| Bob the Ghost | 
 |
(7.2.2007 9:34:14)
Aleno,
jsi obdivuhodná.
Studovat je často výrazně náročnější než pracovat (vím, co říkám, mám mimo jiné pár semestrů psychologie a ekonomie).
A zvládat studium s dětmi - to chce skutečnou vůli.
Držím palce.
|
| Verča a Katka+Toník+Majda | 
|
(7.2.2007 18:22:28)
Ahojky, já dostudovala před čtrnácti dny a je to ohromná úleva, dělala jsem VOŠ, jezdila jsem 100 km na hodiny - dělala jsem to dálkově. s jedním dítětem se to dalo, v těhotenatví ještě taky, ale se dvěma už to byl boj, naštěstí mi chyběl už jen jeden semestr.
Chce to vydržet. já si teď zase říkám, co budu zbytek mateřské dělat
|
| Věra, 3 děti | •
|
(9.2.2007 21:29:08)
Co kdybyste se pro změnu věnovaly svým dětem?
|
| Lassie | •
|
(10.2.2007 20:01:03)
Věro, dříve jsem zastávala názor, že studium, popř. kariéra a péče o dítě se nedají sloučit. Poznala jsem ale od té doby spoustu lidí, kteří to dokázali, aniž by jejich děti nějak trpěly. Naproti tomu mám sousedy, kteří byli doma oba - on v ID, ona cca 10 let doma. Jejich děti jsou dnes již v pubertě, většinu jejich dětství ale trávily u TV a počítače, kamarády skoro nemají a o nějakých výletech se jim mohlo nechat zdát. Neznamená tedy, že více času na děti rovná se zároveň kvalitněji strávený čas.
|
|
| Kolia | •
|
(11.2.2007 15:48:25)
Milá Věro,
jsem si jistá, že studující matky jsou nejméně tak uvědomělé, jako ty, které nestudují a neznám jedinou studentku, jejíž děti by trpěli - právě naopak.
Jsem ráda, že jsem se zaměřila při svém studiu sociologie právě na rodinnou sociologii a můžu Vás uklidnit, že dlouhodobé vědecké průzkumy v Rakousku ukázaly, že právě děti matek, které při mateřské na částečný úvazek pracují nebo studují, tráví s dětmi čas daleko kvalitněji, než ty, co jsou s dětmi několik let pouze doma (výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo a doufám, že Vy taková výjimka jste.)
S pozdravem
Natalie
|
|
| Naďa | •
|
(11.2.2007 18:41:43)
Zdravím všechny v diskuzi. Vypadá to, že studující matky nejsou matky!! Já sama jsem začala studovat denně VŠ když Lukáškovi bylo 14 dnů. Nikoho jsem svým učením a návštěvami školy neokrádala o čas. Snad jen sebe. Nestíhala jsem jako "nestudující matky" chodit na kosmetiku, do posilovny a podobné radosti, na které jsem před narozením Lukáše byla zvyklá. Je to jen a jen o prioritách. Jo a musím říct, že velkou zásluhu má na tom pomoc a tolerance manžela. Dnes je Lukáškovi 4,5 roku a myslím si, že není na škodu, když vidí, že jeho maminka se učí a jeho tatínek dovede vzít hadr na podlahu či žehličku. Proč učit naše děti, že maminky musí být u sporáku a lítat s hadrem a tatínek s pivem u televize? To vidím v jiných domácnostech a jsem ráda, že to u nás vypadá,tak jak to vypadá. Ale taky se těším až budu mít v červnu po státnicích a první prázdniny po 4 letech hodit všechno za hlavu.
PS: A jsem znovu těhotná a určitě během mateřské nebudu sledovat telenovely.
|
|
| Eva, dcery 6 + 4 | •
|
(13.2.2007 11:46:02)
Taky letos končím a už se opravdu nemůžu dočkat! Ale nelituji, že jsem do toho šla, přestože toho někdy mám plné zuby a nestíhám - chodím ještě do práce. Nemám ale pocit, že by děti trpěly - snažíme se jim oba věnovat, trávíme hodně času spolu a pořád něco vymýšlíme. Jsem učitelka ve školce, takže jsou moje děti se mnou témeř celý den. Když mám zkoušky, vezme manžel v sobotu děti a vyrazí na celodenní výlet někam do lesů a já se můžu učit. Jsou věci, které samozřejmě nedělám - nechodím cvičit, do kina, někam na pokec, nedá se u nás jíst z podlahy a medaily za úklid bych rozhodně nevyhrála. Ale jsme spokojeni. Myslím si, že mým studiem je obohacena celá rodina - naučili jsme se opravdu si všichni pomáhat, i pro mé malé dcery je dnes samozřejmostí podílet se na chodu domácnosti. Víme, že se na sebe můžeme spolehnout a že se podržíme. Vidí, že je normální, když se chlap postaví k plotně nebo vytře podhladu. Vidí, že je normální se učit; starší dcera jde po prázdninách do školy a těší se, že se bude učit jako maminka. Vidí, že je občas potřeba zatnout zuby a překonávat překážky, i když se nám moc nechce. Moje studium je týmová práce - bez své rodiny bych to nikdy nedokázala. A skoro mě dojímá, když jedu ke zkoušce a dcery mi řeknou: "A maminko, snaž se, ať dostaneš jedničku! Ale kdyby to byla dvojka, to nevadí, to je také dobrá známka!" No řekněte, můžu je zklamat?
|
|
|
| Barbora Holbová, 2 malé děti | •
|
(12.2.2007 16:35:00)
Tak co se týče studia s dětmi, ještě jsem si to trošku zkomplikovala tín, že chodím na půl úvazku do práce. Hlídání se zařizuje jak to zrovna jde, babičky jsou též nehlídací, školku můžeme využít jenom na půl dne. Mám dvě holčičky, 5 a 3 roky a není to zrovna sranda. Ve studijním jsem chodila spát až tak po druhé ráno a v šest vztávala k dětem a do práce, ale jde to. Mám tu taky chlívek, na zahradě džungli a děti se pořád hádají, ale nějak se to zvládá. Tak všem držím palce a nevzdávejte to. Jo, a děti jsou na prvním místě, škola domácnost začínají až po 9 večer, až děti usnou.
|
| Blanka, Andrejka 8m. | •
|
(17.2.2007 13:45:35)
Musím říct, že mi tento článek vlil novou sílu a optimismus do žil!!! Otěhotněla jsem v 3. ročníku na VŠ a kvůli psychickým problémům z neustálých nevěr, alkoholismu a s tím spojeného občasného násilí, jsem "byla převelena" na rizikové. Tehdy šlo všechno stranou a já se jen modlila, aby po tom všem byla má malá holčička zdravá. Díkybohu se tak stalo. A já po rekonvalescenci po téměř dvaatřicetihodinovém porodu jsem začala řešit věci, na které během těhotenství nebyl čas ani chuť - opatrovnictví dcery, výše alimentů, škola, atd.
Celé 2,5 roku jsem skládala zkoušky nejhůře za 2, měla jsem nakročeno na červený diplom, a o to bylo větší překvapení, když jsem se na děkanátu dozvěděla, že by bylo vhodné, abych na vlastní žádost ukončila studium, protože za ten půlrok, kdy jsem byla na rizikovém, jsem neměla, vzhledem k pobytu v nemocnici, příležitost pravidelně docházet do školy, to se odrazilo na výsledcích ze zkoušek, a pak už to šlo ráz na ráz.Přerušení studia mi nepovolili - podala jsem žádost o 2 dny později než jsem měla, prodloužení semestru mi také zamítli, už nevím proč. Skončila jsem školu po 2,5letech bez titulu.
Co mě na této situaci štvalo nejvíc, byl přístup našeho proděkana pro studijní záležitosti (zdravím Vás, pane Koutecký), který se ke mně choval jako k tomu největšímu flákači, absolutně nebral na vědomí důvody pro mé polevení ve studiu. Přestože jsem měla v indexu až na pár vyjímek samé výborné, v ruce potvrzení o rizikovém těhotenství a komplikacích při porodu, které způsobily delší rekonvalescenci. On si vedl svou: "Vaše důvody mě nezajímají, srovnejte si to v hlavě, proč k této situaci došlo."
Už jsem se pomalu začala smiřovat s tím, že budu na vždy bez titulu, ale po Vašem článku jsem se rozhodla, jdu do toho znova. 18.6. jdu k přijímačkách na stejný obor, uznají mi všechny splněné povinné předměty a za tři roky snad budu vytoužený BC.
Držím pěsti při studiu!!!!
|
| Lassie | •
|
(17.2.2007 20:01:02)
Super, že jsi sebrala kuráž. Držím palce.
|
|
|
|
| Ellen Böhmová, synové Janick (5) a Timothy (3) | •
|
(1.3.2007 23:28:28)
Také patřím k maminkám, které se daly na studium.
Mám dva malé kluky (3 a 5 let), babičky daleko a manžela
pracovně na tři roky v zahraničí a loni jsem začala dálkově studovat
na FF UJEP. Je to náročné. Do školy jezdím 90 km a během
přednášek mi děti doma hlídá slečna na hlídání.
ALE - baví mě to. Po pěti letech doma s dětmi jsem se
už těšila na nový příjem informací. Sice jsem si z knihovny
stále půjčovala knihy o psychologii, výchově dětí nebo
cizojazyčnou literaturu, abych se jazykově udržovala, ale
vysokoškolské studium dá zabrat. Ale dá se to zvládnout.
Takže nám všem držím palce a těším se na vaše další příspěvky a
zkušenosti se studiem.
Ellen
|
|
|
| Jana | •
|
(8.2.2007 21:43:26)
Ahoj,po 2 letech na mateřské jsem se loni v říjnu vrátila na medicínu,musela jsem znovu dělat příjmačky a vše vyšlo :o)) Dcerce budou letos 3 roky,od loňského září chodí do školky,zatím jen na dopoledne.
Někdy je to záhul,zkombinovat manželovy služby v práci,moje praktika atd. Hlídací babičky nemáme,učení pak doháním po nocích.Ale nelituju.
|
| Zuzka | •
|
(9.2.2007 19:12:56)
No tak to ti zelam prijemnu zabavu, ale hlavne pevne nervy. Mne sa prva dcerka narodila v prvaku a druha v siestaku. Babicky boli daleko a mne sem tam neostali oci pre nic ine len pre plac od zufalstva ked ta druha nespala dna ani noci a potom sa budila v noci kazdu hodinu a cez den nezazmurila oko ani na minutu a predo mnou bola statnica z interny. Nuz ale dnes sme uz za tym, okrem manzela boli zapojene tusim vsetky kolegyne z rocnika:)))Vela zdaru
|
|
|
| Katka | •
|
(11.2.2007 18:15:48)
Zdravím všechny studující maminky,
taky studuji vš, v druháku se mi narodila dcera, ve třeťáku syn, teď jsem v páťáku, takže diplomka a tak. Někdy je to záhul, ale myslím, že to stojí za to.
Názory, že se člověk dětem dostatečně nevěnuje jsou dost scestné. Já se dětem věnuji celý den, učím se pouze v noci a jde to. S dětma máme aktivity na celý týden, chodíme cvičit, na keramiku, plavat..... prostě pořád něco. Znám spoustu holek, co s nima jsou maximálně na procházku kolem baráku a to ještě jenom když je hezky, a to patří mezi tzv. "zodpovědné nestudující matky". A ještě slyším nářky, že nestíhají vařit, uklízet a prát. Já mám navařeno a uklizeno pořád, stačí si najít systém. Je fakt, že mi manžel hodně pomáhá, hlavně když s tím chci prásknout a jsem na nervy, když mi chybí zkouška, tak mě podporuje. Co se týče dětí, myslím, že jediné negativum je, že občas je přetlak (nestíhám termín, vyhazov od zkoušky, člověk je nevyspalý,atd...) a pak má člověk třeba na děti míň trpělivosti, oboří se na ně v případě, kdy by za normálních okolností ještě vydržel. Na druhou stranu s těma dětma je to kolikrát taková magořina, že mám pocit, že si jdu do té školy odpočinout, změním činnost, uklidním se a i doma je to poznat, že jsem si od domácího kolotoče odfrkla.
Taky si myslím, že je fajn, když děti vidí, že je studování důležité a co pro to dělám. Dcera mi říká : mami, ty jdeš do školy? Já budu taky chodit, až budu velká a budu chytrá holčička:-).
Před autorkou článku hluboce smekám (já mám děti jenom dvě a občas je to fakt fofr). Pokud jsi z Prahy nebo okolí, tak ráda vypomůžu - s hlídáním při zkouškách a tak, v záhlaví je na mě mail.
Katka
|
| Janča | •
|
(12.2.2007 21:39:47)
Milá Katko,
Váš manžel by měl být šťastný muž, že má vedle sebe takovou schopnou ženu, která se dokáže postarat o domácnost, děti a přitom ještě studovat. Já zatím rodunu nemám, v současné době pouze studuji druhý ročník práv a vím, jak je náročné studovat vysokou školu, a to nejen časově, ale také psychicky. Moc Vám držím palce!
|
|
|
| trisha | 
|
(8.12.2007 21:10:07)
Přečtěte si, jak se také může studovat při zaměstnání, s rodinou, napsala jsem o tom článek, umístěn na blogu: http://trishamad.blog.cz/0709/jak-se-studuje-pri-zamestnani
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)