| s. | •
 |
(5.2.2007 9:14:18)
a to si pak představte jak se asi musí jezdit maminkám dvojčátek? Mám sestru, má 2, rok a půl staré chlapečky, kteří mají přes 10 kilo. Jakmile lidi uvidí ten tank, okamžitě prchají. Vy maminky monodětí ještě kočárek můžete samy unést, ale i kdyby sestra kouoila ty nejlehčí golfk,y co pro dvojky existují, stále je odkázaná na pomoc jiných lidí!
někdy bych vám, maminkám monodětí přála si zkusit to, co sestra! To vám pak jedno dítě přijde jako nuda!
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(5.2.2007 9:25:59)
jedna vec je fakt,lidi jsou bezohledni,nekteri a nekteri jsou fajn. I ridici jsou lidi. Ja se krome vlastniho syna , kteremu je rok a ctvrt staram ve vsedni dny jeste o stejne stareho synovce.Mame na kluky golfac pro dvojcata.Kdyz v nem sedi oba,kocar ma 17 kg,jedno dite 11 a druhe 13 kg. To je dohromady 41 kg. Proto mam vychytane trasy kde jezdi nizkopodlazni busy a nemusim se nikoho doprosovat. Nekdy chodim i pesky,jednou jsem sla z Narodky az na Dejvickou:-)
Kdyz jsem jezdila jen se synem,byla to brnkacka,golfac s nim nevazil ani 20 kg,to zvednu hrave.Proto jsem si porodila golfac,abych se nemusela nikoho doprosovat. Chapu,ze autorka clanku je v soku,protoze ten ridic se opravdu zachoval jako debil. Nase mama jednou vystupovala z vlaku,vyndala jedno chodici dite a chtela vyndat golfac s brachou a ten vlak se rozjel.Hodila zoet segru,naskocila do vlaku a vystoupila o stanici dal.Co ji taky zbyvalo,ze.Tenhle svet neni pripraven na kriply typu matek a vozickaru,proc by se meli dostat vsude,mit ditem i nekdy pripada jako kdyby clovek mel nejaky osklivy uraz ktery neni slusne venku ukazovat.Mockrat me v nizkopodlazaku prevalcovala naka duchodkyne s holema,ktera se tak hnala vystupovat,ze ji zrejme utikalo neco duleziteho.
Ale aby nebyli vsichni ridici mhd za hovada,nedavno jsem nastoupila na vysocanske do nizkopodlazaku a u plosinky na kocary sedeli duchodci.Podotykam ze jinde bylo misto.A pan ridic pustil do repraku hlaseni,ktere jsem slysela poprve v zivote,a to v Praze bydlim 11 let.Znelo asi takhle:Prosime cestujici,aby uvolnili plosinu pro kocarky. Mela jsem chut toho ridice jit polibit.
|
| borovice + 5 | 
|
(5.2.2007 9:41:24)
Je to o lidech, já cestuji docela často po Praze různými hromadnými prostředky se 3 dětmi (4,2 a 1/2,1)a mám docela dobré zkušenosti. Hlavní je se nebát požádat, když někoho oslovíte nebo na něho ukážete tak už vám většinou neodmítne. Nemyslím si že je samotahání (i sebelehčího) kočárku v ruce nějaká výhra. Už jsem viděla a taky slyšela o případech, kdy maminky zakoply apod. a dítě z kočáru vypadlo. Za to zachování si ega že nikoho nemusím požádat to určitě stojí ale pokud to jde je lepší kočár nést ve dvou.
Když už nikdo v autobuse (tramvaji) není tak mě vždy s kočárem pomůže řidič. Možná jsou lidi ochotnější když mám s sebou takovou bandu dětí :-)
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(5.2.2007 11:19:21)
Majo ale pro me to vyhra byla,hotovy osvobozeni,nerada se doprosuju nejakyho blbecka,kterej mi pak treba oznami ze ma potize s pateri,aby mi nemusel pomoct!!!Proste se citim v pohode,kdyz vim,ze se nemusim na nihoko ciziho spolehat.Nemam potize oslovit kohokoliv,ale vadi mi si o neco rikat cizim lidem,tot vse!!!
|
| Kudla2 | 
|
(5.2.2007 12:14:37)
Esssi, no tak to pěkně děkuju, nedávno jsem si při zvedání dítěte rozhodila záda tak, že jsem se několik dní nemohla skoro hýbat. Dojela jsem si tramvají horko těžko k doktorovi, ale kdyby mě v tu chvíli někdo požádal o pomoc s kočárkem, tak bych ho musela odmítnout a poukázat na svoje záda. Moc mě netěší, že by si pak o mně třeba pomyslel, že jsem vymlouvající se blbeček :-((((.
Já s kočárem v MHD problém nemívám, je fakt, že s batoletem a miminem ve velkém kočáru jsem jezdila radši autem, protože představa, jak nandavám starší dítě a nechávám si pomoct s kočárem mě docela děsila, ale ne kvůli tomu, že by mi lidi nepomohli, ale kvůli tomu, co tu už holky psaly, že řidič si může nevšimnout, zavřít dveře, a člověk pak nemá dost rukou na to, aby situaci vyřešil. CO jezdíme s golfkama, tak už problém není žádný, ani se na nás nikdo špatně nekouká. Osobně, kdyby se mi někdo omluvil, že mi ze zdravotních důvodů pomoct nemůže, určitě bych na něho kvůli tomu nekoukala spatra - je spousta vad, které nejsou vidět. Vadilo by mi jen, kdyby byl sprostý, ale to se mi za celý život se 2 dětmi zatím ještě nestalo.
|
| Dagmar Bartůšková |
|
(5.2.2007 12:32:33)
no mila Kudlo,ja takovejch potkala asi tak osm,nevim nevim,ani jeden z nich nevypadal ze by neco s tema zadama mel.....a jejich vek se pohyboval od dvaceti do petatriceti...
|
| Róza | •
|
(5.2.2007 13:06:51)
No a, že nevypadal. Tak jako ty máš problém s kočárkem, někdo může mít se zády. Kdyby tě stará paní požádala o pomoc z tramvaje a tys měla ještě kočárek, taky by ses nejspíš omluvila, že nemůžeš a poprosila bys ji, zda by si našla někoho jiného. To není výmluva ale fakt. Pokud chceš, aby někdo pochopil tebe, musíš taky ty pochopit ty druhé.
|
| Reya | •
|
(5.2.2007 14:47:19)
Kdysi jsem byla po operaci slepého střeva, bylo mi asi 18, a také jsem asi měsíc nesměla zvedat věci těžší než cca 10 kg. Když mě požádala jakási maminka, abych jí pomohla s kočárkem, vysvětlila jsem jí to. Jestli si o mě myslela, že si vymýšlím, považuji ji za neinteligentní a sobeckou a zbytek mě nezajímá.
|
| Dana, Teri 11 let | •
|
(6.2.2007 8:50:54)
Já měla po prvním nepodařeném těhotenství další rizikové a strach, že znovu potratím. Paní jsem musela s kočárkem odmítnout, ale co jsem si vyslechla za sprosťárny na svoji adresu, docela jsem byla v šoku. Když malá byla v kočárku, tak jsem potkávala samé ochotné lidičky, kteří mi nikdy neodmítli pomoc. Jen jednou jsem jela s dcerou v náruči k lékaři - měla čtyřicítky horečky a my auto ještě tenkrát neměli. Autobus plný lidí, a tak jsem poprosila mladou dívčinu, jesli by mne nemohla pustit sednout, že je malá nemocná - řekla NE! Co dodat a myslíte, že se někdo zvednul - ani náhodou. Pak se další generace důchodců bude rozčilovat, co je to za mládež.
|
| Jája | •
|
(7.2.2007 8:58:24)
Jezdíme denně autobusem MHD do práce a zpět. Jediný, kdo se zvedne a uvolní místo, jsou lidi ve věku 45 a více. Školáci a mládež jsou "slepí".
|
|
|
|
|
|
|
| Naka (2 kluci) | •
|
(5.2.2007 13:32:32)
Take nerada prosim cizi lidi v MHD a radeji si to odtrpim ale byly situace, kdy jsem musela pozadat: Pokud si jeste vzpominate na situaci v MHD pri povodnich v roce 2002, jak nejezdilo metro. Vozila jsem tenkrat mladsiho synka do jesli - jedine volne jesle byly na druhe strane Vltavy - metro nejezdilo,autem to take neslo, tak mi 3x tydne nezbyvalo nez u Andela nastoupit (tedy spise prodrat se) do totalne natriskane tramvaje a cestovat 45 minut na druhou stranu Prahy. V ruce 1,5 rocni dite(mit kocarek, tak tam stojim jeste dnes). O pousteni sednout vubec nemluvim, protoze k mistum k sezeni jsme se prvni polovinu jizdy vubec neprotlacili. Uspech byl dostat se vubec do te tramvaje. Po 8 stanicich uz mi umdlevala ruka, lidi trochu ubylo a protlacili jsme se dale do vozu. Pokud nam nekdo nabidl misto, tak to vetsinou byla vetcha starenka. Jednou uz jsme myslela, ze vazne dite dele neudrzim a pozadala asi 20 leteho mladika, zda by nas nepustil sednout. Rekl mi, ze nemuze, protoze je unaveny. Az kdyz mi dite klouzalo z ruky a hrozilo, ze mu spadne na hlavu, tak vstal a velmi neochotne nam uvolnil misto. Tenkrat jsme myslela ze kvuli MHD dam vypoved, abychom tohle nemuseli podstupovat. Nakonec ale nastesti opravili metro a uvolnili se jesle na nasi strane Prahy. Kluci uz povyrostli a jsou v takovem tom veku, kdy uz pomalu zacnou oni poustet sednout. Musim je poradne vycepovat, aby z nich nevyrostli zadni ignoranti :-)
|
| Lenka | •
|
(5.2.2007 15:59:37)
Taky si vzpomínám na situaci po povodních, kdy jsem jezdila před nástupem na mateřskou natřískanou tramvají. Vždycky jsem si myslela, že to jde, usmát se a poprosit o místo. Pak mi nějaký kluk řekl, že co když prej jsem jenom tlustá... Tak mě to rozhodilo, že jsem cestu domů probrečela (to ty hormony) a už se nemohla dočkat, až do práce nebudu muset.
|
|
|
|
|
| Silva | •
|
(5.2.2007 11:12:01)
Priznam se, ze cestovani MHD je pro mne taky nocni murou, mam rocni dvojcata, kocar sam o sobe cca 25 kg, cili s dvojcaty temer 50, jsem dost hubenour a ackoli jsem zvykla mit v kazde ruce jedno dite, zvedani kocarku i s dopomoci je pro me dost narocne. Zazivam bezne situace zde jiz zminovane - jakmile si stoupnu s tim kolosem na zastavku, vsichni mladi panove nenapadne ustupuji a predstiraji slepotu a hluchotu:)) Nekolikrat mi nabizely pomoc stare vetche pani, protoze jim ma situace nebyla lhostejna (pochopitelne s diky odmitam a vyhledavam mladsi a silnejsi "obeti"). Mnohdy jsou dopr. prostredky tak nacpane, ze nemam sanci, nehlede na to, ze pokud cestuje zaroven dalsi maminka s kocarem, vetsinou se obe nevchazime... Ale je pravda, ze zazivam i mile situace, kdy se napriklad kolem se potacejici bezdomovec nabidl, ze mi pomuze, sice na schodech malem upadl, nicmene nakonec vybalancoval (jen jsem pak nenapadne utrela drzatko kocaru, kde dotycny zanechal otisky svych nekolik dni nemytych rukou..:)) Ridici nastesti byvaji ke mne ohleduplni, jeste se mi nestalo, aby by mel dojem, ze musi behem meho vystupu nebo nastupu okamzite zavrit dvere a rychle odfrcet... Ackoli co neni, muze byt... Zkratka, chce to pevne nervy a taky velkou davku stesti:))
|
|
| Záchraná brzda | •
|
(22.8.2007 13:11:32)
Myslím, že v případě toho vlaku by bylo naprosto oprávněné zatáhnout za záchranou brzdu. A v případě tramvaje pozvat nějaké 2 chlapy aby (každý z 1 strany) drželi dveře. Sám jsem také už také několika lidem (byli to hlavně důchodci) držel v tramvaji dveře. Zkrátka když se řidiči nemohou chovat slušně k cestujícím, musí si cestující svá práva vymoct sami. Buďto použitím záchrané brzdy, nebo držením dveří. Když se řidiči chovají arogantně, myslím si, že použití těchto "drastických" reakcí (záchraná brzda, držení dveří) je naprosto oprávněné. Dobře jim tak!!!
|
|
|
| Irena | •
|
(5.2.2007 10:41:31)
To jste autorku pěkně utřela. Co si stěžuješ, ty seš na tom dobře. Vždyť děti v Africe mají hlad, nestydíš se?
|
|
| lucie | •
|
(5.2.2007 10:43:41)
já cestuji s půlročním klukem a o dva roky starší dcerou a vždy je to pro mne stresující. vystupuji nebo nastupuji tak že stojím ve dveřích abych zamezila jejich zavření než bude celá naše skupinka kompletně venku nebo vevnitř. kolikrát se mi stalo že buď mi chtěl řidič odjet s kočárkem nebo s dítětem. neexistuje lepší varianta jestli nejdřív vyndavat kočárek nebo chodící dítě. doporučuji si okamžitě někoho zjednat musíte se přemoci a požádat nejdřív tak do luftu a pokud vidíte odvracející tváře i si konkrétně vybrat. ovšem ani to není zárukou úspěchu. spolehnout se na druhého. jednou jsem pomáhala vystupovat mamince s kočárkem a na oplátku mi ona chtěla pomoci zase nalodit holku za náma do autobusu. řidič patrně předpokládal že dítě patří jí (na zastávce jsme byli je mi ale asi jsme splynuli s křovím....)a odjížděl...co to je pro to dítě si radši ani mepředstavuji. a hlavně když má cesty spojené s tím,že mamka tak ob cestu řve na řidiče " mám tam ještě dítě!" a pak v nepřehledné situaci kdy je spolucestujících mraky se také může prosba o pomoc nevyplatit. jednou mi také pomáhal jdeden pán s dcerkou tentokrát za námi z tramvaje (tomu že vystupuje ona poslední dávám přeci jen přednost při představě, že by se mohla rozejít z tramvajového ostrůvku do ulice mezi auta než já vyndám kočár)no ale než jsem se k ní stačila otočit museli mezi námi vystupovat lidé kteří měli tak strašně na spěch(stála jsem těsně pod schody ona nad nimy a přesto si tudy našli cestu) a stratila jsem s dcerou kontakt. co vše by se mohlo stát mě také nenechává klidnou. klidně by ji mohl odvést a já bych jen zírala. nikdy nevíte koho vlastně o pomoc žádáte....
jednou jsem také ,já hloupá,čekala kdy sedící lidé vtramvaji zhodnotí že by si moje dcerka zasloužila sednout,ale nic a já si řekla že to odstojí,to zvládne. trochu kňourala a já ji zvedla do náručí což jsem neměla patrně dělat. zmítajíci tramvaj a tahle houpací poloha měla za následek to,že se dcera pozvracela.najednou bylo kolem nás místa dost a mohla si sednout...asi nemusím popisovat jak jsem se cítila.
stačí jeden týden kdy se vám nakupí pár takových zážitků a troufám si říct že z toho může být tramvajofóbie....já ji skoro mám
|
|
| Belinda | •
|
(6.2.2007 14:16:04)
Dobrý den, mám dvojčata 7 měsíců a k tomu 4,5 letého syna. Jezdíme MHD skoro každý den, protože pro malého chodím do MŠ s kočárkem. Musíme čekat na nízkopodlažní bus, protože do busu se schody je to hodně vyčerpávající a připadá mi zbytečné se vysilovat taháním kočáru 60 kg, když je to celkem všechno fyzicky náročné i tak... Nechávám tedy klidně i 3 busy za sebou odjet.
Moje zkušenosti jsou celkem dobré. Někdy mám pocit, že lidé sedící a stojící na místě vyhrazeném pro kočárky jsou hluší i slepí zároveň, nezajímá je, že tam potřebuji najet až dozadu a ještě si ke kočárku stoupnout z boku. Kolikrát je v busu místo a oni se přes to mačkají tam. Hlavně důchodkyně s pojížděcími taškami. Takže kolikrát vergluju kočárem už když je rozjetý, v zatáčce, apod... Ti lidé si vůbec neumí představit, jak je to těžké. Ještě se na mě hloupě koukají a tváří se, že tam nemám co dělat, když je dopravní špička a oni jedou z práce...
Jednou se mi při prudkém brždění kočár s dvojčaty v buse převrhnul, prostě jsem ho neudržela... Patřík mi vypadnul a sklouznul se v autobuse skoro až k řidiči. Dva dny jsem pak byla ve stavu šoku.
Někteří řidiči zastaví schválně 1 metr od chodníku, to se nedá nastoupit a kočárek musí tahat aspoň 3 lidi, protože se vzpříčí mezi obrubníkem a nástupní plošinou autobusu. Nejlepší vtip je v této situaci zavřít dveře a rozjet to. I to se mi už jednou stalo... Jenže ono to vypadalo opravdu zle a řidič se asi chtěl pobavit, pak byl nejspíš zděšený a víckrát mi to neudělal, dává si na to už pozor a vždy zastaví 10 cm od obrubníku a čeká, až se s kočárem "usadíme". Jednou dokonce dořval ty báby na místě pro kočárky, ať koukají zalézt někam jinam, že je tam místa dost.
S monokočárkem jsem taky často před 4mi lety cestovala, ale tohle je fakt o hubu. Velký rozdíl...
Na eskalátorech je to taky dost složité.
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(7.2.2007 16:41:56)
jojo je fakt že mě poněkud polívá pot pokaždé,když jedeme MHD.Než nasoukám všechny děti dovnitř čekám že mi odjedou. Máme nacvičený signál pro řidiče. Spustit okamžitý a ukrutný řev:-)
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)