za ty roky poznala tzv. sociálně slabé rodiny, mnohdy se těm rodičům nedivím, že se nedokáží ke svým dětem chovat "normálně". Mnohdy sami v životě nic jiného než nelásku nezažili. A proto se asi tady všichni shodneme, že děti mají být v ústavu co nejkratší dobu, každý den bez mámy a táty je bolavý. Taky jsem ale přesvědčena o tom, že rodiče našich dětí nemůžeme nenávidět, otrávilo by to jejich dušičky. Hodně štěstí.
|
|
|
|
|
| Hana | •
|
(4.4.2007 20:42:54)
Danielo, s úctou smekám a tleskám Ti. Přesně takhle to cítím i já. :o) A věřím, že se (když ne všechny tak alespoň pár z nich) biomatky "to bych nemohla" chytnou za ten svůj obdivující nos. :o)))))
Lindo, pro informaci - nezávidím, jen mě život dovedl po cestě tam, kde zjišťuju, že "já bych mohla" a chci. :o) Tak asi takhle, biomaminko Lindo. :-))
|
|
|
| Hana | •
|
(4.4.2007 20:47:48)
Lindo, pro informaci - nezávidím, jen mě život dovedl po cestě tam, kde zjišťuju, že "já bych mohla" a chci. :o) Tak asi takhle, biomaminko Lindo. :-))
Držím ti palce, abys jednou třeba ve svém životě neřešila situaci (např. se svou dcerou), kdy budeš muset tuhle větu "to bych nemohla" spolknout, abys neranila...např. právě proto, že bude nedej bože nějaké dítko adoptovat tvá biodcera, až bude dospělá. :o) Pak si třeba na tuhle debatu vzpomeneš a možná se i zastydíš....holt to je život, většinou to, co nechápeme, máme pak možnost sami okusit a zažít. tak hodně štěstí! :-)
|
| Linda | •
|
(6.4.2007 15:11:09)
Já bych do adopce rozhodně nešla (ani kdybych vlastní dítě mít nemohla), tím si jsem zcela jistá, proto taky žádné dítě adoptovat nebudu a je to moje věc. Jenom nechápu, co je na tomto mém postoji tak iritujícího nebo proč bych se za to měla stydět. Je to přeci každého osobní věc, rozhodně bych si netroufla někomu svůj názor vnucovat. Což platí i pro mou dceru, až bude jednou dospělá - pokud by nedejbože stála před volbou, jestli zůstat bezdětná nebo dítě adoptovat, můj osobní názor není rozhodující. Beru to tak, že každý člověk je jiný, hodí se na něco jiného, atd. Takže to, že já se na něco nehodím, neznamená, že se na to nehodí ostatní...
|
| Hana | •
|
(9.4.2007 23:03:58)
a můžeš mi tedy říct, proč lezeš na stránky adopce, když "bys nikdy nemohla adoptovat" dítě? Vnitřně se tím ukájíš, honíš si tím vlastní ego nebo co, čím to je??? Já bych třeba nikdy nemohla zabít zvíře a chodím např. na myslivecký stránky a přispívám a zasahuju do diskuzí o lovné zvěři??? (Je to příklad samozřejmě)...chci tím jen naznačit, že vůbec nechápu (a ostatní jistě také ne) PROČ???? vlastně sem chodíš, když Tě to vůbec!! neoslovuje....jsi asi nejspíš nějak psychicky narušená, nalomená, když potřebuješ si návštěvou těchto stránek dokazovat, jaká jsi dobrá bio matka, která navíc notabene by "nikdy nemohla" - a máš tu potřebu to psát sem adoptivním matkách - mně to přijde jako hyenismus od Tebe! :-((( A je to můj názor, za kterým si stojím a můžu si ho sem napsat a píšu, stejně jako píšeš Ty ten svůj...to jen na vysvětlenou, abys pochopila. :) Hezký večer, bioLindo. :-))
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)