| Hana R. | •
 |
(29.7.2006 0:09:18)
S vědomím, že na sebe svolám hromy blesky, se musím pozastavit nad situací, kdy se matka rozhodla přijmout dítě, aniž by pro něho měla tatínka. Zdá se mi, že adoptované děti mají to mají těžké svým začátkem života, vyrovnáním se s tím, že jsou "z domečku" a nevím jestli je zodpovědné k tomu přidávat ještě trauma dítěte z neúplné rodiny, případně trauma s přijetí nového tatínka.
Argument, že všechno je lepší než DD, neobstojí. Tříměsíční miminko by jistě bylo lehce umístitelné do úplné rodiny. Pisatelka článku by jistě časem našla partnera, jemuž by adopce dávala hezký pocit a mohli adoptovat dítě společně. takto se mi zdá, že řešila především svoji potřebu mít dítě, děj se co děj.
|
| Kristýna+Robík | 
|
(29.7.2006 1:27:33)
Tak, aby nedošlo k mýlce. Příběh, který paní Frantíková napsala není autobiografický. Paní Frantíková je zasloužilá několikanásobná pěstounka, nikoliv osamělá adoptivní matka.
Nebudu argumentovat, že všechno je lepší než DD, i když si to myslím. Ale spíš by mě zajímalo to trauma z neúplné rodiny? Dnes, kdy se rodí třetina dětí mimo manželství, už není neúplná rodina v dětském kolektivu společenským stigmatem. Také se uvažuje o změně terminologie, lepší možná je rodina s jedním rodičem nebo tak něco, než termín vyjadřující deficit.
A s tím nacházením vhodných partnerů pro ženy, které nemohou mít vlastní dítě to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
|
| Marta | •
|
(29.7.2006 1:32:05)
Kristýno, myslím že trauma z neúplné rodiny je. Pro dítě je přirozené a potřebné mít oba rodiče.
A o traumatech z neúplné rodiny se popsalo mnoho literatury. To že se třetina dětí narodí mimo manželství s tím nesouvisí. Ani tolik nesouvisí co tomu později řeknou děti ve škole. Nejhorší věci se dějí v dítěti uvnitř, když mu někdo z rodičů chybí.
|
| Dag-mar | 
|
(29.7.2006 1:35:42)
Já jsem taky přesvědčená, že je lepší mít aspoň jednoho člověka, který dítě miluje a je tu jen pro něj, než žít v KÚ, kde na jednu "tetu" připadá 8 drobečků, kteří vyžadují a potřebují celodenní pozornost a lásku.
|
|
| Kristýna+Robík |
|
(29.7.2006 1:47:33)
Mám na mysli míru traumatu. Domnívám se, že, když jsem byla malá já v osmdesátých letech a někdo měl rozvedené rodiče nebo byl nedejbože adoptovaný, byli jsme z toho jako děti docela vyjukaní, protože se o tom mluvilo jen šeptem. Ten počet dětí mimo manželství jsem tam napsala jako ilustraci změn pojetí rodiny ke kterým objektivně dochází. Dnes v těchto věcech panuje větší otevřenost a pluralita, takže se mi to zdá snáze překonatelné. Já sama jsem single matka vlastního dítěte, kterému bude brzy šest let a zatím to ve školce nepotřeboval řešit. A to už jsme řešili, že některé děti jsou z domečku, některé mají jinou barvu pleti nebo mluví jinou řečí, některé jsou tělesně postižené a těm všem, že je třeba ve školce pomáhat, aby jim nikdo neubližoval. To, že žijeme bez tatínka chápe hlavně jako důvod, proč mu nepořídím sourozence a hned navrhl, že bychom si mohli vzít nějakého z domečku, že už by byl aspoň větší a nebrečel by.
|
| Marta | •
|
(29.7.2006 1:55:18)
Tu míru traumatu posoudí spíše psycholog, nebo možná i kritická a otevřená matka.Nerozumím přesně co tě trápí.
V té školce moc traumat nepobere, horší je pro něj to JEHO vnitřní "proč nejsem s tátou" A do jaké míry to má, víš ty. Mluvíte s ním o tom? Rozumíte si? Umí se otevřít a přijímat? Jestli ano je to na dobré cestě, ale pořád na začátku.
|
| Kristýna+Robík |
|
(29.7.2006 2:16:01)
Marto, mě nic zvláštního netrápí. To chci právě říct. Protože malého taky ne, akorát by chtěl toho sourozence. V hlavičce se mu honí ledacos, ale otázka, "Proč nejsem s tátou?" opravdu není prioritní. Mluvíme spolu otevřeně o všem, co ho zajímá, jak jsem snad výše naznačila. Svého otce zná a nemá o něm nikterak idealizované představy. Názor si udělal sám, dala jsem si pozor, abych otce před ním neshazovala. Nevím jak se to vyvine v pubertě, neumím předjímat, ale zatím to zvládá dobře a velkým vzorem a vrchní autoritou je mu můj otec, tedy děda, jako hlava rodiny. Jsem osamělá matka s jedináčkem, ale doma je nás pět.
|
|
|
| Květa13 | 
|
(29.7.2006 17:34:06)
Držím palce,z vlastní zkušenosti vím, že děti "jen"s maminkou mohou být štastné......Já mojí první dceři vždy říkala, že tatínek třeba jednou bude,ale že musíme být trpělivé, abychom našly toho správného,který nás bude mít opravdu rád a bude na nás hodný. A dočkaly jsme se :-)))))Má li to tak být, dočkáte se taky, hlavně, že máte dědu, mužský vzor je důležitý :-)))Tak hodně štěstí a třeba i toho brášku z domečku.K.
|
| 10.5Libik12 | 
|
(29.7.2006 18:47:01)
Já bych se neodvažovala napsat, že tradiční rodina poskytne komlexnější zázemí už z důvodu, že v případě autorky článku jisté vztahy existují, takže jaké"něměla si samoživitelka brát dítě".
Nemohu ale souhlasit s tím, že neúplná rodina není trauma a teď mě asi nikdo nepochopí, ale myslím si, že je to dokonce dobře. Já nenavádím nikoho k šikaně dětí z rozvedených rodin(mí rodiče se rozvedli a moje první manželsví také ztroskotalo), ale myslím si, že rodina je velká hodnota a že by mělo být zřejmé, že mám-li tátu i mámu, je to cosi, co převyšuje fakt, že Pepíčkův táta bydlí jinde a on má tímpádem svůj pokoj a víc dárků k Vánocům. Samozřejmě, že bych kompenzovala dětem absenci rodiče všemi silami(mnoho let to dělám), ale zároveň si přeju, aby se jejich životy jednou odvíjely v harmonických rodinách, proto asi mé děti vědí, že jistou smůlu prodělaly a že normální to není.
Také žiji s tolerantním, skvělým chlapem, ale nelžu si do kapsy, protože táta to prostě není.
Tohle bylo spíš k rozvodům, NRP je mimo mou zkušenost a obdivuji ji v jakékoliv formě.
|
| simona | •
|
(29.7.2006 19:46:45)
a přesně o tom to je, já si nemohu nic připlatit, připojistit se , ale doktor mi bude uřčovat, za co zapaltím a zač ne. To je bordel Doktor se stane i osobním bankéřem a bůhvíčím ještě...:-(
|
| Líza | 
|
(29.7.2006 19:49:25)
No, tuhle povinnost na něj delegovala pojišťovna a ministr - to aby to nemuseli dělat sami. Takže doktor to prostě dělat bude. Dokud se to nezmění.
|
|
|
|
|
| vitka | •
|
(30.7.2006 13:19:12)
Naši se rozvedli, když jsme byli malí, nepamatuju si to. Bylo to v době, kdy to byla raritka, v malém městě skoro zločin co ulpěl i na dětech. Nevím proč s tím dospělí měli takový problém. Jako dítě jsem to že jsme jen s mámou považovala za přirozenou věc. jak to bylo být i s tátou na to mám pouze mlhavé vzpomínky. Rozvod na mě ani na sourozence neměl žádný neblahý vliv. Děcka sice měly občas poznámky, ale za čas se jim to omlelo a byl klid. Dítěti je tisíckrát líp s mámou co ho má ráda byť bez táty, než někde v DD.
|
|
|
| Kristýna+Robík |
|
(29.7.2006 2:02:37)
A ještě k té "přirozenosti". Mmj. studuju antropologii a to by se člověk divil, jaké všechny formy rodinného uspořádání na světě existují. Každá kultura považuje tu svoji formu za přirozenou a správnou a ostatní za divné, které přeci nemohou fungovat. Mohou. (Např. existuje kultura, kde dítě vůbec nevychovává otec, ale bratři matky, nebo jiná, kde sebou opovrhuje pokrevní linie manžela s linií manželky.) Jeden rodič a priori neznamená, že dítě prožívá peklo. Zvlášť, když jsou nablízku prarodiče, strýcové a tety, bratranci... Naopak pravidelně si peklo prožívají děti vláčené v nefunkčích manželstvích.
Nechci, aby to zase vyznělo, že propaguji "single-mothering". Jenom chci říci, že se nedá nějaká forma rodiny odsoudit předem jenom proto, že statisticky vykazuje častější potíže. Děti se samozřejmě těžce vyrovnávají s odchodem druhého rodiče. Ale pokud tam ten druhý od začátku není nebo figuruje jen velmi okrajově, je to pro ně stálá situace a jinou nepoznaly.
|
| Marta | •
|
(29.7.2006 2:08:01)
No ale v těchhle komunitách vychovává žena dítě společensky, vychovává jej celá komunita. A dítě má úplnou rodinu, hodně vazeb. Není jen samo s matkou, vlivy jdou ode všech.
Zde je na něj často sama, kolikrát odejde z rodného města a je někdy i mimo původní vazby. A dítě trpí nekompletní rodinou, protože mu toho tátu, babičku nikdo nenahradí. Jestli nahradí i částečně, i to je lepší než nic.
Záleží co se děje přímo v ném, o tom nejde moc teoretizovat, podstatné je to konkretní dítě.
|
| Ida | •
|
(29.7.2006 9:10:36)
Četla jsem všechny reakce, ale nenašla v nich (snad jsem to nepřehlédla) zmínku, co čeká děti "z domečků" (dětských domovů), když oslaví 18. narozeniny a "domečky" musí opustit. Jen malokteré dítě zvládne život "za zdí", většina se za tou "zdí" ztratí. Statistiky jsou nemilosrdně smutné - život na ulici, drogy, krádeže... Proto se tolik v poslední době mluví o domovech na půl cesty, aby se děti z dětských domovů (nebo alespoň některé z nich) naučily žít svůj život. Trauma, že byly hozeny do něčeho, v čem neumí plavat, je mnohonásobně větší než trauma z neúplné rodiny. Lepší neúplná rodina než žádná. Jsem na straně všech žen, které byť jsou samy se k takovému kroku rozhodnou a dají dítěti šanci na život. Sama jsem stála před těžkou volbou: ponechat malého chlapečka jeho osudu, tedy kojeneckému ústavu a pak dětskému domovu, nebo se ujmout. Už jsme přes rok spolu a já ho učím žít život. Je šťastný a já také. Nedávno jsem se musela smát. Kdysi jsem našla pejska a ujala se ho, krátce na to kočku, taky skončila u mě doma, a známým jsem říkala, že snad do třetice najdu koně - kůň to nebyl, ale byl to chlapeček. Tihle tři nalezenci mi hodně dávají a věřím, že i já jim to ze všech svých sil oplácím.
ida
|
|
|
|
|
|
| Jana | •
|
(29.7.2006 10:25:58)
Hano, přijde hrozně nespravedlivé odsoudit někoho podle zprávy na internetu. Myslím, že Marie udělala moc dobře a Andulka se má určitě mnohem lépe než v DD. Navíc děti znamenají i starosti a nejen "řešení své situace" a radosti. Jana
|
|
| Květa13 |
|
(29.7.2006 16:50:52)
Naši prostřední dcerku jsem adoptovala jako samoživitelka,v té době už matka 7mi leté dcery.Dcerka byla roční miminko,od narození právně volné,ale cikánské!!!!!Kdepak byly,všechny ty úplné rodiny,které by ji poskytly úplnou rodinu???Byla prohlášena za neumístitelného kojence,už se začínající retardací a nebýt FOD a toho, že jsem jí díky nim objevila,zřejmě skončila v ústavu soc.péče.Dnes chodí do normální ZŠ,na vysvědčení ve 4.třídě měla pouze 1 trojku, nádherně hraje na kytaru,sportuje...Rok po adopci jsem se vdala za skvělého muže,který obě mé dcery adoptoval a dnes máme dalšího adoptivního chlapečka(mimochodem,opět byl právně volný od miminka,ale my ho našli až v roce,neb ho nikdo nechtěl,coby poloroma)Kdyby o přidělování dětí matkám samoživitelkám rozhodovaly ženy jako Vy, naše holčička by neměla ani mámu,ani skvělého tátu a báječné sourozence.Možná by podle Vás byla bez traumatu??????????
|
|
| Helena | •
|
(31.7.2006 10:00:31)
Neúplná rodina přece automaticky neznamená trauma a partnera nemusí najít jistě, ne ?
|
|
| Marcela | •
|
(31.7.2006 11:34:41)
Přemýšlela jste někdy nad tím, kolik vdaných žen je vlastně samovychovatelkami a někdy i živitelkami celé rodiny, když "tatímek" chodí domů jako do hotelu, vyspat se, nechat se obsloužit a pryč, a to z jakého koliv důvodu? Ne všude funguje úplná rodina jako "úplná". Věřím, že Marie všechno zvážila a ačkoliv nemá představu, co to znamená starat se o dítě, věřím, že to zvládne.
|
|
| Jiřina, 4 děti | •
|
(31.7.2006 23:51:33)
Podle tohoto názoru by všechny rozvedené a ovdovělé ženy (nebo i muži) měly předat své děti -v jejich vlastním zájmu- do ústavů, protože tamější život bude pro ně menší trauma než žít v tzv.neúplné rodině.
Jinak v článku se nepíše, zda jde o děťátko bílé a zdravé. Osobně jsem přesvědčena, že jde spíš o dítě nějak znevýhodněné (etnikum, zdrav.stav, příp.obojí), jinak zdravá bílá miminka se opravdu dávají spíše manželským párům a jen když je předpoklad, že se takový pár nenajde, dastane jej samotná žena. Ze svého okolí osobně znám několik takových maminek a dětí a nic sobeckého na tom nevidím - tím, že naplněním své touhy po dítěti pomáhá taková žena sobě, zároveň přece pomáhá i tomu děťátku.
|
| zírající | •
|
(1.8.2006 8:46:09)
Co to žvaníš za demagogie, Hana se tady velice slušně zamyslela nad tím, jestli není kapánek sebestředné chtít dítě za každou cenu, pokud si léčím ego po rozvodu a jestli platí vše pro dítě nebo vše pro frustrovanou snažilku.A zdůraznila, že všechno je lepší než ústav. Tomu miminu jsou 3 měsíce, čaply by po něm stovky párů.
|
| Jiřina, 4 děti | •
|
(1.8.2006 12:34:00)
Znovu opakuji, že velmi pravděpodobně nejde o bélé, zdravé dítě. Nevím, jestli je ti, milá Zírající, známo, že ři umisťování dítěte se hledá nejvhodnější rodina pro dítě, nikoli dítě pro rodinu!! Pokud by příslušné úřednice měly v zásobě "stovky manželských párů" (a možná i jen jeden), jistě by tu holčičku umístily raději tam.
|
|
| Květa13 |
|
(1.8.2006 18:11:29)
Opakuji!!!!!!!!!!Naše děti-obě!byly právně volné od narození.T.J.,žadatelé o adopci mohli mít čerstvě narozené miminko. Jenže nejsou bílé, takže po nich nechňapli !!!!!!!Kdyby chňapli, nenašli bychom je....Takže, stejný případ asi bude v článku. Nebo si jako Vy a paní Hana myslíte, že maminka z článku nějakým způsobem předběhla úplné páry a"ukradla" jim dítě, které oni chtěli ? To je nesmysl, vždy se vybírá nejvhodnější rodina, jaká je možná a manželé mají samozřejmě přednost. Ale když dítě nechtějí, z jakéhokoliv důvodu, hledá se imezi samoživitelkami. Za což úřadům díky.
|
| Zuzana | •
|
(2.8.2006 8:23:43)
Souhlasím s tím, bohužel jsou děti, které jsou neumístitelné a tak velké díky osamělým matkám, které si je vezmou a poskytnou jim domov!! Protože takové dítě v ústavní péči zakrní, neboť potřebuje, aby se mu někdo hodně věnoval - a pak se rozvíjí, jinak ne.V ústavní péči i přes velkou snahu nelze obvykle podchytit určitá nadání, není na to čas.
|
|
| Zuzana | •
|
(2.8.2006 8:23:58)
Souhlasím s tím, bohužel jsou děti, které jsou neumístitelné a tak velké díky osamělým matkám, které si je vezmou a poskytnou jim domov!! Protože takové dítě v ústavní péči zakrní, neboť potřebuje, aby se mu někdo hodně věnoval - a pak se rozvíjí, jinak ne.V ústavní péči i přes velkou snahu nelze obvykle podchytit určitá nadání, není na to čas.
|
|
|
|
|
| Toranoko | •
|
(2.8.2006 19:20:50)
Tvoje predstava "idealni rodiny", tzn klasicke, uplne mama/tata/deti, pripadne dite je realizovana u cca 30 procent rodin, ostatni rodiny jsou nejakym zpusobem neuplne ci jinak odlisne. Opravdu si myslis, ze 70 procent deti ma trauma?
A opravdu si myslis, ze tech necelych tricet procent po[pulace ma pravo vnucovat ostatnim svoje vize rodiny a diskriminovat je v techto pripadech? Pokud je rodina uplna a rodice si ziji kazdy po svem, je to pro dite casto jeste tezsi.
|
| Ája, 3 děti | •
|
(6.8.2006 22:27:20)
K ostatním příspěvkům se nebudu vyjadřovat, protože v některých jsou již mé názory obsaženy, ale to, že 70% dětí může zažívá trauma, je klidně možné a nic na tom nemění fakt, že jde o většinu.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)