| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Pozvánka: Integrace dětí s postižením - jak na to?

Jako stromPodle času
 Celkem 7 názorů.
 Evča, 2 neposedové 
  • 

Přeju hodně síly... 

(12.6.2006 8:41:14)
Milá Jano, přeju hodně síly, lásky a pochopení. Zažila jsem něco trochu podobného a moc s Vámi soucítím. Z celého srdce přeju hodně radosti a úspěchů, ať Vy i Vaše dítě může žít co nejplnější život! A taky přeju hodně moudrosti...
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: Přeju hodně síly... 

(12.6.2006 11:35:11)
Milá Evčo, děkuji za Janu. Zítra bude v Motýlku, tak jí určitě vyřídím, že na diskusi jsou reakce k její zkušenost, věřím, že ji to potěší. Takových podobných příběhů tady máme desítky... to co mají všechny společné je to, že rodiče v sobě našli sílu nevzdat péči o své dítě, i když je tak "jiné". Když už ty děti znáte osobně, zjistíte, že jsou tak jedinečné, že si vůbec neumíte představit že by nevyrůstaly doma, ale v ústavech.
Odpovědět
 Dadajana 


Moc Vám fandím 

(12.6.2006 19:52:49)
Mám sice relativně zdravé děti (ikdyž i naše dvojnásobná LMD nám dá někdy zabrat), ale když jsem čekala mladšího syna, pomalu jsem se smiřovala s tím, že bude mít downův syndrom, který se nakonec naštěstí nepotvrdil.
Nicméně velmi chápu, co cítíte, je snadné se do toho vžít. Jsem hrozně ráda, že dnes i mentálně postižené děti vyrůstají v normální rodině a už se neodkládají do ústavů, jak to bylo dříve zvykem.
Jen je třeba, aby i Vy jste zůstala sama sebou, tedy ženou, se svými zájmy atd. Abyste se dokázala věnovat i sama sobě, nejen dítěti. Chápete, abyste zkrátka neztratila svou osobnost a úplně se "nerozpustila" v péči o děťátko.
Hrozně Vám fandím!
Zdravím!
Odpovědět
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

děkuji za článek 

(15.6.2006 16:01:46)
Dobrý den,

moc děkuji za článek,který mě definitivně utvrdil v mém přesvdčení, že kdybych čekala dítě s předpokladem mentálního postižení, že bych si ho nechala, byť by se pravděpodobně stalo, že bych sním zůstala sama. mám zdraého 10 měsíčního chlapečka a jeho reakce na dotaz, jak by se zachoval, kdyby dítě mělo předpoklad k postižení, mě dost šokovala. Stejně tak i rekce mé kamarádky. Jen jsem tak trošku sondovala, než jsem šla na tripl test. Člověk se v knížkách i na internetu dočte spostu smutných příběhů, takže červíček v hlavě začne hlodat.
Bydlíme 2 a 1/2 roku v domě, kde žije 4 letá holčička s Downovým syndromem. Zpočátku to pro mě bylo težké, nevěla jsem, jak se mám chovat, abych se nikoho nedotkla. Teď už se chovám naprosto přirozeně, hodně pomáhá nechat se vést dítětem samotným Jsou úžasně spontánní. Věřím, že je to pro mě cenná zkušenost. Kdyby se stalo, že některé z dalších plánovaných dětí, by mělo předpoklad k postižení, zkusila bych zajít za rodiči malé Marie a popovídat si s nimi, prostě požádat o radu.
Rozhodně vím, že bych odmítla amniocentézu i další vyšetření, kvůli riziku potratu. proč riskovat, že človíčka, ať už zdravého nebo postiženého, připravím o šanci na život?!
Iva
Odpovědět
 Iva, Viki (8/05) 
  • 

Re: děkuji za článek 

(15.6.2006 16:05:15)
v jedné větě jsem zapmněla napsat "manželova reakce", takže to vypadá, jako bych se ptala svéh synka :-)
Odpovědět
 Olga, dva synové, 18 a 20 let 
  • 

mám podobnou zkušenost 

(21.6.2006 21:03:07)
Ahoj, můj mladší syn má mentální postižení a tak dobře rozumím tomu, co prožíváte.Možnost vídat se s rodiči dětí,podobně postižených, je moc potřebná. Mně moc pomohlo, když jsme v synových pěti letech začali chodit na malování do Arpidy (bydlíme v Č. Budějovicích).
Mám dokonce vzpomínku, nad kterou se dnes usmívám : začaly mi v té době šedivět vlasy, a z neznámých příčin jsem měla pocit, že ty bílé vlasy k osudu matky postiženého dítěte nějak patří...V té Arpidě jsem si prožila poznání, jak divně jsem uvažovala,a že postižení dítěte není zátěž, která mě musí pohltit úplně celou.
Daří se mi skloubit péči o syna s prací, která mě baví.Snažím se učit ho samostatnosti, baví ho třeba mytí nádobí!Možná, že se jednou rozhodne bydlet jinak, než se mnou, těch možností teď možná přibyde. Neuzavíráme se ničemu.(Teď zrovna jsem na Internetu, abych se poohlédla po možnostech nějakého letního pobytu pro dospělé mentálně postižené, letos ještě jede na tábor, nevím, jak bude moci jet napřesrok.)
Tak zdravím a přeju, abyste se s tím úkolem necítila sama,zrzavá Olga
Odpovědět
 Červánek 


Re: mám podobnou zkušenost 

(22.6.2006 10:30:14)
ahojky - myslím, že teď už se Jana rozhodně sama necítí. Motýlek nám všem, co to potřebujeme, poskytuje úžasné zázemí a útočiště ve chvíli, kdy to potřebujeme:o)
Seminář se vydařil a doufám, že bude takových víc, aby se myšlenka Motýlků mohla šířit dál:o)

Mmch, co se týče toho tábora pro dospělé - zkus mi napsat na mailík - jsem sice od Prahy - ale pokusím se něco zjistit:o) Právě se budu pouštět do práce na pomoc jedné rodině a budu hledat různé neziskovky, o.s. a tak, tak třeba zarazím na něco, co by Ti mohlo být užitečné.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.