| Jaja, dvojčata 5 měsíců | •
 |
(2.8.2005 17:21:42)
Musím se trošičku zastat zdravotníků, i když ne v tomto případě. To je opravdu hrozné, jak k Vám přistupovali.
Čěkala jsem dvojčata, což jsme věděli od první návštěvy lékaře. Při genetice v 16 týdnu mě poslali to Thomayerovky. Sestřička (stejně jako můj gynekolog) mi asi 10 x řekla, že se jedná jen o screening, že může být falešně pozitivní výsledek a pokud by k tomu došlo, že se ještě udělá buď kontrola UZ nebo amniocentéza podle typu "nesrovnalosti". Testy vyšly pozitivní, informovala mne lékařka, která opět vše vysvětlila. S podezřením na rozštěp jsme absolvovali v Motole UZ, kde to vyvrátili, ale ukázal se možný problém se srdíčkem. Tovšak bylo lékařem označeno jako možná vada slučitelná se životem, čili to se už nedalo ´dal řešit a museli jse počkat, až budou na světě. Musím řící, že když jsme byla takto informovaná, nestresovalo mne to, věděla jsme žě to v podstat nebude tak zlé. Když si přestavím co je lepší, zda odběr krve nebo postižené dítě, ráda bych těch testů podstoupila třeba tisíc. Naše dvojčata jsou v pořádku. Mockrát jsem se sebe ptala, pokud by mi řekli, že nebude v pořádku a měla jsme to ověřeno od více lékařů, zda bych na potrat šla. Nevím, zda bych opravdu dokázala pečovat o postižené dítě a zda by to dítě mohlo být šťastné. Nevím.
|
| Deny | •
|
(2.8.2005 18:14:36)
Jsem lékařka, ale nejsem gynekoložka, pracuji v jiném oboru, přesto mě vaše diskuse zaujala, myslím, že spousta problémů pramení z nedostatečné komunikace mezi lékařem a pacientem, myslím ,že lékaři v České republice jsou odborně velmi na výši, ale neuvědomují si důležitost komunikace s nemocným, jeho obavy, stud, strach z vyšetření, strach z bolesti, strach z nemoci, ze ztráty zaměstnání apod. a nemají dost času a zkušeností, jak s pacientem hovořit.Uvedu příklad: Přišel ke mně nemocný s určitými obtížemi, vyšetřila jsem ho ,měl strach z rakoviny, dle mého názoru byl v pořádku, rakovinou netrpěl, přesto jsem ho pro jistotu poslala do renomované pražské nemocnice na speciální vyšetření.Tam dostal zprávu - cituji - nález negativní, další vyšetření dle spádu - bez dalšího vysvětlení od lékaře.Pacient se mi vrátil po měsíci psychicky naprosto rozložený a už se málem loučil se životem.Sám vyšetření pochopil takto - negativní - to znamená, že je to se mnou špatné, trpím rakovinou a zemřu, vyšetření dle spádu - mám metastázy ve spádových uzlinách a už se mnou nebudou nic dělat.Teprve já jsem mu vysvětlila - negativní - znamená vše v pořádku, žádnou rakovinou netrpíte, vyšetření dle spádu znamená, že máte jít na další léčbu ke svému obvodnímu lékaři, vaše obtíže nejsou vážné.Stačilo málo, kdyby mu lékař v nemocnici vše přiměřeně vysvětlil, nemocný by nemusel zažívat několik dní depresí.
V životě bych nedovolila zdravotní sestře, aby výledky vyšetření sama sdělovala pacientovi po telefonu,sama bych bez souhlasu nemocného nesdělila ani krevní obraz ani nic jiného jeho rodinému příslušníkovi,tím méně nějakou závažnou diagnÓzu.To, co se Vám stalo je na stížnost lékařské komoře, případně trestní oznámení, já se za své kolegy "zdravotníky " stydím a jejich jménem se Vám omlouvám - to reaguji na článek v úvodu.
Myslím si , že v dnešní době by mělo být naprostou samozřejmností, aby se lékař pacientovi představil jménem,podrobně ho vyslechnul,vyšetřil, vše mu vysvětlil v češtině / ne latinsky/, zodpověděl jeho dotazy, dla mu písemnou lékařskou zprávu, napsanou srozumitelně s doporučením léčby /ze zkušeností vím, že polovinu informací a doporučení pacient při odchodu z ordinace zapomene např. pod vlivem stresu/, lékař by měl brát ohled i na sociální potřeby nemocného /např. nechce neschopenku, má strach ze ztráty zaměstnání apod./ na tomto podkladě by se měla budovat důvěra a partnerský vztah mezi lékařem a pacientem. Bohužel tomu tak ve většině případů není,já jako lékařka se o to snažím a doufám , že nás lékařů s tímto názorem a postojem bude přibývat. D
|
| Renca | •
|
(2.8.2005 18:28:43)
Ahoj Deny,
diky za to, ze jsi. Kez by vas bylo vic. - Jen laicka otazka: Uci se medici vubec to "spravne" chovani k pacientovi ve skole nebo se to ve vzdelavani lekaru povazuje za nepodstatny?
R.
|
| Deny | •
|
(2.8.2005 19:00:28)
Ahoj Renčo, když jsem studovala já,měly jsem na začátku studia předmět - Úvod do studia lékařství - přednášel ho starý, t.č. už zesnulý profesor s bohatými životními zkušenostmi, bylo to spíš takové jeho povídání, nedělala se z toho žádná zkouška. Ten nám vždy zdůrazňoval, že nemocnému by se mělo po fyzické i psychické stránce ulevit , už jen při vyšetření lékařem.Dobrý lékař by měl být OSOBNOST.Myslím , že měl pravdu.Bohužel, v dnešní době spíše lékař " čumí do počítače", na komunikaci s pacientem má málo času, v podstatě by mu stačily výsledky nejmodernějších vyšetření, pacient by nemusel být ani fyzicky přítomen, v podstatě mnohé lékaře obtěžuje. Je to dost tvrdě řečeno,ale mnohdy to tak u některých " kolegů " cítím.Pacient je pro ně hlupák, který ničemu nerozumí, nic nepochopí, a proto mu není třeba nic vysvětlit.Dobrý lékař je ten, který nedělá problémy, dobře vykazuje pro pojišťovnu, pojišťovna mu nevrací účty a nejsou na něho moc stížnosti.Jestli někoho vyléčí nebo mu alespoň pomůže, to je tak nějak vedlejší.
Je mi z toho mnohdy smutno.
Dnes se vyučuje na lékařských fakultách předmět - Etika.Bohužel patří tak nějak na okraj zájmu, moc pozornosti se mu nevěnuje, lékařské studium je náročné a je potřeba vstřebat mnoho jiných informací.Myslím si , že etickému chování stejně nelze člověka naučit, pokud nechce.S určitými mravními vlastnostmi se člověk rodí a zásady mravního chování by mu měli být vštípeny v rodině.Je to asi naivní , ale myslím si, že studenti medicíny by měli být určitým způsobem i psychologicky posuzováni a pokud se zjistí, že nejsou schopni se vcítit do pocitů nemocného, měli být rovnou ze studia vyhozeni.D.
|
|
|
| Hana, 2 děti | •
|
(2.8.2005 18:37:23)
Milá Deny,
díky Bohu za lékaře uvažující jako vy.
Máme dětskou lékařku, která postupuje podobně, můj gynekolog, ač už důchodového věku, by si nikdy nedovolil chovat se jako někteří lékaři z článku... Až po přečtení takových zážitků si člověk uvědomí, jaké má štěstí.
|
|
| Lorina | •
|
(2.8.2005 18:57:26)
Váš článek se mi ohromně líbil.Sama mám s lékaři již dost zkušeností a je to skutečně o komunikaci.Také souhlasím s tím, že máme skutečně špičkové lékaře.
Je mi líto ale těch maminek, které zde napíší, že je testy otravují a stresují. Sama jsem měla problematické první těhotenství a následný porod také nebyl žádný med. Nic to však nebylo proti tomu, co následovalo pak. Nikomu nepřeji zažít ten pocit, když vidíte svoje dítě napojené na všechny přístroje a nevíte, zda přežije.Ta bolest je nevýslovná. Svoje dítě jsem nesmírně milovala už v bříšku a obětovala bych milion vyšetření, jen abych věděla, že je v pořádku. Když jsme se vykřesali z nejhoršího, naše relativní štěstí trvalo 5 týdnů a následoval další šok a další dlouhá hospitalizace.Moje dítě mělo to štěstí, že je nyní víceméně zdravé, i když stále to nebyl všem smůlám konec. Proto vy, které píšete, že raději budete mít postižené dítě, vůbec nevíte, o čem píšete. Není nic horšího, když svému dítěti nemůžete pomoci a čekáte, jak vše dopadne.Tohle byste dobrovolně podstoupily a koukaly, jak Vaše dítě celý (krátký) život (v případě vad neslučitelných s životem) trpí?? Jak dlouho budete v pohodě v nemocnici ( v mém případě se jednalo o pouhých 6 měsíců a pak několikrát se tam vracet)nebo jak dlouho budete v klidu za svým dítětem jenom jezdit akoukat na všechny ty přístroje? Byla jsem tam dost dlouho na to, abych věděla, jak to cvičí s naší psychikou a každá z nás, co tam ležela se svými miminky měla tolik splínů, že si to jen málokterá z vás dovede představit.Prosím, hoďte si toto všechno na misku vah....
PS: Podotýkám, že nejsem zastáncem potratů,sama mám za sebou velmi bolestivý samovolný potrat, který jsem moc obrečela
PPS:Můj velký dík již navždy patří porodnici v Krči (oddělení předčasně narozených dětí,JIP), oddělení G2 v Krči a Dětskému oddělení v Brandýse nad Labem.Všem lékařům mnohokrát děkuji....Lorina
|
| Karolína - autorka článku | •
|
(2.8.2005 19:02:34)
popravdě řečeno Váš příspěvek nechápu. Raději by jste volila potrat než pohled na postižené dítě ? Nebo jste to myslela jinak ?
|
| Lorina | •
|
(2.8.2005 19:23:53)
Víte, já jen nechápu, že někdo na vyšetření nepůjde a riskuje tak postižení svého dítěte.Cítíte-li se klidnější, když nevíte, jak na tom jste, pak Vás svým způsobem obdivuji, já bych byla trop s nervama. Pokud by to bylo možné, tak bych skutečně na potrat šla. Já bych tak silná opravdu nebyla. Právě proto, že vím, jak bolestivé to potom je..Jak jsem psala obecně potraty neuznávám, i proto, že jsem ležela na rizikovém, bála se několik měsíců o život svého prvního dítěte, o druhé jsem přišla a třetí se k naší neskonalé radosti narodilo v pořádku.Jen chci tím vším říct, že žádná z nás neví, jak těžké to je, vychovávat postižené dítě.............., možná je to chaotické, ale už takhle je pro mě tohle silně emotivní, protože jak jsem psala, tak bolest je to šílená, když vaše dítě je na pokraji života a smrti
|
| Markéta | •
|
(3.8.2005 7:33:21)
Ale např. triple testem zjistíš jenom několik málo vrozených vývojových vad, a např. takovej Down syndrom v podstatě žádný utrpení dítěti nepřináší, povětšinou jsou to celkem zdravé děti, jenom mentálně retardované. Maximálně můžou být zátěží pro své rodiče, protože vyžadují víc péče, ale pokud s tím rodič počítá a je ochoten se o ně starat i s jejich postižením, opravdu myslíš, že je to důvod je zabíjet v těhotenství? Já myslím, že pokud rodič dopředu souhlasí s péčí o případně postižené dítě je zbytečné triple test dělat. Mmch v mnoha západních zemích se tento test nedělá, je drahý a má obrovské procento falešně pozitivních výsledků (40-60%)
A navíc, co takové děti, které se přidusí při porodu a jsou také postižené, na ty se žádnou prenatální diagnostiukou nepřijde a taky je po porodu neodstraňujeme....
|
| Jana, dva kluci (1999,2000) | •
|
(3.8.2005 7:40:09)
Markéto, ve svém příspěvku jsi zmínila jednu důležitou věc při péči o postižené děti - že péče o ně je v rukou rodičů. A co až ti rodiče zemřou ??? Jak to asi pochopí člověk mentálně postižený, že najednou bude muset žít v ústavu bez láskyplné péče svých blízkých. Myslím, že i tuto vzdálenou budoucnost musí rodiče postiženého dítěte pečlivě promýšlet..........
|
| Markéta | •
|
(3.8.2005 7:47:18)
Jano, mám ještě další děti a mám manžela a mám sestru a mámu a další příbuzné a jsem si jistá, že v případě mé smrti by se o moje postižené dítě postarali stejně tak jako já o jejich děti v případě jejich úmrtí. Můžu mít zdravé děti a můžu zemřít při autonehodě a skončí moje děti v ústavu? Pevně věřím že ne, protože mám rodinu. A jestli mi chceš namítnout, že je nezodpovědné, házet jim na krk zrovna postižené dítě, pak bych nemohla mít vůbec žádné děti, protože i ze zdravého dítěte může být následkem úrazu dítě postižené (stačí se topit 15 minut v zahradním bazénku)
Život není procházka růžovým sadem a stávají se věci nejrůznější a svůj život si těžko nalinkujem dopředu podle svých představ.
|
| Jana, dva kluci (1999,2000) | •
|
(3.8.2005 7:51:44)
Ne, svůj život si opravdu nemůžeme nalinkovat, ale ty bys ho svým rozhodnutím ponechat si postižené dítě nalinkovala i všem ve svém širokém okolí. Nepřipadá ti to taky jako sobectví??? Určitě namítneš, že sobecké je jít na potrat, že ? :-) Viděla jsi film Láska nebeská - jedna z jeho hlavních postav se po smrti svých rodičů stará o svého mentálně postiženého bratra a myslím, že je celkem hezky vyjádřeno, jak vypadá její osobní život. Nu, ale budiž, každá máme na věc vlastní názor.
|
| Markéta | •
|
(3.8.2005 8:25:50)
Jano, myslím, žes mě nepochopila. Moje rodina byla tak vychovaná, že si navzájem pomáháme ve zlých časech obzvlášť. Chápu, že v jiných rodinách je to jinak a je v nich braný jako sobectví, žádat o pomoc v případě nouze jednotlivý členy rodiny, u nás ne.
Ale co dělat s případem, kdy testy v těhotenství potvrdí, že dítě bude zdravé, narodí se zdravé a stane se postiženým třeba díky úrazu až v průběhu života? Podle tvý teze by se mělo to dítě po úraze preventivně zlikvidovat, aby nedejbože v případě úmrtí matky neobtěžovalo příbuzný nebo neskončilo v ústavu. Nezdá se ti to divný?
|
| Jana, dva kluci (1999,2000) | •
|
(3.8.2005 8:47:21)
Drahá Markéto, o tomto případu já vůbec nehovořím, co já vím, diskuse byla rozpoutána na téma screening a jeho případné důsledky........
|
|
| Renca | •
|
(3.8.2005 15:02:42)
Marketo, chran si svoji rodinu jako oko v hlave - je to velka vzacnost. Take jsem vyrostla v uzasny rodine, kdyz pak prisly hubeny casy, meli jsme jeden druheho.
A co se tyka postizeneho ditete - je v urcitem smyslu slova obohacenim pro ty, kteri ho dokazou prijmout. Neni to jednoduche, ale co je v zivote jednoduchy? A mimochodem, jak muze nekdo vedet, ze to embryo nic neciti, kdyz ho v matcine tele likviduji? R.
|
| Daniela, 3leta dcera | •
|
(3.8.2005 16:13:30)
Tak to snad ne...to nemuzete myslet vazne. Jeste tady zacnete psat, ze embryo pred pipetou, ktera ho ma odsat, uhyba a krici a trhaji mu nozicky a rucicky...
TO SNAD OPRAVDU NE!!!!!
|
| Renca | •
|
(3.8.2005 16:37:16)
Danielo, ja to samozrejme nevim, jen vim, snad se nepletu, ze jiz v 5 tydnech ma embryo mozek, pater a nervovy system, prestoze je velike jen 2mm. Co teprve treba ten 12tydenní plod? R.
|
| Daniela, 3leta dcera | •
|
(3.8.2005 16:40:40)
Kdyby tomu bylo, jak rikate a embryo by behem tech prvnich 12 tydnu citilo bolest - myslite, ze by se delaly potraty??? Ze by vsichni lekari temer na celem svete tohle dovolili???
|
|
| L+2 | •
|
(3.8.2005 16:44:50)
Renco,
jestli ja si dobre pamatuji z biologie, ak embryo sice nervovy system ma, ale ten se teprve vyviji a z pocatku je velmi primitivni - takze je velka pravdepodobnost, ze takhle mlade embryo bolest jeste neciti (zizalu taky neboi, kdyz ji pretrhnete).
|
| Tara | •
|
(3.8.2005 16:51:52)
Jak poznas, ze zizalu neboli, kdyz ji pretrhnete? Jak se pozna, jestli embryo citi bolest?
Jo, asi tak: ani zizala, ani embryo nema mozkovou kuru, tak nema bolest cim citit. Zizala mozna ma nejaky jiny mechanismus, nebo spis ne. Embryo asi urcite nema, protoze ted to k nicemu nepotrebuje a potom bude mit tu mozkovou kuru, tak k cemu by mu byl nejaky prozatimni "vnimac bolesti".
Ono je vubec tezke, poznat co kdo citi. Jak ja vim, jestli te boli, kdyz te kopnu do nohy? Tvrdis, ze jo, ale myslis tim to same? Delas podobne xichty, jako bych delala ja, kdyby me to bolelo, ale citis totez?
Ne, nelituju chudinky embrya, ze je to boli. Lituju ztraceneho potencialu, pokud to bylo zdrave embryo.
|
|
| Renca | •
|
(3.8.2005 16:54:36)
Souhlasim, je velmi pravdepodobne, ze nic neciti, protoze nervovy system je jeste opravdu velmi jednoduchy, ale co kdyz...? No tahle diskuse sem asi nepatri. R.
|
|
| sylvie | •
|
(4.8.2005 7:58:02)
Jenom poznámka - byly doby (a ne zrovna příliš vzdálené), kdy se říkalo, že novorozenec necítí bolest. Nemá jak, nemá přeci ještě pořádně vyvinutou nervovou soustavu...
Tím netvrdím, že embryo bolest cítí... ale netvrdím ani, že ji necítí. Prostě jsou věci, které si můžeme myslet a můžeme na naše současné znalosti logicky zdůvodňovat... ale těžko říct, co se bude vědět za dalších pár let... ;o)
S.
|
| Sylvie | 
|
(4.8.2005 8:16:29)
Jinak tahle diskuze mi připomněla jeden článek, který jsem kdysi četla na slovenském Babetku: Prenatálna diskriminácia od MUDr. Trizuljakové.
S.
|
|
|
|
|
| Vendy, syn 2 roky | •
|
(5.8.2005 20:29:58)
Na vlastní oči jsem viděla video, natočené kamerou zavedenou spolu s kyretážním náčiním do dělohy ženy při umělém potratu v 7 týdnu. EMBRYO SKUTEČNĚ UHÝBALO!!! Možná to je jen reflexivní pohyb, možná ne, kdo to posoudí?
|
| Daniela, 3leta dcera | •
|
(5.8.2005 20:33:30)
Prave na to jsem narazela...to je - podle me - blbost, kterou mezi lidmi siri fanaticti odpurci potratu...nemyslim si, ze by takove video opravdu bylo realne...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Petra a 24 tt | •
|
(10.8.2005 10:16:06)
Jani,souhlasím s tebou,já osobně beru zodpovědnost na celý život a ne jen pokud budu žít,absolvovala jsem testy AFP a amniocentézu,ale vím určitě,že pokud by nedopadly dobře ani jeden,tak bych volila interupci,vím totiž určitě,že na to nemám starat se o postižené dítě,když nikdy nebude moci se mnou normálně komunikovat,nebudu s ním moci jezdit na kole apod. je toho více,proč bych nechtěla takové dítě,něco jiného je,když se narodí a potom se něco stane,to už je život nebo osud?Nevím,ale takové dítě bych pryč nedala,i když by ně trápilo,co bude dál....To je můj názor,ale každá z nás je jiná....Nehledě na to,že maminky s postiženými dětmi často zůstávájí samy,protože partner nesnese ten pohled a neustálou starost,osobně neznám žádnou,se kterou potom manžel nebo partner zůstal anebo dokonce vozil postižené dítě,takže starost o peníze ,příspěvky,kde sehnat školku či školu nebo já už nevím co....Takže je toho více,vždycky to bude na matce....
|
|
|
|
|
|
| Haluška | 
|
(2.8.2005 19:26:25)
Z tohoto příspěvku mám dojem, že snad lze dítě zachránit tím, že podstoupíme tisíc vyšetření... To je přece nesmysl. Buď zjistím, že je dítě pravděpodobně postižené a rozhodnu se, že chci aby žilo, nebo se rozhodnu jeho život ukončit.
Jedna kamarádka je zrovna v nemocnici s postiženou holčičkou - syndrom kaudální regrese. Neví, jestli holčička bude někdy chodit, ale má ji moc ráda. Lékaři na to během těhotenství nepřišli. A jak je ráda, že nepřišli a že byla celou dobu v pohodě.
On ten stres totiž může taky napomoci tomu, aby se miminko nevyvíjelo tak, jak má. Takže kdyby se strachovala o to, zda bude její dítě v pořádku, mohlo by to být nakonec ještě horší, než to je.¨
Sama jsem velice vděčná za dvě zdravé děti a nevím, jak bych se srovnávala s nějakým postižením, nikdy jsem to nezažila. Vím ale to, že život dítěte za to stojí, ať je zdravé, nebo není.
I děti s Downovým syndromem mohou prožít bohatý život. I děti na vozíčku mohou prožít bohatý život. Že to bude pro mě nepohodlné a že budeme muset překonat spoustu překážek, to přece není důvod, abych své dítě nechala zabít.
|
| Lorina | •
|
(2.8.2005 19:34:54)
Já se s nikým nechci dohadovat. Vy jste jen kamarádka, vy to dítě nevychováváte.Je jasné, že pokud se mi postižené dítě narodí, tak ho budu milovat stejně jako zdravé dítě, ale budu-li moci se rozhodnout dříve,rozhodnu se.Zeptejte se své kamarádky, kolik depresí už měla a má...O tom píšu...
|
| Haluška |
|
(2.8.2005 19:45:51)
Milá Lorino,
o své kamarádce vím docela dobře, jak se cítí a co prožívá. Soucítím s ní a snažím se jí pomoci, jak nejlépe umím.
A také si jí velmi vážím. K tomu mě taky napadá, jak se náš vztah od té doby, co se jí holčička narodila, posunul k daleko hlubšímu a kvalitnějšímu přátelství. I to je pro mě určitou motivací, nebo možná spíš povzbuzením k tomu, abych to, pokud se něco takového stane i mně, nevzdávala.
Btw plánujeme ještě aspoň jedno dítě a nejsem nejmladší, takže to není zcela od věci. Samozřejmě bych si přála další dítě stejně zdravé jako ty dvě, co už máme, ale nic není samozřejmost a spíš se chci na případné těžkosti dívat jako na šanci - a totéž chci pro svoje děti, ať zdravé či nemocné.
Nakonec kdo ví, zda těm mým dětem zdraví vydrží a jak dlouho. Stačí opravdu málo. Měla bych se jich snad zříct jen proto, že by se to mohlo zvrátit?
|
| kj. | •
|
(9.8.2005 8:40:07)
ZDE
....počtěte si, poklikejte, podívejte se a popřemýšlejte.
|
| kj. | •
|
(9.8.2005 8:50:45)
A ZDE
....počtěte si, poklikejte, podívejte se a popřemýšlejte.
|
|
| Danula83 | 
|
(4.1.2006 21:14:26)
Tak teda ty fotky jsem ani nedoprohlídla,asi bych v noci nespala...Jsem v 16tt a včera mi dělali odběr krve kvůli AFP,za týden budou výsledky a pak se uvidí.Snad bude vše ok,ale strach tu je.Modlím se,aby to dopadlo dobře,ale přesto musím přemýšlet i o té horší variantě.Kdyby mi (nedej Bože) řekli,že dítě bude postižené,asi bych na potrat šla.Asi jsem holt sobec.Někdo na to má dost sil,odvahy,trpělivosti a prostě všeho,ale pro mě představa,že bych se do konce života bála,jestli mé dítě nakonec zemře nebo ne,to mě neláká.Proto neodsuzuji lidi,kteří se pro ukončení těhotenství rozhodnout...
Všem ale přeji jen zdravá miminka - i sobě:)
|
| Dáša | •
|
(5.1.2006 20:06:22)
Ahoj,souhlasím s tebou,naštěstí testy na genetické vady mám už za sebou a jsou ok,tak to řešít nemusím,ale také bych šla na potrat kdyby bylo postižené sice s těžkým srdcem,ale pak ten život by byl horší,nejsem sobec,tak né kvůli svému pohodlí,ale nechtěla bych se dožít toho aby mi moje dítě pak vyčítalo,proč se muselo narodit.znám totiž takou holčinu,která z toho má trauma,proč žije,když by nemusela.tak ti přeju hodně štěstí at je vše v pořádku.pa
|
| Jana | •
|
(5.1.2006 20:10:00)
Dášo Dášo, máš bujnou fantazii, i postižení jsou na světě rádi. Naopak hodně jinak zdravých trpívá depresema a mají stavy, kdy se jim nechce žít, ale deprese se dá léčit. Tyhlety řeči "znám jednu postiženou co nechce žít" jsou nejlepší, já znám mnoho dalších s postižením , co žijou rády.
Rozhodovat za toho druhého je to nejhorší, věř tomu.
|
| Mimi, 2 holčičky | 
|
(5.1.2006 20:58:19)
Klidně přiznám, že já bych to nezvládla - z jednoho důvodu a to je pud sebezáchovy. Nejsem matka Tereza. Znamenalo by to mj. i odejít z mého povolání a být na 100% k dispozici a to po dobu několika let, než by bylo možné dítě umístit (alespoň částečně) do ústavu.
Málokdo ale o tom může hovořit, když to sám neprožil, nemohu s jistotou říci, co by se mnou udělalo těhotenství - zda už bych byla natolik zamilovaná do toho prcka a podstoupeni potratu by bylo pro mne už nepřijatelné.
Pokud by postižení bylo těžko sloučitelné se životem a dítě by trpělo na potrat bych šla- Pokud by šlo jen o Dawnuv syndrom pravděpodobně bych váhala a zjišťovala bych možnost umístění dítěte do ústavu - pokud by se narodilo..., a další možnosti. To souvisí i s finanční stránkou a mohu říct, že nemohu očekávat podporu od rodiny ani z jedné strany, byli bychom (jsme)na vše s manželem sami -myslím pomoc faktickou a morální (o financích ani nemluvím)
|
|
| Dáša | •
|
(8.1.2006 18:06:47)
Milá Jano,píšeš tu o mě a mé fantazii,ale přitom mě vůbec neznáš a nevíš co jsem prožila a zažila,tak mě nekritizuj za můj názor.každý jsme jiný a každý máme jiný pohled na svět.píšeš,že nemáš ráda lidi co rozhodujou o životě jiných.ono je to hezké si nechat postižené dítě a milovat ho,to bych možná taky vzládla,ale pokud takovou věc musíš rozhodnout,tak musíš myslet na daleko víc věcí než jen na to malé a na sebe,protože taková věc nezasáhne pouze tebe.a taky záleží jak hodně to dítě je postižené,nesnesla bych,abych měla dítě o kterém bych věděla že je to pouze otázka času kdy to mimčo stejně umře.to je pak větší rána než jít na ten potrat.-i když ten není taky lehký.víš mluvila jsem o sobě-já zase nemám ráda ty lidi co kritizují druhé za něco,když je vlastně neznají a neznají ani jejich příběh-proč událi to co událi.
|
|
| Dáša | •
|
(8.1.2006 18:16:05)
A ještě něco,nevím jaké máš vzdělání,já taky nejsem psycholog,ale vím že žádný "zdraví"člověk netrpí depresivními stavy-to jsou už dost nemocní lidé a dá se to léčit(pouze odborně) pouze hodně pomalu a jen do určité fáze,pak už je ta psychika tak špatná,že leckdy to vyléčit uplně nejde.zdraví lidé mají pouze lidově řečeno depky,ale to souvisí pouze s jejich momentálním rozpoložením,které jsou různě silné a podle toho bud sami odezní nebo si ty lidé dokaží pomoci sami.
|
| VickyP & Tadeáš & Mikuláš | 
|
(8.1.2006 20:17:08)
NEMOHU NEREAGOVAT!!!
Já bych šla na potrat určitě, pokud bych se dozvěděla, že nečekám zdravém mimi.
A je to jen věc té dotyčné a nikdo nemá právo do toho druhému "kecat"...
To je můj subjektivní názor.
A také další věc, nevím, zda si umíte představit tu skutečnost, mít postižené dítě doma?
To znamená nechodit do práce (už nikdy) a věnovat se mu na plný úvazek 24 hodin denně.
Takže je to i malinko luxus si toto dovolit. A stát vám dá úplné kulový, pár šlupek, ale to je spíše fraška!
Takže ho mít doma, k tomu bohatého manžela a starat se... a obětovat tomu celý život. Ono to tak jednoduché opravdu není. Takže odsuzovat někoho, že si dovolí o svém dítěti rozhodnout, mě připadá absurdní!!!
Je to každého věc!!! Šílené chování je žen, co porodí dítě, vyřídí si porodné a pak mimi šoupnou do kojeňáku. A to v lepším případě :-(((
Ale to, že se někdo rozhodnme pro potrat, jelikož mu vyjdou všechny testy špatně, mě přijde absolutně ok!
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) | 
|
(9.1.2006 1:53:06)
Při prvním těhotenství jsem si to taky myslela, že budu sobec a zodpovědně půjdu na potrat a pak si vyrobím jiné zdravé mimi.
Poté, co jsem odnosila a porodila Anetku vím, že to vůbec ale vůbec není tak jednoduché. To mimi člověk vidí hýbat se, žít a dýchat a že mu tluče srdíčko na UTZ už někdy v tom 13 týdnu. Už to není nic abstraktního, ale můj vlastní potomek. Od cca 18 týdne ho už i fyzicky cítím. A téměř další měsíc s ním vpodstatě přes tyto pohyby už maminka komunikuje, vnímá ho, strachuje se, dkyž pohyby necítí, jeslti je všechno OK- ten človíček už tam prostě nějak reálně funguje. A pak bych se měla rozhodnout, jestli ho vlastně zabiju? Pro mne subjektivně v tomto případě už není rozdíl, jeslti ho jen cítím, jak se mi hýbe v břiše, k tomu, aby vznikl citový vztah mezi mnou a dítětem nepotřebuji ten fakt, že ho na porodním sále uvidím na vlastní oči a budu se ho moct dotknout. Někdo tady před nějakou dobou napsal, že když to dítě stiskne v náruči a uvidí ho, tak už by to rozhodnutí "ano, teď ho vezměte a zabijte ho, stejně bude postižené" nedokázal udělat. Pro mne subjektivně je teď momentálně celé moje tělo, moje břicho a děloha jedna velká náruč, která chrání a opatruje moje dítě, cítím ho přes pohyby a budu mít možnost ještě 2x ho uvidět na vlastní oči na UTZ. Bylo by to strašné, kdybych se dozvěděla, že budu mít postižené dítě, hrozně bych brečela, obviňovala se, já nevím co, ale už bych prostě nedokázala udělat to rozhodnutí "ano, teď ho vezměte a zabijte, stejně by bylo postižené" Prostě to nedokážu. I za tu cenu, kterou by to mělo. Je to jako bych rozhodovala o tom, jestli by mi měl nekdo zabít Anetku. Když si vzpomenu na to, jak mi rostla v břiše a jaká důvěrná blízkost to byla a na svojilásku, kteoru jsem k ní měla, i když ještě nebyla na světě- těžko se to vysvětluje.
Neodsuzuju maminky, které se rozhodnou pro potrat z těchto zdravotních důvodů. Vždycky to budou mít v sobě, že ony to byly, kdo rozhodl o bytí nebo nebytí vlastního živého dítěte a to v žádném případě není lehké. Pro mne by to bylo jedno z nejhroznějších a nejtěžších rozhodnutí v životě a nepřeju si to nikdy zažít.
Odsuzuju jen ty mámy, pro které je potrat formou antikoncepce a vůbec si toho, že mohly někdy otěhotnět, neváží. Co by za to jiné mámy daly.
|
| Lukyska | 
|
(9.1.2006 10:29:11)
Jeste k potratum trochu. Ja uz jsem to myslim nekam psala, ale pripada mi to zasadni. Ta zena, ktera se rozhoduje o potratu se preci nerozhoduje o sobe. To az jaksi v druhe vlne, ona preci rozhoduje o nekom jinem, ona rozhoduje, jestli nekdo bude ci nebude zit. Ne, ci bude zit ona, ale nekdo jiny...sice jeji dite, ale jina osoba.Ona rozhoduje, jestli nekoho jineho zabiji, ci nekdo jiny dostane sanci zit.Samozrejme se ji to tyka, ale hlavne se to tyka toho ditete a nikdy nikdo nezjisti, co by reklo to dite, kdyby melo moznost se vyjadrit. At si kazdy dela co chce, ale s vedomim, ze to neni on sam, koho se to jeho rozhodnuti tyka a rict, ze te zene do toho nema nikdo co mluvit, a co otec ditete...
|
| Mimi, 2 holčičky |
|
(9.1.2006 13:28:01)
Až se sama dostanete do situace, kdy budete volit - pak můžete mluvit o zabíjení! Takže prrr!
Vždy záleží na konkrétní situaci a to, jak se vypořádáte se svým problémem je jen Vaše věc. Myslím, že u nás (v ČR) naštěstí zvítězila zlatá střední cesta, která nedovoluje potraty ve vysokém stupni těhotenství. jestliže plod nedokáže přežít mimo tělo matky a to ani za pomoci lékařů, zdá se mi tato cesta přijatelná.
Na potrat bych s nějvětší pravděpodobností šla - z důvodů už níže napsaných. Ještě bych připojila to, že máte-li už dítě (děti) doma, byly by to také ony, které by byly ochuzeny o Vaši péči. Pokud by byl manžel schopen mě i děti zajistit, je o starost méně. V naší rodině to není jisté a navíc bych musela počítat s tím, že moji rodiče i tchánovci by toto dítě nikdy nepřijali a styděli by se za něj i za nás! I tak byste šli proti zdi? Navzdory všemu? Jenže to nikdy nemůžete vědět dopředu...
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(9.1.2006 19:25:14)
"jestliže plod nedokáže přežít mimo tělo matky a to ani za pomoci lékařů, zdá se mi tato cesta přijatelná. "
- jenže to třeba Downův syndrom není, to dítko přece bude schopné žít
Já v současné době jsem v situaci, kdy mám rozhodnout, jestli půjdu nebo nepůjdu na odběr plodové vody. Proto nad tím tak přemýšlím a proto jsem sem napsala svůj názor, protože jsem dospěla k závěru, že i kdyby něco, kdyby všechna vyšetření byla pozitivní, tak tu injekci tomu dítěti dát nenechám, protože bych se nikdy nezbavila myšlenky "co by kdyby" - pořád je to jen pravděpodobnost. Pořád to nemusí být tak strašlivé a rozsáhlé, jak doktoři prorokují. A takto narozených dětí, které se podle lékařů narodit neměly, taky znám dost.
Co obnáší péče o postiženého člověka si docela dobře umím představit, od 97 roku mám babičku na vozíku a docela často jsem byla v kontkatu s nějakým způsobem hendikepovanými lidmi. Za svobodna jsem dělala charitu pro ústav pro těžce mentálně postižené děti na Slovensku.
Nesouhlasím s tím, že je to vždycky bezvýhradně negativní věc, mít doma mentálně nebo zdravotně postiženého člena. Je jasné, že se zásadním způsobem změní standartní chod rodiny, v některých ohledech to bude třeba náročnější; člověk si nebude moci dopřát standartní konzumní vymoženosti, je nutné bojovat s úřady a s penězi a je to fyzicky a psychicky náročné. Na druhou stranu s kým jsem mluvila, tak říká, že teď vidí svět jinak, má jiné hodnoty a že ho jeho dítě zvláštním způsobem obohatilo a že toho nelituje.
Že se za mne budou příbuzní stydět je jejich věc, ne moje, moje hodnoty se odvíjejí od toho, co já mám uvnitř sebe a ne podle toho, co ode mne okolí vyžaduje, abych byla "v normě", nevyčnívala a byla společensky akceptovatelná. Pokud by dokázali takto radikálně odmítnout postižené dítě, zajímalo by mne, jak by se zachovali v případě onemocnění některého z členů rodiny. Stačí obyčejná mozková mrtvice a všechno se změní. A ukáže se, co má člověk okolo sebe za lidi.
Je to moje soukromé stanovisko, ke kterému jsem sepsala své vlastní subjektivní důvody, a velice dlouho jsem hodně vážila všechna moje soukromá pro a proti. Nikomu nenařizuju, aby se mnou souhlasil, neodsuzuju nikoho, kdo se rozhodne jinak a nevyhrožuju mu svědomím a etikou a ničím.
To, že každé těhotenství v ženě zůstane zapamatované a že jsem to zmínila je fakt, který s potratem zdravotně indikovaným nesouvisí- každá máma si bude pamatovat všechny své děti, ať jsou živé nebo mrtvé, narozené nebo nenarozené.
|
| nicol-H | 
|
(10.1.2006 11:17:47)
mila Ivo,jenze kdyz nekdo dostane mozkovou mrtvici,nevi to dopredu,jisteze bych se o nej starala a neopustila ho,(otec,manzel..),ale kdyz mam na vyber jestli si obratim zivot naruby kvuli peci o nekoho,kdo bude vicemene jen prezivat a nikdy jeho zivot nebude plnohodnotny,tak se rozhodnu toto trapeni ukoncit jeste pred zacatkem,budu se s tim snazit vyrovnat a casem si poridit dalsi dite-normalni..
na zacpu funguje detska presnidavka sunarek-svestkovy
|
| 10.5Libik12 | 
|
(10.1.2006 21:53:58)
Ahoj Nicol, a co je plnohodnotný život? Myslíš tím psát na Rodinu?
|
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(11.1.2006 3:14:14)
Kdyz se rozhodnu si poridit dite, tak taky nevim nic dopredu. Jestli bude jedno, dve, tri, jestli to bude kluk, holka, jestli bude zdrave nebo vecne nemocne, nebo jeslti bude dokonce postizene.
Mam pocit, ze ten nazorovy rozdil je mezi nami zasadni v tom, ze ja pote, co jsem porodila sve prvni dite jsem dospela k nazoru, ze tim porodem to NEZACINA, ono to miminko uz tam bylo a zilo davno predtim a vpodstate jen vykouklo ven odnekud, kde bylo schovane, protoze bylo malinke a bylo mu tam bezpecneji. Ty vychazis z predpokladu, ze dokud to neni na svete, tak se to nepocita a proto se pravdepodobne nikdy neshodnem.
Rozhodnes se ukoncit toto trapeni jeste pred zacatkem ceho? Tvych starosti a zvysenych naroku na tvuj zivotni standart. Protoze zacatek zivota nastal v momente, kdy spermie oplodnila vajicko. Pripadne v okamziku, kdy mu zacalo tlouct srdicko.
Jesteze nejsme v Indii nebo v Cine. Pravdepodobne bychom tuto debatu nevedly, protoze tam system vad, ktere jsou duvodem pro odstraneni ditete jeste vylepsili a s velkou pravdepodobnosti bychom vubec nebyly na svete, i kdyz mame spravny pocet nozicek a rucicek a v hlavě vsechno v poradku.
|
| VickyP & Tadeáš & Mikuláš |
|
(11.1.2006 11:19:55)
Ivo, kazdy ma pravo na SVUJ nazor a zorhodovat o svem diteti. Tzn., ty rozhoduj jak chces o svych detech a ostatni at si delaji co chteji!!! Je to jejich pravo!!! To dite je jejich, ne VASE!
Nastesti nezijeme za bolsevika, kdy byl problem si udelat beznou miniinterupci a jakesi zakysle babizny v komisi rozhodovaly o tom, zda si 15ti leta holka dite musi nechat ci ne...
A papez ten to mel take zmakle, coz? Dite nemel ani jedno, ale zato v tom mel jasno, zakazat potraty a nazdar!!!
Takze vedel o chodu rodiny, manzelstvi, detech uplny kulovy!!! No comment!
A pokud nekdo chce obetovat svuj zivot postiz. diteti, tak ho obetuje,nic mu nebrani!!! Ale kde bere tu drzost do toho kecat ostatnim.
|
| TerezieK | 
|
(11.1.2006 12:07:06)
Holky tak tu čtu Vase příspěvky ohledně potratů. Já proti potratům nejsem, o mimčo se zatím marně snažíme rok a pořád nic, ale čím víc o mimi přemýšlím tím víc si uvědomuji, že nevím co bych dělala, kdyby se mi mělo narodit postižené děcko tj. downuv syndrom atd. tj. onemocneni slučitelné se životem a na druhou stranu představa, že mám rozhodovat o tom, zda dítě, které jsme si vyrobili má právo žít. Není pravda, že tyhle děti jsou v životě neštastné, moje sestra pracovala mezi takovými lidmi a jsou stejně štastné jako my. co se týče papeže taky nesouhlasím s některými kroky co dělá, ale úkol papeže je chránit ty slabé. A tím slabým není ta matka, ale právě to nenarozené miminko. Ale jak říkám každý máme právo na svůj názor a za svůj život i za život dětí zodpovídáme sami a každý si nese svoje svědomí do konce života.
|
|
|
| nicol-H |
|
(11.1.2006 13:03:24)
:-) ne,myslim tim tesit se z toho ze dite ma kamarady,ze se osamostatnuje,sveri se s prvni laskou,bezny malery, pak jednou se zamiluje,vezmou se,budou mit deti,budu babicka....tohle mi mentalni dite nikdy dat nemuze a vyzadovalo by moji peci neustale..nemohla bych s nim jit do kina,nemohlo by chodit do normalni skoly...
|
| nicol-H |
|
(11.1.2006 13:24:11)
-ted se zas nekdo do mne pusti...-nemohlo by mi dat vnouce,jasneze si neporizuju dite jako nejakou panenku ktera ma plnit moje ocekavani.ale vyrostla jsem v nejake rodine a prozila dosavadni zivot "normalne",to same chci dat svemu diteti,ale to nejde za predpokladu,ze to dite nema dispozice to prijimat...V Indii jsou posuci!to uz rovnou muzes tematicky najet na Al kaidu,ktery neni svatej zadnej zivot,jen ten jejich posranej Allah!
|
| 10.5Libik12 |
|
(11.1.2006 15:47:09)
Ale Niky, vždyť ty píšeš o svém plnohodnotném životě, nikoliv o plnohodnotném životě toho dítěte.A ten jsi dávala jako předpoklad porození v původním příspěvku.
|
| VickyP & Tadeáš & Mikuláš |
|
(11.1.2006 17:24:23)
Ale asi jsi zapomela, ze plnohodnotny zivot tvuj je velmi uzce spojen s plnohodnotnym zivotem ditete, tzn., ze pokud ty neuneses to, ze tve dite je postizene, budes zkratka psychicky v xxxxxx, a pak se to logicky odrazi na ostatnim. Muj nazor je ten, ze pokud neni matka ok, nemuze byt ok, ani dite, to spolu hooodne souvisi!
A Nicol by to neunesla se starat o post. dite, pokud by to vedela teda samozrejme dopredu a mohla by tomu "zabranit"... ja bych to neunesla take, nebo ja bych zkratka post. dite nechtela, ani muj muz, ale ty by jsi se s tim vyrovnala. Tak se smir s tim, ze kazdy neni jako ty, dokonaly! Kazdy je jiny!!!
A je x matek, ktere pres vsechny posit. testy si dite nechaji a pocitaji s vrozenou vadou. Je to jejich zivot a jejich vec, ale nekdo to ma zkratka jinak, co je na tom divneho???
|
|
| nicol-H |
|
(11.1.2006 17:51:18)
souhlasim s Viky!
a jinak-plnohodnotny znamena ze neni omezovano provozovat stejne veci jako jini.-v tom jsou uzasni treba paralympionyste,ale ti maji "jen" telesne postizeni,s tim se da zit,ale mentalni dite taky nemuze do kina,do normalni skoly,na diskoteku, samo na koupaliste,jezdit autem,jit do restaurace,nakupovat-samo.jit ven s kamarady...-to fakt neni zivot! -podle mne.kdyz ma nekdo nervy a zaludek pecovat o takove dite,prosim,je to obdivuhodne,ale ja jak nekdo napsal (mozna na jine diskusi)-vsechno pro dite na ukor sebe je opici laska.chci byt pro dite "partnerem" a oporou,ne sluhou bez nehoz si ani neutre zadek a pokrok nikdy zadnej..ja osobne na tohle nemam a nema to nic spolecneho se svedomim,jen se sebezachovou.to neni sobeckost jako takova,to je zdravy rozum a neprecenovani svych schopnosti..i v prirode je to tak zarizeno-kdo je slaby,je sezran...bohuzel.a oproti tomu je lidska spolecnost o dost lepsi,jelikoz nabizi vysvobozeni pred takovym zivotem,nebo aspon ustavy,v nichz je o takove jedince profesionalne postarano..
uz davno jsem pochopila,ze at udelam co udelam,svet nespasim,takze si zivot uzivam jak to jde a zjednodusuju si ho jak to jde!a jestli to nekomu pripada sobecke,ja se kvuli nemu na hlavu nepostavim!
|
|
| nicol-H |
|
(11.1.2006 17:52:27)
souhlasim s Viky!
a jinak-plnohodnotny znamena ze neni omezovano provozovat stejne veci jako jini.-v tom jsou uzasni treba paralympionyste,ale ti maji "jen" telesne postizeni,s tim se da zit,ale mentalni dite taky nemuze do kina,do normalni skoly,na diskoteku, samo na koupaliste,jezdit autem,jit do restaurace,nakupovat-samo.jit ven s kamarady...-to fakt neni zivot! -podle mne.kdyz ma nekdo nervy a zaludek pecovat o takove dite,prosim,je to obdivuhodne,ale ja jak nekdo napsal (mozna na jine diskusi)-vsechno pro dite na ukor sebe je opici laska.chci byt pro dite "partnerem" a oporou,ne sluhou bez nehoz si ani neutre zadek a pokrok nikdy zadnej..ja osobne na tohle nemam a nema to nic spolecneho se svedomim,jen se sebezachovou.to neni sobeckost jako takova,to je zdravy rozum a neprecenovani svych schopnosti..i v prirode je to tak zarizeno-kdo je slaby,je sezran...bohuzel.a oproti tomu je lidska spolecnost o dost lepsi,jelikoz nabizi vysvobozeni pred takovym zivotem,nebo aspon ustavy,v nichz je o takove jedince profesionalne postarano..
uz davno jsem pochopila,ze at udelam co udelam,svet nespasim,takze si zivot uzivam jak to jde a zjednodusuju si ho jak to jde!a jestli to nekomu pripada sobecke,ja se kvuli nemu na hlavu nepostavim!
|
| to nicol | •
|
(11.1.2006 18:00:30)
Nicol, když se tvému dítěti během života něco stane, třeba zůstane po úraze na vozíčku, taky si zjednodušíš život a v rámci "chci si v životě užívat co to jde" ho necháš zabít?
Asi těžko, že jo.
Co je vyspělého na společnosti nebo lidech co zabíjejí své postižené ?
Nic proti nikomu ale argumentovat vyspělostí ?
Spíše je to pohodlnost, sobectví . Jenže tu je blbý si přiznat sám před sebou tak radši budu mluvit o vyspělosti.
I postižení jsou lidi. O nic horší nebo méněcenní od zdravejch.
|
| nicol-H |
|
(11.1.2006 18:08:38)
kdybysis precetla prispevky zpatky,zjistila bys,ze k tomu uz jsem se vyjadrila.
kdyz se nekomu stane uraz,nebo dostane mrtvici nebo ochrne,neda se s tim nic delat,jen se o toho cloveka starat a ja bych to pro sve blizke bez vahani udelala.-ale to je nahoda a nikdo ji nemuze ovlivnit.jenze kdybych se dozvedela ze cekam postizene dite,muzu tomu zabranit nez zacne vnimat a zit,takze bych nevahala ani minutu.tak jo,je v tom sobectvi,ale zdravy sobectvi.jestli si chce nekdo hrat na matku terezu,tak prosim,ale necpete to tem,co maji odlisny nazor...to je porad vsude kecu o toleranci,ale skutek utek..
|
| 10.5Libik12 |
|
(11.1.2006 23:07:32)
Ať si dělá co chce Nikol a kdokoliv, já nejsem odpůrce potratů za každou cenu. Pokládám za férové, když matka zkrátka řekne, nechci dítě s downwem a hotovo. Proč to okecávat úvahami, jestli postižený downovým syndromem má plnohodnotný život? To nikdo říct nemůže a je to alibismus.
Nicolku jsem chtěla přátelsky poškádlit, nic víc nic míň. Já v žádným případě netvrdím, že bych se při zjištění takové vady chovala podle nějakého mustru.
Nicméně Vicky, už jsi zaútočila na papeže, na chlapy a zcela bezdůvodně na mě. Řekla bych k tomu jen to, že každý má právo jak ty říkáš "do toho kecat", tímto obecným "kecáním" se vytváří nějaký kompromisní společenský úzus dané kulturní skupiny. Kdybychom nebraly v potaz, jaký je obecný názor na etické otázky, možná bychom se časem sežrali. Jestliže se budou potrácet zdravá embrya v 6tt a postižené plody v 24tt stejně běžně jako se například trhají nosní mandle a nikdo se k tomu nevyjádří, tak co nás, ty moc chytrá Vicky, asi tak čeká příště?
|
| VickyP & Tadeáš & Mikuláš |
|
(11.1.2006 23:31:45)
Ja nemám patent na rozum, ani to netvrdím! Na chlapi jsem nezautocila... nevím, kde jsi toto četla?
Jen jsem podotkla, ze ja i muj muz bychom nechteli postizene dite! Jako, že nerozhoduji jen sama za své dítě...
A s papezem se opravdu neztotoznuji :o( to máš pravdu, ty snad ano? A s bolseviky teda take ne :-D A to nejsou jen chlapi, i kdyz nektere damy tak vypadaji :-)))
Co nechápeš na tom, že má právo se žena rozhodnout v jistém stadiu těhotenství pro potrat?
A to pokud ji vyjdou špatně veškeré testy?! Ono ti to doporučí i tvůj gynekolog. Nebo také ne, ale to je víceméně jedno, ne? Je to na tobě a basta! A kde bychom byly, kdyby nam nekdo diktoval, co mame nebo nemame delat?
A pokud ty bys byla ochotna vychovavat postizene dite, klobouk dolu! A to myslim uplne vazne!
Ja i Nicol na to mame jiny nazor. Ale mame na nej pravo!
|
| VickyP & Tadeáš & Mikuláš |
|
(11.1.2006 23:35:49)
Jo a pokud jde miniinterupce, pokud ceka dite 15ti leta holka, je teda podle tebe asi lepsi, kdyz si to necha a posleze ho mrskne do babyboxu???
Ja bych na miniinterupci nesla a to proto, ze mi uz davno neni 15nact... ale neodsuzuju za to nikoho!
Nez aby se rodily nechtene deti je snad tohle lepsi varianta, ne? Podle tebe asi ne, no... ok, je to tvuj nazor!
|
| 10.5Libik12 |
|
(12.1.2006 0:03:41)
Reagovala jsem(zbytečně) na Nikol úvahu o plnohodnotném životě a posléze na tvou větu(dvojnásobně zbytečně), že kde berou matky, co si nechají postižené dítě tu drzost do toho kecat jiným.
Naznačila jsem, že není definice plnohodnotného života a řekla jsem, že diskuse o UPT pokládám za užitečné, neboť je to věc sporná a neměla by být běžná.
Také jsem řekla, že nejsem odpůrce potratů za každou cenu.
Poslední věc, kterou řeknu - tohle je diskuse o porodech a těhotenství, takže dobrou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka, Lucie 8 a Dája 6 a??? | •
|
(12.3.2006 19:01:24)
Je to šest let, před vánocemi( nejkrásnějšími svátky v roce)mi můj gynekolog sdělil, že prcek bude postižený Downovým syndromem. Absolvovali jsme genetické vyšetření i odběr plodové vody, probrečeli celé svátky a 7. ledna(mimochodem na Lucinčiny narozeniny) nám řekli že to bude kluk a zdravý!!! V životě už nikdy jsem tak nehodnotila situaci jako tehdy o Vánocích. Ani na minutu jsme nepochybovali o tom, že je naše a že bychom to museli zvládnout.Byl a je náš... A rozbité koleno od té doby nemá žádnou váhu. To mi můžete věřit. Hanka odněkud z Beskyd
|
|
|
|
|
|
|
| Denisa | •
|
(2.8.2005 20:05:26)
Musim naprosto souhlasit s Lorinou. Kdo nezazil at nesoudi. Jsou postizeni kteri svuj zivot mohou prozit relativne v pohode, ovsem nikdy zcela v pohode, ale jsou i taci co trpi hur nez zvirata, z nemocnice se nehnou a jdou z operace na operaci. Je jiste spravne bojovat za kazde nenarozene dite, ale v pripade tezkeho poskozeni nerikejte, ze to nic neudela s psychikou rodicu, vztahy v rodine a to je porad nic proti tomu co bude muset vytrpet to dite.
At to zni divne, tak ti hodni lide kteri jsou tak obetavi, ze chteji zachranit a pak se starat o tezce postizene dite, jsou na druhou stranu sobci, protoze svoji laskou preci nezmirni utrpeni ditete.
|
| Laura | •
|
(2.8.2005 20:28:12)
Mám postiženého 4-letého chlapečka. Jeho nejspíše geneticky dané onemocnění propuklo poměrně nedávno, nyní je částečně ochrnutý a trpí epilepsií. Přes hrůzu, kterou si letos na jaře prožil (a my všichni pochopitelně s ním) věřím a doufám, že Bůh ví, proč tomu tak je.
Ani kdyby mi lékaři před 4 lety předpověděli takovou hrůzostrašnou budoucnost, nešla bych na potrat.
Syn si z nemocnice nyní kupodivu nic nepamatuje, teď ho nic nebolí, nepříjemnou rehabilitaci a hnusné léky si den co den zdůvodňujeme, troufám si tvrdit, že je to veselé, šťastné a milované dítě. A že má handicap? NO A CO?
A my to zvládneme.
|
| Petra | •
|
(15.8.2005 14:42:09)
Mila Lauro, drzim palce!!!!!
|
|
| petula k. | 
|
(20.8.2005 1:47:15)
KONEC DOBRÝ,VŠECHNO DOBRÉ. KAMARÁDKA TAKÉ MĚLA SYNA,ALE POSTIŽENÍ BYLO HORŠÍ,NEVÍM PŘESNĚ NÁZEV,S KAŽDÝM DALŠÍM EPILEPT.ZÁCHVATEM SE TO HORŠILO.NIKDY NEPROMLUVIL,NIKDY SE NEPOSADIL,MOZEK ODUMÍRAL,PÁR DNÍ NA JIPCE-STRACH ŽE UMŘE-PÁR DNÍ ZLEPŠENÍ-RADOST,ALE OBAVY Z DALŠÍHO ZÁCHVATU A TAK SE TO STŘÍDALO. ZEMŘEL V NECELÝCH 2 LETECH A HNUSNĚ ŘEČENO-ULEVILO SE JIM. ULEVILO SE JIM,ŽE SE UŽ NETRÁPÍ,ŽE SE MU TĚLÍČKO NEZMÍTÁ V DALŠÍCH KŘEČÍCH,ŽE NEBUDOU STÁLE ZNOVU A ZNOVU PROŽÍVAT STRACH,ŽE ZEMŘE... KDYBY TOHLE VĚDĚLA V TĚHOTENSTVÍ,NEDOPUSTILA BY ,ABY SE JEJÍ MILOVANÉ DÍTĚ TAK TRÁPILO. JE POSTIŽENÍ A POSTIŽENÍ. VOZÍČKÁŘE? ANO!!!! O NĚCO OCHUZEN,O NĚCO SILNĚJŠÍ,PROŽIJE TAKOVÝ ŽIVOT PRO JAKÝÁ HO VYCHOVÁME. AUTISTA? NIC JE NEBOLÍ,JEN MAJÍ SVŮJ SVĚT A MY MU NEROZUMÍME. NÁŠ PROBLÉM. DOWNŮV SYNDRO.ANO. TO BOLÍ JEN RODIČE NA DUŠI.DÍTĚ JE PRÝ ŠŤASTNÉ. POSTIŽENÍ,KTERÉ BOLÍ A NEUSTÁLE OHROŽUJE ŽIVOT? JÁ BYCH VOLILA POTRAT. ALE KAŽDÁ JSME JINÁ.A TO JE VĚTŠINOU DOBŘE.
|
|
|
|
| máma zdravé holčičky | •
|
(2.8.2005 20:19:14)
Před 6 lety se mi narodila krásná zdravá holčičika,mojí sousedce o den dříve napohled velmi krásná holčička s několika vrozenými vadami.Nevím, jestli tyto vrozené vady nebyly na ultrazvuku odhaleny už v těhotenství nebo matka odmítla potrat / je silně věřící/.od narození postižené Martiny začala prožívat sousedovic celá rodina velikou tragédii.Martinka byla s maminkou mnohokrát hospitalizována v Motole / t.j. 300 km daleko/, dlouhodobě, tatínek je tam vozil vlastním autem / po porodu tam Martinka letěla vrtulníkem/Babička důchodkyně si musela najít brigádu, aby mladým pomohla.Tatínek soukromě podnikal, jeho firma v důsledku rodinných událostí zkrachovala.Když bylo Martince 9 měsíců, prodělala neúspěšnou transplantaci jater v Německu, byla tam asi měsíc, už seděla a začínala chodit na nočníček, nakonec zemřela v Německu mamince v náručí na krvácení do mozku.Smutný příběh.Nepřála bych vám vidět souseda,dědečka, starého chlapa, jak po operaci vnučky brečí , nemůže pomoci.Říkal , mám starou lahev koňaku, jestli Martinka přežije, tak ji spolu vypijeme.Nevypili jsme.
Nevím co je horší, ale myslím že i když umělé přerušění těhotenství postiženého plodu moc bolí,smrt 9 měsíční Martinky, která se už na vás usmívá, říká "mama" a čůrá do nočníku je mnohem mnohem horší.Dovedu to pochopit, jsem taky matka. Prosím všechny těhulky, běžte na testy, zeptejte se na výsledek, proberte to se svými lékaři a dobře zvažte, co uděláte.Všem přeju krásná, zdravá miminka.
|
| Haluška |
|
(2.8.2005 22:20:00)
Doposud neznám nikoho, kdo by litoval, že nešel na potrat, když hrozilo, že se narodí postižené dítě. Některé z nich vskutku postižené byly, ale ne všechny. Znám několik dospělých postižených lidí (od narození) a mnozí z nich mi v životě dali něco důležitého. Nikomu neříkám, co má nebo nemá dělat, jen se snažím ukazovat možnosti - na rozdíl od těch, co říkají "běžte na testy, aby se vám náhodou nenarodilo postižené dítě".
|
| Denisa | •
|
(2.8.2005 22:28:19)
Ano a od toho je tu moderní medicína, která nám dá možnost zvážit pro a proti a rozhodnout se. Jak ukazuje tento případ v článku, zdaleka testy neodhalí vše a doktoři se často chovají šíleně. Ale při jakémkoli podezření se udělá tolik testů, že si pak přibližný obrázek o stupni poškození udělat rodiče mohou a na tomto základě se rozhodnout. Dle mého názoru nejít na testy a spoléhat na pánaboha či přírodu je nezodpovědnost. Někdo tu psal, že asi pánbůh ví, proč sesílá na zem děti postižené. No tak to je pánbůh asi pěkný kruťas, nebo neexistuje. Myslím že žijeme v moderní době a proto máme moderní medicínu a ne šamany.
|
| Svetlana. | 
|
(3.8.2005 0:20:32)
testy, netesty ...
ale aspon by zena mohla mat pravo ich odmietnut, nemyslite ? ved ma pravo donosit "postihnute dieta" a zbytocne si narobit kopu stresu.
ja som pri oboch tehotenstvach vedela, ze sa bojim postavit sa do situacie, keby som sa mala rozhodovat o potrate, preto som krvny test odmietla (gynekologicka v CH sa spytala, ci si ho prajem). Navyse nase dieti videla gynekologicka x-krat na UTZ, jasne, ze aj tak sa mohlo cosi stat, ale mne to nejako stacilo ...
|
|
|
|
| Lorina | •
|
(2.8.2005 22:23:21)
díky všem, kteří pochopili můj příspěvěk...psala jsem hlavně o té bolesti
|
|
| Lorina | •
|
(2.8.2005 22:23:21)
díky všem, kteří pochopili můj příspěvěk...psala jsem hlavně o té bolesti
|
|
| Lorina | •
|
(2.8.2005 22:23:59)
díky.O tom byl můj příspěvěk-právě o té strašné bolesti
|
|
| Jana | •
|
(5.8.2005 2:24:30)
Nedá mi to nereagovat na tvůj příběh,přesně tak to cítím a dávám Ti za pravdu.Potrat je jistě bolestivá záležitost a musí se s tím každá vyrovnat,ale smrt dítěte je daleko horší a proto taky říkám jděte na testy. Nejsem pro vyvolávat potrat u vad slučitelných se životem ano i takto postižený tvoreček dokáže prožít smysluplný život ve své rodině,mám namysli třeba děti s Downovým syndromem.Ale u vad neslučitelných se životem 100% potvrzených, no tak tam si myslím moc na výběr není.
|
| Jitulka | •
|
(6.8.2005 11:13:11)
Správně. Necháme mimčo pořádně dorůst ať už má dovyvinutou tu nervovou soustavu ať si ty bolesti pořádně prožije...a co nejvíc operací a slz rodičů..ať má výčitky jak jim ubližuje už jen samotnou svojí existencí..
Sorry, ale pokud je 100% jistota, že dítě po porodu, nebo krátce po porodu zemře, nebo že možná bude dlouze ale bolestivě přežívat není podle mě opravdu co řešit..
Pokud milujete psa a ten trpí a nemá šanci, taky mu dáte injekci (jenom u lidí je podle mě nepochopitelně eutanázie zakázaná)..
Takzvaně "milující lidé" můžou být někdy opravdu pěkní sobci...
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(6.8.2005 11:27:58)
Jitulko jsi opravdu odvážná když si troufneš odsuzovat lidi,kteří si postižené dítě nechají.Mám pocit,že nikdo nemá právo jiného soudit.Já jsem proti potratům,ale nikdy v životě bych si nedovolila ženu,která n něj jde odsoudit.Nejsem ona a nemám ani ponětí co ji k tomu vedlo.Ono to rozhodování nechat si nemocné dítě nebo nenechat je strašně těžké.Nám testy vyšly u prvního miminka špatně a když jsme čekali na výsledky amnio byl to nejkrutější měsíc našich životů.A věř,že jsme všechno probírali ze všech stran a došli jsme k závěru,že bychom si ho nechali.Myslím,že se v životě neděje nic jen tak a jestli se má člvěk narodit ´tak se narodí.Víš že nemocné děti trpí víc než děti při potratech?Zkus juknout na stránky jak se potraty dělají.Po amnio ti ho udělají ve 22 týdnu.Tak se podívej.Já rodiče,kteří nemocné děti mají a přesto dokážou být šťastní a učinit šťastnými i jejich děti nesmírně obdivuji.
|
|
| Zuzik,Kubajs 05/05, Gugí 12/07 | 
|
(7.8.2005 20:22:30)
Jitulko,
píšeš o věcech které zřejmě neznáš a souhlasím s Jířou, také obdivuji rodiče, které si nechají "postižené" dítě a dokáží se o něj starat a dát mu lásku. Vím, o čem mluvím, částečně z vlastní zkušenosti, před MD jsem pracovala v Ústavu pro postižené. Ano, nebyla to po psychycké stránce lehká práce, ale já tam byla štasná. Štasná z toho, že vidím pokroky těch "dětí" (z každé správně zavázané tkaničky, byla radost jako kdyby zdolaly osmitisícovku), také za ty krásné úsměvy kterými mě vždy ráno vítaly a večer nechtěly pustit domů. Také jsem se nikdy nepozastavila nad tím, že se ty "děti" nikdy nebudou schopny se o sebe postarat, ikdyž už jsou dávno dospělí a že vždy budou potřebovat pomoc někoho jiného. Ty "děti" jsou štastné nevědí, jaké to je být "normální", jako my "normální" nevíme jaké to je být postižený.
P.s. ty "děti" užívají léky, aby netrpěly...
|
|
| Lída+2 | 
|
(7.8.2005 21:15:40)
Teda jsem četla až sem,že napíšu až něco na konec.
Jituko doufám,že je to jen schoda jmen. Mám totiž sestru a její některé výroky sobeckosti si pamatuju i po 8letech slovo od slova.Tohle mi to připomnělo.
Já osobně mám tetu narodili se jí 2holčičky v roce 1968 a jedna má postižení po obrně(vývoj se ukončil někde kolem 4-6měsíců). teta se o toto holčičku stará sama doma a ani ve snu by jí nenapadlo dát do ústavu. Strejda donedávna pomáhal kde mohl.Vozil je i na chatu kde mohla být venku to třeba i ve spacáku a tak. Vždy se o ní starali. A představte si,že tahle teta si brala mě a mojí sestru občas na chatu a v létě mě tam týden až 2hlídala.Tomui říkám nesobeckou. Jedinkrát jsem je za těch 32let nestihla si povzdechnout nad čímkoli. byli šťastný a spokojený.
Bohužel strejda živitel rodiny měl úraz a nyní je od začátku května po nemocnicích.Teta za ním jezdí asi 40km ob den na návštěvu. Strejda je ochrnutý na půl těla.Chybí mu kus lebky a když jsem tam za ním včera byla tak měl špatný den a nepoznal mě.
No a co já tam aspoň dojedu a podívám se na něj byla jsem tam už 3x bohužel někteří členové naší široké rodiny nenašli odvahu tam jet. :-((((
A já si říkám to jim nestojí ani za návštěvu???
nebo mají strach co uvidí.Ani moje sestra co má zdrávku tam nebyla. Proč???
netuším.
A když to tu tak čtu.A teď se nezlobte,ale asi to napíšu tvrdě,ale všimla jsem si co SOBCÚ se na "rodince" nachází.
A myslela sjem si,že naše rodina je v pořádku,ale vidím,že někteří příbuzní jsou na tom stejně takže co se se všema lidma děje?????
Tímto se omlouvám asi to není po slohu dobře,ale jen jsem Vám chtěla napsat jak vidím něco já.
Jo a ještě něco pro maminku co psala článek mnoho zdravý a spokojenosti s děťátkem. :-))))))))
Byl to velký stres a doufám,že se neprojevil nějak výrazně na děťátku a máte z něj jen radost. Spinká a jí dobře a tak.:-)))
|
| Lída+2 |
|
(7.8.2005 21:26:55)
Jo ještě jsem tam nenapsala,že strejda je na LDN jen pro to že ještě před měsícem měl v krku trubičku a podobný chuťovky a teťě ho nedali domů.Ale jelikož za 3týdny bude muset z LDN odejít,že je tam moc dlouho tak půjde domů.Kam asi jinam,že?????
|
|
| Lorina | •
|
(8.8.2005 12:16:08)
pořád motáte všechno dohromady.Nikdo tady snad ani nenapsal, že pokud by jeho dítě bylo nemocné či postižené, že ho dá do ústavu.Jde o to, že pokud tomu, budu moci předejít,tak to udělám...Svoje dítě, ať je jakékoli,správná máma miluje.Jen vím, jaké to je,když to dítě (chudák tlumený přášky) leží v nemocnici.Nedej bože,když tomu dítěti funguje mozek a ptá se proč nemůže to či ono.Nechtěj vědět,jak takovému rodiči je a jak moc se musí přemáhat...
|
|
|
|
|
|
|
| Olina | •
|
(3.8.2005 14:50:43)
nepohodlné. To se ti povedlo.
|
|
|
|
|
| Daniela, 3leta dcera | •
|
(2.8.2005 21:00:04)
Ja osobne testy nikdy neodmitnu. Mam zdravou holcicku, planujeme dalsi a i tehdy se na testy chystam jit. Kdyby mi z krevnich testu neco zjistili, v tom pripade pujdu na dalsi. A rika se sice, ze pri odberu plodove vody hrozi potrat, ale kolikrat se to v dnesni dobe stava??? Kdyz moje holcicka musela na gastroskupii, take jsem musela podepsat riziko perforace a krvaceni a pritom se to v dane nemocnici nikdy nestalo...Tim chci take rict, ze bych radeji podstoupila potrat, nez mit tezce postizene dite...nezvladla bych to a i kdyby ano, ochudila bych o svou lasku a peci sve dalsi deti, muze, rodinu...a to proste neudelam.
A vy, co si stojite za tim, ze byste mely postizene dite...nebudete tu vecne a kdo se o nej bude starat, az zemrete??? Budou v nejakem ustavu, kde na ne bude kazdy kaslat a nejspis tam i zemrou...i to vam jeste pripada jako stastny a plnohodnotny zivot ditete???
To je vse, jen muj nazor a postoj, muzete me ukamenovat:-)
Hezky vecer!!!
|
| Haluška |
|
(2.8.2005 22:23:56)
Danielo, jen by mě zajímalo, co když se dítěti stane úraz a je pak postižené - to ho mám taky zabít? Nevidím rozdíl mezi zabitím dítěte před narozením a potom. Od začátku je to moje dítě a vždycky se budu snažit mu život usnadnit, ať už bude postižené od narození, nebo třeba od pěti let.
|
| Lorina | •
|
(2.8.2005 22:31:20)
to je něco naprosto jiného, absolutně jsi nepochopila o čem tu celou dobu píšeme.Je přeci jasné, že své dítě, pokud ho máš, tak ho miluješ, ať je jaké je.Jen pokud budu vědět, že moje dítě bude mít natolik velké poškození,tak jsou natolik podle Tebe slabí jedinci, co raději půjdou na přerušení.Za tento názor se nestydím,protože narozdíl od Tebe, mám za sebou už hodně zlého a vím, o čem mluvím z vlastní zkušenosti.Až si něčím podobným projdeš sama osobně, pak si můžeme psát na toto téma dál...
|
| Zuzka | •
|
(3.8.2005 0:34:45)
Mraz mi chodi po zadech. kdyz to ctu, tak si znovu a znovu uvedomuji, ceho vseho jsem byla usetrena. mam 4 krasne zdrave holciny. Pri poslednich dvou mi byla ze zjevnych duvodu navrhnuta amniocenteza a ja ji podstoupila - 2x.Ani jednou jsem nezavahala, abych odmitla. Nechlubim se tim, spis se divim. jednala jsem zcela instinktivne, naprosto presvedcena, ze vysledek nemuze byt jiny nez negativni. 3 tydny jsem umirala hruzou pri pomysleni, ze by tomu bylo jinak. Pripravila jsem se i na verzi nejhorsi. Jak? Nevim, proste jsem si predstavila, ze mi tu silenou zpravu zdeli a ja odletim na jinou planetu, kde tento problem existovat nebude. Dal jsem se ve svych myslenkach nedokazala dostat. Co bych udelala, kdyby....? Sesilela a zbyle deti pripravila o matku?Sla na potrat sveho ditete, ktereho pohyby jsem zretelne citila a milovala ho od prvniho okamziku jeho zivota v mem tele, abych mela po zbytek sveho zivota vycitky, ze jsem zabila sve vlastni dite a nedala mu ani sanci?Nechala si sve miminko, ktere bude mit po porodu postizeni neslucitelna se zivotem a divala se, jak se trapi a umira mi pred ocima a do smrti bych se toho obrazu nedokazala zbavit?Ja opravdu nevim, co je pro matku horsi zlo. Neni duvod ke sporu. Vsechny mate pravdu.Kazda to citime a prozivame jinak a prece vsechny tak stejne. Bojime se o ne. jedine, co si prejeme je jejich zdravi, usmev a spokojenost. Sla bych i na konec sveta pesky, kdybych vedela, ze je tam to, co me dite potrebuje k vyleceni. Dala bych zivot svuj za zivot sveho ditete. nejde to, my to vime, ale presto mnohe verime, ze kdyby se neco zleho stalo nasim detem, ze by s tim snad zcela urcite slo neco udelat. Delime se na maminky s dobrou a maminky se spatnou zkusenosti. Z toho pak prameni zpusob naseho mysleni a jednani. Resit veci virtualne neni problem. Postavit se jim celem, dovede jen mama. ....A kdyz se rozhodneme jakkoliv a zustaneme jen my a nase detatko(zdrave nebo postizene), jedine, co to stvorenicko po nas bude kazdy bozi den bezvyhradne chtit - je nase LASKA . Jestli jste cetli az sem, tak vam moc dekuji a omlouvam se za tak dlouhy prispevek.
|
|
| Markéta | •
|
(3.8.2005 7:41:51)
Ale Lorino, moje dítě je moje dítě od početí a mám ho ráda už v bříšku naprosto stejně jako po narození. Je možné, že někdo to cítí jinak a já to respektuju a neříkám jim: nechoďte na testy. Ty ale nerespektuješ (a bohužel ani řada doktorů) to, že existují matky, které to cítí jako já a proto na testy nechtějí. A ty jim tvrdíš, že jsou nezodpovědné, když na testy nechtějí. Trochu tolerance, prosím.
|
| Haluška |
|
(3.8.2005 9:05:09)
Markéto,
moc dobře jsi to vystihla. To je to, co se tu snažím celou dobu říct. Trochu mě zaráží, proč maminky, které se bojí porodit postižené dítě, jsou tak militantní a obviňují ty, co to cítí jinak, z nezodpovědnosti a kdovíco ještě. O jiném přístupu nechtějí ani slyšet. Proč? Čeho se tak bojí?
|
| Olina | •
|
(3.8.2005 15:09:23)
podobný jako například v diskusích o očkování. Odpor proti autoritě. Když mi to někdo nařídí tak já to just neudělám. Kdyby sis to musela zaplatit a bylo to těžko dostupné, tak by ses přetrhla, abys to měla.
Můžu tě ujistit, že my všechny, které tak zbožňujeme amniocentézu a zabíjení nenarozeňátek samozřejmě předpokládáme, že si uděláš, co budeš chtít a nepovažovaly jsme za nutné tě k tomu zvlášť vybízet.
Tady opravdu asi neexistuje správné rozhodnutí.
|
|
| Alena | •
|
(3.8.2005 15:27:52)
Halusko, videla jsi nekdy v televizi nejaky porad o rodicich, kteri se staraji o sve tezce postizene dite? Opravdu bys takhle chtela zit? Dobrovolne? Ne v dusledku nejakeho nepredvidatelneho nestesti, jako je treba priduseni pri porodu nebo dopravni nehoda, ale v dusledku tveho osobniho rozhodnuti? Opravdu bys k tomu klidne odsoudila sve ostatni deti a sveho manzela? Riskovala rozpad manzelstvi, ktery je v takovem pripade mnohem pravdepodobnejsi? Riskovala, ze se z tebe stane protivna zatrpkla zenska, ktera kazdeho buzeruje v zajmu sveho postizeneho ditete? Kdyz jde nekdo na potrat, i kdyz to boli u srdicka, muze mit potom nove, zdrave dite. Kdyz nejde, tezko uz najde silu, cas a penize na dalsi dite. Cetla jsi nekdy o tom cloveku s rozstepem patere (dozivotne na voziku, inkontinentni, ovsem dusevne normalni), ktery verejne prohlasil, ze lituje, ze jeho matka nesla na potrat?
Jestli jo, tak je to tvoje osobni statecnost, i kdyz podle meho pekne hloupy risk, ale neponoukej k tomu ostatni lidi.
|
|
|
| Daniela, 3leta dcera | •
|
(3.8.2005 9:10:33)
Ja nikoho nenutim chodit na testy, ale nezopdovedne mi to pripada. Je to ale kazdeho volba, to nepopiram.
Jen pro Halusku (doufam, ze jse to nespletla) - opravdu se tu bavime o sreeningu, ne o urazu behem zivota a nasledneho postizeni ditete. Tomu se opravdu zabranit neda a je snad nade vse jasne, ze sve deti budeme milovat a starat se o ne a nezabijeme je. Promin, ale to jsi hrozne prekroutila a zbagatelizovala vse, o cem jsme se bavily.
Pro Marketu (opet doufam, ze se nemylim v osobe) - neberu vam, ze se chcete starat i o tezce postizene dite. Ja bych to nezvladla. Jak uz jsem psala, nezvladla bych ochudit o svou lasku, cas a peci sve ostatni deti na ukor toho postizeneho, sveho muze, svou rodinu...a i kdyz mam rodinu, ktera by mi kdykoli v cemkoli pomohla, tzn. ze po me pripadne smrtim by se o vsechny me deti starala, proste bych to neudelala. Tak nam, prosim, ani vy tento nazor a postoj neberte...
Dekuji a hezky den!
A preji nam vsem, at takove problemy resit nemusime!!!
D.
|
| Sylvie |
|
(3.8.2005 11:33:01)
Tomu se opravdu zabranit neda a je snad nade vse jasne, ze sve deti budeme milovat a starat se o ne a nezabijeme je.
Danielo, přesně jsi to vystihla, myslím. Jenže - je tak obtížné pochopit, že některé ženy své dítě MILUJÍ UŽ PŘED NAROZENÍM. Nevím, jak to bylo u tebe, ale třeba já své děti dřív VIDĚLA NA UZ a dokonce i CÍTILA KOPAT a vrtět se, a teprve později jsem znala výsledky genetických vyšetření, takže jsem měla opravdu dost času zžít se s tím, že v sobě nosím živého tvorečka, moje mimčo... Anebo ono nemusí jít jenom o to, že své nenarozené dítě milují, ale třeba i to, že se necítí natolik silné? povolané? nevím, jak to nazvat :o( aby dokázaly říct - tebe zabiju, tobě dovolím žít...
Ne, nejsem proti testům, sama jsem je absolvovala, ne kvůli mně, kvůli manželovi a vlastně mně to bylo jedno, nervy jsem z nich neměla. Co bych ovšem dělala v případě špatného výsledku, to říct nedokážu - já sama bych své dítě zabít nedokázala, ale na druhou stranu vím, že manžel by nechtěl postižené dítě... ať bych zvolila "řešení" jakékoli - nechat žít x zabít - vždy by to bylo řešení špatné. V prvním případě by to nejspíš odnesly naše děti (pokud by postižené dítě naše manželství neustálo), v druhém případě bych to odnesla já, protože bych jednala proti svému svědomí. A opět - je otázka, nakolik by moje výčitky naše manželství ustálo :o(
Holt stále ještě existují záležitosti, které prostě správné řešení nemají. Ale pokud někdo ví, že své dítě prostě zabít nechce a nezabije ho, proč by mělo být od něj nezodpovědné, že nevyhledává možnosti, jak si zjistit, jestli je k jeho zabití důvod nebo ne?
S.
|
| Daniela, 3leta dcera | •
|
(3.8.2005 12:38:03)
Nezodpovedne mi to prijde z toho hlediska, ze lekari nemaji moznost se pripravit na prichod postizeneho ditete...Pokud zena na testy nejde a neco v neporadku je, nemohou se na to pripravit a pripadne poskytnout tu nejrychlejsi a nejlepsi pomoc hned po porodu...nemyslite?
|
| Markéta | •
|
(3.8.2005 18:47:46)
Ale Danielo, na co by se měli lékaři připravovat v případě, že by to dítě mělo Downův syndrom - jedna z hlavních vad, která se triple testem vyhledává? Ty děti se narodí normálně, čůraj, kaděj, brečí, sajou mlíko. Mají kratší ruce a nohy a šikmé oči. Někdy mohou mít lehké problémy se srdíčkem (ale ty mohou mít i děti bez Downa). Oproti normálním vrstevníkům se později naučí mluvit, chodit, čůrat do záchoda, ale naučí se to. Některé se i naučí číst a psát, skoro nikdy počítat. Nikdy nepochopí logaritmy a integrály, asi je nebude zajímat kdo vyhrál bitvu u Stalingradu, nikdy nebudou mít titul před a za jménem, ale budou schopni vést celkem samostatný život s dohledem příbuzného nebo osobního asistenta. Pokud budou vyrůstat obklopené láskou, budou šťastní, i když pitomí, pokud budou zanedbávané, budou zanedbané. Ale proč by to měli lékaři vědět dopředu? Rozumím tomu, když si to přeje vědět matka, aby se mohla rozhodnout zda si takové dítě nechá či ne, ale podstupovat ty testy jenom kvůli zdravotníkům?
|
| Daniela, 3leta dcera | •
|
(3.8.2005 20:00:25)
Ja bych dite s Down. syndromem nezvladla mit, ale to je o mne.
Tripple test slouží jako vyhledávací screening VVV. Využívá trojkombinace fetoplacentárních antigenů v mateřském séru: sérový ?-protein, choriongonadotropin a estriol, jejichž hladiny vyšetřujeme Ria metodou v období 16+1 až 17+1 staří těhotenství. Zároveň je třeba znát hmotnost těhotné a stáří těhotenství podle UZ. Vyšetření je vyhodnocováno počítačem a pozitivní výsledek svědčí o zvýšeném riziku Downova syndromu (trizomií 21) a rozštěpových vad neurální trubice (páteře) u plodu.
Ani v druhe hlavni zjistovane vade plodu - myslim, ze mnohem zavaznejsi, nez Down.syndrom - by lekari pri porodu nemeli vedet, ze je?
Ja ti to neberu, ale nazor nezmenim...Ovsem nikomu to nevnucuju, jen jsem svuj nazor a postoj vysvetlovala.
|
| Markéta | •
|
(4.8.2005 6:44:57)
Danielo, závažnější rozštěpy páteře se dají zjistit ultrazvukem během těhotenství. Rozštěpů páteře je obrovské množství druhů a závisí na tom, v které části páteře rozštěp je - čím výš, tím hůř. Spousta lidí s malým rozštěpem páteře v dolní části ani neví, že ho má, zvlášť pokud se narodili v době před UZV. Ty opravdu závažné rozštěpy páteře jsou většinou neslučitelné se životem a dítě po několika dnech či týdnech umírá. A to jsme zase u etiky problému - je lepší dítě zabít v 20. týdnu těhotenství nebo ho nechat zemřít po narození? Kdo trpí víc? Těžko na tohle dá někdo jasnou odpověď, proto si myslím, že by měla být dána každému možnost vybrat si a zdravotníci by měli respektovat jeho názor a ne ho komentovat slovy o nezodpovědnosti.
|
| Daniela, 3leta dcera | •
|
(4.8.2005 9:01:05)
Ale podle vseho by zdravotnici meli dat vybrat...aspon mne dali.
A vim, ze by to nemeli komentovat slovy o nezodpovednosti, ale mohou je omluvit jejich mnohalete zkusenosti s timto problemem...urcite je spousta maminek, ktere to odmitnou a tvrdi, ze klidne budou mit i postizene dita a po porodu je vsechno jinak...
Ale co me zivot a zkusenosti naucili - je nedat se a stat si za svym. Tudiz, kdyby ke mne muj gynekolog byl neprijem,ny az drzy, zmenim ho...kdyby se ke mne nechovali dle mych predstav v nemocnici, zmenim ji...zalezi jen na lidech...
|
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(6.8.2005 11:41:32)
Markéto víš o tom,že Triple test odhalí jen otevřenou spinu bifidu? zavřenou už ne
|
|
|
| Lorina | •
|
(3.8.2005 21:31:08)
a taky umírají dřív
|
|
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(4.8.2005 22:29:34)
Sylvie,
myslím, že jsi to vystihla přesně tak, jak to cítím taky. Správné řešení v takové situaci neexistuje. Asi bych se při rozhodování nakonec zachovala čistě sobecky a ptala bych se: "A ustojím to?"..
|
|
|
| atka | •
|
(3.8.2005 15:51:37)
A mimochodem vite, ze pri amniocenteze se moznost potratu pohybuje mezi 0.5 - 1%? To snad neni riskantni? Moji zname se prave diky spatne udelane amniocenteze narodil postizeny chlapecek [odtekla plodova voda a chlapec se narodil predcasne, je slepy a opozdeny ve vyvoji]. Jina znama cekala dvojcata, z amnia [odber byl velmi bolestivy] ji vysly 2 holky, ale porodila holku a kluka! Kazda tehotna by si mela byt vedoma, ze amniocenteza JE velmi invazivni vysetreni a nezjisti se zdaleka vsechna postizeni. Clovek musi velmi peclive zvazit vsechna pro i proti. Rozhodne bych se ve vsem slepe nepodrizovala lekarum, nekdy nadelaji vic skody nez uzitku.
|
| Tara | •
|
(3.8.2005 16:04:38)
Tobe se zda riziko 0.5-1% pri amniocenteze vysoke, ve srovnani se spontannimi asi 30% ?
|
| atka | •
|
(3.8.2005 16:21:49)
Kdyz ze 100 vysetrenych zen v prumeru jedna potrati pomerne velky a zpravidla zdravy[!!] plod nasledkem vysetrovaci metody, tak mi to prijde jako velmi vysoke riziko. Dost vysoke na to, aby se na toto vysetreni neposilaly zeny temer automaticky, napriklad, kdyz vyjde spatne onen zminovany a velmi nespolehlivy "alfac".
|
| Tara | •
|
(3.8.2005 16:27:59)
A kdyz ze 100 zen, ktere amniocentezu odmitnou (zpravidla na zaklade ne zcela kvalifikovanych nazoru a s neznalosti statistickych dat), jich 5 porodi tezce postizene dite, tak to je OK?
Je to OK, rozhodly se samy. Pokud se rozhodly samy, s chladnou hlavou, znalosti rizika a ne podle toho, ze Marena odvedle tam taky nesla a jaky ma krasny mimino. Ale premlouvat je k odmitnuti, ne ne ne.
|
| atka | •
|
(4.8.2005 13:41:52)
Nepsala jsem v zadnem pripade o premlouvani k odmitnuti amniocentezy, ale mela by se zene vysvetlit vsechna rizika i vyhody teto metody napr. v souvislosti s vekem, dedicnym zatizenim apod a nechat ji, aby se SAMA rozhodla. Od niceho neodrazovat, ale take k nicemu nenutit.
|
| Tara | •
|
(4.8.2005 22:53:37)
Mozna jsem mela stesti na geneticku, ale me toho vysvetlila pro me potreby dostatek.
Dokonce tam mela i nejake nazorne obrazky pro ty, ktere cisla a procenta spatne zpracovavaji: mela papir, na kterem bylo symbolicky do ctverce natisteno asi 1600-2500 tehotnych postavicek. Vetsina jich byla cernych (zdravych bez nalezu), v rohu bylo asi 100 modrych - to jsou ty, kterym vysel "spatne" triple test a pritom cekaji zdrave miminko - a asi 6-8 cervenych - vysel jim spatne triple test a maji postizeny plod. Sdelila mi, ze patrim do toho ctverecku cervenych a modrych, ukazala, ze mam mnohem vetsi sanci byt modra nez cervena a vysvetlila, ze amniocenteza slouzi prave k rozliseni mezi cervenymi a modrymi. Ja bych to samozrejme pochopila i bez tech obrazku, ale myslim, ze to byla hezka nazorna pomucka - kazda zena vidi, kolik "hodne" nebo "malo" kterych panacku tam je.
A samozrejme jsem byla rada, ze muzu jit na amniocentezu a ze mi nehrozi, ze bych byla ta jedina zelena postavicka z cele kohorty. Zelena byla postavicka, ktera cekala miminko postizene (jednou z tech veci, ktere ma triple test odhalit), ale triple test ji vysel "dobre".
(Pocty a barvy si ted jiz presne nepamatuju, tak me nekamenujte, jestli je to trochu jinak.)
|
|
|
|
|
| Sugar+3 | 
|
(3.8.2005 20:41:17)
Taro, tech 30% se tyka potratu v 1. trimestru - vetsinou v prvnich 2 mesicich (napr. ja zazila potrat v 11. tydnu, ale podle UTZ se dite prestalo vyvijet uz v 6. tydnu). Pri 2. tehotenstvi mi po uspesnem UTZ koncem 11. tydne Dr. rekla, ze ted uz je riziko potratu jen 1%.
|
|
| Ivana Procházková |
|
(4.8.2005 22:40:20)
Taro, srovnáváš hrušky s jablky???
30% pravděpodobnost spontáního potratu hrozí tak někdy v prvních 5 - 7 týdnech, ale ne v době, kdy se provádí tripple test, ne? Nebo jsem úplně blbá?
|
| adelaide k. | 
|
(8.8.2005 12:11:03)
Jen bych podotkla že riziko potratu je do 6. tt asi 80% (většina žen ani neví že jde o potrat) a do 12. tt asi 30-40% .
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jitulka | •
|
(6.8.2005 11:33:21)
Pokud to jenom trochu dobře chápu, po úraze člověk trpí většinou jenom jedním nebo několika málo jasně definovanými problémy, např. nemůže chodit...
Pokud má ale vrozené vady, je jich skoro vždycky mnoho po hromadě a tenhle komplex problémů se špatně léčí (třeba děti s downem mívají problémy se srdcem a často i ledvinami apod..a jsou i mnohem horší syndromy)..Vyřešíš jeden problém, objeví se druhý...
Neříkám, že je to tak vždycky, ale po úraze původně zdravé tělo má podle mě méně problémů než když je všechno rozhašené od začátku..
Zkrátka tyhle dvě rozdílné zkutečnosti nemůžeš srovnávat...
|
|
| Jitulka | •
|
(6.8.2005 11:57:21)
Pokud to jenom trochu dobře chápu, po úraze člověk trpí většinou jenom jedním nebo několika málo jasně definovanými problémy, např. nemůže chodit...
Pokud má ale vrozené vady, je jich skoro vždycky mnoho po hromadě a tenhle komplex problémů se špatně léčí (třeba děti s downem mívají problémy se srdcem a často i ledvinami apod..a jsou i mnohem horší syndromy)..Vyřešíš jeden problém, objeví se druhý...
Neříkám, že je to tak vždycky, ale po úraze původně zdravé tělo má podle mě méně problémů než když je všechno rozhašené od začátku..
Zkrátka tyhle dvě rozdílné zkutečnosti nemůžeš srovnávat...
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)