| Zuzana + kluk04 + holka06 | 
 |
(6.12.2006 9:41:26)
U nás to bylo přesně to samý. Naše dítě v tom věku kolem jednoho roku nejradši „mylo nádobí“. Přisunulo si kuchyňskou židli ke dřezu, vyškrábalo se nahoru, pustilo vodu a už to lítalo... Další oblíbenou aktivitou bylo fanatický zapínání tiskárny. Jednou jsem takhle seděla zavalená hromadou nesmyslných kopií a napadlo mě tiskárnu zabarikádovat sedací soupravou. Přisunula jsem tam sedačku a lehla jsem si na ní. Náš syn někdy po prvním roce života (15 měsíců +- nevím přesně) tuhle sedačku normálně odsunulo i s ležící mámou. (Je teda fakt, že není těžká a máme plovoucí podlahu, ale stejně jsem byla v šoku).
A jinak si myslím, že to děláš dobře. V jednom roce je nesmysl plácat dítě přes zadek a se syndromem „malého tyrana“ to taky nesouvisí. Jedná se o přirozenou dětskou zvídavost. Dítě to nedělá naschvál. Vykašli se na "vymezovače hranic" (koukám, že už se na tebe sypou). Máš moc šikovnýho kluka. Po nějaké době se to uklidní. Moc a moc držím palce.
|
| Mlada | 
|
(6.12.2006 9:51:16)
Díky.
|
| Leona | •
|
(6.12.2006 10:06:07)
Můj syn dělal totéž, v roce a kousek vylezl na židli, na stůl a ze stolu skákal dolů. Naprosto čilé dítě, které vyzkoušelo úplně všechno, mohla jsem vysvětlovat andělsky ďábelsky, občas plesknout přes ruku nebo přes zadek, ale některé věci ho prostě přitahovaly. Snad nejhorší bylo video- vešel se do něj dudlík, piškoty i kus stavebnice. Bohužel se nedalo přemístit jinam, než kde bylo. Vyzkoušel opravdu všechno a já jsem měla oči snad i vzadu- ale všechno ho časem přešlo. Dneska je mu 10, je to normální, jen živější kluk, který má naštěstí chápající učitele už od školky- tehdy ho sundávali ze stromu, vyplétali z plotu...Dneska jen lítá jako ďas a trošku hůř se soustředí, ale díky sportu se pomalu daří zvládat i to. Jinak je moc šikovný a jeden z nejlepších ve třídě. Díky němu jsem se stala o dost klidnější matkou, protože jeho starší sestra byla zlatíčko do té doby, než jí předvedl, že žít se dá i zajímavěji. Jiní říkali, že by zešedivěli, já jsem je radši naučila z toho stromu bezpečně slézt dolů.
|
| The Marta 74 | 
|
(6.12.2006 13:38:01)
Taky mám doma takovýho čilouše - říkám mu torpédo nebo živelná pohroma. Je to moc hodnej kluk (28 měsíců), bezelstnej, přátelskej, dobráček. Ale neposedí, neposlechne, dělej co dělej. Zkoušeli jsme všechno. Domluva, vařečka, vlastní zkušenost, prostě bez výsledku. Tak máme doma ohrádku 2,2m x2,2m. Takovej malej pokojíček v kuchyni. Tam je moc spokojenej. Jen tam si dokáže sednout a s něčím hrát, na něco se soustředit. Jinak prostě jen lítá a kramaří. Takže doma je nám hej, ale na návštěvy s ním prostě nechodím, do obchodů jen když sedí ve vozíčku. V postýlce spí taky jen proto, že se z ní nedá vylízt. Moje noční můra je až bude bez plen a bude chtít v noci chodit čůrat - to mu budeme muset dát normální postel a to teda nevím, co budeme dělat. Umlátit ho nechci, ikdyž proti výchovný neemocionální ráně nic nemám, ale jak docílit, aby tam ležel, to teda nevím. Takže já tedy rozumím tomu, co je to živé dítě a taky musím vydržet ty nechápavé sudičské pohledy . . .
|
|
|
| dana,Dcera 18.měs. | •
|
(6.12.2006 13:02:31)
Mám také živé dítě co chvíli neposedí a bohužel od jednoho roku po obědě nespí.Ale aby si takto dělalo v bytě co chtělo,jsem nikdy nedovolila,od doby co lezla milovala hrabat se v hlíně v kytkách.Okřiknutí a občas plácnutí přes ruku pomohlo a do měsíce si kytek už ani nevšimla.Prostě co jsem nechtěla aby dělala,tak jsem jí okřikovala nebo plácla přes ruku nebo zadek.Nechci vypadat jako matka,která své dítě jen mlátí,za každou volovinu,ale když se z výchovou nezačne hned,tak se nikdy nedohoní (vidím to u své 3leté neteři).Jak psal Vladan,že štěně se také musí vychovávat,tak má pravdu.Vaše rodiče vás taky vychovávali,aby jste byly ve společnosti únosný.Dcera si teď oblíbila skákání na naší velké rohové sedačce a mě nezbívá než jí dát na zadek,jelikož málokdy poslechne jen na okřiknutí.Já mít Jeníčka doma,tak místo toho abych pořád dávala pozor jestli je někde nějaká židle,tak ho raději naučím že to nesmí dělat (a děti už chápou hodně věcí v tomto věku).Každému dítěti se musí ukázat hranice,co si mohou dovolit.Když vás začne mlátit a kopat,taky ho přeci nenecháte!
|
| Kahlan+5 | 
|
(6.12.2006 13:23:42)
Tak tohle je tedy kardinalni nesmysl. Dite se samozrejme vychovat da, i kdyz se s tim zacne pozdeji, tedy v dobe, kdy zacne chapat rozumem, proc nektere veci delat nesmi. A pak posloucha samo od sebe a ne ze strachu z trestu nebo kvuli rodicum. Do te doby je nutne ho samozrejme sundavat, odnaset, zakazovat, ale v klidu, bez kriceni, bez placani. To, ze neter ve 3 letech neposloucha jeste neznamena, ze to tak maji vsechny deti, ktere rodice v roce neplacali pres zadek nebo ruku.
Muj ctyrlety synek byl vzdycky velice zivy a velmi tvrdohlavy. Na stolek s TV lezl treba 100x za sebou, nepomahalo vubec nic, kdyz jsme ho sundali, "potrestali", okamzite se tam vratil a lezl znova, nejake tresty ho vubec nezajimaly. Nakonec to prestal delat sam od sebe. Od te doby, co pobral vic rozumu, tedy tak od tech 2,5 let je s nim vetsinou domluva, nebezpecne veci nedela, dava pozor, aby je nedelala jeho mala sestricka. Na ulici, parkovisti se chova zodpovedneji nez ja, bez ruky nevyleze ani z auta, v kuchyni je velice opatrny, o ostre veci jako jsou nuzky si vzdy pozada, pak je nosi opatrne spickou dolu. Kdyz dela holcicka neco nebezpecneho, tak to rozpozna a jde mi to rict.
Podle Vasi teorie by mi tady jeste asi behalo velke batole, ktere si dela co chce:-)
|
| Dana,dcera18.měs. | •
|
(6.12.2006 13:47:31)
Tak tohle žádný nesmysl neni.Ale u vás je nesmyls ta poslední věta dole.Ale totální nesmysl.Váte kolik těch velkých batolat muselo být na vstě?! Nejenom to vaše.Až vaše dítě bude lézt po skále,tak ho nechte,udělá to 100x a pak ho to třeba přestane bavit.Nebo třeba spadne a nedej bože se zabije.To pak můžete nadávat leda tak sobě,že jste s tim nic nedělali dříve,že.
|
| Kahlan+5 |
|
(6.12.2006 13:52:41)
Vazena Dano, Vas prispevek je ponekud nesrozumitelny. Mozna by stalo za to si to po sobe nejdrive precist, co rikate? Na sveho syna jsem davala pozor cely jeho zivot a budu to tak delat nadale. Jen jej u toho nemlatim:-)
|
|
| Sylvie | 
|
(6.12.2006 13:53:39)
Dano, já mám pocit, že jsem asi četla jiný článek :o) Autorka článku, který jsem četla já, dítě po výškách lézt nenechává, naopak, činí opatření, aby se tak nestalo. Například odstraňuje židle z dětského dosahu.
|
|
|
|
| Růžovka horská | 
|
(6.12.2006 13:38:24)
Není, jen tak mimochodem, věc každého jak své dítko vychovává???
Autorka nám chtěla přece svým článkem jen sdělit jakou mají radost, že mají zdravého prcka, sic trošku čilejšího, ale že vše dopadlo dobře a neběhají dnes po ordinacích neruologů atd atd...
Tak proč se s ní o tu radost nepodělit proboha??? Proč se do ní navážet??? Kázat jí o výchovných pravidlech a správných trestech???
Já mám 14i měsíčního syna, také jsme běhali po neurologických ordinacích, chvíli museli cvičit Vojtu, a naštěstí z toho nakonec nic nebylo (naštěstí se lékaři spletli). Dnes máme doma raubíře, který tu mydlí do klávesnice a zablokuje počítač, tu vyndává skleničky z komody, tu tahá psa za ucho, přesně to co ví že nesmí prostě dělá nejraději. Já netvrdím, že ho občas neplácneme přes zadek či ruku, ačkoliv to ze srdce nenávidím, občas to prostě jinak nejde. ALe situací, kdy se u nás něco řeší plácnutím místo domluvy je minimálně. Navíc nemůžu říct, že bych měla pocit, že to něco řeší a že si prcek v tomto věku uvědomí proč byl plácnut.
Odměna a trest je přeci věc názoru a každý rodič snad nejlépe ví sám co nejlépe platí zrovna na toho jeho rošťáka a co je úplně zbytečné.
|
|
| Karča (3děti) | •
|
(6.12.2006 13:49:59)
Tak to u nás se sice hranice vždycky vymezovaly, ale jenom tam, kde to bylo nezbytně nutné. Dokud byly děti maličké (cca do 1,5 roku), tak se dbalo na to, aby nikomu neubližovaly, aby ze vzteku nebo zlosti neničily věci a aby nepodnikaly věci nebezpečné. Takže ano, trouba, okna, balkón atp. bylo tabu.
Kytky, dospělácké knížky a jiné věci, které by mohly přijít k úhoně jsme prostě odstranili z dosahu. A místo toho, abychom pracně vysvětlovali ročnímu batoleti, že do květináčů se neleze a několik týdnů ho opakovaně plácali po pacičce, tak jsme mu pravidla zmenšili na pár těch "životních". A ve dvou letech už nebyl problém říct "to se nesmí". Stačilo to pak říct jednou, maximálně dvakrát. Sobě jsme ušetřili nervy a případnou škodu a děckám zbytečný pláč.
Pokud děcko má touhy lézt po židlích, tak je potřeba mu to umožnit pod dozorem, nechat ho to zkusit, jít na průlezky, postavit doma překážkovou dráhu atp. Až si to ozkouší, tak tohle lezení samo přejde. Nebo taky ne, ale dítě bude dost obratné na to, aby si neublížilo. Zákazem v tomto případě nic nevyřešíte. Trvejte na svých pravidlech (třeba že u jídla se na židli sedí, pokud nesedíš, odnáší se talíř), ale nesmí jich být moc. A pokud má takovou touhu lézt, tak je opravdu nejlepší mu zajistit bezpečí a postupně to uvést do rozumných mezí.
|
| Kahlan+5 |
|
(6.12.2006 13:55:11)
Karco, u nas vychovavame presne tak, jak pises, a spokojeni jsou vsichni:-)
|
|
| Klára 1dítě | •
|
(6.12.2006 14:52:32)
Asi jsem tě nepochopila. Ale není pro děti lepší jim vysvětlit (třeba i pomocí občasného plácnutí), že to nebo ono se nesmí? Než uklízet a schovávat květináče, tak je přece mnohem efektivnější se dítěti věnovat a prostě ho nenechat je ničit.
Co se týče lezení, tak nemůžu soudit, mám klidné dítě, ale jak jsi zajistila svým dětem v 1 roce bezpečí při lezení? Nebo překážkovou dráhu v bytě? Opět si myslím, že je lepší dítěti vysvětlit, že v bytě se prostě neřádí stejně, jak na hřišti.
Ustupovat batoleti mi nepřipadá zrovna dobrá výchova. Dítě přece je součástí nějakého prostředí, ve kterém se bude pohybovat a tudíž je potřeba, aby se naučilo přizpůsobit okolí, nikolv aby se okolí přizpůsobilo jemu.
U nás jsou na zemi květináče, knihy, na policích skleničky. Sice to chvíli trvalo, ale já i naše paní na hlídání jsme malou(teď 2,5) naučili dost jasně, že na tyhle věci se nešahá. Když vidí knihu, tak sama opakuje "nsmí sahat" a opravdu se jich ani nedotkne, pokud jí to dospělák nedá do ruky se jasným prohlášením, že může.
Teď mne napadá, necháváte dětem volně dětské knížky? Já to zatím řeším tak, že si je smí prohlížet pozuze u mne na klíně, když si umyje ručičky. A i jiné hračky nejsou )až na vyjímky) v těch otřesných koších, jak vídám u jiných. Dávám je po jedné a zase pak uklízím. Jenže o to máme s naší paní na hlídání spory. Ta tvrdí, že by dítě mělo mít většinu hraček volně dostupných.
|
| ridwen | •
|
(7.12.2006 7:30:27)
Já si taky myslím, že by i hodně malé dítě mělo mít ke svým hračkám volný přístup, aby si mohlo samo volit, s čím si chce hrát, mohlo je kombinovat a hlavně vědělo, že jsou "jeho". To vaše "nesahat na knížky" mi připadá trochu smutné - bála bych se, že si to dítě zafixuje, a až bude starší, bude se podvědomě bát vzít do ruky knihu :-). Náš syn byl od miminka obklopený knížkami, manžel i já s nimi pracujeme, takže se u nás s knihami nezachází jako s relikvií, ale jako s každým jiným předmětem. Je fakt, že se v dětských tlapkách spousta knížek zničila, zvlášť ta nejoblíbenější leporela nepřežila několik let intenzivního předčítání, prohlížení, otvírání a převážení, ale dítě je milovalo a naučilo se, že v nudných situacích (v čekárnách u doktorů, při dlouhém cestování) se dá jako rozptýlení vždycky vytáhnout kniha.
|
|
| klaruše, Míša01, Vašíček05 | 
|
(7.12.2006 9:21:29)
Kláro, tvého dítka je mi upřímně líto.:-((( Představa 2,5 letého dítěte, které se nesmí samo rozhodnout s čím si bude hrát a nesmí si samo prohlížet ani knížku, je opravdu smutná. Věřím, že to u vás vypadá perfektně, nikde rozházené hračky, všechny knížky jako nové, ale já mám raději, když jsou knížky hračky "opotřebované" a "ohrané". (K čemu vám budou nové dětské knížky a hračky, až budou děti velké?)
|
|
| Róza | •
|
(7.12.2006 10:01:49)
Moje dcera (15.měs.) má hračky v krabici volně přístupné a knížky jsou na polici vyše položené, takže na ně sama nedosáhne. S hračkami si hraje, ale většinou to končí jen tím, že je vykrámuje z krabice. Kdyžto knížky si prohlíží strašně ráda. Čzasto stojí nad policí a ukazuje, že je chce sundat a já jí je samozřejmě kdykoliv zpřístupním. Pokud zůstanou neuklizené, brzy ji omrzí a jsem si jistá, že pokud by je měla nadosah, tolik by jí nebavilo si v nich číst. Máme malinký byt, ale až budeme ve větším, uvažuji i o ne tak snadném přístupu k ostatním hračkám.
|
|
|
|
| L+2 | •
|
(6.12.2006 14:43:38)
Mila Dano,
je velmi smutne, ze jediny prostredek na vymezovani hranic, ktery znate zda se byt "biti" (nebo placani). Verte mi, tech prostredku je daleko vice a daleko efektivnejsich, jelikoz "biti", "placani" moc efektivni neni. PS: ani stene nemusim mlatit abych ho vycvicila, naopak.
Mimochodem, pokud placate male dite, ktere se jeste nedostalo do veku, aby pochopilo, ze neco nesmi, tak vubec nechape, proc dostalo. Jedine, co v dieti budujete je, ze biti je normalni vec a ze se lide navzajem biji. Pokud pak Vase dite nekoho v pozdejsim vecku zmlati, zmlatite ho nazpet? Oko za oko, zub za zub?
Ale o tomto tady na rodine jiz bylo spoustu diskusi.
|
| Vladan | 
|
(6.12.2006 15:14:15)
V celé živočišné říši se setkáme s fyzickým potrestáním. štěňata se vytáhnou za kůži na zátylku, koťatům matka kočka občas nafackuje, aby dala pokoj, hříbě utrží sem tam nějakou tu ránu hlavou (jestli vás někdy takhle "šťouchnul" kůň, tak víte, že je to poměrně důrazné upozornění), opice své nezvedené dítko taky občas potrestá.
Můžu jednoročnímu dítěti vysvětlovat, že se to nesmí, ale pokud si nedám pozor na tón hlasu (slovům stejně ještě nerozumí), tak je to k ničemu. V tomto případě mají velkou výhodu lidé, co někdy cvičili psa, protože je jim jasné, že vysokými tóny se chválí a hlubokými kárá. Dítě v tom má jasno (to není teoretizování - mám kamarádku - výcvikářku, která má skoro dvouleté dítě a bez problémů nechá malou běhat před kočárkem, aniž by ji vedla za ruku - a to i po rušných ulicích, protože malá prostě poslechne).
Ona metoda "domlouvání" je fajn a účinná - já sám bych v dětství radši držel dvě facky než poslouchat pět minut, proč se něco nedělá a proč jsem tím rodiče zarmoutil - ale když dítě řve jako tur, tak můžu dost těžko něco vysvětlovat - v tomto případě bych volil metodu plácnutí - ne tak, aby se dítku udělaly modřiny, ale tak, aby se zarazilo v činnosti - v tom, co momentálně dělá a poslouchalo.
Mám zkušenost, že děti takovéto "plácnutí" většinou zaregistrují, ale málokdy po něm pláčou - prostě najednou tu byl podnět - fyzický, když sluchový nezabral - a dítě nám najednou věnuje pozornost.
Scéna "Já chci toho Spidermana" před obchodem, kdy čtyřletá dívenka fakt řvala naprosto příšerně a dostávala hysterický záchvat a maminka ji utěšovala "Miláčku, stejně mají teď zavřeno", aniž by na to dívčinka brala ohled je docela výmluvná....
|
| nikita | •
|
(6.12.2006 15:40:29)
Odchovala jsem pět vrhů psů /angl.kokršpaněl / v bytě a nikdy jsem neviděla , že by fena potrestala štěně tím, že ho vytřepe za kůži.
Niki
|
| Vladan |
|
(6.12.2006 16:00:53)
Uznávám, já odchoval jen jeden vrh vlčáků a je možné, že moje Sára nebyla úplně normální matka - nevím:-)
Ale za těma kočkama a koněma si stojím - viděl jsem to na vlastní oči:-)
|
| L+2 | •
|
(6.12.2006 16:19:02)
Vladane, a jeste k tem konim. Oni se mozna stouchaji hlavou, jelikoz maji kopitka a dost tezko si to sve hribe muze chytnout za kopitko.
|
| L+2 | •
|
(6.12.2006 16:19:41)
Omluva ne kopitko ale kopytko, sorry.
|
|
|
|
|
| L+2 | •
|
(6.12.2006 16:16:27)
Vladane, ja jsem nehovorila o tom, ze rocnimu diteti domlouvam. Ja jsem hovorila o tom, ze nejefektivnejsi prostredek, jak diteti udat hranice neni fyzicky trest, jelikoz si nemyslim, ze a) vychova trestem at fyzickym ci psychyckym je neucinna b) udavat hranice se da i jinou formou c) vychovu a pozadavky na dite musim prizpusobit jeho veku a stupni vyspelosti do te doby jsem za jejich bezpecnost zodpovedna pouze a pouze ja a pokud mi dite utika, tak musim zajistit, aby mi proste neuteklo.Pokud mi leze po vyskach, tak ho pridrzuji, pokud mi leze do veci, ktere jsou pro ne nebezpecne, tak je zamknu.
A mimochodem, ja bych rocni dite samotneho bez drzeni behat po ulici samotneho nenechala, at posloucha nebo ne. Moje 5ti lete deti dodnes, pokud mame prejit silnici, tak automaticky prijdou a chytnou se mi za ruku. Je mi to prijemnejsi a pro deti bezpecnejsi.
|
|
| Markéta, syn 5 l. | •
|
(6.12.2006 19:11:55)
Vladane, psa jsem cvičila, a teď vychovávám i dítě, a nemyslím si ,že bych měla ve výchově na základě svých zkušeností se psem nějakou výhodu. Zřejmě to bude tím, že dítě a pes se nedá porovnávat. Mě by se určitě nelíbilo, kdyby moje dítě v dospělosti projevovalo absolutní oddannost a poslušnost svému páníčkovi (ať už mamince, nebo partnerovi). Bezpečné běhání poslušného dvouletého dítěte před kočárem na rušné ulici je sci-fi.
|
| Pátek | •
|
(6.12.2006 20:23:49)
já souhlasím z Vladanem, ono je asi rozdíl vychovávat hlasem a políčky, nebo ičem a cukrem
A dítě, do určitého věku může poslouchat určité věcí jako pes, ale jen do určitého věku a nebo se mazlit s maminkou jako kočička. Jen proto, že je to dítě neznamená, že jeho výchova má být nepřirozená a kůň mě taky párkrát šťouchnul, i z "lásky" a to je pak něco, ne že by ta láska byla tak velká, ale ten kůň byl dost.
A vzpomeňte drahé matky, jak váš plod vypadal v placentě. Navíc fena nebo kočka svoje mládˇata, když potřebuje tak nosí v zubech, bo nemá ruce a občas je lehce výchovně kousne. Jestli se to někomu nelíbí, tak ať si chvíli stoupne v ZOO před klec s opicemi, možná uvidí jinou výchovu ale taky přirozenou
|
|
|
|
| Dana,dcera 18.měs. | •
|
(7.12.2006 8:44:28)
Jestli si myslíte,že dcera jen za vše mlátím,tak jste na omylu.Na plácnutí sahám,až když neposlechne na několikáté důrazné NE.Pak jen stačí plásnout jí přes ruku a ona už do budoucna ví,že to nemá dělat.Opravdu nemám ráda matky,co dětem stokrát řeknou "nedělej to" a oni stejně neposlechnou.To je docela vyčerpávající!Nehledě na to,že nemíním si dělat z bytu holobyt a uklízet kytky,jelikož je nemám kam dát,když nemáme moc velký byt.
|
| L+2 | •
|
(8.12.2006 15:22:55)
Dano,
kdyz ja si prave naopak myslim, ze nemohu mlatit dite za to, ze a) bud mam maly byt nebo b) nemam kam dat kytky. Pripadne ze na silnicich jezdi auta nebo cokoliv jineho. To dite za to nemuze. No ani navic se mi moc nechce verit, ze kdyz dite placnes pres ruku, tak ono uz vi, ze to nema delat a priste to neudela. To by vlastne znamenalo, ze diteti jednou dam na zadek aby mi neutikalo na ulici a ono uz mi nikdy na ulici utikat nebude? To by potom ta vychova byla velmi jednoducha. Proc tedy nerezeme deti od rana do vecera jeden den a ony pak budou naprosto poslusni berankove.
|
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(9.12.2006 12:19:28)
Koukam, že výchova u tříletého dítěte je už považována za ukončenou :-o To jsou mi věci :-)
Naši kluci byli nejživější mezi druhym a třetim rokem; po tom třetim se sami od sebe zklidnili (hm, to matku 18timěsíčního dítěte divočení možná teprv čeká :-))
|
|
|
|
| Dáša, Vojtíšek 1,5 roku | •
|
(6.12.2006 14:21:11)
Milá Zuzano - ano, sypou. Sama patřím mezi "vymezovače hranic" zejména potom, co jsem zažila cca 4-5 letého američánka, který do své matky kopal a řval na ni v hysteráku, že je "fucking mother". Tak si to se svyými "dětmi bez hranic" užívejte a doufejte, že jednou neskončíte podobně (ale to se Vás asi netýká- respektive Vám se to nemůže stát, což :O))
|
| Vladan |
|
(6.12.2006 14:28:29)
Kdy malý Johny tloukl babičku plastovým kladívkem do lokte za přihlížení celé rodiny.
Výchova v tomto případě spočívala v tom, že babička měla smutně a plačtivě opakovat, že ji to bolí - do té doby, než Johny nepochopí, že jí ubližuje.
Johnymu to bylo srdečně jedno a tloukl do babičky jako hluchý do vrat ne do doby, než to pochopil, ale do doby, kdy ho to evidentně přestalo bavit.
Přiznávám se, že bych v tu chvíli nejradši malého Johnyho ohnul přes koleno a nasekal mu, co by se do něj vešlo, aby si zapamatoval, že ubližovat jiným lidem se nesmí.
Nicméně babička z toho vyšla poměrně dobře - měla jen asi měsíc obrovskou modřinu...No, hlavně, že to Johny pochopil...
|
| Petru | •
|
(6.12.2006 14:37:25)
tak mě ale napadlo, že když děti necháme až je to přestane bavit, tak možná budou i v budoucnu dělat všechno až do omrzení. na jednu stranu, jen tak dlouho dokud je to bude bavit a na druhou, tak dlouho než tomu nepřijdou na kloub, ale to asi jen ti cílevědomí. a tady zas vidím zakopaného pudla já.
Tak teď sama nevím, jestli jsem to s těma hranicema nepřehnala. Asi se vrátím k tomu článku, jak byl sepsut díky nepochopení rozdílu mezi liberální a dem. výchovou a díky ohleduplnosti ve výchově, ale oboustranné
|
|
| Lenelka | 
|
(6.12.2006 16:08:32)
No, Vladane, ale to tu rozhodne neni brano jako standart! Ja videla anglicany mlatit deti tak, ze by si normalni cech asi myslel, ze se mu to jen zda. A to v obou rodinach, kde jsem aupairkovala. Donedavna jsem to obcas vidala i na ulici, ale zakony na ochranu deti se ted o dost zlepsili, takze ted by to bylo nezakonne a nekdo by dotycneho jistojiste udal.
Jine tresty nez biti jsou ale mnohem oblibenejsi a urcite ucinnejsi. Tzv. time out, ktery se muze odehravat v pokoji ditete, na schodech, na zidli nebo proste v koute, zabiral na meho trileteho sverenecka v dobe aupairkovani dokonale. K nekterym hruznejsim trestum, ktere praktikovali jeho rodice, jsem nesahla. Vymyvani pusy mydlem po vysloveni sprosteho slova bylo na mou jemnejsi povahu opravdu prilis.
Ted mam sveho zbojnicka, na ktereho zadny time out nefunguje. Nejake placani pres rucicku uz nefunguje vubec a pochybuju, ze poradne biti by pomohlo. Rozhodne to ale nehodlam zkouset.
Kazde dite je jine a neexistuje jednotny postup pri jejich vychove. At si supernanny rika, co chce.
Ale myslim, ze lide, kteri maji klidne deti, tohle proste nepochopi. Ma maminka taky nechapala, dokud maleho nehlidala. Treba v obchodnim dome je to opravdu zazitek! Zvlast, pokud maji vytahy a eskalatory. Ale vsechny deti z tohohle obdobi vyrostou. Chce to jen vydrzet a hlidat, aby se nezabily. Mlacenim se to urcite nevyresi!
|
|
| adelaide k. | 
|
(7.12.2006 7:54:38)
Vladane, necítíš v tom trochu rozpor???
"v tu chvíli nejradši malého Johnyho ohnul přes koleno a nasekal mu, co by se do něj vešlo, aby si zapamatoval, že ubližovat jiným lidem se nesmí"
Tohle je přesně informační rozpor na který poukazujou odpůrci tělesných trestů.
My konkrétně u naší skoro dvouleťěčky přišli na to že fyzický trest (plácnutí přes zadek nebo ruku) nemá absolutně žádný efekt. Malá z toho vůbec nepochopí jaký byl účel toho plácnutí, bere ho jenom jako nespravedlivou bolístku. Jediné co nám opravdu zabírá je důslednost, vysvětlování, a ledový klid (nenechat se vytočit k nějaké nepřiměřené reakci).
|
| Petru | •
|
(7.12.2006 8:10:04)
nejsem pro fyzické tresty, ale když si vybavím ten nádherný výchovný moment v seriálu "Bylo nás pět", tak takhle to beru. V určitou chvíli už jen domlouvání nepomůže.
Kdo viděl, jistě si vzpomene, jak Bajza má kluka přes koleno, v ruce rákosku a v ústech slova typu: "Kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe. Na hrubý pytel hrubá záplata".....
Vím, je to z doby minulé ale věřím, že občas by to nezaškodilo i dnes.
|
|
| Damila | 
|
(7.12.2006 8:13:04)
mají především tu vlastnost, že si díky jim mohou rodiče vybít zlost. A frustraci z toho, že to neumí řešit jinak. Hrdě se hlásím k takovým rodičům, taky používám (přiměřené) fyzické tresty. Prostě to jinak neumím, a můžu 100x vědět, že to dělám špatně, když vidím, že to jinak neumím, a když se snažím(dle rad psychologů), prostě to zafunguje jednou a víckrát ne.
Ono i ten přiměřený strach z následku má svou roli ve výchově. Bohužel. S někým se prostě nedá domluvit po dobrém. Tisíce let se děti bily a my to teď během jedné generace nevymýtíme.
Důležitá je otázka míry. To se nedá vyřešit v diskusi, to si musí odhadnout každý sám.
Podle zastánců americké výchovy má dítě právo projevit svou osobnost, nesmíme ji omezovat atd. Všichni víme, kam to dospělo.
Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. A to se musí učit i děti.
|
| Draci mamka 4+1 | 
|
(7.12.2006 8:31:10)
Dagmarjo, máš pravdu, hranice je třeba vytyčit. Je třeba také učit empatii. Ale to nemá nic společného s fyzickými tresty. Dost zabírá učení nápodobou, ukazováním, vysvětlováním od nejmenšího věku. Kde se holt nekomunikuje, tam lítají facky.
|
|
|
| Vladan |
|
(7.12.2006 18:08:05)
Já neříkám, že jsem to udělal. Ale docela rád bych.
|
|
|
|
| pETRU | •
|
(6.12.2006 14:30:22)
TOHLE SE JIM NESTANE, ALE můžou skončit v luxusním domově pro seniory, to spíš. podobně jako ti amíci. nic proti Američanům, ale ta volnost ve výchově je u nich, dle mého subjektivního dojmu, dost přehnaná. pak je to vidět na té jejich rádoby "demokracii"
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)