| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
 |
(31.10.2005 8:06:34)
.. nebo spis spousta pripominek..
Obdivuji kazdeho, kdo dokaze prezentovat podobny clanek - byva vetsinou ukamenovan..
.. obdivuji kazdeho, kdo si s rocnim ditetem troufne vytahnout olejove barvy ;-)
.. a zavidim kazde mamince doma na MD, ktera si plni sve sny.
Ja tohle rict nemuzu. A bohuzel nas asi bude vic.S prvnim synem to jeste slo, obcas treba na kolo... nebo jit jednou tydne do prace (ma prace je muj konicek, tak proto), nebo si jet zaplavat do bazenu.
Ted mam kluky dva a opravdu mi zaberou veskery cas. Kdyz si je vezme treba dedecek na prochazku, mohu si nabarvit vlasy - ostrihat nehty, odepilovat nohy - s nimi to nejde. Kdyz vecer usnou - zehlim, to s nimi take nejde.
Pokud usne mensi pres poledne, vytiram, jinak bych mela vodu vsude. A jsem hrozna. jelikoz po dobu uklidu pustim malemu video. Aby tady bylo alepson trochu jako u lidi.
Pokud si je vezme o vikendu tatitek na dopoledne, varim narocnejsi obed, to v tydnu s obema take nejde..
Ja nevim, treba neco delam spatne, ale poradte mi..
Jak si mam udelat cas na sebe...
jooo a pokud uz mam treba pul hodky vono, tak jen sedim a tupe ziram do zdi a relaxuju.. nebo vezmu kolo a propotim triko (letos od cervna do zari jsem byla trikrat - to jen pro predstavu o case na MD)..
Ale jinak je clanek opravdu pekny.. autorce obrazu moc zavidim.
|
| Semeda | •
|
(31.10.2005 8:24:02)
Ani nevíš, jak jsi mě potěšila. Při čtení tohoto článku na mě totiž šla deprese, jak to ty ženské dělají... Já mám synka zatím jednoho, zato manžela s náročným povoláním, který je doma jen 15 dní v měsíci (většinou to vychází tak, že 4 dny jsem s klukem sama ve dne i v noci, pak je manžel doma třeba 3 dny, ve které zase chodím do práce - to je i můj relax). Z tohoto "hlídacího cyklu" jsem tak vyčerpaná, že prostě už nemám ani náladu zkoušet najít nějaký čas pro sebe, když syn usne tak také koukám buď do zdi, nebo na TV nebo do PC (vše se rovná hypnotickému stavu, kdy sice jsem vzhůru ale nevnímám)...
Výtvarné nadání nemám, nemohu si ani čmárat na papír. Mám nadání hudební, ale kytaru už mi syn rozbil, flétnu nesnáší náš pes a když začnu zpívat, tak mi syn ucpává pusu (a to fakt nezpívám tak špatně ;-) )...
Děkuji ti, žejsi mě utvrdila v tom, že tyto dvě ženy jsou vyjímečné a já se nevymykám normálu!!!
Semeda
|
| Federika | 
|
(31.10.2005 8:41:37)
Semedo, poˇřiď si další dítě, pak se ti bude zdát, že máš toho času dost...Obzvlášť, když jeden půjde do školky, nebo ti ho třeba někdo pohlídá...
Já mám kluky dva, jednoho hyperaktivního sedmiletýho a jednoho běžnýho ročního...Manžel s náma většinou toho času taky moc nestráví, u toho prvního jezdil prakticky jen na víkendy jednou za 14 dní....A teď si vzal toho staršího na čtyři dny pryč, já byla sama jen s tím mladším a byla to nádhera, tolik času, taková pohodička!!! Je to relativní, kdybych neznala ten kolotoč s oběma a ještě manželem, nepřišlo by mi to takový...
Jo, ale hlavu si meju a nohy depiluju klidně s nima, vytírám taky s nima, jen ten kýbl s vodou u toho nepoužívám, namočím hadr v umyvadle....
|
| anielik | 
|
(31.10.2005 13:00:08)
ahojte, mala som nejake zdravotne tazkosti a vobec som sa nedokazala par dni postarat o deti. mam zlatu maminu co ma vo vsetkom zastupila a ja som musela iba kojit.vtedy som zistila ze sa o seba malo staram. obskukujem okolo deti a manzela a niekedy to ani nie je potrebne. pocas choroby som to prehodnotila. Ja sa prva v klude najem, najprv si idem robit veci co ma bavia. strikovat, s malym tvorit blbosticky - kreslit vystrihovat, vylepsovat vlastnu web stranku. a ked mi zostane cas a sily tak umyjem dlazku. Ja si v sobotu dlhsie pospim a ked vyde cas tak potom necham aj manzela. neskusam 5 x za noc ci syn nema teplotu a ci ho neboli brucho a preco sa moc vrti v posteli. samozrejme niektore domace prace nepockaju ale zredukovala som ich na minimum.zistila som, ze sama seba stresujem a zbytocne. poznate to? alebo som sama.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(31.10.2005 13:05:10)
to vis, ze to znam ;-)
okna myji dvakrat do roka, a to az kdyz neni videt ven, zaclony peru v zari -- po lete a rovnou na vanoce.. velky uklid delame tak jednou za dva roky, kdyz je treba vyklidit stare veci ze satniku - to same kuchynska linka.. vytiram jednou tydne.. zehlim jen ty opravdu sezvejkane veci... a hracky uklizime jen jednou denne - navecer, kdyz deti usnou ..
nejsi sama
|
|
|
|
| Míta | •
|
(31.10.2005 8:49:27)
Cairo nevím jak máš děti od sebe, ale já rok a půl a žiju úplně jako ty.Z videa mám také výčitky a zapínám ho třeba i chvilku před obědem , když potřebuji klid a dodělat to a ne dvě děti co se honí mezi mými nohami a sporákem.
Já se přiznám, že jsem ten článek jen prolétla . Připadá mi takový jako z Cosmopolitanu.Já obdivuju všechny úspěšný ženský a když k tomu mají rodinu, tak klobouk dolů ale tohle na mne působí tak nějak agitačně.
Ale co se týká snů, tak myslím že si je na MD plním - jen takové malinké ale pro mne znamenají hodně.
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(31.10.2005 12:16:25)
Mam dva kluky 22 mesicu od sebe - tedy temer po dvou letech, mensi uz od 9m chodi - takze des!
|
|
|
| Klára z druhého příspěvku | •
|
(31.10.2005 17:12:57)
Vůbec nejsem výjimečná a ani bych nechtěla, aby z článku na někoho padala deprse...Úplně chápu, že jsi z dětí tak unavená, že když už máš volno, tak nevíš, co bys vlastně ráda a ani na to nemáš sílu. Zvlášť, když je manžel několik dnů pryč, musí to být děsně vyčerpávající. Všechno o čem píšeš znám z vlastní zkušenosti. Na mateřské jsem deset let. první dvě holky se narodily naprosto neplánovaně a je mezi nimi věkový rozdíl jen 14 měsíců. Když si na tu dobu vzpomenu, sama nechápu, jak jsem ji přežila. V té době na žádné plnění snů nebylo ani pomyšlení. Tehdy jsem si myslela, že musím dát dětem úplně všechno a na sebe jsem vůbec nemyslela. Ani nám to situace nedovolovala (několikrát jsme se stěhovali, šetřili jsme každou korunu, abychom si mohli vzít hypotéku na vlastní bydlení). Paradox je, že když jsme se konečně přestěhovali (osmé stěhování) do svého, začala jsem pociťovat fyzické i psychické vyčerpání. V té době se narodila nejmladší dcera. Tři roky se s tím snažím vyrovnat a je to moc těžké. Myslím, že jsem to opravdu s oddaností rodině přehnala, ale nedalo se jinak. Můž má sice klasické pětidenní zaměstnání, ale pracuje i doma. Takže vlastně téměř pořád. Většina mých kreseb vznikla, když začaly starší holky chodit do školky. Po porodu nejmladší jsem měla na kreslení čas jen když manžel odešel na nějakou večerní akci, takže děti spaly a já byla doma sama. Protože jsem si u toho příjemně odpočala, tak jsem se k tomu vracela.
Můj muž je pro mě velkou oporou, podporuje mě v kreslení, učí mě věci na počítači. vždycky to byl on, kdo prosadil nějakého pomocníka do domácnosti. Mám na mysli myčku, paní na úklid (chodí jednou týdně poslední tři roky), občas paní na hlídání. Ale to se u nás moc neujalo, děti nějak nedokážu svěřit cizím a babičky buď nemají čas nebo mají moc připomínek. Takže je nevyužívám často.
Zpívání, kytara, píšťalka :)))... také moc ráda zpívám. Moje svobodná sestra chodila na zpěv k jedné učitelce a já jí to strašně záviděla. Také jsem si přála se učit zpívat a vůbec vědět, jak na tom jsem. Začala jsem k ní chodit před dvěma roky. Bylo to tak naplánované, aby Zuzka tou dobou spala. A spala. Ale když jsem chtěla doma cvičit, tak už nespala a všemožně mi bránila ve zpívání :))). Po roce jsem to vzdala. neměla jsem na to nervy.
Je to asi úplně normální, že jsme z dětí vyčerpané, ale nesmíme to přehnat. Já za to platím nejen vyčerpaností, ale i všemožnými zdravotními problémy (nebudu rozebírat). Proto si myslím, že o sebe ženy na mateřské musí dbát a nesmí se okolnostmi nechat úplně převálcovat. Záleží na tom, co které z nás přináší radost. A toho bychom se neměly úplně vzdát.
|
|
| Klára z druhého příspěvku | •
|
(31.10.2005 17:15:05)
Vůbec nejsem výjimečná a ani bych nechtěla, aby z článku na někoho padala deprse...Úplně chápu, že jsi z dětí tak unavená, že když už máš volno, tak nevíš, co bys vlastně ráda a ani na to nemáš sílu. Zvlášť, když je manžel několik dnů pryč, musí to být děsně vyčerpávající. Všechno o čem píšeš znám z vlastní zkušenosti. Na mateřské jsem deset let. první dvě holky se narodily naprosto neplánovaně a je mezi nimi věkový rozdíl jen 14 měsíců. Když si na tu dobu vzpomenu, sama nechápu, jak jsem ji přežila. V té době na žádné plnění snů nebylo ani pomyšlení. Tehdy jsem si myslela, že musím dát dětem úplně všechno a na sebe jsem vůbec nemyslela. Ani nám to situace nedovolovala (několikrát jsme se stěhovali, šetřili jsme každou korunu, abychom si mohli vzít hypotéku na vlastní bydlení). Paradox je, že když jsme se konečně přestěhovali (osmé stěhování) do svého, začala jsem pociťovat fyzické i psychické vyčerpání. V té době se narodila nejmladší dcera. Tři roky se s tím snažím vyrovnat a je to moc těžké. Myslím, že jsem to opravdu s oddaností rodině přehnala, ale nedalo se jinak. Můž má sice klasické pětidenní zaměstnání, ale pracuje i doma. Takže vlastně téměř pořád. Většina mých kreseb vznikla, když začaly starší holky chodit do školky. Po porodu nejmladší jsem měla na kreslení čas jen když manžel odešel na nějakou večerní akci, takže děti spaly a já byla doma sama. Protože jsem si u toho příjemně odpočala a nebylo mi tak smutno, tak jsem se k tomu vracela.
Můj muž je pro mě velkou oporou, podporuje mě v kreslení, učí mě věci na počítači. vždycky to byl on, kdo prosadil nějakého pomocníka do domácnosti. Mám na mysli myčku, paní na úklid (chodí jednou týdně poslední tři roky), občas paní na hlídání. Ale to se u nás moc neujalo, děti nějak nedokážu svěřit cizím a babičky buď nemají čas nebo mají moc připomínek. Takže je nevyužívám často.
Zpívání, kytara, píšťalka :)))... také moc ráda zpívám. Moje svobodná sestra chodila na zpěv k jedné učitelce a já jí to strašně záviděla. Také jsem si přála se učit zpívat a vůbec vědět, jak na tom jsem. Začala jsem k ní chodit před dvěma roky. Bylo to tak naplánované, aby Zuzka tou dobou spala. A spala. Ale když jsem chtěla doma cvičit, tak už nespala a všemožně mi bránila ve zpívání :))). Po roce jsem to vzdala. neměla jsem na to nervy.
Je to asi úplně normální, že jsme z dětí vyčerpané, ale nesmíme to přehnat. Já za to platím nejen vyčerpaností, ale i všemožnými zdravotními problémy (nebudu rozebírat). Proto si myslím, že o sebe ženy na mateřské musí dbát a nesmí se okolnostmi nechat úplně převálcovat. Záleží na tom, co které z nás přináší radost. A toho bychom se neměly úplně vzdát.
|
| Majka, dávno po mateřské | •
|
(1.11.2005 19:52:02)
Milé maminy,
už je to skoro tři roky, co jsem skončila se svými MD - celkem jsem byla doma s dětmi 10 let. První dítě přišlo až po třicítce a tudíž, jak asi chápete, bylo pěkně vymodlené. Holčička se mi odvděčila úžasným několikahodinovým spánkem a to víckrát za den (nekamenujte mne, já ji to neučila, ale byla jsem jí moc vděčná...), takže nějaké podobné problémy jako běžné mamky jsem stále nějak neměla. Nicméně když jí byl rok, začala drobná ponorka, takže jsem nehledala pomoc a čas na úklid, ale zoufale jsem hledala společnost. Abych to zkrátila, přišla pomoc v podobě mateřského centra - nejprve jsem byla jen vděčný návštěvník, potom jsme s kámoškou založily centrum u nás na Jižním Městě (možná na jiném místě na Rodině znáte moje články - viz Domeček apod.). Po narození chlapečka jsem pociťovala totéž, co vy - kolotoč, nevyspání, dělení pozornosti mezi dvě děti (rozdíl 4 roky), neuklizená domácnost....
Ale to nejdůležitější je, že jsem sice nenašla moc času na sebe a vzornou domácnost, ale zato jsem strávila pár prima let ve společnosti maminek s podobnými zájmy a osudy, několikrát za týden jsem měla možnost si zajít poklábosit, aniž bych musela složitě hledat hlídání - děti se totiž "hlídaly" samy v herně na koberci a my jsem měly skoro pohodu.
Prostě, jestli to některé z vás ještě neví, existuje tato záchrana proti zblbnutí na MD. Všechny si říkáme, že děti jsou nám nejpřednější, že je přece neopustíme - ale mateřská centra nabízí možnost, jak nebýt stále mezi 4 stěnami, najít společnost a přitom tak úplně neopouštět děti.
Možná se mi nepodařilo vystihnout to, co vím a cítím, ale snad aspoň někdo pochopil. Já vím totiž ještě jedno - jsem druhým rokem v pracovním procesu, kam jsem už opravdu chtěla, ale teď konstatuji, že se mi po době strávené doma stýská. A kdyby existovalo mateřské centrum pro "přestárlé" matky, tedy takové, které mají už trochu odrostlé děti, asi bych doma ještě zůstala.
|
|
|
|
| Pavla3 | 
|
(31.10.2005 9:36:19)
Ahoj Cairo,
napíšu Ti jak to dělám já. Děti mám tři, když jsem měla "jen" dvě dělala jsem VŠ a k tomu pracovala, živím se ekonomikou (daně, účetnictví, audity) to se dětmi a částečně z domu dělat dá. Když jsem potřebovala do školy děti hlídali babičky, (řízením osudu mám v podstatě 3, mamku, tchýni a tetu mamčinu seestru, která neměla vlastní děti tak mi ráda pomáhá) musím jim všem vlastně moc děkovat, protože bez nich bych to zcela jistě nezvládla, ale taky jsem se musela oprostit od (z mýho pohldeu pošahanejch) myšlenek, že matka má být neustále se svým dítětem do x let.
Promovala jsem před dvěma lety, ve škole nás matek bylo víc ke konci studia se nad tím už ani nikdo nepozastavovl. Bylo taky super být v kontaktu s velmi mladými lidmi - spolužáky.
Když se mi narodilo třetí dítě škola už byla hotová, ale hodlám si ještě dodělat určité profesní certifikáty, to je možná horší než tak škola. Určitý profesní komory totiž nemaj moc zájem rozšiřovat počty svých členů a tak zkoušky jsou o dost horší než na VŠ.
Nedávno jsem si najmula paní na úklid bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Problém je, že stále narážím na poznámky typu, že to je snobárna, ale já si to nemyslím. Nevím proč bych měla dělat věci, na který si můžu někoho najmout, a který mě absolutně nebaví. Myslím, že to je cesta jak víc zvládnout a líp si zorganizovat čas.
Jo a neříkám, že u nás všechno skvěle funguje, někdy to drhne, ale kde ne? :-)))
|
| Bety | •
|
(31.10.2005 9:59:03)
Paní na úklid je skvělá věc, i když s tím také narážím a tak ji čístečně tajím, resp. přiznávám jen to, že tady chodí občas, když to nárazově potřebuji, přestože chodí pravidelně 1x týdně:-))
Nedávno jsem taky promovala, ale myslím si, že dělat školu na MD je holé bláznovství. Nikdy už bych do toho nešla.
Malovat si, to ano, je to výborné odreagování a pokud to ještě vynáší, není pomalu nic lepšího. Podle mne víc než čas na to musí být doma podmínky. Nevím, kde bych v našem malém 3+1 měla ateliér:-))
|
| Kallla | 
|
(31.10.2005 10:23:46)
No, je fakt, že jsem paní na úklid taky schovávala za návštěvy kamarádky. Je to podobné jako s příjmem, společnost na to prostě není připravená. Mé příjmy zná jen účetní:-)
|
| Pavla3 |
|
(31.10.2005 11:20:14)
Karoliino,
pro mě je to hrozný poznání, že to v týhle společnosti některý lidi nemůžou skousnout pomocnici v domácnosti. Přitom je to úplně to samý jako když chodíš pravidleně na kosmetiku nebo ke kadeřnici. Nabarvit vlasy si taky každá dokáže (barvy koupíš v každý drgerii). Taky znám podotýkám chlapy, který si daj auto do servisu, aby jim dolili směs do ostřikovačů a nad tím se nikdo nepozastavuje :-))))
|
|
|
| Rosie | 
|
(31.10.2005 10:51:32)
Bety, já taky občas kreslím, i když ne v takové míře, jak bych si přála. Atelier nepotřebuju, stojan mám stolní, postavený na šicím stroji a v případě potřeby ho přenáším. Čili stačí minimální prostor. Je fakt, že používám pastelky a prašné křídy, které nevyžadují žádné sáhodlouhé přípravy jako třeba olejomalba. Živit se tím by se mi fakt líbilo, ale...
Když chci kreslit, tak se domluvím s dětmi (6 a 3 roky) a společně máme hodinku kreslení. Ve veliké oblibě mají děti prašné křídy. Na podlahu jim dám noviny, obleču do pracovních zástěrek a máme o zábavu postaráno. Roztírání kříd je ohromně baví. To, jak potom vypadají, nechme raději stranou :-))). Ale zabiju tím dvě mouchy jednou ranou - něco děláme společně a já zároveň relaxuju...
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(31.10.2005 12:55:16)
Ahoj a diky za radu, opravdu.
Sama ze sve zkusenosti vim, ze cim vetsi naklad je na mne vytvaren, tim vic makam..
U nas je nejvetsi problem asi prave to hlidani.
Urcite se tady najdou maminy. ktere jsou na tom hur, ale i tak..
Jedna velmi nepouzitelna babicka bydli primo nade mnou a druha taktez velmi nepouzitelna babicka bydli 15 km od nas.
Ta nad nami je v duchodu. Kazde rano chodi vypravovat deti ke svagrove (kluk 12, holka 6). Kdyz se vraci domu, kolem devate i s nakupem pro sebe a dedu, ktery jeste chodi do prace, vetsinou uz chodim s kluky venku. Na prochazce jsme do obeda. Pokud neni doma manzel ,nevarim. Varim jen kdyz je doma a hlida kluky, jinak delam rychlovky - brkasi a neco, testoviny a neco, ryzi a neco.. nebo mam zamrazene jidlo z vikendu (vzdy varim vic)..
.. mezitim babicka vari obed pro dedu, pak treba hodinu obedvaji, ven jdou cca v 15h, a to uz jsem s kluky venku treba hodinu. Obcas si je vezmou a to neco delam venku - mame zahradu . Nebo si je vezme deda a ja pomaham tchyni.
... treba dnes jsem dopoledne potrebovala jet na socialku. Mam to 7 km autem, ale s dvema detmi to tam nejde - jsou tam strasny zensky u prepazek. Nastesti je svagrova po operaci a tak mohla kluky pohlidat. Babicka totiz jela s dedou na vylet... (zasvecene vi, ze dnes byl posledni den pro podavani dokladu o prijmu..) Babicka tyden dopredu vedela, ze tam dnes pojedu..
Druha babicka stale pracuje, lec jako ucitelka - ma teda deti z prace plne zuby.. Kdyz prijede, zepta se" Kdy mame prijet pristi tyden? Ja odpovim: Bud Ut nebo Ct o vikendu muzeme jen v sobotu .. no a babicka rekne : Tak mi prijedem ve stzredu a v nedeli, protoze se nam to jindy nehodi... a mam vymalovano ..
U nas na malem meste - skoro na vsi - je slece na hlidani a pani na uklid jako safranu , ne li jeste min..
Bydlet jinde, prosim.. ale tady neni mozne nekoho sehnat.. Krom toho se tu vsichni znaji a asi mi tezko nekldo bude pomahat, kdyz mame babicku v duchodu...
Ale taky si dokazu udelat chvili cas to zase jo.. treba ted - malej spi, ale velkej sjizdi pohadku, tak jsem usedla k PC.. Vecer usnou oba, tak pujdu jezdit na rotopedu - cviceni mimo dum nepada v uvahu..
Ale zase treba jedem v zime s manzelem na dovcu na hory -a sami, coz beru celkem vzato jako satisfakci ;-)
(ale treti dite z toho fakt nebude)
pa pa L.
|
| Stáňa+Ondra (* r. 94) | 
|
(31.10.2005 15:55:45)
Cairo,
nezlob se, ale v tomhle případě je možná trochu vina i na tvé straně - na podání přiznání o příjmech přídavky na děti jsi měla půl roku - ty není nutné doložit zrovna 31.10., takže proč by se babička měla přizpůsobovat tomu, že ty jsi něco odkládala na poslední chvíli?
A ještě ad ty školky s nočním provozem - pro někoho mohou být řešením tíživé situace - napadá mi matka samoživitelka s dobrým místem (nebo jen s místem, o kteé nechce přijít, protože by těžko sháněla jiné), leč ve směnném provozu ... Kdysi dávno dávala moje spolužačka, která si mimi pořídila ve třeťáku, své dítko do týdenních jeslí - přes noc nem nebývalo pravidelně, ale jen když se potřebovala v maturitním ročníku učit a manžel byl zrovna někde služebně mimo ...
|
| PajaMM | 
|
(31.10.2005 16:10:36)
K te socialce - ja treba posilam veskere formulare postou a taky to funguje. Nemusim tam, necekam, nestojim fronty...formulare stahuju z netu, kdyz neco nevim, zavolam si tam...A ty formulare posilam kazdeho ctvrt roku...
A k te skolce - ja bych ji asi nevyuzila nikdy...
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(31.10.2005 20:44:58)
Mila Stano,
nepripadlo mi v tu chvili popisovat danou situaci zcela do detailu, ale kdyz uz jsi zaala..
Na podani formularu je sice pul roku.. Ovsem muj manzel je dostal od zamestnavatele az minuly tyden.. Ve ctvrtek prisli postou ty moje... nemusis mi to verit, je to fuk, my dve se nezname. Ja to takhle take neplanovala. Ale celkem vzato jsem rada, ze jsem dnes vubec mela doma auto a nemusela se trmacet autobusem, ten jede brzy rano tam a odpoledne zpatky..
Vis, mit doma jedno auto a to jeste velmi sporadicky a veskere urady mimo domov...
Ja jsem si rovnou zajeli i detem do lekarny. Tu tady totiz take nemame.. ale to uz asi patri jinam..
|
| Stáňa+Ondra (* r. 94) |
|
(31.10.2005 22:45:52)
Cairo,
já z tvého příspěvku měla dojem, že prostě od babičky očekáváš hlídací servis dle tvé potřeby (mám takovou švagrovou, tak možná proto ;-) - dle hesla "babička je v penzi, tak má být připravena hlídat". Jestli to, že jsi si něco nechala na poslední chvíli a pak čekala, že ti to babička pomůže řešit, mělo nějaké důvody, tak promiň - z toho příspěvku jsme to nevyčetla... To je holt nevýhoda netové komunikace - člověk ví jen to, co ten druhý napíše a nemůže se zeptat na víc :-(
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(2.11.2005 8:06:42)
nemusis se omlouvat, takova nedopatreni se zde stavaji a hlavne ted je vse vysvetleno..
Take mam takovou svagrovou.. Ta jede nejen podle hesla: Mam babicku v duchodu, at je pripravena (a je fakt, ze v tomto ohledu babicka-tchyne funguje, smerem k nam bohuzel o poznani mene).. ale take dle hesla: Mam svvagrovou na MD je treba toho vyuzit.. Takze krom svych dvou tu casto mam i deti svagrove..
takze asi tak..
|
|
|
|
|
| Lidka | •
|
(31.10.2005 16:01:07)
Cairo-tak to někdy znám...a proč třeba nevzali na výlet i děcka?Nebo jsou moc malý?JO-ještě k tomu tvému relaxi-rotopedu-je to dobré?Nikdy jsem to nezkoušela,ale uvažuji o tom-v létě jezdím na normálním kole-ale přes zimu bohužel,tak si chci udržet formu.
Evčo-a cože ty pracuješ z domu?Smím-li vědět?Na LMD už jste se všichni vykašlali...tak nemám žádné info.
|
| EvčaK | 
|
(31.10.2005 18:08:01)
Lidko, odpověď bude na domovské diskusi, kam teď skoro nechodím:-)
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(31.10.2005 20:57:48)
ahoj, ja jsem rotoped dostala loni k vanocum, jelikoz jsem argumentovala, ze dve male deti na kolo proste nedam.. no a nedam :-(
Snazim se jezdit, ale kolikrat na nej vylezu ujedu 1km, a jsem naprosto vyrizena.. ale kdyz potrebuju vypnout, je to dobry.. a obcas to jde i pri detech (mame ho v obyvaku misto nabytku)
Ale vestinou mi tahaji za nohy dolu ;-)
|
| lidka | •
|
(1.11.2005 10:27:49)
cairo-dík za odpověĎ..No já na kole taky jezdím bez prcka-teda pokud se chci pořádně projet-a to s ním a se sedačkou moc dobře nemůžu...Hm,tak že bych si ho přála k vánocům?/no když už ho mají i vyvolení:-))
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(31.10.2005 20:58:11)
ahoj, ja jsem rotoped dostala loni k vanocum, jelikoz jsem argumentovala, ze dve male deti na kolo proste nedam.. no a nedam :-(
Snazim se jezdit, ale kolikrat na nej vylezu ujedu 1km, a jsem naprosto vyrizena.. ale kdyz potrebuju vypnout, je to dobry.. a obcas to jde i pri detech (mame ho v obyvaku misto nabytku)
Ale vestinou mi tahaji za nohy dolu ;-)
|
| Olina | •
|
(1.11.2005 6:56:30)
Já si na rotopedu pouštím MASH, když jsem sama, nebo Včelku Máju, když jsem s mladým. Ten mě znalecky pozoruje a radí: "Mámo, toč rychle." Bez rotování by mi už museli probourat širší dveře. :o)
|
| lidka | •
|
(1.11.2005 10:29:36)
Oli-no vidíš to mě nenapadlo...ono já mám vyšší "výkony",když mi k tomu hraje muzika-což v silničním provozu moc dobře nejde,ale na rotopedu ano,že jo?
|
| Olina | •
|
(1.11.2005 13:12:48)
Ano, člověk se musí nějak odměnit. Já si třeba ke smejčení pouštím zásadně "oplodňováky" typu Láska tě spoutá a jak tam tak lítám s hadrem a jsem z toho celá zpocená, tak ti mám potom takovej pocit uspokojení... ale to už bude do jiné diskuse. :o))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)