| Xantipa | •
 |
(3.9.2005 19:45:55)
Holky, poraďte, jak pokračovat.
Tak od začátku. Přistěhovali jsme se asi před 2 lety do domku, který postupně rekontruujeme. Stojí v okrajové části města - je tady klidno, ale zase ne samota. Jsou tu vesměs starší domky a starší bydlící, tak důchodový a předdůchodový věk. Z jedné strany našeho domu je slepá ulice. Když jdou děti třeba na chvilku ven jezdit na skejtu nebo na koloběžce, je to tam ideální - auta tam nejezdí a je nezničený povrch silnice. Ale znáte děti. Občas se zapomenou a někdy jsou trochu hlučné. Ptala jsem se přímých sousedů, zda jim to nevadí, že nechci zbytečné problémy. Naopak mi bylo řečeno, že konečně tam je dětský křik a že pokud by je to nějakým způsobem obtěžovalo, že mi řeknou. Řekla jsem si - paráda, nebudou problémy. Za celou dobu bez komplikací. Jenže, hned od počátku jsme měli problémy s jednou sousedkou, která má rohem k té ulici zahradu. Vždy, když jsou děti venku, vyčíhá si, kdy mi tam nejsme a řve na ně a vyhazuje je domů - Vy hajlové, vypadněte - nebo - haranti - mazejte domů apod. Já mlčela, v rámci sousedských vztahů. Jenže ono se to stupňuje - naposledy např. manžel čistil chodník, který sousedí s naším domem a manžel té paní k němu přišel se slovy - hele mladej, ono tě nezabije, když to vyčistíš i u nás. Nebo přijela k nám návštěva autem a milá sousedka po hodině na mě přišla štěkat, ať s tím autem konečně vypadnou, že ona se odstěhovala z paneláku proto, aby měla klid od harantů a nemusela koukat na auta.
I tehdy jsem mlčela, v rámci nenarušování sousedských vztahů.
Ale dneska dopoledne jsme s manželem odjeli na nákup a děti hlídala nejstarší dcera. Přijeli jsme a naši kluci seděli na zahradě jak zařezaní, starší koktal, nemohl se souvisle vyjádřit /to mě zarazilo, protože to se nestává/ a mladší tam zase seděl počůraný a nemluvil /jsou mu 3 roky a taky to není běžné, už rok se nepočůral a pusa mu pořád jede/. Trvalo hodinu, než se srovnali a řekli mi, že jezdili na kolobrndě a malý na autíčku a ta paní prý vylezla a řvala - haranti, táhněte domů nebo vezmu klacek a uvidíte.
Po tom všem mi ruply nervy a vykašlala jsem se na dobré sousedské vztahy a šla za paní sousedkou. Ač jsem viděla, že je doma, na mé zvonění nereagovala. Takže jsem zvonila úporně do té doby, než vyšla z domu. I když jsem měla nervy na pochodu, ovládla jsem se a zatím ještě slušně jsem ji požádala, aby napříště na mé děti neřvala a pokud bude mít problém, ať přijde za mnou a mé děti nechá na pokoji.
Ona ale rozzuřená mým zvoněním začala řvát, že na mě kašle, že na děti bude řvát kdykoli, kdy si zamane, že se o děti nestaráme, že se courají venku bez dozoru apod. Podotýkám, že venku "bez dozoru" jsou před domem a to tak 1x týdně, neboť jinak vyjíždíme na chalupu a starší syn chodil do školky a mladšího hlídala babička u ní doma.
Takže v ten okamžik jsem se přestala ovládat, řvali jsme na sebe jak dvě trhovkyně /fakt směšný/ a stejně se nic nevyřešilo. Jenže co dál. Syn chtěl ven a trval na tom, že ho musím vyprovodit před dům, že se bojí. No bezva. Mladší syn mluví normálně, ale koktá, když je rozrušený nebo vyděšený. Lékařka říká, že se to spraví. Jenže teď je večer a on ještě koktat nepřestal.
Jak dál. Neovládla jsem se a je mi trapně, protože to není můj styl.Vím, že její útoky na děti budou pokračovat - aby neztratila tvář. Já nemám chu´t se s tou babou zahazovat, nemám na to čas ani náladu. A držet děti doma, aby madam se mohla zřejmě po obědě natáhnout, to taky nejde. Ach jo, no aspoň jsem se vypovídala.
|
| MirkaEyrová | 
|
(3.9.2005 20:18:55)
Xantipo, když někdo tak ošklivě ublíží dvěma docela hodným (soudím) dětem tím stylem, že jedno koktá a druhé se počůrá, tak to není úplně normální. Paní má asi se sebou a svým chováním problémy. Rozhodně bych se nenechala uvláčet na nějaké zametání chodníku - pokud si o pomoc neřeknou slušnějším způsobem. Že Ti v takové situaci ruply nervy, to se ani nedivím, jakože jsem "hodná holka", tak tohle bych si taky líbit nenechala.
Ale co máš Ty dělat dál, to Ti neporadím. Jestli se to dá nějak řešit skrze obec nebo soudy, o tom nemám tušení. Můžu napsat jen to, co bych dělala já. Zařídila bych se dle hesla "moudřejší ustoupí"; jsem dost "hodná" - v několika málo případech se mi taky už stalo, že mě někdo dost naštval, ale žádný hlupák mi nestojí za to, abych to honila po soudech - myslím si, že čas se dá trávit lepšími způsoby. Na druhou stranu bych ovšem nepřipustila, aby se mé dítě stalo hromosvodem něčí špatnosti a prostředníkem našich sporů. Jinými slovy bych tam ty děti nenechávala bez našeho letmého dozoru. Je to baba princmetálová, ale aby se z toho mé dítě rozkoktalo nebo počůrávalo, to by mi za to nestálo. Snažila bych se je tam nechávat tehdy, kdy jste v doslechu a dohledu, a když ne, tak bych se snažila jim najít jiné místo na hraní.
Pokud si ale myslíš, že nemá právo na to takhle ničit psychiku Tvých dětí (jakože nemá), a že nemá právo odejít "vítězně středem", tak bys asi měla zvolit nějaký způsob oficiální, nějaké soudy nebo něco na ten způsob. Nemyslím si, že bys měla šanci "jen tak" bez zastání oficiálních míst zvítězit nad takovou hrubostí.
Držím palečky, aby se z toho Tvé děti vzpamatovaly.
M.
|
| Psychouš | 
|
(6.9.2005 11:02:20)
Mirko
Jsem překvapen, že slyším od chrabré bojovnice proti všemu Zlu, jako je kouření a podobně, taková smířlivá slova.
A zrovna v situaci, když o něco skutečně jde a není to jen hra na dobré a špatné(kuřáky). Myslím, že agresivitu a odvahu by sis měla pěkně šetřit na takovéto případy, i když chápu, že nadávat kuřákům je bezpečnější.
|
| MirkaEyrová |
|
(6.9.2005 16:17:51)
Psychouši, Ty máš asi pocit, že když brojím proti kouření, nepečování o děti a drogám, že jsem nesnesitelná fúrie a že kolem sebe plivu jedovaté sliny?:-/ Hm, jsi vedle jak jedle, ale asi to bude Tvůj problém ne můj.
M.
|
| Psychouš |
|
(6.9.2005 16:45:39)
Ne, Mirko, jen plýtváš energií tam, kde o nic nejde a nehrozí aktivní odpor.
|
| MirkaEyrová |
|
(6.9.2005 17:39:56)
Psychouši, nevím, co je špatného na tom, že člověk řekne, když se mu něco nelíbí? A aktivní odpor hrozí i od kuřáků, viz předchozí diskuze:-) Na každý pád neprudím ve skutečném životě ani v případě sousedek semetrik, ani v případě štiplavého kouře pod mým nosem. V případě kouření anebo drog jsem se "rozjela", protože jsem to považovala za "teoretickou diskuzi", tříbení názorů atd. atd. V případě Xantipiiny sousedky už nejde o diskuzi, ale o co nejlepší řešení dané situace. Tam už je diskuze na téma "pitomá sousedka" naprosto nanic, tam už je potřeba jednat. --- Neshledávám na tomto postupu naprosto nic špatného, ba dokonce ani groteskního. Ráda si tříbím názory. Pomáhá mi to duchovně růst.
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(6.9.2005 17:48:29)
A dodávám, že se domnívám, že ani v sebeprudší diskuzi na Rodině jsem žádnému kuřákovi nenadávala (natož třeba Monty, se kterou jsem se myslím chytla nejvíc, protože právě Monty patří ke slušnějším kuřákům).
M.
|
|
|
|
|
|
|
| Karoliina, 3 děti | •
|
(3.9.2005 20:19:46)
To je pohled ale jen z jedné strany. Bydlíme podobně, taky klidná ulice, pěkná asfaltka, děti bych ale samotný (zvlášť v naší nepřítomnosti) na ulici nepouštěla. Vždycky se plácám kolem nich buď sama nebo se psem. Samy jen na zahradě, nakonec od toho tu zahradu máme! Nakonec je to i pro jejich bezpečí.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(3.9.2005 20:20:44)
:-(
Co radit nevim, ale rozhodně bych se vykašlala na nějaké sousedské vztahy, pokusila bych se vysvětlit dětem, že pani asi něco žere a ať ji neberou vážně (aby se jí nebály) a že za nima stojim. Totéž bych dala najevo sousedce.
Jak to ale ukončit? Moje babička řešila spory se sousedy několik let - vzajemne si vypousteli kola, polevali kytky pres plot Travexem apod. Skoncilo to az babiccinou smrti, jinak nebyla sila, ktera by to urovnala :-(
|
|
| Lorina | •
|
(3.9.2005 20:21:05)
Ahoj.To je mi vás fakt moc líto.Hlavně dětí.V tomto případě by nezmohla stejně nic ani ta asertivita.Pokud jde o děti, tak jsem taky hodně citlivá.Obávám se, že by bylo nejlepší to řešit přes úřad.Určitě se Ti do toho chtít nebude, ale chudinky děti z toho mohou mít trauma,tak bych se asi nerozmýšlela.Takoví lidé jsou notoričtí prudiči, nezavděčíš se jim nikdy ničím.Docela bych se bála, aby jednou vaše děti nenapadli.V každém případě držím palce, dej vědět, jak to dopadlo (pošlu třeba mail).Lorina
|
|
| Janul | •
|
(3.9.2005 20:27:49)
Tak by mne zajimalo, jestli tito starouskove maji deti a vnoucata. Uz z tveho prispevku ale mohu hadat, ze nemaji ani jedno a proto zarli. A jsou nastvani na vsechny kdo to stesti ma a ma krasne zdrave deti.
Ale musim uznat, ze tvuj pripad je dost slozity. Nejake hadani s tou babou opravdu nepomuze. Leda tak naucit deti tu babu ignorovat a jakoby ji neslyset. Mate takove stesti, ze bydlite v peknem prostredi pro deti a tadyta baba vam to tak kazi. Je to tezke, ale verim tomu, ze at zijes kdekoli, vsude je nejaky soused, ktery si vzdycky musi vylivat zlost na nekom jinem. Mam podobny pripad s moji primou sousedkou, rvala totiz na moji kamaradku, ze pry parkuje v jeji prijezdove ceste a ze ona sama nemuze vyjet. V te prijezdove ceste byla asi tak na 5 centimetru, takze ta sousedka mohla krasne vyjet. Ale hle, videla moznost, jak si zanadavat, tak to i udelala. Nebudete tomu verit, ale ja jsem ji ukocirovala a moje kamaradka taky tim, ze jsme na ni byly strasne mili. Do ted kdyz ji vidim, tak ji vzdycky krasne s usmevem pozdravim, prohodim par slov o pocasi a o jejim psu a ona je ted jak vymenena, od te doby na mne nikdy nervala. Naopak uz z dalky na mne vola. Dobry den, jak se dneska mate?
Tak mne napada, ze ti starouskove nemaji proste zadne kamarady, zadnou blizkou rodinu, a jsou v zivote nestastni. Oni potrebuji neco, mozna psa nebo kocku, co by je zamestnavalo a pak by nebuzerovali okoli.
Bude to tezke, ale radim, zkus to po dobrem, mozna v klidu si s ni vyjasnit par veci. Jinak opravdu nevim. Protoze po zlem se nikdy nic nevyresi. At si kazdy rika co chce.
Uz bu to ale byla jina situace, kdyby ona opravdu na ty vase deti tu ruku vztahla. To uz by bylo na zavolani policie a to by ji potom pekne sklaplo.
Ale takhle, kdyz ona jenom nadava ze sve zahrady, to je neco jineho.
Preji hodne stesti, snad se to nakonec nejak vyresi samo.
Janul
|
| Karoliina, 3 děti | •
|
(3.9.2005 20:44:34)
Třeba jim dětský křik skutečně vadí, tak tam děti bez dozoru prostě nepouštěj. Aspoň máš kontrolu, co děti dělají. Možná mají ti lidé špatné zkušenosti s jinými dětmi. Proč se těch lidí vlastně tak zastávám - my jsme minulé prázdniny řešili opačný problém. Utvořila se tu skupinka dětí na motocyklech (7-13 let!), které jezdily celý den sem a tam. Na naše domluvy reagovaly sprostě, s rodiči nebyla absolutně řeč, jeden opilý otec za asistence té hordy dětí obcházel dům od domu a vyhrožoval nám. Na policii nám jen řekli, že jsou to známé firmy a dokud nepáchají nějakou trestnou činnost, při které je zadrží, nemohou nic dělat. Tím proboha chci jenom říct, že ti lidé mohli zažít s jinými dětmi něco podobného co my tady s tou místní skupinkou.
|
| Xantipa | •
|
(3.9.2005 21:19:13)
já vážně nevím. Spíš si myslím, že problém bude jinde. Naše město je poměrně malé a skoro každý zná skoro každého. No, a ty drby, ty jsou všude. Takže jsem se dozvěděla např., že když rekonstruovali svůj domek /jejich domek je součástí dvojdomku, my to máme také tak - a v každém dvojdomku byla studna přístupná pro obě rodiny - někde ve sklepě a někde v garáži. Oni když rekonstruovali, tak sousedovi bez uzardění celou studnu zasypali, že ji tam nechtějí, to já bych nikdy neudělala, kdybych tu studnu tam nechtěla, svou polovinu bych po dohodě se sousedem uzavřela betonovým krytem.
Nebo - zajímala jsem se, proč u nich nikdy nevidím žádné děti - ani malé, ani velké. A dozvěděla jsem se, že dotyčná paní je velmi "zvláštní", že doslova nemůže ani cítit svou snachu, které to dává najevo, že prý mají i chalupu - ale všude jsou sami, protože ani vnuci s ní neradi tráví jakýkoli čas. Dokonce si prý jednomu sousedovi stěžovala, že když k synovi přijde na návštěvu - děti odcházejí a snacha taktéž.
Jestli-že má ale problémy ve vlastní rodině, nemůže si svůj vztek vylévat na cizích.
A nebo - jednou jsem dokonce viděla, jak 2 asi patnáctileté holčiny vyjeli silnici na bruslích /ta silnice vede kolem jejich domu a je poměrně dost do kopce - je to veřejná silnice, ale jezdí tam jen ti, co tam bydlí/ - takže klidná, a protože těm holčinám dál ten kopec asi dost zabrat, s funěním dosedli na obrubník chodníku. Přiznám se, že jsem je sledovala, protože mě moc zajímalo, jestli pojedou dál a nebo vyndají z batůžku boty a kousek půjdou přezuté. Ten obrubník, kde dívky seděly, byl od našeho domu stejně daleko jako od domu té dotyčné paní sousedky. Takže jsem viděla, že se baví, ale vůbec je neslyšela, jen tam seděly, vydýchávaly, napily se z lahve a určitě by za chvilku odjely. Ale vylítla tam fůrie a seřvala je stejným způsobem, jako řve na mé děti. Jen jí vadilo, že sedí na obrubníku - vážně nevím proč. Dívky byly překvapené, neřekly nic, zvedly se a odjely. Řekla bych, že také byly dobře vychované.
Chápeš to? Já ne.
|
| Karoliina, 3 děti | •
|
(3.9.2005 21:43:43)
Xantipo, tak to teda fakt vypadá, že ta paní má spíš sama nějaký problémy. Možná by nebylo od věci jít na to jak radila Janul - po dobrém. Po zlém se sousedské vztahy dají pošramotit velice rychle. A nebo naprostá ignorace. Je to k vzteku. U nás to všechno vyšumělo až po roce
|
|
| MirkaEyrová |
|
(3.9.2005 22:32:41)
Já se zblázním, jak je vůbec možný, že takový lidi existují?... Jo, asi bude mít problém. Možná psychickej, možná ji kdysi něco strašlivě ranilo, možná je hluboce nešťastná... Ale proč nejde třeba k psychologovi a vylívá si zlost na druhých?!? Ach jo, je mi smutno, že je stále ještě na světě dost zla...
Hezky za ten prožitý šok kluky popěstuj a potěš, ať mají pocit, že aspoň někdo je má rád...
M.
|
|
| Katka 2 deti | •
|
(5.9.2005 8:59:34)
Xantipo, co teda chceš, chceš abychom ti napsaly že ta ženská je prostě špatná a tvé děti skvělé a jsi v právu? Možná je to tak, nikdo kdo tam není nemůže soudit, známe jen tvůj názor a né názor té ženy, Karolína ti radila nech děti hrát nanzahradě. Já bych to task ostatně také udělala, v rámci nějakého vašeho vzájemného vyřizování účtů může dojít k sousedské válce a z té opravdu není úniku a nejvíc by tím trpěly tvoje děti. Věř mi sousedská válka skončí pouze odstěhováním se. Není na světě moci, která by ti v tomhle pomohla, věř mi zažila jsem to, jako dítě u rodičů, bydleli jsme v domě společně se dvěma bratry a poté co můj otec skončil na chirurgii jsme se odstěhovali a bylo to jediné možné řešení. Pak ztrácí obě strany jakékoli hranice slušnosti a pokud si myslíš že ty bys je dokazala udržet nevěř tomu. Děti si pak odnesou z výchovy to jak se maminka hádala s paní ze sousedství. I když máš třeba pravdu, takoví lidé se nezmění a snaž se proto vyvarovat setkání s nimi a nedávej jim v ničem záminku, neříkám ustupovat, ale nepouštěj děti samotné na ulici, alespoň ne zatím dokud to tak těžce nesou, jsou v tom nevinně a nechápou vaše spory. Za pár let si pomyslí když ne ně ta ženská bude řvát "ať si trhne" a je to v poho ale zatím jsou malé a citlivé a ona se nezmění. Teď mi zase všechny vyznavačky způsobu bití se za svou pravdu zřejmě ukamenují, nebo se mě zeptají jestli jsem zdravá nebo nějakou jinou urážku, ale "ať si trhnou", tohle je můj názor a vychází z přímé zkušenosti. Děti tím nemají trpět a jí jsou tvé děti ukradené, tobě ne,dělej vše pro to aby netrpěly nejakámi zbytečnými stresy podobného typu.
|
| Xantipa | •
|
(5.9.2005 11:40:21)
nechci náplast, neboj. Jak jsem psala, potřebovala jsem se jen vypovídat. Rozzuřená jsem byla, to jo. Tím naším výstupem už válka totiž začala, a to proto, že paní nebyla zvyklá na odpor. Jak sama řekla - já tady byla dřív, bez harantů tady byl klid a já jsem starší, tak jste povinni mě poslouchat.
Nevidím řešení. Není možné děti úzkostlivě sledovat, zda se náhodou nepřiblížily až příliš k plotu dotyčné paní. Myslím, že teď to rozhodně nehrozí - děti jsou moc vyděšené a stále se ptají, jestli je ta paní může zbít.
Jak už jsem psala, počkám a uvidím. Na nějaké "odvetné" akce nemám chuť, sílu a náturu. Ale jestli se to bude opakovat, rozhodně nebudu mlčet jako dřív. Milá paní si musí uvědomit, že já nejsem na jejím pozemku a že moje rodina má stejná práva jako ta její rodina.
Chápala bych, že děti jsou pro okolí problém, kdyby skutečně problémy s okolím byly. Ale tady bude ten problém asi jinde, než v mých dětech, nemyslíš?
|
| Katka 2 deti | •
|
(5.9.2005 17:01:05)
Já neříkám, že je problém ve Tvých dětech jen jsem mluvila o své vlastní zkušenosti, jakmile začne sousedská válka není cesty zpět a "nikdo" Ti nepomůže, jestli myslíš že policie, nebo úřady něco udělají? ne jen chodíš po výsleších je trapné jak ti před barákem parkuje policie a stejně se nic nestane, oni prostě nemůžou nic udělat, je to smutné ale je to tak, dokud někomu z tvé rodiny neublíží - fyzicky tak se nic neděje. Snaž se těm konfliktům vyhnout, zajít s buchtou na návštěvu, když to nepomůže pak se sanžit vyhnout kontaktu s ní. Nechceš aby si děti z dětství pamatovali jak po mamince někdo křičí sprostá slova, věř mi nedokážeš nereagovat. Pro děti to není příjemná zkušenost a co si pak odnesou do života? Že si dospělí mohou beztrestně nadávat. Opravdu ti tvou situaci nezávidím, a hlavně držím palce že se nenaplní katastrofický scénář, který jsem teď a v předchozím příspěvku popisovala.
Drž se katka
|
| Xantipa | •
|
(5.9.2005 21:11:42)
nejsem naivní a dobře vím, že pokud nedojde k násilí, policie nepomůže.
A že bych zašla za milou paní s buchtama? No, to si vážně neumím představit. Ale jak jsem psala, nechci to hrotit, takže počkám. Ale jsem ráda, že plot nemáme společný, sousedíme spolu přes ulici.
Ale co vím určitě, rozhodně se na milou paní nebudu zubit na dálku a srdečně zdravit - Dobrý den. Tedy, aby bylo jasno, já ji normálně zdravím, děti také, ale o nějaké srdečnosti nemůže být ani řeč - je to pouze ze slušnosti, protože dle mého názoru se sluší sousedy zdravit, ať už si o nich myslím cokoli.
Ale paní nezdraví. Vždycky se kouká, jako by to snad byla provokace. Nevím, možná bychom s tím zdravením měli přestat, třeba by ji to uklidnilo.
|
| Ivana Procházková | 
|
(7.9.2005 14:19:53)
Xantipo,
trochu od tématu, ale já jsem sousedy, kteří mi neodpovídali na pozdrav, přestala zdravit už dávno (v našem bývalém baráku byli takoví dva). A byl klid. Nevím, proč bych si měla třepit hubu.
S tou sousedkou, kterou popisuješ, asi bude opravdu těžké pořízení. Nevím, co bych v takové situaci dělala já, nikdy jsem nic podobného nezažila. Když jsou do toho zavlečeny i děti, je to o to horší. Asi bych se jim snažila vysvětlit, že když začnou mít z hulákající paní strach, tak ať jdou domů za plot, protože tam jsou skutečně v bezpečí a tam na ně ta ženká nemůže. To by mohlo být srozumitelné i malému dítěti, ne? Když budou schopné tu babu takhle "strávit", tak ať si tam pak čas od času vyřvává, co chce..
|
|
|
|
|
|
|
| Romana Baborová | •
|
(6.9.2005 9:33:44)
Karolíno, já bych teda v žádném případě neustupovala stylem, že nebudu pouštět děti ven. Závidím všem, kteří mohou takto děti vypustit, protože venku je to pravé dobrodružství a většina nás takhle vyrostla. Bohužel, naše děti ve většině případů, ven nemůžou, protože bydlí ve městech, na sídlištích apod. Paní ať si koupí špunty do uší a na mé děti by zařvala jen jednou. Pokud si děti hrají a nikomu nedělají škodu, není o čem diskutovat. To by za chvíli paní mohla střílet na letadla, protože dělají hluk a lítají jí nad zahradou.
|
|
|
|
| janul | •
|
(3.9.2005 20:31:36)
Xantipo, poslala jsem ti odpoved, ale nejak se spatne zaradila. Snad ji najdes.
Janul
|
|
| Xantipa | •
|
(3.9.2005 21:01:19)
Holky, díky všem, potřebovala jsem se vypovídat. Rozhodně nechci nikde běhat po úřadech a soudech - to by nebylo k ničemu. Děti samozřejmě nechávám na zahradě, jenže tam na kolobrndě jezdit nemohou. Ta slepá ulice je opravdu bezpečná, sem jezdí jen 3 rodiny, které z té ulice mají vjezd - my, soused, s kterým jsme se domluvili a že prý mu to nevadí a další soused - starý pán, který dokonce našim klukům říká, že na něj musí křičet, protože je nahluchlý. Tím naše kluky docela vyvedl z míry, takže paradoxně s ním mluví ještě tišeji. A já na děti vidím - z okna kuchyně.
Ono je to těžké, my jsme přistěhovalci a ještě navíc a malými dětmi - takový krásný klid tu byl - to říká ta dotyčná paní. Okolní sousedi naopak mají naše děti rádi - jsou naučení zdravit, nebýt drzí, nikdy nelézt přes plot pro cokoli, co jim tam spadne, pokud něco chtějí - poprosit, pokud něco vyvedou - ihned se přiznat, protože pak se dá leccos vysvětlit. Mé děti nejsou andělé - opravdu ne - jsou to jen "normální" děti. To,že se občas něco nepovede - to jo. Např. na jaře syn z kopce neubrzdil kolobrndu a narazil sousedovi do auta. Přiběhl s vykulenýma očima, brečel a řekl, co se mu stalo. Vzala jsem ho za ruku, zašla za sousedem /ten ještě o ničem nevěděl/, vysvětlila mu, co se stalo, navrhla řešení a syn se mu omluvil. Taky jsem nevěděla, jak bude reagovat. I když to v něm asi muselo cloumat, synovi řekl, ať nebrečí, že je rád, že všechno řekl, že se to dá spravit a byl klid. Naše sousedské vztahy zůstaly nenarušeny.
Starší syn se mě ptal, zda ho to paní může zbít. Řekla jsem, že ne. Ovšem zakázala jsem mu přibližovat se k jejímu plotu, sahat na něj či cokoli házet. Doposud to sice neudělal, ale přece jen - děti mají různé nápady.
A řešit sousedské neshody např. travexem, ničením věcí či jinými naschvály - na to nemám náturu, žaludek a čas.
Při výskytu problému nejraději řeším vše přímo a na rovinu - kličkování není moje parketa.
Doufám, že to vyšumí. Třeba si dá pokoj, když viděla, že trpělivost přetekla. A jestli ne - uvidíme, co udělá. Já zatím nebudu nic podnikat a počkám.
Já si nechám dost líbit a kolikrát mávnu rukou a nezabývám se tím, ale děti - to je jiné. Jsou přísliš slabé, bezbranné a nemohou se bránit. Někteří se k nim chovají jak k nějakému problému a ne naší budoucnosti. Jakmile se někdo dotkne i slovně mých dětí, opravdu jsem na to citlivá, možná až přecitlivělá. Nebyla jsem taková vždycky, asi to je důsledek předchozích zkušeností.
No nic, kluci až se vyspí, tak snad se to spraví. Dnes dostali povolení spát s námi v posteli - starší teď večer už přestal koktat, mladší mluví - ale koktá a už byl i čůrat sám. No, ale pro jistotu pod prostěradlo natáhnu to igelitové prostěradlo, co kdyby.
Panebože, takových bab víc, tak jsem v blázinci.
|
| Líza | 
|
(4.9.2005 7:38:09)
Xantipo, myslím, že by nebylo od věci zauvažovat nad nějakou úpravou plotu mezi vašimi pozemky - hustší, vyšší, neprůhledný.Můj soukromý tip je, že to lepší nebude a horší to být může. Tak aby aspoň na zahradě byli určitým způsobem chráněni. Chodník je samozřejmě druhá věc a je možné, že pro ně bude jednodušší rezignovat na jeho používání a jezdit na koloběžku cíleně někam jinam...
|
|
| Olina | •
|
(5.9.2005 8:20:23)
že slušné chování je slabost a moudřejší ustoupí - dobře mu tak. Vždycky to tak není a já to nemůžu posoudit, třeba by pomohla čerstvá buchta a přátelská návštěva. Ale někdy je fakt lepší, když ukážeš, že se nebojíš a mě osobně (můj osobní názor!!!) tvoje chování vůbec nepřipadá asertivní, ale hodně vstřícné (jaké by bylo vhodné pro budování dobrých sousedských vztahů s lidmi bez velkých psychopatologií).
Kdyby mému dítěti někdo vyhrožoval klackem, použiju všechny legální nástroje, aby si to dlouho pamatoval (ne travex!!!). Vyčíhla bych si to, chtělo by to možná svědka. Stížnost ma městský úřad a policajti určitě. Jistě, že se jí nic nestane, ale příjemné jí to nebude a až to udělá zase, tak zase. Důležité je, aby se lekla, zatím jste se lekli jen vy. Tak teď je na řadě ona. A každýmu, komu nevoní volat na sousedy policajty se podívám klidně do očí a řeknu mu, že když jde o děti tak odcaď až pocaď. Možná by ani nebylo třeba to všechno dělat, stačilo by s tím pohrozit (nesnáším stížnosti), ale musí věřit tomu, že to uděláš.
No jo, je to hnusný, ale život je někdy hnusnej.
|
|
| Kristina | •
|
(5.9.2005 13:22:27)
Xantypo, nechci ti brát iluze (pokud nejaké mas), ze se pani zklidni a da pokoj, kdyz ji nebudete davat zaminku, ale já tomu neverim.
Pripomíná mi moji babicku, ale ne úplne, ta nervala na cizi deti. Spis ji kazdy okradl - vcetne nas samozdrejme, chtel otravit ap. S babickou je hodne spatna domluva, ale umi se udelat i na chvili hodnou a to nam pak lidi neverili, co proti ni mame - nez ji sami poznali. Lekari rekli, ze je uplne zdrava (za ten tyden pobytu tam je stihla vsechny nastvat). V nemocnici, jak slysi doktor (psychiatr) jeji jmeno, rovnou rika, ze tam nejde, ze ji videl minule a nic ji neni. Proti jeji vuli ji k zadnemu psychologovi ci psychiatrovi nedostaneme. Po dobrým to s ní taky nejde. To pak kdyz odjedeme, tak nás po vesnici pomlouvá. A takovou si ji pamatuju odjakziva. Prý to mají v rodine.
Tím jsem jen chtela ríct, ze takoví lidi se moc nezmení ani po vyhrozování úrady. Samozrejme to, co píses bych si taky líbit nenechala. Ale i tak ti preju, aby si ta paní nasla jinou zábavu.
|
|
|
| Rosie | 
|
(4.9.2005 17:23:20)
Xantipo, na Tvém místě bych se dětem pokusila vysvětlit, aby se v blízkosti toho domu chovali co nejtiššeji - aby bába neměla záminku na ně řvát. Ona si ji stejně najde, ale děti můžou mít klidné svědomí, že opravdu nic neudělaly. A pokud by se opakovalo, že děti se ze strachu začnou počůrávat a koktat, zašla bych za tou ženskou s tím, že ještě jednou to udělá a zažaluju ji za psychickou újmu dětí. A protože to bude zároveň určitě osoba velmi "inteligentní", pohrozila bych jim i něčím podobným jako Občanské judo - určitě patří mezi věrné diváky Novy, takž bude moc dobře vědět, o čem je řeč. S lidmi podobného ražení totiž není rozumná řeč, takovým se musí dát jasně najevo, že se budeš bránit. Většinou jsou to srabíci, kteří jen řvou a znepříjemňují život ostatním, ale s úřady by rozhodně nechtěli mít oplétačky. Jasně že je to trošku vyhnané do extrému, ale kdo ví, třeba by to zabralo...
|
|
| Ivana Procházková |
|
(7.9.2005 14:49:27)
Xantipo,
ještě něco. Mě se v případě takových "občanských sporů" osvědčilo vždy s danou osobou komunikovat písemně. Byť jsem si to s ní šla třeba vyříkat osobně hned, pak jsem sedla a sepsala jsem to. Jasně a výstižně jsem popsala, co se stalo, co ta osoba udělala a jaký je můj postoj k tomu. Na závěr jsem uvedla, jaký budou moje další kroky (kam si půjdu stěžovat apod.), pokud se náležitě nezachová do stanovené lhůty. A poslala jsem jí to doporučeně. Má to mimo jiné i tu výhodu, že kdyby celá věc pak skončila třeba na Polici nebo u soudu, ta korespondence je určitou dokumentací toho, jak se celý spor vyvíjel. Podstatný ale je, aby si to ta milá osoba taky takto uvědomovala. Což nevím, jestli je v případě té vaší babizny splněno..
Já takhle řešila spor mezi mojí ségrou a jejím přítelem, když se nechtěl vystěhovat z jejího bytu po té, co se rozešli. Nakonec jsme ho vyštípali i bez soudu :)
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)