| .Žaba | 
 |
(3.10.2006 11:05:54)
No, zase snáď stále ten istý „PR článok“ o spaní v posteli s rodičmi, kde je všetko krásne a bezproblémové.
Spanie novorodencov a kojencov s rodičmi v posteli – súhlasím, pokiaľ sa dieťa nebráni je to skvelá vec, malé dieťa k matke do postele patrí. Ale v praxi to vidím takto:
„Téměř všechny matky mohou potvrdit, že když mají dítě u sebe v bezprostřední blízkosti, vyspí se ony samy i dítě mnohem lépe.“ Nevyspím sa lepšie, stále kontrolujem, či je zakryté, nie je mu zima... Pri staršom dieťati sa lepšie nevyspalo ani to dieťa, stále lozil (aj keď spal!), kopal... až nám asi v roku spadol z postele, tak sme povedali dosť, a odvtedy spal striktne vo svojej postieľke. Ale aspoň s nami v miestnosti.
„I kojení je jednodušší, protože dítě může být kojeno podle svých potřeb a maminka je přitom vyrušována minimálně.“ To súhlas, nemusím k nemu nikam chodiť, lenže z toho, ako som večne natočená na jednu stranu ma ráno pekne bolí chrbát. Takže čakám (pokiaľ nespím), kým sa „odpojí“ a ja sa možem prehodiť na druhý bok.
„Navíc kojící matka spí automaticky čelem k dítěti, což je chrání před přikrytím polštářem či pokrývkou.“ No, to je práve ono, spať celú noc na jednom boku je pre mňa dosť utrpenie, takže sa teším na chvíle, keď pre zmenu dietko bude hriať chrbát mne...
„Společné spaní je navíc dobrou prevencí syndromu náhlého úmrtí dítěte, protože když maminka spí s dítětem, stále lehce vnímá změny v dechu dítěte.“ Tak to je prosím pekne pekná hovad... Keď spím, tak nevnímam ani chrápanie staršieho dieťaťa, ktoré spí meter odo mňa vo svojej postieľke.
Nechcem, aby to vyznelo, že nemám radosť, že mám dieťa v noci u seba. Opak je pravdou, veľmi si to užívam, len to nie je celé také ružové, ako to namaľovali. U staršieho ma dokonca mrzelo, keď s nami nemohol spávať. A ešte rada pre tých, ktorým sa nedarí dieťa v posteli uspať. Ja to robím tak, že dieťa uspím na rukách a ten prvý nočný spánok spí vo svojej postieľke. Až keď sa v noci prvýkrát zobudí (čiže medzi jedenástou a dvanástou), preložím ho k nám, medzi manžela a mňa, a tam spí až do rána. Nie je nad to nájsť ráno vedľa seba do ružova vyspinkané a spokojne usmiate bábätko.
|
| Juri | 
|
(3.10.2006 11:41:31)
Souhlasím skoro ve všem z Žabou - jen s tím rozdílem, že já dech malého drobečka (10 měsíců) fakt vnímám - když měl rýmu, skoro jsem nespala. Jinak moje záda už nejsou moje, jít v noci na záchod znamená lehce probudit manžela (už nám jednou prcek cestoval za mnou ven z postele), navíc náš drobeček prostě odmítá dudlík - takže nejenom že kojím, ale sloužím i k nočnímu občasnému dumlání - na "odpojení" čekám někdy dost dlouho. Ale přes to všechno si to spaní s broučkem užívám a manžel taky (ten možná víc než já, sex řešíme v jiné místnosti). Asi je důležité, jestli spaní s dítětem vyhovuje opravdu všem - mamince, tatínkovi i dítěti.
Je pravda, že občas, když řeknu, že malý spí s námi, se setkávám s nepochopením, ale je to individuální - navíc jako matka tří dětí si od okolí
(tchýně, vlastní rodiče, kamarádky atd.)do výchovy svých dětí nenechám moc mluvit. Období, kdy je dítě takhle milounké, netrvá věčně a občas při pohledu a poslechu svého staršího čtrnáctiletého synečka,bych to jeho "přítulné" období vrátila aspoň na chvilku zpátky.
|
|
| Pawlí | 
|
(3.10.2006 11:44:57)
Asi jsem "divná" matka ale spala jsem v posteli s naším princem a to přes 4 roky a teď spím s naší malou princeznou a opravdu se vyspím lépe neý kdyby byli vedle v pokoji.
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(3.10.2006 14:05:26)
Pawlí souhlasím.Spím líp když cítím jak mi malé tělíčko dýchá v posteli:-) My je v posteli jen střídáme:-) jeden odejde..sám do vlastní tak šupnem do postele na pár let dalšího.A upřímně až mi z postele sama odejde i Johanka budu se na ně asi potajmu koukat:-)
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(3.10.2006 14:05:46)
Pawlí souhlasím.Spím líp když cítím jak mi malé tělíčko dýchá v posteli:-) My je v posteli jen střídáme:-) jeden odejde..sám do vlastní tak šupnem do postele na pár let dalšího.A upřímně až mi z postele sama odejde i Johanka budu se na ně asi potajmu koukat:-)
|
|
| Juri |
|
(3.10.2006 15:10:25)
Já jsem nechtěla říct, že bych se líp vyspala, kdyby byl brouček vedle v postýlce, nebo ve vlastním pokoji. Jenom mě fakt bolí záda a musíme dávat pozor, aby se v noci nerozhodl za mnou cestovat na záchod. Spát pohromadě nám vyhovuje zatím nejlépe - ze začátku jsem se prcka snažila dávat po kojení zpět do postýlky, ale on se pořád budil,takže jsme to asi po dvou probdělých nocích vzdali, navíc se teď v noci ani na to kojení úplně nevzbudí- jen se začne vrtět a vzdychat, ze spaní řekne mama(meme) a přicucne se.
|
|
|
| L+2 | •
|
(3.10.2006 12:15:31)
„Společné spaní je navíc dobrou prevencí syndromu náhlého úmrtí dítěte, protože když maminka spí s dítětem, stále lehce vnímá změny v dechu dítěte.“ Tak to se naopak v UK vubec nedoporucuje!!! Naopak!
|
| ...... | •
|
(3.10.2006 12:38:29)
tak s tim bych taky nesouhlasila, ja bych dite spis zalehla..
kde v UK jsi?
|
| L+2 | •
|
(3.10.2006 15:34:51)
Jsem v Londyne.
Ja jsem s detmi moc nespala, a pokud ano, tak vetsinou, kdyz byly nemocne. Musim rici ze za a) Jsem se nikdy vubec dobre nevyspala, jelikoz jsem se bala ze je bud zalehnu, nebo se prehreji
b) casto se mi zdalo, ze mam dite v posteli a s hruzou jsem si vzdy probudila a hledala dite pod perinou tim, ze jsem vzdy vyhazela celou postel a zdalo se mi, ze je nekde u nohou zakopnute a udusene, provazeno ukrutnym revem na sveho manzela, ze jsme udusili dite(zatimco si detatko hezky spinkalo ve sve vlastni postylce)
c) myslim, ze deti z toho take stastne nebyly, jelikoz se vzdy probudily uplne spocene, jelikoz maminka a tatinek jsou docela dobra kaminka.
|
| Evina | •
|
(3.10.2006 17:14:32)
Nemyslím to zle, ale to máš nějaké psychické problémy, ne?
Já si myslím, že dítě se nedá zalehnout, pokud ovšem matkou není Helena ěrmáková.
|
| L+2 | •
|
(3.10.2006 17:22:10)
No nevim jestli mam psychicke problemy, nebo ne, ale v kazdem pripade jsem se proste bala, ze je zalehnu a tudiz jsem spala "velmi povrchnim" spankem. Zvlaste teda, pokud jsem po nekolika tydnech byla k smrti unavena z vecneho nevyspani, tak to jsem se opravdu bala.
A mimocodem, nejen ja ale i muj manzel, takze to vypada, ze mame psychicke problemy oba dva.
|
| MArtina, Dita 1 rok | •
|
(4.10.2006 10:09:54)
No tak to se přidám do "klubu" - taky se občas budím z noční můry že jsem ji "zalehla" nebo zaházela peřinou... (teď jsme ji měli asi 3x u sebe, protože v bytě je hrozná zima a ještě nám netopí- máme tu 11 stupňů ale správce říká že on má 21 takže ještě topit nebude......). Naopak dneska jsem se vzbudila hrůzou že jsem zapoměla vytáhnout bočnici a že vypadla z postýlky.....
S tím spaním X nespaním pohromadě to podle mě musí vycházet i z nátury obou rodičů, a ne z nějakého prohlášení "vědců" či lékařů co je či není vhodnější. Jak tu píší mnohé maminky - mají spánek tvrdý a dýchání dítěte nevnímají, jiné jsou toho schopny, někdo se nevyspí celou noc na jednom boku, jinému to nevadí.
Také jsem se setkala s tím, že jsem matka krkavec, když jsem se zmínila že naše malá spala od 4 měsíců sama v postýlce ve svém pokoji. Celou noc. Protože od dvou měsíců spala v postýlce vedle mě taky celou noc. Takže "odsunu" nestálo nic v cestě. A pro mě je to doslova a do písmene balzám na duši, protože jediný čas během dne který mám pro sebe je ten, když malá večer usne. A protože máme jen její minipokojíček, naši ložnici/obývák a kuchyň, máme v ložnici i televizi, počítač a tak. Čili pro mne je mnohem lepší když vím, že malá spí vedle v klidu a já si můžu pustit telku, pracovat na PC nebo si jen v klidu číst knížku v posteli. Kdybych tohle nemohla, brala bych to jako obrovské osobní omezení, vím že mě za to asi odsoudíte, ale já nejsem jen a pouze matka, ale taky žena, tak trochu věčná studentka, člověk s vlastními zájmy.
A svůj osobní prostor umím obětovat jen do určité míry.
|
| zzaira,Naty02/07,Terka05/09 | 
|
(8.10.2006 18:31:48)
Marti není tě za co odsuzovat a souhlasím s tebou! Nejsme jenom Matky,ale i partnerky a ženy a máme právo si užít aspoň večer....
|
|
|
|
|
| ...... | •
|
(4.10.2006 10:54:46)
souhlasim a jsem taky v Londyne:)
|
|
| Kačka+Miška+Eli+Anička | 
|
(5.10.2006 0:51:04)
L+2
tak nějak nevím, nikdy jsem se takhle hrůzou nebudila. Malej sice s náma v posteli spí, ale má vlastní deku.
Ale nezdá se mi tohle, že matka spí vždy obličejem k dítěti, já se kolikrát otočím k němu zadkem a nevadí místa mám já i on dost, kdysi jsme s manželem bydlely v garsonce a měli jen roskládací gauč (vel 1 lůžko) a tak krásně se nám spalo, pak nám to docela chybělo, když jsme se přestěhovali a měli najednou větší postel :o(.
|
| Kačka+Miška+Eli+Anička |
|
(5.10.2006 1:04:46)
koukám, koukám a mám tam chybku :o), samozřejmě, že jsme bydleli a v garsonce jsme měli rozkládací gauč :o)
|
|
|
|
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(4.10.2006 11:06:48)
Po přečtění posledních příspěvků jsem dospěla k závěru, že to bude tím, že v každém státě žije jiný druh dětí. Nejen že naprosto odlišně snášejí spaní s rodiči, ale i klučičí pindíky jsou úplně jiné.Viz citace z příspěvku o "přetahování":
"Japonští autoři v práci z roku 1996 po vyšetření 603 chlapců uvádějí, že až 60 % chlapců ve věku 8-10 let nemá ještě předkožku plně retraktibilní. Žádná léčba není zapotřebí. Další práce z roku 1997 uvádí, že neretraktibilní předkožka u dětí předškolního věku je normálním nálezem.
Z Velké Británie jsou zase údaje, že jen 4 % novorozenců mají předkožku volnou, ale ve věku dvou let až 80 %.
Podle starší práce dánských autorů má kolem 50 % chlapců ve věku 10 let volnou předkožku a procento stoupne na 99 po ukončení puberty."
Takže pro kluky v UK sice není bezpečné spát s rodiči v posteli, ale zase si většina z nich může ve dvou letech krásně přetahovat, o čemž si malí Dánové a Japonci mohou nechat jen zdát.
BTW, já bych si kluka jako miminka do postele nevzala ani za nic, protože bych opravdu měla hrůzu, že ho zalehnu. A pokud ne já, tak tatínek určitě, protože já sice spím velmi dobře, ale muž je v noci skutečná mrtvola.
|
| VeraK |
|
(4.10.2006 12:14:11)
A kde spí Váš manžel?????? A rozdíl mezi dospělým člověkem a malým miminkem/dítětem je snad jasný. Těžko zalehnu chlapa jak hora, že :-))).
Naše Anička spala od příjezdu z porodnice ve své postýlce, která je těsně přiražená k mé posteli. Když se mi stalo, že jsem při kojení usnula, budila jsem se s hrůzou, že má Anička přikrytou hlavičku a je udušená. A jako pisatelka výše jsem možná psychicky nemocná, ale taky jsem se několikrát vzbudila s hrůzou, že je malá někde pod peřinou a zatím si spokojeně spinkala ve svém pelíšku. Jsem možná divná, ale s Aničkou jsem se nikdy pořádně nevyspala (bolavá záda z jedné polohy, povrchní spánek....). Teď jen budu mít obavy z toho, jak bude chudinka tím mým sobeckým chováním poznamenaná na celý život :-))).
Každému vyhovuje něco jiného, každý si to přece musí udělat po svém. A fakt si nemyslím, že pokud dítě nespí s maminkou v posteli a pokojně si hajá ve své postýlce, bude z toho mít nějaké psychické problémy.
|
|
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(4.10.2006 12:35:14)
Ale jasně že nemám strach, že zalehnu svého muže, přece jen je větší než novorozeně a skutečně spí na té druhé půlce postele. Ale já chápu spaní s miminkem tak, že v posteli široké 180 cm spí maminka, tatínek i dítě, takže na dítě žádných 90 cm nezbývá, je uprostřed mezi rodiči. Ale asi bych měla strach, i kdybychom v té posteli spali jen s mimčem. Ten strach se nesnažím nijak analyzovat a logicky zdůvodňovat, prostě ho mám, moje sousedka se zase bojí pavouků, prostě se jich bojí, i když nic nedělaji.
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(4.10.2006 15:45:03)
Navrhuji zanechat debaty o tom, co vlastně znamená spaní matky s dítětem, aby se nám do toho za chvíli nezapletli strejdové, tety a babičky. Vy s dítětem spíte nebo jste spala, já ne, možná, jestli dojde na další, zjistím, že není větší blaženost, než si ho vzít do postele a fóbie mě opustí. Zatím mi stačí, že když je kluk nemocný (cca 180 dní v roce, alespoň za poslední školní rok), spíme na střídačku s manželem u něj v pokojíčku na matraci.
|
| žinča | 
|
(6.10.2006 7:05:56)
Market, já jsem psycicky docela v poho a taky jsem trpěla strachem, že své dítě zalehnu. Ale spaní s malým bych se prostě nevzdala. POkud by jsi chtěla s příštím miminkem spát, já to dělala tak, že jsem spala o hodně níž než mimi. Prostě jsem měla obličej proti jeho bříšku. Můžeš být k smrti unavená, ale hlavou nikoho nezalehneš:-), a navíc se můžeš otočit na záda, na druhý bok, cokoliv. Manželovi dítě v posteli vůbec nevadí, naopak, strávili jsme spoustu krásných chvil, když jsme se společně dívali, jak naše dítě usíná mezi námi. Jinak manžel spí jako dřevo,takže syna jsem si před usnutím dávala na svou stranu. Já jsem mívala taky tvrdý spánek, ale po porodu jsem první týden nespala vůbec a bohužel jsem si pak vypěstovala takovou citlivost na dech dítěte, že když má malý rýmu nebo chraptí, je to pro mě katastrofa, protože to nespím ani minutu. Takže s tvrzením, že matka funguje jako monitor souhlasím . Já netvrdím , že spaní s dítětem je idylka a že se skvěle vyspím, naopak. Ale je to prostě mé dítě, které jsem si strašně přála, takže jsem ochotna snášet nepohodlí. Věřím, že jsou děti, které s rodiči spát nechtějí, ale ten můj chtěl, takže proč ne. A kolíbka za pěťo,postýlka za čtyři , monitor dechu...všechno šlo do kelu:-). Nevím, proč se některé matky vymlouvají na strach ze zalehnutí, na spaní na jednom boku, sex s manželem, málo prostoru....všechno se dá zařídit když chcete. Když nechcete, stačí prostě říct, nechci spát se svým dítětem. No a? Já zase chci, ale nehledám si pro to ospravedlnění. Je to věc, o které si rozhoduji sama, stejně jako ty a nikdo nemá právo kritizovat mě nebo tebe.
PS: Milado, to je strašné. A já jsem si myslela, že mám doma atopika.Proti tomu, co popisuješ je to idylka. Obdivuji tě, že jsi to vydržela. No to je vlastně blbost, co jiného si měla dělat, že? Ale obdivuji tě.
|
|
|
|
|
|
omlouvám se 
+
+
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)