sutovo |
|
(18.7.2005 16:32:10) Holky, je to naozaj neskutocne. Myslela som, ze som sama taky hlupacik, ktory prisiel na to, kto je mama az v takomto veku. Trosku ste ma utesili, ze nie. Aj ked niekedy utecha cloveku nepomoze a lutuje, co vsetko dokazal povedat ci urobit, aby mamine ublizil. No ona zostala stale pri mne. A ja to poviem trosku naopak ako Ivana, jej pomohla vlastna mamina uvedomit si, co neznasa na svokre-tchyni. Mne pomohla svokra uvedomit si, aky skvely clovek je moja vlastna mamina proti nej. Nikdy by som ju nevymenila a teraz ked ja byvam v CR a ona v SR a vidime sa raz za cas, aj ked nie sme tak daleko, zistujem co som "stratila" touto vzdialenostou, samozrejme, ze nie ju samotnu (verim, ze to sa nestane nikdy, lebo inak by sa to stalo uz 1000 krat), ale stratila som je blizkost a podporu a tu mi nenahradi nikto.
|
Katka 3 děti | •
|
(18.7.2005 21:37:08) Závidím Vám, že máte mamky. Já jsem, také přišla na to, že mamka měla vždy pravdu...Ale už si o tom nemůžeme promluvit, protože mé počínání sleduje tam ze shora...Mami děkuji Ti za všechno.A Vám jen vzkážu, buďte na ně hodné a važte si jich. Maminku máte jen jednu.
|
Andrea NY | •
|
(19.7.2005 3:09:26) Jenze nekdy jsou nektere matky pekne hyeny ze je lepsi si jich nevazit. Ja mam taky skvelou mamku.Prisla jsem na to tak kolem 22let, ale co me potesilo vic bylo, ze muj komplikovany braska pochopil co je to za uzasnou zenu.Taky si ji moc vazim a nedam.
|
Paula + 1 | •
|
(19.7.2005 13:44:09) Já si moc velké iluze nedělám. Když mi byly 3 týdny, máma mě odvezla k babičce a ta se o mě starala. Když mi bylo 6 a zdálo se, že jsem docela šikovné dítě, přijela tahle skoro cizí paní, aby si mě vyzvedla a přestěhovala mě do Prahy. V Praze se mi nikdo nevěnoval, po babičce se mi stýskalo, před příchodem ze školy domů jsem se pravidelně počůrávala. Po několika letech mě začala máma mlátit a po nějaké době jsem jí přerostla a začala jsem jí mlátit taky. Ve 20 letech jsem utekla z domova a už jsem se tam nevrátila. Nikdo se po mě beztak nesháněl. Když máma ovdověla a já jsem otěhotněla, začala se o mě z ničeho nic zajímat. Z dítěte je najednou celá vedle, ze slušnosti jí ho půjčuji na procházky. Jinak je mi lhostejná a tak to zůstane. Když jsem se sama stala matkou, pochopila jsem, co to znamená. Chování rodičů – nejen svých - vidím v reálnější podobě a stejně reálně jej hodnotím. Vnímám, když můj manžel tráví v noci několik hodin uspáváním dítěte a není mu líto dát peníze za nejlepší botičky. Není jeho máma, ale je tisíckrát lepší a obětavější než mnohé matky, které znám. Nedělám si iluze. Slovo máma pro mě neznamená o nic víc než slovo táta, děda, prabába, praděda, švára... Někdo se umí obětovat, jiný ne.
|
Pole levandulové |
|
(21.7.2005 22:43:23) Paulo, to je smutny, ale divim se ti, ze ji pujcujes, byt ze slusnosti, sve dite. Ja mit takovouhle matku, tak ji nikdy nesverim to nejcennejsi co mam, tj me dite. a na slusnost bych se vykaslala, koneckoncu ona to taky udelala, ne? Ale to musis vedet sama nejlip, urcite si svemu detatku skvelou maminkou.
|
|
Miriam Tom a Terezka | •
|
(25.7.2005 12:23:26) Díky za teto příspěvek, mluvíš mi z duše, ač příběh je trochu odlišný od mého. Někdo je sobec celý život, někdo ne, někdo jen chvíli a pak mu děti otevřou oči a naopak. Je mi smutno, že moje máma je takové malé zlobivé dítě i ve svém věku...
|
|
|
|
|
|