Ivana | •
|
(9.1.2007 13:23:36) PLZEŇ - Svoji dceru utýrala k smrti žena z Chrástu u Plzně loni poté, co jí holčička neodpověděla na otázku, zda chce jíst. Za týrání své dcery byla Kafková již dříve odsouzena.
Matka měla dítě v péči asi dva měsíce. Během této doby ji dvakrát zbila tak, že musela do nemocnice. Kafková byla obžalovaná z ublížení na zdraví a týrání svěřené osoby.
U soudu odmítla vypovídat, dříve však policistům v přípravném řízení přiznala, že loni 13. června dceru zbila. Podle obžaloby udeřila holčičku dlaní do tváře, hodila ji na zem a tam ji bila pěstmi do hlavy a břicha až do bezvědomí.
Podle jejích slov se pak snažila dívce v bezvědomí pomoci a dát jí umělé dýchání. Nakonec běžela pro sousedku. Té řekla, že dívka spadla do sklepa.
Chapu to spravne, ze po navraceni holcicky matce, holcicka byla jeste dvakrat zbita tak, ze musela do nemocnice? Nebo byla zbita a pak byla matce odebrana? V prvnim pripade nechapu, ze lekari nekontaktovali socialku, kdyz se to stalo opakovane a muselo dojit k nejhorsimu.
|
maceška |
|
(9.1.2007 14:28:56) Nevím, jak to bylo v tomto případě, ale jedno z našich dětí bylo v podobné situaci, lékaři nahlásili podezření ze syndromu týraného dítěte (je to uvedeno v lékařské zprávě), a přesto se holčička vrátila domů (k matce a jejímu druhovi). Příště byla přivezena v bezvědomí, a kdyby to šlo, zase by ji vrátili domů - jenže matka mezitím změnila místo pobytu, takže se dítě tímto ocitlo bez domova a muselo být umístěno v DD. A podobná situace: nedávno jsem se setkala s dítětem, u kterého bylo vysloveno podezření z týrání, s mnohočetným poraněním různého stáří, hlášení šlo jak na sociálku, tak na policii, ale dítě bylo přesto propuštěno domů. Tak to prostě v naší republice vypadá se sociálně-právní ochranou dětí. Práva rodičů jsou kladena vysoko nad práva dětí, bohužel :-(
|
|
10.5Libik12 |
|
(9.1.2007 14:37:05) Tyto příběhy jsou pro mě noční můrou, ale při nejlepší vůli nevím, jak uchránit dítě před vlastními rodiči. Každá z nás jistě viděla, jak je někdo neadekvátně nervní ke svému děcku, ovšem jak jsem reagovala a jak vy? A dá se dělat něco jiného? Když matka zahysterší a vrazí dítěti facku v hypermarketu? Psát petice za vyšší tresty? Za jiný systém sociální péče? Je pravda, že ve zmíněném případě bych volala k odpovědnosti další osoby, a možná to má i oporu v zákoně. Pomůže to před dalšími bestiemi? Modlím se za to děvčátko a modlím se aby Bůh byl...
|
Jana | •
|
(9.1.2007 14:51:57) Všechny ty příběhy jsou otřesné, je mi z toho do breku.. Když si představím ty malý drobky, kteří svoje rodiče mají rádi a nechápou, co se s nimi děje, proč jim někdo tak hrozně ubližuje. Že je někdo schopný někomu tak bezelstnému a bezbrannému tvorovi ublížit.. A ještě hnusnější je fungování těch zákonů a nedomyšleností tady. Když dlužíte na sociálce 200,-, tak vám dají penále a div vás nezavřou, když týráte dítě, nikoho to nezajímá. Možná mám poněkud extrémní uvažování, ale již dlouho přemýšlím nad tím, kdo člověku vůbec dává právo na to, aby dal nový život svému dítěti? Stejně je to jen čekání na smrt. Máme malého 2letého syna, kterého milujeme, snažíme se mu zpříjemnit život jak to jen jde, ale téměř každý den si říkám - má to smysl, že teď ubíjíme čas tím, že si hrajeme a chodíme na hřiště, pak bude ubíjet čas ve školce, pak ve škole a ve finále zbytek života v práci od nevidím do nevidím, doma se vyspat a zase znova. A pak na konci čeká všechny to stejné. A ty méně šťastné to díky jejich "rodičům" čeká třeba mnohem dřív. Kdo nám dává právo na smrt.. ?
|
Líza |
|
(9.1.2007 14:56:40) Jano, deprese se dá léčit, neodkládej to.
|
Vaclavka |
|
(10.1.2007 8:08:05) Lízo, ač si většiny tvých názorů vážím, toto nebylo hezké...
|
Lavanda |
|
(10.1.2007 8:18:06) Tak jsem si přečetla ten Janin i Lízin příspěvek, Ashley, a myslím, že to Líza sice řekla tvrdě, ale má asi pravdu. Jana asi opravdu trpí depresemi.
|
Vaclavka |
|
(10.1.2007 10:32:47) Budilko, to nepopírám. Nebo jen všechno vidí strašně pesimisticky a černě... Byla to ode mne taková spontánní reakce... Na každý pád téma je dost otřesné. Myslím, že případ této holčičky není první, že už se to stalo, že dítě bylo vráceno do rodiny, kde ho nakonec utýrali. Mám dojem, že to byla asi pětiletá holčička a její smrt byla dost otřesná - měl v tom prsty její otčím. V tomto případě nechápu matky, které vidí jak jejich druh týrá děti a klidně s ním žijí dál. Vím, že není snadné sebrat svých pět švestek a od tyrana odejít. Někdy si říkám, že v duchu jsem hrdina a říkám si, že bych nikdy nedopustila, aby chlap ubližoval mému dítěti, ale na druhou stranu - ruku na srdce, jak bych se chovala, kdyby opravdu tato situace nastala?
|
|
|
Líza |
|
(10.1.2007 12:00:36) Ne? Myslíš, že užitečnější by bylo pustit se se zjevně depresivním člověkem do rozpravy na téma, jestli skutečně je celý svět černý a život je jen čekáním na smrt? Pravděpodobně si sama neuvědomuje, že je v depresi. Je-li v ní ale, a už došla k takovému pohledu na svět a život, pak je léčba nutná, a rychle. Hezčí by ti zřejmě připadalo, kdybych držela hubu a dotyčné by se nikdo nezmínil, že asi něco není v pořádku a že s tím asi může něco dělat. Možná formálně hezčí ano. Nijak by jí to ale nepomohlo. To, co jsem jí napsala, možná přejde, nebo se nad tím možná zamyslí. Nehezké mi připadá, hezky se tvářit, jako že je vše v pořádku, a nechat přitom druhého, ať se utopí, aniž by věděl, že je ve vodě a neumí plavat.
|
Vaclavka |
|
(10.1.2007 12:49:22) Nemyslím, že by bylo užitečnější pustit se do diskuze, spíš mi forma sdělení přišla tvrdá. Pokud by ale měla pomoci... Ze své vlastní zkušenosti vím, že pokud mám nějaký problém a někdo na mne jde tvrdě, tak se v tom začnu pitvat, neberu to, že to myslel vlastně v dobrém, spíše naopak... Takže jsem zareagovala jako potrefená husa.
|
|
Levandule | •
|
(12.1.2007 14:09:39) Vážená pí. "doktorko", Vidím to stejně jako Jana a depresemi evidentně netrpím. Měla byste být opatrnější ve svých závěrech.
|
|
|
Mitzi |
|
(14.1.2007 22:32:12) Hezké to možná nebylo, možná by tomu slušel smajlík, ale ono to nebylo ani veselé... ale možná, že to je prostě pravda. A pravda, ta mrška, nebývá vždy jen hezká :-)
|
|
|
... | •
|
(10.1.2007 22:40:32) Já bych to nehodnotil jako depresi, spíš jako nihilismus.
|
|
KLara | •
|
(16.1.2007 1:46:23) Lízo, asi máš pravdu ty i Jana. Myslím, že člověk, který má zdravou psychiku, je vybaven nějakými filtry, které mu umožňují některé věci nevidět. Kdybychom si všichni nepřetržitě a do důsledku uvědomovali všechny souvislosti, nebezpečí i jasnou perspektivu, o které píše Jana, veškerá naše činnost by rázem postrádala smyslu a dlouho bychom ve zdraví nepřežili.
|
Levandule | •
|
(16.1.2007 7:19:43) Je to jako jíst sushi. Užíváš si ten kulinářský zážitek a doufáš, že kuchař je skutečný odborník. Na druhou stranu tahle schopnost nás vede až k vybydlování planety. Ať je to jak chce, východisko to nemá. Protože těch lidí, kteří si uvědomují obě strany mince je pořád méně než těch, kteří, když někdo přemýšlí jinak, hned křičí. Většinou ze strachu, aby nemuseli přehodnocovat svůj život jako takový, nebo snad proboha nezjistili, že něco udělali špatně.
|
|
|
|
Jarma (dvě děti) | •
|
(10.1.2007 11:04:58) Nemusí to být tak bezútěšné, jak to vidíš. Navrhla bych Ti seznámit se s východními filosofickými směry, kde je otázka života a smrti rozebírána a pobyt na tomto světě je dán do dalších souvislostí.
|
Jana | •
|
(10.1.2007 15:04:11) Lízo, já v depresi fakt nejsem a můžeš si myslet, že jsem a jen si to nepřipouštím. Byla to zřejmě špatná formulace. Jen prostě kolikrát řeším úplně jiné věci než někdo jiný a zabývám se otázkama, které málokdo chápe. Jsem šťastná, že mám dítě, máme různě aktivity, mám skvělého muže, baví mě zařizování nového bytu a fakt jsem život nezabalila. Nečekám doma a nepřejídám se, ani se neutápím v alkoholu a nečekám až TO přijde. Možná mám takový pohled na svět i díky tomu, co už mě v životě potkalo a nebylo toho málo a nebylo to veselé. A díky tomu všemu pomáhám aspoň tak, že máme psa z útulku a uvažujeme na adopci, abysme zpříjemnili život někomu, kdo ke své situaci přišel jak slepý k houslím. A návrh na zabývání se východní filozofií je dobrý :-). Na něco se vrhnu.
|
Petru | •
|
(10.1.2007 15:32:17) Jano, netuším přesně o co Líze šlo, ale včera jsem poslouchala pořad o hinduismu a tuším, že ještě budhismus jsou dvě z mála náboženství, co neberou druhým jejich jinou víru. Ale proto to nepíši. Mám dojem, že když se někdo moc vrhne do východních náboženství a neupraví si je pro život u nás, že je pak ostatním protivný svým fanatismem, ale to je asi u všech věcí, které se berou až fanaticky. Ono tuším včera šel dokument o smrti Krista a já i manžel jsme se shodli na tom, že to byl jen pěkný provokatér. Já ještě dodávám, že asi taky trpěl maniodepresivní psychozou nebo jen depresemi a měl prostě smůlu, že v té době ještě nebyly takové léky jako dnes. Ale to určitě nebude Tvůj případ, ono od PC se dobře hodnotí situace druhých, jen podle několika vět, co tady někdo napíše. Přeji hodně štěstí při zařizovanání bydlení. Já se stěhovala už skoro před 2 roky a baví mě zařizování teprve asi pár měsíců, obyvák jsem za tu dobu stěhovala už 3x, jen to lehké. Zásadní změny zatím nedělám.
|
Lavanda |
|
(10.1.2007 16:27:23) Teda Petru, to jsou dost odvážná prohlášení o Kristovi.
|
|
Jana | •
|
(10.1.2007 16:56:12) Petru - určitě se všechno musí přizpůsobit daným podmínkám a prostředí. V Asii jsem byla několikrát a i ta jejich víra je kolikrát jen "zástěrka". Na dotaz pár lidí, zda věří v Buddhu mu odpověděli, že ne, že věří v nebe nad hlavou a slunce a blablabla.. Pak jsem nedopatřením ukázala prstem na Buddhovu sochu a málem mě ti samí lidé ukamenovali : oh buddha, buddha, to nesmíš. NEjsem věřící, nesnáším fanatismus, žádné náboženství ani směr jsem nestudovala a upřímně řečeno si i trochu myslím, že kolikrát se do víry utíkají svým způsobem zbabělí lidé. Pomodlím se - ono to pomůže,On to někdo vyřeší. Známý arab tady jedl vepřové a kouřil a nevím co ještě, ale je hrdý muslim, pak dodrží ramadán a veškeré hříchy jsou odpuštěny. Názor na Krista máš zajímavý ;-).
|
Jarma (dvě děti) | •
|
(11.1.2007 10:39:08) Jenom bych upřesnila, že jsem nenutila Janu hned, aby se dala na nějakou víru. Mluvila jsem o tom, že některé východní filosofické směry by jí mohly dát odpověď na její otázky. Neznamená to, že má najednou vyznávat Buddhu, který navíc ani není žádným "bohem", ke kterému je nutno se modlit....byl to v podstatě normální člověk jako každý z nás. Tak to jen pro upřesnění :)
|
|
|
koa |
|
(10.1.2007 17:48:32) Petru, nad tvou brilantni diagnostickou schopnosti kulim oci a oteviram usta dokoran. (jsem krestanka)
|
|
Lassie | •
|
(10.1.2007 19:27:15) Tak si říkám, co by na to asi řekl Jarda :-)
|
Lavanda |
|
(10.1.2007 19:38:59) Vypadá to, že konečně zmizel. Ale abych to nezakřikla, už jsem se takhle radovala jednou.
|
|
|
|
|
|
|
Apolena. |
|
(9.1.2007 19:22:20) Libiku, URČITĚ to chce změnu zákonů, připadá mi, že je dělal někdo, kdo děti buď neměl nebo nesnášel. Mě už dost dlouho trápí jedna věc - jak je možné, že jsou dětské domovy a kojenecké ústavy u nás téměř přeplněné a přitom je v rodinách pořád spousta týraných dětí? Když si vezmu jako příklad Půlnoční bouři - dostala se do kojeneckého ústavu JEN proto, že jí rodiče nevyřídili tuším rodný list, ne, že by mi to připadalo v pořádku, ale řešit to odebráním zdravého, spokojeného, plně kojeného dítěte od rodičů, kteří se o dítě starali opravdu vzorně?! Nejsou v ústavech často spíš děti, které se tam dostaly kvůli tomu, že jejich rodiče nezvládli kontakt s úřady? Nebyli schopní patřičně komunikovat s přepracovanými sociálními pracovnicemi? Nebylo by mnohem lepší pracovat s "problematickými" rodinami a pomoci jim, aby se o své děti mohli postarat rodiče sami? Samozřejmě pokud děti netýrají, tam bych taky neváhala.
|
10.5Libik12 |
|
(10.1.2007 0:12:58) Taky jsem zavzpomínala na to jak matka Bouře jela stopem do Plzně do kojeňáku za svým zdravým prospívajícím dítětem a právě proto se trošku bojím, že sebelepší zákon je stejně v rukou lidí, lhostejných, nezúčastněných, neznalých.Precedentně trestat týrání, ale zamezí to lhostejnosti? Co já vím, jestli Jaruna od naproti, když furt cpe malou čokoládama a nechává jí koukat na Rodinná pouta, jestli jí občas jednu nevyšije, až se barák otřese? NEVÍM. Ten případ z Chrástu vypadá jako hrubé porušení i těch zákonů, které máme.Ale z druhé strany, když bylo před šestnácti lety mé dceři 2-3 roky, hrála si s tatínkem a bráchou u fotbalové branky na hřišti s míčem a zamotala si nožku do sítě. Padla na pusu, zlomila si klíční kost a vypadala tak domordovaně, že mi ji taky měli vzít a nevrátit nikdy?
Neříkám, že se nedá dělat nic, možná všímat si jeden druhého, nevím
Máš tam mejl.
|
|
cizinka1 |
|
(12.1.2007 17:41:05) Sylvo,
Sice to asi nebude primo problem tohoto pripadu, ale takove podivnosti jsem take zaregistrovala. Mam jeste dodatecne vysvetleni. Priznavam se, ze neznam hodne socialnich pracovnic. Obcas dam se do reci s nejakou nahodou potkanou ve vlaku anebo muzu o nich soudit podle medialnich vypovedi. Nicmene, podle tech malo zkusenosti co mam, mizerny je jejich stav vzdelani, at na te SS nebo VS urovni. Ony prave maji velice formalistickou mrizku k vypracovani posudku, kterou takove nonkonformisti nebo kulturni outsidri jako rodice Nocni Boure neproklouznou, ale matka tyranka ovsem ano: rezim, cistota, vybaveni a t.d. Otevrene se priznavam, ze jako nekdo, kdo nikdy nevlastnil detskou postylku s ohradkou take bych tim neproklouzla:-). Ale nemaji zakladni psychologicke a kulturne antropologicke dovednosti a takovy jejich kolegum z oboru antropologii a sociologii vlastni cit pro kulturni relativitu vseho lidskeho. Mozna to by se dalo menit nejsnadneji tim, ze diplom socialni pracovnici by byl dostupny pouze v dvoukombinaci s jednym s pribuznych socialnich oboru. Ale v zasade souhlasim, socialnich sluzeb by melo byt vice a vice kvalifikovanych a profilovanych. U vetsi casti pripadu pohovor by take se mel zacinat otazkou: "potrebujete nejakou pomoc?" spise nez "ukazte mi..."
|
|
|
Míša | •
|
(10.1.2007 0:37:16) Myslím si že řešení je opravdu v iniciaci lidí brojit proti konkrétním problémům z praxe. tzn. ne vyšší tresty nebo změnu systému, ale např. konkrétní mezeru a nesrovnalost v zákonech. Příklad mě momentálně štve: děti z DD nemůžou využít služeb z SVP, protože jsou v ustavní výchově (nic na tom, že v DD není odborník, který by pomohl s problémy, nic na tom že DD má být něco jako rodina - tedy by měla být stejná možnost pomoci jako u dětí z rodiny, kór když jde o rizikové děcka, nic na tom že ty děcka nemají žádnou šanci - buď DD - dokud to jde, a když už to okolí nedává tak pasťák = stigma a malá šance na návrat) Tzn. já si myslím, že když většinu lidí v tomto státě "pohoršuje" počet dětí v DD, najděme ty mezery a chyby, které nám brání to změnit - Ale konkrétně.
|
Apolena. |
|
(10.1.2007 10:30:29) Míšo, mě to nepohoršuje, mně to je líto. Protože si myslím, že to je zbytečné.
|
|
Peta77 |
|
(13.1.2007 6:51:56) Míšo, docela hezky se obouváš do DD a sociálních pracovnic...Nevím, jestli s nimi máš nějakou osobní zkušenost, nevím, kolik jsi navštívila DD...ALE. Vše je o lidech. Ač jsem sama docela velkou kritičkou ústavní péče v ČR, postupy při umisťování dětí do NRP..., vše je opravdu o lidech a až na druhém místě o zákonech. Zákon může být sebelepší, ale sám o sobě nic nevyřeší... Pracuji v DDŠ (dle tvého slovníku bývalý "pasťák"), takže znám soc.prac., vychovatele i učitele, kteří zde pracují. Určitě i u nás jsou někteří,kteří tu pracují proto, že jinou práci nesehnali, ale ti nevydrží dlouho, neboť práce zde je velmi náročná a ne nijak úžasně zaplacená. Takže brzy odcházejí a "vydrží" pouze ti, kteří mají děti opravdu rádi a chtějí jim pomoci v návratu do běžného života. A to vůbec není věc nereálná! Pakliže se upraví podmínky v rodině a děti zapracují sami na sobě, je ÚV zrušena... A ještě dodatek ohledně vzdělání. I tady s Vámi musím polemizovat. Sebevystudovanější speciální pedagog či soc.prac. není zárukou KVALITNÍHO PROFESIONÁLA. Na druhou stranu, dle stávajícího zákona si VŠICHNI pedagogičtí pracovníci musejí doplnit vzdělání...
|
|
|
|
|