| judita | •
 |
(16.10.2006 13:03:10)
Moc mě tento článek zaujal a jsem ráda, že tu je. Spousta maminek si neuvědomuje, jaké riziko podstupuje, když nesmí pohlavní styk mít a má ho. Z vlastní zkušenosti vím, jak porušení zákazu může dopadnout a už nikdy bych tak hloupě neriskovala. Je ale dobré vědět, že pokud je vše ok, tak pohlavní styk miminku neublíží. Tenhle článek by měli číst všechny nastávající maminky a hlavně jejich partneři.
|
| Reya | •
|
(17.10.2006 10:16:37)
ona může taky "ublížit" i bezdůvodná abstinence. Mám kamarádku, která v těhotenství odmítala styk se svým partnerem (prakticky po celých 9 měsíců, což mi připadá opravdu hodně). Přitom těhotenství bylo v pořádku, žádné riziko nehrozilo. Ona sama jen říkala: Mně to připadá takové divné teď, když mám v bříšku to miminko. Podobnou cestou se odvíjelo hodně jejich jiných úvah - byla celkově dost soustředěná na sebe, své těhotenství a věci související s dítětem včetně všech možných katastrofických scénářů, v důsledku toho dost přecitlivělá. Sice sám manžel to bral sportovně a má můj obdiv, ale hodně se sobě odcizili - hledal si zábavu jinde (zábavou ale nemyslím jiné ženy), často nebyl doma, ... Ani se mu nedivím, ono je to pro chlapa fakt těžké, protože tímto mu dala naprosto nepokrytě najevo, že je "odsunut" na vedlejší kolej a navíc koho to s takovým člověkem dlouho baví. Přitom si ani neuvědomovala, že je na něm jistým způsobem závislá a měla by se taky trochu snažit, protože co si budeme nalhávat, ono se najde hodně takových, které by využily situace... Takže rada maminkám - nezapomínejte na to, že máte partnera, věnujte se mu, abyste třeba jednou nelitovaly.
|
| Dana,dcera(16.měs.) | •
|
(17.10.2006 14:12:53)
Také jsme s mým přítelem během těhotenství neměli sex.Vše bylo v pořádku,ale prostě jsem neměla chuť.První tři měsíce jsem byla tak unavená a trpěla jsem né ranními,ale celodenními nevolnostmi (trvali do 6. měsíce těh.),kdy jsem pořádně nemohla ani jíst,že jsem jen ležela a jediná činost kterou jsem dělala bylo vaření (do práce jsem nechodila).Vše co obsahovalo cukr jsem neudžela v puse,ale milovala jsem pití citronky(byla u nás velká spotřeba).Sex se mi doslova "zhnusil".Vůči příteli mě to velmi trápilo,ale do ničeho mne nenutil a "chápal" mne.Proto jsme se jen mazlili,ale kolem sedmého měsíce do mě vjela taková dávka energie,že jsem doháněla to co jsem zameškala a sex jsme měli několikrát denně. :-)))A já pořád neměla dost.
|
| judita | •
|
(18.10.2006 18:25:02)
Jenže to je právě to, co spousta mužů nedokáže pochopit a to, že změnou hladiny hormonů, se mění i nálady a postoje. Já jsem po prvním potratu (kdy jsme měli pohlavní styk a nesměli ho mít), přehodnotila spoustu věcí. Do té doby jsem se snažila příteli taky vyjít vstříc a zajistit tak, aby neměl pocit, že je odstaven na druhou kolej. Dopadlo to tak, jak jsem už napsala. Jednoho dne při styku jsem ucítila silnou bolest v podřišku a pak jsem se pár dní na to dozvěděla, že plod je mrtvý. Myslím, že po takové informaci by asi většina žen další těhotenství brala jinak a nejspíš by byla na svého partnera naštvaná stejně jako já. Chyba to byla obou, ale kdyby nenaléhal, neměla bych pocit, že ho můžu ztratit a nevrhla bych se zoufale do něčeho, co jsem dělat neměla. Jak si dneska říkám, měla jsem ho asi radši praštit klackem přes rozkrok, ale to bysme dnes spolu určitě nebyli. Naštěstí od jiných (viz jiný příspěvek) jsme mohli při dalším těhotenství aspoň to mazlení a já se opravdu snažila. A i když mě občas zkoušel přemluvit, aby mohl dovnitř, tak jsem nepovolila a dobře jsem udělala. Byla jsem tentokrát ochotná riskovat jeho ztrátu, ALE pokud vás partner opravdu miluje a miminko opravdu chce, pak vás opustit nemůže, protože vás přece miluje. Já na to vsadila a vyšlo to. Taky jsem byla šitá a měla jsem strach. Můj strach posílilo i to, když jsem asi ve třetím měsíci dvakrát za sebou (v průběhu jednoho týdne)krvácela. Dneska jsou malýmu skoro dva roky a jsem mooooc ráda, že jsem tu hloupost neudělala znovu, protože bych ho dneska nejspíš neměla. Takže budoucí maminky, jste hlavně budoucí maminky a je-li váš partner sexu chtivý a vy nemáte chuť, snažte se ho přesvědčit, že dítě je důležitější než sex a pokud mu nebude stačit aspoň orální sex, pak nestojí za ty nervy.
|
| Reya | •
|
(20.10.2006 9:04:47)
Asi je fakt, že chlapy změny v těhotenství u ženy nedokážou pochopit. Mně to ani nepřipadá divné, protože kolikrát ženy taky nedokážou pochopit (nechtějí a schovávají to za různá klišé), jak se cítí muž, když je odmítán nebo když se začne cítit jako "inseminátor", jehož funkce skončila oplodněním, po kterém nejenže nemá nárok na "trochu něhy", ale ani na to pochopení. Mně by se například jako ženy taky dotklo, kdyby se můj manžel by ke mně choval způsobem, ze kterého bych pochopila, že dítě je pro něj důležitější než já. Že plním roli "chodící dělohy", apod. Je samozřejmě otázka, jestli bych s takovým troubou byla :-). Ale jsou i tací.
Tím rozhodně nijak nenapadám Tvůj postoj, Judito, naopak ho chápu, protože tohle není ten případ, o kterém jsem mluvila. Já jsem měla na mysli ženy, které nemají žádný diagnostikovaný problém a jen se doslova rochní ve svých "hormonálních náladách" - ony se pak dost i diví, když chtějí další dítě a partner nechce, protože už nemá zájem procházet s nimi znovu to martyrium (všichni jsme jen lidi a máme jakési limity). Znám několik párů (teď mě napadají minimálně dva), kterými taková věc, jaká se stala vám, dost zamávala, z toho mála, co vím, právě proto, že se ta žena nesnažila a neudělala takový vstřícný krok jako Ty. Výsledek je rozchod - ovykle ne hned v době těhotenství (zase málokterý chlap je tak hardcore), ale třeba za pár roků, kdy se různá nedorozumnění nakumulují a pak i úplná blbost splní funkci té poslední kapky. Pak je obvykle už pozdě něčeho litovat (i když ze zkušenosti vím, že málokterá žena je schopná uznat i ten svůj díl viny).
Ta myšlenka, že dítě je na prvním místě, je dost typická pro evropsko-křesťanské pojetí. Ale podle mého názoru matka a otec a jejich vztah stojí nad dítětem. Když se jedno těhotenství nepovede, mohou to zkoušet znovu. A dítě navíc aspoň pro mě není rovnocenný partner. Když je malé, moc si s ním nepopovídáte, když už rozum bere, tak zase na vás kašle :-) a lomcuje s ním puberta. Potom má svého partnera a svou rodinu... A co zbyde těm ženám, co se na něj upínaly? Kolikrát jen samota a oči pro pláč...
|
| judita | •
|
(21.10.2006 23:53:50)
Máš taky pravdu. Jsou i ženy, které svého těhotenství využívají. Respektive i toho, když kolem nich muž skáče, ale ony na sebe od něj nenechají ani sáhnout. Taky jednu takovou znám, ale je fakt, že než tohle mi víc vadí pojem "chodící děloha". Jenže i takový chlapi se najdou-bohužel. Je to velmi složitý. Je spousta žen, co odnosí dítě, které oba chtějí a jsou pro to ochotni obětovat cokoliv. Dítě je velký zásah do života a spousta odříkání a změn v životě. Proto je důležitý, aby se partneři pořádně rozhodli, zda to všechno chtějí podstoupit. Měli by projít všechna úskalí, které může těhotenství obsahovat a pak se rozhodnout, jestli ano nebo ne. Já jsem první těhotenství prožívala sama, takže jsem svými hormonálnímy výlevy nikomu nelezla na nervy, ale to druhé bylo už s partnerem a taky jsem museli věci řešit. Ale jak říkám, jsme přece lidé a měli bysme se umět dohodnout a být tolerantní. NO a taky občas zatnout zuby a udělat i to, co se nám příčí, protože příště to můžeme být my, pro koho to ten druhý taky udělá. Jo jo vztahy jsou věda. Láska je ale fakt důležitá.
|
|
| Linda | •
|
(22.10.2006 1:37:58)
Nechápu jak můžeš říct, že vztah otce a matky je víc než dítě? To mi nějak nedává smysl! Nevím, proč to tak vlastně stavíš...Je jasné, že každý pár musí najít nějakou míru toho čeho se na úkor dítěte vzdá, a je jasné, že se by se neměli vzdávat třeba sexu :-) Ale stavět to tak, jestli je dítě důležitější než manžel? Když to tak ale postavíme, dítě je za všech okolností tvoje dítě, zatímco manžel jaksi nemusí být tvůj manžel navždy...
|
|
| sibillka | 
|
(12.11.2012 10:45:08)
křesťnaské pojetí nestaví dítě nad vzath muže a ženy, naopak.. dítě je požehnáním, ale není to smysl jejich partnerství, smyslem je samotný vztah těch dvou :)).. musela jsem zareagoat..
|
|
|
|
|
| Peggy | •
|
(17.10.2006 15:02:11)
Ale jo, do jisté míry s tebou souhlasím, nic se nemá přehánět: ani katastrofické scénáře a přehnaná upnutost.
Ale to co píšeš o tom jejím partnerovi - nevím, co na něm obdivuješ. Jednak je to dospělý chlap (tedy spoustu věcí by měl chápat) a jednak odchody z domova a hledání zábavy (byť ne jiných žen) není řešení. To je akorát začátek bludného kruhu. Ona je pak naštvaná, že není doma a upíná se ještě víc na své těhotenství a dítě.
A podobné je to se sexem - on bez "toho" neumře, tak ať si vzpomene na vojenská nebo studentská léta... (jasně - dá se to řešit i jinak, partnerka mohla hezké chvíle "zařídit" i jinak).
Já myslím, že je těžké jí soudit, protože i když sice píšeš, že riziko nehrozilo, tak si myslím, že vždycky nějaké riziko hrozí a za 1 hezkou chvíli komplikace fakt nestojí.
A ta závislost na něm - možná mluvíš o závislosti ekonomické, ale peníze nejsou vše, ona čeká jeho dítě, resp. čeká "s ním dítě" - závislé bude hlavně to dítě .... maminka může jít po porodu klidně do práce ....
Tvoje rada maminkám je sice hezká a je na ní hodně pravdy, ale nemělo by se zapomínat i na podobnou radu tatínkům - pochopte své partnerky, zajímejte se během těhotenství o její pocity a bla bla bla bla bla. Vždycky totiž trochu šílím z toho vyžadování, aby žena byla dokonalá, aby měla vždy chuť na sex, pečovala o partnera, aby s ní necloumaly hormony a ještě byla ráda za to, že si chlap neodskočí jinam. Proboha!
|
| Linda | •
|
(17.10.2006 16:15:47)
Naprosto s tebou souhlasím! Nechápu, co má jako ta žena dělat - když je vnitřně přesvědčená o tom, že by se mohlo něco stát, tak mi přijde správné, že to muž pochopí a nebude naléhat. Nějaké přemáhání přece nemá smysl. Nás s manželem tedy v posledních měsících mého těhotenství přešla chuť oba, protože jsme se jaksi nemohli zbavit pocitu, že jsme u toho 3 :-) A jestli má někdo takový pocit už od začátku těhotenství, těžko proti tomu něco udělá...
|
| Reya | •
|
(18.10.2006 10:06:16)
Je fakt, že jsem ten pocit (jsme u toho tři) nezažila.
Ani toho manžela vyloženě neomlouvám. Psala jsem to asi hodně ovlivněná tím, že ji znám, tudíž jsem byla svědkem jejich nálad a přehnané úzkostlivosti. Jasně, že jsem ji chápala a chtěla ji utěšit, což on chtěl opravdu taky, ale bylo to těžké, protože ona pořád mlela to svoje a nechtěla se na věc dívat jinak. Potom jsem si říkala, že se mu ani nedivím, že to nedokáže věčně poslouchat, já jsem z toho byla po chvíli celkem psychicky vyflusnutá. Protože ono je to taky trochu o tom, že komu není rady, tomu není pomoci. A samozřejmě NIKDO nejsme perfektní - ani my ženy, ani ti muži. Ale všichni se musí snažit, protože je sice snadné těžké období prokňourat a čekat na pochopení, ale mně se v životě osvědčilo, že člověk hlavně musí bojovat a snažit se neotravovat svými bolestmi a strachy moc dlouho, protože opravdu nikdo na to dlouhodobě není stavěný. Ve zkratce chci říct, že i ten muž by měl mít pro ženu pochopení, ale ona toho nesmí zneužívat a musí se taky trochu snažit.
S těmi komplikacemi, které můžou přijít kdykoli, i když je vše v pořádku, si však dovolím trochu nesouhlasit. Máte pravdu, stát se může cokoli, ale s touto teorií bych nemohla ani vyjít na ulici. Vždycky se "něco" může stát. Ono se dokonce může něco stát i tehdy, když jen pasivně sedím na zadku. Promiňte, ale někdy mi (asi hlavně na základě zkušenosti s mými kamarádkami) připadá, že problém je v tom, že dnes je hodně žen na rizikovém těhotenství, tudíž doma. Všimla jsem si, že ty, co chodí do práce, obvykle takovým náladám nepropadají - myslím, že je to často tím, že prostě nemají čas se neustále zaobírat samy sebou a dítětem. Chápu, že ne každý může chodit do práce. Není to nakonec problém jen těhotných žen, ale určitě jste si všimli, jak se kolikrát (a velmi rychle) lidé změní, když například odejdou do důchodu. Samota a izolovanost prostě nikomu neprospívá.
Doufám, že se toho nikdo nechytne a nezačne to překrucovat. :-)
|
| Pája | •
|
(18.10.2006 11:50:17)
Nám lékaři kvůli rizikovému těhotenství zakázali pohlavní styk...co píšu pohlavní styk, veškerý sex, erotiku, mazlení... jakýkoliv byť jen banální, zbytečný stah kdekoliv v blízkosti miminka byl nebezpečný. Takže jsem s manžílkem neprovozovala sex od poloviny těhotenství do nějakého 38 týdne. Pak už nám řekli, že můžeme - že už v podstatě můžu rodit. Milovali jsme se JEDNOU a jela jsem na porodní sál :-) Je faktem, že já mám spíš nechuť k sexu po porodu. Dlouho jsem kojila, opravdu neměla moc náladu, mrňousek mě stál spoustu sil, ale... Snažíme se to dát do pořádku, právě proto, že si uvědomuji, že s ním CHCI žít a CHCI ho milovat a tedy se s ním logicky i MILOVAT. Ale pravda je, že jsme se tím odcizili, citově... žili jsme nějakou dobu opravdu jako kamarádi. A dobře to teda rozhodně není. Tak si teď držíme palečky,ať se dostaneme do starých dobrých kolejí :-)
|
| Martísek | •
|
(18.10.2006 14:41:19)
Milá Pájo,
reaguji na tvůj příspěvek. S manželem jsme měli pohl. styk zakázaný asi od necelého pátého měsíce, kvůli zašití, ale před tím jsem stejně na to neměla chuť. Je fakt, že jsem si musela manželovi říkat pomalu o každé obejmutí, ačkoli jsem ho ujišťovala, že to se opravdu smí!!! Byl z tocho chudák taky nějak přepadlý.
Po porodu, asi po dvou měsících, jsme to poprvé zkusili a ačkoli to zprvu trochu bolelo (byla jsem šitá) nastartoval se u mě takový apetit na sex, navzdory tomu, že jsem se s malou nevyspala ani přes den ani přes noc. Takže cesty ženské touhy na sex jsou nevyzpytatelné. Nyní jsou malé 4 roky a s libidem to je celkem nic moc, spíš nic než moc. Je to zřejmě antikoncepcí, která mě tlumí, ach jo!!!!!
|
|
| Péťa | •
|
(18.10.2006 22:00:58)
To si piš, že se to do starých kolejí jednou vrátí. U nás to trvalo rok a půl, než jsme byli tam, kde před malou:-) Ale teď zase trochu zbrzdíme, protože jsem asi těhule. A potom nanovo...
|
| Marta, Linda 9m. | •
|
(18.10.2006 23:49:05)
Musím se připojit. U nás doma mi nastal problém opačný a tak bych chtěla vědět jestli to má někdo podobně. Když jsem byla těhotná tak už od začátku hormony zahrály krutou úlohu. Měla jsem neskutečnou chuť na sex. A bohužel můj manžel ji neskutečně zratil. Zprvu to bylo jen občas a jak mi rostlo bříško tak už vůbec. Nakonec jsme se nemilovali asi 4 měsíce vůbec. A jaký měl důvod? Prý se bojí ublížit miminku. Tak jsem našla všechny články a ptala se doktora a manžela vědecky přesvědčovala že to je nesmysl. Nepovedlo se. No a potom přišel argument těžšího kalibru. Nebyla jsem přitažlivá, nevzrušovala jsem ho. A to přece nemůžu jako chápající manželka chtít po svém muži aby se se mnou miloval když ho nepřitahuju ... ach jo. Ani po porodu to nebylo lepší. Až teď, když už je naší malé 9 měsíců a já jsem našla čas na cvičení a zbavila se všech kil navíc to začíná být zase jako předtím. A nutno říct že ta velká chuť na sex je u mě pořád. Ale myslím si že to je i tím že to nemám tak často, je to jako nakumulovaná energie ...
Tak možná jsem vyjímka, a možná je můj manžel divný, kdo ví. Co myslíte?
Marta
|
| Damila | 
|
(19.10.2006 8:05:35)
Vůbec nejsi sama, já to měla taky tak!
V těhotenství jsem měla chuť na sex jako nikdy předtím , a naše role s manželem se obrátily, já jsem se chtěla milovat, on nikoliv. Čím víc rostlo bříško, tím jsem pro něj byla méně přitažlivá. Přitom jsem tolik nepřibrala, jen to břicho... :o(
Tvrdil mi, že to mám "dole" všechno nějaké větší, opuchlé...no už jsem byla zticha a musela jsem to vydržet bez milování až do porodu. Potom jsem zase ztratila chuť já (uřvané nespavé miminko, s mužem jsme se hodně odcizili, pak to pracně "lepili" zpátky...).
Já nevím, proč je to tak někdy naopak.
Ale už vím, že nikdy "nesmím" ztloustnout, protože to by bylo zle, pro mně. Je to docela smutné vědět, že by se mnou byl můj muž už potom jenom ze setrvačnosti, nikoliv pro mé hodnoty duševní (aspoň). Jinak se máme moc rádi, ale prostě pro něho je ten vzhled hodně důležitý. Nechce žádnou modelku (k té mám hooodně daleko), ale obyčejnou drobnou holku, jaká jsem byla, když si mě bral. No, to je neplnitelné, že. Mně bylo 20 a teď je mi 32. :o)
|
| Agnes+3 | •
|
(19.10.2006 9:09:59)
Ahoj, je mi vás moc líto. Přála bych vám takového muže, jako mám já. Od svatby jsem (po dětech, nevyspání, stresu...) přibrala 20 kilo a stejně mě miluje. Já se jen divím, jak je to možný a děkuju Bohu.
Zdraví Agnes
|
|
| Xantipa. | 
|
(19.10.2006 10:21:16)
lituji Tě. Tvůj manžel chce tu holku, co si bral - jenže to jí bylo 20 let. To je strašné. A co až Ti bude 50 let - budeš mít vrásky, ty jsi taky ve 20ti letech neměla. Co když onemocníš /to je jen hypotetické/ a díky nemoci ztloustneš. Nebojíš se těch tělesných změn? Že Ti manžel odejde jen proto, že už nevypadáš stejně jako ve dvaceti.
Ani jsem si neuvědomila, jak mohu být šťastná, když manžel prohlásil, že je rád, že jsem se po těch 20ti letech nezměnila, že jsem ta holka, kterou si bral - a prý ještě lepší. Jenže i já mám zrcadlo, vím, že mi přibylo pár šrámů, moje bývalá skvělá postava je v nedohlednu, mám pár kil navíc, pár vrásek, pár jizev ....... Připomněla jsem mu mé nedostatky. Tvářil se nechápavě a tvrdil - jsi mnohem lepší než dřív. A protože netrpí slepotou, tak vím, že za nejdůležitější považuje úplně jiné věci než nějaké kilo navíc.
|
| Damila |
|
(19.10.2006 21:44:14)
No, uvědomila jsem si (pozdě), jak asi můj příspěvek vyzněl. Původně jsem to chtěla podat jako legraci-nepovedlo se.
Jsem přesvědčena o tom, že by mě manžel neopustil, kdybych přibrala 20 kilo. Ale je pravda, že bych ho už nepřitahovala. Myslím, že za to nemůže, prostě to tak má. Já taky nevím, jak by se mi líbilo milovat se se 100kilovým chlapem.
:o)
Náš vztah není postaven na vnějším vzhledu. Máme se rádi jako lidi. Ale k erotické přitažlivosti člověk potřebuje víc, než jen si rozumět.
A manžela silné ženy nevzrušují.
Beru to z té lepší stránky-jelikož se mu chci stále líbit, je to pro mě motiv, abych si svou postavu udržela. Vrásky nejsou problém, věk taky ne (ostatně můj muž je o 10 let starší, tak pro něj vždycky budu mladá:-))
|
| Magda | •
|
(24.10.2006 8:24:16)
Tvůj příspěvek může každý pochopit jinak a protože jsem ve stejné situaci, můžu tě jen uklidnit, že to určitě není o tom, že by jsi se svému partnerovi nelíbila......
Pročetla jsem o tom hodně materiálů a jak píšou i v tomto příspěvku, někteří muži mají prostě k ženě takovou úctu a respekt a do toho trošičku strach z toho, že partnerce "ublíží", že jim to prostě jinak nejde..... Mě to tak nejprve zarazilo, s přítelem jsme o tom často mluvili a přítel mi vysvětlil, že fyzicky ho moc přitahuju, často se i vzrušil, ale psychika mu to prostě nedovolila.....
Takže to řešíme mazlením a hezkými chvilkami ........... a je to moc fajn.
Je moc fajn, že myslí v první řadě na mě a na našeho prcíka......... :-) :-)
|
|
|
|
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(19.10.2006 10:04:54)
Ano, měli jsme totéž, asi od půlky těhotenství manžel prostě nemohl - že prý se bojí ublížit miminku a že mu to přijde divné. Já si tedy spíš myslím, že se mu nelíbilo to břicho a upřímně, ani se mu nedivím. Ale po šestinedělí se vše vrátilo k normálu, kdoví, třeba je to tím, že jsem po dvou měsících měla všechna nabraná kila dole. Naštěstí jsem v těhotenství netušila, že pokud se manželovi s pupíkem nelíbím, nezaslouží si moji úctu a lásku, a neřešila jsem to.
|
|
| judita | •
|
(19.10.2006 14:23:33)
Jak už tu bylo řečeno, pokud manželovi vadí nějaké to kilo navíc, pak je dosti sobecký. Občas by i muži potřebovali jednu podpásovku ve změní: a až tobě naroste panděro, tak se mi taky asi líbit nebudeš a nebudeš mě vzrušovat!!! Tak to bych docela ráda viděla, jak se muž zachová, když mu tohle jeho manželka řekne. Můj manžel je fajn, co se mé postavy týče. Stále nadávám, jak mám pár kilo navíc, než jsem měla dřív, ale on vždy prohodí, že bych měla jenom malinko zpevnit postavu, ale že se mu jinak líbím. NO a když bylo bříško, tak jsem se mu líbila taky. Hlavně moje velká prsa. Myslím, že každej muž má něco, ale pokud si zakládá na pěkném vzhledu své ženy, tak je to ignorant, protože nikdo není dokonalý a je pravda, že nemoc i jiná příhoda může ženě nenávratně nastolit několik kil navíc. NO a u mužů to taky platí, tak proč by se žena měla trápit kvůli kilům kvůli manželovi a neradovat se radši ze života ???
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(19.10.2006 17:45:19)
Ale mě třeba fakt muži s velkým pupkem vyloženě odpuzujou a možná by mě můj muž, kdyby takový pupek měl, nevzrušoval. Já neříkám, že bych ho měla míň ráda, ale vášni poručit nejde (a u chlapa daleko hůř než u ženské).
|
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(19.10.2006 17:45:31)
Ale mě třeba fakt muži s velkým pupkem vyloženě odpuzujou a možná by mě můj muž, kdyby takový pupek měl, nevzrušoval. Já neříkám, že bych ho měla míň ráda, ale vášni poručit nejde (a u chlapa daleko hůř než u ženské).
|
| Marta, Linda 9m. | •
|
(23.10.2006 12:06:08)
Tak musim opet vstoupit. Chtela jsem jeste dodat, ze manzel me i pres brisko miloval a miluje. Kdyz jsme se poznali mela jsem pri svych 165 cm celych 75 kg a vypadala jsem teda fakt hrozne. A kdyby ho tehdy neokouzlila ma "osobnost" a charizma tak bychom dnes nebyli manzele a nemeli kouzelnou holcicku. A myslim ze kdyby muj manzel mel bricho a byl obtloustly chlap valejici se u tv tak bych teda asi taky nemela chut na milovani. Takze jak uz tady bylo psano, vasni opravdu neporucis a u chlapu to plati dvojnasob. Mezi nami, kdyz se mu "nepostavi" tak s tim asi tezko neco udela :-) Navic, podle me by se meli oba partneri snazit byt pro protejsek pritazlivy, a ne ustrnout v nejakem "klidu" a zlenivet. Jen s tim tehotenstvim me to mrzleo, protoze za to jsem prece tak nejak nemohla ...
|
|
|
| Evča | •
|
(25.3.2010 10:03:55)
Já musím říct,že jsem strašně ráda za takového muže jakého mám.Jsem v šestém měsíci těhotenství a strašně se přítelovi líbí moje rostoucí bříško,pořád ho hladí a vykládá si.Myslela jsem si,že pro něj nebudu dost přitažlivá,ale je to naopak,i když jsem přibrala pár kilo i jinde než na bříšku,tak můj přítel přibírá se mnou,v milování žádné problémy nemáme,naopak,ještě si uděláme legraci z našich rostoucích pupků,které si vzájemně vykládají a dotýkají se.Sranda by měla být vždycky.Ale každý chlap je jiný a jinak to bere.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)