| fisperanda | 
 |
(22.3.2007 21:18:42)
Nevím přesně co dělat při záchvatu, protože já sama jsem u žádného nepomáhala (i když jsem jako dítě jezdila na tábory, kde dětí s touhle nemocí bylo dost).
Záleží na druhu záchvatu. Pokud se jedná třeba o "zahledění", většinou stačí počkat, až to dotyčného přejde.
Pokud jde o záchvat se ztrátou vědomí (grand mal), tak obecně platí: dávat pozor, aby se člověk se záchvatem nezranil, to znamená držet ruce, nohy (a třeba vím, že taťka mi silou od sebe držel čelisti, abych se nepokousala, ale to se nemá, hrozí riziko, že budete poranění, pokud nejste dost silní.) Takže hlídat, jestli nezapadne jazyk. Po záchvatu může být dotyčný dezorientovaný, takže s tím počítat. Takže volat sanitku, případně pokud má u sebe epileptik zklidňující čípek, nebo něco, co užívá po záchvatu, tak podat.
K té vyvrácené čelisti - není to tak hrozný jak to zní, ono je to akorát nepříjemný, ale třeba ani to "nasazování" nebolí.
Jinak - ještě zkušenost ze života. Když mi bylo tak 17 let, tak jsme měli v partě kamaráda, který taky trpěl epilepsií, ale záchvaty měl docela často. Nikdy nepil alkohol a všichni jsme to respektovali, nikdy ho nikdo do žádnýho pití nenutil a když dostal záchvat, nikdo nebyl zaskočený a volali jsme sanitku. Byl (a je) to stále dobrý kamarád, nikoho ani nenapadlo ho nějak odstrkovat kvůli jeho nemoci. A to jsme byly jinak pěkní smrádci.
|
| Kaska | •
|
(22.3.2007 21:47:59)
pokud se nejedna o prvni zachvat, kdy si nejsme jisti, nebo pokud neni zachvat dlouhodoby - k 10min, zachranka se nevola. jinak se obecne nedoporucuje sahat na usta nebo do nich neco vkladat - hrozi pokousani apod. dulezite je zabranit padu a pripadnemu zraneni. cloveka nasilim nedrzime, nechame zachvat odeznit v bezpecnem prostredi.
|
| Jut |
|
(23.3.2007 8:28:03)
Doporučuji Vám navštívit zkušeného HOMEOPATA. Ten Vám pomůže problém vyřešit. Kdyby se příznaky epilepsie projevily i u Vaší dcery, tak bych osobně léčbu klasickou medicínou kombinovala s homeopatiky. Opravdu to stojí zato.
|
|
| Mab | 
|
(23.3.2007 15:12:06)
Vkládám vám sem informační letáček, který dáváme na našem Dětském odd. epileptikům. Co se týče volání záchranky, tak u zavedených epileptiků s běžným záchvatem není záchranka nutná, akorát ztratí epileptik den pobytem v nemocnici. Ale to musíte toho člověka znát. Pokud bude někdo koho neznáte mít epileptický záchvat třeba v autobuse tak asi si nikdo netroufne sanitku nezavolat.
Epilepsie
Epilepsie postihuje 0,5 – 1% populace.
Co dělat aneb první pomoc při záchvatu
V případě epileptického záchvatu (křeče části až celého těla) v první řadě nepropadněte panice. Zachovejte klid, odstraňte z dosahu všechny předměty, o které by se mohl epileptik zranit, zabraňte pádu (z postele apod.). Zbytečně s ním nehýbejte, pokud to není bezpodmínečně nutné, nesnažte se ho omezovat v pohybu, nedávejte mu nic do úst.
Po odeznění záchvatu mu odstraňte možnou překážku z úst, např. snímatelná rovnátka či potravu, snažte se zmírnit pozáchvatovou zmatenost.
Režim epileptika
1.Antiepileptika (léky proti epilepsii) užívat pravidelně, každý den ve stejnou hodinu.
Náhlé vysazení léčby může vyprovokovat záchvat.
Pokud dítě léky vyzvrací do ½ hodiny po podání, podejte celou dávku znovu, pokud do 1 hodiny, podejte poloviční dávku.
Poraďte se s neurologem, co dělat, když dítěti zapomenete podat lék.
2. Dodržovat termíny pravidelných kontrol u lékaře
3. Pravidelná životospráva
pravidelný režim dne a noci (chodit spát a ráno vstávat přibližně ve stejnou hodinu), není vhodné ponocování, dospávání, malé děti dáváme spát odpoledne jen pokud to vyžadují (lehký spánek může provokovat epileptický záchvat)
strava normální, tekutiny dostatečně (ale pozor na rychlé vypití většího množství najednou)
absolutně abstinovat, to znamení zákaz veškerého alkoholu, tedy i piva, cukroví s alkoholem, pozor na léky s alkoholem, epileptik nesmí požívat jakékoliv drogy
pravidelné vyprazdňování moči a stolice
4. Další
vyhnout se námaze ve velkém teple, na prudkém slunci (pozor na přehřátí)
vyhnout se námaze v noci (je nutné dodržovat pravidelný spánek)
sport provozovat rekreačně, nepřetěžovat organismus, plavání pod dozorem, jízda na kole jen po cestách bez dopravního provozu, zákaz šplhání
nejsou vhodné rizikové sporty (např. potápění, horolezectví apod.)
vyhýbat se rizikovým situacím, které již záchvat vyprovokovaly, např.:
- situace, které vyžadují delší pozornost
- stres
- blikající světlo (TV, počítač, stroboskop na diskotékách apod.)
- jízda autem
- hluk
vybírat budoucí povolání po poradě s praktickým lékařem a neurologem, epileptik nesmí pracovat ve výškách, ve směnném provozu či u rotačních strojů
epileptik nesmí řídit motorové vozidlo, motorový člun či letadlo (pro povolení řízení osobního motorového vozidla existují zvláštní nařízení, základem je disciplinovaná a spolupracující osobnost, u léčeného epileptika minimálně 2 roky bez záchvatu).
vhodné je vyvarovat se i některých dráždivých látek jako např. yzop, rozmarýn, fenykl, šalvěj
nutné je též hlásit možné těhotenství, případně před plánovaným otěhotněním se s lékařem poradit (většina antiepileptik se nesmí v těhotenství podávat pro riziko postižení plodu)
|
| lenoch | 
|
(23.3.2007 16:23:06)
Jsem taky epileptik a informační leták je určitě užitečná věc. Jenom mám občas pocit, že podle toho letáku by měli všichni epileptici dostat alespoň částečnou bezmocnost, osobního asistenta a o plnohodnotným životě si můžou nechat zdát. Jsem epileptik, který má vysokou školu (lékaři to většinou nedoporučují), lezu po skalách - je to bezpečnější než plavání, před mateřskou jsem pracovala v managerské pozici, takže spousta stresu.
Maminky epileptičky i maminky epileptických dětí - prosím berte tyhle letáky s rozumem, aby jste se nedostali do stavu, že se bojíte vyjít na ulici. Jen vy sami nejlépe víte, co vám vadí a tím se řiďte. :))
|
| Mab |
|
(23.3.2007 20:45:39)
To je samozřejmě pravda, však taky rodičům říkám, že si to všechno musí vyzkoušet a zjistit si spouštěče záchvatů. Pro každého je to něco jiného. Říkám jim, že je to nemoc s kterou se dá žít, jen to stojí určitou sebekontrolu a inteligenci: tím myslím brát všechna ta doporučení s rozumem a vybrat si to vhodné pro svůj konkrétní příklad.
Je mi líto, když mám na starosti dítě, které nereaguje na léčbu a má záchvaty i 10x za den, pak jsou všechny tyhle rady na houby a člověk cítí jen bezmoc a obdiv k matce, která toto vše se svým dítětem prožívá.
Proto přeji všem hodně zdraví a trpělivosti s nemocí.
|
| lenoch |
|
(26.3.2007 14:28:32)
Já třeba taky patřím k epileptikům, kteří moc nereagují na léčbu, dokonce nemám ani přesně stanovenou diagnózu a moc neznám ani spouštěče a to mám grand-maly, žádné zakoukání. Když jsem byla ještě dítě, tak se rodiče taky snažili nacpat mně do nějakého režimu, ale nepovedlo se :). A teď jsem ráda. Když jsem byla zavřená na monitorovací jednotce a povídali jsme si s vrstevníky, tak byli překvapeni, co všechno se dá s touto nemocí dělat. Oni to nikdy nezkusili, rodiče jim to nepovolili a tak zůstali v povědomí, že mají hroznou nemoc, s kterou se nedá normálně žít a nesmějí tamto, ... i když nic z toho nezkusili.
To je jen takový jiný pohled na to. Ale je to pohled samotného epileptika, který je za svojí svéhlavost rád. Nicméně mám dítě a v případě, že se u něho taky projeví tato nemoc, budu se snažit aby se s tím srovnal jako já a nebudu se snažit automaticky mu všechno zakazovat. On si něco musí člověk osahat a odzáchvatovat sám. :))
|
| Irca | •
|
(4.4.2007 23:34:38)
Epilepsii (grand mal) trpim sice az od dospelosti (18 let), ale zivot jsem (alespon dosud) organizovala s neprilis velkym zohlednenim teto skutecnosti-VS, postgradual, prace v USA, docentura. Mam 2 deti, jedno dospele (na VS), zatim bez problemu. Epilepsie je, jak jsem ji sama poznala, velmi podivna nemoc a zivot s ni je sice obtizny, ale nejsou to, kupodivu, uplne sama negativa. Preji vsem to nejlepsi a verte si!!!
|
|
|
|
|
| renata | •
|
(1.6.2007 13:40:26)
No to je teda dobré, a co pracovní doba? V ní snad člověk nemusí být neustále pozorný? Nemůžete pracovat moc fyzicky, a když pracujete duševně, je snad jasné, že dlouhá období pozornosti jsou na pořadu dne.
|
|
|
|
| Kateřina | •
|
(24.3.2007 23:24:03)
Nachomýtla jsem se jednou k epileptickému záchvatu. Můj přítel byl epileptik, takže jsem poučena poskytla první pomoc. Až když přijela sanitka, ukázalo se, že se nejedná o epilepsii, ale o cukrovku. Pro mě jako laika to vypadalo úplně stejně.
První pomoc v takovém případě je podat glukózu. "Glukózu nepodáváme při hyperglykémii - pokud však nedokážeme posoudit rozdíl těchto dvou stavů, je menší zlo cukr podat při hyperglykémii, než nepodat při hypoglykémii."
Naštěstí to dopadlo dobře.
|
|
| Marcela K. | •
|
(25.3.2007 21:22:18)
Som rada, že som našla túto diskusiu. Můj manžel je epileptik, tak Vám priblížim, ako záchvat vyzerá. Záchvaty máva tak raz za tri-štyri roky, berie Orfiril a Topamax. Podotýkam, že záchvat mal iba vtedy, ak nebral lieky. Záchvaty mu prebiehajú tak, že pár hodín pred samotným záchvatom máva zahľadenia "do blba", o ktorých samozrejme nevie, tieto zahľadenia sa stupňujú a máva ich častejšie a častejšie. Vtedy viem, že sa blíži záchvat. Záchvat prebieha asi minútu, možno minútu a pol. Telo je v obrovskom kŕči, od nôh, ruky, celé telo, veľmi sa čudujem radám typu "treba dávať pozor, aby nezapadol jazyk" - preboha, veď do úst by ste sa nedostali ani za pomocou hydrauliky! Aj ústa má človek v obrovskom kŕči, a ak by ste sa snažili dostať sa do úst, akurát by Vám epileptik silou sánky odhryzol prst. Pýtala som sa na to viacerých neurológov, všetci stritkne zakázali pchať niečo do úst, sliny vytekajú voľne aj cez škrípajúce zuby. Jazyk nezapadne, nakoľko aj hrdlo je v silnom kŕči, takže v tele na žiadne iné "veci" nie je miesto. Jediné, čo môžete urobiť, je obrátiť epileptika nabok, aby mu voľne odtekali sliny, podložiť mu pod hlavu vankúš, a vyčkať, pokým záchvat skončí. Ak ste záchvat ešte nezažili, tak sa nebojte ničoho - epileptik dosť chrčí - a to veľmi silno, väčšinou tak, že Vás to prekvapí. Veľkú pozornosť treba venovať po skončení záchvatu, epileptik upadne do hlbokého tranzu, v ktorom je niekoľko sekúnd, nastane silný spánok (nebudiť!!!) a po pár sekundách sa začne preberať. Epileptik je po záchvate strašne dezorientovaný, tak mu venujte veľkú pozornosť, väčšinou po takej hodinke je už úplne OK. Toto je aspoň moja skúsenosť s manželovou epilepsiou. Po každom záchvate absolvuje CT, či nemá zranenie hlavy - posledný záchvat bol s úrazom hlavy, ale všetko dopadlo OK. DOkonca som zavolala aj sanitku a záchranári na mňa pozerali ako na blbú, prečo volám pohotovosť epileptikovi :-( Epileptici majú úplne zdravý plnohodnotný život, ale samozrejme, musia byť zodpovední voči svojej chorobe, mať harmonogram s presným režimom spánku, obmedziť čo najviac stresy, a nevynechať ani jeden liek. S pozdravom Marcela K., Slovensko
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)