Riana, syn 11 let | •
|
(1.6.2006 15:14:10) Přeji hezké odpoledne, tak zrovna včera jsem řešila (již po x-té...) se synem následující dilema: jako jedináček má pokoj sám pro sebe a koberec podél zdí obložený "harampádím". Já ho nutím svinčík ze země poschovávat ve skříňkách na to určených (kvůli luxování a vzhledu pokoje) - on tvrdí, že mu ten nepořádek nevadí. Jak ho demokraticky přesvědčit, že pokojíček je sice jeho, ale v našem společném bytě?! Díky za názory! Riana
|
Toranoko | •
|
(1.6.2006 17:47:54) No, pokud vam neobklada i byt....pokud je to JEHO prostor, at si ho oblozi. To je muj nazor. Ja bych ho nechala luxovat, at si ty kramy odendava sam, a stanovila, jak casto by se luxovat u tech sten melo, aby tam byl jakys takys poradek a pak uvidis...
Za sebe muzu rict, ze jsem jako dite nesnasela argument "je to nas byt" - podle me je to absolutne mimo misu - dite prece nemuze za to, ze je jeste dite a nemuze si koupit byt, nema vubec zadnou moznost tu situaci zmenit, jit bydlet jinam, atp. Je to proste argument, proti kterymu nema sanci a ja jsem se vzdycky citila bezmocne a prislo mi to tak trochu nespravedlive...nastesti jsem to neslychala zas tak moc casto
|
DENISA | •
|
(1.6.2006 18:05:32) Naprosto s tebou souhlasim. Taky bych to tak vyresila. Je to tvuj pokoj, tzn. se vsim vsudy - s harampadim a s uklizenim. Ma PRAVO si svuj prostor upravit dle sveho, ale ma take POVINNOST si svuj prostor uklizet. Argument - je to muj pokoj, tak si ho uklidim jednou za rok a ne kdyz mama chce - nesmi samozrejme matka pripustit, protoze uklizet se musi a pravidelne, protoze nejsme prasatka a maminka tez vsechny ostatni prostory, svoje i spolecne, uklizi bez reci.
|
|
Haluška |
|
(6.6.2006 9:35:35) A jak byste to řešily v případě, že děti nemají svůj vlastní pokoj a žijou s rodiči v jedné místnosti - ložnici? Máme 2+1 a z obýváku se teď chystáme udělat dětský pokoj, protože je zřejmě potřebnější než obývák, návštěva může posedět i v kuchyni. Ale doposud je to tak, že ložnici okupují kromě nás i děti (jsou ještě malé, 3,5 a 1,5). Dovedete si asi představit, jak to tam vypadá... Uklízení je u nás hrozný boj, občas už jsem z toho zoufalá.
|
Toranoko | •
|
(7.6.2006 12:27:46) No, Halusko, ja nevim, ale asi bych se jim snazila vymezit aspon "koutek", i kdyz to neni cely pokoj. Stanovit pravidla, kde hracky ci veci byt nesmi [pruchozi cesticky, pristupy, koutek pro rodice, apod] a kde smi [jejich prostor]. Moje babicka bydlela cely zivot v 1+1, vzchovala tam dve deti a obcas tam bydlela mamka s nama [dve deti] plus treba jeste bratranec....ale nejak to jit asi muselo...
Ja myslim, ze leckdy staci mit treba jen metr ctverecni, a byt si jisty, ze je fakt jenom muj nez mit pokoj, kde je mi vycitano, ze mi nepatri. Ale to je muj pocit a ja mam docela velkou potrebu aspon nejakeho malickeho soukromicka.
|
|
|
|
Xantipa. |
|
(1.6.2006 18:10:32) Riano, já dlouho řešila, že pokoj je dcery, tudíž tam může mít či nemít pořádek, dle své libosti. Nakonec jsem rezignovala s tím, že ať si tam má co chce, ale kvůli prachu, který se roznáší po celém domě, bude mít vyluxováno 1x týdně. Ona s tím souhlasila. Jenže pak zjistila, že vlastně vyluxováno řádně mít ani nemůže, protože ke stěnám se kvůli jejím věcem ani nedostane, takže si to už teď dcera uklízí sama. Musím říct, že to funguje. Nehoním ji uklízet její věci, pokud dojde k názoru, že než ty věci uklidit a pak vyluxovat, bude lepší věci jen odsunout, vyluxovat a věci zase přesunout zpět, nechám ji. Hlavně že bude vyluxováno všude. Třeba to bude fungovat i u Tvého syna.
|
|
irena, 4 děti | •
|
(1.6.2006 19:27:56) Myslím, že stejně důležité jako respektovat osobnost dítěte a učit ho samostatnému myšlení a rozhodování znamená také naučit ho respektovat ostatní, respekovat "vější" řád a k tomu bezpochyby patří i uklízení pokoje. Jisté však je, že jedno dítě se to naučí snáze a rychleji a jiné potřebuje důraznější výchovu.
|
|
|