| Zdeňka (2 dcery) | •
 |
(16.3.2006 11:13:41)
Milá Ivčo,
když jsem si přečetla tvůj článek, hned jsem si slíbila, že konečně zatočím s hulvátama z nemocnice u Apolináře - mám to v úmyslu už od porodu a stále jsem se k tomu nedokopala. Rodila jsem v červnu 2005, byl to můj druhý porod (první byl ve Vrchlabí)
Nemá smysl popisovat všechno, ale
nohy mi násilím držela jedna sestra nahoře,
ty ksichty dělali značně podobné s tím rozdílem, že kromě toho "tý to ale trvá" (přijali mne v 2.15 a ve 2.42 byla dcera nasvětě), vynalezli ještě ksicht "ta si ale furt vymejšlí" a "napíšem jí to do papírů" (odmítla jsem nástřih a chtěla jsem dát nohy dolů
(nohy mi nahoru dostali způsobem, že se PA tvářila, že porodní stůl jinak nejde upravit - že je tak blbá, jsem ji já blbec bohužel věřila)
klystýr do mě nenarvaly (na ten fakt čas nebyl),
dítě mi odmítli na mojí opakovanou žádost položit na břicho, ač začalo zoufale plakat a ta hnusná ženská držela mou sotva narozenou krásnou dceru, asi jako uklízečka hadr, do kterého utřela h....
mohla bych pokračovat, ale příliš se mi nechce. Za zmínku dcera se narodila absolutně zdravá, trošku dřív, ale donošená (36+1 dle PM, ale dle ultrazvuku a poslední ovulace cca 37+3)
Slibuji ti, že se budu snažit o to, aby se obecně v nemocnicích začali dodržovat lidská práva, práva rodičů i práva dětí.
Ale stejně ti doporučuji se se způsoby vedení porodu lépe seznámit ještě před otěhotněním (pak ti bude první tři měsíce blbě, další tři budeš hnízdit a poslední tři profuníš, že jo) . Třeba ti panbuh chce dát jen možnost si svůj porod opravdu užít. Hlavně ať se seznámí s tvými představami i manžel - to je fakt k nezaplacení...
Měj se Zdeňka
PS: je mi jasné, že jste si při svých porodech užily vy a hlavně vaše děti mnohem víc, než já teď, ale nespokujte se se zlepšením - chtějte lidské zacházení. Fakt, že se má otrok hůř než nevolník, ještě neospravedlňuje nevolnictví!!!!
|
| simona, U Apolináře 2005 | •
|
(16.3.2006 13:12:53)
Milá Zdeňko,
já tedy nevím, ale zobecňovat takto personál velké porodnice mi přijde přinejmenším jako sprosťárna. Promiň, rodila jsem v téže porodnici o měsíc později jako prvorodička. Syn se narodil také trošičku dřív, byla jsme zhruba ve stejném tt jako Ty. Já mám ale na tuto porodnici naopak úplně jiné vzpomínky. Sestřičky, ale především PA byly naprosto úžasné. Nevzpomínám si, že by mě nutili mít nohy nahoře, i když upřímně řečeno, o tom to přece není, možná jsem je nahoře měla, to si navzpomínám, myslím, že ta m jsou takové ty třmeny, ale jde spíš o to, že jsem prostě respektovala, že se snaží pro mě a moje dítě udělat to nejlepší. PA byly milé, povzbuzovaly mne a bylo to jen o důvěře. Možná, že druhorodičky jsou holt zkušené a ví všehcno nejlíp, že:o)) ono dát najevo, že jsem ta nejchytřejší matka na světě a že se oebjdu bezpodmínečně bez těch či oněch praktik, možná taky není to pravé ořechové, je to zkrátka o vzájemné úctě. Mimochodem i mě můj porodník naléhal na břicho, ale to protože zkoušel možné i nemožné, abych nemusela rodit císařem a všichni se opravdu moc snažili. Děkuji personálu porodnice U Apolináře za krásný porod. A jen tak na závěr, samozřejmě, že všude se najdou lidé, kteří jsou holt protivní a samolibí, to se týká i protivných mamin-fúrií, ale nelze takto zobecňovat. Myslím, že srovnácvat dnešní porody s těmi před 15 a více lety, kdy se násobila nejen neochota, ale i omezené možnosti a špatný přístup, nelze snad už nikde, dnes už je to jenom o lidech.
|
| Karina | •
|
(25.2.2007 15:15:52)
Mě všcihni doporučovali na porod nemocnici ve Slaném, obrovská chyba že sem je poslechla! Dodnes je mi do pláče, když si tam na to vzpomenu. Kromě toho, že je to tam hnusné a zastaralé, personál se choval otřesně, nastřihli mě aniž by se mě zeptali nebo sdělili co se děje,nikdo mi neporadil jak s dítětem zacházet,a pořád mi jen nadávali že mi nejde kojit. Skoro pořád sem brečela, možná to byl i důvod proč mi to kojení nešlo. Když sem sledovala ostatní maminky, taky nadávaly a nebyly spokojené.Takže nevím kdo tu pověst Slanému vyrobil.Asi že je chtějí zrušit a nikdo tam nejezdí, tak mě tam moje doktorka hnala, no nevím.No a můj manžel mi sdělil, že sem hysterka, když se tam všem líbilo, proč ne mě?Prostě se to tak někdy sejde, že i to nejlepší, co každý chválit, může někomu těžce zhořknout.Ale obviňovat rodící maminku, že se chová jako ta nejchytřejší nebo jak jste to napsala... ono je to přece tak, že ten personál je tam pro nás, rodící, ne my pro ně. Taky jsou placeni z našich peněz, a měli by se podle toho chovat. A jestli je to nebaví, mají málo peněz a moc práce a já nevím co pořád hlásají v televizi, tak ať jdou prodávat do Tesca za deset hrubého, třeba se jim to bude líbit víc.Každopádně by slušné a citlivé zacházení v pordnicích mělo být samozřejmé.
|
|
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(16.3.2006 15:05:26)
Zdenko, to jste asi měla opravdu smůlu a stěžovat byste si na konkrétní sestry měla. Já mám s Apolinářem naprosto opačnou zkušenost, rodila jsem tam v lednu 2002, nikdo mě nenutil ležet na žádné "hekárně", bolesti jsem rozcházela na chodbě, a pak, během asi osmi hodin na porodním sále si nemohu stěžovat vůbec na nikoho z personálu. Takřka celá druhá doba porodní se odehrávala v podřepu na zemi, protože mi to tak vyhovovalo, na střídačku mě podpíral manžel a PA, ale po hodině a půl jsem si naprosto dobrovolně vylezla na stůl a tam v polosedě porodila (kde jsem měla nohy nevím). Během porodu jsem nezažila jediný kyselý obličej, všichni byli fakt moc milí. Jiná věc je to, jak se chovaly některé dětské sestry na šestinedělí, ale to do téhle debaty nepatří.
|
| Dana, Kubík 11měs. | •
|
(16.3.2006 16:05:01)
Také jsem rodila u Apolináře, v dubnu 2005. Chodila jsem na kurzy, takže jsem věděla dopředu, že preferují (a doporučují) nastřižení hráze a že se rodí na polohovacím lůžku apod.
Ale všichni byli příjemní a ochotní, možná tím, že jsem rodila v noci a nebyl tam takový šrumec. Musela jsem celou dobu ležet, dali mi vnitřní sondu, protože se jim nezdálo srdíčko malého (nakonec vše bylo v pořádku), a protože Kubík byl veliký a měl (a má) pořádně velkou hlavu (při narození 37cm), měli pro mě připravený sál na císařský řez. Nejhorší moment z celého porodu pro mě byl, když mi po tom všem hekání doktor oznámil, abych se připravila, že se malému nechce, že to na toho císaře vypadá. Ale PA mi hodně pomohla, zatlačila na břicho, já jsem zatlačila a bylo to.
Rozepisuji se, protože to byl úžasný pocit. S malým byl celou dobu manžel, viděl, jak ho myjí a zabalují, pak mi ho teprve přinesli.
Nepříjemný pro mě byl moment po porodu:
Kubík nebrečel, ale řval celou dobu, co jsem ho měla v náručí a nepřisál se. Dětská doktorka mi ještě "dodala", když prohlásila, že ty moje bradavky teda nejsou nic moc...
Celé shrnutí mých zkušenností od Apolináře: Měla jsem jistotu, že jsem v dobrých rukách, porod proběhl bez komplikací, nikdo se nepříjemně netvářil, ale mohlo by to být lepší. Přesto u plánovaného druhého dítěte si pravděpodobně znovu vyberu Apolináře, Vrchlabí je moc daleko...
|
| Jurčáci | 
|
(20.3.2006 23:28:18)
Zdravím všechny.
Mám dvě krásné holčičky. Tu starší jsem porodila v roce 2002 u Apolináře, mladší v říjnu 2005 v Podolí.
Oba porody proběhly velmi rychle a v pohodě, proto ani mé zážitky nejsou záporné, ba naopak. Hlavně jsem měla velké štěstí na personál.
Rozdíl byl v prostředí a způsobu vedení porodu. Obě dcerky byly veliké. První 4100g, druhá 4490g, takže s nástřihem jsem počítala a klystíru se vůbec nebránila. Nepřijde mi to jako komplikace nebo omezování.
U Apolináře mi to připadalo trošku jako na výrobním pásu a samotný porod byl veden klasicky na zádech. Na kterách jsem ležela po celou dobu první doby.
Naproti tomu v Podolí, uznávám, že se jednalo už o druhý porod a já již věděla co a jak, jsem měla pocit, že se mi opravdu náležitě věnují a jsme já a Adélka pro ně v tu chvíli důležité.
Ležet jsem nemusela, jednu chvíli jsem dokonce klečela u postele na žíněnce.
A samotný porod? Jedna báseň. Ty polohovací lůžka jsou něco nádherného. Rodila jsem v jakémsi polosedu, nohy jen tak zapřené. Mohla jsem mít ponožky a brýle. Legrační? Ale u Apolináře mi opravdu ani jedno nepovolili!!!
A tak jsem ten svůj poklad spatřila hned, jak opustila můj klín. Ten pohled budu mít před sebou už navždy.
A tak touto cestu ještě jednou z celého srdce děkuji porodní asistentce Táně Kalinové. Je to úžasný člověk na svém místě.
Dvě děti jsou na dnešní dobu až až, ale kdyby přeci jen ... moje cesta povede opět do Podolí.
Petra Králová, 28 let
|
| Markéta, syn 4 r. | •
|
(22.3.2006 7:41:03)
Myslím, že tady je přesně vidět, že záleží na personálu. Já jsem taky rodila v roce 2002 u Apolináře, první dobu porodní jsem strávila chozením po chodbě (dost mi to ulevovalo), rodila jsem na polohovacím lůžku v polosedě a brýle jsem měla (PA se jen zeptala, jestli mi nevadí - to mi tedy přišlo vtipné, ptát se poloslepce, jestli mu nevadí vidět).
|
| Markéta + dcerka 2,5 | •
|
(22.3.2006 10:16:14)
Tvoje PA vůbec nebyla mimo o). Já u porodu (tedy u samotného tlačení) naopak brýle sundala. Připadaly mi v tu chvíli úplně na nic a jen mě zbytečně znervózňovaly a překážely. Ale za to v tu chvíli brýle nemohly, v ten moment mě rušilo i to, když se mě manžel snažil držel za ruku, prostě jsem se potřebovala absolutně soustředit na vlastní tělo, kontrakce a tlačení.
U nás zas bylo pro personál úsměvné, když mi během šití dětská sestra přinesla malou, vlídně mi ji nabízela ať se na ni podívám, já tupě ležela a nic. Jak jsem byla totálně vyčerpaná, tak mi úplně stačilo ujištění, že je berunka zdravá a v pořádku, zvednout hlavu a podívat se jsem neměla energii (byla jsem z hormonů a samotného porodu úplně zblblá, otupělá). Sestra zas vlídně nabízí malou k podívání a já rezignovaně hlásím, že ji stejně nevidím, nemám brýle o)).
|
|
|
| Dita | •
|
(22.3.2006 11:10:38)
je zvláštní, že ti nepovolili mít ponožky. Byla jsem U Apolináře na předporodním kurzu, v ambulanci před porodem jsem dostala brožurku, co s sebou do porodnice, a v obou případech doporučovali, abychom s sebou měli ponožky. Dokonce během porodu mé ponožky obdivovali. :-)
|
|
|
|
|
| Helena | •
|
(17.3.2006 12:52:09)
Ahoj Zdeni,
díky za příspěvek. Jsem ráda, že si ho napsala. O Apolináři jsem měla zpočátku (poslouhcám a eviduji již několik let) dobré zprávy. Bohužel v poslední době i pár špatných. Myslím, že jsi nezobecňovala jak píše o tvém příspěvku jedna pisatelka. Holt ve stejné nemocnici někdo má štěstí na personál někdo smůlu. Ty jsi asi měla smůlu. Určitě si nemyslím, že si za špatný zážitek z porodu můžeš sama, protože jsi neprokazovala adekvátní vzájemnou úctu /vždyť ti ani nedali novorozeně na břicho/. Začínám si myslet, že nemá velkou cenu věnovat zase tak moc energie do výběru porodnice, protože pak se stejně všechno může změnit přesně tím jakou "nafasuješ" sestru, doktorku. Zatím mám na "černém" seznamu stále Bulovku a připisuji tam i toho Apolináře (jsi třetí, kdo tam nebyl spokojený). Uvažuji o Motole a možná Podolí. Spíše ale zkusím zajistit si "svého" porodníka a zaplatit si za to. Samozřejěm to není nic systémového a každý na to nemá (kdo ví jestli budeme my). Je to tak trochu ze zoufalství. Nebo se odezvádám do vůle boží a budu spoléhat, že budu mít štěstí na dobrého prodoníka i ostatní personál. A zkusím si vybrat porodnici, kde ty dobré zprávy a sance, že "nafasuju" dobře je větší než u jiných.
|
| Vavjan |
|
(17.3.2006 16:45:26)
Heleno, já jsem taky rodila u Apolináře v říjnu 2005 a byla jsem moc spokojená, do porodnice jsem přišla ve 4.00 ráno v sobotu, protože jsem měla celý předešlý den bolesti, v 7.30 jsem šla na porodní sál a v 9.30 se syn narodil, při přípravě jsem byla sama, na porodním sále s přítelem. Přesto, že se měnily směny, všichni byli moc milí. Moje PA se mnou měla svatou trpělivost, protože jsem moc pokyny neposlouchala a to i když jsem rodila podruhé (také po 18 letech), tak jako zkušená rodička jsem se fakt necítila. Povzbuzovala mne, chválila a dodávala síly, přítel mi také pomáhal, tím že mi otíral čelo, kluk byl velký a protože mi odtekla plodová voda šel skoro na sucho ven, ale povedlo se
Dětská sestra byla taky hodná, všichni gratulovali a usmívali se (máme zachyceno na fotkách), při ošetřování byl se synem přítel a pak jsme ho měli cca 1,5 hod u sebe než mne zašili (nástřih jsem neměla, praskla jsem, protože jsem tlačila, kdy neměla). PA se mne na vše přišla zeptat, poté co nám syna odnesli, dostala jsem oběd a pak mne PA doprovodila do sprchy a pak společně s přítelem na pokoj šestinedělí, kde jsem měla zaplacený dvoulůžkový pokoj a opět všichni byli moc hodní, klepali při vstupu na pokoj, se vším poradili - s kojením, přebalením. Takže já jsem byla maximálně spokojená. Už když jsem rodila r. 1987 tak jsem dceru měla u sebe na pokoji, ale chování personálu bylo podobné jako v úvodním článku, teď se nic takového nekonalo a já jsem byla ráda, že jsem si porodnici u Apolináře vybrala.
|
|
| Hanka, syn 7 měsíců | •
|
(17.3.2006 21:31:26)
Rodila jsem loni v létě na Bulovce a jediné, co jí můžu vytknout, je poněkud zastaralé vybavení (ve srovnání např. s Podolím) a že už nefunguje CAP. I když porod neproběhl úplně podle mých představ (na poslední půl hodinu mě přesvědčili vylézt na porodní stůl, kde se mi přes kapačkou podaný oxytocin porod zastavil - přestala jsem mít kontrakce - a museli mě proto nastřihnout a tlačit na břicho), byla jsem nadšená z chování personálu jak na porodním oddělení, tak na oddělení šestinedělí. Cítila jsem se tam velmi příjemně, nikdo, včetně uklízeček, se na mě ani křivě nepodíval. Po porodu mi navíc dva lékaři na Bulovce(s odlišnými přístupy k porodu) byli ochotni věnovat svůj čas a rozebírat se mnou průběh porodu. Na jednu stranu ve Vrchlabí by se mi asi porod býval nezastavil, na druhou stranu lékařka byla moc šikovná, že zastavený porod zvládla jen s nástřihem a tlačením na břicho, bez použití kleští. Malého mi na břicho nedali, ale zřejmě jen z toho důvodu, že měl trochu problémy s dýcháním. Pokud budu znovu rodit (doufám, že ano), budu opět váhat jen mezi Vrchlabím a Bulovkou. Co jsem slyšela, u Apolináře automaticky nasazují kapačku s infuzí a připevňují monitor na břicho. Někomu to možná vyhovuje - má třeba větší pocit jistoty. Já bych tedy s pásy na břiše rodit nechtěla (všude jinde monitor jen chvílemi přikládají) a infuzi bych příště taky radši úplně vynechala.
|
|
| Blanka+Adámek | 
|
(18.3.2006 21:09:39)
Heleno, ja mam Bulovku na belostnem seznamu - nemuzu jim nic vytknout, vsichni byli moc mili, na porodnim sale i na novorozeneckem oddeleni. Naprosto respektovali vsechny ma prani a vsechno, co se mnou delali mi dopodrobna vysvetlili, nemuzu si stezovat ani na to nejmensi. Jestli jeste nekdy otehotnim, tak rozhodne budu zase rodit tam!!! Blanka
|
|
|
| Jana | •
|
(19.3.2006 2:29:59)
Já jsem zažila podobný porod v roce 1998. Než jsem tam šla rodit, myslela jsem si, že doba hulvátů a porodnických diletantů je pryč. Mýlila jsem se MUDr. Kovařík, Velebil a spol. tam stále jsou.
|
|
| Evís+3 ks | 
|
(21.3.2006 11:22:19)
Milá Zdeňko,
nechci se Vás dotknout, ale rodila jste opravdu U Apolináře??? Já jsem tam rodila začátkem dubna 2005. Přenášela jsem 14 dní a 3 dny mi porod vyvolávali. Takže jsem zažila mnoho porodních asistentek a lékařů, ale to, co Vy popisujete, jsem neviděla. Já jsem s péčí na porodním sále navýsost spokojená a a každému mohu tuto porodnice vřele doporučit. Rodila jsem jako prvorodička a nástřih mi nedělali! Přitom syn byl standartně velký 3,5 kg a 52 cm. Nevím, asi jste měla vážně smůlu, asi byste si měla stěžovat na konkrétní lidi. Zdá se mi škoda pošpinit jméno vyhlášené porodnice kvůli pár špatným lidem.
|
|
| Evís+3 ks |
|
(21.3.2006 11:23:54)
Milá Zdeňko,
nechci se Vás dotknout, ale rodila jste opravdu U Apolináře??? Já jsem tam rodila začátkem dubna 2005. Přenášela jsem 14 dní a 3 dny mi porod vyvolávali. Takže jsem zažila mnoho porodních asistentek a lékařů, ale to, co Vy popisujete, jsem neviděla. Já jsem s péčí na porodním sále navýsost spokojená a a každému mohu tuto porodnice vřele doporučit. Rodila jsem jako prvorodička a nástřih mi nedělali! Přitom syn byl standartně velký 3,5 kg a 52 cm. Nevím, asi jste měla vážně smůlu, asi byste si měla stěžovat na konkrétní lidi. Zdá se mi škoda pošpinit jméno vyhlášené porodnice kvůli pár špatným lidem.
|
|
|
A popravdě řečeno při porodu jsem měla jiné starosti, než z někoho páčit jeho jméno. A proč jsem si jméno nezjistila dodatečně? Dobrá otázka - já i manžel jsme to u primáře oddělení zkoušeli nezávisle na osobě (aniž by jeden věděl, že to ten druhý taky zkouší). Manžel se dozvěděl, že si vymýšlí, já se nedozvěděla nic. Ale jo, asi kdybychom to nevzdali a otravovali, otravovali, otravovali, tak bychom se nakonec něco dozvěděli. Nicméně já na to neměla čas ani náladu, jenom jsem si podruhé líp pohlídala, kam že to vlastně jdu rodit. Nedala jsem na to, co o porodnici říkají lékaři a asistentky, kteří v ní pracují, ale poslouchala jsem, co si o ní říkají maminy. Mluvím o době cca pět let nazpátek.
+
+
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)