Názory k článku Každé dítě se naučí spát!

Hanka+Fík+Áďa    •  Díky  (11.1.2006 0:21:33) Konečně se našel někdo, kdo si nestěžuje a nesnaží se dítě "vystrnadit" od maminky či tatínka v co nejmenším věku!!! A zároveň pěkné zamyšlení, jak se asi takové děcko cítí. Mám 2 děti: synovi bude 5, dceři je něco málo přes 2 a oba spí s námi v ložnici. Syn na palandě, takže má o všem přehled a dcerka na posteli mezi námi - prostě jsme k manželské posteli přistavili ještě jednu velkou postel. Spí v pohodě, občas chce v noci nakojit nebo napít a pak hned zase chrupe. Když tam nejsem, stačí taťkova ruka, které se může chytit. A synovi už stačí třeba jen to, že na něj promluvíme, když se někdy v noci probudí, většinou ani k němu nestihnu dojít, asi ho ukonejší jen můj nebo manželův hlas a pocit, že jsme blízko. Horší je to s usínáním, (nebyli jsme jiní), desetkrát vyčůrat, napít, vysmrkat apod. Syn nakonec usne i když si třeba u malé lampičky čtu, ale dcera je po mně noční pták a je klidně vzhůru do půlnoci. Takže musím hezky zhasnout, lehnout si a dělat, že spím. Nejtěžší je neusnout dřív než děťátka! No aspoň si hezky odpočinu-nebo manžel, podle toho komu se chce uspávat, resp. nechce koukat na telku nebo nemá nic rozečteného. Takže nenechte se stresovat, uspávejte a spěte či nespěte se svými děťátky tak, jak vám a jim to vyhovuje. dobrou noc Hanka Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Díky  (11.1.2006 1:24:15) Hanko, píšeš, že konečně se našel někdo, kdo si nestěžuje a vstává v noci k dítěti, ale já si myslím, že takových se našlo v minulé diskusi dost a dost.. :)) No nic, jdu taky spát ke svému dítěti, za chvíli se pravděpodobně vzbudí a bude zbytek noci dospávat u mě v posteli.. Dobrou. Odpovědět  Nusi    •  Souhlasím  (11.1.2006 1:32:21) Jsme také propagátory společné postele. Už v těhotenství, kdy jsme si k závěru přistavili postýlku vedle manželské postele, jsem jaksi cítila, že nedokážu miminko do ní jen tak odložit a spát "bez něj". Tak se náš maličký velice brzy ocitl mezi mnou a manželem. manžel měl ze začátku strach, aby miminko v průběhu spaní při otáčení nějak neuhodil, ale čas ukázal, že je to planá obava.A tak spíme pomalu už rok všichni na jedné "hromádce". Ke spokojenosti všech třech. Ale jednu nevýhodu to přece jen mělo. Píšu mělo, protože i tento problém jsme zdárně vyřešili. A to bezpečnost miminka. Bohužel se párkrát stalo, že když už byl chlapeček mobilní, to jest neležel jen pasivně na zádech či na boku, ale různě se přetáčel, v posteli koloval,tak když jsem šla na WC nebo když manžel ještě nebo už nebyl v posteli, mimi se prostě skutálelo na zem. Celou ložnici jsme přestěhovali a postel přirazili z jedné strany ke zdi. A je to vyřešené. Mimi spí uprostřed a pokud se chceme s manželem k sobě tulit, nebo když už odchází ráno pryč, prostě přelezu na jeho stranu. Ale musím napsat, jak pod tlakem okolí člověk dělá věci, které cítí jinak. Mám kamarádku, která svou holčičku od malinka, tedy od narození, nechává spát samotnou ve svém pokojíčku. není to žádná krkavčice,prostě oni to tak cítí jako správné a s miminkem by nespali v posteli právě z obav, že si "zvykne". No tak ta jejich holčička přistoupila na tento způsob a večer jí uloží, dají napít mléka z lahve (kamarádka nekojila) a jdou pryč. Holčičku klidně nechají poplakat, dokud neusne. Ovšem v jejím případě poplakat je skutečné jen poplakání, tedy menší fňukání a žádný jekot. Holčička jim tak od malička spí od půl osme večer do půl osmé ráno. Po kamarádčině návštěvě, kdy jsem nabyla dojem, že pozdní spinkání, několikaré noční buzení a hlavně nutnost být nablízku,je moje výchovná chyba, jsem chlapečka po uspání přeložila do postýlky. Za hodinu lest prokoukl a volal a volal. Byla jsem několikrát za ním a nepomohlo pomazlení ani povykládání a už vůbec ne, když jsem ho tam nechala samotného. Byla jsem hnusně tvrdá a čekala, že ho to přece musí přejít. Ale z prosivého pláče, byl po 40 minutách pláč zoufalý a ještě dnes je mi líto,že jsem ho něčemu tak hnusnému vystavila. Protože u nás se nefŇukalo. Byl to křik a pláč s obrovskýma slzama, soplíkama až na hrudník a hlavně s velkou bolestí uvnitř toho mého Sluníčka. Tak šŤastný obličej a velkou úlevu, když jsem ho pak k sobě vzala nikdy nezapomenu. Několik nocí se pak chlapeček budil hrůzou, že se mu to stane znovu. A opět ta radost a usměv, když zjistil,že tam jsem. Mnohdy se ani nevzbudil, prostě jen zašátral ručičkou jestli tam jsem a s úsměvem pokračoval dál. Dnes už tolik mou přítomnost v osteli nepotřebuje. Nikam ho nepřekládám tak ví,že sám v noci nebude. Spinkání se nám hezky upravilo přes den i přes noc. Zkrátka dělejte to maminky a tátové jak cítíte vy,že je blízké vám i vašemu miminku. Odpovědět  Petanda + Neo (10.9.05)  Spolecne spani  (11.1.2006 6:57:47) Muj manzel je Japonec a zde je zvykem spat vsichni spolu. Je to hlavne tim, ze byty nejsou tak velke jak v Cechach, teda pokud nejste milionari abyste si mohli velky byt poridit. Taky je to otazka bezpecnosti - dost casto tu jsou zemetreseni a my dokonce nemame ani lustr na strope, aby nam to nahodou nespadlo na hlavu. Navic nase drobatko se stalo zavislackem na dudlikovi, takze kdyz se v noci probudi, ze by si zadudal, tak jen zasatram rukou a strcim dudu do pusinky. Tady se vlastne deti k nicemu kdyz jsou male nenuti. Nikdo se nepohorsuje, kdyz starsi dite vezete v kocaru, kdyz nosi delsi dobu pliny, kdyz pozdeji mluvi. To v Cechach je ta soutezivost hrozna, komu driv dite chodi na nocnik, a ten si cuca palec a ten spi s rodicema, bude rozmazleny. Vsak at si deti uziji rodicu a my deti, dokud o to maji zajem. Za chvili budou odmlouvat, mit svou hlavu a nakonec vyletnou z hnizda. Takze ja si to hodlam vychutnat plnymi dousky! Petanda Odpovědět  pepanek    •  Re: Souhlasím  (22.1.2006 23:22:29) Krasne napsano :-) Mame obdobnou zkusenost - male je ted 14 mesicu a odmala ji vecer davame do postylky a kdyz se kolem pul druhe rani probudi, tak si ji berem k nam do postele a vse je v pohode - mala si jen trochu cucne a spinka dal, ja obcas usnu driv nez ona a rano si vetsinou pospime a stavame dost pozde, takze se obe hezky vyspime. Takze neznam nekolikanasobne stavani a neprobdele noci. S odvykanim mame podobnou "srdcervouci" zkusenost (uplne nasi malou vidim celou uzvlykanou, usmrkanou a tresouci se ...)- myslim, ze kdyz i po 15-20 minutach plac neustava a naopak se stale vice stupnuje, tak to asi nema cenu lamat pres koleno, kazde ditko je holt jine a neurotika doma mit nechceme ... A ranni probouzeni se vedle rozzareneho Vaseho slunicka je prece tak kouzelne :-) Dobrou noc Odpovědět  Mirka,2děti    •  Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (11.1.2006 10:38:17) Nikoho neodsuzuji za to, jak vychovává i ohledně spaní, své dítě. Dá se říct, že jak si ho kdo vychová takové dítě má. Já dodržovala každodenní rituály-koupání,papání a spaní a dcera cca od 1roku "věděla"že se jde spát a vůbec neprotestovala. Druhé dítě mám ještě moc malinké, ale myslím, že časem to pochopí také. Kamarádka musela dceři v kočárku zpívat, aby usnula a večer při usínání jí hladit po ruce :).Já bych na tohle nikdy nepřistoupila, asi jsem přísná, ale už je večer a ten chci mít pro sebe a pro své potřeby a ne, abych uspávala dětičky. Určitě bych se takového jejich zlozvyku už nezbavila. Takže někomu vyhovuje to a někomu zas něco jiného. A je to každého věc, někdo je "otrok"svého dítěte a třeba mu to vyhovuje. Já bych to ale takto dělat nemohla. Ovšem nechci, aby toto vyznělo, jako přívrženkyně metod "vyřvávání se", to ne. Jsem svým dětem nablízku, dám jim v případě potřeby najevo, že jsem poblíž, ale zároveň chci, aby věděly, že je večer a že se má spát. Odpovědět  PajaMM  Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (11.1.2006 10:44:05) Mirko, my ale nejsme otroci svych deti!!!! Jen se jim proste snazime vyhovet, protoze ti mali broucci potrebuji citit bezpeci svych rodicu... A to, ze sve dite nekdo uspava, neni zlozvyk...a prestane to samo. Uz jsem to tu psala, mne se to jen a jen potvrzuje... Bud rada, ze si tve deti zvykly a zvykaji snadno, ale vsechny deti nejsou stejne!!!!! Odpovědět  ZuziP  Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (11.1.2006 10:56:09) 1. Preco by ten, co nenecha dieta vyrevat a necha ho spat spolu so sebou v posteli, mal byt "otrok svojho dietata"? 2. Nekric hop, kym nepreskocis. Mna druhe dieta dost prekvapilo, malo uplne ine potreby a hlavne uplne inu potrebu spanku. Tak som radsej prestala byt taka frajerka a mysliet si, ze to, aku mam pri svojom synovi pohodu, je len mojou zasluhou. Nebolo. A mozno budes aj ty prekvapena a prestanes s recami o otrokoch deti. Odpovědět  Petra + dcerka ( 11měs.)    •  Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (11.1.2006 12:40:24) Souhlasím s tebou, Mirko. Naše malá spí v postýlce, usíná sama a spí až 12hod. Není to žádné drastické odložení dítěte. Má malé světýlko, hraje si, až usne. Když bychom tam byli s ní, rozdovádí se natolik, že nemáme minimálně 2 hod. šanci na to, že usne. Takhle spí od 2 měs., kdy přestaly večerní koliky. Ještě mě pobavila v posl. čísle Maminky hérečka Benešová, jak skvělou metodu má na uklidnění synka, a to uvázat ho do šátku a skákat s ním na baloně. Kamarádka tohle také kdysi dělala a pak mělo její dítě křivá záda a lékařka jim vynadala. Malý dlouho nemohl ani sedět. Odpovědět  ZuziP  Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (11.1.2006 12:52:34) Preboha, Petro, tu nikto nepise, ze je drasticke, ak dieta spokojne spi vo svojej postielke. Tu ludia vyjadruju nazory o tom, ze ak dieta nie je vo svojej postielke samo spokojne a place tam, nie je spravne ho tam nechat same vyplakat a nasilu trenovat samotne spanie. Necitis ten rozdiel? Aj ja mam jedno dieta, ktore bolo vo svojej postielke vzdy samo a zaspavalo samo a velmi skoro bolo vo svojej izbe. Ale druhe nie. Nevedel sam zaspavat, v noci sa budil a aj teraz v 4 rokoch niekedy precupita k nam. A ja si ho rada k sebe pritulim, nenecham ho revat vo svojej izbe. Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (11.1.2006 12:58:05) Petro, to je hodně oblíbený mýtus, že dítě může mít od nošení v šátku křivá záda. Ale pravda to není. Odpovědět  Petra    •  Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (11.1.2006 13:07:03) Ještě dodám,že malá měla od narození monitor dechu (jelikož jsem asi "nakažená" svou profesí), tak je jasné, že nemohla být s námi. Myslím si, že pokud to jde, tak by dítě mělo mít večer rituál spaní. vykoupat-napapat-spát. Jak už někdo psal, dítě si na to rychle zvykne, stejně jako si zvykne, když od mala spí s rodiči a nechá se po hodině kojit nebo jen dudat prso pomalu do 2-3 let. Děti umí využívat. Jsou matky, kterým to nevadí, já bych byla nevyspalá, dítě též a byly bychom obě podrážděné. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (11.1.2006 13:16:02) Ale ritualy tu dodrzujeme asi vsechny!!!!!!! neni to o ritualech, je to o detech, kazde je jina akzde chce neco jineho.... To uz tu bylo tolikrat napsano...a porad to nekdo nechce pochopit... Odpovědět  Mirka    •  Re: Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (17.1.2006 15:17:51) Ráda,bych reagoval,když tady čtu vaše názory. Je pravda,že každé dítě je jiné,a že i jedno dítě,může mít několik období,kdy je ve své postýlce spokojené usíná samo a rychle,a pak přijde období,kdy vyžaduje přítomnost matky na každém kroku.Znám to ze sví zkušennosti. Můj syn usínal do půl roku jako ukázkové miminko ve své postýlce,a prospal téměř celou noc,bez probuzení,pominuli sem tam podání dudlíku. Ale během týdne se vše otočilo. Malý je schopen být i 5x za noc vzhůru,postaví se v postýlce,a dožaduje se přendání k nám do postele,jak je u nás,natulí se a spí v klidu dál.také jsem se snažila nechat ho vybrečet,aby se naučil spát ve své postýlce.Po nějaké době jsem rezignovala.Nestálo mi za to být co půl hodinu vzhůru a přesvědčovat ho. Netvrdím,že společné spaní je ideální,jsou dny kdy je to fajn,a jsou dny kdy je to hrůz,ale tak už to s dětičkami chodí. Myslím,že každé dítě je jiné a má jinou potřebu kontaktu s rodiči i lásky,a ať je to jak chce,stejně všechny vyrostou a budou dospělí,tak proč si jich neužít jak to jde. Odpovědět  Peggy    •  Re: Re: Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (23.1.2006 2:42:55) Máme stejnou zkušenost - naše roční dcerka cca do půl roku spala nerušeně 7-9 hod. v noci v kuse bez buzení. Pak se to najednou změnilo a zhruba 2-3x za noc se v postýlce probudí a rozpláče. Od doby co se postavila, navíc stojí, drží se postýlky a dožaduje se maminky. Uchlácholení a položení nezabírá, následuje bleskurychlé postavení:-) Jediné co ji zase uspí, je kojení, přenesení do naší postele ani přitulení nestačí. Po "přicucnutí" je pak zhruba po 5 minutách v limbu. Těch 5 min. raději obětuji, sadistické " nechání se vyřvat do usnutí" a probdělé noce nepraktikuji.Mám také za to, jak bylo uvedeno v článku, že tato zvýšená potřeba kontaktu souvisí s citovou vazbou, která po půl roce vzniká a roste. A ničit ji "kontrolovaným pláčem" a dělat z dítěte neurotika opravdu nehodlám. Odpovědět  Martina+F+H+L  Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (12.1.2006 10:07:59) No, dovolím si nesouhlasit. Já jsem syna taky uklidňovala tím, že jsem ho měla uvazáného v šátku a pohupovala jsem se na míči. Dnes je mu 2 a 1/2, má záda v naprostém pořádku. Tam musel být problém v něčem jiném. Odpovědět  Martina+F+H+L  Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (12.1.2006 10:09:45) No, dovolím si nesouhlasit. Já jsem syna taky uklidňovala tím, že jsem ho měla uvazáného v šátku a pohupovala jsem se na míči. Dnes je mu 2 a 1/2, má záda v naprostém pořádku. Tam musel být problém v něčem jiném. Odpovědět  Federika  Re: Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (12.1.2006 11:38:26) Taky jsem po příchodu z náročného pobytu v nemocnici strávila týdny a týdny s malým v šátku, jinak řval a řval....A nevěřím,že by to mělo mít nějaký vliv na jeho rovná či nerovná záda, za předpokladu, že je v šátku nošen správně.... Odpovědět  Petra a dvě holky  Re: Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (12.1.2006 23:43:35) Taky houpeme na balóně. Malá má rok a každé uspávání se s ní v náruči houpu. Někdo si asi klepe na čelo, ale nám oběma to tak vyhovuje. Obvykle se párkrát zhoupnu a už spí. Náhodou - paráda!!! A zádíčka má OK. A s tím spaním v posteli: přes den má jeden spánek v postýlce, jeden v kočárku (na balkóně) a večer ji položím do postýlky a když jdu spát "beru" si ji k sobě hned, jakmile se zavrtí. Je u mně mnohem klidnější a neškrábe se - máme totiž na ručičkách ekzém. Odpovědět  Iva, Viki (8/05)    •  Re: nepřipadám si jako otrok  (11.1.2006 13:47:36) Mirko, mám 5ti měísčního chlapečka, který s výjimkou 3 týdnů, kdy usnul ve své postýlce bez problémů, v ní odmítá spát.Byť by byl sebeunavnější, sotva ho do ní položíme, je okamžitě probraný a začne plakat. I já jsem, bohužel, na radu knížek zkoušela "být tvrdá" a "naučit ho spát", byť jen asi 2 večery. Doteď se za to stydím a přiznávám, že nemám ani srdce ani nervy na to, aby ho nechávala plakat tak dlouho, než kapituluje. Zkoušeli jsme i způsob - uspat u nás a přeložit do postýlky. Většinou se probral okamžitě, nejdéle za půl hodiny a i když jsem ho pak vzala k sobě, trvalo další 2 hodiny, než znovu usnul (normálně usne za 15-30 minut), jak se bál, abych ho znovu "nezradila". Takže spinká s námi, večer si pocucá a bez problémů usne. Někdy se v noci budí po třech hodinách, někdy častěji. Většinou mu ale stačí malé cucnutí či jen mrknutí, aby měl jistotu, že máma je vedle a hned zase usne. Pořádnou snídani si tak ráno kolem páté, pak nám něco povídá a vstáváme. Věřím, že jednou sám dospěje k tomu, že bude chít spinkat ve své postýlce. Zpočátku nechtěl spinkat ani v kočárku (ani jedoucím), nyní tam usne ještě než vyjedeme z bytu a bez slziček. Až do konce třetího měsíce jsme dvakrát denně jezdili na vycházky a dvakrát denně jsem ho nosila v klokance, aby si přes den taky pospinkal, jinak totiž neusnul. Teď používáme klokanku jen když už nic jiného nezabere. Dokáže si už moc pěkně sám hrát, převaluje se na bříško i na záda. Dříve neexistovalo ho někam položit. Večer si chodím lehnout tak za půl hodinky po mrňouskovi. To že nemám čas na "svoje věci" mi nijak nevadí. Co jiného by totiž pro mě mělo být důležitější než moje dítě? Díky jeho spokojenosti a šťastnému úsměvu dokážu, byť někdy se zaťatými zuby, překonat únavu i méně pohodlí v posteli. Prostě odmítám dělat věci násilím. Zatím se mi potvrdilo, že to, k čemu člověk dospěje sám, byť pomaleji, je mnohem cennější a trvalejší než věci vynucené. A vůbec si nepřipadám jako otrok svého dítěte! Iva Odpovědět  PajaMM  Re: Re: nepřipadám si jako otrok  (11.1.2006 14:00:22) Ivo, diky za popsanou zkusenost!!! Uplne ve vsem s tebou souhlasim a jsem rada, ze je tu nekdo, kdo to tak pekne napsal... Odpovědět  Lenka, Lucinka (10/05)    •  Re: Re: nepřipadám si jako otrok  (11.1.2006 15:07:19) Ivo, plně s tebou souhlasím. Lucince jsou tři měsíce a zatím umí usnout pouze v mé náruči nebo v kočárku. Vůbec si jako "otrok" nepřipadám. Ke všemu musí dospět sama. Také nesouhlasím s metodou "nechat vyřvat", nikdy bych to neuděla. A maminka, která to vydrží mi přijde jako "krkavčí matka". Odpovědět  Iva, Viki (8/05)    •  Re: Re: Re: pro Danielu Š. a Lucku  (11.1.2006 16:38:02) ahoj, přikládám svoji mailovou adresu, jestli chcete, můžeme si vyměňovat zkušenosti a fotky :-))) zdraví Iva a Viki Odpovědět  Iva, Viki (8/05)    •  Re: oprava-pro Danielu Š a Lenku  (11.1.2006 16:43:18) pro Daniselu Š a Lenku (mámu od Lucinky) omlouvám se, trošku sem to popletla :-))) Iva Odpovědět  jana,9měs.    •  Re: Re: nepřipadám si jako otrok  (28.1.2006 21:06:51) mě teda celkem vadí, že nestíhám své věci, ale nemyslím si, že jsem špatná matka-naše miminko spí s náma v posteli(bohužel chodí spát až s námi třeba v 11hodin)dřív spal pár hodin v postýlce ale teď už jen výjímečně...Že mě utlačuje v posteli jsem si zvykla,ale občas bych uvítala, kdyby spal tak o hodinu dřív než já,abych něco mohla dělat...Co třeba "práce" na druhém dítěti...Myslí někdo občas na tyhle potřeby nebo jsem jediná...? Odpovědět  Jiřina, Terka 10 měsíců    •  Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (13.1.2006 12:33:56) Docela souhlasím. Mojí dcerku jsem od 4. měsíců učila spát samotnou v postýlce. Do té doby vždy usínala v obýváku, když jsme sledovali Tv a až pak jsme jí odnesli do postýlky. Dřív jsme na to přistoupit nechtěli, protože nám připadala ještě moc malá. Naštěstí Terezka skoro vůbec neprotestovala. Většinou usnula hned a někdy brečela, ale stačilo jen přijít a pohladit nebo dát dudlu a byl klid. Myslím, že máme v tomhle docela štěstí, protože co slyším, tak některé děti brečí třeba i hodinu a až pak usnou. Každopádně jí však nikdy nechovám, když večer brečí, protože vím, že by to pak vyžadovala. Něco jiného je, když jí něco trápí-třeba zoubky a tak. Ale to je jiný pláč a to už poznáme. Parkrát se stalo, že trvalo třeba déle než usnula a brečela, ale nikdy by mě nenapalo jí držet za ruku a tak, jak to některé maminky dělají. Děti si akorát na to zvyknou a pak to vyžadují. Já chci mít večer taky klid a odpočinout si a ne sedět u postýlky! Ale moc dobře vím, že některým maminkám možná nic jiného nezbývá, protože každé dítko je jiné. Nechci nikoho kritizovat, jen píši můj názor.Přeji všem maminkám, aby jim děti pěkně usínaly. Odpovědět  Federika  Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (13.1.2006 12:43:51) Jiřino, já jsem o pár příspěvků dál psala o tom, že jsem dítě nechala po dvou dnech "držení za ručičku" "vyřvat"...Ano, usnul, asi po hodině, nevím, uvidím, jak se to bude opakovat dneska, já bych chtěla, aby zase spal jako dřív, kdy mu k uklidnění stačil jen tenm dudlík a pohlazení, okamžitě zase usnul... No jo, ale co bych dělala, kdyby jen řval a řval a neusnul by? a.)-zešílela bych... b.)-odnesla bych ho někam daleko, kde bych ho neslyšela... c.)- anebo bych ho nakonec klidně za tu ruku držela, pokud by to pomohlo... za b.) by bylo nejlepší, ale to bych ho musela dát někam do boudy na mráz, řve docela intenzívně, takže bych ho slyšela všude...No a navíc jsem fakt měkká, asi bych pak fakt radši chovala nebo držela za ruku... ach jo, doufám, že dneska zalehne a bude spát, jako za starých časů... Odpovědět  Jiřina, dcera Terinka 10měcíců    •  Re: Re: Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (13.1.2006 12:53:05) No jo. Ono Každé dítě je jiné. Nám krásně usíná, ale zato se v noci i 6 x vzbudí. A je to jen zlozvyk. Chce se tulit a nemůžeme jí toho zbavit. Trvá to už dva měsíce. Někdy jí necháme vyřvat, ale jindy k ní raději vstanu a jdu jí dát dudlu a pohladit. Většinou usne hned, ale je to fakt někdy i 6x za noc. Je to docela vyčerpávající. A stím usínáním... Jak jsem psala, každé mimčo je jiné a každá mamča musí vyzkoušet, co platí právě na to její. Odpovědět  Roman    •  Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (14.1.2006 21:12:56) gratuluji Odpovědět  Dáda + Vojta 6.3.04  Re: Jaký si to kdo udělá, takový to má! :-)  (15.1.2006 23:17:50) mám tři děti a také neznám uspávání, ani si to neumím představit, protože v čase, kdy jde malý večeřet se větší vrací z kroužků a v době spaní nás čekají úkoly a další povinnosti. Samozřejmě je na každé z nás, jak nám to vyhovuje, ale já zastávám stejný názor, miluji svoje děti, ale nejsem jejich otrok. Odpovědět  Petra, 2 kluci - 3 roky a 11 měsíců    •  Re: Díky  (11.1.2006 14:41:58) Souhlasím s autorem, Adámek s námi spal do dvou let v posteli, pak jsme mu vysvětlili, že má svojí krásnou novou postýlku a proběhlo to v pohodě. Druhý syn spí s námi taky v posteli, je to asi spíš kvůli mé lenosti. Když chci v noci kojit, tak to probíhá "samoobslužně". Malej si cucne a zase spí. A spí celou noc, protože ví, že jsem u něj. Proto radím všem maminkám ať jsou v pohodě a bez výčitek svědomí, že mají prcka v posteli, je to normální. To jen "chytré" knížky nám radí že miminka spí v postýlce. Odpovědět

Renata    •  stoprocentně souhlasím  (11.1.2006 7:30:05) s celým článkem, hlavně s těmi pocity dítěte.... Metoda vyřvání je šílená a máme doma půlroční dítě a nedovedu si to představit v praxi. Proč to dítě psychicky týrat ? Které zvíře nechává svoje mláďata schválně odděleně ? Samotná bych se cítila nervózně, když bych měla "odložit" na noc svoje dítě...a není nic úžasnějšího, než když si ten malý tvoreček přileze přicucnout se k prsu, aby se posléze zase odkulil s hlasitým oddychem k tatínkovi...:-) Do toho nám ještě vleze do postele kočka, takže jedinou nevýhodu spatřuji v tom, že je to takové sardinkárium. Nábytkáři - prosím, zaveďte nové zboží, tzv. trojpostel,nám by se moc hodila... Odpovědět  Sylva2    •  Re: stoprocentně souhlasím  (11.1.2006 7:59:15) Taky se přimlouvám za trojpostel, u nás bivakuje čtyřletá dcera a do měsíce přibude mimino. Snad se vejdem. Dcerka už aspoň občas dá přednost vlastní posteli. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: stoprocentně souhlasím  (11.1.2006 8:11:46) Sylvo2, neboj, bude to v poho :-) Mam 3,5 letou dceru, taky mame trojpostel, ale Klarka nespi mezi nami - uprostred jsem ja :-) A predstav si, vcera sama rekla, ze uz potrebujeme vetsi byt, aby s nami nemusela porad spat:-)))) Mame totiz jen 2+1:-) Takze kazde dite k tomu driv nebo pozdeji dospeje samo...Klarka usina teprve od minuleho ctvrtka sama - sama to tak chce, nikdy jsem ji k tomu nenutila, protoze jsem s ni skoro 3 roky bydlela v jednom pokoji, tak sama spat ani nemohla, i kdyby chtela. Takze doted to odmitala a najednou ze dne na den zlom...proste vsechno samo casem prijde...mne se to jen a jen potvrzuje a jsem za to moc rada!!! Odpovědět  If & 3♥  Díky bohu,   (11.1.2006 8:16:17) za tenhle článek!!!!!!!!!! Odpovědět  LUNICKO,CVRCEK 3,5 MESICE    •  SPOLECNE SPANI X POSTYLKA  (11.1.2006 10:22:08) Docela Vas vsechny obdivuju, ze Vam nevadi spat treba s triletym cvrckem spolecne v posteli. Jako tehotna jsem mela ruzne predstavy o tom, jak budu vychovavat sve dite. Ale matka mini a ditko meni, ale jedna z mala veci, za kterou jsem si stala, je, ze mimco nebude spat s nami v posteli. Manzel chtel, aby cvrcek spinkal hned ve svem pokojicku, ale to jsem si obhajila, ze postylka bude alespon ze zacatku v loznici. Nevim jake jste meli deticky, ale my jsme meli typicke kolikove miminko. Bolave brisko ho budilo pomalu kazde dve hodiny, nekdy spinkal jen 30 minut a tak v ramci toho, aby se manzel alespon trochu vyspal, po 14 dnech se postylka stehovala do pokojicku. Ale cvrcek v ni stejne vetsinu noci nespal, vzdy jen po koupani prvni spani. Nejlepe se mu spinkalo v lehatku od Chicca, kde byl v zavinovacce a mohl mit skrcene nozicky. Nebylo to asi nejzdravejsi, ale malemu to alespon trochu ulevilo od bolesti. Cim vic bylo k ranu, tim hur spal a ja v kvuli svemu presvedceni ho do postele nevzala a tak jsme travili cast noci i na gauci, kde jsem malemu pomalu ze spanku masirovala brisko a zvadala nozicky. A pak nastal zlom, kdy brisko prestavalo bolet, lehatko zacalo byt tesne a prcek neusne jinde, nez v postylce. Staci pockat ay bude opravdu unaveny, dat do postylky, dudlik, pohladit a za par minutek spi. Obcas si trochu zaplace, to by to nebylo miminko, aby neplakalo. A spi sam v postylce ve svem pokojicku, temer"celou noc". Samozrejme, ze k nemu obcas stavam, ze chce dudlicka, nebo odcestoval do rohu postylky a spatne se mu lezi, ale ta trocha nepohodli, ze musim vylezt z vyhrate postele a jit k nemu mi za to stoji. Jsem rada, ze jsem vydrzela, i kdyz to nekdy bylo na zblazneni. Nikoho za spolecne spani neodsuzuji, spis obdivuji, ja bych na to nemela nervy. Obcas nad ranem, kdyz se mi jeste nechce vstavat, tak si cvrcka vezmu k sobe, on si vesele zvatla a nekdy i znova usne. Ale pak jsem tak zkopana, poskrabana a obcas mam i rucicku v oku, ze si to nedokazu predstavit celou noc. Odpovědět  PajaMM  Re: SPOLECNE SPANI X POSTYLKA  (11.1.2006 10:40:52) Ahojda! Kazde dite je jina a to uz tu bylo napsano mnohokrat... Prvni tri mesice jsme taky meli potize s kolikou a byla to hruza, nezabiralo nic. Ani Klarka poradne nepribirala, protoze se v klidu nenajedla...no, ale zvladlo se to vsechno. Aby mel muj tehdejsi muz v noci klid, spala jsem s malou jen ja - v obyvaku na matracich...A uprimne, niceho nelituji, neumela bych si predstavit, ze by spala v jinem pokoji a ja ji nemohla kdykoli ukonejsit, pohladit a nebo jen videt, ze dycha a spinka...My taky ty prvni tri mesice vetsinou v noci spaly tak, ze ja byla na zadech a ona mi lezela na briskou na hrudniku. To jedine ji trosku pomahalo. Vim, ze miminka na brisku spat nemaji, ale tohle bylo bezpecnejsi, jak jsem dychala, masirovala jsem ji brisko i hrudnicek ... ale bylo to dobrodruzo, to vam reknu:-)))) Ale co by clovek pro ty broucky neudelal... Ale nikomu to nevnucuji. Jen nam to proste vyhovovalo. Pak uz zacala spat v postylce tesne vedle te me se sundanou postranici a ted mame tri matrace a one a spi vedle me na kraji - ja jsem uprostred :-) A vcera uz rekla, ze bychom potrebovali vetsi byt, aby mohla spat sama :-))) Od ctvrtka totiz sama zacala usinat :-))) Ale to uz jsem tu psala a opakuji se... Hezky den a spanku zdar:-) Odpovědět  Oggová  Re: Re: SPOLECNE SPANI X POSTYLKA  (11.1.2006 11:17:06) Danielo, spaní miminka na mém břiše, to si taky pamatuji, přeležený krk, či ruka nebyla žádná sranda, ale jinak prostě neusnula, dneska na to docela ráda vzpomínám:-) naše prťávka s náma spala do roka, pak se přestala kojit v noci a od té doby spí ve vedlejším pokojíku...Naprosto bez problémů má i večerní usínání, pohádka, písnička, pomazlení, pusa, jde spinkat. Je jí 15 měsíců a spí v noci tak 10, 11 hod. Je to naprosto pohodové dítě, taky jsem si vyslechla že si pleteme bič, ale v prvních měsících života se jedná o naplnění pocitu bezpečí a jistoty, tak proč jim ho nedat:-) Mirko a jak to tedy děláš? Položíš do postýlky a zavřeš dveře? A co když je jí smutno? Naše maličká taky ví, že se jde spát, ale příčí se mi, že bych jí měla nechat samotnou. Takže zazpíváme písničku, nebo povíme pohádku, pomazlíme se a pak jde spinkat. Většinou než dojdu ke dveřím tak spinká, ukládáme jí do postýlky v polospánku. Zabere nám to tak půl hoďky. A vůbec si nepřipadám jako její otrok, ale je to pro mě jedna z nejkrásnějších částí dne. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: SPOLECNE SPANI X POSTYLKA  (11.1.2006 11:24:17) jo jo, presne to si pamatuju...ruce odkrvene, krk bolavy...ale vsechno se to zvladlo...:-) Odpovědět  Bob    •  Noční klid muže  (11.1.2006 13:56:06) "Aby měl manžel v noci klid"... proboha, co to máš za krkavčího manžela? To znamená, že Ti v noci s miminkem vůbec nepomáhal? Takže jsi několik měsíců prakticky nespala? A ještě vás vyhodil z ložnice a muselas s miminkem spát na zemi? To je teda vůl! Odpovědět  Věra.  Re: Noční klid muže  (11.1.2006 14:02:41) No, u nás taky muž měl noční klid a k dětem jsem vstávala pouze já. Chápala jsem to, má v práci vysoké nasazení a nevyspalý by tam nebyl moc platný. Takže jsem strávila zcela nevyspalá rok u prvního a o něco déle než rok u druhého. A snažila si odpočinout nebo zdřímnout přes den. Nechodila jsem do práce, takže to šlo. Občas. A kdy nám začaly děti spát celou noc? Ty naše až po úplném odstavení, najednou nebyl důvod se budit, na jiné pití jsem je záměrně neučila. A nastala doba krásná, v noci konečně klid a ticho. :-))) To dlouhodobé nevyspání mi přišlo na péči o malé děti nejhorší, vše ostatní nejak jde, ale tohle bylo fakt na budku. Uff. Odpovědět  Bob    •  Re: Re: Noční klid muže  (11.1.2006 14:34:12) Přijde mi to divné a od vašich mužů bezohledné. Všichni chlapi od nás z mateřského centra se s manželkami střídají "sudá noc, lichá noc". A taky mají v práci "vysoké nasazení", jako dneska každý. Ale "nasazení", co má máma na mateřské i přes den, je nesrovnatelně větší. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Noční klid muže  (11.1.2006 14:37:31) Bobe, proboha, kdyz to vyhovuje obema, tak proc ne??? My to ale tak nechtely, chapes??? A jak psala Sylvie, jsme daleko drive vzhuru a chlap za nas nenakoji!!!! Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Noční klid muže  (11.1.2006 14:40:33) Bobe, tos mě rozesmál:o))))))))))))))))))))) "Sudá noc lichá noc"?! Tak to jsou teda chlapi od vás z centra frajeři. Můj muž mě v noci zastane když už vážně padám na hubu... nesnesl by aby Bára plakala... ale přesně jak psala Silva vzbudil by ho až řev.... kolikrát se mě ráno ptá jeslti jsme se dobře vyspali, a když mu řeknu, že ne že jsem vstávala 8x tak se diví, že on všechno prospal:o) Ale jinak opravdu v noci pomáhá, zvlášť když Bája nejde utišit nebo uspat (když má svou radostnou povídací dvouhodinu).... no zkusím mu navrhnout systém "sudá noc, lichá noc" to se mu bude líbit:o)))))))))))))))))))))))) Odpovědět  Věra    •  Re: Re: Re: Noční klid muže  (11.1.2006 22:09:18) Ba ne, Bobe, nasazení na mateřské není malé, ale můj chlap má fakt v práci blázinec a dřinu ....má to tam psychicky náročnější než já s dětma doma, to nemám problém uznat. U nás totiž to buzení stejně bylo o kojení /nebo dumlání/ a to jaksi stejně chlap zastat nemohl, takže jsem měla halt smůlu. :-) Odpovědět  Markéta, syn 4r.    •  Bobe, Kláro  (15.1.2006 12:42:20) Bobe, asi to vám chlapům z mateřského centra vyhovuje a zvládáte to. Nedovedu si to ale představit.Do práce jsem se vracela, když synovi bylo devět měsíců, do osmi měsíců spal přímo ukázkově, ale šest týdnů před tím, než jsem se měla vrátit, začal během noci tak šestkrát osmkrát vstávat. Do doby, než jsem nastoupila, se to ustálilo tak na dvou vzbuzeních, a pak to přešlo úplně. Ale těch pár týdnů, kdy spal mizerně, jsem byla přesvědčená, že do práce nejdu, protože bych tam nebyla k ničemu. Doma jsem to přežila, mohla jsem si během dne aspoň trochu odpočinout, ale v práci, kde každou chvíli o něčem rozhoduji, něco řeším a musím být příjemná na své kolegy (oni nemohou za to, že mi doma v noci brečí miminko), by to určitě nešlo. Kláro, ohledně těch kolik. Syn to měl taky, bulel po každém kojení od třetího dne v porodnici, a poloha já na zádech a syn na mě na bříšku si dobře pamatuju. Pár dní jsem odolávala, pak jsme zakoupili kapičky Sab Simplex (původně jsem nechtěla miminku dávat léky) a ty zabraly přímo úžasně. Zajímalo by mě, jestli jste to taky zkoušela (a nefungovalo to), anebo jestli jste se rozhodli léky nedávat. Zdravím a přeju klidné spaní. Odpovědět  PajaMM  Re: Bobe, Kláro  (15.1.2006 14:56:31) Ahoj. K tem kapkam - pouzivaly jsme SabSimplex a nezabiral nam vubec, nakonec nam predepsala lekarka i Lefax, ten zabral lepe, ale taky ne 100%. Hezky den. Odpovědět  Jitka,dcera9m.    •  Re: Bobe, Kláro-připojuji se   (15.1.2006 15:50:27) Já se připojuji,nám SabSimplex na koliku zabral taky ukázkově,i když jsem na tom byla stejně jako ty s názorem na léky pro mimi,taky jsem se chtěla obejít bez,ale kdo by nechal dítě trápit...mě třeba mrzí,že u nás není,co v Praze,bylinková poradna,já chtěla používat bylinky už v těhotenstvía nikde jsem se nedobrala toho,co smím a co ne.:-( Odpovědět  PajaMM  Re: Noční klid muže  (11.1.2006 14:14:54) Bobe, tak predem - sice je to uz muj byvaly muz, ale chtela jsem to tak ja, nebot mi vadilo, ze ho v noci budime. On to nepotreboval, udelala jsem to ze SVE VLASTNI VULE!!! i my dve mely klid a u kojeni nebo konejseni jsem mohla treba koukat na telku a podobne... Za druhe - spaly jsme na matracich na zemi a spime tak i ted s mym stavajicim muzem, zatim nechceme investovat do posteli, bydlime v pronajmu...a neni to nic hrozneho, aspon nam ditko nezuchne z postele dolu... tot vse. Odpovědět  PajaMM  Re: Noční klid muže  (11.1.2006 14:20:46) Mily Bobe, tak za prve - je to sice jiz muj byvaly muz, ale spala jsem tak ze SVEHO VLASTNIHO ROZHODNUTI, on to nevyzadoval. Bylo nam lepe, kdyz jsme ho nerusily, mohla jsem si u kojeni nebo konejseni zapnout telku a podobne... za druhe - matrace na zemi neni nic hrozneho, vyhovuje nam to i ted se stavajicim muzem, bydlime v pronajmu a nechce se nam zbytecne investovat do posteli. Neni to nic hrozneho, jen jsme o par cm niz a ditko nam aspon nemuze zuchnout z pelisku dolu a zranit se... Tot vse. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Noční klid muže  (11.1.2006 14:22:30) Omlouvam se, dvakrat to tam byt nemelo, ale poprve mi to hodilo chybu, tak jsem to napsala znova a ejhle, je tam i to prvni.... :-) Odpovědět  Sylvie  Re: Noční klid muže  (11.1.2006 14:33:49) Promiň, Bobe, ale chlapa v noci potřebuju k úplně jiným věcem, než je péče o dítě ;o) Taky patřím mezi ty krkavčí manželky, co vlastním mužům ani nedopřejí potěšení z nočního vstávání - k čemu taky. Za jedno chlap za mne stejně nenakojí, za druhé mě dítě stejně vzbudí dřív, než manžela. Narozdíl od něj můj mozek totiž vnímá už drobné pokníkávání a vrtění se, mezitím co jeho probudí až řev. MMCH děcko spí od narození minimálně polovinu noci (čím je starší, tím delší dobu) v dětském pokoji, ale v noci nechávám otevřené dveře, takže proto můžu reagovat už na pouhý šuchot z postýlky ;o) S.+++ Odpovědět  Bob    •  Re: Re: Noční klid muže  (11.1.2006 14:42:46) :-), no, skutečný chlap zvládá to i ono. Odpovědět  kaja    •  Re: Re: Noční klid muže  (16.1.2006 17:57:02) a k cemu ho teda potrebujes? jako toho chlapa v noci? Odpovědět  Sylvie  Re: Re: Re: Noční klid muže  (16.1.2006 18:07:47) A kdyby tě zajímalo, proč zrovna v noci, tak proto, že ať už jsou noci jakékoli, pořád jsou relativně nejklidnější části dne ;o) S.+++ Odpovědět  kaja    •  Re: Re: Noční klid muže  (16.1.2006 17:58:21) a k cemu ho teda potrebujes? jako toho chlapa v noci? Odpovědět  Iva, Viki (8/05)    •  Re: Re: SPOLECNE SPANI X POSTYLKA  (11.1.2006 16:56:52) jé, nám taky báječně fungovalo bříško, ale jen do 10. týdne. pak začal prcek naši hruď využívat jako trénnkovou stěnu k nácviku plazení. vlastně tuto polohu objevil manžel, když jednou ráno vzal prcka na svojji hruď (on sám byl v polosedě-pololeže) a miminko se úžasně uklidnilo. využívali jsme toho vždycky ráno, když jsem šla chystat snídani a táta si takhle užíval slastných okamžiků s mimčem. nebo jsem se s ním takhle dopoledne natáhla, abych se trošku dospala a usnuli jsme oba. teď už se dospává jen mrňousek (v kočárku na balkoně - dopoledne tam usne úplně nádherně) a já se snažím honem honem něco porobit doma a odpoledne jdeme společně na vycházku. taky jsem manželovi nabízela, že budu s malým spát v obýváku na gauči, ale odmítl. jen jsme přestěhovali přebalovací pultík (dost dlouho nám Viki u přebalování hulajdil) a manžel si někdy dá špunty do uší. Viki totiž občas uprostřed noci začne vyprávět nějaký náááááááááááááramně dlooooooooooooooouhý příběh :-))) Iva Odpovědět  JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)  Re: stoprocentně souhlasím  (11.1.2006 8:29:49) Renato, jednopostel přiražená k dvojposteli má tu výhodu, že ji pak oddělíš zároveň s dítětem :-) Jinak když přijede návštěva a nastěhujem ji do dětskýho pokoje, pořád ještě se vejdeme do dvojpostele se dvěma dětma 4,5 a 3 roky (ne že by se člověk moh nějak rozvalovat, ale vejdem se) :-) Odpovědět  Erika a Peťko  furt dokola to isté :o((((  (11.1.2006 12:05:55) Snáď len toľko, pekne poporiadku: Spoločné spanie - od narodenia bol Peťko na monitore dychu, ten kto tento prístroj vlastní vie, že by snímal dych a pohyby rodičov, čiže by mi bol tým pádom na nič. Prioritou pre mňa je v prvom rade život dieťaťa a upozornenie na to, že sa niečo deje - čo monitor dychu zvládol. Nerada by som ráno svoje dieťa našla vedľa seba bez známok života. Tým, že od malička, doslova od vtedy, čo prišiel z pôrodnice (bol naučený na inkubátor, potom na nemocničnú postieľku - všetko dokopy 30 dní) som ho ukladala do postieľky a spal tam. Keď išiel náš "tatinko" mimo domov, brala som si ho k sebe do postele - bez šance, začal plakať a nevedel zaspať až kým som ho nevrátila do postieľky. Takže on jednoducho spať s nami nechce! kontrolovaný plač - keď mal 2,5 mesiaca, noci sa riadne zhoršili, napriek tomu, že prdíky sme odventilovali rektálnou rúrkou, dieťa bolo okúpané, najedené, nezaspal, kým som ho o polnoci nezabalila do fusaku a neprechádzala sa nočnými únorovými ulicami okolo nášho domu... Keď ZASPAL, prišli sme domov, preložila som ho do postieľky a spal až do rána aspoň do ďalšieho kŕmenia. Keďže sa u nás takmer mesiac opakoval rituál, kedy okolo 20:00 h po nakŕmení spustil rev a bolo ho treba drancať v kočíku po kábli od TV prípadne ísť s ním von a zaspal konečne okolo 23:00 h v prípade nočných prechádzok aj neskôr, povedala som si - STAČILO, zobrala som si k srdcu rady jednej kamarátky z našej diskusie a Veľkú knihu o matke a dieťati a začala som postupovať podľa nej. Prvý večer plakal 40 minút, druhý večer 30 a tretí 10 minút. Za tri dni (s tichým mrnčaním o týždeň) mi prcek zaspával okamžite po položení do postieľky, čo trvá dodnes okrem toho, že dostáva hneď po položení do postieľky čaj, dudel, zhasnem svetlo, utekám z izby. Keď bol menší a zaspal a keď som sa o 20 minút vrátila, mohla som kľudne zapnúť svetlo a upratovať pri ňom a žehliť a pozerať TV a pod. Teraz už nemá ten spánok taký hlboký, takže ho radšej nevyrušujeme. Okrem toho si myslím, že každá matka k svojmu dieťaťu vstáva, keď dieťa plače, ale niektoré už niekedy nemôžu, vieš? Pretože nevládzu jednoducho vstať (čo našťastie nie je náš prípad - klop, klop, klop). Táto metoda rieši skôr večerné zaspávanie miminka ako celkový nočný spánok. Ďalej píšeš, ten príbeh s kamarátkou... Vieš, prcek pozná svoj domov, myslím, že od tých pol roka už asi vie, že je doma a vo svojej postieľke, resp. je v prostredí, ktoré pozná, takže si nepoužila zrovna správny príklad. Netreba porovnávať kamarátku a matku - pretože matka vždy jedná pudovo a už keď ide o tú kamarátku, ak by to bola naozaj kamarátka, tak by prišla :o) A o matkách to platí stonásobne... Ale určite by ma tá kamarátka neodviezla kvôli tomu domov, rovnako ako ja kvôli tomu, že malý plače, ho nevyberiem z postieľky. Prihovorím sa mu, pohladkám ho, prípadne ho v postieľke napravím, presvedčím sa o plienke, dám mu čaj, cumeľ a dobrú noc, odchádzam. Aha a obdobie -jasné, obdobie, počas ktorého vstávame k dieťaťu - vieš, ja mám len jedno dieťa a vyřvací metodu som použila pomerne skoro, resp. načas, resp. práve včas. Každý, nech si to preberie ako chce. Ale niekto má deti dve, niekto tri a niekto viac a deti doslova „uřvané“, tak si zrátaj tie noci a tie roky života, ktoré tá matka vstáva, ak má vôbec možnosť ZASPAŤ. Niekto to zvládne v pohode (každý je predsa iná osobnosť) a niekomu stačí doba roka, dvoch alebo troch dosť k tomu, aby skončil v Bohniciach. Každá matka tu je svojprávna a dosť rozumná na to, a predovšetkým pozná svoje dieťa na to, aby vedela, ako k nemu pristupovať a čo treba robiť. Ten článok podľa mňa nebol písaný ako príkaz, čo má matka robiť, ale ako jeden zo spôsobov a čo si z neho kto vyberie, podľa toho nech sa riadi :o) Či Peťko emočne utrpel zrovna týmto neviem, v každom prípade sa tvári ako spokojné, vyspinkané dieťa, ktoré spí 2 x denne a celé noci (ak mu práve neleze zub) a ak spí raz denne, tak poobedný spánok ťahá okolo 3-3,5 h. A prepáč Hannah, ale celý tvoj článok mi pripadá na „čisto teoretickej úrovni“ a vôbec nemám z neho pocit, že nejaké dieťa máš (ani žiadne dieťa nespomínaš), inak by si to takto asi nepísala... Libik, nemyslím si, že by niekto svoje dieťa nechal revať v zavretej izbe a v priebehu (doporučovaných) 15 minút sa neprišiel naňho pozrieť!!! Resp., že by opustil byt alebo by ho to nechalo ľahostajným, často matka sediaca za dverami, keď už nevie, čo má od zúfalstva robiť, trpí ďaleko viac, ako plačúce dieťa v postieľke. Myslím, že tieto svoje pripomienky mohla autorka článku napísať priamo do diskusie k spomínanému článku a nemusela otvárať novú diskusiu, kde sa nebude diať zase nič iné, len sa to tu bude deliť na dva tábory „pre“ a „proti“. :o(((((((((( Odpovědět  Staronová.luc  Re: furt dokola to isté :o((((  (11.1.2006 12:11:58) Moc hezky napsané :-)). Naprosto s tebou souhlasím. Odpovědět  Bára,9m    •  Re: Pořád stejné názory  (11.1.2006 14:02:20) Také se mi zdá, že se tu opakují pořád stejné názory a ani článek nic nového nepřinesl.Tak jako je každé z našich dětí jiné, jsme jiná i každá z nás, máme svůj názor a i kdyby tu někdo 10x napsal jak je báječné spát s miminkem v jedné posteli, stejně to neudělám. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Pořád stejné názory  (11.1.2006 14:11:35) Ale k tomu vas tady nikdo nenuti!!! Myslim, ze cela diskuse neni o spani deti s rodici v posteli, ale o spani deti v jedne mistnosti s rodici X ve svem pokoji... Odpovědět  Bára,9m    •  Ach jo  (11.1.2006 17:57:43) OK Danielo, diskuze je o spaní dětí o samotě x s rodiči, ale přeci všechny příspěvky nejsou jen o tom. Já jen reagovala na to, že článek nic nového nepřinesl a jak jsem si tak pročítala diskuzi,tak ani tady nejsou nové poznatky pro mamky, které si neví rady se svým nespavcem. Většina maminek si tu obhajuje tu svou...Mně se prostě z příspěvků na původní článek líbil ten od Alči+Honzík11.1.05,která popsala co všechno zkusila a s jakým výsledkem, to byl podnětný příspěvek:-). Jen mohu dodat, že tak jako mě nepřesvědčí spát s Tomíkem v jedné posteli, tak mě zatím nic nepřinutí odsunout ho do jeho pokojíčku, i když si s ním v noci často užiji své. Hezký den Odpovědět  PajaMM  Re: Ach jo  (11.1.2006 18:18:10) Baro, ale ten clanek byl reakci na ten predchozi o "uceni" deti spat...proto jsme rady, ze tu je... A diskutujeme tak, ze to mozna nic neprinasi, ale snazime se vysvetlit, ze dite se spat "ucit" neda ... Jsem moc rada, ze vase ditko spinka s vami v jedne mistnosti, nikdo vas nenuti vzit si ho do postele, to uz je na pohodli kazdeho z nas...mne se jen nelibi davat deti spat od miminek do vlastniho pokoje a nechavat je plakat...a na tom se asi shodneme, ne? Hezky vecer. Odpovědět

ZuziP  Aj ja suhlasim  (11.1.2006 8:17:48) Pridavam sa k tym, ktore s clankom suhlasia a k "vyplakacej" metode prechovavaju nesympatie. Odpovědět  Petik    •  Moc,moc děkuji  (11.1.2006 8:49:43) Náš prcek s náma spí v posteli od narození a já neznám krásnější pocit, než se k němu večer přitulit.Sice jsem ho zkoušela dát do postýlky,ale ten zoufalý pláč, který jakoby říkal "maminko vem mě k sobě" jsem nevydržela a tak pokračujem v naší trojce dál:-))) Odpovědět  Kristýna 7měsíční syn    •  Re: Moc,moc děkuji  (11.1.2006 9:33:59) ahoj, taky díky:)taky náš Vítek s námi spí od narození, je mi to příjemné, jemu taky, ale popravdě jsem často rozlámaná...on usne u prsa, někdy se odvalí, jindy ale ne, a to pak sama spím dost krkolomně...nicméně jsem si celkem zvykla.Postýlku také užíváme-na spaní přes den a večerní usínání-po prvním probuzení putuje Vítek k nám. Podle mě to i souvisí s mírou potřeby pocitu bezpeč daného mimča. Vítek je jak přes kopírák Agátka od Bellany- všechny její peripetie s neustálým nonstop kojením znám naprosto důvěrně. A stejně tak se dnes budí 5-6x za noc, aby si podudal minutku prso, trochu se napil, a spí dál. Hlad to není, prostě psychická závislost na prsu. A měla bych dotaz na zkušenější mamky:Vítek se mi poslední 2 měsíce budí opravdu moc často, 5-6x v průměru, ale není výjimka i vícekrát...jednak mu teda lezou horní zuby a je mrzutý i ve dne, ale stejně-včera např se vzbudil 10x!!!což je teda síla-cca každou půlhodinu:( nemůže to být separační krize? A podotýkám, že při každém probuzení právě vyžaduje to prso-neoblafnu ho dudlíkem ani čajem, to se hrozně vzteká. Někdy, když se hecnu vstát, tak se mi zdaří ho uhoupat s dudlíkem an rukou, ale často taky ne, nehledě na to, že v noci jsem po celém dnu mrtvá a funguji v polospánku... A podotýkám, že nějaké zacpání jídlem na noc nefunguje, kaši odmítá jakoukoliv (bolí ho z ní bříško) , tak mu zeleninový příkrm dávám v podvečer a pak jen dokojím po koupání, ale ani to nezabírá, hladem to prostě není. Samozřejmě, že to vydržím, jen by mě zajímalo, jak dlouho to časté buzení může trvat? Někdy je to fakt náročné, když se mi prcek vzbudí v noci 3x, tak si říkám, jak krásně spinkal:) A doufám, že se tady nezvrhne diskuse opět ve dva tábory-jedni stoupenci společného spaní, druzí naprostí odpůrci:) Kristýna Odpovědět  Babelle  Časté buzení  (11.1.2006 10:58:44) Kristino, jako bych četla svoje starosti před rokem... S chlapečkem jsme zažívali přesně stejné situace, taky si potřeboval ověřit tělesným kontaktem a kojením, že jsem u něho. Spaní ve třech občas pomohlo, občas taky ne, někdy spal dobře (3-5 buzení za noc) ve své postýlce, někdy taky ne. Nám všem pomohl až změna ložnice, nastěhovali jsme se do jiného pokoje - a najednou jako když utne, ze začátku se budil 1-2 za noc, během 2 týdnů začal spát celou noc. Takže bych určitě zkusila minimálně změnit umístění postýlky (raději kout než volný prostor), změnu teploty v ložnici (my tam teď máme daleko chladněji), větší tmu ("je noc a v noci se spí a nehraje"), lahvičku s čajíčkem přímo do postýlky. Odpovědět  Nelinda a Ondráš (10/04)  Re: Re: Moc,moc děkuji  (12.1.2006 11:30:26) Kristino, u nás to bylo podobné, já jsem to nemohla vydržet asi v 10 měsících, tak se taťka na týden odstěhoval do dětského pokojíku a já jsem provedla takovou měkčí formu kontrolovaného pláče. Prostě jsem mu nedala napít, ale byl u mě v posteli většinu času pěvně přitisknutý ke mně. Napít jsme mu dala až tak okolo čtvrté ráno (usíná okolo osmé). První tři dny to bylo horší, poprvé řval asi hodinu, pak si zvyknul. Asi měsíc se pak budil jen jednou, časem se to ustálilo na tři buzení, což je pořád lepší než osmkrát nebo desetkrát. Odpovědět

babička     •  Díky   (11.1.2006 9:13:23) Děkuji autorce za rozumný názor. Noční vstávání patří k rodičovství a za pár let si na to člověk vzpomene s úsměvem. Zažila jsem to trojnásobně, vím o čem je řeč, někdy jsem si přála potkat kouzelného dědečka a poprosit ho o jednu klidnou noc :-) Věřte, že žádné dítě nebdí v noci proto, aby vás zlobilo. Až přijde jeho čas, tak bude spát celou noc, je to stejné jako s chozením na nočníček. Děti potřebují laskavý přístup, protože od 6 let jim ve škole začne tvrdý život. Nebojte se, že budou rozmazlené, naopak budou citově pevné a empatické - to je nade vše. Taky se moc přimlouvám, abyste děti nevozily v kočárku zády k sobě. Nevím kdo to vymyslel, je to stejné jako kdyby vás někdo na procházce strkal před sebou a za vašimi zády si prohlížel výlohy obchodů a s někým si povidal. Často vidím v autobuse rodiče jak sedí vedle svého dítěte a celou cestu spolu nepromluví ani slovo. A jsou to třeba děti ve školním věku. Nemají si co říct, nejsou zvyklí spolu komunikovat. Odpovědět  J+B    •  Re: Díky   (11.1.2006 9:29:43) Ano,s tím souhlasím,mně taky připadá divné vozit dítko v kočárku obráceně,vůbec se mi nelíbí,že bych při tom na něj neviděla(a to máme kočárek s okýnkem:-)Leda snad až bude větší a bude se vozit jen chvílema v otevřených golfkách. Jinak k tomu spaní.Moje mimi je naštěstí tak hodné,že zhruba od půl roku spí ve své postýlce,večer kolem osmé usne samo s dudlíkem,naopak naši přítomnost bere jako jakýsi rušivý element:-)Zjistila jsem,že i kdybych ho chtěla nechat brečet,stejně to vydržím max. tak 3minuty:-) a už běžim.Ale bylo by zajímavé zjistit,jaký to opravdu má na psychiku vliv... Odpovědět  Kristýna 7měsíční syn    •  Re: Re: Díky   (11.1.2006 9:40:48) Ahoj J+B:) mě se taky párkrát stalo, že Vítek nedokázal po nočním koju usnout u nás v posteli, pořád sebou šil a vrtěl se, až jsem vycítila, že chce být přenesen do své postýlky-svého soukromí-kde hned krásně spokojeně usnul:) ale to bylo opravdu jen párkrát, asi byl zrovna v takovém rozpoložení:) jinak chce být pořád u mě:) Babička- souhlasím s tím ježděním v kočárku, taky vozím dítě jen čelm k sobě, i když je malinké. A taky se přimlouvám aspon za občasné vystřídání kočárku s nošením v šátku-možná je to pro maminky zátěž na záda, nepohodlné kvůli pohyblivosti atd... ale zas myslím, že to mimčo ocení výhled i blízkost mámy...ale to je na jinou diskusi, jen mě to napdlo v souvislosti s tím kočárem...:) K. Odpovědět  LAJ  trochu mimo téma...........  (11.1.2006 22:34:43) Babičko a ostatní...já zase tak úplně nesouhlasím.....naopak...zkuste si třeba představit, že vás někdo tlačí "pozadu"....stojíte naproti němu, on jde hezky dopředu, ale vy - abyste byli tváří v tvář - jste tlačeni pozadu......vždyť tolika lidem se dělá nevolno, když mají např. v autobuse sedět proti směru jízdy! Já sama si vyberu raději místo po směru jízdy...kdo by se chtěl dívat na ubíhající krajinu když jedete kupředu a nevíte co vás čeká................. Já měla taky obavy, že se budu chtít na dítě stále dívat....do jednoho roku jsem vozila výhradně tak, abych na něj viděla.......ale později už ne, navíc dcera sama, když jela např. s otcem /dávám mu jí vždy ať na ní vidí/....tak se vykláněla z kočáru a obracela hlavu kupředu po směru jízdy............. Odpovědět

Martina, syn 1,5     •  Snad trochu prehanite  (11.1.2006 10:13:32) Myslim si, ze to trochu prehanite. Nejsem zastancem drastickych metod, ale vim z vlastni zkusenosti, ze deti jsou velmi vychytrale a lehce se z nich stavaji mali tyranci. U meho syna se samostatne spani celou noc dostavilo samo a velmi brzy (asi ve ctyrech mesicich), v tom jsme meli nejspis stesti. Myslim ale, ze je spravne klast i na miminka male "pozadavky", samozrejme primerene jejich veku, schopnostem a povaze. Prece budou zit ve svete, kde to tak chodi, kde kazdy ma urcite ukoly a zodpovednost. Samozrejme musi neustale citit bezpodminecnou lasku rodicu, a hlavne matky. Ale zasadovy pristup si prece s laskou neprotireci. Napriklad pokud se jedna o spani, snazit se v ramci moznosti dosahnout toho, aby dite spalo celou noc, neni prece sobectvi matky! Je to lepsi pro celou rodinu: dite je odpocate (zdravy spanek je prece nesmirne dulezity pro psychycky vyvoj) a i odpocatejsi maminka se urcite dokaze behem dne venovat diteti lepe nez ta, ktera ma za sebou probdelou noc. Odpovědět  Channah    •  Nepřeháníme, ale každé dítě je jiné.  (11.1.2006 10:26:13) Jak už jsem i na minulý článek Karin M. reagovala, každé dítě je prostě jiné. Některé dítě je možné naučit spát samo v postýlce, protože si popláče jen takovým "mami, kde jsi?", ale u jiného to prostě nejde, protože pláče srdceryvně a bylo by to opravdu traumatizující nechávat ho samotné. A tady musela jít stranou i má potřeba spánku, věřte mi. Píšu to z vlastní zkušenosti, starší chlapeček (2,5 roku) je velmi citlivý a nechat spát samotného by pro něj bylo děsivé, mladší dcerka(7 měs.)naopak už od 5 měsíců je schopná spávat sama a dobře. Takže si myslím, že nikdo nepřehání. Jen je potřeba přistupovat velmi citlivě a individuálně ke každému dítěti, ani ne tak podle příruček jako podle vlastní intuice a lásky, a taky samozřejmě možností. Spánku zdar! Channah Odpovědět  10.5Libik12  Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 10:45:46) uvědomte si, že každodenním servisem miminům předhodíme celou škálu úkonů, které jsou jim nepříjemné a které by si určitě nevybrala, kdyby bylo po jejich. Různé to oblékání, čištění nosu, stříhání nehtů ap., z nichž necouvnete, tudíž na ně dle vaší teorie požadavky kladeny jistě jsou.Naopak by mě zajímalo, jak si tu vámi uváděnou bezpodmínečnou lásku rodičů má interpretovat dítě, které necháte opuštěné řvát v místnosti,až si zvykne, že je v noci samo. Tfujtajksl. Hannah, děkuji za velmi rozumný a srozumitelný článek k tématu. Odpovědět  Martina, syn 1,5     •  Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:26:09) Pokud jste cetla pozorne, hned v privni vete jsem uvedla, ze nejsem zastance drastickych metod, za kterou samozrejme nechat dlouho zoufale plakat miminko povazuji. Neco jineho je se podle moznosti snazit dosahnout urciteho cile. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:36:51) Ale já četla pozorně! A taky jsem se vás ptala Proč chcete dosahovat cíle copak to je proboha nějaký závod???? Vás taky jistě nikdo neučí a neučil spát.... Nechte věcem volný průběh... neslyšela jsem o nikom kdo by se budil programově 10x za noc v dospělosti!!!! A mimochodem já se v noci taky několikrát vzbudím a jdu se třeba napít nebo vyčůrat... a tak nevím proč bychom měli od své dcery požadovat aby prochrněla 8 hodin v kuse..... Odpovědět  Martina, syn 1,5     •  Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:44:25) O cili se nehovori pouze v souvislosti se zavody. Cilem je i splneni urciteho prani, neboli prave cile. V teto souvislosti je cilem zlepseni situace stavajici. Z vasich reakci mi pripada, ze je pro vas potesenim vstavat desetkrat za noc k diteti a znovu ho uspavat. Patri to samozrejme k roli matky a je to tak v poradku, ale to neznamena, ze je hrichem prat si, aby se situace zlepsila. Ted me asi ukamenujete, ale myslim se, ze existuji i pripady, kdy by se jinym pristupem dosahlo urciteho zlepseni. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:51:07) Martino neukamenuju... nemám tu potřebu... ale z vašeho posledního příspěvku je jasně patrné oč vám jde! Je to splnění VAŠEHO CÍLE, VAŠEHO PŘÁNÍ,.... a to mi právě příjde jako sobectví.... jsou vám jedno potřeby vašeho dítěte (které má třeba tu potřebu probudit se 10x za noc a "zkontrolovat" jestli žijete, jestli jste u něj.... nechápu tyhle postoje.... ale nechť se vám daří i v tom vašem dosahování cíle. Mě těší vstát 8x za noc a pohladit a ukonejšit svojí dceru, protože mám pocit, že mě potřebuje a to za 20 let už mít nemusím, až mi vezme roha s prvním flouktem který proběhne kolem naší chalupy:o)))))) Odpovědět  Federika  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:00:38) a já bych ho klidně nechala spát v naší posteli, nechala bych ho spát kdekoli, jen aby spal...Denis-16 měsíců, spí do půlnoci bez probuzení, usíná sám, rychle, v pohodě, opravdu ho můžu dát do postýlky a zavřít dveře, ještě mi zamává...Jenže od půlnoci se pořád budí, je to v polospánku, něco jako noční můra, když mu dám dudlíka a pohladím, zase rychle usne, ale mně to trvá dýl... Nejhorší jsou rána, jak já bych ho ráda vzala do svý postele, aby tam se mnou ještě chvilku spal, ale on prostě spí buď v postýlce nebo vůbec, okamžitě prostě z postele slejzá a běží ke dveřím...Jakékoli pokusy ho udržet v mý posteli končí kousáním, škrábáním, domáháním se vyskočit z postele.. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:07:05) Federiko, tak pošli Deniska k nám:o))) Já si s ním pohraju. My vstáváme mezi 5 a 5:30:o))))))) a nevadí mi to, už jsem si zvykla:o))) Odpovědět  Federika  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:14:38) If, tak to by mě zabilo...Mně stačí ta šestá, chodím totiž spát až kolem půlnoci, dřív prostě usnout nedokážu...V životě jsem taky neusnula přes den...Vůbec mám špatný spaní, takže přiznávám, že si na to ponocování asi nezvyknu nikdy a že to považuju za nejhorší stránku rodičovství...Někdy mám v noci a hlavně nad ránem nenávistný pocity..Přejdou, po prvním kafi a zvládnutí ranního blázince s naším prvňákem, udělání svačiny a odlífrování do školy... A nevím, možná takovej pocit nikdo nemáte, možná jsem sobecká a nemateřská, ale někdy mám uprostřed uječený noci chuť vzít polštář a ten jekot přidusit...Ach jo... Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:21:05) :o) Federiko, mě by zas zabilo jít spát o půlnoci:o) Jsem od přirozenosti spíš skřivan.... a taky mám občas ten pocit co ty!!!:o) Ani já přes den neusnu (to jsem usínala jen ve vysoké fázi těhotenství, kdy pokud jsem si nedala po obědě šlofíka nevydržela jsem fungovat až do večera). Ale když je velká krize chodím spát bezprostředně poté co usne Bája... klidně po večerníčku:o))))) Teď se musím rozloučit jdem na spací procházku... no stejně už k tématu nemám co dodat:o) Odpovědět  Federika  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:25:52) If, já byla vždycky sova, teprve večer po 8 začínám normálně fungovat, mám volno, protože kluci spí, úkoly napsaný, napustím si vanu, doháním resty, sednu si sem....no prostě bych nemohla jít brzo spát... A to jsem ráda, že máš někdy podobnej pocit, já myslela, jak mě tady budou kamenovat, že přece není normální mít chuť svý dítě zadusit... Odpovědět  sunny,2 holky-4r a 4m    •  Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (12.1.2006 8:22:24) ahoj Petro,konečně někdo kdo jen neodsuzuje...ať si každej zkusí,co mu vyhovuje,Ze zkušenosti ale vím, že není zrovna jednoduchý vstávat 10* v noci pro mimčo a přes den fungovat jak pro mimi,tak pro staršího sourozence a samozřejmě pro manžela,A mít čas aspoň kapinku sama na sebe taky není k zahození...A teď už to slyším-ty názory ostatních maminek,ale jedno je teda fakt pravda,když je mamča v pohodě,tak je i mimi v rámci možností v pohodě.To znamená,že vůbec není nic špatnýho na tom, pokud si půjdu na hodinku vypít kafčo ke kamarádce(ne denně),a nebudu se bavit jen o miminkovskejch věcech.Zdravím a pokud někdo tu metodu s uřvaním vyzkoušek,tak dejte vědět, jak to zabralo.Jo a kamarádka má svýho 8 letýho kluka u nich v posteli.Bez nich neusne a spí s nima až do rána.Je to extrém. Tady by už asi metoda s uřváním nepomohla,ale asi pár na zadek by neškodilo.No do puberty to snad zvládnou. Odpovědět  Jarmila    •  Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 10:57:18) Mě se to zdá být také přehnané. Některé příspěvky mi ani hlava nebere. Omlouvám se. Mám dvě, nyní jíž velké děti, ale NIKDY s námi nespaly v jedné posteli. (Kromě nemoci, vysoké teploty, bolavých oušek apod. samozřejmě). Měla jsem postýlku umístěnou na dosah ruky, kolmo k letišti. Obě spaly cca od 3 měsíců celou noc (tj. od 21.00 do 7-8 ráno). Kojila jsem oba asi tak do roku. Dcera spí od 4 let ve svém pokojíčku, syn se k ní nastěhoval ve dvou letech. Každé ráno přiťapkali a zavrtaly se k nám pod peřinu, mazlili jsme se, blbly... bylo to moc hezké :-) Nejsem zastánce toho, aby novorozeně bylo od začátku ve svém pokoji (jako to udělala kamarádka, hned po návratu z porodnice dala syna do svého pokojíčku, sice měla chůvičku, ale i tak .. já bych neměla klid..). Ale když spinká půl metru od rodičů, není to žádné týrání, ale samozřejmost. Každý má svojí postel. Ono miminko si velice rychle zvykne spát mezi rodiči, jakmile ho tam jednou dáte... pak v postýlce pláče, pochopitelně. Ale je to na každém jaké si to udělá. Já si myslím, že maminka, která má vedle sebe miminko v posteli nesmí tak tvrdě, jak by mohla. A navíc sex a důvěrnosti a mazlení s manželem jsou také dost důležité. Aspoň pro mě tedy ano. Odpovědět  10.5Libik12  Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:10:13) Nemyslím, že by autorka vášnivě propagovala společné spaní dětí a rodičů v jedné posteli, pouze dokládá názorový posun teoretika regulovaného spaní(vyřvaní dítěte v oddělené místnosti) k daleko přirozenějšímu chování matky(blízkost)Jestli je to v manželském loži, nebo v postýlce u postele je asi jedno. Chtěla bych se zeptat provozovatelů "společného pelechu", jak tomu malému miminku stelou. já už jsem Madlu nastěhovala k nám, ale trochu čas od času mi zahučí do polštáře:)Dáváte vlastní polštář a přikrývku? Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:16:26) Libiku, na to ti ráda odpovím. Bára má teda vlastní postýlku, ale i u nás má nachystaný pelíšek. Máme sice manželskou postel, ale dvě matrace, takže mezi nimi je rýha ale vyřešili jsme to tak, že pod naše polštáře doprostřed jsme dali roztaženou rychlozavinovačku, (aby tam zanikla ta rýha veprostřed) a když byla Bája menší přikrývala jsem jí vlastní peřinou (vždy se ke mě tulila) ale teď i v rámci toho abychom se v noci "nerušili" vždy jen odtáhnem vlastní polštáře od sebe, mezi ně položíme Báju a přikryju jí její vlastní peřinkou:o) Odpovědět  Enko  Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:33:42) Nase beruska Betuska ma treda vlstni velkou postl uz od deseti mesicu ,ale spi v ni jen po obede, pres noc spi u nas, pod moji perinou...polstar mam jen malicky a ted uz se o nej se mnou v noci zacina pretahovat, takze ji asi pporidime vlastni... ale taky jsem si od jinych lidi vyslechla, jak to delame naprosto spatne, ze s nami bude spat do osmnacti a pod., ... Zatim nam to tak vyhovuje, vsichni tri se vyspime a i na sex si cas najdeme...nekdy se proste presuneme do jejiho pokoje a nekdy spi tak tvrde, ze si troufneme se nepresunout... Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:26:13) Libiku, taky si myslim, ze to neni o tom, jestli spi dite v postylce s rodici v jedne mistnosti nebo s nimi v posteli...ale o tom, ze ho od malinka nesoupnu do jine mistnosti a necham vyrvat... A k tomu stlani...mimca nemaji mit polstar, takze vetsinou lezela Klarka vedle meho polstare (vetsinou ale na mne, jak uz jsem psala:-) ) a jako mimco jsem ji prikryvala svou perinou, pak uz mela svou... Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 22:52:04) Libiku, náš společný pelech :) vypadá takto (pro 15-měsíční dítě): Dítě je rozvalené na mém poštáři pěkně v prostředku, tedy z něho nezhučí a svůj tím pádem nepotřebuje. Já mám občas to štěstí, že trhnu z polštáře jeden růžek, někdy taky ne.. (To mě ale nedere, tak to neřeším.) Přikrývku má holka svoji vlastní, já také (aspoň že tak). Když byla holka menší, spávala pod mojí peřinou. To však zkončilo okamžikem, kdy se naučila koulet - hrozilo, že by se odkoulela i s tou peřinou. Takže tak.. Odpovědět  If & 3♥  Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:06:32) Ne myslím, že TENHLE článek není přehnaný, je naprosto k věci Napriklad pokud se jedna o spani, snazit se v ramci moznosti dosahnout toho, aby dite spalo celou noc, neni prece sobectvi matky! Proč toho chcete dosahovat??? U vás taky nikdo ničeho nedosahuje.... to je jako by vás třeba manžel vyšoupl do obýváku se slovy "sorry lásko chrápeš a já se chci vyspat, tebe trocha nepohodlí nezabije, jsi už velká holka"....... to by se vám asi taky nelíbilo ne?! Já to prostě považuji za velké sobectví... psala jsem to už několikrát.... Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:09:47) JO Bára má vlastní postýlku ale občas spí s námi. Vyžaduje svoje soukromí a svůj prostor, ale musí nás cítit u sebe a my jí to dopřáváme.... to jen tak na okraj.... Odpovědět  Martina, syn 1,5     •  Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:38:26) Mylite se, u me toho okoli dosahuje velmi mnoho. Zijeme ve spolecnosti druhych a tomu se taky neustale prizpusobujeme (i v rodine). Nechapu tyto exptremisticke a gresivini pozice, muj prispevek byl prece velmi umirneny. Nemluvila jsem o tom, ze by se dite melo nechat zoufale kricet, ani o tom, ze by se melo odlozit do jine mistnosti. Ale stojim si za tim, ze snazit se mirnym a primerenym zpusobe "naucit dite spat" (urcite to u vsech nejde, ale u nekterych deti ano), neni sobectvi, ale prispiva to ke spokojenosti vsech. Priznam se k tomu, ze nejsem "superzena" ani "supermatka" a kdyz jsem vycerpana, jsem mene aktivni, nervoznejsi a dite to samozrejme vyciti. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 11:43:03) No a jsme tam kde jsme byli... už mě to nebaví.... Martino dosahujte si čeho chcete... já taky nejsem superžena, taky občas padám na hubu, ale dosahovat cíle "vyspání se" na to fakt kašlu... Děti budou v budoucnu omezovný ještě v mnoha a mnoha věcech až jim a nám to nebude milý, a tak si myslím, že nechat je v klidu a podle jejich VLASTNÍCH POTŘEB VYSPAT v bezpečí rodiny (ať už v posteli nebo v postýlce) je to nezákladnější co pro ně a pro jejich vývoj můžem udělat!!! asi tak Howgh, domluvila jsem.... Odpovědět  Hana + 1,5    •  Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 13:20:39) Ahoj, naprosto se priklanim na stranu Martiny, jeji prispevky me pripadaji dost rozumne, ty ostatni agresivni a dost jednostranne. nesouhlasim s tim, ze matka musi delat naprosto vse pro dite na ukor sebe. Naucit dite bezproblemove spat mi vubec nepripada jako sobectvi. V tom prvnim clanku se jasne mluvilo o tom, ze vsechny deti se v noci budi, ale nektere proste znova usnou¨a jine vyzaduji pozornost. Pokud si opravdu myslite, ze je normalni k starsimu diteti desetkrat za noc vstavat, tak ja si to rozhodne nemyslim. Moje dite taky obcas spi v nasi posteli, ale rozhodne mi nepripada normalni, kdyz se tak deje denne. Ja chci byt take manzelka a nejenom matka. Prijde mi to trochu jako opici laska, kdyz matka vychovava dite k nesamostatnosti a omlouva to lasko. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 13:26:42) Tak to je hloupost!!!! Nevychovavame sve deti k nesamostatnosti!!!!! Moje dcera je samostatna, zacala naprosto bez sebemensich problemu chodit do skolky, zapojila se do kolektivu, vsichni ji chvali!!!!! A taky sama prisla na to, ze chce usinat i spat sama, bohuzel, mame zatim na spani jen jeden pokoj, tak to jeste chvili potrva... Ale opravdu se MYLITE!!!! Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 13:31:55) A jeste neco - i my jsme MANZELKY!!!! Ale jsme manzelky a zaroven matky, ne jedno nebo druhe... A musela byste se zeptat nasich muzu, jestli jim pripada, ze se jim nevenujeme, ale u nas doma v tom zadny problem neni... Odpovědět  Hana a 16 m holcicka    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 13:48:53) ok, kazdemu vyhovuje neco jineho Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 13:37:29) Petro, Hano, dítě (za 2 měsíce jí budou 3 roky) spí se mnou v posteli od narození. Nemá problémy ani se spaním, ani s usínáním, spí bez probuzení denně 12-13 hodin, už jsem to tu psala. Otrok dítěte opravdu nejsem, je VELMI samostatná a pod pojmem "opičí láska" si taky představuju něco úplně jiného. Jen se snažím respektovat potřeby dětí podle jejich věku. Za pár let jí určitě nebudu pomáhat s oblékáním, ale teď to dělám a nepřipadám si jako otrok. Mimochodem termín "učit dítě spát" mi připadá poněkud hloupý - malé děti snad spát neumí??? V tom případě já mám geniální dítě - usnulo pár hodin po porodu samo, bez učení a prochrnělo prvních pár měsíců života. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:03:35) Sylvo! Trefa do černého!!!! Bezva! To je přesně to co se tu snažím říct. Teda sorry, ale už budu ostrá. Krucinálfagot! Jak můžete učit někoho spát!!! Učit se dá číst, psát, počítat, kreslit, hrát na fléntu... to jsou věci které se člověk MUSÍ učit aby je uměl. Ale spánek jen naprosto normální fyziologická potřeba a každý člověk (potažmo každé dítě) jí má nastavenou jinak.... A to že jsem otrokem svému dítěti??? Proboha proč? Jsem Máma a jako taková prostě jsem k dispozici svému dítěti kdykoliv mě potřebuje a svoje potřeby naprosto bezvýhrad podřizuju jeho! TO mi přijde jako normální.... Jo a jako manželka funguju myslím taky v pohodě, ale je fakt, že jsem občas tak unavená, že neudělám manželovi teplou večeři a nepřinesu mu teplé papuče a vychlazené pivo pod nos k zapnutému fotbalu.... Odpovědět  Věra.  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:13:11) If, ono je to možná zbytečně o slovíčkaření. Spánkové návyky jsou malinko i o učení, nebo spíše o tom, na co je dítě zvyklé . A jde opravdu o věk, měsíčnímu dětátku potřebu nočního kojení nezměníš, ale roční nebo starší již nutně nemusí sosat pětkrát za noc. U toho ročního je to návyk, budí se ze zvyku, a je pak dále na rodiči, jak mu to /nebo ne/ vyhovuje a co s tím /nebo ne/ udělá . Ti naši malí přešli z kojení pětkrát-šestkrát za noc během týdne na nula kojení, a najednou začaly spát bez hnutí celou noc. Nešlo to jinak, než je odstavit zcela. Důvodem byla matka na dně. :-))) První v roce, druhé ještě později. Jde tedy i o spánkové návyky....a vlastně svým způsobem i o učení, nebo spíše zvykání dítěte na určitý spánkový režim... Jistě, každému vyhovuje něco jiného, ale kdybych dopřávala dětátkům to na co jsou navyklé neustále, kojím naši dvouletou ještě nyní /nic proti/ a pětkrát za noc /néééé, pomoooc :-))/. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:22:01) Věrko, jo je to o slovíčkaření... to je taky fakt... Hele já se taky snažím omezit noční kojení z 7x na třeba jen 2x-3x.... ale i přes to se Bára vzbouzí... ať už z toho "lehkýho" spánku nebo třeba noční můrou.. ne pokaždé jí nakojím, někdy stačí jen podat jí dudlík nebo pohladit ve vlasech... Ale prostě se BUDÍ... a já jí to "nechci odnaučovat".... je to její potřeba. Já se v noci taky budím, chodím pít, čůrat... no prostě neprospím celou noc... O tom spánkovém režimu.. já bych to chápala tak, že dejmetomu od 7 večer do 7 ráno se péče o dítě omezuje na minimum při tmě nebo "slaboučkém světle"... to jo, dá se dítě "naučit" kdy je noc a kdy je den, že když se v noci vzbudí, tak nepůjdem juchat, stavět kostky nebo číst básničky... to je o UČENÍ... a to jediný druh "učení" který jsem schopná přijmout.... Otvírá se mi kudla v kapse když slyším spojení "naučit spát celou noc"..... tož tak.... Nic jiného tím nemyslím a nesleduju. Ať si to každá máma dělá jak chce Odpovědět  Jarmila    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 16:01:04) To si snad děláš srandu, že skoro roční dítě v noci kojíš! ?? No to už nic neříkám.. To si vážně myslíš, že má hlad? V noci? Třeba i 7x? To je jen rozmazlenost, nic jiného, rozmar. Dobře s tebou malá cvičí. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 16:11:46) Jarmilo, ještě jsem nakoukla a neměla jsem to dělat... Mám chuť, velkou chuť poslat vás dál než do pr....!!! Proč bych nemohla roční dítě kojit??? Nejsem zdaleka sama, kdybyste četla celou diskuzi, tak byste se dočela, že jsou maminky (které jak píšou, padají na pusu...) kojí a konejší dítě více než 10x za noc! Fakt jděte k šípku se svými názory! Moje dcera se mnou ani trochu necvičí. I já mám několikrát za noc žízeň... ale co já se s váma zahazuju!!!!!!!! Ježiš vy jste mi hnula žlučí! Fuj, už jdu fakt pryč, nebo budu sprostá Odpovědět  Kik+3  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite-TO JE FURT DOKOLA  (14.1.2006 9:15:12) Proboha holky, to je furt dokola to samý! Kdybyste se místo těchto hádek věnovaly svým dětem, uděláte pro ně to nejlepší. A spát či nespat s rodiči v jedné posteli nebo v jednom pokoji... jsou snad na světě důležitější věci, ne? Zahoďte příručky, kašlete na okolí a řiďte se svým citem, jedině tak je to správně. Pa! JO a zdravím If, už jsem tě dlouho "neviděla":-) Odpovědět  Jaia    •  nervy?  (19.1.2006 15:30:50) Pozerám, že stačí, aby Vám niekto oponoval alebo si nebodaj trúfol napísať názor a vy ho posielate ďalej než do ... Asi by ste si mali ísť liečiť nervy. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 16:12:23) Jarmilo, ještě jsem nakoukla a neměla jsem to dělat... Mám chuť, velkou chuť poslat vás dál než do pr....!!! Proč bych nemohla roční dítě kojit??? Nejsem zdaleka sama, kdybyste četla celou diskuzi, tak byste se dočela, že jsou maminky (které jak píšou, padají na pusu...) kojí a konejší dítě více než 10x za noc! Fakt jděte k šípku se svými názory! Moje dcera se mnou ani trochu necvičí. I já mám několikrát za noc žízeň... ale co já se s váma zahazuju!!!!!!!! Ježiš vy jste mi hnula žlučí! Fuj, už jdu fakt pryč, nebo budu sprostá Odpovědět  X Y Z  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 17:32:35) If, souhlasím s tebou. Mě nejvíc trápí představa těch několika červených, zoufalých dětí uřvaných do spánku, které už nezkouší plakat, protože ví, že na jejich volání nikdo nepřijde...je mi z toho bolavo. Náš malý přes den - výjimečně - usíná ve své postýlce, většinou je to kočár, u prsa, jak to přijde;, ale při odpoledním usínání někdy kňourá. Vždycky chvilku počkám, pokud zakňourá, přestane, kouká na ruce, protírá oči, znovu kňourne, je to dobrý, hladím ho a většinou usne. Ale když zapláče takovým tím voláním, hned ho beru. Nechci se s někým hádat, jestli dělám dobře. Ale jak už jsem psala, nám malý usíná krásně ve své postýlce, jsme ale u něj a hladíme nebo tam jen jsme. Postýlku má těsně vedle naší, takže na něj můžu v noci sahat a hladit. Budí se jen na kojení nebo vůbec, ale když bude chtít spát s námi, bude spát s námi. Já jsem ho přece "nenaučila" spát, teď spí rád sám (ale ráno od šesti po kojení už spí s námi:)), ale pokud se to změní, přece ho nebudu k něčemu nutit??? Když byl menší, vstávala jsem k němu, nosila, chovala (ano, i kvůli manželovi - ač mě o to nikdy nežádal), teď malý zase spí..uvidíme jak bude, ale je mi líto těch dětí, které rodiče nechají vyřvat, dokud to nevzdají. Nechci domýšlet jak jim je:( Odpovědět  Jarmila    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (12.1.2006 16:15:10) Ale jo, i já jsem roční děti kojila. Ale ne v noci. V noci spaly, celou noc, ve sve postýlce. Půl metru ode mě. Z postele jsem na ně dosáhla, abych mohla pohladit, ubezpečit, že jsem tu. A nenechávala jsem je vyřvat. Nikdy. Laskavě ať mi tohle nikdo nepodsouvá! Já jsem proti spaní dětí ve svém pokojíčku, myslím, že do dvou-tří let by měly spát s rodiči. Ale jsem proti společnému spaní v jedné posteli a to mi niko nevymluví. Je to rozmazlování. A nebo je to lenost maminky v noci vstát a udělat dva kroky k postýlce. Což ovšem vyjde nastejno. Neboť výsledkem je rozmazlené dítě, které s vámi bud chtít spát možná i v době školní docházky. A teď mi milá IF zase pošli do prdele, od tebe mi to nepřekvapí. Napadáš tu sprostě každého kdo má jiný názor než ty. S tebou je asi těžké vyjít. Odpovědět  ZuziP  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (12.1.2006 18:12:19) Jarmilo, nie, nazory nikomu nikto nevyvrati, to je fakt. Ale tak, ako ty si myslis, ze mama, ktora necha dieta spat so sebou v posteli je bud leniva alebo dieta rozmaznava, lebo sa to nema, musis pocitat s tym, ze bude vela ludi, ktore si myslia, ze spanie dietata s rodicmi je uplne v pohode a s rozmaznavanim nema nic, ze lenivost je v niecom inom a dokonca si mozu mysliet aj to, ze tvoj nazor je predpotopny. A nikto im to nevyhovori. Nazory si menime sami a to vlastnou skusenostou. V tejto diskusii by bodlo viac tolerancie a menej utokov na druhu stranu. Odpovědět  aja    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (12.1.2006 18:21:18) Jarmilo, a muzete mi rict, co byste delala, kdyby vase dite bylo schopno prospat maximalne 1 hodinu v kuse, spise min? Vstavala byste tedy x krat za noc- pokud pisete, ze nenechate deti vyrvat, tak tedy pravdepodobne ano. ALe ono po mesici, dvou, naprosteho nevyspani by vam ty dva kroky k posteli prisly treba taky jako velka propast. Samozrejme, pokud nekomu dite spi v postylce celou noc, je logicke, ze ho v te postylce necha. Taky bych to udelala, ale pokud dite neni schopno spat v takto dlouhem intervalu a je plactive, tak proste nekdy skonci v posteli a pokud v te posteli nahle zacne spat dele, je nasnade, ze ho tam vycerpana matka, modlici se za apson chvilku delsiho spanku, necha. Odpovědět  Olina    •  Milá Milado,  (12.1.2006 19:01:08) jak ti závidím, já bych s ním chtěla hrozně spát, ale on mě celou noc kope jako psa a pořád se snaží spát kolmo. Po jedné noci s ním se dávám dvě do pořádku. Podobně nepříjemné je spát s manželem, dávám si to za odměnu a pak se z toho musím vzpamatovat. Kolikrát dostanu v noci loktem do obličeje nebo nožičkou do břicha. Manžel spí tak nahlas, že by místo toho mohl klidně trénovat na hudební nástroj a děcko se mnou vede v noci dlouhé dialogy ze spaní(on ze spaní, já vzhůru). Tak spím sama, je mi smutno, tak se k nim vrátím a oni mě zbijou :o). Odpovědět  Hanka+Fík+Áďa    •  Re: Re: Milá Milado,  (5.2.2006 1:54:33) Tak to také znám spát do písmene H. Jenže dříve s námi spal syn vprostřed manželské postele, teď spí na palandě a dcera mezi námi na 3. "dospělé" posteli, takže místa máme relativně dost. (dceři jsou 2). No a nedávno byla na noc porvé u babičky a syn byl zrovna nemocný, tak nás uprosil a spal mezi námi. No hrůza!!! Je mu 5, takže je popchopitelně delší než šířka postele a ještě s rýmou chrápal více než tatínek. Takže jsem celou noc mlaskala až mne manžel "upozornil", že on už je také pěkně dlouho vzhůru, že to je Fík. Tedy nejraději bych zdrhla do obýváku, ale když si to chtěl jednou užít "jako když byl malý", tak jsem to vydržela. Jenže teď jsou nemocní oba a oba mne chtějí u sebe, takže spím uprostřed já a na každé straně jedno dítko. Tatínek pochopitelně v pohodě v obýváku a ještě se chechtal, že už je jasné, že třetí dítě mít prostě nemůžeme. Tady abych byla spravedliová, dneska jsem vyjímečně rozkoukala nějaký film, tak si děti odvedly do postele taťku a hned jak slyšel, že skončil film, tak prý jak to dnes uděláme se spaním. Slíbila jsem, že bude spát v domečku - dole pod palandou, kde snad časem bude spávat dcera i když se mi chtělo utéct do obýváku. Jenže představa, jak brečí oba a já jdu stejně pomoci taťkovi je uklidnit, mě nutí spát co nejblíže. Takže přeji všem dobrou a klidnou noc Odpovědět  Lada    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (12.1.2006 19:11:54) Ale Jarmilo, to vážně nechápeš, že jestli-že tvé děti spaly aniž bys je nechávala vyřvat, tak máš prostě štěstí!!! Celá ta diskuze je o tom, že na spousty dětí NEPLATÍ žádné metody a když své dítě NECHCI NECHAT VYŘVÁVAT A TOTÁLNĚ REZIGNOVAT, tak mi nezbyde než abych se JÁ přizpůsobila dítěti!!! Asi každej zkusí všechno, co se má, aby dítě spalo (myslím rituály, teplá koupel,čaj na spaní, Večerníček, uložení do postýlky), jenže mnohdy nic z toho nepomůže. Chápeš to konečně? Taky mám radši v posteli klid, jenže když prostě není jiná možnost (kromě vyřvání, které tedy taky neschvaluješ) TAK CO MÁ ASI ČLOVĚK DĚLAT? Milionkrát se to tu už napsalo : Téměř každá matka, která má přizpůsobivé a "hodné" dítě si myslí, že je to její výchovou....HAHAHA Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (12.1.2006 19:35:33) Jarmilo, generalizujete... To, ze dite spi s rodici v posteli, neznamena, ze së rozmazluje a ze s nimi bude spat takhle jeste v dobe skolni dochazky... S nami takhle spala ma dcera, nejdrive jen se mnou, ted s nami, ma sice svou matraci, ale tesne vedle me. Kdyz ji tatinek cte pohadky, lezi mezi nami a pak preskace na svou...a ted si sama rekla, ze bychom potrebovali vetsi byt, aby s nami nemusela spat...u normalnich zdravych deti tohle prijde samo... A ano, kdyz jsem ji kojila, bylo pro nas obe daleko jednodussi, ze jsme spaly spolu, nemusela jsem nikam vstavat, vydnavat ji z postylky, kojit a zase ji ukladat a jit si opet lehnout...ale neznamenalo to zadne jeji rozmazlovani. Rozmazlena neni stejne jako vetsina deti spicich s rodici. Ano, taky znam 11tileteho kluka, co porad spi s maminkou, ale to neni normalni, tam uz se stalo neco, co nemelo...co to je, netusim, tak dobre je neznam...ale jak jsem psala, normalni, zdrave dite samo dospeje k tomu, ze uz chce spat samo... My zatim nemame moznost dat Klarce vlastni pokojicek, ale snazime se, aby to slo a ona byla spokojena... To je muj nazor. Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (12.1.2006 21:30:37) Jarmilo, fajn, možná to je lenost a pohodlnost, ale každopádně pro mne bylo daleko příjemnější ty dva kroky nevstávat (byť se syn v noci budil jako miminko max. 3x a cca od roku a půl vůbec), protože je mi milejší se v noci VYSPAT. Bez vstávání. Zvlášť když jsem krátce po porodu začala pracovat a měla jsem toho docela plné brejle... Syn s námi sice spí pořád, ale teď už je to čistě "provozní" záležitost - prostě zatím nemá postýlku, protože byt chci předělávat (aby měl svůj "pokoj") až letos v létě. Nicméně mimo domov normálně spí v posteli sám a pochybuju silně, že by s námi v posteli vydržel až do maturity. :o) Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:30:37) No, ono je asi důležité uvědomit si dvě věci: 1. že opravdu nejsou všechny děti stejné 2. že potřeby a schopnosti dětí se mění s věkem a je dobré to respektovat a nic neurychlovat Já taky nebudu v noci chovat v náruči puberťáka, který se večer přežral a teď ho bolí bříško :-). Ale batole jo, a nebude mě to nijak zatěžovat. Přesto, že naše dítě "nespí správně" :-), tak jsem naprosto bez problémů od jejích 6 měsíců (do 10 měsíců jsem plně kojila) zvládla 3 kurzy, v roce a kus jsme byli u moře a v horách a nemá problém usnout s někým jiným. Mám svoje pohodlí ráda, taky se nenechám připravit o své zájmy a přátele a záliby, ale připadá mi normální, že to kvůli MALÉMU dítěti všechno dočasně trochu omezím nebo odsunu na dobu, až mě to dítě nebude tolik potřebovat. A rozhodně mi to nevadí :-). Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:32:23) SylvoŠ, takhle si presne predstavuju materstvi a chovam se tak, jak jsi popsala... Dekuju za popis :-) Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:37:12) Danielo Š., já jsem totiž Naprosto Dokonalá Matka, takže se mnou nelze než souhlasit. :-)))))))))))) Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:41:01) Sylvo Š., ja si to hned rikala:-))))) Tak to se ti budu snazit uplne ve vsem vyrovnat, aby ze me taky byla NDM :-)))))))))))))))))))) Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:48:15) Sylvo, Danielo, no holky, moment! Dokonalá matka a supežena jsem tu přece já ne?:O)))))))))))))))))))) a spíme na hnoji na to nezapomeňte, to by jen tak někdo neuměl:o)))))) Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:53:41) :-))))))))))))) A na hnoji uz mate internet? Dobry :-)))))))))))))) Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 14:57:24) No Danielo, tys neviděla v televizi tu reklamu jak "Jarda a Standa" (nebo jak se jmenujou) nikdy nevystrčili nos z vlastní chalupy a přesto znaj z internetu celej svět???? Odpovědět  Any a Sebastianek    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (13.1.2006 15:26:30) If,necetla jsem diskusi az tak pozorne,ale je patrne,ze se tu projevuje urcita agresivita kvuli slovum.Ono psane slovo je porad neco jineh,nez si to vyrikat z oci do oci. Co me donutilo reagovat je tvoje podrazdenost na pouhou zminku,ze nekdo MUSI NAUCIT DITE SPAT.TAk bohuzel,budu te zase muset rozcilit,ja taky musela naucit dite spat.Me dite to skutecne neumelo. Je to sice trosku mimo tema,nejsem odpurcem spani deti v posteli(spise si myslim,ze do pul roku je to vice nez prospesne),ale me dite jak novorozenec spalo prumerne 6-8hodin,nebylo neobvykle 4h/den.Byla jsem vycerpana,tim spise,ze se to vubec nezlepsovalo.Dr.konstatovala,ze vyvoj ditete je normalni,nepotrebuje proste spanek,medikamenty zatim nepodavat na prani matky(to jsem byla silne proti)Dostala jsem odkazy na clanky a publikace,kde jsem se dozvedela,ze nektere deti proste spat neumi.Tak jsme se ucili.Nepretahovat dite,delat vse pro to,aby alespon na 30minut usnulo,kdyz se probudilo za chvili zacit uspavat zase,protoze to trvalo aspon dve hodiny.Muj syn se naucil jakztaz spat(ne usinat sam!)kolem 4-5m,s usinanim v postylce jsem zacala kolem 7m ne vyrvavaci metodou,znamenalo to jit k nemu treba 50x,pomazlit pohoupat,ale aby ziskal klid.Trvalo to asi dva mesice,pote sel do sveho pokojicku s tim,ze umel sam usnout,4xza noc jeste vstaval.S postupnym odstavenim v roku zacal spat jeste lepe a po roce prospi celou noc.Musim rict,ze je velmi silna a samostatna osobnost(alespon se tak jevi),ac vyrusta jedine se mnou(tata je velmi pracovne vytizeny,hlidani ze strany babicek nemam)je vyrovnany,stastny a spokojeny,v kolektivu nema problem s jakoukoliv cizi osobou,nepotrebuje k doledu mamu. Pres den uz v 16m nespi,nespi uz delsi dobu,ale po obede musi byt aspon na chvili v postylce-doba odpocinku. Mozna to zase zvedne vlnu tve nevole,nechci te zbytecne drazdit,jen jsem reagovala na tu nechut k tomu,jak si vubec nekdo dovoli napsat,ze musi ucit dite spat.Ja ano. K tematu-pro spolecne spani deti a rodicu jsem.Pokud vyhovuje rodici i diteti(me dite se mnou spat odmitalo,spalo jeste hure od malinka,do dnes kdyz si ho nasomruju do postele,je to pro nej vyzva ke hre,i kdyby byli tri rano.Pokud budeme v jednom pokoji,nebude spat,neusne unavou,v kocarku taky nespi i kdyby to znamenalo,ze se vratim domu o pulnoci(coz nehrozi,ale mam potvrzene z dovolene a pod.)Sama potrebuju ke spanku 5h/denne,spanek mam nekvalitni a myslim,si ze je to zlozvyk. Preji vice klidu a hezky den,nestoji za to se rozcilovat,vzdyt je to jen diskuse:) S pozdravem Any Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 13:40:25) Petro, Hano, dítě (za 2 měsíce jí budou 3 roky) spí se mnou v posteli od narození. Nemá problémy ani se spaním, ani s usínáním, spí bez probuzení denně 12-13 hodin, už jsem to tu psala. Otrok dítěte opravdu nejsem, je VELMI samostatná a pod pojmem "opičí láska" si taky představuju něco úplně jiného. Jen se snažím respektovat potřeby dětí podle jejich věku. Za pár let jí určitě nebudu pomáhat s oblékáním, ale teď to dělám a nepřipadám si jako otrok. Mimochodem termín "učit dítě spát" mi připadá poněkud hloupý - malé děti snad spát neumí??? V tom případě já mám geniální dítě - usnulo pár hodin po porodu samo, bez učení a prochrnělo prvních pár měsíců života. Odpovědět  Jarmila    •  Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:05:55) Souhlasím s tebou. Mám pocit že se tu schází maminky, které naučili své dětí spát ve své posteli a teď se tu ubezpečují že tom nejsou sami. Neznám ve svém okolí nikoho s kým by spali děti v posteli. Neznám. Ano, spinkat v blízkosti rodičů, na dosah ruky. Ale NE pod jednou peřinou. Je to i nehygienické. Nikdy jsem nenechávala své děti vyřvat. To že nespaly se mnou pod jednou peřinou neznamená že jsem byla špatná matka. Při každém vzdechnutí jsem byla na nohou a stála jsem u postýlky. Ale to vzdechnutí pro mě nebyl signál vzít prcka do své postele. Pohladila jsem, ubezpečila ho že jsem na blízku. A pro případné námitky, že jsem musela 10x za noc vstávat z postele. Tak nemusela, stávalo se to tak 1x týdně. Odpovědět  Oggová  Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:17:23) Jarmilo , měla jsi štěstí. Co bys dělala, kdyby kdykoliv vrátíš dítě zpátky do postýlky se na jeho zádíčkách zmáčkl jakýsi pomyslný knoflík a to dítě řvalo a řvalo a řvalo. Pak ti nezbyde nic jiného než ho vzít do náruče. A když ho nechci naučit spát se mnou v posteli, tak s ním prosedím celou noc v křesle. Hm, tak to ať jsem radši hehygienická, ale poměrně vyspalá matka:-) Není to o tom, že VY jste dobré matky a MY horší. Je to o tom, že jste měly štěstí, že VÁM děti nebrečely. Kdyby brečely, byly byste na naší straně tábora. :-)) Odpovědět  Federika  Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:20:23) jak už jsem uvedla, děti se mnou v posteli nespí, oni ale taky nikdy nechtěly...Ale co nechápu, proč by to mělo bejt nehygienický? Z jakýho důvodu? Odpovědět  Jarmila    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:26:59) Nehygienický - no já nevím, je to můj názor. Já jsem prckům 2x týdně a po roce 1x týdne převlíkala peřinky a dávala čisté vyvařené a nažehlené prostěradlo. Kdežto nám převlékám 1x měsíčně. Tak proto tento názor. A navíc si myslím, že dýchat celou noc na miminko - nic moc. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:31:44) JARMILO... No tedy klobouk dolů... a neproplachujete taky špagety savem aby byly hygienicky čisté??? Když byla Bára miminko tak do půl roka, tak měla obden čisté pyžámko a tak jednou za 14 dní čisté povlečení (nevyvařené!!!) a teď dostává pyžamko tak jednou do týdne a povlečení jednou za měsíc.... Jak by ho mohla čistá, vykoupaná za 8 hodin spánku zaneřádit??? (tedy pokud se nestala "nehoda" že.... Federiko, ale jo, kolikrát jsem brečela vzteky a chtěla jsem jí vyhodit z okna:o))) To má asi každá UNAVENÁ máma... a už vážně mizím... nebo nic neudělám Odpovědět  Katka    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:42:37) If, útočit umíš dobře, to teda taky klobouk dolů. Běda, jak má někdo jiný názor, nebo zvyky než Ty. A k tématu? No myslím si, že nejen my rodiče, ale i dítě potřebuje soukromí. Utěšit, pohladit, ale taky mu dát prostor k žití, teda i k spánku. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:54:04) Katko naše Bára spí ve své postýlce! Od narození!!! Jen když je v noci k neutišení, tak jí dáme do naší... má svůj prostor pro spaní:o) Apropos nejsem to já kdo útočí, ale jak může "máma" napsat, že spaní s dětma je nehygienický a nedej bože aby se na ně dejchalo!!! To jako přes den na ně nedejchá?..... Ale to je naprosto zbytečná debata.... Už mě to neba, jdu dělat štrůdl a věnovat se sama sobě, mám volnou hodinku než se podle plánu dcera probudí Odpovědět  Jarmila    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:55:39) Nechápu IF proč na mě útočíš. Myslíš, že ty jediná děláš všechno správně a kdo to dělá jinak není podle tebe normální? Neboj se neproplachuju špagety savem (fakt vtipný!). A připadá mi samozřejmé miminku 2x týdně převléknout postýlku, později 1x týdně. Mě to nevadí a práci mi to nepřidělá. Odpovědět  Federika  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:32:27) Jarmilo, k čemu potřebuje dítě vyvařený a vyžehlený prostěradlo, vždyť spí oblečený, ne? A já náhodou povlíkám nám i dětem tak jednou za dva týdny, ale i kdybych to nedělala, nemyslím si, že to mimino potřebuje nějakej jinej přístup, hygieničtější...A dýchat na miminko...to nechápu, proč na ně nemám dýchat??? Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:53:58) Tak jsem si myslela, že jsem matka-flink, lenivá a pohodlná k tomu...že by ne? Připadalo mi totiž nejpohodlnější, když dítě od narození spalo se mnou v posteli, žádné noční vstávání, když měla žízeň, hlad nebo nějaké jiné trápení, nemusela jsem vylejzat z postele, kolikrát jsem kojila, ani jsem o tom nevěděla :-). Taky docela cestujeme, takže nejsou problémy se změnou postele, máma je pořád stejná :-). Máme nehygienickou domácnost (nic nevyvařuju ani nedezinfikuju, nehroutím se, když tříleté dítě jí jogurt současně se psem, jednou lžičkou, samozřejmě :-)) a zdravé, spokojené dítě, které spí v noci 12-13 hodin, většinou bez probuzení. Taky jsem flegmatická, takže mě rozhodně netrápí, že nemám SPD neboli statisticky průměrné dítě. A miluju společné usínání a vstávání... Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 13:10:32) JO - a mám ještě jednu poznámku k "spokojeným netraumatizovaným klidně ležícím dětem". Ještě před několika desítkami let se malinké děti operovaly bez jakéhokoliv umrtvení, protože prý "nic necítily", což se poznalo podle toho, že při operaci neplakaly... Odpovědět  maschul  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 18:40:56) Já se svým synkem spím. Převlékám prostěradlo každý týden a povlečení dle potřeby ,ale většinou každý třetí týden. Nehygienické mi to nepřijde ...a dýchám na něj...:o) ...taky ho pusinkuju na rtíky,zadeček,bříško... Není to už novorozeneček...ale i tak si myslím,že by se to nemělo s přílišnou dezinfekční čistotou přehánět...savo např.v domácnosti nepoužívám vůbec... Odpovědět  maschul  Jarmilo...  (11.1.2006 18:43:10) Já se svým synkem spím. Převlékám prostěradlo každý týden a povlečení dle potřeby ,ale většinou každý třetí týden. Nehygienické mi to nepřijde ...a dýchám na něj...:o) ...taky ho pusinkuju na rtíky,zadeček,bříško... Není to už novorozeneček...ale i tak si myslím,že by se to nemělo s přílišnou dezinfekční čistotou přehánět...savo např.v domácnosti nepoužívám vůbec... Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 22:17:23) 2x týdně převlékat peřinky? A proč? Tak jsem asi pěkný čuně, ale dětské peřinky neperu častěji než jednou za 3 měsíce.. Vždyť jsou úplně čisté! Malá v nich spí jen v noci, a to leze do postýlky umytá.. Naše povlečení převlékám častěji, ale pod jeden měsíc se nedostanu.. Odpovědět  Jarmila    •  Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:40:56) A není to třeba o tom, že ten pomyslný knoflík se mačká na zadíčkách dětí, které si samy maminky naučily spát ve své posteli? Přece když je miminko zvyklé na svojí postýku, tak se nebude pláčem dožadovat spaní na manželské posteli. Prostě spinká ve své postýlce s vědomým, že máma s tátou jsou nablízku. Já nemluvím a nikdy jsem nemluvila o tom, že se má prcek nechat vyřvat. Já jsem proti společnému spaní s rodiči v jedné posteli. Toť vše. Odpovědět  Oggová  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:54:53) aspoň u nás to bylo v opačném pořadí:-) i když tomu nemusíš věřit, napřed knoflík a pláč, prochozené noci, prohoupané v křesle a když už jsme nevěděli kudy kam tak naše postel:-) a to měla košík pěknej načančanej a připravenej, a postýlku s nebesy a tak... ale nebylo to tak každou noc, to zase ne, třeba tak 1x týdně spala u sebe:-) no, musím se jít učit, nebo zase nic nestihnu... Odpovědět  Eva    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 19:32:53) Běž se učit, ať nám můžeš dodat poznazky z vývoj. psychologie apod. Nejvíc machrují ty, které poloviční vzdělaní oproti ostatním. Pajdáček? Odpovědět  Oggová  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 19:48:41) Evo, pravděpodobně to bylo na mě. Není to pajdáček:-)...a nemachruji, to tu za mě zvládnou jiné, že? Odpovědět

Pavla3  Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:50:30) Milá If, já to zas naopak za žádný sobectví nepovažuju. TO že se chci vyspat a to pokud možno co nejdřív považuju za naprosto normální, moje mimino pro mně rozhodně není alfou a omegou mýho života. Chápu, že pro velký množství matek to tak je, ale pro mě prostě není a nevim co je na tom divnýho. Lidi se nerozmnožujou pro to, aby se stali vždy připravenym servismanem pro svý děti. To jen v naší evroamerický kultuře se to za posledích pár let stává módou. Nechci tady nikoho zatěžovat soupisem svej ostatních povinností, jen pro příklad každý ráno musim bejt v 6-7 h vzhůru a makat pro svý ostatní děti a dál pro celou rodinu..... To mimino je na prvním místě dejme tomu tak do těch 6ti měsíců, pak se stává jedním z řady. Tenhle článek se snaží vyvolávat špatný pocity u matek, který chtěj naučit svý děti spát a nechtěj se chovat podle "tvýho" modelu. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 12:58:12) Pavlo3 to co jsi teď napsala je dle mého názoru ubohost a z toho že píšeš nespisovně každé druhé slovo si dovedu představit jaká jsi. A jen pro upřesnění, není to MŮJ ČLÁNEK A MŮJ MODEL...... Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (11.1.2006 23:11:06) If, ale ty zase píšeš bez interpunkce. Myslíš, že bych z toho také měla usuzovat tvůj obrázek? Odpovědět  Pavla3  Re: Re: Re: Re: Snad trochu prehanite  (13.1.2006 15:16:17) No If, je mi vcelku fuk co si představuješ. Jen pro tvou informaci: 1. píšu tak jak se to hodí k tématu a podle toho komu odpovídám (když debatuju o daních a účetnictví vyjadřuju se spisovně) - v těhle neformálních diskusích mi to přijde skoro nevhodný, snižuje to míru autencity (pokud to chápeš) 2. nikomu nenadávám, nepíšu že je někdo sobec, ubohej, neposílám nikoho do pr... ani k šípku - prostě neútočím (aspoň se o to snažím) 3. když je nějaký slovo v uvozovkách tedy takhle - "tvůj" znamená to, že není myšlený doslovně, ale ňák jinak. Tak se koukej hodit do klidu. (Sorry vy ostatní za tu poslední veskrze útočnou větu:) Odpovědět

Ivana Procházková  Re: Re: Snad trochu prehanite  (12.1.2006 22:47:41) Tak to já teda chrápajícího manžela z ložnice vyhazuju :) My se totiž chceme oba vyspat. Buď bude nejdřív on budit mě chrápáním a pak já jeho tím, že do něho šťouchám, aby nechrápal, nebo se jeden z nás spakuje a půjde jinam. To mě teda sobecké dvakrát nepřipadá. Odpovědět

Stanka,Šimon,Karolína  Re: Snad trochu prehanite  (15.1.2006 14:46:39) s tím přeháněním souhlasím.nejsem sice zastáncem nechávat dítě probrečet se do spánku (pár takových šílených matek taky znám),ale na druhé straně dítě si brzo zvykne využívat toho,že kdykoliv zabrečí at už je to ve dne nebo v noci,okamžitě se mu vyhoví.i dítě musí pochopit,že i maminka má právo nato si odpočinout,protože pak je mnohem vyrovnanější i dítě.a naprosto nesouhlasím ze spaním v posteli rodičů.tedy pokud k tomu nejsou důvody,jako nemoc atd.moje kamarádka spí se svým pětilatým synem,roční holčičkou a manžel se odstěhoval do obýváku.myslím,že rodiče mají právo mít své soukromí.muž se může cítit odstrčený a nemusí to dopadnout dobře.a jenom tak naokraj moje děti spí odmalička ve svém pokoji a nemám pocit,že by byli nějak psychicky frustrované. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Snad trochu prehanite  (15.1.2006 15:00:05) Ohledne spani deti s rodici zalezi na dohode a pocitech obou rodicu. Pro tohle se nemuze rozhodnout jen matka a otec se pak odstehuje do obyvaku...to je podle mne hloupe, ale jestli se na tom dohodli oba dva a obema to takto vyhovuje, proc ne...do toho nikdo z nas nevidi. Ale souhlasim, ze pokud je pro spolecne spani jen matka a otec nesouhlasi, pusobi to nasledne problemy v manzelstvi... Hezky den. Odpovědět

Kacaba     •  Trochu jiná zkušenost.  (11.1.2006 10:46:14) Také jsem byla vždy proti vyplakání dítěte. Máme roční holčičku, už jako malé mimi spala v noci moc pělkně, když se vzbudila , nakojila jsem a spalo se dál, v noci v její postýlce nad ránem u nás. Když ji něco trápilo spla u nás celou noc. Před dvěma měsíci nastala změna, v noci se vzbudila já ji nakojila a ona nemohla dlouho usnout, nechtěla vstávat, ale chrula se a chrula a zabrat nemohla i několik hodin. Zpočátku zabralo, kdyzž jsem ji dala k ní do postýlky a držela za ruku než usnula, ale pak ani to nefungivalo, ani v naší posteli ani u ní. A tak byla permanentně nevyspalá, k tomu se navíc přidaly problémy s usínáním přes den. přemýšeli jsem nad tím co se děje, nad zoubky, jestli nemá moc rušný den atd. atd., - zkusili jsme být víc doma, nedělat velké změny ..., ale nic nepomáhalo. Když měl manžel teď v lednu dovolenou, odstěhovali jsme se na noc do obývacího pokoje. První noc pofňukávala od deseti do půlnoci ( neřvala) opravdu jen pofňukávala, občas jsem se na ni koukli pohladili a zase odešli, pak zabrala a spala až do rána. Druhou noc to samé půl hodiny. Pak spala 3 dny naprosto v pohodě celou noc. Přestěhovali jsme se zpět, nad ránem pláč, nakojila jsem a chvíli byl pláč. Dnes už spala celou noc až do šesti, po nakojení do půl osmé. Přes den začala zase usínat sama a to v pravidelných časech, což když jsem uspávali , tak se to vůbec nedařilo. Máme zase usměvavou a vyspalou holčičku a navíc i já a manžel jsem vyspalí - což je takový příjemný bonus. Malá je teď daleko tulivější, víc zase nosíme v šátku. Netvrdím, že je to ideální cesta, ale u nás to takto zafungovalo, a i přes ten pláč to to má svá pozitiva. Co vy na to? Snad mě neukamenujete jako krkavčí matku, jak se tady na rodině občas stává. Odpovědět  Majka    •  Re: Trochu jiná zkušenost.  (11.1.2006 11:04:28) Já souhlasím s Martinou. Dítě je nepopsané, zvyky do něj vkládají dospělí. Když se dítěti neukáže, že to jde i jinak, spí v postýlce, samo, v pohodě. Navíc si myslím, že mnohem větší trauma pro dítě je, když si zvykne od mala spát s rodiči a teprve pak ho šoupnete do postýlky, nebo rovnou do jiného pokoje. Když je větší a vezmete si ho na chvíli do své postele, kde se s ním mazlíte nebo si hrajete, ví už, že spát má v postýlce a u mámy je čas na něco jiného. Navíc si myslím, že vyspaná a pohodová máma je taky důležitá. Pokud má mít dospělý člověk s dítětem partnerský vztah (a ne takové to "ty jsi jenom dítě, tak mlč"), nesmí mít od narození dítěte pocit, že je otrok. A kdybych vstávala s pocitem, že se mimčo zase celou noc budilo, rozhodně bych na jakékoli budování vztahu s dítětem tedy neměla. Odpovědět

amica    •  pre Martinu,1,5 r.syn  (11.1.2006 11:45:26) Naozaj by ma zaujímalo,ako sa je treba snažiť v rámci možností dosiahnuť,aby dieťa spalo celú noc.To predsa nie je možné ani u dospelých ľudí,a nie to u dieťaťa.To ho mám akože nadrogovať diazepamom?Akosi to nechápem.A tiež sa prikláňam k názoru mamičiek,že každé dieťa je individuálne a už od narodenia osobnosť-neprerábajme ho nasilu.Ked si vyžaduje prítomnosť rodiča,aby sa v spánku cítilo bezpečne,prečo mu to odopierať?Ved v živote bude toho musieť ešte toľko prekúsnuť,tak načo ho stresovať už "od plienok"?Môj syn má 7r.-už si toho dosť preskákal,nie je rozmaznaný,len v noci z WC-ka miesto do svojej postele odpochoduje k nám.Nevadí mi to,aj ked troška sa ten priestor na spanie obmedzí,ale nemám to srdce ho v noci rozospatého vyháňať.A vôbec sa za to nehanbím.O chvíľu mu pribudne súrodenec a neviem,ako sa to potom bude riešiť,ale v žiadnom prípade NEDOVOLIM,ABY MOJE DIETA PLAKALO VIAC,NEZ JE TO NEVHNUTNE.Myslím tým,že si nejaké tie bolestičky,zúbky,atd.asi odplače,ale viem,aký bol môj syn s tým spaním a nemienim to menit len preto,že to niekto považuje za "nevhodne".Toľko môj názor.Už sa na to maličké všetci tešíme:))) A mamičky,robte tak,ako to najviac vyhovuje Vám a vášmu dieťaťku-vy s ním žijete,vás odmení tým najkrajším-úsmevom,objatím..... Odpovědět  Martina, syn 1,5     •  Re: pre Martinu,1,5 r.syn  (11.1.2006 12:21:06) Ja jsem prece predeslala, ze kazde dite je jine. Prave proto neexistuje jedina spravna cesta. U nas se to povedlo jaksi samo. Proto jsem hovorila o stesti. Ale mozna, ze to nebylo uplne tak samo. Mozna k tomu prispelo i to, ze jsem se o to snazila. Jak? Pres den jsem se malemu co nejvice venovala, snazila jsem se uzkostlive dodrzovat pravidelny rezim (cas jidel, cas odpocinku, atd.), hlavne vecer. Myslim, ze deti ritualy miluji, muj syn tedy ano. Kdyz se stalo, ze jsme z nejakeho duvodu vypadli z naseho rezimu, syn hure spal a dokonce se i budil (pak jsem k nemu samozrejme vstavala a chlacholila ho). Dalsi den byl potom nevypaly, nervozni. Muzete a nemusite mi verit, ale snazila jsem se o jeho klidny a dlouhy spanek predevsim kvuli nemu (i kdyz to samozrejme vice vyhovuje i mne). Po klidne noci je to krasny, zdrave vypadajici ruzovolici clovicek, zatimco kdyz se v noci probudi nebo jde pozde spat, druhy den se to na nem hned odrazi. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: pre Martinu,1,5 r.syn  (11.1.2006 12:26:59) Martino o ritulálech to jistě až tak není:o))) I my dodržujem veškeré časy, rituály, odpočinky.... a přesto se moje dcera budí od 4x do 10x za noc:o) Prostě jste měla kliku!!! Oggi, trefa do černého!!! Moje dcera taky spí ve své posteli, ale když jsou noci, kdy má na zádíčkách ten "spínač" vezmem si jí k nám a krásně se zklidní... Proč by to mělo být nehygienické????? Vy snad spíte v bordelu? My máme tedy čistě povlečené voňavé peřiny a navíc jak jsem psala beru Báře vlastní peřinku a pod hlavou má vlastní rychlozavinovačku.... některé myšlenky jsou opravdu zcestné.... Odpovědět  Oggová  Re: Re: pre Martinu,1,5 r.syn  (11.1.2006 12:34:50) Martino, naše prťavice rituály měla a má, také jsem na to dbala a když jí třeba hlídal manžel, měl na lednici "návod na údržbu" s přesně rozepsanými časy a úkony. Přesto došlo ke zlepšení až po 1. roce. A dneska? před chvílí jsme jí uložila, zamávaly jsme si a spí. Bez problémů. Prostě k tomu dospěla. Vyřvat jsem se jí pokusila nechat jednou. Potom co se při řvaní poblinkala, už nikdy... Odpovědět

Skunkless  Souhlasim..  (11.1.2006 12:01:10) ..diky za tento clanek. Taky si nemyslim, ze nechat deti rvat ve vedlejsim pokoji a zacpavat si usi je prirozena cesta jak naucit deti spat. Hodne stesti vsem "nespavym" miminkum aby je jejich maminky, v noci ani jindy, neopoustely! Odpovědět  MajdulkaF  Spaní s rodiči x v postýlce  (11.1.2006 12:54:59) Je to klasické téma, kde se vytvoří dva tábory názorů a budou se navzájem přesvědčovat o své pravdě :-) Než napíšu jednu poznámku, která mne během čtení diskuzních příspěvků napadla, ráda bych zdůraznila, že nehodlám nikomu vnucovat svůj názor a ať si to každý udělá podle toho, co mu vyhovuje. Jen mne tak napadlo: If, píšeš, že se Ti malá budí až 10 x za noc. Nenapadlo Tě někdy, že se budí právě proto, že nemá klid na spaní, soukromí, že ji rušíte s manželem, tím jak se převalujete, funíte ze spaní, sexujete? Jinak Tě obdivuji z nadšeného vstávání k dceři 10 x za noc a budíčku po páté. Máš můj obdiv, že dokážeš fungovat a ještě se plně dítěti věnovat (teď to opravdu nemyslím ironicky). Já se přiznávám, že dostatek spánku je pro moje fungování důležitý a s Hynkem v posteli by to teda nešlo... Zaplať pánbůh za postýlku, jeho pohodové usínání a spaní celou noc. Odpovědět  If & 3♥  Re: Spaní s rodiči x v postýlce  (11.1.2006 13:04:47) Ježíš kolikrát budu ještě psát že má Bára VLASTNÍ POSTÝLKU...... a Majdulko, rušit jí budem muset, máme jen jednu ložnici, takže by musela nejspíš spát ve vaně aby měla soukromí! Jarmilo neútočím, jen mě velmi zaskočila myšlenka nedýchat na dítě..... ještě kdybych tak byla kořala a dejchala na ní vhíííísky... tak možná... ale jinak to nechápu..... Hele holky já už mám fakt dost... nevstávejte, převlíkejte peřiny třeba denně, nechte děti řvát... hlavně ať vám spí.... Jen jsem ráno měla radost z konečně "normálního" článku nic víc..... Odpovědět  MajdulkaF  Re: Re: Spaní s rodiči x v postýlce  (11.1.2006 13:59:34) If, nezlob Odpovědět  MajdulkaF  Re: Re: Spaní s rodiči x v postýlce  (11.1.2006 14:03:34) If, nezlob se na mě, ale reaguješ nepřiměřeně. Myslím, že jsem se Tě zeptala natolik slušně, že je zbytečné vyskakovat jako čertík z krabičky. Přesto děkuji za odpověď, samozřejmě uznávám, že spát Tvé dítě ve vaně asi nebude a pokud máte k dispozici jen jeden pokoj na spaní, není asi ve Vašich silách zajistit soukromí a absolutní klid, jak jsem to měla ve svém příspěvku na mysli já. Žij blaze :-) Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: Spaní s rodiči x v postýlce  (11.1.2006 14:08:18) Madulko, soráč... reaguju nepřiměřeně protože mě (a nejen mě) tu dost lidí nadzvedlo už poránu a jsem stále v ráži.... :o) Nic ve zlém o.k..... Odpovědět

Zuzana + kluk04 + holka06  Nepleťte si pojmy  (11.1.2006 13:18:08) Naše dítě spalo vždy ve své postýlce, první rok byla vedle nás v ložnici. Spalo celkem dobře, až někdy kolem 6. měsíce byla malá krize, kterou jsme skvěle zvládli pomocí metody, kterou tady neustále někdo nesprávně nazývá vyřvávací. Jedná se o to, že se za dítětem chodí v pravidelných intervalech, s dítětem se popovídá, a potom se položí, jenom se nesmí zvedat. Trvalo to několik dnů, pak byla zase pohoda, dítě spinkalo krásně. Další krize byla teď nedávno (1,5 roku), dítě se probouzelo během noci, a protože jsme byli líní za ním pořád běhat, vzali jsme ho do postele. Dítě sice usnulo, ale další noc najednou totéž a další noc to samé. Zdá se mi, že společné spaní je jen momentální řešení pro rodiče, kteří nechtějí vstávat, a jinak funguje vyloženě kontraproduktivně. Pravděpodobně s tím přestaneme. Odpovědět  If & 3♥  Re: Nepleťte si pojmy  (11.1.2006 13:23:13) Zoozo, fakt dobrej názor. Ale co když to dítě má takovej záchvat pláče, že se dusí vlastníma slinama???????? Ha?! Co potom? Nezvedneš ho? To jsi dobrá...... Odpovědět  Erika a Peťko  ešte raz...  (11.1.2006 13:31:55) Snáď len toľko, pekne poporiadku: Spoločné spanie - od narodenia bol Peťko na monitore dychu, ten kto tento prístroj vlastní vie, že by snímal dych a pohyby rodičov, čiže by mi bol tým pádom na nič. Prioritou pre mňa je v prvom rade život dieťaťa a upozornenie na to, že sa niečo deje - čo monitor dychu zvládol. Nerada by som ráno svoje dieťa našla vedľa seba bez známok života. Tým, že od malička, doslova od vtedy, čo prišiel z pôrodnice (bol naučený na inkubátor, potom na nemocničnú postieľku - všetko dokopy 30 dní) som ho ukladala do postieľky a spal tam. Keď išiel náš "tatinko" mimo domov, brala som si ho k sebe do postele - bez šance, začal plakať a nevedel zaspať až kým som ho nevrátila do postieľky. Takže on jednoducho spať s nami nechce! kontrolovaný plač - keď mal 2,5 mesiaca, noci sa riadne zhoršili, napriek tomu, že prdíky sme odventilovali rektálnou rúrkou, dieťa bolo okúpané, najedené, nezaspal, kým som ho o polnoci nezabalila do fusaku a neprechádzala sa nočnými únorovými ulicami okolo nášho domu... Keď ZASPAL, prišli sme domov, preložila som ho do postieľky a spal až do rána aspoň do ďalšieho kŕmenia. Keďže sa u nás takmer mesiac opakoval rituál, kedy okolo 20:00 h po nakŕmení spustil rev a bolo ho treba drancať v kočíku po kábli od TV prípadne ísť s ním von a zaspal konečne okolo 23:00 h v prípade nočných prechádzok aj neskôr, povedala som si - STAČILO, zobrala som si k srdcu rady jednej kamarátky z našej diskusie a Veľkú knihu o matke a dieťati a začala som postupovať podľa nej. Prvý večer plakal 40 minút, druhý večer 30 a tretí 10 minút. Za tri dni (s tichým mrnčaním o týždeň) mi prcek zaspával okamžite po položení do postieľky, čo trvá dodnes okrem toho, že dostáva hneď po položení do postieľky čaj, dudel, zhasnem svetlo, utekám z izby. Keď bol menší a zaspal a keď som sa o 20 minút vrátila, mohla som kľudne zapnúť svetlo a upratovať pri ňom a žehliť a pozerať TV a pod. Teraz už nemá ten spánok taký hlboký, takže ho radšej nevyrušujeme. Okrem toho si myslím, že každá matka k svojmu dieťaťu vstáva, keď dieťa plače, ale niektoré už niekedy nemôžu, vieš? Pretože nevládzu jednoducho vstať (čo našťastie nie je náš prípad - klop, klop, klop). Táto metoda rieši skôr večerné zaspávanie miminka ako celkový nočný spánok. Ďalej píšeš, ten príbeh s kamarátkou... Vieš, prcek pozná svoj domov, myslím, že od tých pol roka už asi vie, že je doma a vo svojej postieľke, resp. je v prostredí, ktoré pozná, takže si nepoužila zrovna správny príklad. Netreba porovnávať kamarátku a matku - pretože matka vždy jedná pudovo a už keď ide o tú kamarátku, ak by to bola naozaj kamarátka, tak by prišla :o) A o matkách to platí stonásobne... Ale určite by ma tá kamarátka neodviezla kvôli tomu domov, rovnako ako ja kvôli tomu, že malý plače, ho nevyberiem z postieľky. Prihovorím sa mu, pohladkám ho, prípadne ho v postieľke napravím, presvedčím sa o plienke, dám mu čaj, cumeľ a dobrú noc, odchádzam. Aha a obdobie -jasné, obdobie, počas ktorého vstávame k dieťaťu - vieš, ja mám len jedno dieťa a vyřvací metodu som použila pomerne skoro, resp. načas, resp. práve včas. Každý, nech si to preberie ako chce. Ale niekto má deti dve, niekto tri a niekto viac a deti doslova „uřvané“, tak si zrátaj tie noci a tie roky života, ktoré tá matka vstáva, ak má vôbec možnosť ZASPAŤ. Niekto to zvládne v pohode (každý je predsa iná osobnosť) a niekomu stačí doba roka, dvoch alebo troch dosť k tomu, aby skončil v Bohniciach. Každá matka tu je svojprávna a dosť rozumná na to, a predovšetkým pozná svoje dieťa na to, aby vedela, ako k nemu pristupovať a čo treba robiť. Ten článok podľa mňa nebol písaný ako príkaz, čo má matka robiť, ale ako jeden zo spôsobov a čo si z neho kto vyberie, podľa toho nech sa riadi :o) Či Peťko emočne utrpel zrovna týmto neviem, v každom prípade sa tvári ako spokojné, vyspinkané dieťa, ktoré spí 2 x denne a celé noci (ak mu práve neleze zub) a ak spí raz denne, tak poobedný spánok ťahá okolo 3-3,5 h. A prepáč Hannah, ale celý tvoj článok mi pripadá na „čisto teoretickej úrovni“ a vôbec nemám z neho pocit, že nejaké dieťa máš (ani žiadne dieťa nespomínaš), inak by si to takto asi nepísala... Libik, nemyslím si, že by niekto svoje dieťa nechal revať v zavretej izbe a v priebehu (doporučovaných) 15 minút sa neprišiel naňho pozrieť!!! Resp., že by opustil byt alebo by ho to nechalo ľahostajným, často matka sediaca za dverami, keď už nevie, čo má od zúfalstva robiť, trpí ďaleko viac, ako plačúce dieťa v postieľke. Myslím, že tieto svoje pripomienky mohla autorka článku napísať priamo do diskusie k spomínanému článku a nemusela otvárať novú diskusiu, kde sa nebude diať zase nič iné, len sa to tu bude deliť na dva tábory „pre“ a „proti“. :o(((((((((( A PODLA TOHO, čo tu teraz čítam, sa jej zámer vydaril... Tak hijoooo dievčatá, do seba, hádajte sa, bite sa, o to kto je najlepšia matka na tomto portáli!!! O to predsa ide, to je fakt v živote to najdôležitejšie :o(((((((((((( Odpovědět  Zuzana + kluk04 + holka06  Re: Re: Nepleťte si pojmy  (11.1.2006 13:50:31) Když se dusí slinama? To bych ho samozřejmě zvedla, otočila bych ho nohama vzhůru a praštila do zad. Vám snad proti dušení pomáhá chování a dudlání? Odpovědět  Sylvie  Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (11.1.2006 14:01:22) ZooZo, ano, proti dušení ze vzteku pomáhá chování a taky se tomu říká prevence - dítě se chová, je spokojené, nemá důvod řvát, nemá se jak dusit ;o) S.+++ Odpovědět  Zuzana + kluk04 + holka06  Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (11.1.2006 21:46:37) Děkuji za poučení, alespoň vím, co mám dělat, až se někdy můj syn (19 měsíců) bude dusit. Zatím jsem to nazažila. Ale z těch příspěvků tady mám spíš pocit, že právě ty děti, které se donekonečna chovají a uspávají, jsou ty, které se zároveň pořád nějak dusí, modrají a budí tisíckrát za noc. Nemyslíte, že v té teorii něco nehraje? Odpovědět  Erika a Peťko  Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (12.1.2006 0:45:34) no hej Zooza, niečo na tom bude :o) pretože tie deti, čo sa chovajú a úspávajú, sú deti dokonalých matiek, ktoré sa narodili len a len pre materstvo, zatiaľ čo tie deti, ktoré nemodrajú a nebudia sa tisíckrát za noc, sú deti tzv. "krkavčích matiek", aspoň ja mám z celej tejto diskusie taký pocit... holt, nie každá sme stvorená na obdržanie titulu "Super extra matka roka." Inak som rada, že momentálne sedím tu pri PC a chystám sa spať a nemusím behať s kočíkom po ulici, ako to bolo minulý rok takmer v tomto období a presne o takomto čase... :o) Odpovědět  ZuziP  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (12.1.2006 7:57:37) Uvedomujes si, Erika, ze ked sa spolcia mamy "dokonalych" deti, ktore prespia celu noc a tvaria sa ako majsterky sveta, tak rovnaky pocit, o akom pises, ma kazda mama, ktora ma ine dieta a inak to robi? Apropo, neviem, kam by si zaradila mna, ja mam jedno dieta spiace vo vlastnej posteli a izbe celu noc od malicka a druhe preliezajuce k nam este aj teraz v 4 rokoch. Preco nie je ina cesta na obhajobu ako osocovanie toho druheho? Odpovědět  Erika a Peťko  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (12.1.2006 9:05:44) no o to práve ide ZuziP - to je práve to, čo ma štve! Že sa tu niektoré tvária ako extra dokonalé matky - každá matka je tou najlepšou matkou pre svoje dieťa (aspoň teda dúfam!) a je jedno, či zdieľa názor menšiny alebo väčšiny, má právo urobiť si tak, ako uzná za vhodné... vadia mi tú tie používané slová ako "krkavčia", "zametá s tebou", "týranie" a tak... myslím, že na posudzovanie cudzieho človeka a jeho domácností má každý príliš málo informácii, aby tu takéto slová padali!!! to je to, čo ma dvíha zo stoličky, nie je to ani vyřvání, ani nosenie, ani spanie v spoločnej postelí, ale to, že každý názor je tu "zavrhnutia hodný", nech si každá matka urobí, ako jej to vyhovuje, len mi to tu začína pripomínať náš slovenský portál, kde sa furt riešia nejaké "žabo-myšie" vojny! Odpovědět  ZuziP  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (12.1.2006 10:48:03) To mas pravdu, Erika. Stve to niekedy aj mna. A problem je vzdy na oboch stranach. Ale taketo debaty sa bez toho asi nezaobidu. Odpovědět  Sylvie  Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (12.1.2006 10:38:26) ZooZo, co by nemělo hrát? Prostě to ber tak, že každé dítě je jiné a každá matka je jiná. Dobře, kdybys ty měla vzteklé dítě, nechala bys ho v posteli řvát, a až by se ti začal dusit, chytla bys ho za nohy a praštila do zad. Oproti tomu já se snažila předcházet tomu, aby ke vzteku došlo. MMCH já mám děti tři a (co se spaní týká) je mezi asi tak ten rozdíl, že nejstarší holka řvala, když byla odložená do postýlky. Obě mladší děti oproti tomu řvou, když chtějí být odložené do postýlky... A vůbec celkově je to s výchovou takové, že kdybych měla jenom ty mladší děti, tak se dmu pýchou, jaká jsem dokonalá matka a jak svá děcka zvládám levou zadní. Takhle si jenom obdivně poklepávám na rameno, jak jsem to mohla s nejstarší vydržet a neskončit v Bohnicích ;o) S.+++ Odpovědět  Zuzana + kluk04 + holka06  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (12.1.2006 19:48:07) Musím přiznat, že moje dítě není v tomhle směru problémové a asi to nebude tak úplně moje zásluha. Ale když někdy v 7. měsíci (+ -) nastala krize, taky jsme tomu chvíli podlehli a manžel dítě doslova pomaloučku uklepával na rukách, aby spalo. Chyba. Bylo to čím dál horší. Tak jsem se pídila po informacích a dočetla jsem se o jiné metodě. Fungovalo to jako zázrak. Proč bych měla odmítat metodu, která nejen zajistí spánek celé rodiny, ale hlavně dítě začne spinkat jako andílek? Spánek posiluje imunitu, zlepšuje možnosti pohodového normálního vývoje. Dítě vnímá přítomnost a lásku rodičů (obou rodičů) během celého dne – při každodenní péči, a nejen tak, že ho nějaká fanatická matka neustále dusí na hrudníku. Myslím, že nikdo nemá patent na rozum a jediným důkazem správnosti našich činů je pohled na naše dítě. Je veselé? Komunikuje spontánně? Vyvíjí se dobře? Je zdravé (po odečtení vrozených a geneticky podmíněných potíží, samozřejmě)? Pokud ano, má dobrou matku, ať připadá jiným jakkoli krkavčí. Odpovědět  Oggová  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (12.1.2006 21:10:27) ZooZo a kdyby to nezabralo? nemluvíme přece o patologii (11 let? proboha!) mluvíme o malých ubrečených, nešťastných prťávkách, co hledají jistotu a bezpečí a nalézají ji u rodičů, u mámy.... naše prťávka tak spala do roka, možná do 13 měs, nejsem až tak extrémní případ, zvykla si na postýlku poměrně rychle poté, co se přestala v noci kojit, znovu opakuji, že k tomu sama dospěla.... mám to podobné jako Libik, moje starší děti zatím tedy nespí s nikým jiným, ale na druhé straně ani se mnou....spí ve svých postelích...a výchova byla stejná...nechápu pořád proč se v tom rýpete..... zrovna tak jako ty máš veselé, zdravé , dítě, zrovna tak je to u nás. Není na mě fixovaná, spí i u babičky, nevidím na ní nic závadného..... tys to dokázala, já ne, u nás se to jen posunulo o několik měsíců, vyhovovalo nám to takhle, vám jinak....proč je nutnost se o tom neustále dohadovat.... moje kamarádka má nespavce, které mu jsou 4 roky, přesto že má svůj pokojíček, stále se budí a chodí spát k nim, taky jsem se jí pokoušela "radit", ale potom co vidim, jak ona je z toho nešťastná a jak neví co s tím, tak je mi jí fakt líto a jsem jenom ráda, že u nás to proběhlo tahle dobře....takže vy, co máte spavé děti, buďte rády a my co jsme měli nebo máme nespavce se v tom holt povezeme dál a počkáme až je to přejde... přestaňte nám vnucovat, že jste úžasné a perfektní matky, co všechno zvládnou, a my vám přestaneme říkat, že jste krkavčí:-))) (já to ale neříkám, páč se sama za krkavčí tak trochu považuji) Odpovědět  Zuzana + kluk04 + holka06  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (12.1.2006 22:09:10) Napsala jsem svůj první příspěvek zcela objektivně s tím, že by třeba někoho mohla zajímat naše zkušenost (sama jsem kdysi byla vděčná, když jsem vypátrala něco, co nám pomohlo). Bez emocí a bez útoků. V záplavě zuřivé kritiky vůči „vyřvávací metodě“. A hned na mě někdo vystartoval, že „fakt dobrej názor“ a že „co když se dítě dusí“ a že „Co kdyz jste mu tim spis ublizila“, ale hlavně, že „vetsina z nas TO svemu diteti proste neudela...“ A pokud jsem si všimla, Martina se svým názorem (který na nikoho neútočil) to schytala ještě mnohem víc. Čti pozorněji, než někoho obviníš, že se tváří jako dokonalá matka. A všimni si, kdo tady plive na druhé pocity viny. Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (12.1.2006 23:14:57) Zoozo, máš pravdu, že ten první příspěvek byl čistě popisují a nikoho nenapadal. Ale pak už jste do sebe šily vzájemně, jako ostatně v jiných příspěvcích v této diskusi. Nicméně souhlasím, že ty sis nezačala.. :) Já se jen bavím, jak až dokáže takové na pohled banální téma jako uspávání dítěte vyvolávat emoce.. když zvážíme, že vlastně nikdo z přispěvatelek drastickou "vyřvávací" metodu neschvaluje, jen jeden tábor zastává způsob "nenásilné, nicméně důsledné vedení dítětě k samostatnému spaní" a ten druhý naopak považuje za nejpříhodnější "dopřát dítěti spaní, jak to chce ono" (jestli to tak můžu obojí nazvat), tak je docela úsměvné, jak až je ta debata místy vyostřená. No jo, ale já taky využívám net často k tomu, abych zahnala "absťák" argumentačních střetů, který mi doma s děckem schází, tak se nemám čemu divit. Hezký večer, I. Odpovědět  Oggová  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (13.1.2006 8:27:49) Zoozo, já ale nemám pocit, že bych na někoho útočila a někoho osočovala, myslím, že moje příspěvky jsou stejně věcné a popisující jako ty Tvoje. no nic, jdeme s malou cvičit.... a žertíky a odlehčení si příští odpustím, sorry, žes to nepochopila....:-))) Odpovědět  Erika a Peťko  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Nepleťte si pojmy  (13.1.2006 1:13:48) Zuzi, ide zrejme o to, že niekto nechce pochopiť, ako som už písala vyššie, že toto je metóda, ktorá rieši uspávanie (to zabralo aj u nás - síce aj vrátane celonočného spánku), teraz zaspáva bez problémov sám a keď sa v noci budí, tak k nemu samozrejme vstanem (aj keď z postieľky ho nevyberám)... stále hovorím, že sú to dve rozdielne veci - uspávanie a spánok... a tak stále dokola a dokola a dokola.... že sem vôbec leziem! :o( Odpovědět  PajaMM  Re: Nepleťte si pojmy  (11.1.2006 13:23:19) A nemuze to byt treba tak, ze vase ditko proste potrebovalo citit vasi blizkost a kdyz plakalo - tim se snazilo ji mit - a vy jste vzdy jen prisla a pohladila, tak to vzdalo a nebylo to pro nej dobre? Co kdyz jste mu tim spis ublizila? Nerikam, ze to tak nutne je, ale vzhledem k tomu, ze vase dcera ted v 1,5 roce chce byt s vami, tak to tak byt muze. Ona chce mit bezpeci a v bezpeci se citi s vami, ne sama v pokoji... Proto jsme proti takove metode...nechceme neco takoveho vubec riskovat, protoze prokazane neni ani to, ze by se to na detech nijak nepodepsalo... A hlavne vetsina z nas to svemu diteti proste neudela... Odpovědět

Rrrrr  ...každé dítě se naučí spát....  (11.1.2006 13:34:36) ..Ale naučí,chce to trpělivost.Já byla trpělivá skoro 4 roky! A taky úplně vyřízená.Fyzicky i psychicky. Ze zoufalství jsem zkoušela i rady typu "pustit fén"atp. Beruška do 3.měs spala přes noc 12 hodin,na krmení jsem jí budila a ona usínala,ještě než si odříhla. A pak ze dne na den přestala spát.Když píšu že přestala,tak opravdu myslím,že PŘESTALA!!!! Za 24 hodin "nasbírala" po cca 20 minutách asi3,5 hodiny spánku.Denně!Zlepšení nastalo po roce a půl:začala mít jeden pravidelný spánek - v poledne 20minut.Během dalšího roku se tento postupně natahoval až na celých 40 minut.Pak konečně (to už jí bylo 2,5roku),začala spát víc i v noci a povedlo se občas i 5,5 hodiny spánku v kuse.Za další rok narostla potřeba spánku(3a3/4roku)dokonce na 7,5 hodin.Tolik spánku si ani nedokážete představit!!! 4 měsíce jsem se "učila" znovu spát.Dnes konečně (4 roky 3 měsíce)snad mohu začít doufat,že už to tak vydrží. Musím říct,že se mi otvírá kudla v kapse,když nějaký odborník radí, co dělat.U nás nepomohlo absolutně nic.Chtěla bych vidět toho odborníka,jak by to s naší princeznou vydržel třeba jen týden....Že se tohle vše podepsalo na mém i manželově zdravotním stavu je snad zbytečné rozebírat.Podstatné je,že jsme to zvládli a starší dcera s námi. Odpovědět  Evka :)  Re: ...každé dítě se naučí spát....  (15.1.2006 18:06:46) Mozna to tady nekde bylo, ale nezvladam to vsechno precist... Adelka ma 13mesicu a usinani neni hrozne, ale uz to zacina byt vycerpavajici. Prvnich 10mesicu Adelcineho zivota jsme bydleli v garzonce. Meli jsme vysokou postel a u ni polici, na ktere ze zacatku byl kos a posleze matrace. Adelka v podstate spala na jednom luzku se mnou. Z pocatku usinala vicemene sama, ale jak vyrostla z kose a zacala se pohybovat, musel u ni nekdo byt, aby z postele (120cm vysoke) nespadla. No a pak jsme se prestehovali. "dostala" postylku a prekvapila mne, jak v pohode v ni usina... Ale stale u ni nekdo musi byt. Usinani vetsinou zabere vic, jak pul hodiny (obvykle aspon 1hodinu). Nekdy v ni stejne neusne a musim ji vzit k sobe. Zkouseli jsme pohadky, ale mam pocit, ze to vubec nevnima. Kdyz odchazim, tak zacne kricet... Chci byt dobra matka, ale uz na to prestavam mit dost sily :( Ma nekdo podobnou zkusenost? Jak jste to vyresili? Diky, Evka :) Odpovědět  PajaMM  Re: Re: ...každé dítě se naučí spát....  (15.1.2006 18:55:33) Ahoj Evko. Pisu svou zkusenost... Ja takhle uspavala svou dceru jeste pres cca 14 dny...najednou chce spat sama. Ale neprislo mi to nijak unavne, vysilujici, ani nic takoveho. Naopak mi prislo normalni, ze chce vecer citit mou blizkost a bezpeci. Tak ¨jsem s ni vzdy pockala, nez usne a pak sla pryc. A pohoda... A uprimne, ve 13 mesicich ji nejake pohadky absolutne nezajimaly, krome snad krtecka na videu...Ale ctene pohadky zadne. Myslim, ze to je jeste brzy. Bavi ji to az ted... Takze podle me zkusenosti - staci vydrzet, dite se samo dostane k tomu, ze chce spat samo... Ale je to vase vec a vase rozhodnuti... Odpovědět

mamatosebastian  Konecne nejaky rozumny clovek!  (11.1.2006 14:24:42) Dekuji za prispevek! Konecne nejaky rozumny clovek se tu objevil! Ted mi zrovna manzel vypravel pribeh kolegyne jak nechala sve 5 mesicni dite plakat celou noc aby se vyspala a jak je na to hrda!! Tela se mi z toho na zvraceni! Muj syn je 2,5 roku stary a NIKDY NIKDY jsem ho nenechali plakat. Libi se mi tve srovnani s tim, kdyz dospely place a ostatni to vedi a i pres to ji/ho nechaji plaakt - jak se asi pak ten clovek citi? A hlavne jako lekci si z tehle zkusenosti odnese? ZE ho NIKDO nema rad, ze nikomu nestoji za to, aby ho utesil! A co nasleduje? Stagnuje. Nauci se, ze zivot je kruty, a ze ho nikdo nema rad, uzavre se do sebe a pretane vseobecne projevovat pocity. Jak to NEMA vliv na psychiku cloveka? Jak tohle NEOVLIVNI budoucnost kazdeho z nas? Jak matka muze zit s pocitem, ze nacha sve dite plakat v postylce? Bylo napsano tolik clanku o tom, jak je NEZDRAVE pro dite aby tak moc plakalo. Znam matky, ktere sve deti nechali plakat tak dlouho az dite zacalo zvracet!!! Pak se samozrejme dite muze zadusit na vlastnich zvratcich! To je silena predstava. Tohle tema me silene rozhorcuje. Nas syn spal s nami v posteli do dvou let - neni nic krasnejsiho nez se probouzet rano s malinkyma rucickama na tvari a krasnejma velkejma kukadlama, ktery ti koukaji do oci! Pavlina Odpovědět

mamatosebastian  Konecne nejaky rozumny clovek!  (11.1.2006 14:25:28) Dekuji za prispevek! Konecne nejaky rozumny clovek se tu objevil! Ted mi zrovna manzel vypravel pribeh kolegyne jak nechala sve 5 mesicni dite plakat celou noc aby se vyspala a jak je na to hrda!! Tela se mi z toho na zvraceni! Muj syn je 2,5 roku stary a NIKDY NIKDY jsem ho nenechali plakat. Libi se mi tve srovnani s tim, kdyz dospely place a ostatni to vedi a i pres to ji/ho nechaji plaakt - jak se asi pak ten clovek citi? A hlavne jako lekci si z tehle zkusenosti odnese? ZE ho NIKDO nema rad, ze nikomu nestoji za to, aby ho utesil! A co nasleduje? Stagnuje. Nauci se, ze zivot je kruty, a ze ho nikdo nema rad, uzavre se do sebe a pretane vseobecne projevovat pocity. Jak to NEMA vliv na psychiku cloveka? Jak tohle NEOVLIVNI budoucnost kazdeho z nas? Jak matka muze zit s pocitem, ze nacha sve dite plakat v postylce? Bylo napsano tolik clanku o tom, jak je NEZDRAVE pro dite aby tak moc plakalo. Znam matky, ktere sve deti nechali plakat tak dlouho az dite zacalo zvracet!!! Pak se samozrejme dite muze zadusit na vlastnich zvratcich! To je silena predstava. Tohle tema me silene rozhorcuje. Nas syn spal s nami v posteli do dvou let - neni nic krasnejsiho nez se probouzet rano s malinkyma rucickama na tvari a krasnejma velkejma kukadlama, ktery ti koukaji do oci! Pavlina Odpovědět  mamatosebastian  Vysvetleni k vyse uvedenemu clanku  (11.1.2006 14:32:37) CHtela jsem jen neco vysvetlit, aby se tu nekod neurazil. Tohle tema me veliece rozhorcuje a to, ze jsem napsala, ze se tu nasel konecne rozumnej clovek bylo mireno spis ke spolecnosti ve ktere ziju nez k rodine.cz. Ziju totiz v USA, kde jsou tyhle praktiky (nechat dite vyplakat) velice bezne a strasne me to rozciluje. Takze prosim neberete muj koment nikdo osobne! Pavlina Odpovědět  Jarmila    •  Re: Vysvetleni k vyse uvedenemu clanku  (11.1.2006 14:36:02) Já taky nejsem pro nechat dítě vyplakat, ale rozhodně jsem proti společnému spaní v jedné posteli. Odpovědět

aja, 1 dite    •  citace odbornika  (11.1.2006 14:56:15) Neda mi to, abych po precteni diskuze, ze ktere vyplyva, ze proste nekteri nejsou schopni pochopit, ze existuji nespavci, neopsala jeden citat z knihy, kterou by mel mit doma myslim kazdy rodic. "Psychologicky ma spanek ditete trochu jiny vyznam nez jidlo. V prijimani potravy je svedectvi o zivotnim elanu, zivotni dynamice-spánek ditete naopak znamena klid, mir a pohodu.Kdyz uz po dennim ruchu vsechno spi, je vychovatelum blaze.Naplnuje je to pocitem bezpeci-ted uz se mic nemuze stat!CEly den se treba v certa obracelo, ale ted, kdyz uz konecne spi, je to ucineny andilek. Uklidneni, mir a pokoj se rzohosti kolem dokola. Kdyz ale nespi, budi se, krici, chce pit, chce si hrat, ma spatne sny ci tzv. nocni desy, jsme onoho uklidneni, miru a pokoje zbaveni a branime se proti tomu. Tak jako mame tendenci dite donutit k jidlu, mame tendenci donutit je k spanku- a zavadime nejruznejsi uspavaci praktiky, davame mu prasky, chodime k lekarum a lecitelum atd. Velkou vetsinou vsak lecime normalnost! Vsak take velkou vetsinou se vsechno spravi samo od sebe, kdyz nervový system ditete nalezite vyspeje a cely organismus se vyrovna s naroky tohoto sveta. Ze to u jednoho ditete trva kratce a u durheho dele, neni zas nic jineho nez pouhe rozpeti normalnosti. (Pripomenme si prosim, ze to, co z naseho hlediska je optimalni a nejvis zadouci, zdaleka nemusi byt podle prirodnich zakonu prumerne a tedy normalni.)" Matejcek, Zdenek. Prvnich 6 let ve vyvoji a vychove ditete. Grada publising, 2005. Odpovědět  If & 3♥  Re: citace odbornika  (11.1.2006 15:01:22) Ajo, moc pěkný! Odpovědět  aja    •  Re: Re: citace odbornika  (11.1.2006 15:05:23) If, (Chateau d´If?:-))) touhle knihou jsem se utesovala. Dnes budou memu ditku dva roky a pomalu zacina v noci i spat! A to proste samo od sebe, bez jakychkoliv metod.Asi mu dozral ten nervovy system??NEvim, kazdopadne v nasi rodine mame podobne zkusenosti, i ty nejvic nespave deti proste k tomu jednou dospely samy od sebe. Odpovědět  If & 3♥  Re: Re: Re: citace odbornika  (11.1.2006 15:09:02) Ajo, a že jsem tak smělá kdes tu knížku sehnala? Odpovědět  aja    •  Re: Re: Re: Re: citace odbornika  (11.1.2006 19:37:30) Ahoj If, knizku jsem si koupila pres nakladatelstvi- Grada publishing. www.grada.cz, kdysi davno jsem si u nich neco koupila a od te doby mi chodi jejich katalog. Obcas si neco vyberu. Oni se specializuji hlavne na odbornou literaturu, napriklad pro lekare. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: citace odbornika  (11.1.2006 15:10:37) Ajo, uplne souhlasim, taky se mi to vsechno potvrzuje, ze vsechno prijde samo, az bude cas... Odpovědět  Citronítko  Re: Re: Re: Re: citace odbornika  (11.1.2006 16:00:10) Ráda bych se přidala k názoru,že děti se spát prostě naučí.Já jsem taky uspávala a nikdy jsem si nepřipadala jako otrok, dělala jsem to ráda. Jako miminka v náruči, když byli větší, chodila jsem si k nim lehnout a bylo to moc hezký, dělali jsme to ještě, když už chodili do školy, četla jsem jim, nebo jsme si jen tak povídali.... Teď jsou v pubertě a uspávat nepotřebují:-)a já mám na uspávání moc hezký vzpomínky. Odpovědět  If & 3♥  Re: citace odbornika  (11.1.2006 15:03:30) Ajo, moc pěkný! Odpovědět  Oggová  Re: citace odbornika  (11.1.2006 15:15:36) Ajo, celou dobu tady mám pocit, že je to o tom, že sytý hladovému nevěří...tím myslím, že ty matky co mají spací děti nevěří, či nechtějí věřit že existují také děti co nespí a pláčí.... a pochybuji, že jeden článek od výborného psychologa a znalce dětí jim otevře oči...a ony zjistí a připustí, že v životě nemusí a není vše tak jak si nalajnují... Odpovědět  PajaMM  Re: Re: citace odbornika  (11.1.2006 15:19:52) Ja s tebou souhlasim, ale treba kdyz se jim to bude porad dokola opakovat....:-)))) Vim, jsem optimista :-))) Odpovědět  aja    •  Re: Re: citace odbornika  (12.1.2006 10:09:20) no ano, samozrejme, ony mile damy, co by v roce nekojily ani nahodou, nebo se staraji o sve deti jen do pul roku, coz zde taky zaznelo, si samozrejme Matejcka ani patrne jinou odbornou knihu ani neotevrou jinak si nedovedu vysvetlit, ze by z nich padaly takove vyroky-ale mohou si alespon precist, ze nejem ty silene otroci matky jsou toho nazoru, ze deti ma clovek take proto, aby se o ne staral a poskytl jim bezpeci a lasku.Treba to nekoho trkne. Odpovědět  Markéta, syn 4r.    •  Re: Re: Re: citace odbornika  (15.1.2006 17:49:17) Dobrý den, ty maminky, které se o děti staraly do šesti měsíců, je pak odložily do kojeňáku? Nebo se vrátily do práce? Odpovědět  Markéta, syn 4r.    •  Re: Re: citace odbornika  (15.1.2006 17:44:08) Ujišťuji vás, že nemáte pravdu. Jsem matka spacího dítěte a vím, protože mám kamarádky, že existují i děti nespací. Odpovědět

Jana + 4  Díky,  (11.1.2006 16:01:04) mluvíte mi ze srdce, i já to takto cítím. Odpovědět  Citronítko  Re: Díky,  (11.1.2006 16:12:35) Syna jsem nechala brečet jednou jedinkrát a měla jsem z toho tak špatný pocit,že už jsem to nikdy neopakovala. A třikrát bych podtrhla názor,že tohle období je tak krátké,tak proč ty děti do něčeho nutit a neužít si je:-)Neměla jsem je přece proto,abych je nechala řvát samotné někde v pokoji a sama se dívala na televizi. Když byli malí,sama jsem váhala,jestli dělám dobře,ale teď zpětně vidím, že ano a dělala bych to stejně:-) Odpovědět

X Y Z  Díky:)  (11.1.2006 16:05:38) Hannah, díky za krásnou odezvu na článek. I mně přišla metoda "kontrolovaného pláče" nesmyslná, vlastně příšerná. Když je dítě dost velké (kdy, to musí usoudit každá matka...) chápu, že místo uspávání nošením, na balónu nebo u prsa (obzvlášť když přestává kojit a dítěti je rok, dva...) začnou dítě dávat víc a víc do postýlky. Kamarádky to ale dělaly tak, že vedle dítěte seděly a držely je za ručičku, případně hladily dokud neusnulo. Pokud plakalo zoufale nebo hystericky, chovaly jej. A mají pohodové, dobře usínací děti, žádné s nimi nespí v posteli. Ale na druhou stranu, asi by to tolika matkám nevadilo:) Můj bratr začal s rodiči spát až ve svých asi čtyřech letech a vydrželo mu to do asi osm let.... Pak už k nim přecházel kolem půlnoci, tj. usnul v pohodě ve své posteli, ale i jako dvanáctiletý se ještě v noci probudil a šel za nimi. Proč? Nevím, je to flegmatik a pohodář, nikdy nebyl nervozni, vystresovany... Prostě tu potřebu měl a co na tom že nebyl mimino. Já jsem s rodiči zase nikdy spát nechtěla, ale pokud si náš čtyřměsíční brouček, který usíná ve své postýlce rád a vždycky bez pláče (jo, máme asi štěstí, nebo i tím že jsme ho nikdy nenutili, nosila jsem ho x hodin denně ve vaku,když chtěl, spali s ním pár nocí v posteli, nenechávali plakat...nevím, čím to je)jednou bude chtít spát s námi a přijde, nevyhodím ho. A pokud bude spací krize kolem půl roku, roku a spánek s námi bude řešení, ráda to udělám. Rozmazlené děti nejsou ty, které spí s rodiči v posteli, ale ty, které mají skoro všechno a neváží si ničeho. A to je na hony daleko od vstávání k dětem. Mimochodem, naše dětská doktorka mi včera říkala, že ona musela vstávat k mladšímu synovi třináctkrát za noc až do jeho tří let. A necítila jsem z ní žádnou lítost; spíš teď, když už má oba syny velké jí tyhle chvilky chybí. Ještě jednou díky...spánek v posteli s rodiči je každého věc, já se při tom třeba nevyspím, pořád malého hlídám, jestli jsem mu nepřetáhla peřinu přes hlavu, jestli mu manžel neleží na ruce...pro mě to asi není, ale kdyby malý moc chtěl:) omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale je mi líto dětí, které matky takhle nechávají samotné uřvat, místo aby je pochovaly nebo seděly vedle nich a držely je:/ Odpovědět

Jana    •  Každý má svůj názor  (11.1.2006 16:10:20) Mám tři děti,každé z nich občas spávalo a to nejmenší ještě občas spává s námi v posteli.Ale jenom vždycky určitou krátkou dobu.Protože si myslím,že všechno to,co děti naučíme odmalinka,považují za normální a za zvyk.Mám kamarádku,která,aby pro dítě udělala to nejlepší (je to první dítě)a byla vzornou matkou,kojí ho dodnes(jsou mu tři roky) a Katuška neusne jinak než s prsem v puse a v mámině posteli.Dodnes se několikrát za noc budí a ujišťuje se,že mámu i prso má po ruce kdy chce.Kamarádka začíná být zoufalá a hledá rady jak to dítě odnaučit.Ale nic nepomáhá,malá prostě brečí a brečí a jinak neusne.Tři roky s manželem nebyla po deváté hodině nikde,jejich sex se omezil na pár minut v obýváku. Proto i já se přikláním k názoru,který tady někde padl,větším traumatem pro dítě určitě je odvykat ho něčemu,čemu jsme ho sami naučili. Ale jestli to někomu vyhovuje,ať klidně spí se svým dítětem v posteli jak dlouho chce.Určitě by bylo zajímavé poslechnout si,co na to říkají mužské polovičky.Mně samotnou by udivilo,kdyby to tak dlouho mému manželovi nevadilo.Ať si říká kdo chce co chce,sex v posteli s tím koho milujete,je přece jenom nejlepší v posteli a netrvá jenom pár minut. Odpovědět  Apolena.  Re: Každý má svůj názor  (11.1.2006 16:29:56) Jano, ufff. Taky kojím už skoro 3 roky, dcera taky usíná při kojení, ale stejně v pohodě usne i s tátou nebo s babičkou, případně s kamarádkou, a ti ji OPRAVDU nekojí. V noci nekojím vůbec, jak už jsem několikrát psala, spí 12-13 hodin bez probuzení. Leccos nemusí být problém, teda pokud se z toho problém neudělá uměle. Opravdu si myslím, že podceňuješ (a nejsi sama) NORMÁLNÍ, PŘIROZENÝ vývoj. Nikdy jsem teda neslyšela o dítěti, které by chtělo spát v rodičovské posteli do konce života... Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Každý má svůj názor  (11.1.2006 16:44:03) Milado, promiň, promiň, PROMIŇ!!! Vím, že tím svému dítěti škodím, ale nemůžu si pomoct, ženu se za rekordem!!! :-))))) Odpovědět

Hana (3 dcery-8; 4,5 let, 8 mesicu)    •  Re: Každý má svůj názor  (16.1.2006 12:16:49) Ano, kazdy ma svuj nazor. Nase dcery, ty starsi spavaly taky s nami, ta nejmensi si to taky uziva. A co na to rika tatinek? Ten je stastny a uziva si to taky. K otazce sexu: copak nemate fantazii? :) Hana Odpovědět

Petra-Šíša 11/2004  Hannah,díky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!  (11.1.2006 16:25:37) Milá Hannah,mockrát díky za tento komentář k článku,který se mi vůbec nelíbil(myslím obsahově).Máme 14 měsíčního klučinu a od malička s námi spí.Nevadí nám to,naopak.Je prostě úžasný,když si k němu jdeme v noci lehnout jakou má obrovskou radost,víská,piští,furt nás pusinkuje a umačkává.Je to náš andílek a dokud bude s námi chtít spát,tak prostě bude:))) Moje tchyně zastává tzv.sparťanskou výchovu a nechat "vyřvat".Proto jí ho nikdy,tedy dokud nebude starší a rozhodně samostatnější,nenechám hlídat. Všem miminkům a maminkám přeji krásné společné spinkání:))) Odpovědět

Olina    •  Uhozené přirovnání  (11.1.2006 20:06:08) Myslím to s tou kamarádkou ve vedlejším pokoji. Moc nerada bych zažila, jak mi vleze do postele a celou noc mě houpá, :o) Každý může spát jak chce a může. Určitě existují opravdu nespavé děti, ale většina z vás na mě dělá dojem, že má tendence svoje dítě rušit. Z mé zkušenosti: 3letý kluk, spí ve své posteli(podle mě si ji zaslouží), někdy s jedním z rodičů, vyjímečně s oběma(máme malou postel), to buď za odměnu, nebo když je nemocný a má akutní problémy(průjem). Když v noci nespí, vstanu, trošku pohovoříme, trošku napije, urovnáme postýlku, ležíme, spíme. Pokud stejně dál nespí, je na 100% nemocný a ráno bude mít teplotu. Nedokážu ho dát spát do jeho pokoje, ačkoliv ho manžel v noci někdy budí chrápáním. Neuspáváme. Dáváme spát totálně vyšťaveného. Čtení, zpívání a pohádky před spaním mimo postýlku. Odpovědět  Majka    •  Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 9:30:57) Souhlas, já mám taky pocit, že dítě u rodičů v pelechu prostě nemá klid na spaní. Když si představím, že jsem nacpaná mezi rodiče, z jedný strany mi chrápe do ucha táta a z druhý mi bere máma deku a občas mě někdo praští rukou do obličeje, taky bych se budila 10x za noc. Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 10:31:51) Majko, Eriko a ostatní, nevadí mi stejnou věc psát víckrát, jsem zvyklá od dětí :-), takže: Dítě spí s námi v pelechu. Spí 12-13 hodin bez probuzení. O deku se netaháme, protože máme každý svoji, ale je fakt, že dítě v noci se v noci tulí k nám, jenže my to tak nějak vnímáme i ve spánku a oba ji přikrýváme, když je třeba (není to moc často a rozhodně nám to nevadí). Ruce jí do obličeje neházíme, neházíme si je totiž ani sobě navzájem, asi všichni spíme nějak extrémně klidně. Nechrápeme ani jeden, ale i kdybychom chrápali, dítě by na ten zvuk bylo zvyklé z těhotenství. Rozhodně nejsem dokonalá matka, nežiju jen pro mateřství, ale RESPEKTUJU své malé dítě a jeho potřeby. Přesto mám dost času na své zájmy, ale nevadí mi, když je dočasně trochu omezím. Protože na své záliby jsem měla dost času před dětmi a budu mít dost času i v budoucnu, ale malé dítě mám právě teď a mám pocit, že PRÁVĚ TEĎ je důležité se tomu dítěti tak nějak víc věnovat,protože PRÁVĚ TEĎ je to dítě slabé a bezbranné a PRÁVĚ TEĎ ho taky můžu v dobrém hodně ovlivnit. Znovu připomínám, že ještě před pár desítkami let se malé děti operovaly bez jakéhokoliv umrtvení, tvrdilo se, že "necítí bolest", protože při těch zákrocích neplakaly. Odpovědět  Majka    •  Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 10:40:26) A myslíš, že my kvůli dítěti nic neomezujeme, nrvěnujeme se mu a že mu nerozumíme? Koukám, že jsi supermatka, že? Chudinko, musí to být náročné. Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 11:01:25) Majko, zkus neřešit, co bych si asi tak mohla myslet, zkus se na to třeba rovnou zeptat. Nemáš pravdu a asi jsi můj příspěvek nečetla nebo nepochopila, nevadí, zopakuju to, jsem zvyklá od těch dětí :-). Myslím si, že je důležité respektovat dítě a respektovat jeho věk. Toť vše. Protože nejsou dvě stejné děti a tím pádem nemají všechny stejné potřeby. Já jsem jen napsala svůj názor a svoji zkušenost. A můj názor je, že všechno má svůj čas. Taky jsem psala, že rozhodně nejsem dokonalá, kdo je, že. Ale můj přístup rozhodně nijak náročný na čas není, i to už jsem několikrát psala, jsem v podstatě pohodlná a tohle řešení vyhovuje nejen mému dítěti, ale i mně. Připadá mi to ideální, když se dokáže najít řešení, které vyhovuje všem zúčastněným. Plačící dítě mi zrovna spokojené nepřipadá, takže z toho důvodu se mně osobně metoda "učit spát" ani trochu nelíbí. Ty děti, které byly operované bez umrtvení, taky už potom neplakaly... Odpovědět  10.5Libik12  Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 11:26:20) Sylva a jí podobné exempláře:) není žádná supermatka, jenom místo toho aby řešila uhozené teorie o tom, jak zregulovat dítěti řvaní, aby od něj byl klid, tak ho bere takové, jaké je. A hele, ono potom ani tak moc neřve, protože spát je normální. Sylvo Š. čau, nějak nemám žaludek na to, sehnat informace o těch neumrtvených operacích, dělá se mi z toho divně a skoro bych tě poprosila, abys mi řekla, že to není pravda. Ráda někdy věřím na Ježíška. Hezkej den:) Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 11:44:35) Libiku, jo, to jsme holt my staré pohodlné matky, na teorie nemáme čas :-) a jedeme si podle svého a podle potřeb našich dětí :-). O těch operacích dětí jsem fakt četla, v nouzi nejvyšší jsem ochotná to dohledat, protože to bylo v nějaké knížce o porodech - Odent? Marek? Leboyer? Byl to argument pro ty, kteří tvrdí, že když dítě nepláče, je spokojené, ovšem neberou v úvahu to, že to dítě už třeba nemá sílu plakat nebo rezignovalo nebo ještě hůř, je tak traumatizované, že není schopné vydat ani hlásek. A úplně nejhorší na tom bylo, že se to snad týkalo ještě našich vrstevníků...nejsem si jistá, do jakého věku dítěte se nepoužívala žádná anesteze, ale pár měsíců to bylo určitě. A Ježíšek taky nechodí :-(. Odpovědět  Federika  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 11:48:01) No Sylvo, u nás Ježíšek chodí, fakt, byl tady....Přines´mi pyžamo a kartotéku na recepty..... Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 11:53:08) Federiko, tak to se máš, mně Ježíšek nic nepřinesl, zato mi tatínek taktně před vánocema předal tři CD, abych si je zabalila :-(. Asi jsem zlobila :-(((. Odpovědět  Federika  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 12:04:11) tak já ti to prozradím Sylvo....Koupila i zabalila jsem si to pyžamo i tu kartotéku sama, jinak bych pod tím stromečkem nenašla nic... Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 12:27:46) Federiko, tak to jsem ráda, protože by mě fakt hodně zajímalo, kde se dá taková kartotéka na recepty koupit? Odpovědět  Federika  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 12:53:25) je to normální dřevěná kartotéka s lístečkama a rozřaďovačem...Mám tam recepty, ale vzheledm k tomu, jaká jsem nebo spíš nejsem kuchařka, tak tam mám i důležitý kontakty apod....Prostě taková "Ká pé zetka" domácí... A objednala jsem si ji z jednoho německýho katalogu, ale myslím, že takový věci mají i u nás, někde nějaký kancelářský potřeby... Odpovědět  Líza  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 11:54:06) Sylvo, mohla bys nějaký ten odkaz najít? Docela by mě to zajímalo, z prostého důvodu, když člověka něco bolí, velmi se to odráží na tlaku, pulsu, atd atd... takže velká operace bez tlumení bolesti by byla dost obtížně proveditelná...nešlo spíš o to, že mnoho menších, nicméně bolestivých zákroků se dělalo bez tlumení bolesti nebo se nikdo nestaral, zda je bolest tlumena dostatečně? Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 12:07:45) Lízo, určitě to najdu, nezapomenu na to, ale bylo to určitě v nějaké knížce o porodech a ty jsem všechny rozpůjčovala, takže hned, jak se mi vrátí. A opravdu tam bylo napsáno, že se všechny operace na dětech do určitého věku prováděly BEZ jakéhokoliv umrtvení, protože se tehdy věřilo, že tak malé děti nic necítí (a dodnes leckdo věří, že nevidí a neslyší). Odpovědět  Sylvie  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (12.1.2006 12:52:43) Taky by mě zajímalo, jestli Sylva odkaz najde. Já o tom kdysi četla v jednom článku pro dětské sestry - článek byl zaměřený na to, že i novorozenci cítí bolest, takže je potřeba ji vyhodnocovat a příp. tlumit a bla bla bla a v článku zazněla i věta, že dřív se věřilo, že novorozenci bolest necítí, takže se novorozenci i operovali bez anestezie, ale že pak byla vysoká úmrtnost na šok. Ale nic víc k tomu nepsali. S.+++ Odpovědět  Apolena.  Pro Lízu a Sylvii  (18.1.2006 12:35:26) Tak se vracím k operacím dětí (novorozenců?) bez umrtvení. Vzpomněla jsem si, kde jsem to četla, ale protože tu knížku mám u klientky, obrátila jsem se přímo na autora a tady je výsledek: Vlastimil Marek - Nová doba porodní: "Děti, narozené předčasně, píše D. Chamberlain, se ocitnou v surrealistickém světě jehel, světel, inkubátorů a monitorů, jejichž účelem je podpora fyzického života, které ale zcela pomíjejí podporu života emočního. Tato zařízení, vyvíjená od roku 1967, naprosto nepočítají s tím, že ty to děti mají vlastní myšlenky a pocity a že vnímají bolest. Prakticky vše, co se v inkubátorech děje, je bolestivé: dýchací přístroj, krmicí trubice, elektrody monitorů přilepené na kůži, nitrožilní výživa, nestálá vyrušování a poplachy. V průběhu posledních 25 let narostl v USA počet předčasně narozených dětí nad 10%! Porodník David Cheek to nazývá "tragédií předčasných porodů". Na tomto "divadle násilí" jsou děti negativně programovány na celý další život. Edward, který se narodil ve 29. týdnu těhotenství, se naučil bát zvuků trhané leukoplasti. Když mu bylo patnáct let, stále si pamatoval na velké náplasti odtrhávané z jeho bříška. Měl panický strach z lékařů, lékařských procedur a nemocnic. Ačkoliv se v inkubátoru nemohl hýbat a jakkoliv reagovat, mohl vidět, slyšet a cítit, jak ho operují na hlavě, na břiše a na krku. I v patnácti letech nenechal nikoho sáhnout mu na hlavu, krk a břicho. Jeho zkušenost bohužel není ojedinělá. Předčasně narozené děti jsou velmi často operovány bez anestetik. Polovina dětí narozených před 33. týdnem těhotenství nebo s porodní váhou nižší než 1500 gramů byla donedávna operována (bylo např. potřeba vytvořit dva otvory do krku, další na pravé straně hrudníku, upravit žebro, pravou plíci atd.), přičemž tato operace trvala bez jakéhokoli anestetika více jak hodinu a půl. Celou tu dobu dítě vědomě a bezmocně trpělo, zaplaveno terorem. Tato operace, jakkoli hrozně to zní a vypadá, byla provozována až do roku 1986! Co by nám mohly a chtěly děti o takovéto zkušenosti říci, ptá se obrazně D. Chamberlain? Byly tak paralyzovány, že nemohly použít ani řeč těla. Lékaři byli přesvědčeni, že jejich mysl nepracuje a tahle bolestivá zkušenost pro ně nic neznamená. Některé děti reagovaly tím, že přešly do jakéhosi transu, nebo upadly do bezvědomí. Lékaři si mysleli, že spí a je jim dobře. Mnoho dětí krátce po takové operaci zemřelo. To bylo jejich poselství. Smrt. A lékaři operovali dál. I oni byli totiž zrozeni násilně. Od roku 1986 již mnoho lékařů změnilo názor na dětskou operace bez anestézie a děti přece jen začínají být brány vážně. Přesto se dosud prakticky nikdo nezabýval tím, co to všechna ta bolest mohla znamenat pro společnost. Silná bolest v člověku vyvolává zoufalství a iracionální chování, touhu bojovat a extrémně riskovat. Bolest je potravou vzteku." Odpovědět  PajaMM  Re: Pro Lízu a Sylvii  (18.1.2006 12:46:39) Sylvo Š., to je tedy vazne hrozne...normalne me to rozbrecelo...hruza, to si ani nechci predstavovat... Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Pro Lízu a Sylvii  (18.1.2006 13:03:03) Danielo, taky jsem to obrečela. Odpovědět  Lambertka&Stáníček 11.2.05  Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (13.1.2006 1:07:53) Jezisi Sylvo - to je strasny - ty operovane deti bez narkozy. Hned me to tu rozbrecelo. Verim totiz, ze to tak opravdu mohlo byt. Je mi tak strasne smutno a ouzko pri predstave, kolik lidi napachaj jeste zla na bezbrannych miminkach ....Tohle je sice extremni prirovnani ...nechat deti "jen" vyplakat nezni tak strasne ... ale je to mozna pro ty deti stejne kruta - dusevni bolest, jako pro ty operovane deti - fyzicka bolest. Do hlavicek tem detem nevidite a nemuzete vedet, ze prestanou plakat proto, ze se nauci spat. Treba je to opravdu jen o jejich rezignaci, smutku, odevzdanosti ....co na tom, ze jsou pres den vesele ...(deti umi zapomenout a radovat se, i tyrane deti se umi smat) ... v koutku duse a v hlavickach tyhle hodne a spici deticky treba porad maji to, ze volaly placem maminku a ona neprisla... Je to pateticky prispevek? No a co, kdyby nebylo lidi, jako jsem ja, nebo Sylva a podobne smyslejici lidi ....a byli by vsichni jako ty otrle matky, co vyplakat nechaji - tak by se treba jeste dneska operovaly deticky bez narkozy ... to je hrozna predstava, vidte? Odpovědět  Erika a Peťko  Re: Re: Re: Re: Uhozené přirovnání  (13.1.2006 1:30:13) Lambertka, prepáč, ale rozprávaš, akoby ľudia zmýšľajúci ako ty boli spása tohto ľudstva (tým sa ťa nechcem dotknúť, len to na mňa tak pôsobí). A teraz k veci: A čo predstava toho, že som dnes (vlastne včera) bola s dieťaťom na rehabilitácii a cvičila s ním sestrička cviky a ja som stála pár metrov (resp. meter) od neho a on plakal a po lícach mu padali ooooobrovské slzy a proste som ho nemohla zobrať a ísť preč len tak, pretože jednoducho tie rehabilitácie na správne držanie nožičiek potrebuje a keď konečne po 20 minútovom plači (plači??? rev to bol, jačanie, to bolo niečo hrozné) docvičili a mohla som si ho zobrať, nechcel sa ma pustiť... a počas celého cvičenia sa na mňa pozeral a vystieral ku mne ruky a napriek tomu som ho nemohla zobrať, pretože sa cvičí pre jeho dobro, pre jeho vývin, tak čo sa asi teraz preháňa v tej jeho 12 mesačnej hlavičke??? Že jeho matka je krutá hyjena, ktorá sa naňho z metra pozerala a 20 minút ho nechala trpieť??? Čo by si urobila na mojom mieste ty? Zľutovala sa a zobrala ho a potom ho celý život vozila na invalidnom vozíku? Prečo sa snažíš vnútiť matkám myšlienku, že ak dieťa plače a matka ho nemá v tom momente na rukách, tak je špatná??? A to ti poviem, že naša "vyřvací metoda" behom troch dní bola možno 5-percentným odvarom toho, ako malý plakal dnes - tak kedy som bola horšia, vtedy alebo dnes? Nutne pripomenúť, že moje dieťa nikdy neplakalo viac ako 10 minút bez toho, aby som za ním šla. A trpela som vo vnútri určite viac ako on. Aj vtedy, aj dnes. Odpovědět  Markéta, syn 4r.    •  Ano, je to velmi patetický příspěvek  (15.1.2006 13:22:28) Podle mého názoru je váš příspěvek velmi patetický a velmi hrubý k matkám, které se rozhodly řešit nespaní svého dítěte metodou, která se vám nezamlouvá. Vy si skutečně myslíte, že maminka, který se rozhodne po roce a půl konečně se vyspat, by nechala svoje dítě operovat bez anesteze? Nebo jste to myslela jinak? Nechápu to a nechápu ani příměr Sylvy. Odpovědět  Apolena.  Re: Ano, je to velmi patetický příspěvek  (15.1.2006 15:56:36) Markéto, zkusím můj příspěvek napsat jinak: Nedokážeme vždycky přesně určit, z jakého důvodu dítě pláče nebo nepláče. Neplakat může proto, že je spokojené, nebo taky proto, že už rezignovalo, nebo proto, že je vyděšené, v šoku atd. Jako PŘÍKLAD jsem uvedla, že v dobách relativně nedávných byly malé děti (novorozenci) operované bez jakékoli anesteze, protože prý tak malé děti necítí bolest, jako důvod se uvádělo, že při operaci NEPLAKALY. Dneska už snad nikdo nepochybuje, že to tak není, že i novorozenci cítí bolest, ale tenkrát to dělali lékaři taky s dobrým úmyslem a taky pevně věřili, že když dítě nepláče, tak je spokojené. Takže tímhle jsem chtěla vyvrátit argument "když dítě nepláče, je spokojené". Nic víc. Proti metodě "vyřvání" mám jeden zásadní osobní důvod - moje máma tu metodu praktikovala na mně, protože to tak v té době bylo zvykem. Je hodná, laskavá a děti miluje, ale tenkrát to tak dělali všichni a doporučovali to i dětští lékaři. A já si dodnes pamatuju nejen tu první (šílenou) noc, kdy jsem brečela, ale i několik dalších, kdy jsem ležela potmě v postýlce, koukala do stropu, připadala si úplně opuštěná a šílená strachy, ale NEBREČELA jsem - věděla jsem, že by to bylo zbytečné. Ale že bych byla spokojená... Odpovědět  Erika a Peťko  Re: Re: Ano, je to velmi patetický příspěvek  (15.1.2006 19:19:52) Sylva, a koľko si vtedy mala??? Tri mesiace? Šesť mesiacov? Rok? A tomu mám veriť??? Ja si pamätám prvé zážitky možno zo škôlky, neamätám si ani jasle, tak ťažko si môžem pamätať kedy a prečo som plakala, že? Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Ano, je to velmi patetický příspěvek  (15.1.2006 19:24:18) Eriko, ale ty nemuzes posuzovat, odkdy si co kdo muze nebo nemuze pamatovat... Sylva si to pamatuje a je jedno, kolik ji bylo, ne? A to, ze si na to nekdo nevzpomina, jeste neznamena, ze mu to nijak neublizilo... Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Ano, je to velmi patetický příspěvek  (16.1.2006 2:00:20) Eriko, upřímně řečeno, je mi úplně fuk, jestli mi věříš, nebo ne. Taky je úplně fuk, kolik mi bylo, protože mi to způsobilo trauma bez ohledu na věk. To, že TY si nepamatuješ z dětství tolik, neznamená, že si někdo jiný nemůže pamatovat víc. Nejsme všichni stejní, víš? Odpovědět  Líza  Re: Re: Re: Ano, je to velmi patetický příspěvek  (16.1.2006 5:48:11) Eriko, moje nejstarší běžně přístupná vzpomínka je ještě z hlubokého kočáru, seděla jsem, takže tak 9 měsíců? :-D Odpovědět

Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07  NAPROSTOU SOUHLASÍM S MARTINOU S 1,5r prckem-  (11.1.2006 20:15:43) Mám 1,5 letou dceru,do 7 měsíců noce byly HOROR,špatně usínala řvala a jediný co pomáhalo jí nosit,občas se budila i po hodině,byla naprostý závislák na kojení,takže jsem jí měla snad non stop v posteli(podotýkám,že postýlku jsem měla v ložnici u postele),měla prodlevy ve spánku i dvouhodinové.Přes den spala pouze v kočárku a to za jízdy.Ze mě se pomalu stala nervozní matka,která byla non stop nevyspalá,nepříjemná na okolí.Když jí bylo 7 měsíců,tak mi v noci po probdělé noci k ránu spadla z postele (naštěstí do kožešiny-nic se jí nestalo) a já sem konečně řekla DOST,takhle to nejde.Zkusila jsem metodu dle Dr.Estevilla,neni to žádný brutální vyřvání a přišlo mi to fajn,trvalo nám to 2 noci a mé dítě 3 noc spalo celou!!!!!!!Já i manžel jsme se po půlroce konečně vyspali!!! K 1 narozeninám dostala Vája svůj pokoj,kam jsme jí přestěhovali i postýlku,a od té doby tam spí,naprosto bez problémů,nikdo jí tam neruší a mi máme konečně ložnici pro sebe. Možná jsem sobecká,ale vím,že mám zdravé,spokojené dítě,které má pravidelný spánek a dlouhý nepřerušovaný(teda když nerostou zoubky,není nemocná). Jsem poučená pro další mimi dítě do postele nepatří! A teď mě klidně ukamenujte toť můj názor! Odpovědět

Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07  NAPROSTOU SOUHLASÍM S MARTINOU S 1,5r prckem-Dítě do postele NE!  (11.1.2006 20:16:26) Mám 1,5 letou dceru,do 7 měsíců noce byly HOROR,špatně usínala řvala a jediný co pomáhalo jí nosit,občas se budila i po hodině,byla naprostý závislák na kojení,takže jsem jí měla snad non stop v posteli(podotýkám,že postýlku jsem měla v ložnici u postele),měla prodlevy ve spánku i dvouhodinové.Přes den spala pouze v kočárku a to za jízdy.Ze mě se pomalu stala nervozní matka,která byla non stop nevyspalá,nepříjemná na okolí.Když jí bylo 7 měsíců,tak mi v noci po probdělé noci k ránu spadla z postele (naštěstí do kožešiny-nic se jí nestalo) a já sem konečně řekla DOST,takhle to nejde.Zkusila jsem metodu dle Dr.Estevilla,neni to žádný brutální vyřvání a přišlo mi to fajn,trvalo nám to 2 noci a mé dítě 3 noc spalo celou!!!!!!!Já i manžel jsme se po půlroce konečně vyspali!!! K 1 narozeninám dostala Vája svůj pokoj,kam jsme jí přestěhovali i postýlku,a od té doby tam spí,naprosto bez problémů,nikdo jí tam neruší a mi máme konečně ložnici pro sebe. Možná jsem sobecká,ale vím,že mám zdravé,spokojené dítě,které má pravidelný spánek a dlouhý nepřerušovaný(teda když nerostou zoubky,není nemocná). Jsem poučená pro další mimi dítě do postele nepatří! A teď mě klidně ukamenujte toť můj názor! Odpovědět  16.5Salám&Lajka14  Re: NAPROSTOU SOUHLASÍM S MARTINOU S 1,5r prckem-Dítě do postele NE!  (11.1.2006 20:54:56) Ať si každý dává dítě spát kam chce, třeba do vany... nicméně ráda bych upozornila zoufalé maminky, co vstávají v noci 10x a nevyspí se, že mít dítě v posteli je nesmírně pohodlné a (pokud máte normální, zdravé dítě) noční vstávání prakticky odbourává. Syna jsem si dala do postele okamžitě po narození a krom dvou případů, kdy byl nemocný (a nocí, kdy jsem byla mimo domov za zábavou) jsem se po celé tři roky vyspala každý den v pohodě osm hodin i déle. Což by nebylo možné, kdyby byl kdekoli jinde. :o) Neshledávám na tom žádná negativa a netuším, proč to někdo tak vehementně odsuzuje... jako by to nebyla každého věc. :o) Odpovědět  Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07  Re: Re: NAPROSTOU SOUHLASÍM S MARTINOU S 1,5r prckem-Dítě do postele NE!  (11.1.2006 21:12:44) Monty,já nikoho neodsuzuju,ať si každý dává dítě opravdu kam chce,napsala jsem jen,jak je to u nás a můj názor.Tady div neukamenovaly Martinu s jinym názorem a to je v pořádku? Zdravím vyspalý i nevyspalý matky.U nás se spí od 20hod jak u vás:-))))))) Odpovědět

k+v    •  kam se poděla diskuse???  (11.1.2006 20:56:34) chtěla sem si počíst...:( Odpovědět

MirkaV + Martínek 1,5r    •  Spaní se naučit nedá  (11.1.2006 22:44:44) Lidé mají velmi rozdílnou potřebu spánku a podle mě se to projevuje už od úplného dětství. Zřejmě je to zakódované geneticky - kdysi jsem četla , že se to s lidstvem táhne už od pravěku, kde byli výborní spáči - Ti se budili fit, aby mohli bránit a lovit a špatní spáči, které v noci vzbudil kdejaký šramot - ti zas tlupu chránili před nebezpečím. sam a mám velmi lehké spaní a manžel na tom není o nic lépe. proto se asi těžko můžu divit, že náš Martínek se budí velmi snadno a to už od porodnice. Zatímco ostatní mimi spala jak dudci, Marťu vzbudilo každé otevření dveří. A s tím se podle mě nedá nic dělat. Spí s námi v posteli, nasosá se když potřebuje a je fakt, že frekvence i délka sosání se snižuje - takže jistý pokrok tu je. Každý den včetně odpoledního spaní potřebuje tak 11,5h spánku a víc to nenatáhnu za norm. okolností ani náhodou. Když jeden den usne třeba v 8 a vstane v 8, přes den už nespí a jde spát třeba v 10. a žádné dodržování rituálů mi nepomůže, ani kdybych se rozkrájela. Myslím, že maminy, co mají spavé děti tohle nikdy nepochopí. Nicméně snaha o přeučování vlastní potřeby spánku je něco jako snažit se přeučit leváka na praváka. Dneska mě ještě napadl jeden takový tradovaný zvyk - "co je na talíři to se sní" a "od jídla se neodchází". podle mě je to taky blbost - děti si potřebu jídla mají regulovat samy (vyjma tedy dětí , kde je nějaká patologie), aspoň se v dospělosti nenaučí přecpávat. Můj manžel je schopný nechat na talíři jediné sousto s tím, že už má dost. Kéž bych měla tuto stopku taky. Ho v dětství nikdo do jídla zřejmě necpal. ten se má:-)))Chtěl by prý trochu ztloustnout:-)) Odpovědět  10.5Libik12  Re: Spaní se naučit nedá  (11.1.2006 23:46:37) Já děkuji za typy, jak ustlat manželskou postel pro tři, jak tak sleduju své mimino, vyřeší to truhlář:) Mám radost, že většina dětiček se neuřvává, i když tu zazněly i tvrdé názory. Nebudu lít oleje do ohně, ale.. A jako matka všech věkových skupin vás ujišťuju, že mé dospělé děti sice nespí vždycky sami, ale dávno ne se mnou. A samostatní jsou až moc a to od malička. A pak mám zkušenost, že pokud se k malému prckovi přistupuje předem s přáním:"ať ten ..(nějaký mazlivý hanlivý výraz) spí a já mám klid", tak ono just ne. Mně se to stává, když někam potřebuju jít.Ale pokud se z usínání nedělá "kdo z koho", tak je to v klidu. Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Re: Spaní se naučit nedá  (12.1.2006 0:06:55) A zas, Libiku, já jako soutěživý typ docela ráda "stopuju", jaký budu mít rekord v uspání dítěte:) Dneska to bylo 10 min, spala přes den málo.. Takže u mě to takové "kdo z koho" je, zatímco manžel je typ "klídek, piánko" a během minulého týdne, kdy uspával on, se posunula hodina usínání z 8 večer na 9 večer, protože mu to trvalo právě vždycky skoro tu hodinu. :) (No uznávám, manžel nemá to dudací prso, ale i tak..) Ale souhlasím, že mě dítě taky už párkrát pěkně vyšplouchlo, když jsem chtěla večer vyfičet ven. Odpovědět  Pavlina, Martik 19 mesicu    •  Re: Spaní se naučit nedá  (17.1.2006 14:30:39) Ahaoj Mirko, mame doma 19-ti mesicniho Martika a je hooodne moc podobny tomu Vasemu. Kolem roku a pul spal po nascitani denniho a nocniho spani tak 12 hodin. Ted v 19-ti mesicich je to tak 11,5 hodiny. Vice to nenatahnu. Kdyz spi vice v noci, zkrati to pres den. Jak pises i Ty - kdyz spi tech 11,5 hodiny v noci, pres den nespi. Ritualy mame - mimochodem bez vecere, koupani si to ani nedokazu predstavit, to snad je bezne v kazde rodine, tak to snad ani nepovazuji za ritual. Spise nasledne uspavani lze povazovat za ritual, ktery je u nas kazdodenni a pravidelnou dobu usinani nam to stejne nepomaha dodrzet. Chce to cas. Nekdy mi pripada, ze toho od svych deti chceme opravdu az moc. Mejte se prima a at je lepe. P. Odpovědět  Pavlina, Martik 19 mesicu    •  Re: Spaní se naučit nedá  (17.1.2006 14:31:52) Ahoj Mirko, mame doma 19-ti mesicniho Martika a je hooodne moc podobny tomu Vasemu. Kolem roku a pul spal po nascitani denniho a nocniho spani tak 12 hodin. Ted v 19-ti mesicich je to tak 11,5 hodiny. Vice to nenatahnu. Kdyz spi vice v noci, zkrati to pres den. Jak pises i Ty - kdyz spi tech 11,5 hodiny v noci, pres den nespi. Ritualy mame - mimochodem bez vecere, koupani si to ani nedokazu predstavit, to snad je bezne v kazde rodine, tak to snad ani nepovazuji za ritual. Spise nasledne uspavani lze povazovat za ritual, ktery je u nas kazdodenni a pravidelnou dobu usinani nam to stejne nepomaha dodrzet. Chce to cas. Nekdy mi pripada, ze toho od svych deti chceme opravdu az moc. Mejte se prima a at je lepe. P. Odpovědět

Luinka  Máte někdo zase tu naši zkušenost?:)  (12.1.2006 0:42:00) Dcera byla jako mimino absolutně hodńoučká (né že by teď nebyla, ale přeci jen po roce začala občas prosazovat svou, takže normálka, ale je hodně poddajná, ikdyž nezastávám názor, že by děti měli být poddajné za každou cenu,ale ona je prostě takový pohodář), vůbec nebrečela a když už,t ak si to přesně pamatuju a spočítám to na prstech jedné ruky (vybavuje se mi první scéna ve stromovce na prvním srazu s dalšíma červnovátkama:). Tím pádem i usínání a spaní bylo bezproblémové. Položili jsme jí do postýlky, ona se chvíli koukala na mráček na mantinelu nebo na šašíky na kolotoči a usnula. Nikdy se neprobudila pláčem (to jí zůstalo dodnes, budí se vždy dobře naladěná), jen kňourala, když měla hlad, tak jsem jí nakojila a spala zase dál. Vždy v postýlce bez problémů. KDyž se náhodou probudila v noci, tak stačilo otevřít žaluzie, ona se chvíli zase dívala na mráčky nebo šašíky a usnula. Proto jsem neznala nějaké nevyspání, fakt jsem od porodu (teda kromě prvních nocí, kdy mně bolela jizva:( spala těch 8-10 hod. Dcera navíc od 5. týdne spala celou noc. Kojila jsem ji 5x denně, protože jí to stačilo. Vždy jsem se řídila jejíma potřebama a ty byly takové. Měla jsem tendence se s ní často mazlit, ale měla jsem pocit, že je spokojenější "sama", prostě měla ráda svůj klid, dívala se na hračky, později si s nima hrála a nechtěla být moc rušena (to jí taky zůstalo dodnes¨, ale už v menší míře). Kojila jsem jí 15 měsíců a vždy když byl nějaký menší problémek (brek, kňourání atp.), tak stačilo si malou vzít k sobě, obejmout jí, pochovat, přitulit a u mně se hned uklidnila. Neznámco to je utěšování dítěte nebo nevědomek proč dítě vlastně brečí. Každopádně když jsem odstavila (odjela jsem tenkrát na 3 dny pryč a malá zůstala s manželem, kterej ji měl celou noc u sebe v posteli, jelikož je pohodová, tak pouze první noc mne hledala, pak už to bylo dobré), stačilo jí to vysvětlit a protože už tenkrát docela dost mluvila a chápala, tak jsem měla pocit, že mne skutečně chápe a skutečně to bylo tak, nějak bez problémů jsme tedy ukončili kojení. Hlavním důvodem bylo to, že se právě kolem 14. měsíce poprvé za celou dobu začala dožadovat kkojení brekem, tzn. že si ho vynucovala, budila se vnoci a měla pak totálně rozbouraný režim přes den, ona i já jsme byly unavené a z kojení se stal pouze zvyk. Nechtěla sjem jí to upírat, ale po pár probdělých nocí jsme se rozodli ukončit. No a teĎ k věci a asi to zkrátím:) Od té doby nechtěla postýlku ani vidět, šílená hysterie, tak jsme to nelámali přes koleno, navíc jsem si vědomá toho, jak moc dítě potřebuje přítomnost matky především pokud je dlouho kojené, tak jsem ji nemohla prostě jen tak "sebe" utnout. No a od té doby spí s náma, jsme všichni tři vpohodě, krásně se vyspíme. spí uprostřed, sama si vyleze a sleze. Usíná sama a spí cca od 21 hod do 9:30 bez probuzení. Kdybychom měli větší byt, tak jí pořídíme už velkou postel, ale nejde to, tak to prostě nelámeem přes koleno. Navíc od narození skoro každý víkend někam vyrážíme, tak spí pokaždé jinde, má už takhle v tom hokej a snáší to dobře jen díky své flexibilní povaze, tak alespoň doma má v noci to co si po 15ti měsících sama přála. Má někdo taky takovou "opačnou" zkušenost, že mimino spalo bez problémů a pak se to obrátilo. Čím myslíte že to může být? Nemohla být přeci "vyzrálá" jako mimino... Já si myslím, že to je tím, že prostě teprve později si začala uvědomovat prosazování své osobnosti a tudíž se "naučila", že si může o svou potřebu "skutečně říct" (což jako mimino neuměla, když nebrečela). Nebo prostě jako mimino měla skutečně potřebu být "sama" a teprve později si uvědomila, jak krásné je to být v přítomnosti rodičů? No uvažuji jen nahlas. Uf, jsem se teda vykecala pěkně. Ještě jsem zapomněla napsat (myslím, že jsem to tady užněkde psala), že kolem 8. měsíce v době citové závislosti se v noci začala budit, pak se to zase upravilo, ale to už zase jiná diskuse.... Dobrou:) Odpovědět  Vavina+nikolka 3.7    •  Re: Máte někdo zase tu naši zkušenost?:)  (12.1.2006 8:25:50) Luly a s manželem normálně sexualně žijete,když máte dceru v posteli? Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Máte někdo zase tu naši zkušenost?:)  (12.1.2006 8:54:40) Vavino, podle svych zkusenosti bych rekla, ze vsichni rodice, kteri maji sva ditka ve svych postelich, ziji normalnim plnohodnotnym sexualnim zivotem....:-) Uz se to tu probiralo... Odpovědět  EVLIK  MAMULKY,DÍÍÍKY MOC!!!!  (12.1.2006 11:07:00) AHOJ HOLKY,ÚPLNĚ NÁHODOU JSEM DNES ZABROUSILA NA RODINU A JSEM STRAŠNĚ RÁDA,PROTOŽE UŽ JSEM ZAČALA PROPADAT ZOUFALSTVÍ,CO ŽE DĚLÁM ŠPATNĚ,KDE JSEM UDĚLALA CHYBU ATD.MÁM 7,5M ŠIMONA,KTERÝ SE V NOCI BUDÍ CCA PO DVOU HODINÁCH I PO HODINĚ.UKLIDNÍ SE JEDINĚ U PRSA,TAKŽE BAŠTÍ KLIDNĚ 8KRÁT ZA NOC.DOKTORKA SE HROUTÍ,PROTOŽE ŠIMON JE DOST VELKÝ,VÁŽÍ 11KG,TAK JÍ TO UŽ ANI NEŘÍKÁM,JE FAJN,ALE RADÍ:NECHAT BREČET...ZKUSILA JSEM TO JEDNOU A BULELA JSEM VEDLE V MÍSTNOSTI,ŠIMON POTOM VZLYKAL JEŠTĚ HODINU ZE SPANÍ,TAK NA TO FAKT NEMÁM.V NOCI MÁM POCIT BEZNADĚJE,KOLIKRÁT I VZTEK,ALE PŘES DEN JSEM ŠŤASTNÁ,ŽE HO MÁME.TAKŽE RADÍTE,VYDRŽET A DOUFAT,ŽE TO CO NEJRYCHLEJI PŘEJDE?? Odpovědět  Lada    •  Re: MAMULKY,DÍÍÍKY MOC!!!!  (12.1.2006 22:30:23) Ahoj, dělej to tak, jak to děláš a nenechej se hecovat do ničeho, co je ti proti srsti. Můj syn (2,5 roku) byl uplně stejný nespavec a také měl v půl roce pouze z kojení 11 kg. Všechno se srovná, i váha, ale holt na takovýhle nespavce nic nezabere a případné vyřvání je za prvé hnusný a za druhý pro tenhle typ dětí naprosto nepřínosný, protože tyhle děti jsou vytrvalý a navíc se ještě víc rozruší a pak už je neuklidní nic. Toť má zkušenost. Přeju pevné nervy a co nejdříve prospanou celou noc! Odpovědět  Luinka  Re: Re: Máte někdo zase tu naši zkušenost?:)  (12.1.2006 11:59:08) Vavino, žijeme, ale né v posteli:) V posteli jen když máme dceru na hlídání přes noc u babičky. Nepatřím mezi ty, kterým nevadí, když se jejich dítě probudí a vidí své rodiče "v akci". To by nám vadilo oboum a hned bysme přestali:) Naštěstí máme ještě jednu prostornou místnost s velkým gaučem:) No ale těším se samozřejmě cca za rok na větší byt, malá půjde do pokojíčku a my budeme mít soukromí v ložnici se vším všudy. Ale teď stejně máme ložnico-pokojíček, tak to prostě musíme respektovat. L. Odpovědět

Anadar  Opravdu se spát naučí  (12.1.2006 10:36:26) S Hannah naprosto souhlasím.U obou svých dětí jsem nebyla schopná nechat je delší dobu v noci plakat(zkoušela jsem to,u mladšího syna několikrát),právě kvůli citové vazbě.Chápala jsem,že bych se možná dříve vyspala celou noc,ale opuštěné plačící dítě v dětském pokoji mě drásalo ještě vícnež nevyspání. Jedna z mých nejrannějších vzpomínek je tato:jsem ve své postýlce,držím se za šprušličky,pode mnou je mokré prostěradlo a já se rytmicky kývu,pláču a mechanicky volám mámo,mámo.Rodiče tehdy odešli do divadla a nechali mne s dědečkem,který buď neslyšel,nebo nechtěl slyšet.Mohly mi být tak tři roky,možná méně. Zpět k mým dětem:po 10 minutách jsem to vzdala,utěšila je,uspala.Starší se naučil spát v necelých dvou letech,mladšímu to trvalo o něco déle,ale taky to zvládl.Je to jako s jezením,nočníčkem,tkaničkami:znáte nějakého normálního dospělého,který to neumí? Odpovědět

Miri30  Díky  (12.1.2006 11:28:31) Hannah, díky za Tvůj komentář. Taky nejsem zastáncem názoru typu: "Nespí vaše dítě celou noc?! Tak ho to naučte, tady je jasný návod! Že to u vás nefunguje??? Nebo se vám to nezdá? Tak to jste asi neschopný rodič. Tak si nestěžujte, že se nevyspíte!" Trochu přeháním, ale už mám plné zuby těch zaručených návodů, kterými mě každý obdařuje, jakmile se zmíním, že naše dítko není zrovna ukázkový spavec :-))) Odpovědět

Luinka  Hodně se tady reagovalo na Martinu, tak já budu taky  (12.1.2006 12:11:54) Nečetla jsem vše co napsala, jen její první příspěvek o zodpovědnosti atp. Musím říct, že s tím naprosto souhlasím a jen bych se opakovala! Ale musím k tomu napsat ještě jednu poznámku. I tady se musí přistupovat individuálně, protože jen každá máma zná své dítě nejlíp a pokud se jedno dítě má sklony k určitému tyranství, tudíž skutečně své rodiče využívá, zneužívá, ipřestože ví co se od něho očekává a přesto to dělá, tak samozřejmě člověk musí utáhnout opasek a něco s tím dělat, ale pokud druhé dítě, jako třeba je moje dcera, je od přírody pohodová, veselá a málokdy udělá něco co by bylo skutečně naschvál (kromě ze srandy, to nepočítám) s tyranským úmyslem, tak to člověk taky musí brát jinak a brát ohledy na její citové potřeby, které jsou nenásilné (bez vyvvztekání atp.), prostě to člověk jako máma cítí svou intuicí. Tak to jen poznámka o tom, že každá z nás ví jaké dítě máme a nedá se vše skutečně generalizovat. Ale Martiny všeobecný názor na věc je myslím správný - dítě by se mělo vést k určité zodpovědnosti samozřejmě s ohledem na věk atp. Lucka Odpovědět  Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07  Re: Hodně se tady reagovalo na Martinu, tak já budu taky  (12.1.2006 21:04:28) Ahoj Luly,ráda tě vidím:)))) svatá pravda,každá máma ví jaké jeho dítko a tak k němu i přistupuje,Vím,že tvá Mája je pohodářka která byla od malinka zlatíčko,za to naše Vája...No Comment,však víš.:) A myslím,že jsem v našem případě udelala dobře,Estevill,samostatný pokoj,dítě mi spí a já můžu sexovat v posteli:-)))) PS.Nepříjdeš ve středu ke Gábině?:-) Odpovědět

monajda  souhlasím  (12.1.2006 13:22:08) Zastávám názor, že jsem pro své dítě (byl mu právě jeden rok) v KTERÉMKOLI okamžiku k dispozici - tedy ať je jedna hodina odpoledne, nebo jedna hodina v noci. Náš chlapec patří mezi ty děti, které se v noci průměrně dvakrát vzbudí, přičemž spinká okamžitě dál, když mu podám dudlík. Taky mi známí (ti o generaci starší) říkají, že ho rozmazluji, že ho mám nechat být, že bude brečet, ale potom únovanou sám usne atd., a že u jejich dětí to absolutně fungovalo. Tyto metody zásadně odmítám. Vím, že tak jako miliardy jiných, tak i náš chlapeček během krátké doby bude spát celou noc, a že se mi bude po těch "společných" nocích velmi stýskat. Monika Odpovědět  Federika  Re: souhlasím  (12.1.2006 13:34:43) Monajdo, já teda nejsem svýmu dítěti kdykoli k dispozici, mám právo se starat i o sebe, navíc mám ještě jedno dítě a manžela, kdybych byla k dispozi kdykoli všem, tak bych se musela rozkrájet, ale kéž bych tomu malýmu byla k dispozici jen dvakrát za noc!! On se po půlnoci prostě budí 10 -15 krát, vstává po 6...Řvát ho nenechám, stejně bych nemohla dát spát, stačí ho pohladit, podat dudlík...Ne že bych nebyla radši, kdybych to dělat nemusela, ale nějak to neřeším, prostě to tak je.... Odpovědět

Lambertka&Stáníček 11.2.05  Mluvis mi z duse :-)  (12.1.2006 15:18:31) Souhlasim se vsim, co tu pises. Presne to jsem rikala holkam, co tuto metodu zacaly praktikovat - nemuzete vedet, co to do budoucna udela s psychikou ditete. Nebude mit deprese, smutne nalady bez priciny atd...? To nikdo nemuze predem vedet. Taky si myslim, ze starosti o dite je porad tolik, ze ten 1-2 roky pretrhaneho spanku je to nejmensi... Sama mam ted 11ti mesicni mimco a nenechala bych ho plakat. taky jsem obcas unavena a strasne bych spala, ale je rychlejsi ho utesit hned, nez pak uklidnovat miminko, co dlouho plakalo. navic na to nemam zaludek. miluju ho, tak ho proste nenecham plakat.... Jednoho dne se spat nauci - jako vsechny deti. Odpovědět  Martina+F+H+L  Re: Mluvis mi z duse :-)  (12.1.2006 16:07:04) Nezávisle na tomto článku mi dnes jedna známá vyprávěla, že naučit dítě spaní je věc matky. Oponovala jsem jí, že každé dítě je jiné, že náš Filip (aniž bych tuto metodu zkoušela) vydržel řvát v kuse i dvě hodiny. Na to mi řekla, že její kamarádka má 5-ti měsíční dvojčata, neběhala na každé zaplakání, taky jí řvali v kuse dvě hodiny, ale ona to vydržela! - celý týden!!! a teď má úžásná a hodná miminka. Šel mi z toho mráz po zádech. Filda s námi spal střídavě v posteli a střídavě v postýlce, která byla nalepená na naší postel. Teď je mu 2 a 1/2 a k vánocům dostal svůj pokojík a hlavně svojí velkou postel. Je sťastný a každýmu běhá ukazovat svojí velkou postel, ale stejně tam odmítá spát sám. Manžel tam má ještě jednu postel a spí tam spolu. Chce mít jistotu dospěláka vedle sebe, tak proč mu jí brát? V létě budeme mít mimino a pokud nebude spát v postýlce, tak z ní opět udělám skladiště a nervovat se z toho nebudu. A že nevyspím, s tím jsem počítala. Odpovědět  lenka, nella 1 rok    •  I nase dcerka uz spi...  (12.1.2006 22:44:24) Mile nevyspane maminky, i ja jsem k vam donedavna patrila, nase prave rocni holcicka se v noci budila, ja kojila, spala s nami v posteli.... Byl to sice krasny pocit, ale dost vycerpavajici, mimo peci o dite uz i chodim do prace.... Kolem pul roku jsme ji nechali vyplakat, ale byl to strasny zazitek, plakala asi hodinu.....na to jsem nemala zaludek ! Po pul roce jsme to zkusili znovu a ouha ! Kdyz mala zjistila, ze se k ni okamzite neritime, kdyz jen vyda ze sebe vystrazny signal, docela rychle - nejprve 30 min. , potom 20, 10 minut - se zase sama uklidnila - a behem dvou tydnu spi od pul osme vecer do sesti do rana bez probuzeni !!! V sest si da mleko a spi jeste do osmi ! Rano se probudi usmevava a spokojena. Mile maminky, nechali jsme nasi milovane dite trochu vyplakat, vsichni to vydrzeli a ted jsme zase usmevava , vyspana a spokojena roina. Nasi nelle to absolutne neublizilo - prave naopak. Doufam, ze jsem vam dodala odvahy a drzim vam vsem palce !!!! Lenka Odpovědět  Federika  R co se s ním děje?  (13.1.2006 9:20:07) Tak jako by tady ta mírně vzrušená debata vyvolala u nás doma problém...Můj mladší syn vždycky dobře usínal, bez uspávání,prostě nazdar, dudlík, zhasnout, papa..Věnuje se v té době staršímu synovi, čteme, takže i když tam vyjímečně trochu brečel, nechodila jsem k němu, za chvíli byl klid.Tak od půlnoci sečasto probouzel, ale stačilo pohladit, dudlík a znovu hned spal... Teď ty poslední dny se nějak zbláznil, večer řve a řve, vyžaduje držet za ruku a ležet na posteli u něho, jakmile si ho přendám dopostele, okamžitě jako vždy utíká..Nakonec ale asi po hodině až hodině a půl usíná... Dneska v noci se ale probouzel pořád a ne a ne usnout, byl jak takový ta panenka se závažím dole, kterou nejde položit, okamžitě vyskočí zpátky...Po několika marných pokusech jsem unaveně ležela vedle něj v posteli, on řval v postýlce a já nedělala nic...Manžel už to nevydržel, šel za ním, položil ho a nad postýlkou ho hladil po tváři a vyprávěl mu tam, jak už všichni spí, i medvídek a auto a já nevím co ještě, porušil tím mou zásadu, že na dítě se v noci prostě nemluví...Seděl nad ním asi půl hodiny, dítě už oddychovalo, jenže jakmile se chtěl vzdálit, všechno začalo nanovo...Manžel mi řek, že třeba kdyby on ho hladil, držel vleže a já ho přes příčky postýlky držela za ruku.... Že by třeba pak nebrečel....Tak to už jsem nevydržela, prohlásila, že už vidím, jak tam budeme zítra oba poskakovat třeba v oblečku Spidermana, jeden hladit po tvářičce, druhej po ruce a svorně při tom zpívat " Tichá noc...." Tak to teda ne.. Dopadlo to tak, že manžel spát jinam, a já ho prostě nechala vyřvat...Přecházelo to ze žalostnýho tónu do vzteklýho a asi po půl hodině jen do vzlyku a pak konečně usnul..Ráno svěží, usměvavej, já docela hotová... Dneska budu bojovat zas, nebudu u něj sedět celé noci, fakt ne. Kdyby to bylo miminko, budiˇž, je mu 16 měsíců... Každý ať si tohle řídí sám, podle dítěte, podle sebe, podle jak to komu vyhovuje.... Odpovědět  MirkaEyrová  Re: R co se s ním děje?  (13.1.2006 9:48:00) Říkám si, jestli oni ty děti si prostě nezačnou uvědomovat (s věkem), že ano, život je krásnej, ale hrozí při něm i různá nebezpečí. Teoreticky by stačil jeden zážitek, snímek v televizi, a máš problém - protože dítěti docvaklo - nojo, ono se mi něco může i stát... Co myslíš? M. Odpovědět  Federika  Re: Re: R co se s ním děje?  (13.1.2006 9:52:17) Něco takovýho to musí být...Proč by začal tak najednou? Říkám si, že je to nějaký období, prostě nějakej novej pocit, nic ho teda pokud vím nevyděsilo, nic zvláštního se nestalo, nevím..Manžel je z toho trochu nešťastnej, neumí ho nechat brečet, on má vždycky pocit,že mu něco je, že musíme k doktorovi...S naším prvním synem dva roky skoro nežil, takže to nezná.... Odpovědět  Ivana Procházková  Re: R co se s ním děje?  (14.1.2006 2:47:52) Fed, u nás proběhlo něco podobného, když byl malé něco přes rok. Začalo to neškodně, že se v noci vzbudila jako jindy na kojení. Akorát že po napití nechtěla prso pustit a chtěla si ho dudat dál. Nu což, řekla jsem si - půl hodinky vydržím a až tvrdě usne (po té půlhodince), prso jí vytáhnu. Po půlhodice jsem prso vytáhla, řev. Dostala ho zpátky a znovu půlhodinka, pak řev. Tak jsme spolu laškovaly ještě chvíli a pak jsem došla k závěru, že nejsem dudlík /ten v té době začala odmítat/ a že si to teda asi bude muset vyřešit sama. Seděla chudák u mě na posteli (mezi mnou a manželem) a řvala a řvala... Asi hodinu. Pak si položila hlavičku a usnula. Druhý den ráno pohoda, úsměvy. Další noc se opakovalo to samé. Jen s tím rozdílem, že jsem jí prso vzala hned po prvním napití (nebo jsem jí ho nedala pro jistotu vůbec? - už nevím). Řev trval už asi jen 10 min. Třetí noc totéž, jen místo řevu bylo nespokojené zakňourání. A další noc už byla normální a klidná.. Takže tak to vypadalo u nás. Přiznám se, že jsem tehdy litovala víc naše sousedy, než dítě - bylo to v létě na dovče, hotelový komplex, řev se musel pěkně rozléhat.. Jo, možná to šlo vyřešit tak, že bych se jí v noci vůbec neukazovala a snažil by se ji uklidnit manžel (vztekala se, že chtěla mlíko, který ze mě cítila) - jenže (a) stejně jsem si neměla kam jinam vlézt, byli jsme na dovče, (b) mě to tehdy nenapadlo. Takže tak... Odpovědět  Federika  Re: Re: R co se s ním děje?  (14.1.2006 12:54:40) Ivule, tak to bude asi fakt nějaký období...Vlastně postupuje obdobně, dneska se to opakovalo, tak jsem k němu jen chodila, ale nijak jsem ho nedržela, hned jsem odešla....Brečel, ale už teda ne hodinu...Doufám, že zase bude spát jako dřív.... Odpovědět  Ivana Procházková  Re: Re: Re: R co se s ním děje?  (14.1.2006 23:53:32) Tak vám přeju pevné nervy a hodně trpělivosti! A ať je těch probrečených večerů co nejmíň.. Odpovědět  Markéta, syn 4 r.    •  Re: R co se s ním děje?  (15.1.2006 18:39:26) Náš malej měl v tomhle věku jiný exces - tak třikrát čtyřikrát za týden se v noci začal zmítat v postýlce s příšerným řevem, prohnutý jako luk a nešel a nešel utišit. Asi po dvou týdnech jsem přišli na to, že je potřeba jej úplně probudit - což někdy byla záležitost asi tak na půl hodiny (dobře a rachle by asi fungovala jen studená sprcha, ale přece jen...) - trochu ho pohoupat v náručí a pak zas nechat usnout. A trvala to tak půl roku. Teď (tak poslední rok) máme zase bolavé nožičky - tu lýtko, tu chodidlo - většinou tak okolo půlnoci. Nejlépe zabírá masáž smradlavou indulonou. Tak ať vám malej pěkně usíná. Odpovědět  lenka, nella 12 mesicu    •  I nase dcerka uz spi...  (12.1.2006 22:46:39) Mile nevyspane maminky, i ja jsem k vam donedavna patrila, nase prave rocni holcicka se v noci budila, ja kojila, spala s nami v posteli.... Byl to sice krasny pocit, ale dost vycerpavajici, mimo peci o dite uz i chodim do prace.... Kolem pul roku jsme ji nechali vyplakat, ale byl to strasny zazitek, plakala asi hodinu.....na to jsem nemala zaludek ! Po pul roce jsme to zkusili znovu a ouha ! Kdyz mala zjistila, ze se k ni okamzite neritime, kdyz jen vyda ze sebe vystrazny signal, docela rychle - nejprve 30 min. , potom 20, 10 minut - se zase sama uklidnila - a behem dvou tydnu spi od pul osme vecer do sesti do rana bez probuzeni !!! V sest si da mleko a spi jeste do osmi ! Rano se probudi usmevava a spokojena. Mile maminky, nechali jsme nasi milovane dite trochu vyplakat, vsichni to vydrzeli a ted jsme zase usmevava , vyspana a spokojena roina. Nasi nelle to absolutne neublizilo - prave naopak. Doufam, ze jsem vam dodala odvahy a drzim vam vsem palce !!!! Lenka Odpovědět  Lada    •  Re: I nase dcerka uz spi...  (13.1.2006 10:59:27) Omlouvám se za ostřejší slova, ale tady je to vážně dokola jako s tatarama!!! Je tak těžký pochopit, že NA NĚKTERÝ DĚTI NEZABÍRÁ VŮBEC NIC?! Je vážně tak těžký pochopit, že každý dítě je jiný a má jiný potřeby?!!!! Odpovědět

Aliceee  Lambertko atd...  (12.1.2006 21:12:14) Mám dvojčata a taky jsem aplikovala metodu Dr.Estevillá,nejedná se přímo o děsivé vyřvávání,ale je to metoda která fakt pomáhá.A myslíš,že mám o to míň ráda své děti než ty která by nikdy nenechala řvát svého miláčka?:-(Miluju je,ale nejsem jen matka jsem i manželka,milenka v jedné osobě a při představě,že m¨ůj manžel spí s dětma a já sama v posteli:-(No nic mám spokojený děti ve vlastnim pokoji spící celou noc a hlavně se nebudící,mám super manželství a můžu provozovat i sex v posteli a své dvě děti zbožňuji,ale NEJSEM otrok.A jsem proto špatná? Odpovědět  PajaMM  Re: Lambertko atd...  (12.1.2006 21:20:54) Ale i my jsme matky, manzelky a nejsme otroci!!! A sex provozujeme taky - at uz v posteli nebo jinde.... Takze my z vas nebudeme delat krkavci matky a vy z nas nedelejte otroky, kteri nevedi, co je to byt manzelkami a uzivat si sexu, ano prosim???? Odpovědět  Markéta, syn 4 r.    •  Re: Re: Lambertko atd...  (15.1.2006 13:43:37) Danielo, chápu vaše rozhořčení, vy se agresivně nevyjadřujete, ale Lambertka ve svém příspěvku do diskuse napsala, že maminka, která učí svoje dítě spát, ho taky nechá operovat bez anesteze (nebo jsem to špatně pochopila). To mě taky naštvalo,ačkoli jsem své dítě nikdy spát neučila - nebylo to totiž třeba. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Lambertko atd...  (15.1.2006 15:28:22) Marketo, to jste jiste spatne pochopila. Ja si to ted procitala znova, ale nic takoveho tam napsane neni. Jen se Lambertka snazila napsat, ze stejne tak, jako si vsichni drive mysleli, ze novorozenec nic neciti, protoze pri operaci neplace, tak ani ted nikdo z nas nemuze vedet, co se tomu miminku honi hlavickou, kdyz samo place...Asi tak. A s tim souhlasim. Nevidim v tom nic agresivniho. Jen je to jeji pocit a jeji prostup. Nikde nenapsala, ze maminka, ktera necha sve dite vybrecet, by ho taky nechala operovat bez anesteze. To jsem tam ani necetla, ani jsem to z toho nepochopila... Hezky den. Odpovědět  Markéta, syn 4r.    •  Re: Re: Re: Re: Lambertko atd...  (15.1.2006 18:17:52) No, ať to Lambertka myslela jak chtěla, myslím si, že se porovnává neporovnatelné - což je přístup lékařů a přístup rodičů. O způsobu vedení operace (pokud vím) rozhoduje lékař, s rodiči jej neřeší (nebo ano?), kdežto o tom, jestli dítě bude v postýlce plakat nebo ne rozhodují právě jenom rodiče. Pokud jde o vnímání bolesti u novorozence a malého dítěte, domnívám se, že si velká část lékařů stále myslí, že je dítě vůči bolesti imunní - viz prostřihávání uzdičky bez umrtvení, strhávání předkožky ve velmi útlém věku také bez anesteze atd. Pokud jde o spaní či nespaní dětí, je to jen a jen na rodičích. Já s nespícím dítětem velké zkušenosti nemám. Synek špatně spal a spí jen když mu rostly zoubky a nebo když byla je nemocný - a to jsem ho vyřvat nenechávala a postup popsaný v článku (v první části) se mi příliš nelíbí. Ale na druhou stranu nevím, jak bych jednala, kdyby můj poklad třeba v roce a půl pravidelně vstával každou hodinu či ještě častěji - to už bych se asi nějak řešit pokusila. Vliv na psychiku dítěte - asi záleží na dítěti a na věku. Osobně si myslím, že ať se rodiče snaží sebevíc, nějaké šrámy na dušičce dítěti zanechají vždycky, většinou nevědomky a v dobré víře. Řekla bych, že se situace celkem zlepšila, většina dětí už nemusí bezvýhradně poslouchat, není buzerováno neustálými zákazy a příkazy (velké plus!!!), taky doba není tak schizofrenická ("no ale tohle nikde neříkej, to se nesmí víš.."), takže většina dětí bude výrazně sebevědomějších než naše generace (ročník 70). Na druhou stranu - nějaké mantinely přece jen být musejí - a nabízí se otázka, proč dítě, které vychováváme (často přes jeho urputný pláč a řev a hysterické záchvaty) přes den, nemůžeme vychovávat i v noci (zase - nemluvím o půlročním kojenci). Taky by mě zajímalo, jak se na psychice dítěte odráží třeba cvičení Vojtovou metodou - cvičí ji strašně moc dětí, je jim to nepříjemné a "ubližuje" jim většinou maminka. No, já už končím, jak říkám, s nespavcem nemám žádné praktické zkušenosti. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Re: Lambertko atd...  (15.1.2006 19:06:47) Marketko, myslim, ze Lambertka nesrovnavala rozhodnuti lekare a rodice, ale pocity miminek...a prave o tech nemuzeme vubec nic vedet...to tim nejspis chtela rict...aspon tak to chapu ja... Odpovědět  Markéta, syn 4 r.    •  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lambertko atd...  (15.1.2006 21:10:50) Danielo, já jsem se Lambertky zeptala, co tím myslela, třeba odpoví, až se k diskusi dostane. Mně to srovnání kulhá, a to jak se Lambertka vyjadřuje : "No a co, kdyby nebylo lidi, jako jsem ja, nebo Sylva a podobne smyslejici lidi ....a byli by vsichni jako ty otrle matky, co vyplakat nechaji - tak by se treba jeste dneska operovaly deticky bez narkozy ... to je hrozna predstava, vidte?" mi tedy přijde opravdu přehnané a nespravedlivě osočující rodiče (matky??), které učí spát své děti, z otrlosti. Je to její názor, já jí ho neupírám, pouze s ním nesouhlasím. Znovu opakuji, že já příznivcem této metody u miminek určitě nejsem, a u malých dětí nevím, protože jsem v situaci, abych se zoufale dlouho nevyspala neocitla. Tak to nechme na ní, já jdu uložit svůj poklad. Dobrou. Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lambertko atd...  (15.1.2006 21:13:20) Dobrou noc...jdu udelat to stejne a precist pohadku :-) Odpovědět

Alamagoosa  Mluvíš mi z duše.  (13.1.2006 22:01:31) Taky se mi ten článek moc nezdál. Trochu drsná "výchova". My spíme všichni pohromadě, nijak zvlášť nás to neomezuje a děti si to užívají. Takže mě ten přístup docela šokoval. Odpovědět

Renata Veselá, Barborka 1,5 roku     •  Naprostý souhlas  (15.1.2006 22:08:50) Millá Hannah, díky za Tvůj článek. Při čtení "Každé dítě se naučí spát samo" mi naskakovala husí kůže a říkala jsem si tak do toho nejdu. Naší Barče už je sice 1,5 roku, takže už by mohla spát "celou noc", ale zatím se tak neděje a já nevěším hlavu a doufám, že se to někdy změní co nejméně násilnou formou, tak nějak samo od sebe. Barča spí s námi a v noci ještě kojíme, takže se budí nejdéle po 3 hodinách. Tvůj článek mi pomohl věřit svojí intuici a tomu, co vyhovuje nám. Ještě jednou díky. Renata Odpovědět

pohoda  Souhlasím  (15.1.2006 22:08:50) Tak s tímto článkem už můžu souhlasit, tomu minulému jsem se docela podivovala a říkala jsem si, že to tedy dělám i s mým druhým ditětem špatně. Mého syna/3,5/ dodnes uspávám v jeho pokoji, spí s tatínkem a když je v práci, tak přijde za mnou a mou dcerou/4 měsíce/ do ložnice. Takže v tu chvíli spíme všichni 3 vedle sebe a když se na ně dívám hřeje mě to u srdce a prožívám pocit štěstí, když moje děti spokojeně oddychují. Až dcera doroste začne spát v dětském pokoji také a určitě přijde doba kdy ani jeden do ložnice nepřijde. Teď je to takhle a nemá cenu to nějak zkoumat. Odpovědět

Renča, 2 holky    •  spaní  (15.1.2006 22:31:29) Tak si myslím, že uspávání dítěte záleží na každé matce. Některá je otrlá, že vydrží týden křiku svého dítěte za cenu, že pak bude spát bez vyžadování její přítomnosti. Já jsem to zkusila jednou u mé první dcery. Vydržela jsem to asi 15 minut a to jsem stála u dveří a brečela jsem s ní. Pak už jsem to nikdy neudělala. A myslím, že mám spokojené holčičky :-) Odpovědět  IVI    •  Re: spaní  (16.1.2006 14:01:03) To je úplně to samé co u mě.Taky jsem to vzdala. Ale na druhou stranu mám strach,že třeba jednou pojede moje dcera do školy v přírodě - synovec jel už ve školce - a tam se bude jen trápit.Tak co potom?! Odpovědět

Marti a Teri    •  Móóóc díky !!  (15.1.2006 23:38:50) Díky za tento článek. Nejprve jsem si přečetla ten původní a měla jsem docela stažený žaludek při pomyšlení co bych měla vydržet. S přístupem "nechat vybrečet" prostě rezolutně nesouhlasím. Sice bych byla ráda kdyby se Terinka naučila spát celou noc, ale to raději těch pár let vydržím :o). Už jsem zkoušela neběžet k ní hned, ale pláč se akorát zvyšuje a pak se o to hůř uklidní. A ani si nechci domýšlet co si musí miminko myslet když těch pár minut tak usilovně pláče. A názor, že zoubky není nemoc a nechat tedy brečet - no to je pitomina. Podle mě má pláč miminka vždy nějakou příčinu a když se odstraní (či dá co potřebuje) tak nemá důvod brečet - s tím už mám dobré zkušenosti. Přeji všem hodně sil - sama bych ale nějaké potřebovala :o)). M. Odpovědět

Hana, 3 děti    •  Vyšťavená matka  (17.1.2006 13:14:16) Když se mi narodilo první dítě, byla jsem alergická na neustálé poznámky svých rodičů, jak mě ve 14 dnech po narození "prostě nechali řvát, až jsem to vzdala" - a už jsem se nedivila, proč jsem citově deprivovaná : ) Malá miminka opravdu na něco takového nejsou stavěná. ALe noční "šichta" by pro rodiče opravdu neměla trvat donekonečna. Mám tři děti - 8 let, 5 let a 9 měsíců. Všechny jsem ňunala a kojila, spaly s námi v posteli... ale až do času. Ve chvíli, kdy (u těch starších dvou) nastala chvíle, kdy jsem byla vyčerpaná, podrážděná a sotva pletla nohama, byl prostě čas na změnu, i kdyby to znamenalo vydržet pár večerů/nocí s pláčem. Naučily se pak spát, když jsem je dala do postele (v pravidelný čas a s příslušným rituálem, a to jak v noci tak ve dne (dokud ještě spaly). Budí se sice občas - ale to jen, když se jim něco špatného zdá nebo potřebují na záchod. Mám výhodu v tom, že je neslyším a tak se stará manžel : ) Také k nim samozřejmě vstáváme, jsou-li nemocné apod. Ale to vše jsou vyjímky a ne každonoční záležitost. Děti si v každém případě zaslouží odpočatou matku, která se vyspala bez neustálého přerušování, a ne vyšťavenou trosku. Náš nejmladší miláček se právě blíží k tomuto bodu :) takže mě původní článek o spaní povzbudil, že nejsem krkavčí matka, ale na normální člověk, který má své hranice toho, co vydrží. Nechci dopadnout jako rodiče, které popisuje má oblíbená psycholožka Prekopová ve své knize Malý tyran :)není hnic divného na tom, vytvořit dětem řád - v tom se jim mnohem lépe funguje a žije, dává jim jistotu a mnohem lépe si odpočinou. A řád a hranice by měli určovat rodiče, nikoliv děti... Odpovědět

Lenka + Jája  je určitě lepší začít až po 1. roce  (17.1.2006 15:48:36) Taky jsem zmiňovaný článek četla, strávili jsme s manželem spoustu času hledáním způsobu jak se aspon trochu vyspat. V půl roce se naše malá budila v noci po dvou hodinách, což lze v tomto věku už považovat spíš za zlozvyk. Začali jsme dávat kaše - nefungovaly ani tak samotné jako spíš to, že my jsme věděli že dítě nemá hlad a chce spíš pochovat než nakrmit. Metodu kontrolovaného pláče jsme zaváděli ne najednou na celou noc, ale každou noc zhruba týden jsme malou nechali první probuzení vyřvat a další už jsme krmili. Musím říct, že kdyby mě do toho manžel netlačil a nedržel mě, tak jsem ji tam nezvládla nechat. Ale zvládli jsme to, je fakt, že každý další den byl lepší a dostali jsme se z dvouhodinového intervalu na krmení ve čtyři ráno, v šest a vstávat. Což už mi vyhovovalo, mít odkojené z obou stran a celkem rozumně se i vyspat. To vstávání po dvou hodinách byla fakt už schíza. Buzení v noci jsme se ale nevyhnuli - každé zuby, v devátém měsíci separační úzkost, no bylo toho ještě spoustu. Už jsem ale v noci nekojila, abychom se zase nedostali do toho kolotoče, samotné vstávání a chování mi stačilo. Hodně zlé bylo období, kdy si malá stoupala v postýlce a ještě nestála jistě. Čekalo nás uspávání postupem: stojím u postýlky, malá řve, že spát nebude, stoupe si, tak jsem ji vždycky položila, snažila jsem se ji udržet vleže, ona řvala jak na lesy a já jsem čekala až usne a já ji budu moct pustit. Taky dost drsná metoda, ale pokud dokážete vydržet ten pláč, je to podle mě o mnoho lepší než tam to dítě nechat samotné. Ono si zvykne, že pláč není k ničemu a příště usne dřív. No, ted to vypadá, že se nám všechno dařilo, ale je fakt, že jsme se několikrát povolili ve vyjímečných situacích a pak se horko těžko vraceli k lepšímu, uspávali jsme kolem dvaceti minut, no žádná slast... Kdy to začalo opravdu se spaním fungovat bylo ve 13 měsících a kupodivu úplně samo. Táta malou položil do postýlky a ona okamžitě usnula. Nutno dodat, že já jsem ji dál uspávala vesele dvacet minut až půl hodiny. Tak holt chodil nějaký čas uspávat jen tatínek, když si začla vymýšlet tak jsme ji nechali "vyřvat" a chodili jí říkat že opravdu má spát a teď už to funguje. Dám malou do postýlky, pohladím a odejdu z pokoje. To odejdu je velmi důležité, protože jakmile je tam kdokoliv s ní, ona dojde k názoru že se ještě bude blbnout a nespí. Zatímco když je tam sama, tak pochopila, že nic jiného než spaní jí nezbývá, chvíli si povídá s medvídkem a usne. Ale asi to opravdu nejde dřív než po 1. roce, kdy už dítě je schopné pochopit co smí a co ne. Každopádně vám všem přeju, aby vám děti spaly, a jsem sama zvědavá jak budem učit spát naše druhé dítě. Odpovědět

Fík + 3 ratolesti  Netřeba odsuzovat  (18.1.2006 10:50:47) Ahojky, ráda jsem sledovala diskuse na Rodině, ale poslední dobou se vždycky jen vytočím. Kam se poděla tolerance k názoru jiného? Místo abych si početla, jak to dělají jiné mamči a třeba některé rady vyzkoušela, příspěvky odsuzují pisatelku jiného... Každý má přece právo na svůj názor a neznám normální maminu, která by nechtěla pro své dítě to nejlepší. Ovšem každá z nás jde cestou jinou a kdo rozsoudí, která to dělá správně? Myslím si, že obecně platí, že dobře je to, co vyhovuje zúčastněným a ostatní se můžou třeba stavět na hlavu. Také spíše nesouhlasím s tím, co je v článku napsané, ale informace jsou přece od toho, aby se třídily. A diskuse se zvrhla v odsuzování, jestli je někdo dobrá nebo špatná matka, když dítě spí/nespí s rodiči... Dcera s námi v posteli spala vždy jen vyjímečně, spinkala v postýlce přistavené k posteli, já bych se prostě nevyspala, a nemyslím si proto, že bych byla sobec nebo jí upírala mateřskou lásku. Od roku a půl, kdy jsme odstavili, spí ve svém pokojíčku ve velké posteli. Se spaním nikdy neměla velké problémy, usínat jsme ji naučili během už jako mimino právě metodou, kt. popisovala jedna maminka. Nechali jsme ji plakat, ale každých 5 minut jsem přišla, pohladila, odešla.Dala jsem jí najevo lásku, ale zároveň, že teď bude spát. Pláč před spaním trval tři dny... Větší problémy s usínáním přišly až u jejího brášky. Prvních šest týdnů proplakal, přes den prakticky nespal v porodnici defacto ani v noci. A to byl najedený, přebalený, plakal i v náruči. A teď babo raď.Doma se kapanek uklidnil, hlavne v noci s ním nikdy nebyly problémy. Proste se napil a spal dál. Problém byl usínání a spaní přes den, chodili jsme, houpali, aby hluboce usnul, muselo se s ním jezdit v kočáře min. hodinu a půl. Abych uspávala u prsa nepřicházelo příliš v úvahu, vždy se probral, když jse mu ho sebrala a vzhledem k dvouleté dceři nebylo možné távit s ním hodiny u prsa. Nakonec pomohla ve dvou měsících knížka Něžná náruč rodičů, kdy jsme udělali některá opatření, malého jsem i proti jeho vůli na spaní balila do peřiny, ač ji od narození nesnášel (dcera byla v peřině do čtyř měsíců a byla spokojená) a odnášela ho nakojeného, odříhnutého a pomazleného do tiché, vyvětrané a zatemněné ložnice do postýlky a tam ho v prodlužujících se intervalech podle intenzity pláče nechala plakat. Ale on plakal i na rukách, takže jsem neměla tolik výčitek. Kdo nezažil uplakané dítě, nepochopí. Nakonec během pár dnů dokázal sám bez pláče usnout a spát vkuse dýl jak 20 minut! A najednou byly pryč ty pláče, malý se vyspal a tím i uklidnil a teď je šťastné a usměvavé miminko, protože už ví, jak na to. Vymotal se z koloběhu nemůžu usnout, jsem unavený, chci spát, nemůžu usnout, proto pláču, jsem unavený... Podle všeho i trochu dozrál nervový systém, ale stejně si myslím, že velkou roli hrála ta opatření pro dráždivější novorozence a kojence... Na závěr bych dodala, že své děti miluju a zahrnuju je láskou a něžnostmi, zároveň však necítím provinilost za to, že nedělám vše tak, jak by si představovaly ony. V tom nevidím respektování stupně vývoje. Co se týče literatury, mám také leccos nastudováno, ale nestávám se otokem toho, co si přečtu, neboť nic neplatí obecně a odtrženě od konkrétní situace s konkrétním dítětem. Je třeba hledat a zkoušet, co se zdá využitelné, ale neohánět tou svou pravdou jako jedinou správnou a nepřipouštět jinou, jako některé maminky tady v diskusi. Třeba i my za pár let zjistíme, že jsme leccos dělaly špatně, přestože nás knížky ujiˇˇtovaly, že je to dobře. Hlavně, že jsme to dělaly s láskou a vírou v to nejlepší pro naše dítě... No schválně, koukněte někdy do knížky Něžná náruč rodičů a s hrůzou si budete muset připustit, stejně jako já, že dokonce některé polohy nošení dítěte, které se naučíte třeba i v porodnici, nejsou pro vývoj děťátka ty nejvhodnější... Eva Kiedroňová: Něžná náruč rodičů. Grada Publishing a.s. 2005 Odpovědět

Zuzana    •  Řešíte v noci odříhnutí?  (18.1.2006 20:37:53) Se zájmem jsem pročetla diskusi ohledně spaní v rodičovské či vlastní posteli: u nás jsme zatím moc zkušeností nenasbírali, malé jsou 3 měsíce, ale také už několikrát skončila v naší posteli, když ve své plakala. Kojení (jedno až dvě za noc) pak probíhalo zmiňovaným "samoobslužným" způsobem, u čehož se mi dařilo i spát, takže jsem neuhlídala odříhnutí po krmení. Ráno pak už to malé nějak nešlo a skončili jsme s "bublinami" a posléze blinkáním. Jak to řešíte vy, s nimiž spí děti v noci pravidelně? Odpovědět  PajaMM  Re: Řešíte v noci odříhnutí?  (18.1.2006 20:47:10) Ahoj. My jsme prvni tri mesice odrihavaly pekne i v noci, protoze mala mela velke trapeni s prdikama, takze to bylo nutne. No a po tech trech mesicich, kdy ji to preslo, tak uz jsem ji kojila v noci vleze a vetsinou jsem u toho usnula a Klarka pak taky...takze odrihavani uz jsme neresily:-) Odpovědět  Apolena.  Re: Řešíte v noci odříhnutí?  (18.1.2006 21:24:23) Já se to skoro bojím přiznat, ale odříhávání jsem neřešila téměř nikdy... Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Řešíte v noci odříhnutí?  (18.1.2006 21:34:11) Teda Sylvo, neresila jsi odrihavani a jeste jsi NDM:-)))....ja ti tak zavidim:-)))))) Chtela bych byt jako ty:-))) Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Řešíte v noci odříhnutí?  (18.1.2006 22:04:00) Danielo, kdybys věděla, co všechno ještě neřeším... :-))))). Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Řešíte v noci odříhnutí?  (18.1.2006 22:07:52) Sylvi, povidej, prehanej :-)))) Musim priznat, ze mame hodne a sikovne dite, nemame zadne problemy - krome upovidanosti, ale to neni problem, ze:-)))) Odpovědět  Apolena.  Re: Re: Re: Re: Re: Řešíte v noci odříhnutí?  (19.1.2006 10:35:39) Danielo, snad radši ani ne, mohl by na mě někdo poslat sociálku :-). Odpovědět  PajaMM  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Řešíte v noci odříhnutí?  (19.1.2006 11:53:43) Sylvi, dobre, ma zvedavost tedy - v tvem zajmu - zustane neukojena:-))))))) Odpovědět

Schumi, Vev 05, Damí 07  Co dělat,když 5měsíční mimi od 3 žvatlá a nechce spát?  (20.1.2006 7:27:02) Zkušené matky, pomoooooc! Moje 5měsíční dcera teď už několik dní ve 3 ráno začne žvatlat (ať je v postýlce nebo u nás), hodinu povídá, aniž bychom si jí všímali.Pak ale začne brečet a nechce se nechat nijak utišit - ani kojením, ani nošením... Prostě ve 4 chudák taťka, který v 5 za normálních okolností vstává, musí z postele a věnovat se holčičce. Musim říct, že jsem úplně vysílená,protože doposud se malá budila po 2 i méně hodinách, což teď praktikuje do půlnoci a pak mi dopřeje ty 3hodiny spánku... Máme zkoušet překopat režim? Chodí spát kolem šesté, ale to už je hrana, kdy je totálně vyřízená a unavená... Fakt nevim :o( Odpovědět

MichaelaSe  asoiůsaů  (31.1.2006 9:45:43) Zkouším najít diskuzi Odpovědět

Renda Hlavata 3.    •  spánek  (9.2.2006 15:02:53) Naprosto souhlasím s tím že každé dítě se naučí spát samo.Mám 3a půl měsíčního chlapečka-jinak je to třetí dítě v mém životě(a poslední) a do třetího měsíce dokázal spát třeba šest až osm hodin. Teď jako když utne a každé dvě hodiny i dřív se budí a vyžaduje pozornost. Je jasné že rodič pomalu padá na ústa ale dá se to vydržet. Je pravda že to tak rychle uteče a vám zbudou jen vzpomínky na to jak jste museli vstávat a utěšovat. Zkuste si to zpestřit třebas sledováním svého broučka jak je krásný,co se na něm mění. Však Nás taky někdo vychoval a nemuseli to mít s Námi zrovna lehké. Já jsem moc lásky v dětství nedostala a tak se snažím ji dát mým dětem aby si nemuseli časem stěžovat. Je to krásný někoho milovat- hltejte to po kilech. ahoj Renča. Odpovědět

Zuzana V.    •  Terezka 7 mes.  (16.2.2006 17:13:47) Ako tak citam tieto prispevky...neda mi nezareagovat. Nasa Terezka -7 mesiacov- spala ukazkovo do 4.mesiaca.Potom zo dna na den sa zacala v noci budit a tak je to az do teraz. Budi sa kazde dve hodiny ( niekedy aj skor)-staci,ze ju na chvilku prilozim k prsu a potom opat spinka.Mala spi vo svojej izbe sama takze ked zacne plakat musim k nej vstat.Niekedy mi to "vadi",hlavne ked som unavena, ale na druhej strane zastavam nazor,ze dietatko ma citit ze nie je samo a rozhodne nemienim ho nechat plakat az do uplneho vycerpania.Moj manzel by chcel zacat Terku "trenovat" aby sa naucila spat,ale v tomto sa nazorovo rozchadzame(prevazne k nej vstavam ja v noci,on nemusi).Kedze matka travi urcite viac casu s mimi nez niekto iny-ona sama musi citit ci je dobre k dietatku vstat,alebo ho nechat plakat.Rozhodne to nie je o rozmazlovani.Cez den ked davam Terku spat tak si poplace asi 10 minut a potom spinka.Byt rodicmi nie je o tom aby som dieta trenovala ako opicu.Kazdy z nas potrebuje citit lasku a u deticiek to plati dvojnasobne-preto ma mamu aj otca. Odpovědět