| zubejda | •
 |
(8.3.2007 14:22:20)
Milí zlatí všichni, tohle je odvěké téma a nikdy se nevyřeší. Kdo nikdy neučil, opravdu si není schopen představit, co všechno to obnáší. Prostě to nejde. Můžete to popisovta jak chcete, tohle si jeden musí zažít na vlastní kůži. Mně tím vždycyky vytáčekla teta, ty řeči "vždyť máte samý prázdniny a o půl druhý jsme doma atd. atd."A srovnávání s jinými povoláními - to je taky sranda. Ano, jsou jiná velice psychicky i fyzicky zatěžující povolání, ale učitelství je vobě snoubí skoro všechna. Policista, soudce, advokát, předák pracovní skupiny, aranžér, režisér, herec, psycholog, manažer, jednatel, tiskový mluvčí, ošetřovatel, rodič, výtvarník, sekretářka, uklízečka, hlídač......možná by se dalo připsat moho dalších, tohle jsou ta základní, co učitel (kromě vyučování smotného) denně dělá, k tomu v hluku. A dělá to většinou všechno najednou. Učení? To je tak desetina práce. To je to, co ostatní většinou neví a nedokážou si představit. A když bydlíte na malém městě, nemůžete jít ani do popelnice s košem, aniž by vás potkal alespoň jeden žák nebo rodič, takže furt hlídat, co máte na sobě, jestli si neuříznete posměch, večer jdete posedět k vínu - kolik tam bude rodičů?Pořád se musíte hlídat, abyste si udrželi úroveň..to je další stres. který si jinak nikdo neuvědomí. Kdyby učitelé neměli prázdniny, končili by v ústavech, opravdu. Ale jak jsem psala, kdo si to nezkusil, stejně neuvěří, takže tu vlastně plýtvám energií. Jo,ještě něco. Znám spoustu učitelů,. kteří toho nechali a šli dělat něco jiného a jsou spokojenější, ale neznám nikoho, kdo by šel odjinud učit a říkal "tady se mám mnohem líp, zlatá škola.. :)"
Vy někoho takového znáte?
|
| Josef | •
|
(8.3.2007 22:16:50)
Zdravím všechny,
Hlásím se na pajdu (matika, němčina), s dětmi pracuji v zájmových kroužcích a učitelství mě vždycky lákalo, ale jak pročítám tyto příspěvky, zdá se mi, že většina učitelů si jen stěžuje. To je praxe opravdu tak špatná/náročná?
Moc byste mi pomohli, kdybyste napsali, jak jste začínali učit, co to všechno obnáší, jaké to má na člověka nároky apod. Zatím totiž vidím učitelství jen z té druhé strany - strany studenta. Nevidím zákulisí. Kolik času zabere domácí příprava, jak je to s volným časem, jestli chlap uživí rodinu apod.
Moc děkuji za všechny informace. Josef R.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(8.3.2007 22:32:40)
chlap rodinu neuživí, rozhodně ne po škole, důležitější než co a jak učí, je co dělá navíc za aktivity, a kdo má potřebu mít zodpovědnost za to co dělá a sám si dávat nějaký cíl, má smůlu, nejsou peníze a ani ochota nechat mladé učitele moc se prosazovat.
Manžel učil rád, ale to už je dávno, odešel protože nechtěl pracovat se zastaralými pomůckami a protože každý návrh byl už předem zamítnutý. Já učím jenom dokud jsou kluci malí, pak se poohlídnu po něčem, kde nudu mít zodpovědnost a možnost dělat něco jinýho, než slepě poslouchat příkazy. Nemyslím že by bylo málo zodpovědnosti, za děcka je jí víc než dost, ale když mám na starosti aby něco na škole se zavedlo a začalo fungovat a fungovalo, tak se dozvím, že už je to zařízený, předdomluvený. Pokud něco domluvím, nikdy nevím, jestli to projde, i když to ředitelka původně chtěla, nestane se, že by mi řekla že mám k dispozici tolik peněz a za ně má udělat něco. Je to tak, že mám něco domluvit a ona mi pak řekne, jestli mi na to ty peníze dá. Tak se ale přece nedá domlouvat nic.
chuť učit nestačí
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(9.3.2007 14:50:36)
nerada bych, aby to vyznělo jako že mě učení nebaví, to ne, s děckama mě ta práce baví moc, problém je spíš ve vedení školy, ale to je jakýkoliv podnik na tom stejně, školství má tu smůlu, že je většinou státní a státní podniky obecně peníze nemají a pořád se jede ve strých kolejích, i když se tvrdí, že ne.
A to co jsem naťukla s penězi na nějakou aktivitu dopíšu. Jak se dá domlouvat, když něco domluvím a pak teprve zjistím, kolik na to mám peněz? kdybych věděla, že mám na zařízení 10 tisíc, nebo 50 tisíc, budu se domlouvat s touto částkou. Pokud nemám ani strop, domluvím něco a pak se dozvím, že je to drahý a konec, sejde z toho, to je nesolidní jednání a už se na tom místě nemůžu objevit a chtít cokoliv dalšího.
možná jsem divná, ale já bych byla spokojená, kdyby mi ředitelka řekla, že na to mám konkrétní částku, konkrétní čas a volnost. A ne takto.
jinak učitelství rozhodně člověku hodně dává, akorát ne peníze :-)
|
|
|
| zubejda | •
|
(9.3.2007 15:52:55)
Ježiš, Josífku, ty seš roztomilej, až mě to dojalo. Připomínáš mi mě, když jsem studovala. Plná nadšení a ideálů, přestože jsem z učitelské rodiny a všichni mě varovali, ať raději studuju něci jiného. Mohla bych, pajdák jsem dělala levou zadní se samýma jedničkama bez práce, něco jako lehkej gympl mi to připadlo. Oslněná tím, jak jsem dobrá, jak mně všichni na škole říkali, jaká budu výborná učitelka, vrhla jsem se do praxe plnou vervou. To byla první chyba. Odsuzovala jsem starší učitelky, jak občas něco flinkly a kde se mohly ulít, tam se ulily. Při tělocviku s dětmi necvičily, v hudebce místo aktivního hraní a zpívání pustily kazeťák - no hanba, říkala jsem si, tohle že je učitelské poslání?! To já budu jiná!! Tak jsem byla jiná. S dětmi jsem blbla při všech hrách, co jsem pro ně složitě po ¨večerech vymýšlela a chystala, cvičila s nima, hrála, zpívala, chodili jsme bruslit, plavat,snažila jsem se jim naslouchat a chápat jejich individuální potřeby. Efekt byl dvojjaký. Děti i rodiče ybli nadšeni, Děti se do školy těšily, to mi mnoho rodičů přišlo děkovat, že to ještě nezažili, navíc jsem jim dávala jen jeden úkol denně (byli to čtvrťáci), chápala jsem i to, že je nesmím přetěžovat a že rodiče namají tolik času se jim věnovat. O přestávkách jsem jim dovolila hrát tře¨ba polštářovou bitvu, aby se vyřádili, měla jse tam asi 8 dětí s SPU a LMD.Těm jsem každému extra předepisovala diktáty, aby jen doplňovali a nestresovali se. Jak říkám, děti byly nadšené.
Já jsem v říjnu měla o 4 kg míň než v září, koneckonců, aspoň jsem byla hezčí, že jo. Ale s postupující zimou začaly vystupovat ty horší stránky. Pro děti jsem byla víc kamarád než autorita, strach ze mě teda rozhodně neměly (nesnesla bych pomyšlení, že se mě děti bojí!), jenže začaly vystrkovat růžky a mně nějak nedocházelo, že je musím víc usměrňovat. Takže jsem začala mít problémy s kázní, nakonec jsem to zase zvládla, ale než mi došlo, co dělám za chyby, hodně jsem se potrápila. Každý pátek jsem doma večer brečela únavou. O dětech se mi zdálo. Pořád jsem byla nemocná, ale správný učitel je buď zdravý, nebo mrtvý, takže jsem učila až do posledního dechu a pak jsem padla min. na 14 dní, nemohla jsem promluvit, jak jsem chraptěla.Většinou jsem promarodila všechny prázd¨niny. Nicméně pocit z odvedené práce jsem měla dobrý. Jem jsem si říkala..teď mám jen práci a domácnost, ale co až přijdou děti? Kdy se jim budu věnovat? Takhle jsem vstávala o půl šesté, abych byla nejpozději ve čtvrt na osm ve škole (teď podle nové vyhlášky tam musí být učitelé povinně v sedm, dřív šlo aspoň občas skočit třeba k zubaři nebo na poštu). Když jsem si domů nechtěla nést žádnou práci, bývala jsem tam tak do čtyř, takže by mi ani nepřišlo, že teď tam všichni musí povinně trčet do půl čtvrté. Ovšem kámen úrazu je v tom, že když člověk odvede poslední třídu do šatny (učila jsem na prvním a pak i na druhém stupni), odstojí si všechny dozory, dojde si na studený oběd, co mu milostivě kuchařky schovaly, aby ho nemusel hltat o půl dvanáctá během sedmi minut za "běžného provozního hluku" (i když se děti v jídelně chovají slušně, je tam prostě řev), dojde si po šesti hodinách na záchod a sedne si ke studenému kafi, co si zalil o "velké" přestávce, ale pak musel jít řešit zracenou peněženku, díru ve stropě, rozbité výrobky z keramiky nebo něco podobného, je tak vyšťavený, že většinou jen sedí a tupě zírá, hučí mu v uších a nereaguje ani na světlo.pak se tak po půlhodině teprve sebere a je schopen něco dělat, ovšem musí to skloubit tak, aby si zvolil správný čas a nestál frontu na počítač, tiskárnu nebo kopírku (ano, je to smutné, ale jednak nejsou prostě peníze, a když jsou a škola dopřeje učitelům alespoň jeden počítač do kabinetu (pochopitelně ten vyřazený z PC učebny, děti mají k dispozici ty novější), tiskárna je stále jen jedna pro všechny učitele (kromě vedení), asi aby bylo pod kontrolou, co si kdo tiskne, a běda, když spotřebuje moc barvy!!!). Takže když si vystojíte všechny fronty, půlku sešitů a písemek zvládnete a druhou si stejně nesete domů, mrknete, molik toho zítra zase suplujete místo spásných "okýnek", kdy je čas dojít si v klidu na záchod, vypít to kafe nebo si dokonce něco nadehnat, vyšlapete několikatery schody a můžete jít domů: Chlap přijde domů, nahlásí,že je unaven a padne. Ženská to vezma přes obchod, musí vymyslet, co uvaří, přijde domů, uvaří, uklidí, stoupne si k žehlicímu prknu (po celodenním stání ve škole ideální relaxace) a už může opravovat zbylé sešity, chystat zítřejší hodiny, připravovatt se na výchovné řízení s rodiči, výchovným poradcem nebo psychologem, vymýšlet strategii, jak zatočit s šikanou ve třídě atd. atd. To tedy jen v případě, že nemá vlastní děti....Odměnou je pak dobrý pocit, pokud zjistí, že se ty děti od vás opravdu něco naučila, že vaše práce nebyla marná. To se bouhužel dostavuje jen takv deseti procentech, jinak má člověk většinou v červnu pocit, že toho děcka umí míň než v září, ale to potvrdí i ti nejzkušenější učitelé.V devadesáti procentech získáet dojem, že se snažíte úplně zbytečně, protože si to nezapamatují, ať do do nich hučíte horem spodem, že je to nebaví, ať se snažíte, jak chcete, navíc jsou nevychovaní, sprostí, neváží si ani vlastní práce, natož cizí. (no vážně, moji žáci klidně schválně rozbili výrobky, se kterými se tři týdny pachtili, když jsem jim je donesla hotové, vypálené v keramické peci..to jsem málem brečela, je to normální?)
Raději jem otěhotněla, abych zkušeností s dětmi vlastními získala patřičný nadhled, abych to tak neprožívala. Sice jsem z rozčilování se, běhání každou hodinu tří pater po schodech málem potratila, na rizikovém těhotenství jsme si pak báječně odpočinula (čekal mě den plný suplování v nejodpornějších třídách, dozor, porada a rodičák, a místo toho jsem jela rovnou do nemocnice, ležela jsem pak s nohama nahoře a říkala si, teď mají poradu, teď rodičák, a já si tady tak nádherně lenoším :))
Teď se potácím mezi tím, zda jít zase učit, nebo se věnovat něčemu jinému. Představa dětí, domácnosti i učení mi připadá nerealizovatelná, něco se musí ošidit, dělat to naplno nejde. Vlastní rodinu zanedbávat nechci, ve špíně taky nechci shnít, takže zbývá šidit školu, Jde to? Nejde!!Svědomí by mi to nedovolilo. Že já neposlechla a nešla studovat nějakou vysokou, jak mi říkal tatínek!
Přesto mě učení moc a moc bavilo a dodnes spolupracuji s pěveckým sborem, ještě pořád mě práce s dětmi láká. Ovšem vyděla se na tom opravdu nedá! Po třech letech jsem měla 12 tisíc hrubého!! teď je to teda o něco lepší, ale zase skrouhli osobní příplatky, takže o moc víc to na začátku není.
Ještě ses ptal, koli ti zabere příprava - no, pokud to děláš poctivě, tak zezačátku, než získáš praxi, každou vyučovací hodinu připravuješ taky tak tu hodinu, někdy míň, někdy víc, podle předmětu a činnosti. Musíš promýšloet, co budeš učit, jak, co si děti z hodiny odnesou, co jim dáš za úkol, aby to mělo návaznost a nebylo to naplano, promýšlíš otázky, které jim položíš, činnost, kterou zvolíš, jestli si to budou hledat sami a jak a kde, jestli budou ve skupinách a jakých, co budou mít v sešitě, jestli to nejde nějak propojit s aktuální situací...a tak dále a tak dále. To všechno se ti samozřejmě honí hlavou při chůzi, při vaření, při jídle, v noci..takže pracuješ vlastně neustále, takže fakt miluju ty řeči, že máme nejvíc volného času! Jo, ale v hlavě nemáš nikdy čisto!
Pokud teda nemáš pocit, že je to tvé poslání, ještě si to rozmysli!Školu si udělej, s titulem jde všechno snáz..i když...někde tě nevezmou právě kvůli titulu, nemůžeš mít třena VŠ titul, když ho mistr nemá..ale to je jiná kapitola)
Já basi zase půjdu učit, protože mě to opravdu baví, ale něvím, jestli to budu fyzicky zvládat. To se uvidí.
Hodně zdaru!!
|
| Lassie | •
|
(9.3.2007 16:22:07)
Tak si myslím, že bude školství o jednoho adepta - učitele chudší. Popsala jsi celkem barvitě praxi a to bych se divila, kdyby si to Pepa nerozmyslel :-)
|
| zubejda | •
|
(9.3.2007 20:31:41)
Jo, to je těžký. Ve školství opravdu chybí muži, to jsem možná po...., že to vypadá tak, že ho chci odradit, ale já jen psala, jaké to prostě je. A tio jsem ještě nvypsala všecko a navíc to bylo dost zmatené. Ale holý fakt je ten, že s nějykými 12 - 17 tisíci (po 10 letech praxe) rodinu bude živit dost těžko. A pokud má vztah k dětem a soudím, že má, když chce být učitelem, bude chtít být doma s rodinou a ne ještě běhat po "vedlejšákách". Svýmu bráchovi taky radím, ať si najde něco míň náročnýho a líp placenýho...
|
| Lassie | •
|
(9.3.2007 21:07:38)
Nemusíš nic vysvětlovat, Zubejdo, věřím ti každé slovo. Trošku jsem do školství nakoukla a tchýně učí....vidím to podobně.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.3.2007 18:55:47)
já myslím, že jestli si to Josef (snad to já sklerotik nepletu) romyslí, tak bude míň o jednoho učitele, který odejde ze školy po pár letech, protože zjistí, že neuživí rodinu.
a třeba bude dělat něco, kde bude užitečný děckám jinak
|
|
|
|
|
| štěpánka | •
|
(11.3.2007 21:52:24)
Zubejdo,
Tvůj příspěvek si musím vytisknout a zarámovat. Hrozně hezky jsi popsala jak to ve škole chodí. Už jsem na svoje začátky skoro zapomněla (rok 1989), ale pak jsem si vzpomněla. Bylo to úplně stejné jako píšeš. Jen nebyly počítače, kopírky a barevné tiskárny. Jenže já zase spotřebovala moc barevných kříd, velkých čtvrtek, fixek a meotarových fólií (oproti kolegům). Měla jsem jednu velikánskou kliku a to bezva ředitelku. Díky tomu se mi školství neznechutilo sotva jsem začala. Paní ředitelka například nedávala začínajícím učitelům ani třídnictví, ani kabinety a podobné povinnosti. Je opravda, že hned 2. rok na mě toto vše spadlo mírou vrchovatou. Jenomže přípravy mi šly tak nějak lehčeji než 1.rok. Ředitelka, ač měla úplně jiné aprobační předměty než já, pochopila, že potřebuji něco jiného než ona na češtinu, přidělila mi bezvadnou "uvádějící" učitelku, od které jsem odkoukala řadu věcí. Obávám se, že mezi řediteli byla opravdu vzácným zjevem (nejenom tenkrát, ale i dnes). A jak se vrátíš po mateřské? Těžko. Ze své zkušenosti doporučuji (pokud to v Tvém případě půjde) nastoupit jen na částečný úvazek, případně ne na plný počet dní. Chce to pomalý rozjezd. Po té mateřské - můj název "intelektuální - dovolené (jako, že můj intelekt měl několik let dovolenou z mé hlavy). Některé moje kolegyně - matky u polovičního počtu hodin zůstaly natrvalo. Já sice padám na hubu, písemky i přípravy si nosím domů a dělám "v noci", když všichni spí, ale zase mám celý plat (půlka z těch 15 - 17 tisíc, to bysme se fakt neuživili). A několikrát denně si opakuj : "Na 1. místě jsou M O J E děti, až na druhém ty školní" Ale jak jsi popsala své začátky, myslím, že to Ti půjde nejhůře..... (mě taky)
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(11.3.2007 22:10:57)
Já jsem měla smůlu na školu i na uvádějící učitelku hned po škole, tao uvádění spočívalo v tom, že mi dala opsat témaťáky a jinak vlastně nic, navíc jsem vystudovala středoškoskou chemii a biologii a nastoupila jsem u páťáků na vesnické škole, vlastní děcka jsem neměla, dostala jsem třídnictví, a všechny výchovy a opravdu jsem nevěděla, co mám vlastně dělat. V březnu jsem odešla na neschopenku jako těhotná.
teď jsem ještě při MD začala učit ale s podmínkou částečného úvazku. Stejně pro mě nikde nebyl celý, tak mám 1/4 na základce, aspoň můj obor a 1/4 na střední škole.
Už nezačínám, nemám žádného uvádějícího učitele. Už se v tom neplácám, to jenom tak do listopadu, ale dodneška netuším, kde ve škole něco najdu, na základce jsem jeden celý den v týdnu, na střední dvě dopoledne. Je to ideální. Nikde po mě nic nechtějí, protože mám tak malý úvazek. Nemusím na porady ani rodičáky, akorát na té střední mám nějaké povinnosti a to bych mohla i víc.
nevýhoda částečného úvazku je v tom, že neznám děcka, kolegy ani chod školy, ale to je zanedbatelný oproti tomu, že jsem s děckama svýma.
Plat je tomu odpovídající, ale nějak začít musím a nebudu přece na plný úvazek se školníma děckama, když mám doma svoje ještě malý.
Mám práci ještě doma, na ŽL, takže rodinnému rozpočtu pomáhám jak můžu, a jsem doma a přitom si odskočím do práce dopoledne, když jsou kluci stejně ve školce. Ideální stav. Jednou týdně jsou babička s dědou rádi, že hlídají.
bohužel nevím, co bude od prázdnin, protože ve školství je normální smlouva na dobu určitou (nejen u těch, kdo mají pidiúvazky).
to je taky nejistota, která není zrovna dobrá pro živitele rodiny. Někde prý dávají ředitelé smlouvu tak, že jsou učitelé přes léto na pracáku.
učitelé jsou zaměstnanci státu, většinou. Tak aspoň vidíme, jak si nás stát cení, silně podprůměrně :-(
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)