| Daniela | •
 |
(15.1.2006 14:36:45)
Milá Danielo, možná, že ti pomůže, když se s tebou podělím o některé poznatky, které jsem nabyla při léčbě svých depresí. Nejsou sice poporodní, ale jak popisuješ svůj stav, je to přesně to, co jsem prožívala já. Napřed musím říct, že léčba depresí je především dlouhodobá. Antidepresiva začínají zabírat až tak za tři měsíce, proto je škoda, že jsi je vysadila už po dvou, teď je budeš muset patrně začít brát znovu. Ty vtíravé myšlenky, to jsou obsedantní příznaky, které se u depresí objevují. Ale také odezní, stejně jako u úzkostí, bohužel ne hned. Je škoda, že tě lékařka nutila kojit dál, nikde není psáno, že ženská musí kojit za každou cenu. V tomhle případě si myslím, že lékařka k tobě nebyla moc ohleduplná. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk s depresí musí odpočívat více než zdraví lidé, a tak si to pokus zařídit, zapoj rodinné příslušníky, ať ti maximálně pomohou. Co třeba tvůj partner? Snad se na výrobě miminka podílel také. Jde především o tvé zdraví a tím pádem o spokojenost celé rodiny. Na homeopatika příliš nevěřím, ale určitě zabere i terapeutická složka léčby, začni chodit k psychologovi a mluv s ním o tom. A na závěr tě možná trochu zklamu, ona je totiž depka tak trochu napořád. Protože znám hodně lidí s depresí (také ve své rodině), vím, že určité návyky se musí takový člověk naučit a řídit se jimi po celý život. I když se léčbou antidepresivy ta nemoc mnohem zlepší, je třeba se léčbě věnovat dlouhodobě. Například dávat pozor na některé věci, které to mohou spouštět atd. Můžu tě ujistit, že vím moc dobře, co to jsou návaly pláče, pocity totální beznaděje, stesku atd. Ale to zvládneš. Antidepresiva ale zbytečně nevysazuj. Ta upravují hladinu serotinu (který způsobuje dobrou náladu) v centrální nervové soustavě a to zkrátka trvá déle. Nevzdávej se, fakt vím, o čem mluvím. Držím palečky, Daniela
|
| Ivi, holčička 1 rok | •
|
(15.1.2006 23:43:33)
Ahoj všichni. Vše co popisujete jsem zažila ALE V TĚHOTENSTVÍ! Nikde jsem se s tím nesetkala. Zaujala mě paní Daniela, tak bych si dovolila se jí zeptat. Deprese je to nejhorší, co jsem v životě zažila. Vše začlo už od 3.měsíce. Léčila jsem se taky Citalecem a vše úplně odeznělo těsně před porodem. Pak žádné deprese, nic, jenom potěšení z miminka, které trvá doteď. Období od porodu považuju úplně protikladně za to nejnádhernější období v životě. Ovšem je tu jeden problém: chtěli bychom i druhé dítě, ale já jsem nezapoměla! Stále si vybavuju to PPŘÍŠERNÉ těhotenství a teď po roce /vím, je ještě brzo/ stále mám k těhotenství ODPOR!!!!! kvůli těm depresím /+ zvracení do 8. měs, hospitalizace, kapačky...a to se mi nezdá tak hrozné jako deprese/. Bojím se, že ten odpor nikdy nepřejde a pokud ano, nebobude alespoň utlumen, tak už budeme "staří", asi. Co mám dělat? Myslíte, že se deprese zopakují? Já už teď žádné dítě nechci a přitom chci.....
Všem vzkazuju: NETRAPTE SE ZBYTEČNĚ A ZAJDĚTE K PSYCHIATROVI!!!!!!!!!!!!!!!!!
A léky nevysazujte, jedině pokud to lékař doporučí. Sama jsem je do 6. měsíce brala, i když jsem už neměla problémy a po vysazení jsem v pohodě už půl roku.
Ahoj
|
| Ivi, holčička 1 rok | •
|
(16.1.2006 15:47:23)
Léky jsem brala do 6. měsíce, ne těhotenství, ale věku miminka. Takže když měla mlá půl roku a já žádné problémy, tak mi lékař doporučil vysadit. Psala jsem to včera v noci a zjistila jsem tuto chybu, která Vám asi popletla hlavy. Omlouvám se.
|
|
| Petra,30 let, II.těhotenství |
|
(25.4.2006 10:18:13)
Srdečně zdravím.
Ani nevíte, jak jsem ráda, že v tom nejsem sama. Jsem těhotná a deprese se u mě začaly projevovat rovněž v těhotenství. Mám zdravou pětiletou holčičku (když jsem ji čekala, žádné problémy nebyly). Ale teď se asi projevila manželská krize (nevěra, hrozil rozvod atd.) a začala jsem v tom neuvěřitelně lítat. Jak říkáte, kdo to neprožil nepochopí...byla jsem 8 týdnů na antidepresivech, teď je již 4 týdny neberu, za 14 dní mám termin porodu. Už se jenom těším, až miminko porodím, věřím že moje trápení skončí. Pořád si jenom říkám, aby se mnou mělo miminko trpělivost a aby ho to moc nepoznamenalo.
Petra.
|
| Verča | •
|
(4.11.2007 13:19:57)
Ahoj, vzali jsme se letos v červnu po desetiletém vztahu.Od listopadu loňského roku jsme se pokoušeli o miminko.Moc jsme se na to oba těšili.Když jsem se na začátku září dozvěděla,že jsem v 5 týdnu těhotenství, bylo to bezva.Manžel se mi věnoval a byl milý.Pomáhal mi, a přestože jsme byli zvyklí oba docela společensky a aktivně žít, nikam nechodil. Uběhl měsíc a už ho to asi omrzelo.Jednou za týden si chce zajít na pivo.Je mi jasné,že ho nemůžu držet doma a ani to nechci.Jen ho vždy prosím,ať se vrátí brzy a neponocuje. Moc mě mrzí, že to nedokáže pochopit a bere to jako omezování. Mám pocit, že už by měl být zodpovědnější a přestat si takhle vyhazovat z kopýtka.Vždyť já jsem taky musela svůj styl života v těhotenství přizpůsobit a nebylo to pro mě vůbec lehké.Chci, aby ho to táhlo domů a ne,abych ho k tomu nutila.Pochopím posezení s u tří piv a ve 12 doma,ale když se vrací ve tři ráno a řekne mi,že se stavil na diskotéce,docela mě to mrzí.Mám pocit, že si pořád musí něco dokazovat, místo toho,aby se chytal na to, že se bude věnovat rodině.Myslíte, že to mám tolerovat? Je chyba ve mně? Jsem příliš upjatá a zbytečně moc přemýšlím nad hloupostma? Po zkušenosti z rodiny a od přátel vím, že to tak prostě chlapi mají a ženský si to musí vytrpět. Víte myslím,že se na to miminko těší, každý večer si mi lehne na bříško a mluví s ním, ale zdá se mi, že je zatím jen hrdý otec, všude se chlubí, ale nic moc proto nedělá. Díky za odpověď Verča
|
| Líza | 
|
(4.11.2007 14:07:26)
Verčo, a ty od chvíle, kdy ti vyšly dvě čárky, sedíš doma, vykašlala ses na své přátele a aktivity a "chystáš se na rodičovství"? Chápala bych to, kdybys měla rizikové těhotenství a musela doma polehávat. Ale pokud jsi zdravá, tak spíš nerozumím tomu, proč takhle hrrr měníš celý životní styl.
Jednou týdně na pivo s kamarády: proč mu chceš osekat život a donutit ho zbavit se kontaktů? Co má vlastně dělat, JAK se má na to rodičovství chystat? Pokud správně počítám, tak jsi cca ve 4. měsíci - na montování postýlky a kupování kočárku docela brzo.
Přijde mi, že to možná trochu moc prožíváš. Hormony s tebou mlátí, je to pochopitelný, ale nesvazuj partnera, spíš se zkus přinutit k tomu, abys nežila jen těhotenstvím, ale udržuj si své staré zájmy a kontakty. V budoucnu jako když to najdeš. Fakt.
|
| mateřídouška | •
|
(4.11.2007 14:40:44)
pod to se podepisuji
jednou týdně!,FAKT HO PUST, už jen proto ,aby své rodičovství mohl také probrat s chlapama (manžel chodí jednou týdně hrát basket a pak na mariáš/spíš chodí na ten mariáš/ a víš co probíraj? pleny, kojení, a vymněnují si rodičovské zkušenosti,jak to zvládáme se dvěma se tuhle ptal jeden spoluhráč, asi se pokoušejí o sourozence....) fakt z toho bych neměla obavy spíše bych to viděla jako dost zdravou věc, je potřeba pustit někdy ventil. kdybis viděla jak můj manžílek,kliďas, řve na lavičce aby chlapi hnuli kostrou,možná dovede doma jednat s klidem,že se má kde rozohnit, pustit páru....
jistě je očekávání přírůstku zlomová věc v životě a rodičovství mění celý člověčí pohled na něj, ale i Ty budeš potřebovat občas vyfrknout a společnosti by ses podle mne neměla vzdávat ani sama,tedy do ničeho se nenuť,ale nevidím důvod proč bys měla trčet doma (pokud nejde o zdraví) jak se cítíš ty cítí se i mimčo pusť mu tam trochu endomorfínu tedy bež se také bavit. možná máš na dlohou dobu poslední šanci zajít si do divadla,na konzert,být venku dýl jak v osm večer....hezké těhotnění
|
| Verča | •
|
(7.11.2007 16:36:05)
Holky, pěkně v tom lítám, já vím. Klasicky mě to chytne na podzim, jestli jsem těhotná nebo ne a je to se mnou k nevydržení.Dělám scény a moralizuju.Pak mě to mrzí a vyčítám si, že si spíš koleduju o to,aby se netěšil domů vůbec, chodil čím dál víc a ještě si někoho našel. Od pátku jsem se utápěla ve smutku, pak to v pondělí vybuchlo a řekla jsem věci, který mě teď mrzí. No jo, tak to prostě se mnou je pořád.
Jenže jak to šlo ven, najednou se mi ulevilo.Vymluvila jsem se, vybrečela a je klid. Doma je bohužel tichá domácnost a já přemýšlím, jak to žehlit,ale neshodit se.
Kámoška v práci mi dneska řekla úplně to samý, co vy. Byla jsem zvyklá toho mít tolik, že jsem spíš nestíhala.Práce, kroužky s dětmi, předcvičování aerobiku, kamarádi,sport a teď jsem se zbytečně odstříhla, mám moc času na přemýšlení a tak se upínám na manžela.Chci, aby pochopil, jak mi je, co cítím, blabla bla.Což je pro něj samozřejmě nepochopitelné.
Tak už si plánuju nějaký další cvičení, schůzky s kámoškama,... Uvidíme.
Trpím spíš pocitem z toho, že si o mě lidi budou vykládat, že ten můj někde paří na diskotéce a já lapím chuděrka doma. Bydlím na malém městě, kde se všichni znají a hlavně jsem známá já. Víte jak jsou někdy lidi zlí. A nedej Bože, že mi to někdo řekne a ještě si přidá, že se tam pěkně měl k té prsaté blondýnce. Asi mu málo věřím a zbytečně se užírám.
Holky, moc vám děkuju.Nebyla jsem na fóru ode dne kdy jsem sem napsala. Ani jsem netušila, že mi někdo napíše a ozve se. Jsem vám za to moc vděčná, ráda bych se od vás dozvěděla víc a tak když tak posílá svůj email Rarova@seznam.cz
Ještě jednou díky za podporu a radu, už jsem se viděla u psychologa.
Papa Verča
|
|
| Verča | •
|
(7.11.2007 16:37:12)
Holky, pěkně v tom lítám, já vím. Klasicky mě to chytne na podzim, jestli jsem těhotná nebo ne a je to se mnou k nevydržení.Dělám scény a moralizuju.Pak mě to mrzí a vyčítám si, že si spíš koleduju o to,aby se netěšil domů vůbec, chodil čím dál víc a ještě si někoho našel. Od pátku jsem se utápěla ve smutku, pak to v pondělí vybuchlo a řekla jsem věci, který mě teď mrzí. No jo, tak to prostě se mnou je pořád.
Jenže jak to šlo ven, najednou se mi ulevilo.Vymluvila jsem se, vybrečela a je klid. Doma je bohužel tichá domácnost a já přemýšlím, jak to žehlit,ale neshodit se.
Kámoška v práci mi dneska řekla úplně to samý, co vy. Byla jsem zvyklá toho mít tolik, že jsem spíš nestíhala.Práce, kroužky s dětmi, předcvičování aerobiku, kamarádi,sport a teď jsem se zbytečně odstříhla, mám moc času na přemýšlení a tak se upínám na manžela.Chci, aby pochopil, jak mi je, co cítím, blabla bla.Což je pro něj samozřejmě nepochopitelné.
Tak už si plánuju nějaký další cvičení, schůzky s kámoškama,... Uvidíme.
Trpím spíš pocitem z toho, že si o mě lidi budou vykládat, že ten můj někde paří na diskotéce a já lapím chuděrka doma. Bydlím na malém městě, kde se všichni znají a hlavně jsem známá já. Víte jak jsou někdy lidi zlí. A nedej Bože, že mi to někdo řekne a ještě si přidá, že se tam pěkně měl k té prsaté blondýnce. Asi mu málo věřím a zbytečně se užírám.
Holky, moc vám děkuju.Nebyla jsem na fóru ode dne, kdy jsem sem napsala. Ani jsem netušila, že mi někdo napíše a ozve se. Jsem vám za to moc vděčná, ráda bych se o vás dozvěděla víc a tak když budete chtít, tak posílám svůj email Rarova@seznam.cz
Ještě jednou díky za podporu a radu, už jsem se viděla u psychologa.
Papa Verča
|
|
|
|
|
|
| sarka dve deti | •
|
(20.10.2007 21:40:45)
tak to ja jsem se zacala trast v 35tt , pred tim jsem prodelala anginu, kdy mi doktor nechtel dat antibioika kvuli tehotenstvi, do te doby jsem byla uplne v poradku. byla jsem hospitalizovana na gynekologii, povolali i psychyarta, ale oba jsme usoudili ze jsem uplne normalni, porod mi vyvolali a mou zadost v 37tt, pak se muj stav zhorsil, navstivila jsem psych, dostala leky citaleka po mesici me to preslo. udivilo me ze jsem tento stav vnimala jako fyzyckou bolest. pri prvnim tehotenstvi bylo vse v poradku
|
|
|
|
něc podobného jsem prožívala a někdy mám takový stav i teď skoro dva roky po porodu chce to si víc věřit jenže někdy opravdu člověk nemá sílu a nevidí pak v mateřství smysl života topí se mezi pokakanými plínkami pláčem a vlastně má starch ze všeho co ještě přijde a dokonce i z lidí a bojí se jít nakoupit a jiné. 
já po prvním porodu měla deprese ale trvalo to asi do 2 měsíců pak to postupně odeznělo ale teď je to jiné asi to je ten strach. tak přeju hodně štěstíčka a hodně sil a pokud to jen jde užívat si dětiček protože strašně rychle rostou 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)