| Slavka (tri kluci 18,10 let a 4mesice) | •
 |
(5.8.2005 10:33:22)
Ja jsem pro svatbu, dlouataaaansky chozeni nic nevyresi, protoze dokonale se dva lidi stejne nikdy nepoznaji. To zasadni, jestli si v hlavnich vecech rozumime, jestli je dotycny tolerantni ap. se pozna dost brzy. Ja si sveho druheho muze vzala po pul roce a jsme spolu neco pres pet let. Cim jsme spolu dele, tim mam vetsi pocit, ze jsem si vybrala dobre. Kdyz s nekym chodite dlouho, ale nezijete s nim, mate o nem nejake iluze a muzete byt zklamani. Kdyz spolu tak dlouho nechodite, nestacite si ty iluze vytvorit a pristupujete k tomu cloveku jako k realne bytosti a ne jako k nejakemu vysnenemu idealu, kterym nikdo byt nemuze...
|
| Eva K, 6tt | •
|
(5.8.2005 11:22:30)
My jsme se s Lukášem brali po roce o kousek a myslím, že to bylo akorát. Svatba dodá vztahu novou sílu. Sama jsem nečekala, že se něco změní (když odhlédneme od mrňouska uvnitř:-)). Ale máme se teď opravdu radši. Vnímáme to jako přirozenou součást dospělosti.
Názor okolí samozřejmě není klíčový, ale i tam vnímám pozitivní změnu ve vnímání našeho vztahu.
Nelíbí se mi, když se děti jmenují jinak než táta, takže svatba kvůli dětem určitě.
Eva
|
| Daniela, 3leta dcera | •
|
(5.8.2005 11:32:16)
K tem jmenum deti...deti se vetsinou jmenuji stejne jako tata, maminka se jmenuje jinak...zalezi na tom, jak se rodice dohodnou...
|
| Eva K, 6tt | •
|
(5.8.2005 15:16:01)
Že bych se já jmenovala jinak než moje děti? Nevím, asi mám příliš zafixovaný tradiční model... S manželem jsme spolu žili rok na psí knížku, než jsme se rozhodli pro svatbu, takže zase tak staromódní nejsem:-).
Ale ať si to každý dělá jak chce, určitě naučím děti, že ve škole můžou potkat děti, co se jmenují jinak než jejich maminka:-) a že je to taky jedna možnost.
Eva
|
| Lucie | •
|
(5.8.2005 15:27:15)
Coze, coze, mluvime o svatbe, nebo o jmenech?
My jsme manzele, ale jmenujeme se kazdy jinak, stejne to meli i manzelovi rodice, kdezto moji rodice se jmenovali oba stejne, jak je beznym zvykem. Deti maji prijmeni po tatinkovi, tak se holt jmenuji jinak, nez ja. Aby se pulka deti jmenovala po mamince a pulka po tatinkovi, to se (u manzelu) udelat neda. V nasem okoli je nekolik paru, ktere maji rozdilne prijmeni, o jednech (nahodou) vime, ze nejsou manzele, u ostatnich to nevime a nepatrame po tom. Ve skolce i na krouzcich neni nic neobvykleho, kdyz se dite jmenuje jinak nez maminka nebo nez tatinek. Nikdo se tomu nedivi.
|
| Heluš, Kuba 8 let a Petr 1 rok | •
|
(8.8.2005 11:33:01)
u nás je to taky tak. Vydupala jsem si, že mi zůstane moje příjmení. Prostě jsem chtěla být nadále maminky a tatínka. Mám s nimi hezký vztah a tak jsem se nechtěla jmenovat jako mům muž. Děti jsou po něm, a problémy to nedělá. Jenom někde na úřadech jsem musela mít i oddací list, aby viděli, že jsme manželé, ale jinak je to asi fuk. V dnešní době. Klukovi to ani divný nepřipadá. Ve škole s tím problémy nemáme. Znám plno lidí z okolí, co mají i jedno díte z prvního manželství s jiným příjmením a pak přítele a s ním další díte s jeho příjmením.
|
| mery | •
|
(29.11.2008 16:24:33)
No, tak Ty seš evidentně pro manželství nezpůsobilá - chceš být maminky a tatínka? Jsem zvědavá, jak dlouho vám to manželství vydrží. No, hlavně buď jejich hodná dcerunka. Ono se tím jaksi také mění něco v prioritách vztahů, ale to Tě asi doma neučili.
|
|
|
|
| Branwen | •
|
(9.8.2005 12:13:01)
Nechápu, co je na tom tak strašného, dnes si hodně žen nechává po svatbě své původní příjmení, nebo mají dvě příjmení s pomlčkou, proč to řešit?
Co bys dělala například ve Španělsku, tam se v rodině nejmenuje NIKDO stejně... :-)
|
|
|
|
| Federika | 
|
(5.8.2005 11:52:46)
Evo, proč svatba kvůli dětem? My jsme se brali až když bylo Davidovi pět a rozhodovali jsme se, že budeme mít další dítě. David měl samozřejmě příjmení po otci...Nikdy jsem v tom problém neviděla. Náš vztah se po svatbě nezměnil vůbec, vlastně se vůbec nic. Jediný co mě k tomu dohnalo byly záležitzosti ekonomickýho rázu. Člověk nikdy neví, co se může stát, dědictví, pojistky důchod..
|
| Pavla3 | 
|
(5.8.2005 16:40:00)
No já si taky myslím, že očekávání dítěte není apriori důvod k svatbě. Zvlášť když se Vám přihodí něco jako mě. V 28 jsem náhodně přišla do jiného stavu s přítelem, se kterým jsem byla víceméně proto abych nebyla sama v té době po roce a půl to byl vzath nevztah plný vzájemné nedůvěry (i nevěry sem tam). Myslím, že jsem se dostatečně nechránila tak podvědomě, protože biologické hodiny jsou neúprosné. Ani na okamžik jsem nezaváhala co nastalou situací, věděla jsem hned, že dítě si nechám a s největší proavděp. budu svobodná matka. Ani ve snu mě nenapadlo provdat se za toho člověka. Během těhotenství a po narození dcery jsem pod vlivem hormonů a "záchvatu odpovědnosti" snažila ten vztah lepit. Když asi v Katčiných čtyřech měsících tlak hormonů pominul a vrátil se zdravý rozum (ve vztahu se nic z druhé strany nezměnilo) dostala jsem odvahu k definitivnímu ráznému řezu. Konec. Když bylo Katce 8m seznámily jsme se na horách s naším dnešním tatínkem, po měsíci jsem spolu začali chodit a od Katčiných 11 měsíců až roku s námi už úplně bydlel. Po třičtvrtě roce jsem měla naprosto jasno bydleli jsme spolu a věděla jsem i jak se chová k dětem :-))a po půl roce byla svatba. Chtěli jsme Katce pořídit sourozence a druhé dítě za svobodna jetě s jiným by bylo na zybtek rodiny moc. Taky si myslím, že svatba je ten nejlepší způsob jak dát tomu druhému najevo, že se s ním počítá :-) A taky naše svatba, ketrou jsme měli větší přes 70 lidí byl úplně nejlepší mejdan mého života. Dnes jsme 5 let manželé a máme "spolu" tři děti a je o 9 let mladší a vztah je čím dál tím lepší. Jediné čeho do dneška lituju je to, že jsem pod nátlakem úřadů, napsali mi asi 3 dopisy a pozvali na magistrát na kobereček (nechce se jim platit alimenty za neznámého otce) uvedla biologického otce do matriky. On se dnes otcovství nechce vzdát a přitom se o dceru nikdy nezajímal. Tedy jen tak jednou za rok a půl když se zrovna rozešel s nějakou další přítelkyní od té doby jich bylo víc. Bohužel kdybych to dala k soudu bude pravděpodobně stejně na jeho straně.
|
| mery | •
|
(29.11.2008 16:27:22)
Budiž toto poučením pro ty, co si myslí, že je kdeco jedno.
Škoda, že Ti ten rozum nefungoval v těch 28 tak dobře.
|
|
|
|
| gabe | •
|
(6.8.2005 7:22:13)
Mila Evo,
chces mi rict, ze tim, ze jsi si sveho pritele vzala ho mas vic rada ?
Mozna jsem divna, ale zastavam nazor, ze kdyz dva lidi chteji byt spolu a klape jim to, nepotrebuji si to dokazovat svatbou. I kdyz prijdou deti, maji normalniho tatu s mamou / ano nejsou oddani, ale to preci neznamena, ze jsou spatni rodice/.
Znam spoustu lidi, kteri si svatbou chteli toho druheho pojistit a klidne spat s vedomim, ze jeho partner od neho nemuze tak jednoduse odejit, protoze jsou manzele. Nebo pary, ktere se brali kvuli detem (jak typicke v Cechach) ! Holka je tehotna a musi se rychle vdavat, protoze jinak by mela nemanzelske dite a co bys tomu rekli lidi :o)
Nemam nic proti svatbam, at se kazdy vdava a zeni jak chce, jenom si myslim, ze by to partnersky zivot nemelo ovlivnit. Naopak, pokud spolu dva lidi dokazi fungovat a chteli fungovat, melo by to jit i bez oficielniho papiru s razitkem.
|
| Barbora | •
|
(6.8.2005 10:27:31)
Tak tenhle postoj "miluju": Broučku, papír nepotřebujeme, budeme spolu bydlet, spát, možná si uděláme nějaké to dítě, ale nechci aby někdo věděl, že jsi moje žena (muž), že tě mám moc rád a dal ti svoje jméno (varianta pro holky-a přijala jsem tvoje jméno). Ono by pak mohlo být všem jasné, že my (a naše děti) jsme rodina! No, fuuuj, na něco tak staromódního, já moderní člověk nehraju.
Až ti naskočí vrásky a kila, hezky tě nechám na pokoji a pofrčím za mladší. Vždyť nás nic nespojuje, žejo?!
|
| Pavla3 |
|
(6.8.2005 11:14:26)
No takhle dramaticky bych to neviděla, to že někteří lidé spolu žijí neoddáni neznamená, že má jeden z nich zaječí úmysly. Jen je to takový moderní postoj, řekla bych vzpoura proti konvencím. Já se na to dívám spíš z té strany okolí. Když se lidi milují (a jiný důvod ke svatbě neuznávám) je svatba takovým logickým završením. Myslím ne v otázce manželství a toho "papíru". Myslím tu svatbu - ten obřad a oslavu jako takové. Den na který budete pak celý život vzpomínat, den na který se těší rodiče. Je to taky taková odměna pro ně, za to že nás vychovali a přivedli do života. Odmítnout svatbu mi přijde podobné (a taky znám lidi co to udělali), jako dostudovat VŠ a pak říc "hele mami tati promoce je takovej zastaralej zkostnatělej obřad, já si diplom vyzvednu na studijním a prdím na to". Když se rozhodujete o životě myslete i na své nejbližší. Nakonec i ty děti se jednou zeptaj "Maminko ukaž mi fotky (video) ze svatby, kde seš krásná jako princezna"
|
| Maci1 | 
|
(8.8.2005 14:36:17)
Pavlo3, ono to srovnání svatby s promocí není tak úplně košer - zatímco svatba je vlastním aktem uzavření manželství (bez alespoň formální svatby se manželi prostě nestaneme), promoce je opravdu jen obřad, který není podmínkou dokončení vysoké školy. Absolventem se člověk stane už složením státnic. Navíc promoce (narozdíl od svateb) jsou všechny stejné, absolvent nemá možnost na ní cokoliv změnit dle svých představ, takže není divu, že to každý (včetně mě) není ochoten absolvovat (mnohdy i několikrát za život).
|
| Pavla3 |
|
(8.8.2005 15:07:25)
Taky jsem to tak myslela u té promoce bych to ale ještě pochopila (taky jsem tu první odflákla), ale na druhou stranu proč to těm rodičům nedopřát :-) A svatbu, bych jim neodepřela ani náhodou, ať si kdo chce co chce myslí není to věc jedn jednoho člověka. Jako třeba ta promoce.
|
| Federika |
|
(8.8.2005 15:35:21)
no, svatba věcí jednoho člověka ani bejt nemůže, minimálně dvou, že jo....Ale rodiče už v tom takovou roli nehrajou...Nám tedy v době, kdy jsme spulu jen tak žili, ještě společně s naším dítětem, nešlo o peníze, za svatbu, ani o to, ž by jeden chtěl, druhý nechtěl..Šlo čistě jen o to, že jsme na to zkrátka oba kašlali, na to zařizování, papírování, nikomu se nechtělo dělat cokoli navíc, když to nebyl nutný...
Ale na otázku " baby, nebojite sa, musím odpovědět, to se mi líbí...Nebala som sa, protože jsme spolu měli dítě, bydleli jsme spolu a veškerý tehdejší majetek byl napsaný na mě...Takže pokud by ho to přestalo bavit, mohl jít, ale s tím pověstným kartáčkem na zuby..A přestat bavit to může smozřejmě i manžela, ten pak často odchází s víc , než jen kartáčkem na zuby...
Je to fakt každýho věc, já měla tak nějak lepší pocit, když jsem vdaná nebyla..Když mě štval,mohla jsem kdykoli říct: tak si jdi, když tě to nebaví, jsi přece volnej..
|
| Federika |
|
(8.8.2005 18:43:27)
tak jo, taky je třeba asi brát v úvahu skutečnost, jestli to ty rodiče nějak raní nebo ne. Naši mě znají, vědí, jaký mám postoj k " oficialitám", kdybych je nepozvala na promoci, to by asi prožívali, ale svatba jim nevadila, už proto, že asi byli vůbec rádi, že jsem se konečně s pětiletým dítětem vdávala.Na " vítání občánků " jsem byla dokonce vždycky sama, přišlo mi blbost s takovou nepodstatnou věcí zatěžovat i manžela a chtít po něm, aby se uvolnil z práce.První školní den nás teď čeká, a na ten teda přijedou, protože to je den našeho prvňáčka a ten si to přeje, budiž mu vyhověno...S rodičema máme oba dobré vztahy a v rámci možností se stýkáme, slavíme narozeniny dětí apod, jen jaksi můj soukromý život se mnou neprožívají...A myslím,, že neprožívají ani nijak zvlášť to, že ho se mnou neprožívají, mám ještě dvě sestry, které mají ke všem těmto " událostem" běžný postoj(jinými slovy, ty měly normální svatbu, na kterou rodiče pozvaly)
Takže tady snad ani nejde o souhlas, prostě naši se na můj postoj dívají s nadhledem a nijak je to nemrzelo, v opačném případě bych j nejspíš pozvala. Jenže to by bylo ještě horší, protože by viděli, jak se neovládám a dělám ksichty při "dojemné" svatební písni a zapomínám říct ano, protože právě moje dítě natáhlo autíčko od lega a to v tom osudném okamžiku najelo na oddávajícího...No jo, asi bude po mně...
Ne, u mě to fakt není tím, že bych tím chtěla odpírat rodičům právo zúčastňovat se důležitých mezníků ve svém životě, jen za to považuju jiné okamžiky, třeba narození dítěte...
|
| Federika |
|
(8.8.2005 22:16:39)
Milasdo, víš že já se vlastně taky ráda podívám na starý rodinný svatební fotky? Já tam teda holt budu vždycky jen jako host, příp. svědek...
Pocházím z vesnice, kde se svatby slaví ještě podle starých zvyků-já nevím, říkání si o nevěstu, pak její vykupování, ty párky ráno, nervozita, zdobení aut....ještě mám v čerstvé paměti, jak jsem jako desdetiletá dostala facku, že dostatečně rychle nezdobím ty okna aut..pak te obřad, babči brečí, táhlé písně, nevěsta omdlívá, otvírá se okno, venku řičí bagr, tak se směju a opět dostávám vynadáno, pak ty fotky, hrozný horko a usmívat se prosím, naklonit se tak, ne radši spíš takhle, blíž k sobě, dál od sebe...Pak ta trapná podkova v hospodě, příbuzný nevěsty tam, příbuzný ženicha na druhou stranu, pak játrový knedlíčky v polívce, nevěsta se ženichem to jí jednou lžící, navzájem se krmí, kape jim to na šaty, pak to začne na obou stranách-hele, vidíš tamtu? tak ta to táhne s tamtím, a ten je zase rozvedenej a táhne to s tou a tamta, no to je pěkná potvora....pak přijde " babka a "dyndá" peníze po svatebčanech, načež je unesena nevěsta, ženich toho už má v sobě dost, tak ji ani nehledá, takže manželka vzteklá, ubrečená, rozmazaný stíny, přijde a chce se rozvádět....
no, podobných svateb jsem pár absolvovala, asi nebudou všechny stejné, prosím nehlaště se, jak jste to zrovna vy měli krásný a romantický, já prostě na svatby navždy zanevřela...
tak je to holt...
|
|
| Federika |
|
(8.8.2005 22:16:40)
Milasdo, víš že já se vlastně taky ráda podívám na starý rodinný svatební fotky? Já tam teda holt budu vždycky jen jako host, příp. svědek...
Pocházím z vesnice, kde se svatby slaví ještě podle starých zvyků-já nevím, říkání si o nevěstu, pak její vykupování, ty párky ráno, nervozita, zdobení aut....ještě mám v čerstvé paměti, jak jsem jako desdetiletá dostala facku, že dostatečně rychle nezdobím ty okna aut..pak te obřad, babči brečí, táhlé písně, nevěsta omdlívá, otvírá se okno, venku řičí bagr, tak se směju a opět dostávám vynadáno, pak ty fotky, hrozný horko a usmívat se prosím, naklonit se tak, ne radši spíš takhle, blíž k sobě, dál od sebe...Pak ta trapná podkova v hospodě, příbuzný nevěsty tam, příbuzný ženicha na druhou stranu, pak játrový knedlíčky v polívce, nevěsta se ženichem to jí jednou lžící, navzájem se krmí, kape jim to na šaty, pak to začne na obou stranách-hele, vidíš tamtu? tak ta to táhne s tamtím, a ten je zase rozvedenej a táhne to s tou a tamta, no to je pěkná potvora....pak přijde " babka a "dyndá" peníze po svatebčanech, načež je unesena nevěsta, ženich toho už má v sobě dost, tak ji ani nehledá, takže manželka vzteklá, ubrečená, rozmazaný stíny, přijde a chce se rozvádět....
no, podobných svateb jsem pár absolvovala, asi nebudou všechny stejné, prosím nehlaště se, jak jste to zrovna vy měli krásný a romantický, já prostě na svatby navždy zanevřela...
tak je to holt...
|
| Federika |
|
(8.8.2005 22:17:20)
no, dvakrát to tady bejt zrovna nemuselo, pardon....
|
|
| Pavla3 |
|
(9.8.2005 8:34:20)
Je Milado, musím Vám do toho rozhovoru vlízt. Mám pocit, že když má někdo takovou zkušenost se svatbama jako tady Frederika tak se jí moc nedivím. Ale já třeba zažila před tou svou svatbou 4 svatby celkem vydařený. Myslím, že ty rodiče pozavat v každým případě, ale nepřenechávat jim žádnou iniciativu. Nám se to vyplatilo a i při 70ti lidech v druhé fázi svatby byli všichni i my velmi spokojení. Snad nejvíc když jsme po ránu sbírali vykoupaný chlebíčky z táců plných vody a léčili si kocovinu a dokola to celé probírali. Ve tři ráno nás ze svatby vyhnala průtrž mračen. :-)))
|
| Federika |
|
(9.8.2005 11:53:03)
Milado, já se tady směju...neberu to tak vážně, u nás ty svatby fakt takhle podobně probíhají...Párky se podávají ráno, kdy se všichni sejdou a pak se společně jede na obřad...Zdobí se okna u aut...A já za to fakt kdysi dostala facku, dneska se tomu směju...
Já nejsem proti svatbám, jen jsem ji nechtěla já, já ale nemám ráda žádný podobný obřady, většinou je to u nás spojený s nervama a mně to vadí...Ale dovedu si představit, že to třeba může být u jiných idylka...Vždyť o nic nejde...
Já teď chystám malýmu oslavu ročních narozenin, moc se na to těším, přijedou všichni a probíhá to vždycky v pohodě, protože to nemá žádnej řád a ani se nikam nemusí přijít na čas...
A my to máme asi v rodině, můj tehdy pětiletý syn nesl i tu naši desetiminutovou svatbu tak špatně, že se odmítal oblíct, zalezl pod stůl, házel po nás lego, pak utekl ven mezi auta, rozšlapal mi svatební kytku, pozvracel se , nechtěl se vyfotit a pak mu to všechno bylo líto...
|
| Federika |
|
(9.8.2005 12:24:47)
Jo, Milado, to je pravda, logický to je..Stejně jako by bylo logičtější nejdřív dodělat školu, pak se vdát pak si postavit dům a pak třeba mít děti..Tak nějak jsem si to kdysi představovala...Jenže holt to v životě bejvá trochu jinak...
A možná kdyby to naše příbuzenstvo nebylo jak vystříhnutý z Formanovo filmů, bylo by to taky jinak....
|
|
|
|
|
|
|
| mery | •
|
(29.11.2008 16:43:54)
Jaký si to uděláš, takový to máš. Mohla jsi mít klidně malou svatbu - třeba někde úplně jinde. To je dneska výhoda, že se člověk nemusí tak držet těch tradic, a může si to udělat po svým.
U nás to bylo taky divadýlko, ale hezký. Určité úkony mají svůj hlubší smysl, a ty bych teda vynechávala krajně nerada.
|
|
| mery | •
|
(29.11.2008 16:43:54)
Jaký si to uděláš, takový to máš. Mohla jsi mít klidně malou svatbu - třeba někde úplně jinde. To je dneska výhoda, že se člověk nemusí tak držet těch tradic, a může si to udělat po svým.
U nás to bylo taky divadýlko, ale hezký. Určité úkony mají svůj hlubší smysl, a ty bych teda vynechávala krajně nerada.
|
|
|
|
|
|
| Věrušák | 
|
(9.8.2005 23:09:27)
Myslím si, že je to každýho věc, ať se rozhodne pro svadbu či ne.
Já jsem vdaná tři roky, brali jsme se po cca pěti letech známosti. Vdávat jsem se ani moc nechtěla, spíš mužík naléhal a já docela dlouho odolávala.
Otěhotněla jsem, a když jsem byla asi ve třetím měsíci těhotenství tak přišel můj bratr s tím, že se bude ženit a jestli do toho nechcem skočit s nima. Nakonec mě ukecali a v osmém měsíci těhotenství jsem se vdávala :-(.
Pro někoho může být dvojsvatba docela zajímavá, ale já už bych to znovu nepraktikovala. Jediný plus bylo, že jsme ušetřili jak my tak naši rodiče.
Ale myslím, že nevěsta má být vždycky jen jedna, aby byla jen ona obletována.
Navíc já si proti mé švagrové, která má 50 kg i s postelí připadala příšerně.
Oteklá, nevyspalá, nervózní a s prapodivnými náladami. No nic úspěšně jsem to zvládla.
A k tomu jestli se po svatbě něco změnilo? No kromě toho, že se nám za měsíc narodil krásnej zdravej chlapeček poměrně nic. Jen jsem se podepisovala jinak.
Já osobně bych už se nevdávala.
|
|
| mery | •
|
(29.11.2008 16:38:27)
Hm, taky si mohl vzít dítě s sebou - jeho stejně jako Tvoje.
A u majetku by hladce prokázal, že část je jeho - když jsi byla s malým doma, a možná i mimo to, určitě přispíval a dokázal by to prokázat. Nebyla bych tak naivní na Tvým místě.
|
|
|
|
|
ale vdávat se nechci. Nevím, proč to tak mám, možná 1.je to ještě moc brzo od rozvodu, 2. nechci zažít nedejbože podruhé něco tak nepříjemného jako byl první rozvod 3.chci mít jistou míru nezávislosti a svobody 
jak se sluší a patří 
no teda, fuj všichni ostatní 
, styďte se 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)