| LUcie,2 děti | •
 |
(14.10.2005 13:10:04)
To jaká je škola, závisí především na lidech. Také jsem před třemi roky přemýšlela, zda dát syna do školy s programem Začít spolu. Nakonec jsem se rozhodla pro Základní školu, kam chodí většina dětí z okolí. A měli jsme obrovské štěstí: 15 dětí ve třídě, učitelka, která učí, protože ji to baví.Žádná buzerace - děti prokládaly hodiny hrou na koberci, učitelka flexibilně upravovala rozvrh (když bylo hezky byla prvouka venku, když byly děti nepozorné, tak si zazpívali/zacvičili, nebo deváťáci připravili pro prcky sportovní dopoledne,...)Podpisy byly důležité hlavně v žákovské (např aktivy).
Teď je syn ve 3.třídě a bohužel škola spojila dvě třídy dohromady, takže jich je 28. (Ministerstvo školství navýšilo počet žáků na třídu) Nová paní učitelka je sice přísnější, ale dá se s ní na spoustě věcí domluvit, je s ní legrace, děti ji mají rádi a myslím, že k ní mají důvěru. Úkoly dostávají, ale pouze pokud jim daná látka nejde a pokud zlobí. Takže od začátku roku měl syn jen pár úloh a nějaké opravy diktátů. Podepisovat musím jen horší známky, poznámky a další sdělení (typu aktiv.)
Považuji také za důležitou věc, blíže se kontaktovat s učitelkou a ne ji vídat třikrát do roka na třídních schůzkách.
Další věc: vymáchání čumáčku. Už i malé dítě by se podle mě mělo setkat s běžnými nepříjemnostmi. I my občas na něco zapomeneme a dítě přece vidí, že se to dá vyřešit různými způsoby. Musí se naučit přiměřeným způsobem omluvit a snažím se mu nastínit, jaké to může mít následky ("rozhodně nedostaneš poznámku nebo pětku; kdyby byly problémy domluvím se s paní učitelkou"). Zatím máme štěstí na učitelky, která z toho nedělají vědu- "dopíšeš to doma, Péťa ti půjčí, okopíruji ti to,...Ale nezvykej si na to".
Po mém prvním příspěvku tady vypadám jako bych se nezajímala o syna a jeho školu. Když přijde ze školy, vždycky si povídáme co se dělo. Já mu nastíním odpolední program, aby si mohl rozplánovat úkoly (teď už to zvládá v pohodě, loni jsem mu to spíše plánovala já). Když vím, že má mít úkol, tak mu to během dne samozřejmě připomenu. A má časovou hranici, do kdy musí mít hotové věci. A je samozřejmě rozdíl mezi první a třetí třídou- dítě se vyvíjí a proto by měl rodič vyžadovat každý rok o chloupek víc. Vždycky žasnu, jak se děti po prázdninách změní:-)
|
| Gábina syn 5 let | •
|
(14.10.2005 15:24:25)
Já sice nemám ještě dítě školou povinné, ale čeká nás to za 2 roky. Ale myslím si, že každé dítě je individuální, každá rodina je specifická, každá úča je jiná. Taky si každý neseme vzor ve svojí výchově. takže, to jak budeme přistupovat k plnění školních povinností, záleží na všech těchto okolnostech. Kdyby výchova a všechny děti byli stejné, tak je nacpeme do formy a v 18 letech vypadnout dospělé vychované osoby,ale o tom život není. Život je různorodý a každý si myslí, že svoje dítě vychovává nejlépe. A ještě nejlépe se vychovávají cizí děti. Vždyť přece každá z nás dělá pro své dítě to nejlepší!!!!!!!!!!!
P.S. Včera jsem byla s klukem na sídlištním hrišti a to co jsem tam zažila byli naprosto sebevědomé a samostatné děti ve věku 8 a 10 let. Ale hrůza mě jímala co z nich vyroste.
Schodili syna z prolézačky v zápalu hry, a když jsem za nima slušně šla, že musí dávat pozor, že je o 2 hlavy menší, tak mě doslova a do písmene vyštěkaly, napřet tvrdily, že tam nebyl, co je vám paní do toho, tak jsem je upozornila, že jsem jeho matka a sedím tam. No a závěrem mě řekly, že to je sídlištní hřiště, tak co tam lezem. Jak říkám sebevědomé a zcela samostatné děti. Možná kdybych začala ječet jak pavlačová drbna, tak by tomu rozuměly, protože ta 10letá holčička takto jednala.
|
| Federika | 
|
(14.10.2005 15:29:25)
Gábino, tak zhruba z tohohle důvodu jsme se z podobnýho sídliště odstěhovali...Hehe, nebyli jste náhodou na " našem" sídlišti??? Sebevědomé děti tam jsou, to jo, ale z čeho soudíš, že samostatné? Jako že si tam hrajou samy? To jo, na sídlištích si většinou hrajou samy děti tak od tří let, ale to nemá se samostatností nic moc společnýho nebo jo?
|
| Gábina syn 5 let | •
|
(14.10.2005 15:38:13)
No samastatné-klíč měli na krku, nikde žádná dospělá osoba, tak se nějak o sebe postarali. Jinak blízko je škola Bronzová-Praha, podle netu se mi líbila a říkala jsem si, že bych tam kluka dala. Dneska už vím, že ne. Kluk je neprůbojný, tichý, dětské spory nevyhledává a nezačíná, ale už se umí ozvat ( to vím od učitelek z MŠ),takový typický knihomol-nejraději si "čte" a hraje v malém kolektivu. No a v té škole by byl asi šikanován a mezi místními dětmi by asi neobstál, ale říkám si, jestli bych ho neměla na to hřiště strkat častěji. Jestli mu tu cestičku moc neušlapávám, když vyhledávám slušnější prostředí a nemáchám mu čumák.
|
| Federika |
|
(14.10.2005 15:46:37)
tak to nebylo "naše" sídliště...A Gábino, o tom to namáčení čumáku fakt není, ani ta samostatnost...A do sídlištní školy bych já nejspíš Davida nikdy nedala, možná jsou výjimky,ale ve většině takových školách mi tamější způsob výchovy a vzdělávání nevyhovuje....A k samostatnosti většinou děti taky nevychovává, naopak,na děti tam není čas...
A můjsyn sice klíč na krku nemá, ale za mě takhle vyrostla celá generace...
|
| Federika |
|
(14.10.2005 15:52:53)
a ještě Gábino, na sídlištích to fakt je holt tak, že pětileté, ale třeba i čyřleteé dítě je na dětském hřišti s maminkou za zády spíš výjimkou, něco, z čeho si ostatní děti dělají legraci...Tím tuto skutečnost nechci hodnotit, jen konstatuju...Já tam byl trochu za blázna, že jsem nepouštěla tříletý dítě samotný před barák...
|
| PajaMM | 
|
(14.10.2005 15:59:55)
Federiko,
souhlasim. Taky bydlime na sidlisti a ja Klarku nepustim samotnou nikam, vusde chodime s ni, je jeste mala.
Ale kdyz jsme na hristi, tak malych deti jako ona nebo jen o malo starsich - bez maminek nebo jineho dohledu - je tam spousta. Maji tam nekdy jen starsi sourozence - ale tem je tak 6-10 let. A to mi taky neprijde zrovna nejlepsi...
Takze jsme tady - jak rikas - za exoty :-)
A nevim, kdy sve dite pustim ven samotne, vazne nevim...
|
| Federika |
|
(14.10.2005 16:10:34)
Danielo, asi někdy pustíš....Ale možná budeš z výsledku nešťastná, já to neskousla....Třebaže se to Davidovi líbilo...
|
| PajaMM |
|
(14.10.2005 16:12:42)
Federiko,
vim, ze jednou ji ven samotnou pustim, ale nevim, jestli to psychicky zvladnu:-))) Budu muset, to je jasny, nemuzu ji porad hlidat. Ale stejne...
Ja vyrustala na vesnici a to bylo neco jineho...
|
| Federika |
|
(14.10.2005 16:14:42)
jo, taky jsem vyrůstala na vesnici a je to rozdíl....psychicky to, že budevenku sama, zvládneš v pohodě, horší to bude s tím, že se těžko budeš smiřovat s chováním, který tam pochytí, mě to štvalo tak, že jsem pospíchala na odstěhování, který by stejně přišlo,jen asi o něco později....
|
| PajaMM |
|
(14.10.2005 16:18:55)
Federiko,
taky to porad zvazujeme, ale asi zustaneme ve meste. Museli bychom se (z fin. duvodu) odtehovat z mesta dal a nevim, jestli by to vzdy slo tak, abych mohla deti do skoly vozit a vubec vsude. A taky zamestnani...Ale jeste to neni definitivne rozhodnute. Treba ted zustaneme ve meste a za par let se odstehujeme. Ono dum ve meste nebo blizko mesta je dost financne narocne. Ale to vis jiste sama.
A s tim chovanim - Klarka byla vcera poprve ve skolce a uz tam byla zmena. Byla nadsena a strasne se ji tam libilo, ja z toho mela hruzu, ale bylo to uplne v pohode - od rana a az do obeda. Ale pak ji celkem dlouho trvalo, nez se zase hodila do normalu, byla neskutecne vyplasena:-)
|
| Lidka | •
|
(14.10.2005 16:33:14)
No ty známky u těch příjmaček jsou fakt blbý...Záleží na škole a učiteli,některé děcko má jedničku,a některé s těma samýma znalostma má třeba trojku.U nás na škole byla nejhorší známka čtverka-a u mojí neteře-ta měla čtyři chyby v diktátu a už měla pětku!Prostě co chyba to stupeň dolů-a jestli má čtyři chyby nebo dvacet-žádný rozdíl-prostě pětka!Taky pěkně blbý!Dosti demotivující...
|
| Jana | •
|
(14.10.2005 16:36:26)
Tak já mám sousedku,a její kluk /pátá třída/ si lítá po venku a ona sedí doma a dělá mu okraje!Ořezává mu tužky...atd.
Když dostane úkol,kde je zapotřebí namáhat ručičky-jakože cosi měl motat na tužku,tak vletí na učitelku,že to její dítě nezvládne,že ono má poruchu motoriky!!!PRávě proto by to mělo panebože dělat,aby si tu motoriku zlepšilo!!!No nic-to je ten styl-moje dětičky můžou všechno a jsou ve všem nevinně....když chodili k mudr a čekali v čekárně /to byli menší/,tak děcka tam mlátili odpadkovým košem-tím kovovým...a jejich maminka a tatínek?Jenom si mlaťte,mají nás vzít napřed s tak malýma děckama!!Takže asi tak...tak to je zas opačný extrem.
|
| Federika |
|
(14.10.2005 16:43:14)
Jano, no tak to je právě to, k čemu bych se dostat nechtěla....
Lidko, no jo, tak mu tam radši tu flašku dej...David si vyřídí naštěstí celkem všechno, aspoˇn v tomhle má výhodu...Někdy toho právě poví až moc...
|
| Lidka | •
|
(14.10.2005 16:44:36)
Fed-to jsou ty hyperaktivní děti-většinou jsou i ukecany...my máme zase pravý opak.Děsný líný,a nemluva.Tělocvik nesnáší-má dvojku.Jsem ráda,že mám povolení k té flašce:-)))
|
|
|
|
| Lidka | •
|
(14.10.2005 16:39:27)
Jo-ještě něco...Fed- k tomu pití.NO náš mladý je právě introvert,takže i pozdrav je pro něho překonávání sebe samého-a aby si někde řekl o pití,to ani náhodou.Dneska jel do šachů-busem,poprvé sám do tohoto kroužku-předtím ho měli jinde.Jednou jsem jela s ním aby věděl kama má jít,dneska jel sám.Sic kňoural,ale proboha má 11let.Tak jsem mu řekla,mobil máš-kdybys zajel až do další vesnice,tak zavolej tatovi,ať tě vyzvedne tam...a kdybys to nemohl najít,tak se zeptej lidí...A dál ať už si dělá co chce:-))
|
|
| Xantipa. | 
|
(14.10.2005 16:51:16)
Lidko a jak bys to chtěla jinak? Už si vážně nevzpomínám, od které třídy to tak bylo, ale za každou chybu v ČJ byl stupeň dolů - a bylo to za mých školních let, tak i teď, kdy chodí dcera do školy. Jenže takový diktát není to jediné, podle kterého se přece hodnotí znalost ČJ. Ale jak by se to mělo hodnotit - asi podle tabulky, např. 4 chyby /za 1/, 8 chyb /za 2/ apod.? Jenže jak by se pak hodnotilo, kolik chyb je za jakou známku? Ještě by se muselo vzít v úvahu délka diktátu.
|
| Lidka | •
|
(14.10.2005 16:56:35)
No třeba jak to píšeš...Tom je teda dys...ale pětku nikdy nedostal,buď to nechala na čtverce,nebo mu to neznámkovala..Vím,že to tak je-co chyba to stupeŇ dolů-ale vidíš-u nás ty pětky nebyli-u neteře ano-takže teoreticky ona ovládá češtinu hůř než on-což je blbost.a taky je to demotivuje,alespoň u něho to tak bylo-proč by se učil,když stejně míN chyb jak ty čtyři nikdy nedá-tak má pětku tak nebo tak...není to tak?
A třeba vlastivěda-Tom měli malou stránku v sešitu-vypsané jen to podstatné...u neteře-stranka a půl velkého sešitu-kde měli i hudební skladatele a jejich díla?Což se Tom třeba vůbec neučil....a každou hodinu prověrka-z těch osobností....Takže jde o to,že každá učitelka to dělá jinak a stejná známka znamená u každýho něco jiného...
|
| Xantipa. |
|
(14.10.2005 17:29:55)
Lidko, souhlasím s Tebou, že někteří učitelé jdou v učivu zbytečně příliš do hloubky. Také jsme to s dcerou řešily a ze školy poté odešla. Má dcera je dyslektik, prý slabý, ale přece. Pravopis je její noční můra. Ještě že mají tu literaturu. Já osobně bych byla pro, aby rodič mohl žádat vysvětlení např. toho, proč učitel jde zbytečně příliš do podrobností v učivu. Žák má potom mít téměř encyklopedické znalosti, což je dle mého názoru zbytečné. Jenže chtít toto rodič může, ovšem ještě jsem se nesetkala s tím, že by vznikla nějaká diskuze. Šlo spíš o můj monolog a poté mi bylo sděleno, že dotyčný učitel to takhle dělá pořád a ještě si nikdo nestěžoval. Ono to asi ideální nebude nikdy, protože i učitel je člověk a má své chyby. Ovšem někteří učitelé si myslí, že jsou něco jako bohové a že nad ně není. A zatím jim to prochází a to je ke škodě těch dobrých učitelů.
|
|
|
| Petra, Dominik (3/04) | •
|
(15.10.2005 17:29:00)
A charakter chyby. Např. čárka nad písmenem nebo v souvětí versus hrubka ve vyjmenovaném slově nebo na konci slova........
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(14.10.2005 16:21:37)
Ve školce toho taky dost pochytí, ale to je celkem normální, patří to k tomu....Určitě se jí tam bude líbit....My jsme se právě přestěhovali kus za Prahu, taxikářku dělám...Ale počítala jsem s tím a práce mi to dovoluje, tak nějak....
|
| PajaMM |
|
(14.10.2005 16:24:16)
No a to je to, co resime - jit z Brna nebo ne...Ale Brno je dost jine nez Praha, alespon myslim...ziju tu s prestavkou skoro 6 let...
A ja jsem zatim doma, ale nevim, jak by to pak slo...pracujeme na dalsim mimcu, tak kdyz se to povede, jeste nejaky cas doma budu, ale nevim, jak bych to pak mela s praci...Ale uvidime, nic neni ddefinitivni...
A s tou skolkou vim, ze je to normalni, jen jsem se na to neumela prïpravit:-) Priste uz me to neprekvapi. Jsem rada, ze se ji tam libi, ja sama skolku nesnasela...
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(14.10.2005 16:43:29)
Federiko, Danielo, to žasnu. I když jsem dost benevolentní, tříleté, ani čtyřleté dítě bych nepustila na sídlišti ven samotné. A obávám se, že ani na vesnici bych takové dítě nepustila za plot - takové děti jsou velmi malé. Je ale pravda, že nejmladší syn /3 roky/ chodí ven se starším synem /7let/ a ten ho má hlídat. Ale chodí na hřiště, kde je taková parta dětí a hrají si společně a znají se a i já znám tyto děti.
Zahrada a dům jim nestačí, chtějí jiné děti a já nemám čas sedět 4 hodiny na hřišti.
|
| Lidka | •
|
(14.10.2005 16:46:15)
Tak já bych své tříleté dítě nepustila samotné ven ani s 11ti letým bráškou!
KDyž vidím na hřišti taky tříletou holku se ségrou,která chodí do druhé třídy-tak trnu strachy.Jak ta malá lozí na těch průlezkách a co tam provádí-tak se divím,že ještě žijë:-((
|
|
| PajaMM |
|
(14.10.2005 16:48:50)
Xantipo,
ja bych sve dite taky nepustila nikam ven samotne a souhlasim s Lidkou - ani se starsim sourozencem, pokud by mu nebylo aspon tak 15-16 let. Ale pochybuju, ze by pak chodil s triletym ven:-)
A ja sice na vesnici vyrustala, ale ven jsem smela sama asi od prvni tridy (aspon tak si to pamatuju), driv teda urco ne.
Ale Klarku asi tady nepustim ven samotnou ani v te prvni tride, kdyz to tady tak vidim. A to je to tu hodne klidne...
|
| Xantipa. |
|
(14.10.2005 16:56:27)
No vidíte a jde to. Já sama si taky pamatuji, že jsem chodila ven a hlídala u toho ségru a bráchu. Lezli jsme po těch dnes zakázaných železných prolejzkách upevněných betonem do země a s námi tak lezli i mladší sourozenci /já nebyla jediná, kdo hlídal/ a nic se nestalo. Nejhorší byla občas zlomenina /co si vzpomínám, tak jedna/ a jednou si jedno dítě vyrazilo zub na kolotoči. A má nejstarší dcera měla dost úrazů, ale kupodivu se jí nikdy nestaly, když byla někde sama, ale vždy tehdy, když byla pod přímým dozorem. To taky nechápu.
|
| AndreaH. 3roky,22tt | •
|
(14.10.2005 17:22:12)
Ahoj. Také bydlíme na sídlišti a také bych tříleté dítě ven samotné nepustila. V kolika už jo budu muset také řešit - uvidíme.
Hlídání staršími sourozenci je velice individuální, záleží na samotných dětech. Na hřišti potkávám dvě asi 12ti leté holky a ty své tříleté perfektně zvládají. Já ve druhé třídě doprováděla do školy mojí o rok mladší sestřenici bez problémů. Spolužák v sedmé třídě vyzvedával ze školky setru také v pohodě. Ale pokud se Lidky 11-ti letý syn sám zapomíná v autobuse, kde by asi zapomněl mladšího sourozence? :-)
|
| PajaMM |
|
(14.10.2005 17:28:00)
Ja vidim u nas na sidlisti, ze sve mladsi sourozence hlidaji vetsinou kluci - holcicek je tu nejak malo...a nebo nejsou nuceny hlidat:-)
Ale u tech kluku to probiha tak, ze si jdou hrat se svymi kamarady, o mladsi sourozence se nijak nestaraji a ti prcci za nimi litaji, protoze chteji byt jako oni...popr. si nekde hraji sami a ti starsi je pak shaneji, aby mohli jit domu...Tak takhle bych to neudelala ...
|
| AndreaH. 3roky,22tt | •
|
(14.10.2005 17:33:40)
No právě. Chce to znát své děti a vědět co od nich můžu očekávat a co už ne. Ono tahat všude svého mladšího sourozence protože je to pro rodiče pohodlnější je otrava.
|
|
| Xantipa. |
|
(14.10.2005 17:49:44)
Danielo, kdybych si nechala malého doma a nesměl by jít s bráchou ven, to by teprve byl řev. Je jasné, že s nimi běhá a nesedí na písku, to ho vážně nezajímá. A neboj, vím, jak se k němu chovají a také dobře vím, že on se rozhodně odstrčit nenechá. Nikdy neříkej nikdy. Když jsem měla dceru malou, tak také nechodila sama ven a když pak byla venku, i když mrzlo, měla jsem otevřené okno, aby mi náhodou něco neuniklo a abych se mohla kdykoli podívat ven. Ono se to časem všechno mění. Znám spoustu kamarádů a děti ve věku mých starších dětí a ty zase znají našeho nejmladšího. Spousta z nich ho chodila vozit a hrát si s ním k nám na dvůr. Kolikrát, když jdu na nimi na hřiště, mě potká pro mě úplní cizí dítě a hlásí - paní, vaši kluci nejsou na hřišti, jsou na louce a pouštějí draky. To proto, abych je na hřišti zbytečně nehledala. A když na hřišti nejsou, stačí se zeptat jakéhokoli dítěte /i takového, kterého neznám a jakéhokoli věku/ a hned vím, s kým šli a kde asi jsou.
Toto se mi u mé dcery v jejich věku nestávalo, jednoduše proto, že jsem vlastně moc dětí neznala. Odkud taky.
|
| PajaMM |
|
(14.10.2005 17:51:38)
Xantipo,
ja ti to neberu:-)
Jen rikam, co bych nechtela delat...a nerekla jsem nikdy...Treba to tak jednou bude, ale nerada bych...Ale je to ciste muj nazor:-)
|
| Xantipa. |
|
(14.10.2005 18:11:58)
Danielo, to je v pohodě. Já taky píšu jen své názory. A připadá mi zajímavé číst názory druhých, i když jsou třeba úplně odlišné.
Kolikrát se nad něčím pozastavím a uvědomím si, že tohle mě vůbec nenapadlo a poučím se. A proto tady asi Rodina je, kvůli názorům a vyměňování zkušeností, krom jiného.
|
| PajaMM |
|
(14.10.2005 18:28:33)
Xantipo,
nemuzu nez souhlasit...:-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| markéta | •
|
(1.11.2005 15:51:24)
to, že tam byly samy, neznamená, že byly samostatné. To je přeci rozdíl! Kdyby byly samostatné a tudíž zodpovědné, dávaly by při hře pozor na menší dítě a pokud už by se stala nehoda, omluvily by se, popř. by hledaly, kde je maminka dotyčného. To je samostatnost.
A moje heslo je zasahovat mezi děti když si ubližují, ohrožují se nebo si nadávají. Také zasáhnu, když nějaké dítě zablokuje jednu hračku - třeba skuzavku, prolejzačku apod. tak ho pobídnu, ať leze nebo ať to uvolní pro ostatní. To se tedy týká mého dvouletého dítěte. U staršího dítěte bych řešila jen to ubližování nebo ohrožování.
|
|
|
|
|
| Iva | •
|
(14.10.2005 15:55:38)
Tohle téma mi připadá dost zajímavé, zvláště když se zamýšlím nad studijními výsledky svého syna (letos maturuje).
Přiznávám se, že jsem vyznávala beze zbytku teorii co tu razí Frederica, a od malinka (k velké nelibosti a časté kritice mé matky - naštěstí na 300 km vzdálené) ho nechávala si vymáchat čumáček, aby se stal zodpovědným a hrozně mě štvaly matky, co se chovaly ke svým dětem jako by byly neschopné čehokoliv (a jakoby ony chodily do školy a byly za vše zodpovědné jen ony a dítě nic...). Sice jsem s ním v první třídě úkoly psala, to ano, ale když si zapomněl pomůcky koupit, "měl smůlu", od druhé třídy se vypravoval sám a já ho úmyslně nepopoháněla, znal hodiny a věděl, v kolik má jít z domu aby přišel včas, úkoly byla jeho starost ak dy si je dělá a jak bylo na něm.. atd. O tom, co probírali ve škole jsem téměř nevěděla, a jen když přišel že něčemu nerozumí, pomohla jsem mu s tím. Ráda jsem říkala To je tvůj úkol, tvoje starost, já do školy nechodím, ty ano, tak se starej. Myslela jsem si, že je to pro něj to nejlepší, a na rozdíl od jeho vrstvníků, kteří čekali až "si je mámy donutí" psát úkol on byl velmi šikovný a samostaný, a věděl, že to je jeho práce...
Bylo mi jedno jestli dostane jedničku nebo dvojku, (kdybych z sním (za něj ) úkoly dělala jak jiné matky, dostal by určitě aspoň občas lepší známku...Ale jeho samostatnost byla pro mě důležitější. Horší známky než dvojka, trojka výjimečně, ale nikdy neměl.
Poprvé jsme narazili u přijímaček na gympl v páté třídě. Na ně jsem se tedy s ním učila, a test napsal na výbornou, téměř plný počet bodů. Bohužel systém byl nastaven tak, že ani toto nestačilo, aby to nahradilo jeho tři dvojky na vysvědčení v půlce páté a na konci čtvrté třídy, za které dostal naopak bodů tak málo, že skončil asi pátý pod čarou...nad ní byly děti, které měly testy o hodně horší, zato však na konci čtvrté a v pololetí páté třídy samé jedničky.Zkrátka ukázalo se, že známky, o kterých jsem si myslela, že nejsou důležité, důležité byly...
To by ale nebylo to nejhorší. Prostě pokračoval na základce.Časem jsem ve vyšších ročnících ale zjistila, že se začíná zaplétat do problémů. Že zodpovědnost by tady jaksi byla, ale chybí know-how. Prostě v nižších třídách, kdy úkoly celkově byly snazší a já ho v tom nechala se plácat v domnění, že když si "vymáchá ten čumáček" je mu to k dobru, tak to nějak zvládl, ale co nezvládl, bylo vytvořit si nějaký systém. Byl naučený, že si s úkoly musí poradit sám, pak to ale už nešlo, on to bral jako své selhání, cítil se v té situaci bezmocně a problémy tím pádem tím spíš neřešil, ty se hromadily, prostě průšvih, tutlal to a časem i jeho proslavená spolehlivost začínala mít trhliny...
Když jsem si tohle všechno uvědomila, museli jsem pracně budovat vše znovu, systém přípravy, jak se učit, jak řešit problémy...Šlo to na střední škole o moc hůř než by to šlo na prvním stupni základky, špatné návyky, neochota se podřizovat, žádný systém,(na základku to jak to dělal dřív, tedy improvizace a k tomu přirozená inteligence stačilo, měl vždy vyznamenání, ale na střední už to bylo neúnosné.)
Ono to vypadá banálně, ale je to vlastně základ. To, že víte JAK NA TO. Takže si myslím, že rodiče, kteří v dobrém úmyslu nechávají své malé děti napospas větší zodpovědnosti než ti malí zvládnou, by se nad tímto měli zamyslet. Rozhodně v první, druhé i třetí třídě je velmi brzo nechat se je v tom plácat samotné. Nemyslím si že je správně dělat za děti vše, ale ukázat jim postupně jak se věci dělají, vést je zpočátku přitom, počítat že budou zapomínat a chybovat a chyby jim nevyčítat, ale ukazovat jim jak je odstranit, jak je nedělat, zavést jim nějaký režim přípravy do školy a chystání věcí, aby se měly čeho chytit a nenechat to jen na nich, postupně, v klidu, a teprve až si to zajedou ustupovat do pozadí, to je ta správná cesta. Aspoň mě se to tak jeví. Já jsem z toho svého zjištění, jak velkou jsem dělala chybu a jak jsem se vlastně na synovi provinila, byla dost nešťastná, to mi věřte, protože to roky vypadalo jako správné řešení. U dalších dětí se snažím tuto chybu neudělat. Ono to opravdu zpočátku někdy vypadá že to dítě+ zvládá a je na to samo i třeba pyšné, ale co se děje v jeho dušičce, to třeba hned vidět není.
Proto o své zkušenosti píšu sem, abych varovala jiné matky, aby to s výchovou k samostatnosti nepřehnaly, aby dětem občas (poté co je varovaly) nechaly vymáchat si ten čumáček, ale aby své děti v dobré víře že pro ně dělají to nejlepší nenechaly utopit.
|
| ZuziP | 
|
(14.10.2005 15:59:18)
Iva, tvoj prispevok sa mi paci. A pripada mi to ako vhodne riesenie.
|
|
| Federika |
|
(14.10.2005 16:08:04)
Ivo, přemýšlela jsem nad tím....Co jsi tedy konkrétně dělala špatně? přehlídla jsi ve vyšších třídách kupící se problémy?Nebo myslíš, že celkově to, že jsi vedla syna ke zodpovědnosti nebylo správný?
Systém je nutný vytvořit, já mám za to, že ho máme, zatím nejsme tak daleko, aby nějaké problémy vznikaly....Zatím se mi se vším svěřuje, já mu důvěřuju a věnuju se mu víc než dostatečně, aspoň si myslím...Jde mi fakt jen o to, aby si uvědomoval, že začaly nějaký povinnosti, jsou to jeho povinnosti, ne moje a on se k nim musí nějak postavit...Zatím se po nich toho moc nechce a on se postupně na věcech, kde ještě o nic moc nejde, učí, že škola a vzdělání vůbec je něco, co jsem si nevymyslela já nebo p. učitelka jen tak pro jeho trápení, ale že je to něco, co pro svůj život nutně potřebuje, stejně jako fůra dalších věcí...Jednou od rodičů odejde, povede svůj vlastní život a to sakra není pohádka....
Jinak co se týče známek...Já sama mám s tímhle problémy, budu se snažit najít školu, kde jsou třeba místo známek psychotesty, přijde mi to nějak spravedlnější, když si jen vzpomenu na spoustu jedničkářů u nás....
|
| Xantipa. |
|
(14.10.2005 16:32:45)
Já mám také zkušenosti se starším dítětem - dcera v 2. ročníku SŠ. Tam jsem postupovala stejně jako nyní u syna a je to v poho. Taky přesně nechápu, v čem jsi udělala chybu. Jelikož chodila dcera do školy, kde se úplně normálně známkuje, byla podstatná známka. Jaké má známky, mi jedno není. Chtít pro dítě na ZŠ odpovědnost v tom, že musí vědět, že je potřeba mít dobré známky pro budoucnost, není přiměřené jeho věku, protože to neumí domyslet.
Tady šlo o přístup v tom, co domyslet může - např. pomůcky do školy, včasný příchod apod. Možná že v tom byla ta chyba - bylo Ti jedno, jaké má známky.
|
| Federika |
|
(14.10.2005 16:39:49)
A možná jsi neudělala chybu nikde, možná by to dopadlo stejně i bez tebe...Nevím..A s těma známkama, já jsem fakt moc ráda, že známky nemáme, mně by naopak bohužel špatný známky asi hodně deptaly...A nevím, jestli bych se uměla natolik ovládat, že bych prakticky uplatňovala jen motivující systém pochval, když by mi nosil domů trojky, ne-li hůř..
|
|
| Iva | •
|
(14.10.2005 17:13:01)
Xantypo, asi jsem se špatně vyjádřila. Nebylo mi jedno, jaké má známky. Ale pokud na něčem pracoval sám a dostal dvojku, považovala jsem to za cennějšší než jedničku za úkol, který vypracují rodiče. Pro známky se učí jinak, než když něco chceš opravdu umět, bohužel.
A ještě jestli jsem udělala chybu nebo ne. To se těžko odhaduje, u jiného dítěte vše probíhá zas jinak, a těžko říct co by bylo kdyby nebylo. Já myslím že ano, a že to bylo v tom, že jsem na něj naložila víc zodpovědnosti, než mohl zvládnout. Že mi nedošlo, že je to dítě, a měla jsem očekávání, jako by to byl dospělý, a to ještě málokterý. A něco podobného jsem vyčetla právě z řádků některých rodičů tady. Ono je správné vést dítě k zodpovědnosti, ale postupně a pomalu. Já to uspěchala, bohužel.
|
| Xantipa. |
|
(14.10.2005 17:39:51)
Ivo, samozřejmě s Tebou souhlasím v tom, že zodpovědnost ano, ale úměrná vůči věku dítěte. Napadá mě příklad s mým synem. V době, kdy je vhodný čas, ho pošlu do pokoje s tím, ať si jde připravit učení na druhý den, ořezat pastelky a zjistit, zda má úkol. Cca po 10 minutách jdu za ním zjistit, zda má psát úkol a co dělali ve škole. Potom spolu čteme, procvičujeme písmenka a číslice. Pak se podívám, co má za úkol /pokud mi ho ukáže/, odcházím a on si ten úkol píše. Potom si úkol prohlédnu a nechám ho, ať si připraví věci do školy na druhý den. Už nekontroluji, že si do batohu dal penál, písmenka nebo něco jiného.
Tak zhruba se snažím mu vštípit nějaký systém ovšem s tím, že již má určitou zodpovědnost. Časem bude učení přibývat, i povinností bude víc.
Myslím si, že když bych s ním dělala všechno a za všechno přebírala odpovědnost, zvykne si, že nemusí přemýšlet a až by časem musel něco zvládat sám, i málo povinností by ho rozhodilo a nebyl by schopen je plnit.
Myslím si, že i Federika měla na mysli něco podobného.
|
| Federika |
|
(14.10.2005 17:50:59)
Xantipo,
dělám to vlastně podobně..Jen ten úkol mi on zvěstuje okamžitě mezi dveřma, vychrlí na mě spoustu věcí...Okamžitě mi všechno ukazuje...ÚKol si taky píše sám, ani mě u toho nechce....Má to většinou tak do dvou minut, někdy i sekund..Nic moc k tomu neříkám, většinou ho pochválím...Když vidím, že je to spíš průšvih, chvíli ho nechám,ale po večerníčku si něco vymyslím formou hry...On by třeba běsnil, kdybych mu řekla, tady si sedni, nejdou ti dvojky, napiš mi dvě řádky...Tak si třeba začnu já sama malovat různý dvojky, tlustý, tenký, šišatý..On se ptá, co dělám,tak mu řeknu, že kreslím dvojky, který se přecpaly svíčkovou, dortem, jiný, který už tejden nejedly, nebo takový, který tancujou a jsou zkroucený....Většinou se chytne a začne se mnou, takže pak třeba 15 minut procvičuje a ani mu to nepřijde...
Já tady tohle radši moc nedoporučuje, je to dost pracná metoda, ale já s ním nikdy moc věcí " normálně" nezmohla....
Chci tím jenom říct, že to nenechávám jen na něm, věnuju se mu fakt dost, jen jeho základní povinnosti za něj dělat nebudu a ta samostatnost je pro mě hodně důležitá...
|
| Lidka | •
|
(14.10.2005 19:00:32)
Federiko-to je dobrý nápad s těma dvojkama...Škoda,že už mám šesŤáka-tomu by to asi bylo fuk:-))Ale budu si to pamatovat pro toho druhýho-ten je ještě k tomu narozen ve znamení Býka,takže tvrdá hlava jako poleno!
|
| Federika |
|
(14.10.2005 19:04:17)
Lidko, dvojky je jen malej případ, já si takhle musela vždycky na úplně všechno vymejšlet nějakou hru, na spaní, čištění zubů, cvičení čehokoli, oblíkání, poslouchání....Někdy jsem z toho byla na dně, že nemůže fungovat jako každý jiný dítě....Ale cíl byl většinou splněn...
|
|
|
|
|
|
|
| Iva | •
|
(14.10.2005 16:53:53)
Má chyba byla v tom, že jsem na něj navalila větší zodpovědnost než mohl unést, a protože zdánlivě to fungovalo, vypadal jako samostatný žák s dobrými výsledky, přehlídla jsem, že potřebuje přesto nějaké vedení a pomoc.
On to navenek zvládal, ale uvnitř byl nejistý, ale protože to bylo nastavené tak, že on to má zvládat sám, je to jeho záležitost (i on sám to tak bral), nemohl najednou říct já nevím jak to mám dělat.
My dospělí spoustu věcí umíme, víme jak se dělají, pomáhá nám rutina, a ani nás nenapadne že je to pro malé dítě neřeitelný problém. A on to problém může být, a nejde jen o zodpovědnost nebo nezodpovědnost.
Třeba v páté třídě se řešil problém mohutného zapomínání věcí ve třídě. Žáci dostávali poznámky, důtky, byly třídní schůzky atd., učitelka jim stále mluvila do duše, a pak se ukázalo, že ty děti vlastně potřebujou, aby je někdo pár dní nebo týdnů nutil si vzít rozvrh hodin, přečíst si jaké předměty mají například v úterý a v pondělí po napsání úkolů si postupně nachystat na hromádku věci do jednotlivých předmětů, otevřít si sešit a vzpomenout si co minule bylo, co učitel říkal, jestli si nemají přínést něco navíc atd, přečíst si zapsané poznámky o úkolech, to udělat předmět po předmětu, a pak to dát všechno do tašky. Rodiče říkali, no přece si nebudu s páťákem chystat věci, to je jeho starost, už je dost velký.(tedy důraz na zodpovědnost) Jenže on často nevěděl jak to správně udělat, dělal to chaoticky, bez nějakého řádu, takže si na polovinu věcí vzpomněl a na druhou už ne. Potřeboval si vytvořit a zažít nějakou rutinu, a teprve po nějaké době dohledu už si mohl věci chystat sám a dokonce si ten systém upravit jak mu to vyhovuje. Bez toho ale se neměl o co opřít. Nadáváním nebo necháním napospas (už jsi páťák tak se starej, co je mi do toho) se to nevyřeší, děti jsou navíc ve stresu a pak si neví rady ještě víc, v tomto případě zapomínají o to víc a učitelka si rve vlasy že je to házení hrachu na stěnu. Děcko pak třeba rezignuje, zjistí, že "je lajdák", a protože to je nad jeho síly, už se nesnaží vůbec.
U nás se to projevilo až na střední kole, protože syn je hodně inteligentní, a já prostě netušila že má problém, ale umí ho dovedně maskovat.(výsledky měl dobré, ale cesta k nim byla trnitější než muselo být)
Tvůj syn je, jestli jsem to pochopila, teprve prvňáček, takže říkat že systém máte mi přijde v půlce října možná trochu předčasné. Navíc v prvních ročnících se systém práce často mění. Tyto děti školu navíc berou hodně vážně, takže problém "nezodpovědnosti" tady snad vůbec nehrozí. Na školu "kašlou" až starší děti, ty malé si s tím prostě jen zatím neumí poradit.
Jinak v první nebo druhé třídě tento problém podle mě tak nehrozí jak třeba v té páté nebo šesté, kdy ty děti jsou zdánlivě už velcí a oni zas tak nejsou, jak to vypadá.
|
| Federika |
|
(14.10.2005 17:01:24)
Ivo, já nemyslela jen systém ve škole, jak už jsem psala, David byl )a relativne asi pořád je) hodně náročný dítě, je hyperaktivní, má LMD a nezralou CNS...Od dvou let chodíme na EEG, k psychologům....Podařilo se mi udělat nám ten život s ním snesitelným jen díky naprostýmu režimu a každodenním rutinám, když vybočíme, většinou se to hned projeví...Takže i ve škole on přesně ví, co má dělat, co si vzít s sebou, kam se obrátit, kdy to mádělat..To jsem s ním všechno na začátku probrala a dohlížím na to...Jen to za něj nedělám a nechávám ho řešit případný následky, když to neudělá..Já moc z režimu a každodenního programu vybočovat nemůžu...
|
| Federika |
|
(14.10.2005 17:06:26)
a s tím zapomínáním...to asi bylo špatně pochopeno, já ho v tom nechci nechat plácat....Já chci, aby si uvědomil, proč nesmí zapomínat, aby našel způsob, jak nezapomínat, a postupně ten problém, zmizel....Jo, je možný, že jsou i tací, kteří budou zapomínat vždycky, asi....A aby to pochopil, musí na tom pracovat a stím mu pomáhám...jen za něj ty věci nenosím, nesháním mu je na poslední chvíli, v noci apod...Navíc vím, že tahle škola podobný věci akceptuje, s pokáráním, bez poznámek a s ochotou spolupracovat s rodiči na odstranění problému...
|
|
|
|
|
| Líza | 
|
(14.10.2005 18:16:11)
Ivo, k tvému příspěvku mám dvě poznámky.
První: sice to tu nebylo vysloveno nikým z nás "zlých" - tím myslím sebe, Xantipu, Federiku apod., ale jaksi předpokládám automaticky, že než od dítěte něco začnu očekávat, tak se přesvědčím, že na to má. Nikoli že ho šoupnu do vody a plav. Když budu chtít po holce, aby se učila sama, musím jí nejdřív pomoct se naučit učit. To je logický a nic divnýho na tom není.
Druhý: to, co popisuješ, se sopustě dětí stává bez ohledu na to, jestli s nima maminka v první třídě vysedávala u úkolů. obvykle se to začne dít ve chvíli, kdy nadanějšímu dítěti přestane stačit jen poslouchat ve škole, popřípadě na to doma kouknout jedním okem - tedy ve chvíli, kdy učivo pro něj subjektivně začne být náročné. V tomhle to mají průměrné děti jiné - jsou zvyklé se učit od začátku. Ty, které to zvládaly levou zadní, se učit nemusely a tak to nemusí umět. Ale to souvisí s pohodlností dětí, které se dosud nemusely moc učit. Takže nevidím, kde jsi udělala chybu. Prostě vaše chvíle pro naučení učení přišla později než u jiných. U někoho to přichází až v prvním roce na střední škole. A někdo se šrotí od první třídy. To není vina matek.
|
| Boďka | 
|
(14.10.2005 19:36:36)
Líza, tak v tomto s tebou úplne súhlasím. Ja som presne ten prvý prípad, čiže učiť som sa nemusela, stačilo mi počúvať učiteľa a poprípade 5 minút prelistovanie učebnice cez prestávku. Mňa aj moju sestru dvojičku nechávali rodičia od 1. ročníka "bez dozoru", veľmi skoro sme si zvykli na NDÚ (nočné domáce úlohy) pri svetle pouličných lámp. Ale postupne na strednej a neskôr na výške učiva pribúdalo a tento systém už nestačil. Problémy sa hromadili a tiež sme to pred rodičmi tajili. Občas to skončilo aj štvorkou, ale vzhľadom na to, že učitelia vedeli, na čo máme, vždy sme to nejako upravili na tú výslednú jednotku, dvojku.
Moja sestra sa poučila, na výške si našla nejaký systém v učení, skončila vysokú s červeným diplomom. Ja som pokračovala na inej výške v pôvodnom lajdáctve, bifľoši zo mňa niekedy penili, že oni sa na skúšku učia celý týždeň a ja som si len požičala skriptá pár hodín pred skúškou a výsledná známka rovnaká. Lenže po čase sa mi to predsa len vypomstilo. Výsledok, nedobrovoľné prerušenie v 4. ročníka, nakoniec nedokončená škola. Dodnes ma to mrzí.
Takže asi nebude chyba len vo výchove matky. Rodičia mali na nás rovnaký meter, rovnako nás viedli k zodpovednosti, ale každá sme skončili niekde inde.
|
| fiďa | •
|
(15.10.2005 22:45:55)
Tak to je skoro jako můj případ, akorád já si opravdu myslím, že kdyby mi mamka věnovala alespoň půl hoďky denně, tak to mohlo všechno dopadnout jinak. Je pravda, že jsem velice samostatná osoba a že jsem zvyklá si všechny problémy řešit sama, ale vztah k mamce už je tím poznamenaný. Já za ní nepřijdu v případě nouze, já si vše řeším sama. A nechci tu samou chybu udělat u svých dětí. Já budu ráda, když se moje děti na mne budou spoléhat a budou vědět, že nemusí vše sami, že jim v případě nouze pomohu.
|
|
|
|
| Líza |
|
(14.10.2005 18:16:28)
Ivo, k tvému příspěvku mám dvě poznámky.
První: sice to tu nebylo vysloveno nikým z nás "zlých" - tím myslím sebe, Xantipu, Federiku apod., ale jaksi předpokládám automaticky, že než od dítěte něco začnu očekávat, tak se přesvědčím, že na to má. Nikoli že ho šoupnu do vody a plav. Když budu chtít po holce, aby se učila sama, musím jí nejdřív pomoct se naučit učit. To je logický a nic divnýho na tom není.
Druhý: to, co popisuješ, se sopustě dětí stává bez ohledu na to, jestli s nima maminka v první třídě vysedávala u úkolů. obvykle se to začne dít ve chvíli, kdy nadanějšímu dítěti přestane stačit jen poslouchat ve škole, popřípadě na to doma kouknout jedním okem - tedy ve chvíli, kdy učivo pro něj subjektivně začne být náročné. V tomhle to mají průměrné děti jiné - jsou zvyklé se učit od začátku. Ty, které to zvládaly levou zadní, se učit nemusely a tak to nemusí umět. Ale to souvisí s pohodlností dětí, které se dosud nemusely moc učit. Takže nevidím, kde jsi udělala chybu. Prostě vaše chvíle pro naučení učení přišla později než u jiných. U někoho to přichází až v prvním roce na střední škole. A někdo se šrotí od první třídy. To není vina matek.
|
| Xantipa. |
|
(14.10.2005 18:24:22)
Ajaj, já jsem tady za "zlou"? To jsem si neuvědomila. Ono se to takhle dělí?
U sebe jsem to mohla přehlédnout, ale Federika ani Líza mi jako "zlé" nepřipadají. Asi jsem vážně divná.
|
| Líza |
|
(14.10.2005 18:31:30)
No ten termín jsem použila já :-) jestli tě urazil, tak promiň. Ale být zlá v uvozovkách snad není zas taková hrůza ;-)
|
| Xantipa. |
|
(14.10.2005 18:34:59)
Lízo, neurazilo mě to, vím, že to bylo v uvozovkách. A i kdyby nebylo. Já jen jaksi nepředpokládám, že když budu tzv. v opozici, tak na mě může být někdo naštvaný. Když jsi to napsala, tak jsem si uvědomila, že možná ano /nemyslím Tebe/.
A navíc, nejsem vztahovačná a pokud se tady napíše nesouhlas, myslela jsem, že se to obecně nemá brát osobně.
To jen na vysvětlenou.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)