| Vladan | 
 |
(8.8.2006 13:38:45)
Milado (mimochodem - krásné jméno),
ano, chápu, že je to o přesném vysvětlení a o přístupu. A vím, že to Maceška už píše dlouho.
Nicméně, pokud např. Maceščina Michalka nebude mít na sobě to tričko "Nejsem nevychovaná, jsem autistka", tak lidi její chování nepochopí a bude je pobuřovat, rozlaďovat a já nevím co ještě. Takže i lidé, kteří autismem trpí (Trpí jím vlastně??) se musí buď naučit své postižení lidem vysvětlit (i když si to dost dobře neumím představit - Dobrý den, jsem Roger a jsem autista, proto se občas chovám divně???) a nebo prostě korigovat, jestli to nějak jde. Musí - všechny hrany se jednou otupí a pokud jde o formu autismu, která dovoluje relativně běžný způsob života, tak se prostě nástrahy této jinakosti musí naučit autista zvládat. A pokud možno sám.
Maceška taky psala, že Roger udělal možná chybu, že si tu brigádu nevyjednal sám. Vidí to z pohledu rodiče autisty i autisty samotného.
Otázkou je, kdo tu vlastně udělal chybu? Roger a nebo jeho rodiče???
|
| Líza | 
|
(8.8.2006 13:55:41)
Přemýšlím, co mi přijde tak nesmyslné na slovním spojení "korigovat svůj autismus"... nedovedu nadefinovat - je to jako bys chtěl, aby někdo korigoval svou slepotu.
|
| Vladan |
|
(8.8.2006 14:05:10)
Slepota se koriguje slepeckou holí. Nebo slepeckým psem. Buď bude člověk neustále odkázán na pomoc druhého (asistenti, ústavy) a nebo se nějak naučí s tím žít a přizpůsobit se společnosti.
Já si taky neumím představit jak. Nejsem autista, takže do hlavy jim nevidím. Ale co jsem se dočetl na serveru o autismu i od autistů samotných, tak to přizpůsobení se, aspoň částečné, časem přijde.
Nevím, jestli je to správný příklad, ale Maceška na svých stránkách psala "Houpala se sem a tam. A protože věděla, že je to pro nás nepříjemné, přehodila při tom houpání přes sebe deku". Tady nejse o tu větu, ze které člověku běhá mráz po zádech - ale o to pochopení citů druhých - něco ti vadí, tak se snažím se chovat jinak - přesměrovat své chování.
Zaplétám se do toho čím dál víc a matky autistů mi možná teď spílají největších magorů na světě - ale bohužel svět je takový, jaký je a člověk se v něm musí naučit žít se všemi křížky, co mu jich Bůh nadělil (a že občas byl hodně štědrý:-()
|
| Aruba | 
|
(8.8.2006 14:25:07)
Vladane, nemáš pravdu. Viděl jsi můj předchozí příspěvek s příběhem o tom, jak to dopadá, když rodiče své trochu jiné dítě nutí do "normálního života" jak ty tomu říkáš?
Ještě k těm zaměstnavatelům. Už jsem to na rodině 2xpsala, tak kdo četl, ten to přeskočí. Už 5let u nás platí zákon, který na jedné straně firmám a institucím nařizuje kvóty pro zaměstnávání zdravotně postižených a na straně druhé finančně zvýhodňuje firmy, které zaměstnávají větší počet těchto lidí.
Pokud firma má více než 25 zaměstnanců, musí zaměstnat jednoho se ZPSkou. Jinak platí pokutu.
Pokud naopak jiná firma zaměstnává více než 50% zdravotně postižených, může žádat o podporu z Úřadu práce. Existuje více druhů podpor.
Je s tím hodně papírování ale v konečném důsledku jsou spokojení všici - postižený zaměstnanec, zaměstnavatel i stát.
Jo a mmch, lidé plně invalidní jsou podle paní z našeho´up nedostatkové zboží. Firmy si je totíž už rozebraly. Na jejich pracovní místa jsou totíž největší podpory.
|
| Vladan |
|
(8.8.2006 14:36:31)
Ano, určitě jsou některé mé názory špatné. Beru to spíš z pohledu člověka, který se s jistými omezeními v životě už musel poprat sám. ZTP mám vyřízenou, ale při pohovorech se s tím zaměstnavateli rozhodně nechlubím. Mám své zkušenosti.
Osobně bych pro Rogera z té nešťastné brigády viděl jedno pozitivum. Byl šťastný a dobrý, když měl dělat něco "titěrného", jak napsala autorka. Z toho by on i jeho rodiče mohli vycházet a zaměřit se, co se týká zaměstnání, právě tímto směrem.
|
| maceška | 
|
(8.8.2006 15:01:59)
Myslím, Vladane, že v tomhle se nedá říct, čí názory jsou dobré a čí špatné. Každý to může vnímat jinak. Třeba my se snažíme učit děti, že mají svou hodnotu, i když mají třeba nějaké životní omezení. Neříkáme Michalce, že je postižená, ale že je autistka - a autismus znamená, že některé věci, která ona dokáže úplně mimoděk, my prostě nezvládneme, a jiné, které úplně mimoděk dokážeme my, nezvládne zase ona. Nejde o to, kdo je lepší, ale kde bude žít, a co pro ni bude důležité. Míše nedělá problém říct, že je autistka, protože jsme to zkrátka nikdy neprezentovali jako něco méněcenného, a ona se nad tím touto optikou nezamýšlí. Jiné děti s tím ale potíže mít mohou. To je těžko takhle od boku říct.
Přesto ale souhlasím s Arubou, že máme-li my ostatní vycházet vstříc těm, kdo mají nějaké omezení, musíme o tom vědět a případně dostat i návod, protože nejsou všichni lidé vševědoucí. Jen dobrá vůle často nestačí. Nemyslím si, že je správné chtít po tom, kdo má nějaký handicap (jakýkoliv), aby se vyrovnal nám zdravým, ale že bychom měli umět najít cesty, jak mu v životě vytvořit podmínky, za kterých může žít tak normálně, jak to jen jde. Tedy člověku, který nemůže chodit, nebudeme říkat "jen to zkus, všichni chodí, tak to musíš zvládnout taky", ale dáme mu vozíček, vytvoříme bezbariérové obchody, cesty, autobusy...
|
| Vladan |
|
(8.8.2006 15:13:00)
Maceško, díky. Otevřela jsi mi oči. Největší problém s autismem je zřejmě ten fakt, že není vidět. DS je na člověku patrný, tak se osoba, která se s člověkem s DS setká, na to nějak psychicky připraví. Michalka je šikovná holka, na fotkách velmi hezká, skvěle maluje...člověk by neřekl, že by se měl připravit na nestandartní chování. A to je možná ta chyba...
Ten příměr k autobusům a vozíčkům je skutečně perfektní. Uvědomil jsem si, že se na celou věc musím dívat trochu jinak.
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(10.8.2006 9:51:38)
Vladane, i slepec s holí a se psem je odkázán na pomoc okolí.
Jen by mě zajímalo, když tedy vezmeme, že poruchu sluchu budem kompenzovat naslouchátky a slepci si vypomůžou tou holí, jak přesně si představuješ kompenzační pomůcku pro autistu. Fakt tak asi nejvýš to tričko s nápisem...
|
| Vladan |
|
(10.8.2006 11:43:38)
Toť otázka. Už jsem se nad tím zamýšlel, jak jsi si mohla přečíst. Nevím - možná nějaká kartička, jako mají lidé, trpící...jak se jmenuje ta choroba, co se u ní pořád usíná? Myslím, že česky se to nazývá chorobná únava nebo spavost.
Jo, možná je to o přístupu. Být schopen přijít a říct: "Jsem autista, možná se budu chovat divně". Vážně nevím.
Ale čím dál postupuje tahle diskuze, tím víc se zase kloním k názoru, že rodiče Rogera udělali chybu...
|
| Slunečnice | •
|
(10.8.2006 12:05:10)
Možná se obávali, že kdyby "vyšli s barvou ven", že by hoch na brigádu nebyl přijat.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(10.8.2006 12:29:16)
Já teda ještě něco doplnim.
Už jsem kolikrát uvažovala, co bych napsala synovi na tričko. Není autista, ale to je fuk, princip je podobný. Kartička by musela obsahovat nejen diagnózu, ale i návod jak k takovému člověku přistupovat (jednak to spousta lidí neví a druhak i děti se stejnou diagnózou jsou různé). A mělo by to být stručné, aby se to dalo rychle přečíst - třeba na úvod komunikace s prodavačkou v obchodě.
Bylo by tam v našem případě asi toto:
"Mám poruchu řečového centra. Pomůže mi, pokud na mě budete mluvit jako na cizince, který má jen základní slovní zásobu."
Myslíte, že to je dost srozumitelné? Že by třeba té prodavačce došlo, že má používat běžné výrazy (žádná méně obvyklá slova), jednoduché věty a víc ukazovat? A že problém není v inteligenci?
Stručnější by bylo, kdyby syn říkal "Neumím dobře česky.", což by byla vpodstatě pravda, ale kdoví, jestli by se pak ten cizí člověk nepokoušel komunikovat anglicky nebo jinou cizí řečí.
Počítám, že ty dvě věty, které jsem vymyslela pro našeho syna, bude schopen se naučit (pokud to půjde dobře) někdy po nástupu do školy. Do té doby stejně nikam nebude chodit bez doprovodu.
|
| Klára (2děti) | •
|
(10.8.2006 12:48:08)
Nemáte někde blízko malý krámek s obsluhou? Nebo menší sámošku, kde se lidi s personálem znají? Můj synovec měl problémy s komunikací, ale mohl ve dvou blízkých krámcích nakupovat, protože ho znali. Sestra se tam stavila sama, bez něj, poprosila personál, aby s ním komunikovali určitým způsobem a oni si dokonce napsaly její telefon, aby ji v případě potíží mohli informovat. Kluk trpěl chorobným strachem z lidí, v každém viděl nepřítele. Nebyl agresivní, ale na pocit ohrožení reagoval křikem a sprostými slovy. Jednou, nebo dvakrát to nezvládl a udělal cirkus, ale prodavačky věděly, jak reagovat. Však jim pak donesl kytky a omluvil se. Musím říct, že jim prodavačky moc vyšly vstříc a klukovi ohromě zvedlo sebevědomí, když mohl říct - nakoupil jsem rohlíky. Byla to součást terapie a bylo prima, že mu i ty cizí ženský pomáhaly.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(11.8.2006 0:29:39)
Kláro, já ho ještě nemůžu pustit na nákup samotnýho - je mu 5, pravděpodobně by se mi ani nepodařilo vysvětlit mu co má koupit a musel by jít asi 500 m po silnici, neb tu ve vsi nemáme chodníky. Navíc ve zdejšim krámku prakticky nic nemaj, takže jezdíme do města do supermarketu.
Syn se kontaktu nebojí, běžně ho posílám, ať si sám koupí třeba točenou zmrzku, když mu dám drobné přesně, aby prodavačka snadno pochopila, zda chce malou nebo velkou. On se i snaží, ale lidi mu nerozumí, neb skoro nemluví - zatim neumí říct snad ani jednu potravinu (z týhle oblasti umí říct jen ham), může jen ukazovat obrázky.
Existuje moc hezká pomůcka - taková tabulka s obrázky, které si tam sami vložíte a namluvíte jak se vyslovují. Dítě pak může přijít k prodavačce, zmáčknout příslušný obrázek a ono to za něj řekne slovo. Zároveň si dítě fixuje jak se té věci na obrázku říká. Jenže to stojí asi 5 tisíc, tak jsem zůstali u ukazování obrázků - ty si tisknem stránku A4 za 15 korun...
|
|
|
| Klára (2děti) | •
|
(10.8.2006 12:50:21)
Nemáte někde blízko malý krámek s obsluhou? Nebo menší sámošku, kde se lidi s personálem znají? Můj synovec měl problémy s komunikací, ale mohl ve dvou blízkých krámcích nakupovat, protože ho znali. Sestra se tam stavila sama, bez něj, poprosila personál, aby s ním komunikovali určitým způsobem a oni si dokonce napsaly její telefon, aby ji v případě potíží mohli informovat. Kluk trpěl chorobným strachem z lidí, v každém viděl nepřítele. Nebyl agresivní, ale na pocit ohrožení reagoval křikem a sprostými slovy. Jednou, nebo dvakrát to nezvládl a udělal cirkus, ale prodavačky věděly, jak reagovat. Však jim pak donesl kytky a omluvil se. Musím říct, že jim prodavačky moc vyšly vstříc a klukovi ohromě zvedlo sebevědomí, když mohl říct - nakoupil jsem rohlíky. Byla to součást terapie a bylo prima, že mu i ty cizí ženský pomáhaly.
|
| JiBi | •
|
(10.8.2006 15:48:14)
To je velka pravda, myslim, ze by si nezasveceni mysleli, ze nejaky cvok o sobe takto dava najevo, ze je ridicem nebo ma vrely vztah k autum. Mame v PP kluka, u nehoz bylo podezreni na tuto nemoc a kdyz jsem to rekla jeho bio matce, tak na me tak divne koukala.
|
|
| alena | •
|
(10.8.2006 21:11:26)
Tak, tak. Myslím, že tyto články čte přece jen dost specifická skupina lidí zpravidla oplývajících pochopením. Z praxe mám bohužel jiné zkušenosti.
A kdyby nechápali či nechtěli chápat jen laici... Dovolím si upozornit na http://www.infoposel.cz/?idm=clanky&idr=24&idc=1155107933
(Průkaz, který nikdy nepřijede).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)