Brácha | •
|
(13.12.2005 16:30:21) Nevím, co lze říci z toho, co nebylo napsáno a přitom nezkazit to, co se možná Maceška tímto článkem pokoušela říct. A tak nejprve malé připomenutí toho, co už bylo řečeno: I když Maceška neuváděla jména, pozorný čtenář ví o kom je řeč, kdo je ta patnáctiletá dcera. Ač já jako (Macešky) brácha jsem byl - samozřejmě - ségrou a její rodinou postavený před hotovou věc co se týká jejich dětí, musím se přiznat, že je mám všechny moc rád a vždy se na ně hrozně těším. Prostě jsem rád, že je máme... A když mi ona Zamilovaná kdysi s hrdostí říkala, že má na vysvědčení samé jedničky, že chce být doktorkou a že se bude hlásit na gympl, naparoval jsem se a byl jsem na ni hrdý i když jsme na tom neměl sebemenší podíl. (Protože mám s diskuzí na tomto serveru své zkušenosti, podotýkám, že ji mám pořád rád, že se na ni pořád těším a že jsem na ni pořád hrdý, protože to, čím si ona za svůj krátký život nejspíše prošla si já ani nedokáži představit... a prosím, aby toto nebylo přemětem případné diskuze) A pak si přištrachá Nápadník, na kterého nebyla psychycky připravená a on místo toho, aby se jí stal partnerem v překonávání problémů brzy rozpozná, že tápe a využije toho pro svůj sobecký zájem bez ohledu na to, že ji ubližuje. To není nápadník, ale terorista (a neváhal bych použít ostřejší slovník, kdybych si byl jistý, že mě za něj nenapadnete... ale jako by se stalo!). Je třeba říci, že tento terorista-nápadník je o dost starší, že je již vyučen a že pravděpodobně nemá nic jiného na práci než terorizovat bezbranou holku! Ne, nechci se nikoho dotknout, ale Zamilovaná má OPRAVDU na víc, než aby se stala hračkou a spotřebním zbožím zřejmě ne příliš vyzrálého a nudícího se hocha (zde mě poněkud dochází slovní zásoba použitelných slov, omlouvám se).
Kdysi jsem na půl žertem naší Zamilované řekl, že když jí bude někdo ubližovat, že bude mít "práci" se mnou. Ani nevím, jak jsem to tehdy myslel, začínám ale mít pocit, že jí už někdo velmi ubližuje a že si to budu muset sám se sebou a potom s Nápadníkem ujasnit. Ale ano, je mi jasné že si 99,9% čtenářů mého diskuzního příspěvku říká, že se do toho nemám co plést... jo jo, mám svých starostí dost, až nad hlavu, ale toto mě tedy opravdu .... (opět slovo příliš vulgární na to, aby mohlo být napsáno... omlouvám se).
|
Brácha | •
|
(13.12.2005 16:34:53) no jo, omlouvám se za PSYCHICKY... no pravopis nebyl nikdy moje silná stránka, ale tohleto...
|
Evča, 2 synové *90 + *96 | •
|
(13.12.2005 17:10:27) Milý "brácho", jsi skvělý chlap a jsem moc vděčná za Tvůj příspěvek, je psaný srdcem a rozhodně ti nebudu nic vyčítat - vždyť není co! Možná by bylo dobré, kdyby sis to s tím mladíkem vyříkal ty - jako "chlap s chlapem". Když toto udělají rodiče, octnou se v blbé situaci a Zamilovaná taky. Ty jsi dostatečně blízký a přitom i dostatečně "vzdálený", abys tento rozhovor mohl uskutečnit. Asi by to chtělo to tomu mladíkovi pořádně vysvětlit, případně i pohrozit tím, že pokud holku nenechá v klidu, tak že mu to někde vysvětlíš "ručně". Ne, nemám ráda násilí, ale podle popisu toho nápadníka mám pocit, že jde o psychicky vyšinutého jedince, který na slušnou domluvu nedá. Tady je potřeba jednat... Kamarádky manžel je taky duševně trochu mimo a je s ním peklo - jenže už jsou tam dvě děti a to se špatně řeší. A když spolu chodili, tak se choval normálně. Nedokážu si představit, jak se bude po pár letech manželství chovat tenhle nápadník-tyran, když už teď vyvádí takovéhle šílenosti. Snad abyste kvůli bezpečnosti Zamilované jí někdo pořád dělali doprovod - takového tyrana může napadnout kdeco... Držím palce, myslím na Vás, hodně odvahy, moudrosti a lásky všem!
|
|
Evča, 2 synové *90 + *96 | •
|
(13.12.2005 17:10:53) Milý "brácho", jsi skvělý chlap a jsem moc vděčná za Tvůj příspěvek, je psaný srdcem a rozhodně ti nebudu nic vyčítat - vždyť není co! Možná by bylo dobré, kdyby sis to s tím mladíkem vyříkal ty - jako "chlap s chlapem". Když toto udělají rodiče, octnou se v blbé situaci a Zamilovaná taky. Ty jsi dostatečně blízký a přitom i dostatečně "vzdálený", abys tento rozhovor mohl uskutečnit. Asi by to chtělo to tomu mladíkovi pořádně vysvětlit, případně i pohrozit tím, že pokud holku nenechá v klidu, tak že mu to někde vysvětlíš "ručně". Ne, nemám ráda násilí, ale podle popisu toho nápadníka mám pocit, že jde o psychicky vyšinutého jedince, který na slušnou domluvu nedá. Tady je potřeba jednat... Kamarádky manžel je taky duševně trochu mimo a je s ním peklo - jenže už jsou tam dvě děti a to se špatně řeší. A když spolu chodili, tak se choval normálně. Nedokážu si představit, jak se bude po pár letech manželství chovat tenhle nápadník-tyran, když už teď vyvádí takovéhle šílenosti. Snad abyste kvůli bezpečnosti Zamilované jí někdo pořád dělali doprovod - takového tyrana může napadnout kdeco... Držím palce, myslím na Vás, hodně odvahy, moudrosti a lásky všem!
|
Eecta |
|
(16.12.2005 13:22:53) Evčo, násilí ani v tomto případě nic neřeší! Spíš to zhorší. Naše rodina měla zkušenost s jedním podobným maniakem - 5 let mě ničil, a to přes to, že jsem s ním nikdy nic neměla a dokonce věděl, že mám stálého partnera. Potkali jsme se na cvičáku (se psy), bavili se asi půl hodiny - o psech... Druhý den mi zavolal, že je před domem, ať si sbalím kufry, že se stěhuju k němu. Vysmála jsem se mu a tím to začalo. Napsal dopis, ve kterém mě obvinil ze všeho, co v tu dobu hýbalo novinami - tedy že zneužívám mladistvé, podrstkuju jim drogy, sama jsem feťačka, že jsem se i jeho pokusila zneužít!!! a poslal to na policii, do Bohnic a na protidrogový a k nám domů (já ještě bydlela u rodičů) a ke mě do práce. Jeho cílem bylo (jak tátovi posléze prozradili policajti), aby mě vyhodili z domova, z práce, aby se na mě snesla fůra problémů a já celá zoufalá hledala útěchu u něj. Měla jsem tenkrát z p...e kliku, jednak jsem o něm a o tom, co mi vykládal do telefonu (že mám výraz ušlechtilého německého ovčáka a že spolu založíme čtvrtou říši - byl to totiž nácek a já modrooká blondýna) povídala rodičům, se kterými jsme se tomu moc nasmáli (humor nás pak přešel) a hlavně: on byl známá firma, policie o něm měla složku (byl asi o 12 let starší než já), prý se vždycky na někoho takhle umane a pak mu ničí život - takže ho nebrali moc vážně. Po mě chtěli akorát, ať jdu na drogový testy - našli mi zbytkly acylpyrinu a byli spokojený. Jenže: on mi pořád psal, volal, a navíc on byl "černý šerif" (nevím jaké měl kontakty, ale zjistil si o mě úplně všechno! na cvičáku si přečetl jenom jméno a zjistil kde bydlím, pracuju... hrůza), měl zbraň, všude mě šmíroval, kdykoliv jsme šli v noci domů, on stál někde v křoví - málem jsem se zhroutila, normálně jsem se bála, že mě nebo mého partnera odstřelí. 5 let! Začala jsem kvůli němu chodit k psychologovi, co jako mám dělat - všichni včetně mého přítele se třásli na to, že ho zmlátí - ale psycholog poradil (a dobře), že by ho to jen utvrdilo v tom, že musí překonávat překážky a že ve skutečnosti já s ním být chci a zlé okolí mi brání... Takže jediná metoda je IGNORACE. Každý telefon položit, dopisy (a že jich bylo) nečíst a vyhodit, pak se dokonce zaměstnal ve stejném podniku, kde jsem pracovala - vysvětlila jsem situaci řediteli, který se podivil, že je to pořád dozvuk aféry před 4 lety a vyhodil ho... To bylo naštěstí jeho poslední extempore a od té doby jsem o něm neslyšela. Ale takovému člověku nemá smysl cokoliv vysvětlovat, stejně nevnímá a jede si podle svého. A ještě mi tenkrát ten psycholog říkal, že když ho zmlátíme, dost pravděpodobně to dá k soudu, protože pro něj to bude bezva příležitost se zviditelnit a mě naopak co nejvíc zostudit... čímž mě všichni zavrhnou a já skončím v jeho náruči a tak stále dokola.
|
|
|
|
|