| Marketa, syn 20 mesicu | •
 |
(9.2.2007 21:04:52)
Zdravím maminky,
několik let jsem jezdila na dětský tábor jako vedoucí. Nebezpečné předměty jako nože apod. jsme přebírali od rodičů při odjezdu a půjčovali je dětem pod dozorem - vyráběly různé předměty, sekaly dřevo, vařily na ohni atd., ale jen pod naším dozorem a vždy jsme několikrát opakovali a předváděli, jak se s tím zachází. Bývali jsme 2-3 vedoucí na 10 - 12 dětí a uhlídali jsme je vždy. Po pár neuvěřitelných zkušenostech jsme jim muesli odebrat také různé spreje, dokázaly s nimi dělat hodně ošklivé věci. Taky se stalo, že některé dítě si prostě samo vzalo z domova další nůž nebo něco podobného, ale to se mezi dětmi rychle rozkřikne (chlubily se, co mají), takže jsme zasáhli včas.
Jinak měly volný pohyb, nikdo jim nechodil v zádech, a určitě si to užívaly. Když Vám na tábor přijede několik desítek dětí, které neznáte a nevíte, jakou mají výchovu od rodičů (za 14 dní to při jejich počtu moc ovlivnit nejde), raději budete úrazům předcházet, než je řešit dodatečně (a naštěstí se nám taky žádný úraz při hře s nebezpečnými nástroji nikdy nestal).
Prostě všeho s mírou.
|
| Lucka, 2 děti | •
|
(10.2.2007 19:26:11)
S chutí jsem si přečetla diskuzi na téma bezpečí dětí. Co mě trošku zaráží je zevšeobecňování že v USA je to takto a u náýs takto a co je lepší. Moje děti chodily do školy a školky v Čechách i v USA. Mohu popsat pouze svoji zkušenost z jednoho městečka v zemědělské oblasti USA a zkušenosti z Prahy. Moje zkušenosti z USA-líbí se mi, jak se dbá na bezpečnost, např. učitelka vždy osobně předává dítě řidiči školního autobusu,i když je to jen pár metrů od školy. Řidič děti zná a oslovuje jménem. Učitelek je ve třídě několik (2_3), to samé ve školce, kam chodí moje dcera- většinou jsou tam 2-4 učitelky na 10 dětí (není to soukromá školka). Je fakt, že jsou tu lepší podmínky pro pracující rodiče-např. syn má družinu (tady se to jmenuje Boys and Girls Club a je to téměř zdarma) až do 6 do večera, je tu široká nabídka hlídacích center, které sváží děti mikrobusem, jsou tu tzv. Day Care služby pro předškolkové děti. Když jsme pracovala v Praze, byla jsme pod neustálým stresem abych stihla do pěti vyzvednout obě děti ze školky a školy. Bohužel moje výplata mi zase neumožňovala najmutí paní na hlídání. Takže-jsme pro maximáolní bezpečnost dětí, ale je to spíše otázka ekonomická, že si pracující maminka u nás nemůže dovolit zaplatit hlídání, popř. neexistence cenově dostupných služeb,které by hlídání zajistily. Malé děti odcházející samy do školy, školky a čekající samy doma, až se vrátí rodiče z práce jsou bohužel nutným rizikem, nepovažuji to za nějaký vklad do života.
|
| HelenaPa | 
|
(10.2.2007 20:30:52)
Jsem učitelka a na školeních o bezpečnosti, které musím každý rok absolvovat, jsem slyšela takové věci, že kdybychom je chtěli opravdu dodržovat, už nikdy nikdo neuspořádá pro děti jedinou exkurzi, nedejbože dvoudenní výlet nebo lyžařský výcvik. Např. Je-li sjezdovka u lesa, hrozí nebezpečí, že dítě by mohlo vjet do lesa a narazit na strom. Tudíž správně by měli u každého stromu stát dospělí, nebo aspoň být každý strom nebo pařez označený výrazným např. fáborkem. A podobné žvásty. Všichni, kdo s dětmi pracují, ať už ve škole nebo v jejich volném čase jsou neustále jednou nohou v kriminále. Nijak ale neobhajuji případ Filípka, kterého nikdo nehledal. Já osobně mám z výletů a exkurzí jediný zážitek - pořád jen počítám.
|
| Lucka, 2 děti | •
|
(10.2.2007 20:43:45)
Ano Heleno, to je paradox-učitelka má ve třídě 25 dětí a za všechny osobní zodpovědnost. Obdivuju je za to, že to psychicky unesou.Prostě dle mého názoru jsou třídy u nás strašně předimenzované, měly by být mnohem nižší limity na počet dětí na jednoho dospělého. Ve školce 25 dětí na jednu učitelku a podobně. Myslím že se šetří na nesprávném místě.
|
| Karolina, dve deti | •
|
(10.2.2007 22:39:27)
Ja osobne si myslim, ze je to v poradku.Tisickrat radeji bych brala tu Anglii, nez to, co se deje tady! Ziju ve Svycarech a muj syn jde letos v srpnu do skolky.Tim tematem "skolka" se zabyvam uz dyl...kdyz byl syn jeste miminko, tak jsem chodila okolo skolky v nasi obci na prochazku...udivilo me, ze deti litaji venku, ale dohled nikde! Navic skolka lezi primo u silnice.Cast budov se obehnana zivym plotem, ale castecne se da na dvou mistech projit nahoru na vedlejsi ulici a pred vchodem do skolky neni vubec nic a podotykam, ze tam kluci casto hraji fotbal!!!Dalsi vec je, ze deti tu chodi do i ze skolky sami!!!Jen jedna mamca ze Slovenska a jedna nemka tu sve deti privedou a zase vyzvednou!!Vypada to, ze ja budu asi taky jedina...nevim, nechapu to.Ptala jsem se na to a bylo mi receno, ze ucitelka muze mit s detmi kontakt???-pres okno, kdyz jsou venku! Ale to, ze deti lezou na splhaci zarizeni treba v peti a pak se nahore ruzne poschtuchuji a podobne asi neregistruje.Pak pry to, ze chodi sami posiluje sebevedomi ditete.No ja nevim, jestli ctyrlete dite muze odhadnout vsechna nebezpeci, uchylu a dopravy nevyjimaje....
Ale ono se nejdriv asi musi bohuzel neco stat, aby se situace zmenila.
Myslim si, ze je v poradku, kdyz se dela pro bezpeci deti maximum!
|
|
| Jitka, učitelka ZŠ | •
|
(11.2.2007 9:13:20)
Sice je to trochu z jiného soudku, ale nedá mi to. Když mám dozor na chodbě, jsem zároveň zodpovědná za VŠE, co se děje na té chodbě, v 7 třídách, na schodišti, na dívčích i chlapeckých záchodech. Právně ano, ale co kdyby se něco stalo? Skoro to nechci domýšlet. U nás ve škole děti hlídáme na všech chodbách, v šatnách, když se jdou napít do jídelny, při obědě a pak znovu v šatnách při odchodu ze školy, na schodištích, pokud je hezky, tak mohou jít o velké přestávce na školní zahradu, takže i tam. Říkám, že s nimi musíme chodit snad i na záchod. Ještě musím napsat, že to vše se týká 2. stupně. A pak jdu o víkendu na koncert, potkám tam osmáky, deváťáky absolutně bez dozoru a to je rodičům jedno?!? A školní výlety? Nespím celé noci, hlídám a počítám. Ano, nikdo mě k tomu nenutí, ale na druhou stranu se snažím vyvarovat rizika. Nikdy bych si nedovolila jít s dětmi plavat!
|
| Dáša a Maruška (2005) | •
|
(11.2.2007 11:51:41)
Jak tak sleduji tuto diskuzi a přemýšlím, zjišťuji, že mám velmi protichůdné názory, myslím si, že toto téma - bezpečí dětí - je zkrátka věc na velmi tenkém ledě. Každá maminka se s tímto potýká již od narození svého dítěte, již od té chvíle musí řešit jestli její dávka starostlivosti je úměrná. Ať už je to rozhodnutí jestli pořídit monitor dechu nebo ne, ať už je to rozhodnutí zda kontrolovat neustále dítě v pokojíku zda vpořádku spí, rozhodnutí zda dítě uzavřít do ohrádky nebo nechat pohybovat po bytě atd...Potom následuje rozhodnutí kdy s dítětem chodit ven a kdy ho nechat samotné, do kolika let ho doporovázet do školy atd...
Zdá se mi, že jsou to skoro denní dilemata, která musí každá maminka pořád řešit. Navíc ve školce a škole vstupuje do situace ještě další osoba.
Já osobně si myslím, že zlatá střední cetsa je asi nejlepší. Problém bezpečí myslím nevyřeší naprosté chránění dětí na každém kroku. Každé dítě, samozřejmě úměrně jeho věku musí zažít pocit samostatnosti a zodpovědnosti samo za sebe. A je právě na rodičích ale i učitelích, aby ho na tyto kroky připravili, co nejlépe. Samozřejmě, že i co nejlepší připravení nezabrání neštěstí. Ale všem neštěstím se zkrátka bohužel zabránit nedá. A myslím si, že dítě, které bude více vedené k samostatnosti se potom může s nástrahami vypořádat lépe než dítě, které bylo co nejdéle před vším chráněno a pak...celý život ho rodiče chránit nemohou...jednou se zkrátka osamostatnit (alespoň částečně)musí...
Právě výchova dítěte k této samostatnosti je myslím tím nejlepším řešením. Také výběr vhodných kroužků, školek, kde dítě rozvíjí své schoponosti, svoji osobnost a kde ho vedou lidé, kteří mají podobné smýšlení jako rodiče je důležité. Myslím, že komunikace mezi školou a rodiči je také důležitá, aby rodiče věděli, jak se jejich dítě projevuje bez jejich dozoru, jaké je.
Když slyším o podobných případech, jako je případ postiženého chlapečka, který zůstal na dně bazenu vede mě to k jedinému - chodím s dcerou plavat. Chci aby uměla dobře plavat už velmi brzo, abych se nemusela bát, pustit ji na plavání. Chodím s ní cvičit, abych věděla, že když v nestřeženém okmažiku vyleze na klouzačku hned z ní nespadne. Chceme s ní chodit do přírody, aby věděla, jak se pohybovat po lese a na co si dát pozor.
Nic lepšího mě nenapadá, než vychovat ze svého dítěte samostatnou, sebevědomou a tolerantní osobu, kterou budu přiměřeně hlídat a samozřejmě jako každá máma se oni celoživotně strachovat a při malých úrazech děkovat, že to tak dobře dopadlo.
Učitele obdivuji. Já sama jsem občas učívala dramatickou výchovu, jednou jsem měla třídu, kde byla tak polovina dětí hyperaktivních. Celé výuce byla přítomna i třídní učitelka, během prvních 20 minut si jeden kluk narazil hlavu, druhému tekla z nosu krev a jedna holčička plakala - těžko říci proč. Výsledek - o nic vážného nešlo, všechny jsme ošteřili, pokračovali dál a všichni spokojeni po výuce odcházeli. Jen já jsem uvažovala jestli si mám dát po výuce panáka nebo brufen:)))
Tak ať jsou naše děti vpořádku, zdravé a šťastné a nám maminkám i učitelkám - pevné nervy!
Dáša
|
|
| dasa T |
|
(11.2.2007 16:05:18)
Řešila jsem teď dilema. V naší mateřské škole se změnila ředitelka, je aktivnější než ta bývalá, preferuje častou návštěvu divadel, výlety, besídky - což většina rodičů vítá. Zorganizovala plavání dětí, jednou týdně, spíš to má být zezačátku jen hraní si ve vodě, později výuka plavání. Nejdřív jsme to s manželem kvitovali s nadšením, než jsme nad tím nezačali dumat. Učitelky jsou jen dvě, na 22 dětí. Jen dvě učitelky musejí dohlížet na oblékání dětí, nástup do autobusu, odvoz dětí, následné přemístění dětí do bazénu, převlékání, sprchování... Na výuku plavání jsou tam dvě plavčice, takže čtyři osoby na 22 dětí. Přijde mi to hodně málo na děti v předškolním věku. Kromě toho, aby byla naplněna kapacita bazénu, je tam ještě jedna školka a nižší třída základní školy, ale ty mají svůj dozor. Přijde mi, že to je moc dětí najednou. Takže jsme začali uvažovat, že tam dceru pouštět nebudeme, protože jsme měli logicky strach, co kdyby...Potom jsme si zase říkali, že bude jediná, kdo chodit nebude a že ji nechceme vyčleňovat z kolektivu a ochuzovat ji o zážitky se svými kamarády ze školky. Zatím tam byla jen jednou, ale celé dopoledne jsem byla jak na trní. Jsem moc úzkostlivá? Opravdu bychom byli jediní, kdychom ji do kurzu nepřihlásili, ale mám chuť ji z kurzu odhlásit a v ten den chodit s dcerou plavat jinam, abych měla klid, zároveň ji z toho kolektivu dětí ze školky vyčleňovat nechci. Není v tom nedůvěra ke konkrétním učitelkám, je to prostě jen strach z toho, co se může stát, dcera ještě plavat neumí. A těch učitelek mi přijde na tu třídu předškolních dětí málo. Máte s tím někdo zkušenosti? Nebo by mě zajímalo, jestli má někdo zkušenosti z pohledu rodičů s plaváním školkových dětí. ( taky si ještě říkám, že se holka sama pořádně neutře, po cestě nastydne) Díky D.
|
| Albeka | •
|
(11.2.2007 16:40:16)
..Dcerka více méně absolvovala všechny plavecké kurzy související s návštěvou školky - tedy pokud hned v úvodu neonemocněla. Těžko říci,zdali to bylo tím,že tyto kurzy začínají už v únoru /to nechápu ?/jde o 10 lekcí jednou týdně,takže by se dalo začít i později,kdy už nebývá taková zima/nebo tím,že obvykle vrcholí výskyt respiračních onemocnění. Faktem je,že děti dostávají do bazénu čepice,ale dcerka má dlouhé vlasy a když jsem pro ni do školky kolem 16,00 přišla měla ještě mokré vlasy - to mne docela štvalo. Taky jsem měla obavy,protože jezdily společně s dětmi školními - takže nějak tak jak to popisuješ ty spousty dětí jedou autobusem,spousty dětí v šatněbazénu najednou.Školkové děti jsou jen v bazénu pro mrňata,takže utopit se - by dalo dost práci a muselo by jít skutečně o silné zanedbání ze strany plavčíků a učitelek. Ale taky jsem o tom dost přemýšlela,nejsem sice nějak vzlášť úzkostlivá,ale taky jsem z toho nemněla dobrý pocit..závěrem-kurzy dcerka přežila v pohodě - ba co víc-celá nadšená se těšila vždy na další lekce-je takovej přemrštěně společenskej poděs. A tak jsem letos /chodí do 1.třídy/vyplázla 770,- na další lekce a zakoupila sportovní plavečky za 500,-. První dvě lekce nestihne..máme chřipku :-)....
|
| Pája | •
|
(15.2.2007 16:24:24)
Já jsem plavání dcery vyřešila tím, že měla krátké vlasy. Chodila plavat závodně a dlouhé sušení delších vlasů bylo časově náročné.
|
|
|
| další učitelka | •
|
(11.2.2007 23:03:44)
Já patřím k těm, které by měly strach nechat školkové dítko chodit plavat. Jednak bych měla strach i z toho, co popisuješ - neutře se sama, mokrá bude chodit venku v zimě, bude mít mokrý vlasy, věčně bude nemocná a já s ní doma a trápit se, jestli máme jen virozu nebo anginu nebo chřipku... No a navíc taky moc nevěřím tomu, že 2 učitelky na 22 dětiček je dostačující počet - už proto, že to znám ze zkušenosti, i když se staršími dětmi (2. stupeň). To se prostě nedá (!) uhlídat, to je hrozně málo dospělých, navíc když se tam budou motat i jiný děcka. Já jsem jen jednou hlídala děti na plavání (na výletě) a sama jsme z toho byla ještě týden "nemocná", jaký jsem měla nervy - taky jsme byly dvě na 30 dětí (starších) a i při velké snaze se prostě nedalo mít neustále všechny na očích. Víckrát jsem se ničeho takovýho nezúčastnila, protože jsem měla děs z toho, že se mi stane něco podobnýho jako se teď řeší s málem utopeným Filípkem. Učitelky nemusí být neopatrné, můžou se snažit, ale při takovém počtu prcků jim prostě neco (někdo) může uniknout. Já jsem asi přeopatrná, ale svoje dítko bych tam nepustila a vodní radovánky zajistila radši jinak.
|
|
| dulca | •
|
(12.2.2007 0:33:03)
chodila jsem se skolkou taky plavat :)) je to sice uz nejakych 25 let :))), ucitelek bylo stejne, deti priblizne taky, jezdili jsem tramvaji nebo chododili pesky cca 30 minut a prechazeli pres jednu velmi rusnou komunikaci, v bazenu nas bylo taky nekolik skolek dohromady :)), hlavy jsme si po plavani susily pod dohledem, pod puvodne susakama na ruce :))
prezili jsme vsichni a ani si nepamatuju, ze by byl nejaky uraz i potom na zakladce, se kterou jsme chodili do stejneho bazenu :)), do ted na to rada vzpominam :))
11 deti na jednoho plavcika se da zvladnout, a aby jsi nemela strach tak bych se sklidem jela podivat na jednu hodinu, jak to maji zorganizovane...
a co se tyka Filipka tak tam musel nekdo, neco hodne zanedbat ze se to stalo...pri radne vedene vyuce to podle meho neni mozne.....
|
|
| Dáša a Maruška (2005) | •
|
(12.2.2007 7:41:44)
Ahoj daso,
myslím, že by si svoji dcerku na plavání chodit nechat měla, zvlášť pokud by byla jediná, kdo by nechodil, určitě by jí to bylo líto. A myslím,že by to byla prostě škoda. Pokud máš obavy promluv si o nich s učitelkami. Upozorni je, co tvoje dcerka zvládá a co ne (pořádně se utřít atd...). Také se můžeš zeptat maminek dětí ze starších ročníků, kteří toto konkrétní plavání zažily, jaké mají zkušenosti. Navíc můžeš vzít dceru plavat někdy o víkendu a některé dovednosti tam s ní cvičit. Pokud by sis stále připadala nervózní, můžeš se domluvit a jít se na nějakou hodinu podívat, zároveň můžeš dětem udělat třeba pěkné fotky v plavečkách v bazénku :)))).
Myslím, že plavání je pro děti fajn a že se dcerce bude moc líbit.
Myslím, že je teď kolem plavání kvůli tomu postiženému chlapečkovi trochu špatná atmosféra, protože to co se stalo je katastrofa. Ale pokud vím, tím, že děti chodí teď často plavat se počet utopených dětí nijak nezvýšil, řekla bych možná spíš naopak. A kdyby snad byla dcerka z plavání nemocná, můžeš to potom v nejhorším přerušit a řešit jinak. Tak plavání zdar.
Dáša
|
| Albeka | •
|
(12.2.2007 11:56:08)
..naprosto souhlasím :-)
|
| dasa T |
|
(12.2.2007 14:13:15)
Děkuju vám všem za vaše názory:):)
Asi jsem dost úzkostlivý rodič, taky k tomu všemu přispívá ta tragedie s tím malým Filípkem.
Dcerka z plavání přišla poměrně nadšená, jen měla také mokré vlasy (má je také hodně dlouhé). Už večer měla vysoké teploty, které ji trápily přes celý víkend, má chřipku. To asi v tomto případě s pátečním plaváním nesouvisí, ale možnost nastydnutí cestou z plavání je vždycky.
Mým cílem je, aby uměla plavat co nejdřív, což dodá největší pocit becpečí při pobytu ve vodě. A taky jsou ty vodní hrátky prima, takže to posílíme ještě tím, že budeme jednou týdně chodit plavat celá rodina.
Jen té nervozity se nezbavím. Hodím řeč s paní ředitelkou, zda by ten dozor mohl být posílen, pokud by nikoho neměla, vnutím se já, třeba zjistím, že moje obavy jsou zbytečné. Ale celý kurz bych tam být nechtěla, chci dát dceři prostor k samostatnosti, musí si zvykat, že nemůžu být u všeho s ní.
Ještě jednou díky, D.
|
|
|
|
| Danka | •
|
(14.2.2007 12:44:56)
A co se treba k nim pridat? Nabidnout pomoc ucitelkam (a treba i s dalsimi maminkami ci tatinky, kteri nejsou v tu dobu v zamestnani). To je prave v zahranici docela bezne, ze na vylety, exkurze, plavani a pod. jezdi i doprovod z rad rodicu. Tim se pocet dospelych zvysi a zaroven si muzes dohlednout na to, ze se tve dcerce nic nestane, nebude behat s mokrymi vlasy apod., stejne tak jako pomoci (treba s tim oblekanim, susenim apod.) i jinym detem. Ty budes mit kontrolu a mala se nebude vyclenovat z kolektivu, ale uzije si to se svymi kamarady.
|
|
|
|
| Terka, Kuba 8m. | •
|
(12.2.2007 14:38:19)
Bohužel. Jsem učitelka, teď i matka a spoustu věcí si uvědomuji ještě intenzivněji, než když jsme měla na starosti pouze cizí děti. Když jsme nastoupila do práce, žila jsem tak půlrok v permanentním stresu, počítala jsem stále, a to jsem měla "jen" 20 relatuvně poslušných a rozumných děcek a za sebou zkušenosti z táborů. Přesto mi málem jedna holčička odešla domů uprostřed vyučování, aniž bych věděla - proplazila se mi pod nohama, když jsem stála u dveří třídy, naštěstí byla odhalena a zadržena pár minut poté...
Myslím, že u nás v ČR prostě děti a rodina nejsou brány vážně, není to prostě dost důležité pro politiky, ekonomy atd. atd. Raději budou voliče lákat na nesmyslné zvyšování všech možných příspěvků a přídavků, než by se zajímali o to, jak podpořit vznik všech možných služeb pro rodiče s dětmi. A vinu nesou i rodiče - když jsme se přestěhovala a kontaktovala své kamarádky, které jsou též na RD, že můžem chodit společně cvičit, plavat, hlídat si děti, že bych třeba doučovala pár hodin v týdnu, nikomu se prostě nechtělo. Já bych jako matka chtěla být maximálně se svými dětmi, ale občas prostě potřebuju něco jiného, přivydělat si pár vlastních stovek pro ten pocit a koupit si třeba tričko. Ale někdy mám pocit, že u nás to je prostě buď/a nebo: buď jsi s dětma doma, nebo lítáš do práce na plný a lítáš jak blázen a stresuješ se, protože s malýma dětma vždycky něco šidíš (česká žena většinou sebe a vztah s partnerem, pak to jde s těmi vztahy do háje...)
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)