| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
 |
(28.8.2006 11:15:42)
Jsem v podobné situaci - 18. května jsam dostala výpověď z důvodu nadbytečnosti (o tom, že zaměstnavatel v dubnu navýšil na našem pracovišti o 1 pracovníka, aby přijal mladinkou holku a o 6 týdnů později mně propustil z důvodu nadbytečnosti se tu nehodlám rozepisovat...) a od té doby jsem rozeslala 58 žádostí o místo. Děti sice mám, ale už 9 a 18 let, takže se dá předpokládat, že dětské nemoci máme za sebou (a navíc na OČR za chvíli nebudu mít nárok, že...). Je mi 42, ovládám - a myslím si že velice dobře - práci na PC, umím neměcky, učím se anglicky...., Původně jsem pracovala ve školství - na to mám i vzdělání - od roku 1991 jsem pracovala v cestovním ruchu (informační centrum, zkušenost z provozování soukromého, potom založení a provoz městského v sousedním městě, dodělaná rekvalifikace, takže vzdělání na to mám také)...
A výsledek? Na většinu žádostí (do školství, cestovního ruchu, ale i na mnoho dalších pozic, o kterých jsem se dověděla z novin, od lidí, ale i např. z jobdnes a jobpilot.cz) o místo mi nikdo neodpověděl, asi 6 odpovědí přišlo - zmítavých. A tak se pomalu smiřuji s tím, že od 1.9. nastoupím na úřad práce... Ať mi nikdo netvrdí, že práce je - ano, možná v Praze či jiných velkých městech, ale na malých městech či vesnicích není šance. Samozřejmě počítám s dojížděním (i minulé 4 roky jsem dojížděla). Když mi výše uvedené vyhledavače práce něco najdou (mám zadané prohledávání jihočeského a západočeského kraje), tak si nejprve dám hledat dopravní spojení... většinou není šance se kamkoli dostat. Ano, moha bych jezdit autem, řidičák mám samozřejmě také. Ale pokud budu cca 40 - 60 km denně dojíždět autem, nemohu pak kývnout na 8-mi tisícový plat - protože to mi bude na ÚP finančně doopravdy lépe - a navíc se budu moci věnovat dětem a rodině....
Takže kudy z toho?
S.
|
| Ivka a holky | 
|
(28.8.2006 11:24:57)
Jsem na tom podobně, jako většina ženských na mateřské. Mám malé děti, jsem doma už 6 let a navíc bydlím na vesnici. Měla jsem sice možnost jednoho zaměstnání, ale peníze by mi stačily tak na dojíždění autem (Autobusem by to nešlo, nemohla bych vodit a vyzvedávat děti ze školky) a případné jeho opravy, když bych v zimě někde havarovala (bydlíme v místě, kde je poměrně dost sněhu a silnice se nesmí ani solit, takže....) Strašně ráda bych už po těch letech něco dělala, ale místa pro maminky opravdu nejsou, obzvlášť pokud to musí skloubit s dojížděním.
Takže všem hodně zdaru a nemálo štěstí při hledání práce.
|
|
| Zdravotní sestra | •
|
(28.8.2006 11:27:59)
Simčo, já jsem psala O PRÁCI VE ZDRAVOTNICTVÍ, kterou hledá i autorka. Té je dost a dost.
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 11:35:50)
Děsím se, když to čtu. Malému je 19 měsíců, zatím tudíž času dost. Ale co potom???????????? Matky jsou obtížný a nežádoucí hmyz? Ale děti mají přece téměř všichni! Kde se bere tolik nepochopení a odmítání??
|
| Kuk | •
|
(28.8.2006 12:23:52)
No to si moje segra rikala taky- malemu je teprv rok a pul. Ale ejhle uteklo to jako voda a ted uz dlouho shani praci a nemuze nic sehnat. Ma stredni skolu, ale na mnozeni se vrhla hned po skole, aniz by pracovala. Kdyz to vidim, nikterak se do mnozeni nehrnu. Sice se na deti zamestnavatel uredne nesmi ptat, ale ono to vzdycky nejak vyplyne z konverzace- napr. matka si zacne klast podminky a prokecne se.
|
|
| jak | 
|
(28.8.2006 12:56:50)
no holky nepotesim Vas. Po Md jsem dostala nabidku na asi 9 mist, vsude vice penez nez pred MD. Na rodinu se zeptali jen jednou a hned nabidli volnou pracovni dobu. Tak nevim. je fakt ze pracuji od 2 let syna.
|
| kuk | •
|
(28.8.2006 13:00:35)
tak to je asi ta vyjimka, ktera potvrzuje pravidlo
|
|
| Karolína | •
|
(28.8.2006 14:03:45)
Každý nemá to štěstí mít takovou profesi, kde můžete mít volnou pracovní dobu, takových moc není. Je jasné, že s volnou pracovní dobou si můžete den naplánovat po libosti a případné hlídání potom také a zaměstnavatele to tím pádem tak netrápí. Takže zajisté nepracujete ve zdravotnictví, neprodáváte, služby vám jistě také nic neříkají apod. Takže máte vlastně velké štěstí.
|
| jak |
|
(28.8.2006 14:08:15)
Karolino omyl. prodavam a nakupuji letecke dily a mam pronajate prostory u zakaznika. denne od 7 do 3 mu jsem k dispozici, sedim u zakaznika na hale. Jinak kazdy den jeste pracuji doma vecer.
|
| Karolína | •
|
(28.8.2006 14:24:50)
Tak vlastně o volné pracovní době se moc mluvit nedá, že? Ale pokud máte super práci, dobře placenou, o děti postaráno, dost času na to, aby jste se jim mohla také věnovat atd. tak to štěstí je. Budete tedy vyjímka, která potvrzuje pravidlo.
|
| jak |
|
(28.8.2006 14:28:07)
No je to volna prac doba. 2x v tydnu muzu pracovat z domova, nemusim tu sedet. zalezi na dohode a na tom, zda ve vyrobe dily chybi ci ne. jenze me casove omezuje skolka. ta je jen do 4.
|
|
|
|
| Zdravotní sestra | •
|
(28.8.2006 14:28:00)
Karolíno, ve zdravotnictví to jde na 12hodinových službách právě skloubit velmi dobře. Díky 12 mám volno tehdy, když je v práci manžel. Na noční mohu jít také. Jde o to se domluvit na službách a zkombinovat je. I tak budeme často s dítětem oba.
|
| Karolína | •
|
(28.8.2006 14:48:25)
Tak to Vás obdivuji, také jsem dělala 12tky + noční směny, ne ve zdravotnictví, a výsledkem bylo, že jsem chodila domů jak spráskaný pes, rozumějte - celý den na nohou, taháte těžké věci atd., po noční jsem spala 5 - 6 hodin a pak běžela vyzvedávat děti z kroužků, z družiny vyzvedl někdo jiný to bych nespala vůbec, a po té co mě na přechodu málem zajelo auto, protože jsem ho vůbec nevnímala jsem to musela vzdát. Každý holt nemá tu odolnost.
|
| verca 2 deti | •
|
(28.8.2006 22:11:19)
Ahoj,
také jsem pracovala jako zdravotní sestra na 12tky a musím říct,že při dvouletém dítěti to nešlo,i když jsem měla hlídání zajištěné-babičku v domě.
Nešlo o to,aby člověk vydržel řev dítka-ráno,když jsem vstávala.Večer to bylo před noční lepší.
Šlo o ohromný tlak z okolí kolektivu,závist,nenávist a taky vždy dokázat-ty jsi ta po "mateřské",nebo-aha,to za vás ještě nebylo,to víš,to je ted nový,tak se těch 100 léků rychle nauč,příště tě z toho vyzkoušíme.Tomuto tempu opravdu nešlo stačit.
Vzdala jsem to a dnes si myslím,že jsem udělala dobře.Vůbec si to nevyčítám.
A ještě na závěr-Indiánské přísloví-Když jsi nechodil v jeho mokasínách,tak ho nesudˇ.
|
| Zdravotní sestra | •
|
(29.8.2006 10:29:36)
Ahoj Verčo,
nemám dojem, že bych někoho soudila. Každá máme jiné podmínky, žijeme v jiném prostředí. Ventiluji svůj názor a svůj pohled na věc. Respektuji, že někdo se na svět dívá jinak. I já mám pocit, že si mnohdy ženy po mateřské, hledající práci, raději vymýšlejí tisíc důvodů proč to nejde než aby vynaložily více úsilí k tomu, aby to šlo. Znám matku od dětí, která dojíždí do práce 80km, znám matku od dětí, která vzdala hledání práce a raději si pořídila další dítě.... Každá jsme jiná a vidíme naše možnosti jinak.
Mrzí mne, žes měla špatnou zkušenost s kolektivem v práci. Myslím, že pokud ses rozhodla, že se chceš vrátit do práce dřív než je obvyklé, mohlas počítat s negativní reakcí svých kolegyň. Svět není růžový. Ženy k sobě bývají dost hnusné.
S těmi léky tomu moc asi nerozumím. Existuje asi 100 základních léčiv, která se užívají všude. Analgetika, antipyretka, antiulceroza... To bys měla znát ze školy. To, že se mění názvy léků, třeba Tramal-Tramadol-Mabron-Tralgit, je sestra povinná se doučit. To se dá do týdne zvládnout. Pokud jsi s tím měla problém, mohlas jít za staniční a domluvit se,že Ti to bude trvat o trochu déle.
Zdravotnictví je zrovna obor, kde lze být již po roce absence totálně out. Musíme se dovzdělávat a je jedno jak. Net, knihy, časopisy...co si vybereš. Když jsem začínala po škole, nikdo se se mnou nemazlil. Postavili mě na ARO, něco ukázali a jinak jsem si musela poradit sama. A ječely na mě holky mnohem mladší než jsem byla já. A co, také jsem se z toho nezhroutila. Příjemné to nebylo a já to nikomu nevracím.
Možná to zní hodně tvrdě, ale já nikdy nepatřila k těm, které by odmítly pomoc kolegyni po mateřské nebo nové příchozí. Nemohu jim však stát za zadkem pořád.
Má zkušenost ze zácviku nových kolegyň je zase ta, že jim vypíšu nové názvy léčiv, harmonogram práce a třeba jak se dělají vyšetření, která neděláme často, ale jim to jde jedním uchem dovnitř...
Ono je asi potřeba se na to koukat z obou stran.
Jsem přesvědčená o tom, že pokud se spoléhám sama na sebe nemohu se zklamat. Když mi podá pomocnou ruku okolí je to milé, ale nebudu na to přece spoléhat stále. A v tom je má svoboda.
|
| verca 2 deti | •
|
(1.9.2006 22:49:40)
Koukla jsem se na vaši odpověd.
I když jste říkala,že nechcete nikoho soudit,mám dojem,že tak činíte.Jste silná,nezávislá a já vám přeju,aby Vás nikdo tak nepošpinil a nezničil jako mně,musím říct,že to překonám,až si najdu místop a budu tam tak úspěšná,jako na svém prvním místě,taky na ARu,jako Vy.
Na své první místo vzpomínám s láskou,na kolektiv,kdy jsme jedna druhou podržšely,pomohly si,nežalovaly vrchní a staniční na sebe kokotiny a neubližovaly si.Na nové kolegy ně jsem byla laskavá a pomáhala jim.
Proto tedy chápejte mé znechucení,otrávení takovými....,musela bych použít neslušné slovo.Hlavně ty podtrhy,a musíte uznat,že nové se nevěří,i kdyby to byla pravda.
Za zadkem mi nikdo nestál,staniční z práce Ara na nás taky zaječela,byla pěkný cholerik,byla tvrdá a kritická,ale byla spravedlivá.A měla dobré srdce.
Což se o tamtěch říct nedalo.
No nic,nechám toho,pokud si myslíte,že jsem flink,stejně Vám to nevymluvím.
|
|
|
|
|
|
| Janka | •
|
(29.8.2006 0:34:16)
A pritom ve zdravotnictvi a ve sluzbach by to slo krasne zaridit, aby mamky pracovaly treba jenom dva, tri dni v tydnu, nebo o vikendu, ve zdravotnictvi pak jeste nocni. Pamatuji si diskuzi u jednoho clanku tady na rodine.cz, kde psala maminka zijici ve svycarsku, ze pracuje jako zdravotni sestra tusim dva dni v tydnu a manzel nosi ditko na kojeni, myslim ze pracovala mimo jeho pracovni dobu. Prislo mi to idealni. Neni prece potreba hned po detech mit cely pracovni uvazek. Bohuzel u nas v cechach jsou tradice bud prace naplno nebo nic.
|
| Karolína | •
|
(29.8.2006 8:33:19)
Janko, ono to s prací na kratký úvazek, jak píšete 2 dny v týdnu apod., není jednoduché, protože do práce jdeme nejenom, že nás baví, ale také pro peníze. Mě za půl úvazku nabídli, je to zpátky asi 7 -8 let když jsem byla po MD, asi 4000,-, když jsem si odečetla rodičák, o který bych přišla + náklady na dojíždění, + náklady na hlídání dětí tak jsem byla několik tisíc v mínusu.
Jo a chci se zeptat Vám by se opravdu líbilo, kdyby Vám manžel nosil miminko do práce na kojení??? Mluvím jen za sebe, ale já bych to tedy nechtěla, to raději nic.
|
| Janka | •
|
(31.8.2006 5:34:18)
No vidis, a me by se naopak libila moznost se do pracovniho procesu zarazovat pomalu. Proste s malym ditetem zacit na par dnech a jak dite roste tak pribirat sluzby. Idealni hlavne pro zeny, ktere nemohou na dlouho vypadnout z oboru, nebo ktere prace fakt bavi. Chapu, ze ne kazdemu by se to tak libilo, taky to nebylo mysleno, ze by to tak mel delat kazdy. Podle mne proste neexistuje jedna "spravna cesta". Jenze v cechach je porad podstrkovana vicemene jenom ta jedna moznost a kdo si to chce zaridit jinak, ten to ma o hodne tezsi.
|
| Janka | •
|
(31.8.2006 5:49:28)
Jeste jsem chtela dodat, ze me by se noseni mimca na kojeni do prace nelibilo. Ale jestli to nekomu vyhovuje, tak proc ne? Snad bychom meli mit kazdy svobodnou volbu.
|
| Rania | •
|
(31.8.2006 9:50:41)
Janko a proč by se Ti to nelíbilo? Mám dost známých, u nichž to tak bylo - maminka pracovala a tatínek byl doma s dítětem na MD (mj. kvůli tomu, že neměl práci) a tak nosil dítko na kojení mamince do práce anebo maminka běžela domů během polední pauzy dítě nakojit. Nevidím na tom nic špatného, ono když chtěly pokračovat s kojením, tak to ani jinak nešlo, neboť je lepší nakojit než někde na WC odstříkávat do flašky, flašku dát do mrazící tašky atd.
|
| Janka | •
|
(31.8.2006 12:51:36)
Nemam konkretni duvod, proste to neni moje predstava. Jinak nevim jestli sis vsimla, tak jsem zastancem voleb, moznosti, individualni pristupu... Vyse jsem napsala: "Ale jestli to nekomu vyhovuje, tak proc ne?".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| hanka | •
|
(28.8.2006 13:02:35)
Asi píchnu do vosího hnízda, ale proč " mám času dost?" Čím dřív se po MD vracím do práce, tím vyšší je možnost, že si práci najdu a na pracovním trhu je moje cena vyšší. Nebo alespoň se dřív zajímám o pracovní možnosti, jdu na částečný úvazek,zvyšuji si kvalifikaci a pod. Dítě přece není jedinou životní prioritou. Tou by měla být i práce, možnost vydělat si peníze mne dělá svobodnou a nezávislou, nehledě na to, že jídlo, oblečení, investice do vzdělání - na tom se mají podílet oba, co si dítě pořídili. Šla jsem do práce, když malému bylo 16 měsíců, hlídaní jsem zabezpečila 4 měsíce před nástupem, a i kydybych byla matka samoživitelka, peníze co zbydou z měsíčního platu po odečtení všech nákladů, jsou daleko vyšší, než příspěvek RD. Omlouvám se za lehce militantní tón, ale teď ode mne odešla kamarádka, která to totálně nezvládla. S prvním dítětem byla 4 roky doma, pak hrozně těžko hledala práci, pak s druhým to samé, po dalších 4 letech RD se zaměstnala na fin.úřadu, brečela dnem a nocí, že nic nestíhá, že to neumí, že to všechno zapomněla, pak odešla, další rok strávila doma, teď jde ten druhý syn povinně do školky / poslední rok před základkou/, tak zas naříká, a hroutí se, že bude muset do práce, ale ještě nic nehledá, nechce se jí, povídá, že ona na to nemá...Je to VŠ, a manžel bohužel není žádný milionář... Jestli bude vytrvale plakat a chodit po psychiatrech, časem se dopracuje k nějakému ID, ale kolik je to peněz? A kolik bude její SD? Ale jesli s ní mluvím konstruktivně, její jediná odezva je " mne se to povídá " Ano, mne se to povídá. Jsem vzdělaná, inteligentní ženská a chci pracovat. Ona je taky vzdělaná a inteligentní, ale pracovat nechce.
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 13:11:47)
Tvůj komentář ke kamarádce je na místě. Brek nic nevyřeší. A s tak velkými dětmi je to až nepochopitelné.Máš pravdu, že brzký návrat do práce je z hlediska ceny na trhu přínos. ALE.......... Mám 19 měsíčního chlapečka a cítím to tak, že dát ho teď do jeslí, svěřit paní na hlídání nebo zaúkolovat babičky je brutální zejména vůči němu. To je potom lepší dítě nemít a obdivovat dítka v okolí. Myslím si, že dítě do 3 let mámu potřebuje!!!! A ta by s ním měla pokud to jen trochu jde být doma a maximálně se mu věnovat.
|
|
| Damila | 
|
(28.8.2006 13:16:09)
Dovolím si oponovat. Není pravda, že každý plat je po odečtení nákladů víc než RD. Někdy se finančně vyloženě nevyplatí jít do práce. To není lenost, to je realita.
Další věc je priorita, totiž o JAKOU práci jde. Jestliže budu v práci do večera, pak se tedy opravdu musím rozhodnout, zda je pro mě důležitější práce či rodina. A já v dnešní době víc fandím těm, co se rozhodnou pro rodinu. Pokud jim to víc vyhovuje. Jinak samozřejmě zůstat doma za každou cenu, ikdyž nechci, to nemá smysl, a pokud to někoho doma dusí, pak ať tedy jde raději do práce. Ale ten, co se rozhodne být doma s dítětema OPRAVDU SE MU VĚNUJE,toho bych nepovažovala za líného pracovat. Vždyť mnohokráte je to doma psychicky náročnější...však to známe.
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 13:18:52)
ANO, ANO, ANO,
mluvíš mi z duše a s dovolením tě budu citovat:
"Vždyť mnohokráte je to doma psychicky náročnější...však to známe."
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(28.8.2006 13:22:36)
Zas to tak nedramatizujte, dítě si v extrémních podmínkách dokáže vytvořit citovou vazbu i k plyšovýmu medvídkovi...
Dítě potřebuje, aby se mu NĚKDO věnoval, ale matka to nutně být nemusí. Takhle to nefunguje. Říkat, že je matka nenahraditelná je podle mého názoru nesmysl, každý je nahraditelný, pokud místo matky NĚKDO funguje, nevidím v tom žádný problém. Navíc si myslím, že je tak nějak kontraproduktivní zasvětit život dětem a považovat to za největší dobro, jakýho je schopna toliko matka Tereza. :o)
Je správné chovat se tak, jak to cítím, jak mi to vyhovuje, ne tak, jak říká nějaký psycholog nebo alternativec z ekologickýho statku. Slepě přejímat cizí názory je nezdravý. Při průměrné inteligenci má každý na to, aby si vytvořil své vlastní a dokázal si je i logicky vyargumentovat. :o)
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 14:01:08)
A co třeba dát dítě do jeslí rovnou z porodnice???????? To by nebyl žádný prostoj v práci a kariéra by neutrpěla.
|
| jak |
|
(28.8.2006 14:06:03)
Radko ale nemusis tak utocit. Ty muzes byt spokojena doma, ale nekdo jiny ne. Ale stejne muze mit dite. Hele muj syn byl uz letos 3x u more, chodi do soukrome skolky a jsem s nim od 4 do doby nez usne kazdy den. Obcas ho vyzvedne babicka ze skolky. Netrpi nicim. do svych 4 let nebral antibiotika, ve 2 letech plynule mluvil atd. Takze neni zanedbany, naopak vi, ze do prace se chodit musi a ze jinak je s nim mama porad.
Kolik mas deti? A pracovat pujdes kdy?
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 14:16:18)
Myslela jsem smrtelně vážně, že před tebou smekám, pokud tohle všechno zvládáš a jsi na to sama. Dítě mám jedno a do práce nepůjdu dřív, než mu budou 3. A pokud mám být upřímná, tak mě těžce nebaví domácí kolotoč uklízení, vaření a tak pořád dokola. Ale když jsem si dítě pořídila, nebyla vůbec otázka k diskusi někam nebo k někomu ho odložit a jen se realizovat. Na to budu mít ještě času dost a dost. Ale malému už nikdy znovu nebude rok, 2, ani 3 a nikdy už nebude možné mu vynahradit o co by přišel. Dobrovolně bych ho prostě neodložila. Ale když to jinak nejde, tak to nejde
Tak, já si tady sepisuju a dítě se mi patlá ručičkou v pěkně husté polívčičce, to by v jeslích nezažil a já v práci taky ne.
Jdu na něj
|
| jak |
|
(28.8.2006 14:26:31)
Radko jo to mas pravdu. ja od jeho 2 do 3 let pracovala 3 dopoledne ( no od 8 do 2 ) v tydnu. Byl v te dobe bud u babicky ci kamaradky. Jinak ( i ted ) ja jsem porad se synem. Nikam nechodim, kdyz uz jdu, beru ho sebou.
V polevce se mi taky patlal, ale mame i spoustu zazitku. letos v lete jsme byli tyden na jachte, takze je " morsky vlk". V listopadu letime do Legolandu a v lete uz se zase tesime na jachtu. Je to prijemny, doprat mu zazitky. Polevky patlame mezitim doma a mame se fajn. Ve skolce se mu libi .
pro me je prijemny, ze nemusim pocitat penize a dopreju mu co je treba. Ne hracky a kraviny, ale zazitky.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 14:34:01)
jak,
tak na zážitky já se zatím spíš jen těším, až bude syn větší, protože když jedu na dovolenou, chci mít hlavně klid. I když tam nakonec stejně 50% času řešíme práci, protože jezdím s kamarády, co jsou zároveň víceméně kolegové. OK, teď třeba hledám na prosinec zájezd někam na hory, kde chci být JENOM se synem a věnovat se mu, ale momentálně zatím jezdím spíš sama. Letos jsem ho chtěla vzít na 14 dní do Francie, už měl zaplacenou letenku, ale nakonec zůstal doma a bylo to jedině dobře, ta dovolená by pro něj byla moc náročná, prakticky každou noc jsme byli někde jinde, přesuny autem 3 - 6 hodin (což by byl nejmenší problém, on cestování zvládá v pohodě, k moři jsme jeli 16 hodin v tahu a ani nepípl), ale zas tam první den fňukal, že chce domů, a to jsme byli týden na jednom místě. Na to prostě je malej, až mu bude tak 8, bude to zas o něčem jiném. Mohla bych ho brát všude s sebou, ale nechci, myslím, že to pro něj ještě nemá cenu (neumím si představit, jak by se nudil třeba na knižním veletrhu ve Frankfurtu)... ale těším se, až to cenu mít bude. :o)
|
| jak |
|
(28.8.2006 14:42:46)
No Monty ja se proste prizpusobim. jedine, kam ho neberu, je sluzebka ci skoleni v USA. Jinak dovca to je kolo ci more a i kdyz ho taham v sedacce na kole, tesi se a bavi ho to. pres vsechnu praci atak jsem asi dost matersky typ .
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 14:47:29)
jak,
já bohužel ne, jsem otcovský typ, pro mne je priorita syna zabezpečit materiálně a věnovat mu jen čas, který chci, nikoli ten, který musím. Nesnáším, když něco musím a snažím se tomu vyhýbat. Ráda s ním blbnu, chodím do muzea, do ZOO, ale musím vědět, že tohle je čas vyhrazený jen jemu a má omezený trvání. To si chci prožít naplno, ale tahat ho na muzejní noc do Amsterodamu, třeba, to podle mne cenu nemá, v necelých čtyřech letech to neocení a já z toho taky nebudu mít nic. Stejně jako by těžko ocenil exkurzi do palírny koňaku nebo okružní jízdu po vinařstvích spojenou s degustací. Udělat si týden pro něj a jet k moři nebo na hory, proč ne. Ale taky je můj čas, moje dovolená a moje záliby, který jsou bohužel v 90% s malým dítětem neskloubitelný.
|
| jak |
|
(28.8.2006 14:56:01)
no Monty tak beru zpet. ja teda nevim co jsem, protoze syna chci zabezpecit taky a stejne s nim i chci byt porad ( kdyz nejsem v praci.)
Parit jsem nikdy nechodila, na cviceni si ho beru sebou. Proste jsem s nim rada, ale taky me to bavi v praci. Tak nevim co ja vlastne jsem?
Cetla jsem na KM co ted chystas ( ty, syn a manzel ) a drzim palce. Mozna narazis na predsudky a nebudes to mit uplne lehke.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 15:06:39)
jak,
lehké to mít nebudu, s tím nepočítám, ale nejde to jinak. Nemůžu se změnit o 180 stupňů, ani se nechci "obětovat", prostě jsem taková, jaká jsem a musím se podle toho zařídit. Samozřejmě doufám, že se mi povede všechno tak, aby tím syn netrpěl, ve spoustě věcí budu muset pracně hledat kompromis, ale není cesty zpět. Nemohla bych být spokojená a už vůbec ne šťastná, kdybych to neudělala.
|
|
|
|
|
|
|
| Linda | •
|
(30.8.2006 23:39:18)
Ale taky mu bude 5, 10 a 15.... to už bude v pohodě, že u toho nebudeš? To jsou zvláštní řeči
|
|
|
|
|
| Damila |
|
(28.8.2006 14:28:24)
Monty,
Tvá reakce mě opravdu vyděsila.
Matka si dokáře vytvořit citovou vazbu i k plyšovému medvídkovi?!!!
Proboha.
Tak proč se děti rodí matkám a ne "komukoliv, kdo je schopen se o ně postarat"?!
Já myslím, že příroda to tak nadarmo nezařídila. A jiná péče než matkou nebo otcem je prostě alternativa. Ne přímo špatná, ale jiná možnost.
Mysleme strdcem!
|
|
| Damila |
|
(28.8.2006 14:32:56)
Omlouvám se, teď to čtu pořádně, nepsala jsi, že matka, ale DÍTĚ si dokáže udělat vztah i k plyšovému medvídkovi. Moje chyba. Sorry.
Ale na mém názoru to nic nemění. Láska je to oboustranná.
|
|
| yl | •
|
(28.8.2006 15:28:58)
Monty-dost o Tobě vím a taky vím to, že nesji zrovna matka vzorňačka.
Klidně si odjedeš na 14 dní někam pryč s kámošema a dítě necháš u příbuzných.
To podle mě matka nedělá.Fajn klidně si jed někam,ale proboha 14 dnů je 14 dnů.
jsem zvědavá, jak bys jsi se tvářila ty, kdyby Ti matka neustále někam odjížděla a ty byla u cizích na hůídání?
Znám to z vlastní zkušenosti.Moje maminka bylapoříd u někoho jiného, její maminka tptiž hodně cestovala a tak na ní neměla moc času.
Zanechalo to v ní smutné vzpomínky a zbytečnost, že je mamince na obtíž a pořád si musela zvykat na někoho jiného.
Do dneška mají spolu velmi špatné vztahy.
Schválně-co Ti řekne Tvůj syn až bude dospěly, jo?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 15:35:00)
yv,
moje matka mne v roce "odložila" k babičce, vrátila se do práce, žila si svůj život, když mi bylo pět, odjela na tři týdny někam do Koreje... a fakt mi to nevadilo. Babička je dodnes jako moje máma, máme k sobě hezký vztah, máma je něco jako starší kamarádka - ano, asi do mých 25ti jsme si lezly na nervy a moc se nestýkaly, ale že bych tím trpěla, to se nedá říct. Prostě to tak bylo a našly jsme k sobě cestu až později.
Takže pokud bude mít můj syn dostatečně pevné citové vazby k lidem kolem sebe, nemyslím si, že by ho mělo nějak poznamenat, že mu nestojím 24 hodin denně za zadkem. Jistě, můžu se mýlit, třeba ho to poznamená... ale to je riziko podnikání, stejně tak dobře by ho mohlo poznamenat, kdybych se mu věnovala pořád.
|
|
|
| petra | •
|
(28.8.2006 22:10:57)
STRAŠNĚ TĚ LITUJI! NEMÁM NA TO ANI SLOV ANIŽ BYCH TĚ URAZILA.vŽIVOTĚ JSEM NECÍTILA Z NĚČÍCH ŘÁDKŮ TAKOVOU MALOST!!!!!
|
| abcd | •
|
(4.9.2006 1:41:31)
Přesně tak, naprosto souhlasím, malost,sobeckost a citová prázdnota. Bohužel stejně vychovaná v dětství, syn bude mít jednou totožný přístup k rodině. Celý rod sobců. abcd
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 13:16:35)
Ouha, Hanko, to tady radši nahlas ani neříkej, pokud nechceš být za krkavčí matku. :o) Tady je poměrně silná frakce militantních matek, které zastávají názor, že kdo nenosí dítě přisáté k prsu až do předškolního věku, je defektní zrůda. :o)
Samozřejmě je to o prioritách, ale to si spousta lidí neuvědomuje. I když upřímně řečeno, nelze z toho obviňovat ani tak ženy, jako spíš katastrofálně přežitou výchovu v rodinách, kde se holčičky NEVEDOU k tomu, aby nacházely v práci a v realizaci MIMO manželství a mateřství zalíbení, to se totiž NEHODÍ, to je jen pro chlapečky. A holka, která nic neumí, která bere vzdělání a práci jako nutné zlo, bez kterého ovšem nelze existovat, protože holt potřebuje peníze, se zkrátka REALIZUJE mateřstvím, protože v tom se cítí být výjimečná a nenahraditelná, i když je to pochopitelně iluze. Ona nikdy neudělá nic víc, než že PORODÍ DÍTĚ. Čili - hleďte, jak jsem skvělá, protože jsem matka.
Tohle změnit je práce pro x generací, nepřijde to samo s nějakou změnou společenských poměrů... já jsem taky defektní zrůda, protože jsem po třech letech konečně dokázala otevřeně přiznat, že u mně je na prvním místě práce a nikdy to nebude jinak. Ale je mi to tak nějak jedno, co si o tom kdo myslí, protože to je můj život a já jsem takhle spokojená. :o)
|
| hanka | •
|
(28.8.2006 13:54:25)
Monty,
já jsem psychicky dosti odolná,ledacos vydržím, anonymně útočící maminky jak by smet. Já říkám jedno jediné. Je to prostě o osobní odpovědnosti a o odvaze prosadit se. Já nemám nic proti žádné, která je doma x let s dítětem / protože to považuje za správné/, ale jsem proti matkám, které po dlouhé RD naříkají na ztrátu kvalifikace, na nemožnost si najít odpovídající práci, na pomalý postup v zaměstnání. Ano, za všechno se platí, a toto je daň za naší přepychovou RD. Pokud něčí jedinou pracovní ambicí je do konce života žehlit manželovi košile, tak proč ne, ale já pro ten život potřebuji dalako víc.
Monty, nejsme dvojčata? Často čtu tvoje příspěvky, a z 90% jako bych je psala já. Zdar matkám karieristkám!
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 14:12:09)
Hanko,
vidím to stejně, respektuju, když se někdo rozhodne být žena v domácnosti, pokud to někoho naplňuje, proč ne... ale vadí mi takové ty nářky nad tím, jak je to hrozný, že po 4 a víc letech mateřský nikdo ženskou nezaměstná... kdybych já přijímala ženskou po mateřský, zajímalo by mne, co ty čtyři roky dělala pro to, aby se do té práce mohla vrátit a neměla skluz, jestli chodila na nějaké kursy, učila se třeba cizí jazyk... neznám obor, ze kterého by se dalo na 4 a víc let vypadnout a vrátit se do stejné "vody", i u pokladny se minimálně mění kasy, označování výrobků, bezpečnostní kódy...
To je prostě o prioritách, a jestli je někdo opravdu niterně přesvědčenej, že jeho smysl života je rodina a dítě a víc nepotřebuje, tak snad ať radši nepracuje vůbec. Zaměstnanec, kterej si někde odsedí osm hodin na zadku a myšlenkama je stejně u toho, co udělá večer k jídlu je pro zaměstnavatele naprosto nanic. Nemůžu chtít práci, který nemám co nabídnout. Za dřepění nikdo nikoho platit nebude.
Nedávno jsme o tom měli hovor s kamarádem, který vlastní síť prodejen po republice... řekl, že mu na pohovor přišlo 80 lidí a z toho jen TŘI měli představu o tom, co by chtěli dělat a co ta práce obnáší. Ostatních 77 zajímalo jen to, kolik za to dostanou a jaký jsou zaměstnanecký bonusy. A platí to po celé republice, i tam, kde je vysoká nezaměstnanost.
Tohle je zase opačnej úhel pohledu.
|
| Karolína | •
|
(28.8.2006 14:18:58)
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale chci se zeptat, Vy máte děti? Jestli ano tak kolik a jak staré?
|
| Karolína | •
|
(28.8.2006 14:32:21)
Tak Vám gratuluji, přišlo mi, z Vašich příspěvků, že děti zřejmě nemáte. Omlouvám se.
|
|
|
|
| Damila |
|
(28.8.2006 14:42:25)
tak já jsem asi výjimka, protože jsem 5 let nebyla v práci (2 děti) a pak jsem celkem bez problémů nastoupila do práce (pravda, měla jsem štěstí, a taky jsem musela udělat konkurs) ale v mém zaměstnání se nic nezměnilo. Umělecké profese asi mají výhodu. Jsem hudebník.
Jinak, taky jsem měla pocit, že děti nemáš, podle Tvých některých příspěvků. Ale holt každý to mateřství prožíváme trošku jinak, no. Já patřím spíš mezi ty "tradiční" mamky, ale svou práci mám taky hrozně ráda.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 14:52:12)
Dagmarjano,
hudebníci asi budou výjimka. :o)
Mám sice taky víceméně uměleckou profesi, ale k tomu musím být taky trochu obchodník, musím se orientovat na trhu, znát technický zázemí, umět si sama udělat věci, který jdou nad rámec čistě profesní, protože si člověk stejně většinu věcí udělá nejlíp sám. A těch věcí kolem knížek jsou mraky, sazba, grafika, tisk, reklama... když se v tom neorientuješ, tak máš docela smůlu, resp. snižuje to tvé uplatnění na trhu a přináší to i menší finanční efekt. :o)
|
|
|
| lucieennaa | 
|
(28.8.2006 17:02:58)
ahoj Monty,
to jsem rada, ze to vsechno jde skloubit, me to ceka taky, v listopadu se narodi a v lednu - nejpozdeji v unoru, jdu opet do prace. nejenomze tu je materske volno (zadna materska) jen 3 mes, ale je i vysoka sezona, tak to si nemohu nechat ujit. nekolik mych kamaradek v CR je take nekolik let doma a ted nemohou sehnat praci.
a propo budeme mit s pritelem syna a nechci z neho vychovat chlapa typu meho byvaleho manzela - totiz ve 30ti letech stale mamincin chlapecek, ktery si neumi vyzehlit ani kosili a neuvari ani polivku z pytliku a ja utahana z officu, letim jeste na dalkove studium a prijdu domu v 21:00 a on jeci: no kde seeeeeeeeeees, ja maaam hlad!!!! tak to v zadnem pripade! nastesti mam ted opravdu chlapa, ktery mi klidne s hlidanim bude pomahat a budeme se stridat.
doufam, ze to budu zvladat alespon jak ty.
preji hodne zdaru.
|
|
| Janka | •
|
(29.8.2006 0:50:27)
Tos napsala pravdive "nemuzu chtit praci, kde nemam co nabidnout". To je realita.
|
|
|
|
| Věra, dcera 5m | •
|
(28.8.2006 16:50:51)
Je skvělý, že jsi takhle spokojená. Jen doufám, že byl, je a bude takhle spokojený taký Tvůj syn... A přeju Ti, aby spokojený byl...:)
|
|
|
| Sylvie | 
|
(28.8.2006 13:19:14)
No, v podstatě nerozumím tomu, proč bude muset tvá kamarádka do práce? Když byla doma doteď, tak co jí brání v tom být doma i nadále? Však pokud chce dávat dítě do školky (ze zákona tam nemusí chodit), může ho tam dávat jenom na čtyři hodiny denně, tím pádem za ni bude i nadále platit zdravotní pojištění stát, takže i nadále si může udržet status "matky v domácnosti", aniž by za to musela platit. A vlastně ani školné se v posledním roce před základkou neplatí. Předpokládám, že o peníze až tak nejde, když byla doma doteď.
S.+ + +
|
|
| Rania | •
|
(28.8.2006 13:41:38)
Hanko, uhodila jsi hřebík na hlavičku! Přesně je to o tom. Taky jsme krkavčí matka, co šla do práce, raději nebudu psát, kolik malému bylo, aby mne tady nesežraly, jak píše MOnty...Zastávám názor, že česká rodičovksá je sice bezva, ale je to pro ženy past. Kdybych byla zaměstnavatel, tak se taky vyprdnu na to zaměstnat ženskou, kterou zaučím a pak mi odejde na tři roky na MD/RD, budu muset hledat náhradu, znovu zaučovat.
Takové ty kecy, že dítě potřebuje matku do 3 let a ta se mu má věnovat platí snad jen v ČR. Zbytek světa je podle modelu českých matek plný deprimovaných a psychicky narušených dětí stejně jako předchozí české generace vyrůstající v jeslích a školkách za socialismu.
|
| jak |
|
(28.8.2006 13:43:29)
ja jsem taky krkavci matka. a syn deprivovany neni. naopak plne si uvedomuje ze vsechno stoji korunky, ktere musi mama vydelat.
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 13:50:09)
Chudák dítě, prachy, prachy a prachy a hned od malička.
|
| jak |
|
(28.8.2006 13:54:25)
Chudak dite? to ani ne, ale nebude rozmazleny.Vi, ze nemuze mit vsechno. Jinak lepsi chudak takoveto dite, nez deti co vidim kolem. mamy doma do 4 let a deti ani neznaji kolo, more nic. Casto beru na vylet dite z protejsiho domu, se kterym mama na MD ani nejde do vedlejsi vesnice na treba rytirsky den.A hlavne radko, jsem s tim ditetem sama, takze lepsi toto nez skemrat socialni davky.
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 13:59:25)
Pokud jsi na děcko sama, pak samozřejmě není co řešit. Pak smekám, jestli dítěti dokážeš dát i takové věci, jako je moře a kolo a výlety a tak......... To je diskuse z trochu jiného úhlu pohledu.
Můj manžel jesle absolvoval a následky ve vztazích a bohužel i zdraví (nejlepší dítě pro personál jeslí bylo to nemocné, protože je neobtěžovalo svou přítomností)si nese dál.
|
| Gábina syn 5 let | •
|
(29.8.2006 12:46:45)
Mám takový pocit, že 2/3 znás jsou děti odchované v jeslích a školkách, holt generace 70 let. A nemyslím si, že všichni máme deprese a potíže jako následek jesličkovské výchovy.
Ano a prachy, prachy a prachy od malička. Dítě musí vědět, že nic není zadarmo, že všechno je za peníze, a ty se musí vydělat. Tiskárnu cenin asi doma nikdo nemá.
|
|
|
|
| hanka | •
|
(28.8.2006 14:11:31)
Radko, seberealizace ti něco říká, nebo je to jen prázdný pojem? A ty peníze? Nejsou nepříjemné, nehledě na to, že si můžeme dovolit daleko víc, než když jsem byla doma. A to nemluvím o dovolených a značkových oblečcích. Ale o krásných knížkách, výstavách, / běž na Mořský svět za 150 Kč/ divadlech /Letní Letná za 60 Kč/, a dalších x podujetí, které se synem denně absolvujeme...
|
| Rania | •
|
(28.8.2006 14:38:18)
Hanko, Monty, Jak a další - jsem docela překvapená, že nás tady těch kariéristek je tolik:)) Taky respektuji, když někdo pokládá dítě za smysl svého života, ale ať to necpe těm, které považují dítě za jednu ze součástí svého života a mají jiné priority.
Přesně jak píše Monty, kolik žen se upíná na dítě a pak zjistí, když děti odejdou z domu, že vlastně nemá nic? České matky trpí syndromem sebeobětování pro rodinu, dítě, manžela a pak se diví, že nakonec to jejich sebeobětování nikdo neocení. fakt nechápu, proč se tady neustále někomu někdo snaží vnutit, že dítě má být jediným smyslem života ženy a kdo to tak nemá, tak je krkavčí matka, kariéristka a kdovíco ještě.
Radko, určitě je rozhodnutí jít pracovat i o penězích, ale třeba v mém případě šlo o potřebu seberealizace a pocit nezávislosti. Mám zajímavou práci, která mne baví. Jo a když tak operuješ, že dítěti nikdy už nebudou 2,3 roky, tak to bys nemohla jít do práce nikdy, protože už mu nikdy nebude 4,5,6....30, 35....Navíc hodně matek TI řekne, že měli pocit, že je dítě více potřebovalo v pubertě, než když bylo malé. A když se někdo rozhodne pracovat ihned po porodu, proč ne? je to jeho volba. ne každému se líbí český model - mám dítě a teď se zahrabu doma.
|
|
|
|
|
| Klarisa | •
|
(28.8.2006 13:45:52)
Taky jsem vyrustala v jeslich a skolce a nezanechalo to na mne zadne ujmy. Jake bylo to teseni, kdyz jsme ve skolce po obede se sestrou spaly a pak se tesily, az prijde maminka. Dodnes mame spolu hezke vztahy
|
| Rania | •
|
(28.8.2006 13:48:55)
Přesně tak. taky jsme chodila do jeslí i do školky a vztah s rodiči mám hezký. na tom nezáleží, to je asi jako v diskusích o kojení - jen kojené dítě má hezký vztah s matkou, což je samozřejmě blbost.
|
|
|
| Zdravotní sestra | •
|
(28.8.2006 14:17:54)
Ano, také souhlasím s Hankou.
Dítě matku pro svůj správný psych. vývoj potřebuje do 1 roku. Viz psychoanalytické studie.
Naši nás také dávali do jeslí a zvládali práci i naší výchovu bravurně. Také nemám pocit, že by se nám nevěnovali. V každé volné chvíli, kterou měli byli s námi.
Na jeslích nevidím nic špatného, naše obvodní jsou za směšné peníze, kdybychom je náhodou potřebovali. Fakt je, že v Praze je pracovních možností pro matky s dětmi více než kdekoliv jinde, ale zase my za tuto možnost platíme zvýšenými náklady na bydlení. Takže bych řekla, že je to tak vyrovnané.
Každý má možnost si vybrat.
|
|
| Petra | •
|
(3.9.2006 17:33:33)
Ahoj,
příští rok se začneme snažit s manželem o mimčo.Teď navíc vyběháváme koupi stavebního pozemku a chtěli bychom bydlet dříve než se mimčo narodí. Předpokládám, že po narození budu s malým měsíc doma a pak zůstane na mateřské manžel.Vydělávám více peněz a také hypotéka, která nás čeká usnadnila naše rozhodování v tom,kdo zůstane s dítětem doma.Navíc manžel je rodinný tip a na mimčo se těší.
Jen nevím, zda si to neidealizuji.Neznám totiž žádnou maminku z okolí,která by udělala totéž. Pracuji v bance a tam jsou buď svobodné a nebo starší s již odrostlými dětmi a nebo bez dětí(mluvím o mém pracovním kolektivu).Odešla jsem hledat práci z malé vesničky poblíž Olomouce do Prahy před 6 lety .Ani z mého okolí rodné vesnice neznám podobnou maminku.
Napište, kdo máte za sebou takovou to zkušenost s brzkým návratem do práce.
Děkuji PT
|
| Rania | •
|
(4.9.2006 11:43:55)
Nevím, zda jsme šla brzo do práce anebo ne, z pohledu ČR určitě ano, ale z pohledu země, kde bydlím jsme byla doma hodně dlouho (8 měsíců). Když bude na mateřské manžel, tak bych se Petro vůbec nebála, spíše jde o to, aby Ty sama jsi se vyrovnala s tím, že odcházíš od dítěte a že nebudeš mít část dne na něj vliv a hlavně se budeš muset vypořádat s narážkami okolí stejně jako Tvůj manžel.
Jak jsme psala. mám dvě kamarádky, které šly do práce, když bylo dítěti 5 měsíců a na MD zůstali partneři. Ani jedna si nestěžovala, byly spokojené, je jedno, jestli se stará máma anebo táta, ne? Navíc tady je to normální, takže okolí tě nedeprimuje.
Já jsme měla au-pair, což je z hlediska osobního pocitu složitější, ale taky to bylo v pohodě. Bála jsem se toho, jak to bude a bylo to v pohodě - v práci si dodnes odpočívám od dítěte a pak se na něj hodně těším a mám na něj odpoledne pevnější nervy:)
|
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(28.8.2006 13:59:56)
HANKO - jsi dobrá, že jsi si to takto zařídila, ale věř, že ne každý může. Dítě může být nemocné a vyžadovat zvýšenou péči, rodina může žít daleko od všech babiček a věř tomu, že na malém městě ti těžko někdo bude dělat služku (= rozuměj hlídat dítě - s tímto jsem se setkala, když známá hlídání hledala), protože schopné babičky třeba hlídaji svoje vnoučata, studentky přes týden jsou ve velkých městech, kde studují, MŠ mladší děti neberou - nebo vůbec nejsou - a nebo když jsou, mají provozní dobu od 7 do 16 hodin - proč? No protože v 16:30 odjíždějí autobusy a učitelky by se pak už nedostaly domů......
Takže není situace všude taková, že maminka jde na částečný úvazek (to by v našich krajích brala tak 3 - 4 ticky, takže pokud odečte náklady na dojíždění a hlídání absolutně se jí to nevyplatí), zvyšuje si kvalifikaci (jak? kde? tady se na např. rekvalifikační kurzy jezdí do krajského města - Plzeň 90 km, Budějovice asi 80) a pod. Ano, dítě není jedinou životní prioritou, ale pokud budu takto pracovat a vzdělávat se, své dítě vůbec neuvidím, neb se do našeho města vrátím z práce či kurzu v 10 večer....
Chápu, že totálně nezvládající kamarádka tě "vytočila" - žijete ve stejném městě, takže ty víš, že tam u vás možnosti jsou... A taky víš její podmínky (zdraví dětí, hlídání babičkami, případně pracovní dobu jejího muže, který by mohl děti z MŠ třeba vyzvedávat). ALE VEŘ TOMU, že ne každá to má takto jednoduché....
UPOZORŇUJI že to nepíši podle svých problémů, já s malými dětmi pracovala a o vše jsem se postarat zvládla. Jen dnes nevím, zda to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat... Když měla první dcera 3 roky začala jsem podnikat (dříve to nešlo - bylo to za totáče, takže to, že by někdo šel pracovat dříve neexistovalo - to jen pro případ, že by jsi se ptala, proč až ve 3 letech) a pak jsem souvisle pracovala až dosud. Druhou mateřskou jsem vůbec neměla, týden v porodnici byl mou jedinou dovolenou, den po návratu z porodnice jsem opět pracovala (a to podotýkám, že dítě mi nikdo nehlídal, na všechno jsem s mužem byli sami, jedna babička je 180 km a navíc nepoužitelná, druhá 280 km ....). Během podnikání jsem se vzdělávala (naučila jsem se pracovat na PC, dělala jsem si rekvalifikační kurz, dělám kurz AJ) . Takže jsem nebyla pohodlná a pracovala jsem na sobě.... A dnes toho lituji. Lituji ve svém životě jediného rozhodnutí a to toho, že když jsem nemohla v roce 1991 sehnat místo, začala jsem "pracovat na sobě" a začala podnikat. Měla jsem jít na pracák a VĚNOVAT SE DĚTEM. Dnes mám velké děti, které si mne vůbec neužily, kterých já jsem si vůbec neužila a "nebyly mou životní priorotou". Teď jsem opět - přes všechnu snahu a sebevzdělávání - bez práce a nejspíš skončím na ÚP - ale děti mám už o 15 let starší......
A ty jejich roky mi nikdo nevrátí.
Simča
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 14:06:28)
Napsala jsi to hezky. Už jsem mockrát slyšela ze svého okolí něco v tom smyslu, že čas věnovaný dětem je ten nejlépe investovaný čas. Nejen pro dítě, ale i pro mámu nebo tátu. Práce je jen málo v porovnání s rodinou, dětmi..............
|
| Klariska | •
|
(28.8.2006 14:14:12)
Ale dite z neceho musi zit, jen ze vzduchu to nejde a pri dnesnich cenach vseho casto neni mozne vse tahnout jen z tatinkova platu. Je to zacarovany kruh
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 14:17:03)
Radko,
a teď si představ, že děti jednou vyrostou, budou mít vlastní život, odejdou... a co ty se svým životem? Začneš v padesáti myslet na sebe, začneš se realizovat jinde? Těžko, v tomhle věku je málokdo tak pružný a přizpůsobivý, už jede v zažitých kolejích. Neberu ti tvé rozhodnutí, ale nemůžeš ho brát jako dogma.
Pro mne je moje práce smysl života. Je to jediná jistota, kterou mám. Práci mi nikdo nevezme. :o) Dítě se může v osmnácti sebrat a odjet na Nový Zéland stříhat ovce a nemusí se nikdy vrátit. Manžel se může sebrat a najít si osmnáctku, odejít s ní a nazdar. Práce je něco, co tě může podržet nad vodou, když je nejhůř. A o penězích ani nemluvím, to je jen taková třešnička na dortu...
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(28.8.2006 14:26:08)
MONTY - práce je něco, z čeho tě mohou po pár letech vyhodit kvůli mladší, blonďatější a štíhlejší. Podotýkám, aniž bych se chtěla chlubit, že po pár letech, kdy mně chodily pochvalné a děkovné dopisy (pracuji s veřejností) a kdy veduocí nevyslovili jedinou stížnost, naopak mi dávali odměny - takže asi s mojí prácí byli spokojeni...).
A co potom??????
Já razím zásadu, že člověk nesmí život věšet jen na jeden hřebíček, protože kdybych se spoléhala jen na práci, tak se teď zhroutím. Takže práce ano, ale současně pracovat na partnerském vztahu, na vztazích s dětmi, s rodiči a kamarády, na koníčcích a zájmech, na svém zdraví...... Prostě mít těch kotev v životě hodně - když pak jedna, dvě nebo dokonce tři prasknou, dá se přežít.
S.
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 18:21:16)
Je to vážně únavná diskuse. Někdo upřednostňuje kariéru, někdo rodinu. Účtovat jednou budeme každá za sebe, tak ať nemusíme svých rozhodnutí litovat.
|
|
|
| Radka | •
|
(28.8.2006 14:28:50)
Kde si přišla na 18 leté dítě?????Proč řešíš mojí 50? Pracovat a realizovat se budu po mateřské ještě moc a moc let. A nesedím doma jen tak, studuju VŠ a rozhodně domácí puťka není můj případ. Já celou dobu mluvím o věku 0-3. Já sama nedokážu být doma déle (do 4 let) , i když to legislativa umožňuje. Odložit dítě dřív by mě donutila jen hodně , ale hodně špatná ekonomická situace. A i když nejezdíme 4 x za rok k moři(takové příjmy nemáme), tak si špatně nežijeme.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 14:42:56)
Radko,
ale vždyť to je celé o tom, pokud je někdo spokojený s tím, co aktuálně má, budiž mu to přáno. Jenom by neměl svoje rozhodnutí pokládat za univerzální recept.
Já na rovinu přiznám, že jsem po 9 měsících "doma" (sice jsem pracovala pořád, na mateřské jsem nebyla ani den, ale z domova - kojila jsem a tahat dítě s sebou do zahulené kanceláře mi nepřišlo jako dobrý nápad) skončila na antidepresivech, protože jsem si připadala zbytečná, odstrčená, neužitečná, jen továrna na mlíko. Syn byl mimořádně hodný dítě, nebrečel, nezlobil, jenom jedl a spal. A já myslela, že se doma utluču. I když jsem pracovala. Přestala jsem kojit, začala zase v rámci možností "existovat" a antidepresiva letěla do koše. Průběžně jsem se snažila vrátit ke svému předchozímu životnímu stylu, omezeně, aby tím syn netrpěl, takže do jeho tří let jsem vypadla z domu tuším 3x na víc než jeden den. Od té doby, co chodí do školky, jsem konečně téměř v klidu, můžu si dělat prakticky co chci, jezdit kam chci, vždycky se o něj někdo postará. Manžel, babičky, rodina, kamarádi. A cítím se FAKT DOBŘE. Letos jsem byla pryč v kuse 14 dní a syn s tím neměl nejmenší problém. Ani po mně nevzdechnul.
|
| koa | 
|
(28.8.2006 18:33:16)
Monty, věta: dítě si vytvoří vztah i k plyšovému medvědovi, je, myslím (doufám) nadsázka.
Právě v těchto dnech intenzivně řeším odchod od manžela, který má poruchu osobnosti. Je to narcismus. Vzniká, jako mnohé další, tím, že matka dítě OPRAVDOVĚ nepřijme. Z různých důvodů. Buď to ta matka prostě neumí, nebo je dítě nechtěné, nemanželské, nebo matce nějak zkomplikovalo život. Takové dítě velmi záhy zjistí, jak je na tom. Že se musí 100% přizpůsobit. Že nesmí nic chtít. Že nemůže nic (očekávat), protože nic nedostane a neustálé očekávání by ho znova zraňovalo. Takové děti bývají mimořádně hodné. Nepláčou, jedí, spí.
Důsledek toho všeho je, že je citově oploštělé, neschopné navazovat intimní (nejen sexuálně) kontakty.
V dospělosti je takový člověk uvnitř strašně nejistý, nedokáže posoudit vlastní hodnotu, tak si raděj vytvoří mýtus o vlastní dokonalosti. Potřebuje, aby mu ji okolí stále potvrzovalo, chystá další a další "zkoušky lásky".
S takovým člověkěm se prostě nedá žít.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 18:43:39)
koa,
tak to rozhodně nebude synův případ, ten není ani hodný, ani klidný. Byl jako miminko, to ano, ale jaksi z toho vyrostl. :o)
Navíc tohle je přece o něčem trochu jiném - já syna přijímám takového, jaký je, jenom zkrátka netvoří středobod mého vesmíru. Neponižuju ho, neubližuju mu slovně ani fyzicky (dostal sice na zadek, ale asi tak 5x za život a jednou facku). Jenom je prostě postavený před fakt, že maminka tu NENÍ jenom pro něj, že taky někdy musí pracovat a někdy není doma, že má taky jiné priority a nepřiběhne, kdykoli si pískne.
Vůbec se to nedá srovnávat s dětstvím, jaké jsem měla já, kdy mi moje vlastní matka neustále opakovala, že jsem jí zkazila život a jak by se měla skvěle, kdybych se nenarodila. Ne že bych si to až tak brala, obvykle jsem jí na to řekla, že to není moje vina a měla brát Neogest, ale syn má jinou povahu než já a tohle by asi dost dobře neunesl. Já mu nedávám najevo, že by mi zkazil život nebo něco podobného. Jen prostě bude muset respektovat, že mám nějaké hranice, přes které nejede vlak a které ani kvůli němu nebudu porušovat.
Doufám, že mu dojde, že je lepší maminka v pohodě, která s ním není pořád než maminka, která s ním sice pořád je, ale nevěnuje se mu, protože jí zdržuje a má ho plné zuby.
|
|
|
| Martina, Dita 1 rok | •
|
(28.8.2006 18:42:45)
Hmm, já chápu že po porodu jsou hormony mršky a zaviní leckterou náladu, ale zase to co popisujete Vy, bych řekla že je extrém. Jasně, nikdo nikoho nemůže nutit kojit a zůstávat s dítětem nějakou "odborně" stanovenou dobu, ale mít po 9ti měsících miminka plné zuby a "zdrhnout" do práce mi přijde (vůči tomu mimču) trochu nefér. V tomhle případě podporuju rozhodnutí děti nemít, když vám trocha toho sebeobětování nic neříká. Ať chcete nebo ne, dítě rodičům životní rytmus změní, kdyby nic jiného tak kvůli zodpovědnosti za něj. Nechci působit nijak ortodoxně ani Vás soudit, jen ten Váš poslední příspěvek mi vyzněl tak, že upřednostňujete pouze sebe, což mě osobně nepřipadá dobré.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 18:52:09)
Martino,
neměla jsem plné zuby miminka, ale právě toho sebeobětování. Protože mi tak nějak přijde, že už ho bylo v mém životě dost. Neustále jsem na někoho brala ohledy, neměla jsem v podstatě dětství, i když jsem měla a mám milující babičku, která mne vychovala - jenže jsem za ni a za mámu neustále musela něco řešit, obě jsou dost hysterické a nesamostatné, moje máma se mnou probírala sebemenší kravinu typu jaký koupit koberec do předsíně, pořád jsem hrála roli CHLAPA, kterej v rodině chyběl, plus ještě důvěrnice a kamarádky; od doby, co jsem odešla z domova jsem až doteď neustále řešila problémy svých chlapů, jejich dluhy, alkoholismus, jejich citový potíže, pořád jsem někomu dělala oporu a vrbu. Každýmu, milencům, manželům, kamarádům. Ano, jsem ve 32 letech konečně sobec a chci taky někdy myslet na sebe. Někdy člověk začít musí. Dítě chtěl manžel, tak ať se taky stará, to by se líbilo každýmu, pomazlit se s dítětem, jen když mám náladu a jinak si žít svůj život - on to měl skoro čtyři roky, tak teď je řada na mně.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 19:03:34)
Víte co, ono je hrozně snadné soudit, ale kdo to nezažil, tak nepochopí. Celý život jsem byla odkázaná sama na sebe a ještě dělala pitomce všem ostatním, protože oni jsou přece slabší, zranitelnější, oni mně potřebujou. Stálo to neskutečný množství času, peněz, nervů, a co z toho? Když jsem krátce dělala v nemocnici, málem jsem se uchlastala, jak mne dojímali ti nemocný a jak mne štvalo, jak je na ně personál hnusnej. Dělala jsem tak neuvěřitelnýho blbečka, až to hezký nebylo. Každýmu, kdo prošel kolem. Dávala jsem somrákům poslední peníze, protože já si je přece vydělám a oni jsou větší chudáci. Nedělalo mi problém jet ve tři ráno za kamarádkou, která byla v depresi z rozchodu přes celou Prahu. Celej můj dosavadní život bylo jedno velký sebeobětování. A myslím, že toho bylo na jeden život až moc.
|
|
| Martina, Dita 1 rok | •
|
(28.8.2006 19:08:29)
Hmm, koukám že všechno má svoje, a jak jsem řekla, nechci nikoho soudit. Já jsem zrovna dneska dostala nabídku na super práci, 2x v týdnu dopoledne, kývla jsem, ale mám z toho nerva, jesličky máme domluvené už dýl, ale na zkoušku začnem chodit příští týden (byly zavřené), a další týden hned naostro, manžel mě podporuje ale on má práci která nás živí, to co dělám já je přivýdělek (i když nám to pomůže abychom nemuseli prodat auto a jednou by mě to živit i mohlo, pokud se nebudu bát jet solo na živnosťák). A stejně mám trochu výčitky vůči malé, budu ji muset dřív budit, vozit, předávat a vyzvedávat celkem na čas, dělit se o auto s manželem..... právě kvůli tomuhle honění mi to trochu vadí. Toho si prcek v životě užije ještě spousty. Jasně že nechci moc zaostat v oboru, navíc ta práce vyžaduje přípravu asi tak jednonásobného rozsahu (takže večery a noci). Pak může být malá nemocná a budu otravovat mámu, tchýni, kamarádku,.... prostě jsem odkázaná na tolik faktorů které můžou selhat nezávisle na mě, že to není o tom sebrat se a jít dělat to co chci, bohužel.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(28.8.2006 19:15:51)
Martino,
můj manžel nemá práci, která nás živí. Manžel uživí sebe a tím to končí. Od začátku jsem věděla, že nemám jinou možnost než pracovat i s miminkem, pokud nechci jíst suchý rohlíky a dítě balit do novinovýho papíru. Věděl, koho si bere, i když jsme se znali krátce, věděl, že se svý práce nikdy nevzdám a že dítě mělo bejt JEHO splněný přání, ne moje. Když jsem otěhotněla, znali jsme se dva měsíce a ještě jsem byla zamilovaná, myslela jsem si, že když to dítě tak hrozně chce, taky pro něj něco udělá. Nic takovýho. Místo toho prudil, že pracuju, že to není normální a že přece V POHODĚ VYŽIJEME z jeho platu a rodičáku. Ve třech lidech ze 13 tisíc, v Praze. Perfektní představa, nepřála jsem si v životě nic jinýho. On z nich nevyžije sám.
|
| Martina, Dita 1 rok | •
|
(29.8.2006 10:42:41)
Monty, co na to říct. Mít dítě kvůli tomu že si to někdo přeje (byť je to manžel - že by další sebeobětování pro někoho jiného?), ale pro mě je to vedlejší věc........ na to bohužel moje chápání nestačí.
Já miminko chtěla a i přesto mě dost věcí zaskočilo, ta náročnost, to připoutání, to že se mě dítě neustále dožaduje.... ale uplynul rok, malá je prakticky "samostatná jednotka" (sama se odstavila v 11ti měsících, chodí, žvatlá, vyhraje si chvíli sama) a vidím že potřeby se mění. Rozhodně to za to stálo a vydžela jsem to bez zásadní újmy (jasně, každý jsme jiný). Chci říct, že ačkoliv jsme to plánovali, byli jsme spolu s partnerem přes 6 let, stejně skutečnost nás zastihla jaksi nepřipravené, finančně to látáme protože původní propočty již neplatí, nebaví mě nakupovat večeři za 50Kč, ale to je všechno chvilkové, to pomine, navíc zrovna tuhle věc prcek nevnímá, ale to že je máma s ním jo. Máme svůj byt takže to je jistota, a finance se zlepší (manželovo povýšení, moje přivýdělky), jen to prostě chvilku musíme vydržet.
A s tou prací, že dítě má vědět že na všechno jsou potřeba korunky a ty jsou díky práci.... na jednu stranu jo, ale na druhou - když se zeptáš obyčejného tříletého dítěte co dělá tatínek, řekne že je v práci. Když budeš chtít vědět co tam dělá, nebude umět odpovědět. Pro ně je práce abstraktní pojem. Neumí si ji představit (tedy pokud neděláš doma). Ale když máma vaří, zametá, pere, nakupuje... to jsou všechno činnosti které dítě pochopí a bude je umět za tu práci považovat. A ne když jsi v abstraktní práci a s ním trávíš čas pouze hraním ("věnovat se dítěti") - to mu potom unikají ty souvislosti že se musí udělat něco pro to, aby potom byl čas na to hraní.... jestli jsem se vyjádřila srozumitelně.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.8.2006 11:11:31)
Martino,
aspoň je vidět, že sebeobětování někdy vede do pekel. :o)
Ještě k tomu, co píšeš - mne vlastně péče o miminko nijak nezaskočila, naopak jsem byls příjemně překvapená, syn byl skutečně naprosto nenáročný, a že k němu budu díky kojení připoutaná, s tím jsem počítala, i když jsem to nesla těžko. Mne opravdu jen zaskočilo, jak k tomu přistupoval manžel. Prostě jsem pochopila, že naprosto ignoroval všechno, co jsem mu řekla a myslela vážně (s upřímností fakt nemám problém) a natvrdo mi řekl, že když má žena dítě, tak je především matka a vymalováno. Zapomněl mi totiž sdělit, že sice chce dítě, ale s příslušenstvím - jako když holčička nechce jen Bárbínu, ale k ní i Kena, poníka a růžovej karavan. Že chce dítě, o který se bude NĚKDO starat. Z toho jsem byla dost na dně. Mně přišlo logické, že doma s dítětem je ten, kdo se v práci nijak nerealizuje, kdo má minimum koníčků, které by vyžadovaly nepřítomnost v bytě, ten, kdo má plnou hubu toho, jak je pro něj dítě největší štěstí v životě. Příklad - manžel nesnáší živé koncerty a poslouchá rád hudbu doma. Já chodím na koncerty ráda. On může spojit poslech hudby s tím, že je doma s dítětem, já s sebou budu těžko vláčet malé dítě někam do Sazka Arény nebo do Vagonu. Ale přesto se musím, resp. musela jsem vyloženě doprošovat, aby večer hlídal, kolikrát se mi stalo, že mi na poslední chvíli řekl, že hlídat nebude, protože se mu nechce, nebo usnul a já byla bez možnosti zajistit náhradní hlídání a musela jsem zůstat doma. Na rozdíl ode mne on NIKDY nemusel řešit problém, kdo bude hlídat, když mu zavolali kamarádi, aby s nimi šel na pivo. Tohle mi vadí a to mne zaskočilo. To, že jeho omezení veškerý žádný a moje naprostý, přestože to je zcela proti logice.
A ještě k tomu abstraktnímu vnímání práce - OK, asi to syn ještě nepochopí. Ale zas mi nepřijde vhodný tvářit se před ním, že práce neexistuje. Bohužel si na to musí zvykat, nejde to jinak.
A nakonec k tomu, co psaly Libik a Kejklířka:
Ten pocit osamělosti není až TAK zoufalý, jak to možná vypadá. Mám kolem sebe docela dost lidí, o kterých vím, že se na ně mohu spolehnout a že mi v rámci svých možností pomohou. Jediné, co mi schází a co díky své naprosto "nevhodné" povaze nejspíš nikdy nepoznám je láska obnášející pocit vnitřního souznění, dá-li se to tak říct. Pragmaticky vzato, člověk může žít s kdekým, pokud jsou jejich nátury alespoň maličko kompatibilní a pokud jeden z dvojice není nějak výrazně "defektní" (alkoholik, narkoman apod.). Asi to bude znít povýšenecky nebo namyšleně, ale já vím, že to, co lidé zažijí se mnou v rámci jakéhokoli vztahu je neopakovatelné, protože jsem hodně velký solitér. Nemyslím si, že jediný na světě, to ne, ale ojedinělý rozhodně. Vím to, potvrzují mi to ostatně i moje dosavadní zkušenosti. Vztah se mnou snad nikdy nikdo "nezahodil", buď se k němu vracel nebo jej kontinuálně udržoval, bývalí milenci mne opakovaně hledají na místech, kde jsme spolu byli (nedávno se jeden asi po deseti letech objevil u mých příbuzných...) Jenom to zatím nikdo neunesl, protože je JINÝ. A bohužel, syn mi tohle vynahradit nemůže... vím, že mne má moc rád, já jeho taky, ale dokud budu žít s deficitem a vyčítat si, že jsem někdy něco neudělala, i když jsem možná měla, bude se to projevovat i na našem vzájemném vztahu. A to opravdu nechci.
|
|
|
|
|
|
|
| Mezzo | •
|
(4.9.2006 1:57:03)
No to je spíš dost smutné, že po tobě syn ani nevzdechnul když jsou mu 4 roky. Co až ti bude 60, taky se budeš chlubit tím, že po tobě syn ani nevzdechne jak je rok dlouhý. Mám ve svém okolí několik žen, matek dětí od mala odložených v jeslích a u prarodičů a věř mi, mají dost smutný život a stále bědují, jak se na ně jejich děti vykašlaly, ty zatím dělají jen to, co jejich matky zamlada. A naopak sousedka, celý život uklízečka se 4 dětmi je ve stáří obklopená velkou rodinou, když byla v nemocnici, dělali si rozpis kdo ji kdy navštíví, protože se najednou všichni nevešli do jejího pokoje. mezzo
|
| Dana | •
|
(4.9.2006 9:04:30)
A to já zase znám chlápka, se kterým maminka byla doma až do začátku školní docházky, věnovala se mu, jak mohla, myslela si, že je to tak nejlepší, a teď je mu skoro 40, na matku jenom nadává a navštívit ji jde jenom za předpokladu, že mu uvaří oběd.
Jiný kamarád byl zase od svého jednoho roku v jeslích, dodnes má s rodiči velmi hezký vztah a nedá na ně dopustit, pomáhá jim, jak může.
Tím chci říct, že nelze nic zevšeobecňovat a tvrdit, že čím dřív dám dítě na hlídání do nějakého zařízení, tím bude jeho vztah s rodiči v budoucnu horší. To je blbost.
|
|
| Rania | •
|
(4.9.2006 11:20:11)
není to o tom, jestli někdo někam někoho "odložil", ale o vztazích v rodině...Taky jsme chodila do jeslí i do školky a s rodiči mám výborný vztah, nedám na ně dopustit. Jak už tady bvylo naposáno, to, že matka zůstává s dítětem na MD 10 let není záruka toho, že s ní dítě bude mít dobrý vztah aneb o že s emu dostatečně věnuje. Jsou matky na MD, které sedí na pískovišti, hulí jednu za druhou a jeich starost spočívá akorát v tom, že na své dítě řvou...takže prosím mezzo nelze zevšeobecňovat!
|
|
|
|
|
| Kejklířka | 
|
(29.8.2006 8:41:34)
Monty,
jsi moc sama.Už od narození jsi sama a snažíš se, abys to cítila jako přednost. Tvůj život je pro tebe jistě důležitý, ale co tvůj syn? Co když se ho snažíš vychovat stejně "nezávisle". Rozhoduješ za něj a to je velká zodpovědnost, moc velká na jednu zoufale osamělou ženu.
|
|
|
|
| hanka | •
|
(28.8.2006 14:20:29)
Simčo,
já nechci nikomu vnucovat svůj názor, jen tak konstatuji svojí situaci, a snažím se respektovat tu cizí. Nemáme všechny stejné ani startovací ani průběžné podmínky. Ale každá z nás by se měla snažit, aby prožila co nejspokojenější život. Když některá má za to, že doma s dítětem je nejlíp, já jí to neberu. Já jen mluvím o těch důsledcích.Jinak je mi líto tvé osobní situace.
|
|
|
| Karolína | •
|
(28.8.2006 14:12:07)
To bude asi vyjímka, ze svého okolí, mám spoustu kamarádek s dětmi, nikdo takto neuvažuje, všechny chtějí práci a jsou ochotny vzít i tu podřadnou, kdyby je ovšem nějaký zaměstnavatel vzal, většinou dostanou přednost bezdětné. Vaše kamarádka, byť má VŠ, jak píšete, je extrémní případ a možná by měla navštívit psychologa, problém může být i jinde.
|
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(28.8.2006 12:30:47)
Zdravotní sestro - já jsem pochopila, že píšeš, že práce pro zdravotní sestry je - ale uklidním tě - u nás ani pro ně ne. Ano, v Praze, Brně, Plzni - prostě tam, kde jsou doktoři, nemocnice, stacionáře budiž. Ale u nás nic takového není a pokud je nějaký domov důchodců, tak většinou úplně mimo civilizaci (stejně tak ústavy soc. péče - následek komunistické snahy odsunout staré a postižené mimo zraky veřejnosti), takže tam absolutně není spojení....
S.
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)