| Pavlína | •
 |
(28.8.2006 12:37:16)
...moje dětství například bylo parádní, báječné...ale...Určitě jsem častěji dostala vynadáno,než jsem byla pochválena. Určitě jsem mohla víckrát (nebo aspoň jednou?) slyšet, že mě rodiče mají rádi, nebo dokonce milují.. Já vím, že milují, ale neříkají to. Naši rodiče, jejich generace, nebyli naučeni to říkat. Smějeme se americkým filmům, že si pořád děkují, říkají si, jak se milují...Ale proč ne? Říkám to svýmu 18ti měsíčnímu synovi každý večer před spaním a mockrát za den. A chválím ho, pořád. Vím, je snazší chválit a obdivovat miminko, ale budu se snažit, aby mi to vydrželo co nejdýl... Říkala jsem si jako těhotná, při pohledu na maminku co mydlí dítě po zadku v supermarketu protože neposlouchá a hystericky na něj řve, ať taková nejsem... A když sebou tuhle malej flákl o zem v obchodě, protože "pocebuju tole", stáli jsme s manželem opření o nákupní vozík a usmívali se na sebe, jako bychom říkali: "Co teď?". Přešlo ho to rychle, nebylo potřeba dělat scénu... Musíme se prostě snažit, být lepšími rodiči, milovat své děti bez výhrady, takové jaké jsou. Což ale nemá nic společného s výchovou - já mu samozřejmě po ruce plácnu, když dělá něco co nesmí. Nerada, ale plácnu. Vychovat z dítěte člověka se zdravým sebevědomím - to je docela náročnej úkol. Je na každým, jak se toho zhostí.
|
| Jája | •
|
(28.8.2006 13:01:18)
Krásně řečeno.
Jsem trošku starší generace (48). Moje děti vždycky věděly, že je mám ráda, nemusela jsem jim denně říkat, jak je miluju. Když byl nějaký pproblém, řešil se. přesto jsem svou dceru ve 13 letech seřezala násadou na koště. proč? Domnívala se, že je děsně dospělá, že si může dělat co chce a přišla domů ve dvě ráno. Když se přišla zeptat, proč násadou, dostala odpověď, že rukama to nešlo, já je potřebuju na práci. A proč že vlastne dostala? Odpověď byla: "protože tě mám ráda a bojím se, že spadneš do špatné společnosti".
Jak byste se zachovali Vy, kdyby Vám přišlo 13-leté dítě ve dvě ráno a ymslelo si, že to tak bude pořád, protože ono to tak chce? Jak čtu Vaše reakce, možná byste mu domluvili, ale pozor, nesmíte zvýšit hlas, aby z toho Vaše nunátko nemělo psychické trauma!
|
| Rania | •
|
(28.8.2006 13:30:40)
Jájo, fakt trošku přeháníš. Nikdo tady nepíše, že se nemůže zvýšit hlas! O tom to není, je to o slovech, které použiješ.
V Tvém případě bych teda udělala křik, ale určitě bych ji nezbila násadou na koště. Nás táta sem tam přetáhl řemenem a tím, že jsem v ohnivém znamení, dosáhl akorát tak opak! Ale každé dítě je jiné, na některé platí spíše domluva, na některé násada na koště. na mne platila domluva.
|
|
| sedamyska | 
|
(28.8.2006 14:24:13)
jajo, urcite to tvoje deti vedely, ze je mas rada a nemuselas jim to rikat? zeptala ses jich nekdy? Vis, v dospelosti to spousta lidi pochopi, ze rodice mne teda meli radi, jenom to treba neumeli dat najevo, rict. Ale troufam si tvrdit, ze prave ten fakt, ze se to detem nerika, tak oni si kolikrat mysli pravy opak, ze radi mne nemaji. Myslim si ze deti i pubertaci nejsou natolik zrali aby pochopili materskou lasku, ze je mas rada za kazdou cenu, oni to slyset potrebuji. nemusi to byt za kazdou vetou, jasne ze ne, ale minimalne 1x za den to nasim rikam, treba jenom tak, bez priciny, mala si napr. vystrihuje a ja treba jdu kolem, stisknu ji za raminka a reknu "ja te mam tak rada" a jdu dal, ona treba ani nemusi vzhlednout, ale slysi to a do mozecku se ji to zapise. a pred spanim top ujisteni, ze mama a tata vas maji radi beru jako samozrejmost a neprijde mi to nijak divne.
13 leta dcera prijde ve 2 rano? nevim, ve 13 bych cekala, ze jste meli domluvenou dobu, do ktere se mela predesly vecer vratit domu. dejme tomu do 10(?), pockala bych asi dalsich 10min a paj ji sla hledat! Vim, ze mobily, tenkrat nebyli, ale vedelas snad kde se mela zdrzovat? zbiti nasadou od kostete pokladam za unahlenou reakci, kriky by urcite byly, postihy, kapesne pryc, tv, domaci vezeni, domluva na tom a na tom, o duvere, jak to udelat priste abyste tu duveru mezi sebou mely?
na druhe strane tvou reakci ale chapu, vyrustali jste v jine dobe, o citech se nemluvilo, natozpak verejne a vztazich v rodine.
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(28.8.2006 14:35:13)
SEDAMYSKO - nějak si nepamatuji, kolik že je JAJe let - tuším, že psala 45? Takže věkově se řadím spíše do "její generace" než do generace většiny tady z vás - je mi přes 42 - ale s tím, co jsi tu napsala (ve 14:24 - pro přesnost) plně souhlasím. S tím, že sice dnes vím, že mně naši měli rádi, ale nikdy mi to třeba táta neřekl, s tím, že se to snažím dětem říct co nejčastěji (malá je hrozný prevít a tak se s ní často zlobím, ale stejně před spaním slyší, že ji mám i přes to zlobení ráda. Velká je zase těžký pube, ale dokáži ji před spaním - když jsme před tím 2 hodiny diskutovaly o jejích životních priorotách, se kterými tak úplně nesouhlasím - říct, že js sice občas na zabití, ale my ji máme rádi tak, jak je a že mně jednou vnoučata pomstí :o)))) )
A to řešení situace se 13-ti letou dcerou - taky bych to neřešila koštětem ... Takže to nebude jen o věku a době, ve které jsme vyrůstali....
|
| Veruš | •
|
(28.8.2006 14:46:58)
Simčo, jsem "jiná generace", je mi 24, ale taky to znám... od svých rodičů/prarodičů jsem "mám Tě ráda" myslím nikdy neslyšela. Jasně, že dnes chápu jejich rodičovskou lásku, ale byly doby, kdy bych moc potřebovala slyšet "máme a budeme tě mít rádi takovou jaká jsi se všemi tvými vlastnostmi".
Takže se z toho snažím poučit a svým blízkým říkám od srdce jak je mám ráda a ne jenom takové to nervózní "však víš" se sklopenýma očima.
|
|
| Jája | •
|
(29.8.2006 10:31:04)
Sedamysko,
lepší, aby 13-letá dáma dostala násadou na koště než aby přišla domů těhotná. Ono takové to láskyplné přivinutí na hruď a špitání, jak se milujeme a máme rádi, nesedí v okamžiku, kdy zcela reálně hrozí, že 13-letá dívka, se kterou cloumají hormony, otěhotní. Kdo pak ponese následky? 13-letý človíček není schopen se samostatně uživit ani s dalším 14-letým puberťáckým manželem. Kdybych ji nechala, jen bych podporovala její nezodpovědnost. Otěhotněla jsi? To nevadí, to dítě vychováme. Fakt, jo? Leda tak v americkém filmu nebo šestákovém románu. V Čechách se odkládají porody na 30 let a více věku matky, pokud vím, tam v Americe taky, a já se měla usmívat nad 13-letou holkou, jak lítá po nocích a vrací se nad ránem? Ano, existuje antikoncepce. A co by to pomohlo, když puberťák neposlouchá? Tady máš antikoncepci a můžeš pokračovat, protože teď se nic nestane? Pak si vezmi drogy, z dívky může být ku*rva a pořád se jen milujeme?
Ano, moje dítě dostalo smetákem, ale jen a jen proto, ŽE JSEM HO VELMI MILOVALA!!
|
| Mirca, dcera 9 mes. | •
|
(29.8.2006 18:35:57)
Aj my sme parkrat dostali remenom, lebo rodicia nas milovali a chceli nas uchranit pred zlym svetom. Prostrednictvom strachu. Posluchli sme, lebo sme sa bali. Nie zleho sveta, rodicov. Ze nas zmastia znova. Nepoznam vacsie ponizenie pre dieta a vacsie zlyhanie rodica.
|
|
| Glove | •
|
(2.9.2006 9:15:18)
Nechci si hrát na mudrce, sám děti nemám, a hned z voleje mě lepší řešení popsané situace nenapadá, ale to, že jsi se strachy neovládla a lepší řešení té situace neznáš (a zjevně tě nezajímá), neznamená, že neexistuje.
A třeba s těmi drogami mě napadá tohle: Zavést dceru někam, kde jsou umírající v posledním stádiu AIDS, seznámit ji podrobně s následky žloutenek, promítnout dokument o tom, co udělal drogy s původně normálními dětmi z normálních bezproblémových rodin. Nedalo by to dceři víc, než třísky v zadku?
|
| Damila | 
|
(2.9.2006 10:38:27)
Glove,
určitě to myslíš dobře a vzásadě s tebou souhlasím.
Ale odstrašujících případů je všude kolem až moc. Děti se denně setkávají s hrůzami (ikdyž většinou zprostředkovaně, přes TV apod.), a přestože teoreticky znají co drogy mohou natropit, mají pocit, že se jich to "netýká". Tak jako každý z nás dospělých máme pocit, že "tohle se nám stát nemůže". Ale může. I sebelépe vychované dítě do toho může spadnout. Můžemě udělat něco málo pro to, aby se to nestalo, ale to je vše. Bohužel.
|
|
| Jája | •
|
(11.9.2006 11:29:49)
Moje dcera dostala v okamžiku, kdy byla asi rok v partě výrostků. Ta parta zpočátku blbla úměrně věku. V okamžiku, kdy dcera ve 13 letech začala chodit za školu a protože já bych omluvenky nepodepsala, řešila to lékařem, ten bohužel napsal omluvenku na všechno. Tahle parta výrostků nám vykradla byt (měla jsem vzít dceru do vězení, když už tam máme za krádeže jednoho dost blízkého příbuzného?). Pak se parta rozdělila na dvě skupiny, jedna kradla, vykrádala automobily, přepadala školní děcka, kradla mobily a obchodovala s nimi atd. Druhá začala fetovat. Dvě děcka skončily v pasťáku, jeden jako drogový dealer v base. To byl okamžik, kdy mi fakt přetekly nervy a dcera fyzicky dostala. Nejsm příznivec bití, ale po dobrém to už nešlo. Navíc dcera byla do té doby ve škole docela dobrá a já žiju na malém městě, jsem navíc samoživitelka. Kdybych kvůli jejímu blbnutí přišla o práci, kdo by nás asi tak živil, když otec nepovažuje za potřebné dát na dítě jedinou korunu? Myslíte, že bych jako samoživitelka mohla pořádat návštěvu na dni otevřených dveří nemocných s AIDS? To bylo před 10 léty. Kam bych asi tak mohla jet? Já jsem tehdy neviděla jiné řešení, takže jsem zvolila sice tvrdé, ale zato účinné. Tím úplně posledním by mohlo být vyhození dcery z domu (taky máme takové známé, co za nejstaršího syna už zaplatili desetitisíce na dluzích a on jde z basy do basy).
Je mi líto, že se to stalo, ale já jsem chtěla mít slušné dítě. Normální slošné dítě. Ne vymydlené a vzorné, ale taky ne zlodějku nebo feťačku.
|
|
| Bára | •
|
(11.10.2006 11:53:13)
Tak nevím, Glove. Moje 13letá dcera by byla 100% nadšená a okamžitě by se chtěla "nakazit". Nedávno slyšela o sebevraždě strýce a včera jsem byla podepsat revers, že ji nepošlu do léčebny pro sebevrahy. Násada od koštěte asi není nejlepší řešení a domluva taky nic moc. Nejhorší je, že Vy se můžete snažit o sebelepší výchovu, jenže nikdy nejste jediní, kdo má na dítě vliv. Je tu škola, spolužáci, táta, který s námi nežije, ale kterého dcera zbožňuje - prosadila si, že bude bydlet u něj a po měsíci skončila na psychiatrii. To pak člověk přemýšlí, jestli násada nebo domluva.
|
|
|
|
|
| Jana, děti 2000 a 2005 | •
|
(28.8.2006 14:51:26)
Pročítám tu reakce a nějak si nemůžu udělat jasno.
Občas si jako matka sahám nepochybně na dno kbelíčku s nervama, které dávno tečou. Naštěstí jen občas. A přiznám se, taky mi občas uletí něco ošklivého na adresu syna. Posledně když náš 6-tiletý přirazil silou našemu ročnímu prsty do šuplíku. Takže ve stresu mi ta věta "ty jsi snad úplně pitomej nebo co, jdi mi z očí ať tě nevidím" přišla adekvátní. Samozřejmě současně jsem nesla pořádně ješíší (právem) mimino do koupelny chladit fialovou ruku. Naštěstí jsem regovala rychle a chlazení pomohlo, byla ztoho jen pořídná modřina - na všech prstech, pěkně v řadě. Moc ráda bych věděla, jak bych na podobné situace měla reagovat, protože na běžné zlobení se snažím maximálně ovládat, tělesné tresty jsou vyloženě extrém - jejich použití je hodně hodně vyjímečné a spíš v afektu, protože nic neřeší. Ale pokud jde o zdraví obou našich dětí, při jeho ohrožení nějaké to slovo o hlouposti nepochybně padne. Ale padají i slova povzbudivá a to nepočítaně, stejně jako denní ujišťování že mám děti ráda. Samozřejmé je vysvětlování všeho, náš starší byl odjakživa vzteklejší a vše se mu muselo vysvětlit, aby byl ochotný poslouchat. Pravda, diskuse o tom proč, jak a nač je kolikrát nekonečná. Dítě neodbývám a muž se mi občas směje, že staršímu vykládám učivo střední školy. Nicméně stejně mám pocit že někde dělám chybu, protože když se něco nemá - a syn to po stopáté udělá a já se ptám jestli ví co udělal - ví. A proč to udělal? Neví. Tak zase já nevím co s ním. Obvykle to znamená odeslání do pokojíčku, aby se uklidnil a promyslel si, co a jak. Ne že by to za hodinu neudělal zase - momentálně jsem asi podesáté v řadě řekla větu "prosím tě nevšímej si brášky" - jak to vydrží dlouho, aspoň 5 minut???- byla to prosba směrem k 6-tiletému a tam bych čekala, že si to bude pamatovat....
|
| sedamyska |
|
(28.8.2006 14:59:24)
Vis, Jano, ja jsem asi poznamenana svym detsvim. vim ze mne moji rodice meli radi amji dodnes, dnes uz to vim. Ale naposlouchala jsem se kritiky az po usi, i kdyz tehdy to oni minili dobre, ale ty pocity jak moc mne to mrzelo ve mne jsou a nemdokazu si predstavit ze bych i presto ze by mi starsi prirazila mladsi prsty do supliku (nebo naopak) reagovala slovy ty si nemozny, si normalni?, ty pitomce, apod. proste to ze mne nevyjde, ja bych as vykrikla "jezis, co se deje, rychle pod vodu" a pak bych se dobirala jak se to stalo, udelal to schvalne jen tak pro srandu? nebo jako nehoda - nevidel ze tam ty prsty byly?
|
| Jana, děti 2000 a 2005 | •
|
(28.8.2006 15:25:30)
Sedamysko,
bylo a nebylo to schválně. Respektive, starší syn velmi často prostě vypne myšlení. Ví že se něco nemá, že je to nebezpečné, ale prostě to dělá. V prostoru, kde je na šířku asi metr místa a kde stál mladší a vytahoval hračky ze šuplíku, tam si starší vlezl na čtyři a začal se rychle točit. Nemusím snad říkat kolikrát jsem mu vštěpovala, že to nemá dělat, už proto že má brýle a špatně vidí a neví kam se může uhodit. Roztočil se a kopnul vši silou do toho šuplíku. Prostě nemyslel, asi na chvíli vypnul mozek, já nevím. Víš, kdyby to bylo občasné...před chvílí malého porazil na zem, chudák se pořádně praštil do hlavy. Ale obecně to zase nebylo až tak nebezpečné, stačilo staršího okamžitě odeslat do pokoje. Víš, mě štve že prostě neuvažuje. Já mu říkám denně - jestli se necítíš, jsi divočejší, běž radši k sobě do pokoje, tam se vyblbni a pak přijď, ale nech malého v klidu. Ale nefunguje to. Naštvou mě jen vyloženě kritické situace, na drobnmé škopení reaguju umravněním ale v klidu, že do malého starší najíždí odrážedlem (o víkendu), balí ho do deky a drží (každou chvíli), šťouchá do něj...skoro neustále. Plete si ho asi se psem (toho má babička a prý ho taky dost trápil, když tam byl na prázdninách). A mě to zlobí. Pravda je, že na tenhle divný "vypínací" rys mě upozorňují i učitelky z MŠ. Je prostě zvláštní. Jinak celkem chytrý, ale někdy má mozeček nastavený na OFF. A když jde hodně do tuhého, moje nervy z kyblíčku přetečou. Máš asi výhodu, že máš z dětství zakódováno, že ti to bylo nepříjemné - máš vnitřní brzdu. Já ji nemám a jistě jsi pochopila, že afekt je afekt, v ten okamžik se jde těžko uklidnit, ta první půlminuta je kritická. Nicméně nedávám v afektu tělesné tresty - jo občas bouchnu rukou někam do měkkého, chudák postel apod...
|
| Rania | •
|
(28.8.2006 15:31:12)
Jani, řekla bych, že Tvůj syn není vůbec zvláštní, tipla bych si, že jde o klasickou reakci na narození druhého potomka, prostě žárlí a chce na sebe upozornit. Kdyby mi máme denně říkala "jestli se necítíš, jsi divočejší, běž radši k sobě do pokoje, tam se vyblbni a pak přijď, ale nech malého v klidu", tak bych teda taky zlobila, protože bych měla pocit, že mne máma narozdíl od malého nemá ráda...
|
| Jana, děti 2000 a 2005 | •
|
(28.8.2006 16:04:21)
Ranio - ono to s tím odesláním jinak nejde. Mladší totiž má specifické zdravotní potíže a nemůže se zatím pohybovat "volně" po celém bytě,, ač chodí už od 10 měsíců. Máme ohrádkovými díly ohrazený obývák a to je jediný prostor, kde může malý být. Výhledově tak do roku by se to mělo zvolnit, ale zatím je to tak. Takže staršího syna de fakto žádám aby šel kamkoli jinam z prostoru mladšího syna = ten totiž nemá kam utéct. Stejně přijde za chvíli, že už bude hodný a může sem zase - jenže je otázka jak dlouho to vždycky vydrží. Jinak je to ale jeho trest-můj výchovný zásah - odejít, uklidnit se a přijít teprve až v normálním stavu. Upozorňuju že už je to ale slabý odvárek co dřív, on je z těch dětí co se vztekle zmítaly na zemi, jo jo...
Jinak ale ty výpadky že neví co dělá a dělá něco zjevně nesmyslného a nevnímal - ty měl už před narozením našeho mladšího, takže reakce na něj to spíš nebude... Stejně jako žárlivost - nevím, neřekla bych, on si právě stejně "hrál" (trápil) i s babiččiným psem a na toho by snad nežárlil, že... Spíš bych řekla, že se ještě nezklidnil (byl 2 týdny u babičky) a řádí s mladším a plete si ho s jejím psem, babička se totiž hodně divila, že starší syn není dávno pokousaný za to, co všechno pejskovi dělal. Bohužel její výchovná tendence je nechat ho dělat skoro všechno :-( - marně něco říkat, hrozím leda tím že ho tam přístě nepustím. Jenže upřímně řečeno, když tam byl - byl tu svatý klid...
|
|
|
| sedamyska |
|
(28.8.2006 15:45:44)
jano, chapu te, afekt je afekt, pokud to neni na dennim poradku, je to omluvitelne, ale pokud to slysi casto, tak se to v nem zapise, ze je pitomec. tipuju, jako rania, mozna na mladsiho zarli, nam se osvedcilo venovat starsi pozornosti, kterou mladsi jeste nemohla. tvuj starsi ma asi sest, co ho vzit na zmrzku a zduraznit ze to muzou jen velci kluci, maly bude muset jeste pockat, nebo do kina, co pomoc psychologa/ nemyslim to ve zlem, kdyz s tim clovek zkusenost nema, tak treba ti to nenapadne ze bys mohla to ci ono zkusit.
|
|
| Kačka, 2 děti a bříško | •
|
(28.8.2006 15:47:45)
Jani, neber si to. Už to, že o tom víš, je fajn. Určitě to nepřeženeš. Každý máme jinou povahu, jiné děti a jinak nervy v kyblíku. Když máš babičku či tetu, která ti bezproblémově pomůže a vyrovnané děti, je to o něčem úplně jiném. Mí dva kluci jsou starší než tvé děti a občas musím říct, že se chovají jako "tataři" nebo "tatrmani". Něco podobného tomu o čem píšeš. Padesátkrát opakuji stejnou věc, padesátkrát zjistím, že se opakují stejné neposlušnosti. Když sousedka zvýšila hlas na svou stejně starou holčičku, ta se rozbrečela. U nás to nestačí. Odpočívej, jak můžeš, oni z toho vyrostou.
|
|
|
| Bára a Naty | 
|
(30.8.2006 9:46:22)
Milá Sedamysko, neber to co teď napíšu jako rýpání, je to dotaz na něco co mě skutečně zajímá. V podstatě není adresován jen Tobě, ale všem zastánkyním láskyplné výchovy k silnému sebevědomí. Nebojíte se někdy, že vaše děti až dospějí, budou mít problémy s tolerancí druhých? Nikdo nejsme dokonalý a každý se někdy dostane do stresové situace, ve které nebude reagovat zrovna adekvátně. A jesli své děti naučíme, že je neomluvitelné a nepochopitelné když mamince ujedou nervy a zakřičí nebo použije silnější výraz, jak bude mít potom pochopení pro jiné lidi. Nemyslím si, že by se děti měly bít nebo se jim mělo nadávat, ale ani nesouhlasím s výchovou v duchu svět je krásný, chápavý a nejdokonaleší tvor na něm jsi ty, mé dítě. Vstup do skutečného života může být pro takové dítě trochu šok. Nemyslíte?
|
|
|
| Damila |
|
(28.8.2006 15:40:35)
Jano,
jak to tak čtu, jde asi o "normální" žárlivost.
Ale úplně věřím, že je to naprosto nesnesitelné a vysilující.
Moji kluci se taky často perou. Ale měla jsem stěstí, že ten divočejší se narodil až jako druhý. Kdyby to bylo naopak, bylo by to PEKLO!!
Ale i tak jsme se nevyhli tomu, že starší byl mnohokrát pokáraný za to, že ublížil mladšímu, a přitom jsme neviděli jak to vše začalo, a že to byla často jen reakce na provokaci mladšího...
Samozřejmě nepodezírám vašeho ročního synka, že by staršího nějak provokoval, tam to bude o něčem jiném.
Přeji hodně sil a ještě více lásky , protože jinak to snad ve zdraví zvládnout nejde!
|
|
|
| Jája | •
|
(28.8.2006 15:06:47)
Dcera dostala tak po půl roce blbnutí, když domluvy, vysvětlování ani zvýšený hlas nepomáhaly a návraty byly stále pozdnější. Pak dala nějaký čas pokoj a nakonec ji přesvědčila "hra na...". Já budu zlobivá dcera a ona nerudná matka. Po deseti inutách zareagovala skoro stejně a problém pochopila hned.
Já to tu uvedla jako příklad. I mně se kdysi moc líbila americká výchova. Dítě jako dospělý. A co zo toho? Neúcta ke starším, samolibost, vměšování se do všeho (což je dáno i politikou. Kdo se nekamarádí s američanem, je na ose zla a je třeba ho vybombardovat, a je jedno, jestli je to Afghánec, Jugoslávec, Iráčan nebo Jordánec, Amerika válčí v hodně zemích světa - to má být pro mně důkaz lásky? Ke komu? K sobě samému?). Nezlobte se, ale mně je milejší, když se věci vyjasní hned - dítě třeba dostane pohlavek a je jasno. Američani se zase ujišťují, jak se děsně navzájem milují a pak v zájmu svého blaha vybombardují cizí stát. Kdyby se pobili jen vojáci, tak ať se pobijou, je to jejich řemeslo. Co ale mají ve válce dělat ženy a děti?
|
| Damila |
|
(28.8.2006 15:26:29)
Jájo,
tak to mi mluvíš doslova z duše, s těmi Američany. Sama bych to tak nedokázala říct, ale přesně tak to cítím i já!
|
|
| sedamyska |
|
(28.8.2006 15:59:19)
myslim, ze trosku odbocujes jajo, ja vubec neobhajuju tzv. americky styl vychovy. V Americe jsem nikdy nebyla, ani zadne pratele tam zijici nemam. ja to spis myslim jako celkove jiny pristup. Souhlasim s tebou, tak jak ty americke deti vidis ty, i kdyz si myslim, ze mvyjimky se urcite najdou. Ale ono to jde, i brat dite jako partnera, diskutovat, nepouzivat kriticke poznamky, netrestat fyzicky, ale pritom se drzet zasad, pravidel a mantinelu, ktera si jako rodina nastavime. nase deti vedeme k tomu, aby se chovali uctive ke starsim, ucime je pozdravit, poprosit, podekovat, byt slusni, ale taky treba umet se omluvit druhym, respektovat nazory jinych a take prizpusobit se pravidlum, ktera se nam treba nemusi vubec zamlouvat. napr., detem se nelibi, ze p.uc. nenechava sedet kamarady spolu, nebo ze jim treba rika prijmenim. Ano, mne by se vic libilo, kdyby detem rikala krestnim jmenem, ale tady je treba respektovat ucitelku. je to jeji vyuka, a musi si zvyknout na to, ze se jim bude rikat prijmenim. kdybych s tim mela problem, tak to budu resit pres ucitelku a ne pres dite, jak by to treba resil jisty zpusob americke vychovy - ona nam rika prijmenim, tak ji budem bojkotovat apod.
To jsem prosim uvadela jako priklad.
|
|
| Xantipa. | 
|
(28.8.2006 16:39:02)
ale kde jsi vzala ten pocit, že pokud budu s dítětem jednat ne z hlediska síly, jak navrhuješ Ty /viz. jeden pohlavek a je to/, že z toho automaticky vyplývá neúcta apod. V Americe jsem nežila, tak nevím. Ale co se mi moc líbí - je schopnost dětí diskutovat - i na školách. Tady když dítě chce diskutovat, ihned je skoro potrestáno a nedej bože, kdyby náhodou snad nechtělo souhlasit s učitelem a mít jiný názor.
Snažím se, aby děti pochopily zákon akce a reakce, tj. něco udělám a musím očekávat nějakou reakci a nést za své rozhodnutí důsledky. Ovšem reakce z mé strany jako rodiče nesmí být pohlavek. Co je na tom špatného, když dítě si dovolí chtít diskutovat. I diskuze se musí naučit, jenže co je to platné, když doma se snažíme diskutovat a ve škole prý není na diskuze místo - a to bohužel nikdy. Tak tohle se mi zrovna moc nelíbí a chtěla bych změnu.
A navíc, píšeš že tzv. americká výchova je výchova "spratků". Já jich viděla spoustu, ale žádní neprošli tzv. americkou výchovou, ale spíš výchovou tzv. tvrdé ruky - a to je lepší?
|
| Jája | •
|
(28.8.2006 17:27:33)
Moje dítě občas dostalo pohlavek, jedno dostalo násadou od smetáku. Přesto si myslím, že byli vychováni dobře. Kamarádi a spolužáci jim závidí, že je rodiče berou jako dospělé (naší dámě je 23 let, studuje VŠ, umí 3 jazyky a já věřím, že po ukončení studií najde rozumnou práci). Moje dítě blblo v pubertě jak nikdo. Já vychovávala tvrdou rukou, oni ne. Nechtěla jsem dítě nechat na pospas pubertálním kamarádům a partě, dítě mělo na víc, než aby sklouzlo k drogám. Já jsem dneska na děti hrdá, protože jsou dobří a umí se poprat se životem, oni mají problém a považují děti za nesamostatné a pomalu neschopné vlastního života, a to prosím ve věku 25 let. Kdo z nás je teda lepší rodič?
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(28.8.2006 17:34:25)
Jájo,
jenže tohle máš prostě individuální, žádná výchova nic nezaručuje, maximálně vytváří předpoklady, ale na 100% to není... když to budu brát za sebe, mne doma asi do 12ti řezali jako psa, než jsem se začala bránit, od 14ti si mi nikdo nedovolil něco zakázat, protože bych se mu leda tak vysmála, prošla jsem si obdobím alkoholický i drogový závislosti a v 25 jsem založila firmu s obratem skoro milion ročně ve dvou lidech. V prvním roce fungování, podotýkám. Přes to, co jsem prožila, proto, co jsem prožila? Těžko říct, prostě mám takovou... osobnostní strukturu. :o)
|
|
| Xantipa. |
|
(28.8.2006 21:31:44)
Je to, jak psala Monty. Na mě bys v pubertě smetákem sáhla jednou - a pak už nikdy - v tom jsem měla už tehdy jasno. Jasně, byla jiná doba, takže po matuře nebylo na výběr - já byla nejstarší, takže to bylo jasné - dali jsme Ti všechno, co jsme mohli, tak ahoj - končíme. A bylo. Na drogách jsem neskončila. Myslím, že se sebou mohu být spokojena - mám snad i víc, než jsem kdy doufala, ale člověk nikdy neví, co ho čeká za rohem. Mé dceři teprve bude 18 a mám i mladší děti, nevím, jaká jsem matka. Chci být pro ně ta nejlepší. Ale nedělám si iluze, je naivní si myslet, že jsem skvělá matka, těžko řít, kdo je.
Tvá otázka - tak kdo je lepší matka - mi připadá, jako když se malé dítě chlubí - já mám lepší auto, heč! Promiň, ale já to tak cítím.
Dcera i syn se učí skvěle, nevím, když budou chtít, mohou vystudovat VŠ, to ale záleží na nich. A i kdyby nevystudovali, no a co? Budou pak něco míň? Opět záleží jen na nich, jak se k životu postaví. A já jen mohu doufat, že svou výchovou jsem snad přispěla k tomu, aby mohli být šťastní. Nejde mi jen o jejich vzdělání, chtěla bych, a moc, aby byli šťastní.
A abych odpověděla - k z nás dvou je lepší matka? To vážně nevím a navíc - co je měřítkem pro toto hodnocení? To také nevím.
|
|
| Milly36 | 
|
(28.8.2006 23:22:38)
Cau Jajo,
teda Ty jsi ale drsnacka. Nasadou od smetaku. :-)) Kdyz dojdou argumenty, prichazi na radu hruba sila, co? Hm. Pokud jsou z nich radni, poslusni obcane..., urcite jsi je vychovala spravne. :-))) Ted schvalne prehanim.
Jinak souhlasim s Xantipou o te Tve tak trochu detinske vyzve tak kdo z nas je teda lepsi rodic. Ta primo vola, ze si vlastne nejsi tak jista... Proc bys jinak mela potrebu si neco dokazovat?
Za dalsi - proc sem PROBOHA SVATEHO pletes valku v Iraku????? Nechapu. Proc ta protiamericka nalada? Nedam Ti presna cisla, ale vetsina Americanu s tou valkou nesouhlasi (ja taky ne - aby bylo jasno, nez me nekdo napadne) a budes se mozna divit, ale VETSINA z nich prave nevalci v Iraku, ale zije normalni obycejny zivot jako Ty anebo ja... Do prace, z prace, deti do skoly, ze skoly, na krouzky...
Je podle mne dost podle (carka nad e) a taky hloupe to svest na VSECHNY Americany bez rozdilu. Neznas prislovi o hazeni do jednoho pytle? Ja primo nesnasim, kdyz mi nejaky cizinec rekne, ze vsichni Cesi jsou zlodeji. Pred chvili jsem tu nekomu psala, ze kdybych mohla, tak bych nektere lidi poslala na rocni zkusenou do sveta (kamkoliv, ne jen do USA), aby zjistili, ze NIKDE NA SVETE neni vsechno jen cerne anebo jen bile. Rozsiruje to obzory. Clovek vidi na vlastni oci a porovna si s tim, co slysi ci cte v mediich...
K americke vychove - s nekterymi vecmi nesouhlasim, nektere mi naopak otevrely oci. Ja sve deti vychovavam podle sebe a je to jen moje vlastni vec. A zrovna tak respektuji vychovne prostredky ostatnich (i tu Janinu nasadu od smetaku - uprimne - je mi to sumafuk:-). Co vlastne, Jano, vis o Americe? Zila jsi tu? Jak vis, ze VSECHNY americke deti jsou nesamostatne apod.?
Myslim, ze pro zakomplexovane Cechy je tohle vecne kritizovani a kibicovani druhych (ted myslim vseobecne) typicke. Vzdycky si neco najdou. Cechum chybi JAKO SUL vzajemny respekt.
Verim, ze deti jsou taky "jenom" lidi a ze clovek nevychovava DETI, ale DOSPELAKY, jestli mi rozumite, co myslim. Na dospelaka bys asi tezko sahla. Je to o Tve vlastni vychovne chybe - nejen stanovit pravidla a hranice, ale take DUSLEDNE a to bych podtrhla, dusledne dodrzovat jejich plneni. A ty hranice znamenaji - udelas to a to, nasledky jsou takove a takove a POKAZDE to DODRZET. A to je prave na vychove deti to nejtezsi - vlastne vychovavame sebe sami - v duslednosti a TRPELIVOSTI.
A toz tak.
Milly
P.S. Sorry za dlouhy prispevek.
|
| Jája | •
|
(11.9.2006 13:26:22)
Moje dcera dostala v okamžiku, kdy byla asi rok v partě výrostků. Ta parta zpočátku blbla úměrně věku. V okamžiku, kdy dcera ve 13 letech začala chodit za školu a protože já bych omluvenky nepodepsala, řešila to lékařem, ten bohužel napsal omluvenku na všechno. Tahle parta výrostků nám vykradla byt (měla jsem vzít dceru do vězení, když už tam máme za krádeže jednoho dost blízkého příbuzného?). Pak se parta rozdělila na dvě skupiny, jedna kradla, vykrádala automobily, přepadala školní děcka, kradla mobily a obchodovala s nimi atd. Druhá začala fetovat. Dvě děcka skončily v pasťáku, jeden jako drogový dealer v base. To byl okamžik, kdy mi fakt přetekly nervy a dcera fyzicky dostala. Nejsm příznivec bití, ale po dobrém to už nešlo. Navíc dcera byla do té doby ve škole docela dobrá a já žiju na malém městě, jsem navíc samoživitelka. Kdybych kvůli jejímu blbnutí přišla o práci, kdo by nás asi tak živil, když otec nepovažuje za potřebné dát na dítě jedinou korunu? Myslíte, že bych jako samoživitelka mohla pořádat návštěvu na dni otevřených dveří nemocných s AIDS? Nebo že bych mohla na sociálce vysvětlovat, že nemám vlastní příjem, protože moje dítě blbne, potřebuje teda zvýšený dohled, takže já jsem dala v práci výpověď a teď nemáme z čeho žít? Já byla ráda, že jsme nemusely prodat byt, ve kterém bydlíme a který jsme zdedily po mých rodičích (nemám je od svých 14 let, zabili se při havárce). To bylo před 10 léty. Já jsem tehdy neviděla jiné řešení, takže jsem zvolila sice tvrdé, ale zato účinné. Tím úplně posledním by mohlo být vyhození dcery z domu (taky máme takové známé, co za nejstaršího syna už zaplatili desetitisíce na dluzích a on jde z basy do basy. Vždycky se vrátí domů. Navštívit tu rodinu je problém, pokud se nebojíte, že Vám povedený synek něco ťohne, protože potřebuje peníze).
Je mi líto, že se to stalo, ale já jsem chtěla mít slušné dítě. Normální slušné dítě. Ne nějaké vymydlené a vzorné, ale taky ne zlodějku nebo feťačku.
Sorry za delší příspěvek. Jsem možná někdy drsňák, kdybych nebyla, měla bych to asi horší.
|
|
|
|
|
|
|
| Katka | •
|
(7.9.2006 14:14:21)
Já jenom, jak jsem tak četla tvůj příspěvek, tak jsem si vzpomněla na jednu událost, když mi bylo 15 (nyní 26). Vrátila jsem se domů z koupaliště o tři hodiny později, než jsem byla s maminkou domluvena. Potkala jsem se s ní cestou domů, jak mě už šla hledat. Nevynadala mi, ani nekřičela. Ale jak jsem ji viděla - tu hrůzu, jestli se mi něco nestalo.. No, nikdy více jsem to neudělala. Vidět její strašný strach, smutek a zklamání bylo něco hrozného.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)