Hana1 | •
|
(13.5.2005 8:35:29) No, já jsem byla v USA nějakou dobu a musím říct, že mi připadne, že pokud už reklama v USA dělá něco ad absurdum, tak to dělá pořádně. Plácačky na zadek, rákosky, to snad není možný! Vůbec nepochybuju, že určité kruhy lidí se těmi uvedenými doporučeními taky řídí. Když jsem tam byla já, chystali jsme se na vandr do Colorada, tam bylo zas supermoderní si pořídit speciální lopatičku na zahrabávání hovínek, kdyby se mi v přírodě chtělo, no.... Přitom nemám nic až tak proti tělesným trestům. Pokud potomek zaslouží, je kolikrát lepší plácanec na zadek, než sáhodlouhé vysvětlování. Pamatuju si na jednu rodinku, kde jsem hlídala čtyřletého synka a kde děti nebili vůbec: malý Sam chodil pořád v plenkových kalhotkách a nechtěl se naučit na záchod. Jeho nejmilejší zábavou bylo rozhazování cornflakes po kuchyni a pak na to šlapal a ono to nádherně křupalo. A jeho máma na něj jen:"Drahoušku, to se nesmí, víš co, tak to po sobě hezky uklidíme!" Sam na ni zpravidla udělal fakáče, utekl a bezradná Sally se obrátila na mne, abych to uklidila. Jak říkám, ono nějaké to plácnutí a pevnější ruka někdy neuškodí. Nejdéle jsem tam bydlela v jedné farmářské rodině s pěti dětmi. Až jsem se divila, ale největší autoritou tam byl otec, který své děti v životě nepraštil. Byl ovšem velmi zásadový a měřil všem stejně, děti ho velmi obdivovaly, nechtěly ho zarmoutit a tedy ho ani nezlobily. S mámou, která je sem tam plácla klidně i drze diskutovaly, ale s otcem nikdy.
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 8:47:41) Věro, četla jsi někdy nějakou knihu od Dobsna? Pokud ano, tak jste nepochopila o čem píše. Řadíš ho k jakési militatní skupině rodičů. Ve vší úctě. Tvoje příspěvky se mi vždy líbily, byla v nich jistá dávka poučení. Tentokrát to ani tak není o poučení. Spíš by se Tvůj příspěvěk měl jmenovat: "Jsem proti jakýmkoli tělesným trestům!" Vážím si psychologů, kteří se snaží rodině a dětem pomoct. A neprosazují JEDINOU SPRÁVNOU METODU VÝCHOVY. Naopak připouští, že v konkrétních situacích, u konkrétních dětí je někdy PLÁCNUTÍ (ne bití - zbytečné emoce) velmi prśychicky nebezpečné a u některých naopak občas nezbytné. Názor jako je ten Tvůj je stejně extrémistický jako těch, o kterých jsi psala.
Jistě Tvůj článek vyvolá opět bouřlivé diskuse. Osobně si myslím, že Tvůj článek je vhodný možná tak k ventilaci vlastních názorů. Ve výchově určitě nikomu nepomůže. Včetně následné diskuse.
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 9:01:59) Evca, tento clanok je rovnako extremny, ako by bol pred 20 rokmi clanok o tom, ze dieta ak nosis na rukach a kojis ho kedy si zaziada, tak ho nerozmaznas. Kazdy novy nazor sa stretava na zaciatku s nepochopenim a az casom sa ukaze, aky efekt priniesol. Ja si zase vazim psychologov, ktori nepripustaju jedinu spravnu cestu, dokazu ponuknut kopec dobrych rieseni a napriek tomu z nich vylucia akykolvek telesny trest... toto nie je extremisticke. Podla mna je tento clanok uzitocny. A aj ta burliva debata po nom, hoci ja ju mozno vezmem s nadhladom. Ale co si myslim, to ty asi vies, ze? Zdravim :-))))
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 9:24:04) Ahoj Zuzi, taky zdravím, a protože se tu názorově dobře známe, tak nemám co dodat. Chci jen pro ty, co chtějí odlišit plácnutí od bití napsat recept, jak na to! :-) Těším se na padající kameny:-) Tak tedy PLÁCNUTÍ je plácnutí po ruce, zadku. Dítě by ho mělo cítit, mělo by trochu zabolet jako upozornění. Bití je několikanásobné plácnutí velké síly, nebo použití vařeky či nějakého proutku apod, po jehož použití se na těle objeví modřiny. Já znám bití stylu ala mlátička. Na vlastní kůži. K bití se rodiče uchylují, pokud nechají potomkovo zlobení dojít tak daleko, že je nepříčetně rozzuří. Nechat to zajít takto daleko je nezodpovědné. Osobně, pokud mé dítko 3,5 nereaguje na první plácnutí (po předběžném varování samozřejmě), plácnu ho znovu. Pokud dělá onu činnost dál - je jasné, že v tuto chvíli už víc ze vzdoru - pokračuju. Myslím, že nejvíc bylo třeba takto zopakovat 4x. Pak onu činnost ukončil. Většinou s brekem, ale ne z bolesti. A byl zas hodné dítko.
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 9:27:42) PS: Ještě se zvyšujícím se věkem je třeba plácnout čím dál řídčeji, protože na našeho kloučka už fungují i jiné motivace pozitivní i negativní. A předpokládám, že za pár let už fyzického trestu PLÁCNUTÍ nebude třeba vůbec. Nějak se spolu domluvíme. U mladšího tipuju, že tělesné tresty, pokud budou muset být, budou ještě méně častěji.
|
Zuzana27 |
|
(13.5.2005 14:35:22) Plácnutí mi připadá pro menší dítě jako lepší "trest" než sáhodlouhé vysvětlování
Bití nesnáším a nikdy jsem nezažila.
Myslím ale že i plácnutí má význam jen do určitého věku, pochybuji že u staršího školního věku je ještě nutné. Cl
|
|
|
Hana1 | •
|
(13.5.2005 9:29:09) Ano, tak si to představuju taky. I výprasky typu mlátičky znám jako dítě hodně důvěrně, ale u svých dětí to praktikovat nemíním, je to bolestivé, ponižující a úplně k ničemu. Plácnutí pro mne ale není výprask.
|
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 9:42:50) Evca, rypnem si. Ak ho placnes niekolkokrat a ono to stale nezabera, co robis?
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 9:46:57) Zizu, to je jednoduché. V životě se nestalo, že by to nezabralo. Nik není nadměrně vzdorovité dítě. Vzdoruje hodně, ale já se snažím mu dát maximum volnosti v méně důležitých věcech, takže to spolu zvládáme.
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 9:54:36) Ano, tak nejak to funguje aj u nas - stanovit len zvladatelne mnozstvo pravidiel a nechat dietatu aj svoju volnost - to sa aj mne ukazalo velmi efektivne, hoci moje dieta je riadne svojhlave... V tomto pristupujeme velmi podobne. Ono to fakt nie je v placani. Ale v pristupe k vychove ako takom. To placanie je tam len volitelna polozka. :-)
|
|
|
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(4.6.2005 11:06:36) hmmm,to je velmi dobrá metoda Evko.Fakt.Dítě s epo ní určitě cítí neponižené.A taky je fajn děti už od mala učit,že mlátit druhé jen proto,že jsi větší je správné.Máš pravdu.Jinak to totiž nejde.Budeme se mlátit.. Nevim,ještě jsem našehu Kubu plácnout nemusela.A že je to poděs první kategorie.Když vydrží sedět pár vteřin tak jsme všichni klem šťastní...ale neumím si představit,že by mu mělo pomoct plácnutí.V čem jako?Ne,chci,aby nám děti věřily,aby se rádi vrácely domů,aby por ně domov byl místem bezpečí.Všechno jde vyřešit obyčejnou mluvou.Náš táta staršího bráchu občas plácnul,jak brácha stárnul tak ho párkrát fláknul víc,nakonec mezi nima bylo napětí,že se brácha sebral,utekl a už jsme ho neviděli.Až za pár let pár minut. A když někdo jen lehce plácnul mě(a bylo to opravdu poskrovnu) zatvrdila jsem se a už jsem nikomu nic neříkala.Nemyslím,že dítě dělá rozdíly v plácnutí a v mlácenáí.Prostě ho tim ponižuješ.Já osobně bych teda nechtěla aby mě manžel plácal když mi stokrát něco vysvětluje a já nejsem schopná to pochopit....hm,ale mě asi už nikdo nemá právo plácet ne???Tak proč myslíš,že rodiče mají právo plácat děti???? Inu jsem ráda,že je neplácam
|
Šáry | •
|
(4.6.2005 11:24:31) Evka má na to náhodou podle mě docela zdravý názor.
Ty si fakt myslíš, že "dítě nedělá rozdíl mezi plácnutím a mlácením"?
Když mám pocit, že plácání moje dítě ponižuje a že na ně zabírá něco jiného, tak samozřejmě použiju něco jiného. Jsou děti, které jsou takto citlivé, a jsou jiné, které se otřepou a vezmou to skutečně jen jako důraznější upozornění.
Navíc, už jsem to tu někde psala. Rozdíl mezi tím, proč neplácnu svého manžela nebo kolegu a proč občas plácnu své dítě, je v tom, že dospělého nemám co vychovávat, nebyl mi k tomu svěřen, kdežto to dítě ano, a já jsem povinna dělat to, co umím, abych mu stanovila nějaké hranice.
Ostatně ta analogie s "větším a silnějším" není tak docela mimo mísu. My dospělí si taky nemůžeme dělat úplně co chceme, a když to zkusíme, tak nás někdo větší a silnější (třeba stát) taky vezme pěkně po letech.
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(4.6.2005 19:49:26) možná se otřepou,protože je plácání k ničemu.Prostě si myslím,že to jde jinak než děti plácat.Plácání je násilí a nemyslím si,že je dobře ukazovat dětem násilí jako něco normálního.Jak pak dítěti vysvětlíš,že na písku nesmí plácat jiné děti???Mě osobně by teda dopst vadilo,kdyby mé děti nějaké cizí praštilo.Proto je nebudu plácat.Nemyslím,že je v pořádku řešit problémy plácnutím.Přesně jak bylo v článku psáno,příště budou opatrnější,aby je dospělák nechytil.Já jsem prostě ráda,že máme jiný metody.Pro někoho je to jednodušší a zdá se mu to lepší.Neberu mu to.Já si to prostě nemyslím.
|
Šáry | •
|
(5.6.2005 18:14:13) Jířo,
jasně, OK, já Tě rozhodně nehodlám nutit, abys své děti plácala ;o))
Ale myslím si, že jednak je rozdíl (a dítě to jako rozdíl vnímá), mezi tím, když ho plácne máma nebo táta, nebo když ono plácne někoho jiného.
A taky nechci, aby si moje dítě myslelo, že plácnout jiné dítě je VŽDY A ZA VŠECH OKOLNOSTÍ tabu. To vštěpovali mně a výsledek byl, že jsem se vůbec neuměla bránit a mnohdy jsem leccos schytala. Byla bych velice ráda, kdyby se mé dítě naučilo, že pokud mu někdo jiný ubližuje, JE V POŘÁDKU SE BRÁNIT, eventuelně bylo schopno VRÁTIT ránu. NE SI ZAČÍNAT a terorizovat jiné, ale NENECHAT SI VŠECHNO LÍBIT.
|
|
|
|
Alenka | •
|
(6.6.2005 0:35:23) Jířo, nauč se česky
|
|
|
|
|
Vera S. Clarisska 9, USA | •
|
(13.5.2005 17:38:23) A vím. Řada jeho názorů je mi sympatická, ale ne tenhle. Mohu citovat doslova:"Některé tvrdohlavé děti naprosto vyžadují, aby jim byly bity a toho přání je jim třeba vyplnit"..."dvě nebo tři pálivé rány přes stehna nebo zadek postačí dosáhnout cíle, "MUSÍŠ POSLECHNOUT!". A je to právě on a jeho stoupenci, kdo doporučují nebít rukou (podle stejného principu, jako se to dříve říkalo u psů, ruka má být na hlazení), ale nějakým náčiním, jen k tomu určeným! A s chladnou hlavou! To je právě to, co mi na tom nejvíc vadí. K fundamentalistům jen neřadím jenom já (ať už positivně nebo negativně), ale píší o něm a o jeho vlivu studie nejen v USA, ale třeba i v Německu. Podívej se na www.payer.de/fundamentalismus. Je považován za jednoho z nejvlivnějších konservativních novinářů, mluví se často i o jeho politických ambicích. Nejfundamentalističtější američtí fundamentalisté mu zazlívají, že se bratří s katolíky , jinými protestanty a židy (to je v Americe velmi komlikované) a že míchá své vědecké názory s politikou. Jakákoliv diskuse na toto téma je velmi složitá, jak je vidět na této(,protože jak jsem řekla v úvodu k ní, každý si pod plácaním na zadek, bitím atd. představuje neco jiného). Ale to, co si představují fundamentalisté typu Dobsona: Chladnokrevné mydlení nějakým nástrojem (má ležet nebo viset na stejnéím místě, jako výhružka) je pro mmě nepčijatelné a propadovat je považuji za nebezpečné pro děti, přímo životu nebezpečné...Vera S.
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 17:53:34) Věrko, z tohoto mám pocit, jakobychom mluvily každá o někom jiném. Je mi jasné, že ne, ale Ty tu píšeš o aktivitách, které mě specielně u Dobsna velmi překvapují. Neberu ho doslova, ale víceméně jsem se vším v jeho knihách souhlasila. Ta poslední byla "Výchova chlapců". Z jaké je ten úryvek, co jsi tu popsala? Díky
|
Věra S. Clarisska 9, USA | •
|
(16.5.2005 1:59:21) Přinejmenším tak, jako všechny diskuse kolem fyzických trestů u dětí. Proto se náš pohled na něj může tak lišit: Je velkým zastáncem rodiny, je proti hrubému týrání dětí. Je dokonce nositelem ceny Přítel dětí(v roce1982), kterou uděluje jedna z organisací bojující proti zneužívání dětí (Childhelp USA)a řady dalších. Ale skutečně doporučuje fyzické trestání dětí od 15 měsíců! Jeho citát o "očistné moci bolesti" je z jeho knihy Dare to Discipline(Asi Mejte odvahu trestat...doslova ukázňovat...na str.6). Další z knihy The Strong-Willed Child...O výchově trvdohlavých dětí...Odpůrci fyzických trestů mu vyčítají, že jeho pohled na výchovu je příliš zjednodušený a dokonce nebezpečný pro děti. Jeho nejposlednější velmi trapná aféra byla, když ktitizoval SpongeBob SquerPants za to, že udajně propaguje homosexulní životní styl, (protože si popletl názvy dvou organisací WRF a WAFF).Některá media se pak musela organisaci (WAFF), která vytvořila tenhle seriál omluvit.I já mám ráda jeho důraz na rodinné hodnoty, ale takovéhle úlety mi vadí, stejně tak jako fyzické tresty. Věra S.
|
Petra, Kryštof 4.r. | •
|
(19.5.2005 23:08:08) Já jsem také Dobsona četla, ale jen jednu knihu, jejíž název si dnes už nepamatuju. Byla jsem zděšená jeho radami. Předesílám, že jsem nebyla doma nikdy bita jako žito, ale na jeden výprask si pamatuju velmi přesně a vzpomínám si, jak moc mě ponížil. Strašně ráda bych se u svého dítěte obešla bez plácnutí, měla jsem takové předsevzetí, ale nedaří se. Je hodně vzdorovitý a někdy už se nedá jinak než jednu na zadek... pak je překvapivě hodný a zlatý. Jako kdyby si o to "opravdu říkal". Je mi to protivné... ale domluvy v jeho případě někdy opravdu nepomáhají. I když přednostně jiné cesty hledám. S Dobsonem ovšem nadále velmi důrazně nesouhlasím. Mnohem bližší mi byl názor prof. Matějčka: dítě rozpozná, jestli ho trestá milující rodič, kterého právě strašně rozčílilo, nebo člověk-stroj, který se tváří jako bezchybný, ač není. Tj. Matějček naopak emoce doporučuje. Ten výprask, na který si já pamatuju, mi také udělil otec s chladnou hlavou. Dodneška na to nezapomenu, jak se ke mně blížil, znovu se ptal, jestli si pamatuju, co říkal - že nepřijdu zvenku zamazaná... tušila jsem, co přijde a vteřiny před trestem a hodina po trestu, ty byly mnohem horší než trest samotný. Byly mi 4 roky. Slavný švédský režisér Ingmar Bergman se s bitím stylem "Dobson" - vypočítání proč a zač, přesný počet ran, vlastně "rituál", vyrovnával celý život, ve svých filmech, ve svých pamětech (Fanny a Alexander, Laterna mgica). Ze všech jeho vzpomínek na toto téma nikdy nevyprchalo hluboké dětské rozhořčení. Jedna věc je v článku velice důležitá: to, že skutečně při zadání slova "plácačka" najdete spoustu strn s S/M tematikou. Tenhle Dobsonův postup (nařezat/obejmout) mi připadá naprosto patologický. Je to přímo startér pozdějšího sadomasochistického vnímání lásky(sexu). A na okraj... kolik ran by mi asi pan Dobson vyměřil, kdybych byla jeho dcera a v dospívání zjišťovala svoji lesbickou orientaci?
|
|
|
|
Pudicitia |
|
(16.5.2005 19:16:54) Vero, zajimalo by mne, zda nevíte o knihách amerických konzervativních psychologů, které jsou přeloženy do češtiny /kromě zmíněného Dobsona/ slyšela jsem o dost hrůzných teoriích, které prý aktuálně v USA /v části společnosti/ "letí" a ráda bych se poučila co je ještě možné a jaká nám poroste nová generace. Děkuji Vám
|
Věra S. Clarisska 9, USA | •
|
(16.5.2005 21:30:41) Tak to opravdu nevím. Mohu Vám poslat celou řadu dalších autorů, ale zda vyšla jejich díla v češtině, můžete snadněji zjistit Vy doma než já tady. Věra S.
|
Pudicitia |
|
(18.5.2005 22:09:26) ok, tak mi je pošlete, mohou být přeloženi do češtiny, popř. do nějakých jiných /mně/ srozumitelných jazyků. teda napište mi je prosím do odpovědi... dík S.
|
|
|
|
|
bita | •
|
(8.6.2006 6:44:53) S clankem naprosto souhlasim, svou matku miluji,ale nemohu se smirit, ze me jeste ve dvaadvaceti letech honi po byte a chce me zmlatit, coz se ji nakonec povede.Po par fackach ji uz ale chytnu ruce, protoze v jejim vzteku by me mohla zabit. Asi by se hodne divila, kdybych se branila stejnym zpusobem, coz mi ale ucta a respekt nedovoli. A presne jak je v clanku popsano, citim jen bezmoc. Velice me zajima psychologie, a proto uz jsem prisla na to, proc nezapadam do zadneho kolektivu, nemohu navazat delsi partnersky vztah, vydobit si respekt v zamestnani, apod. Pricinou je nizke sebevedomi, ktere vlastnim i presto, ze jsem inteligentni, celkem pohledna, a i pres prekazky ( ktere si nesebevedomy clovek vlastne klade sam ) se mi dari realizovat sve cile. A pokud se podivame do jakekoliv psychologicke prirucky o sebevedomi, zjistime, ze zaklady jsou polozeny kde? V detstvi, tak jako vse, co souvisi s lidskym charakterem. A co z toho plyne? Ackoliv dite vas muze vytocit do ruda, delat vam naschvaly, provokovat, neposlouchat, nikdy ho prosim NEBIJTE !!! Reakci bude pouze vztek, zatvrzelost, odcizeni a jeste vetsi vzpupnost a poznamenana osobnost na cely zivot...
|
|
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 8:49:18) Hana1, asi mi neuveris, ale to, ci je dieta drze alebo nie, nesuvisi s tym, ci ho bijes alebo nie. Presne tento nazor, ktory mas ty, ze dobra vychova suvisi s telesnymi trestami, je krasnou ukazkou ako tazko sa zbavujeme starych tradicii. :-)))))) A pozdravujem vsetkych, ktori si prave povedali: "No jasne, Zuzi sa tu nemohla neobjavit!"
|
Hana1 | •
|
(13.5.2005 9:04:24) Nevidím rovnítko mezi drzostí či nedrzostí dětí a nebitím či bitím. Nejsem pro, aby se tělesné tresty používaly nepřiměřeně a bolestivě, tím se člověk stává spíš zatvrzelejší a nebude mít k rodiči důvěru. Taky nad nějakou tou fackou puberťákovi bych se moc rozmýšlela a radši bych volila vysvětlovací pohovor. Ale pokud mi malý dítě vyhazuje potraviny a šlape po nich - ten chlapeček mimo jiné vyhazoval i jídlo z talíře a dělal to samé co s cornflaky, jen ty cornflakes nato měl nejradši... a přitom byl chytré a inteligentní dítě, ne něco opožděného.... tak to svědčí o tom, že jsou rodiče slabí a měli by přitvrdit, hlavně pevnými názory, ale pro zdůraznění když neposlouchá klidně i plácnout. Říkej si o mně co chceš, že mám staré názory, ale Komenský je pro mne ve výchově pořád dost velká veličina. Nemyslím si, že by se děti měli rodičů bát a mít k nim povinnou úctu, v dnešní době je lepší kamarádský vztah, ale odsud podsud. Má kamarádka si se svou pětiletou dceruškou běžně říkají "vole blbej, pitomečku zasranej" a to nejsou žádní asociálové, ale psycholožka! Když jedou v tramvaji, baví se tak obě a nahlas. Já fakt nevím, ale až taková liberalita do výchovy podle mne nepatří, zrovna tak, jako to Samovo tancování po jídle.
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 9:16:05) Hana, v podstate suhlasim, dieta potrebuje hranice, vychova ma byt dosledna, v nej vzajomny a obojstranny respekt.... s jedinym rozdielom: ja si myslim, ze sa to da bez placania. A neboj, nebudes to ty, kto tu bude za divnu a konzervativnu, ale ja budem pre vacsinu ta divna.... :-))))))
|
Hana1 | •
|
(13.5.2005 9:26:17) Já s tebou souhlasím v tom ohledu, že ve většině případů to plácnutí opravdu není potřeba, pokud dítě fakt ví, co si může a co nesmí dovolit, i v případě Sama by to plácnutí zasloužila spíš jeho máma než on, ale jinak si myslím, že jen málo rodičů dovede nikdy v životě své dítě neplácnout - nemluvím o pořádném výprasku, takových je asi naštěstí dost.
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 9:48:51) Hana, mas pravdu, kamen urazu je v tom, ze vacsina ludi nedokaze deti neplacat (aj mne to dalo riadne zabrat a hlavne zmenit myslenie). A nie v tom, ze to tie deti potrebuju.
|
*Aida* |
|
(13.5.2005 10:00:34) Zuzi, myslim, zes to "vystihla". Ja se take radim k te vetsine, ale snazim se snazim :o).
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 10:10:01) Aida, to, ze si schopna priznat si to, znamena, ze si na najlepsej ceste. Neboj, aj mne to trvalo dlho. :-)))
|
|
|
Božka, 2 dievčatká | •
|
(13.5.2005 10:05:14) Ano Zuzi, viem presne ako to myslís. Pri prvej dcérke, ktorá bola aj dosť ťažko výchovne zvládnutelná som veľa krát ako výchovný prostriedok použila capnutie po zadku. A viem ako je to na prvýkrát ťažké, človek má aj výčitky svedomia, či to predsa len nemohol riešiť ináč, najmä keď vidí reakciu dieťatka (plač, vzdor). Ale dalšie "rany" idú čoraz ľahšie, za čoraz menšie previnenia, až som sa pristihla pri tom, že som dcérke "fukla" len za to,že sa ma asi 5=krát spýtala to isté. A potom som si povedala že dosť. A vidím sama, že to ide aj bez capkania, druhá dcérka má teraz 1,5 roka a ešte som ju ani neudrela. Spätne je mi to všetko veľmi ľúto, určite by som teraz výchovu staršej dcérky riešila ináč. Tiež som bola ovplyvňovaná aj názormi rodičov, okolia. Ale vzťah s mojoj prvou dcérkou je teraz lepší, a to je pre mňa určite dôležitejšie. Ak mi aj občas pri nej cuká ruka, vždy si poviem, že je dôležitejšie aby bola šťastná, než poslušná. A čo sa týka názorov niektorých mamičiek, že bitie nie je to isté ako občasné plácnutie. Je to síce pravda že bitka ublíži viac, ale aj plácnutie dieťa poníži a dávate mu tým najavo, že ste silnejší a že pre vás nie je rovnocenný partner.
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 10:09:10) Bozka, hovoris mi z duse. A moj pribeh je velmi podobny tvojmu. Zazila som nieco velmi podobne - starsi syn si odo mna zoparkrat "vysluzil" a az ked som sama sebe priznala, ze uz ani zdaleka neplacam len ak je to nevyhnutne a prestala som ospravedlnovat seba, som si dokazala priznat, ze tadial cesta nevedie. A to nas prvy syn bol kludne dieta a tiez som tvrdohlavo tvrdila, ze on placnut potrebuje.... A zrazu to islo aj bez toho - tazko, ale predsa.... A potom sa nam narodil maly samostatny a vzdorovity rozumcek - a zistujem, ze sa to da aj pri nom... Nikdy by som neverila.
|
|
Jana | •
|
(13.5.2005 10:41:49) Upřímně řečeno, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo plácnout dítě třeba právě za to, že se na něco 5-krát ptá, ani za to, že si snad neuklidí své věci nebo že odmlouvá. Máme takovou zásadu - pokud nám chování dítěte vadí, nejdřív mu srozumitelně vysvětlíme jak a proč to na nás působí. Naše dítě je značně inteligentní, hodně věcí pochopí. Z těch postřehů tady mám pocit, že většina mých "kamenovaček" své děti dříve či později plácnula častěji než já :-), poněkud ironické, že...
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 10:59:08) Jana, ok, ja som tvoja kamenovacka a ty moja. A mozno som placnula castejsie ako ty, ale vies aky je pre mna zasadny rozdiel? V urcitej dobe som zmenila na placanie nazor a preto ho prestala ospravedlnovat... a po case ho prestala ho pouzivat.
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 11:03:53) Aby to nebolo zle pochopene.... nemyslim si preto, ze som lepsia ako ty, bozechran. Jediny rozdiel je v tom, ze ty placanie povazujes za pripustne a ja nie.
|
|
|
|
Monika, 2 dcery | •
|
(13.5.2005 21:22:20) Dobrý den, Ty a Tvoje dcera nejste rovnocenní partneři, protože Ty máš za ni odpovědnost, ale ona za Tebe ne. Ty jsi ta, která má rozum, zkušenosti, ale také autoritu. Ty víš, co je správné a bezpečné, ale ona to při svém věku nedokáže posoudit. Tím neobhajuji bití nebo plácání dětí, jenom reaguji na argument proti bití a plácání. Rodič a jeho dítě nejsou rovnocenní partneři a z toho vyplívá i to, že dítě v důležitých věcech musí rodiče poslechnout. Každý toho docilujeme jinak. Monika, 2 děti.
|
ZuziP | •
|
(14.5.2005 8:30:26) Monika, je idealne, ak ma dieta co najmenej pocit, ze posluchat MUSI. Idealne je, ak sa uci rozumiet, co je spravne a rozhodovat o tom, ze bude robit spravne veci. Ak uznava samo, ze mama vie vela a vie poradit. Samozrejme tak, ze ono je to schopne pochopit... Cielom by predsa malo byt postupne vychovavat cloveka, ktory robi veci, o ktorych same vie, ze su spravne a nie veci, ktore mu prikaze mama. Tymto nehovorim o tom, ze dieta ma v rodine hlavne slovo... ale cim ho viac nechame byt nasim partakom a ak mu nechame veci, o ktorych moze rozhodnut, samozrejme so spravnych usmernovanim, tym viac spoluprace z neho dostaneme a tym menej zachvatov zlosti a trucovania smerom k nam od neho zazijeme.
|
|
|
Monika, 2 dcery | •
|
(13.5.2005 21:22:55) Dobrý den, Ty a Tvoje dcera nejste rovnocenní partneři, protože Ty máš za ni odpovědnost, ale ona za Tebe ne. Ty jsi ta, která má rozum, zkušenosti, ale také autoritu. Ty víš, co je správné a bezpečné, ale ona to při svém věku nedokáže posoudit. Tím neobhajuji bití nebo plácání dětí, jenom reaguji na argument proti bití a plácání. Rodič a jeho dítě nejsou rovnocenní partneři a z toho vyplívá i to, že dítě v důležitých věcech musí rodiče poslechnout. Každý toho docilujeme jinak. Monika, 2 děti.
|
|
|
|
|
|
|
Elana | •
|
(13.5.2005 9:19:25) Neví, jestli mi uvěříš ty, ale Hana zorvna to samé popisovala v prvním příspěvku - největší autoritu měl otec, který děti nikdy nebil, tak se ho´d do klídku ty. Já souhlasím s Hanou, že občas je nějaké to malé plácnutí lepší než sáhodlouhé vysvětlování,obzvlášť, když se opakuje pořád ten stejný prohřešek. A taky bych souhlasila s tím, že u puberťáků s fackou se musí fakt opatrně, spíš radši ne, jsou to už skoro dospělí, velmi citliví lidé a tam se může neuváženým trestem hodně pokazit.
|
Jana | •
|
(13.5.2005 9:57:24) Taky souhlasím s tím, že upozorňující plácnutí má podle mého názoru někdy své místo. Představte si velmi reálnou situaci, že žehlíte a vaše 3-leté dítko vám strká ruku pod žehličku. Vy mu mnohokrát řeknete ať to nedělá, ale ono neposlpuchá, usmívá se a má to za hru. Jste doma sama, služku ani au-pair nemáte a dítě po dobrém neposlechne... Takže buď ho důrazně upozorním tím, že přes tu ručičku plácnu, nebo se mi dítě spálí... Nemýlím-li se, tak pokud by se spálilo, už by to bylo skoro zanedbání péče... Malé děti nemají ještě moc rozumu a nějak se hranice naučit musejí. Podle temperamentu někdy stačí dobré slovo, jindy i to další upozornění. Mám dost vzpurného syna a přesto ho plácnu jen málokdy. Nicméně když člověk pokyn opakuje třeba 5-krát a dítě opět nereaguje - co tedy dál??? Rodič je frustrován tím, že je uvysvětlovaný, hlasivky už vytahané a unavené a jen dítě je v pohodě, ignoruje ho... Ráda bych viděla ty absolutní odpůrkyně vychovávat nějaké sveřepější dítko :-). Pravda, se synkem to jeho prarodiče taky zkoušejí výhradně po dobrém, všechno mu radši dovolí co si umane...a pak to s ním určitou dobu podle toho vypadá. Následky tohoto postupu (po týdenním pobytu)? Dítě je velice vzteklé kdykoli mu neustoupíte, očekává, že se mu budete věnovat okamžitě kdykoli zakřičí (ne mimino, mluvíme o dítěti nad 3 roky), očekává, že bude ihned po jeho, že bude dělat jen to co se mu právě chce a že dostane cokoli chce. Doma platí naštěstí jiná pravidla - a to tak, že svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého, že je třeba být ohleduplný a že každý má svou zodpovědnost. Že platí určitá pravidla slušného chování a ta je třeba dodržovat (máme je doma písemně). Plácnutí pak připadá v úvahu jen tehdy, pokud dítě opakovaně porušuje PSANÉ pravidlo (vyvěšeno v jeho pokojíčku) a ani po několikerém upozornění se nezačne chovat tak jak má. Tedy VÍ, ŽE DĚLÁ NĚCO ŠPATNÉHO. Skoro si myslím,že jedno upozorňující plácnutí (rukou přes oblečený zadeček) je pro něj méně traumatizující než např. odepření pohádky an dobrou noc (to už musí být toho zlobění opravdu velmi mnoho)...
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 10:04:35) Jana, ak sa chces pozriet, ako niekto vychovava vzpurne dieta bez placania, prid k nam :-))) Situacie, ktore opisujes, sa bez placania zvladnut daju. Len je to v tom momente menej pohodlne. Podla mna ale do buducnosti daleko efektivnejsie. A hranice sa daju ukazat aj bez placania. Aj dosledny byt sa da bez placania. Ale nie je to jednoduche. A mam na teba otazku - ak je dietatko fakt vzpurne a aj po placnuti stale strka ruku pod zehlicku? Co dalej? Kolko tych placnuti by si dala? Alebo by si pridala na sile? Alebo by si zvolila iny trest?
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 10:11:50) Zuzi, nezapomeň, že jsou daleko vzpurnější děti, než ten Tvůj klučina. A to, že málé dostanou a větší ne, má svoji dost závažnou logiku. Malé děti rozumí mnohem lépe okamžité motivaci - pozitivní i negativní. Dlouhodobou nechápou. Starší můžeš potrestat tím, že večer neuvidí večerníček apod. Občas si připadám jak na Marsu.
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 11:09:19) Evca, ja som presvedcena, ze su tazsie vychovavatelne deti ako su tie moje... ale som tiez presvedcena, ze medzi tymi detmi, ktore mamy placaju a tvrdia, ze to preto, lebo s tymi detmi sa inak neda, je vela deti, pri ktorych je nas Alex uplny cert.... A dalej som presvedcena, ze je vela mam, ktore keby mali za dieta mojho syna, placali by ho a tvrdili, ze to preto, lebo sa s nim inac neda... Toto ako argument jednoducho neobstoji. A to, co ma pre teba zavaznu logiku, je pre mna uplne nelogicke - myslim teraz to placanie malych deti a velkych. A to je dovodom mojho rozdielneho postoja k placaniu. Na vychovavanie je stotisic moznosti. Jedna z nich je placnutie. No tak ja si radsej vyberiem z 999 a nejaku vhodnu tam najdem aj pre mensie dieta.
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 13:40:42) Zizu, Ty znáš opravdu 1000 možností, jak děti vychovávat a jen jedna je plácání? Tak to bys nám tu tak ze 20 mohla napsat. Hlavně pro malé děti. Ne, opravdu by mě to zajímalo. Znám vysvětlování, pozitivní motivaci, výchovu příkladem, to plácnutí, dokonce tu nějaký "sadista" v dřívějších diskusích navrhoval cílené spálení dítěte, když chce šahat na sporák.. tak tuhle nepoužívám. No tak teda nějaké další metody ještě napište. PROSÍM!!!!
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 13:49:43) Evca, nech sa paci. Napr. riesenie situacie, kedy sa dieta nechce obliekat: 1. zistim pricinu preco protestuje, pricinu odstranim 2. ukecam dieta na saty, ktore sa mu pacia 3. vysvetlim, ake je dolezite, aby sme isli na cas 4. slubim mu odmenu (tak tomuto sa radsej skusam vyvarovat) 5. naplacam mu (aj tomuto sa vyvarujem) 6. odvediem na chvilu jeho pozornost a potom sa k obliekaniu vratim, vela deti, hlavne mensich, uz medzicasom zabudlo, ze protestovalo 7. obleciem ho ja 8. vysvetlim, aky to bude mat nasledok, ked sa neoblecie 9. odidem s neoblecenym dietatom 10. necham dieta doma a "akoze" odidem sama 11. chystat sa zacnem o hodinu skor, aby bolo dost casu a ja som nestratila nervy 12. vymyslim sutaz, pri ktorej sa budeme obliekat 13. ukecam, co zaujimave vonku uvidime, ked pojdeme. 14. vymyslim si vyhodu, ktoru budeme mat, ak sa oblecieme skor..... Tak toto som vyplula za 3 minuty.... aj keby som nenasla 1000, Evca, podla mna tych napadov je skutocne dost, ktore mozes pouzit. A vies to aj ty, to som si ista, nemusime sa tu tahat za slovicka, aby sme dokazali druhej strane, ze sa myli. Mame iny nazor na placanie, preco si to nepovieme na rovinu? Ty placanie uznavas ako ucinny prostriedok vo vynimocnych pripadoch a ja ho neuznavam vobec... Uznajme si, kazda mame svoju pravdu, tak naco tu vymyslat argumenty? Preco musime druhu stranu nazyvat extremistickou?
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 13:57:41) Zuzi, díky. Máš pravdu, drtivou většinu z toho, cos tu popsala, jsem použila. Oblékání taky nepovažuju za extrémní situaci. Např. dneska ráno jsem Nika plácla za to, že pouštěl malýmu Sašovi flašku o váze 2kg na nožičku. To je podle mě situace hodná v JEHO PŘÍPADĚ mého zásahu. Když mu vědomě ubližuje, nebudu domlouvat a přihlížet. To, že takovéto věci opravdu NESMÍ!!! zdůrazňuji plácnutím. Vím, že se mnou nebudeš souhlasit. Spíš to píšu pro ty ostatní, co tápou, vždyť víš.
Jinak je fajn, že jsi ty metody trochu rozepsala. To je na těch diskusích fajn, že se můžem lecos přiučit. Já si např. dávám víc pozor, abych reagovala přiměřeně. V tom mi tyhle diskuse rozhodně pomáhájí. Beru zpět, že tahle bude neplodná, což jsem tvrdila ráno.
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 14:06:24) Evca, presne toto to je! Aj mne trvalo dlho, kym som pochopila, ze jednoducho hlavny problem tychto debat je, ze ani jedna strana nechce prijat, ze ta druha strana ma odlisny nazor - pritom iba v jednej malej veci. A to je nazor na placanie. Ty si myslis, ze je vhodne a preto ho pouzijes v urcitych momentoch. No a ja ho povazujem za nepripustne, preto pouzijem nieco ine. V tychto debatach jedna aj druha strana zacnu vytahovat veci, ktorym vlastne len tlacia tej druhej strane do hlavy svoj nazor. Ak ty budes tvrdit, ze existuju deti, ktore placnut potrebuju, ziadna z mam, ktore su proti placaniu, ti s tym nebudu suhlasit. Preco by mali? Dokelu, ked mam decko, ktore je take, ze by ho vacsina z tych mam placala pravidelne a ja ho neplacam.... tak na toto ti nikdy neprikyvnem. A takisto ak ja tebe budem tvrdit, ze neplacnut je lepsie, tak to neuznas ty. Pre teba je placanie vhodne.... Ze sa to musi vzdy takto rozburit..... Keby sme sa tak naucili normalne debatovat a prestali sa posmievat za ine nazory, nazyvat niekoho extremistom... tak by bolo lepsie.
|
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 14:20:36) Evca, vdaka podobnym diskusiam a clankom som sa ja pred 4 rokmi zacala pozerat inac na placanie :-))) A vela mi to dalo, preto sa ich teraz tak divo zucastnujem.
|
Marysha | •
|
(13.5.2005 15:49:24) To je fakt, ZuziP, svoji nynejsi zapalenosti pro neplacani mi pripominas odnauceneho kuraka:o))) Nic ve zlem, tvuj nazor respektuju a obdivuju te za to, ze jsi dokazala takto razantne zmenit zpusob vychovy. Ja diskuse ocenuju, protoze se, stejne jako EvcaK, rada neco priucim. At uz jde o fakta, nebo o zamyleni se nad svym pristupem, vyjadrovanim apod. Tentokrat mi diskuse o placani a neplacani pripada na o dost vyssi urovni nez minule, v tom smyslu, ze se tu tentokrat jedna strana nesnazi presvedcit tu druhou o sve pravde; pouze se vymenuji nazory (ktere jsou v pripade nekterych stalych ucastnic jiz notoricky zname, ze?:o)) Ja sve dite neplacam, protoze, ac je tvrdohlave a miva zachvaty vzteku, reaguje na trpelive vysvetlovani, omilani atd. a vyhovuje nam to obema (i kdyz to obcas chce opravdu pevne nervy...). Ovsem zaroven patrim k te casti, ktera si mysli, ze na nektere deti v nekterych pripadech proste to placnuti ve smyslu durazneho upozorneni plati.
|
|
|
Emina | •
|
(14.5.2005 17:04:45) Tahle situace se da resit tak, ze mensi dite odstranis z dosahu vetsiho. Vetsimu reknes, ze jeho chovani je neprijatelne, event. muze jit i na dve tri minuty popremyslet do sveho pokoje (jine mistnosti, kde bude sam). Pak se ale musis tomu vetsimu vic venovat, protoze proto hazi malemu flasku na nohu, chce aby ses mu venovala, citi se odstrcene.
|
EvčaK |
|
(14.5.2005 17:37:59) Emino, tak náš divočáček dělá divné věci především proto, že chce vědět, co se pak bude dít. Je LMD. To znamená, že ho občas něco napadne, není v jeho moci domyslet následky - jen Bůh ví, jestli někdy to v jeho moci bude, ale pevně doufám, a pak to hned provede. Abych domácnost ochránila od zdemolování včetně mladšího brášky, musela bych se mu věnovat NEUSTÁLE A TO I NA ZÁCHODĚ. Což teda většinu času dělám, ale někdy musím i já na záchod bez doprovodu nebo si občas prostě k tomu PC sednu. Ať domácnost lehne popelem... Ještě, že chodí většinou do školky. Miluju nesmírně svého syna, užívám si- většinou čas společně strávený a nesmírně se těším, až bude na intru....:-):-)
|
|
Líza |
|
(14.5.2005 17:43:48) No to by mě zajímalo, jak chceš v praxi odstraňovat mladší dítě z dosahu staršího. To je asi možný, dokud starší není schopen vlízt do miminčí postýlky a zároveň mladší v ní ještě je. Jakmile jedna nebo druhá věta neplatí, není to možný.
|
Emina | •
|
(14.5.2005 19:11:47) To je mozne vzdycky. Staci chtit. U nas, kdyz neslo jinak, brala jsem "obet" na zada, budto do krosnicky (kdyz uz byly vetsi) nebo jsem se na to naucila od jedne Africanky takovy grif s prosteradlem (tenkrat noseni v satku jako dneska jeste neexistovalo). Fakt je, ze moje deti nemely LMD, s tim zkusenost nemam.
|
Líza |
|
(14.5.2005 19:50:08) Ale Emino, moje děti taky ne, ale tohle co popisuješ, je možné udělat párkrát za den, a jak bys chtěla v rkosničce nosit 15kilový dítě celý dny???
|
Emina | •
|
(14.5.2005 23:53:33) Nevim, ja je nosila hodne, ale cely den to nikdy potreba nebylo. Sly oddelit i jinak, v nejmensim byte jsme meli dva pokoje a kuchyn. Ale ja nikomu neberu jeho metody, byl to je navrh.
|
Líza |
|
(15.5.2005 7:19:12) Emino, a vy nemáte na dveřích kliky? :-)))) Stojím si za tím, oddělovat děti jde jen do určitého věku.
|
Emina | •
|
(15.5.2005 9:51:37) Lizo, vzdyt muzes trvat na cem chces, ne?
|
Emina | •
|
(15.5.2005 10:04:39) Resp. o tom urcitem veku sla rec. O tom, jak zvladat tyhle veci u malych deti cca ve veku batole a kojenec, batole a mensi batole. Mne slo vysvetlit triletemu diteti, ze nemuze mlatit mimino kladivkem, byt gumovym. Treba to bylo tim, ze jsem mela flegmaticke deti. Nevim. Kdyz se rozhodnou servat kluci, kterym je devet a deset, tak se servou, at uz je oddelis nebo ne, ale to je jina tematika.
|
Líza |
|
(15.5.2005 10:11:00) No mně rozhodně nejde vysvětlit tříleté dceři, že svou starší sestru nemá mlátit vším co jí přijde pod ruku, štípat a kousat. Starší je 6 a půl. Tyhle děti se nedají oddělit - mladší už nikam nezavřu. Tohle chování provozuje furt, ráda provokuje a má z toho srandu. Když ji za to starší praští, je jí to jedno, protože jí bolest nevadí. Té starší jsem už i dřív než ve třech vysvětlila leccos, ale mladší je temperamentově a povahově úplně jiná. Kdyby ji šlo od něčeho, někoho oddělit, to by bylo hezký, ale nejde. :-) A jakékoliv vysvětlování je pro ni akorát zdrojem nesmírného pobavení.
|
Emina | •
|
(15.5.2005 11:06:00) Inu, to nevim, tezko radit, ja mela fakt na mysli jinou situaci. V takovyhle bych se asi pokousela zjistit a)proc to ta mala dela, b)proc ji velka neni schopna ucinne zpacifikovat. Operativne bych se ale stejne porad snazila zajistit velky soukromi pred malou. Treba tim, ze mala bude zarezavat se mnou v kuchyni pokazdy kdyz zkusi zautocit. Pokud je tak divoka, ze neni mozny ji udrzet pod dohledem...nevim... ale asi bych s tim sla nekam na radu, pokud by nepomahalo ani utahat ji venku, ani skolka ani nic. Mne se zdalo, ze deti jsou divoky hlavne tehdy, kdyz jsou nevyskakany a maji malo moznosti se realizovat (vcetne mereni sil s ostatnima a na to mi prave pripada velmi dobra dochazka do skolky), ale opakuju znovu, moje deti nebyly ani hyperaktivni (to tenkrat jeste neexisatovalo) ani nemely LMD (to teprve zacinalo). V tom jsem mela stesti.
|
Líza |
|
(15.5.2005 11:23:59) No ona nic z toho nemá, jen je trošku živější a svoje. k bodu a) proč to dělá - dopověď vypozorovaná za tu dobu co ji máme :-)))), je PROTOŽE JE TO SRANDA. prostě ji to baví, že někdo se ohrazuje, že ségra piští a říká jí ať toho nechá, že ji napomínám - to vše ji velmi těší. Zjevně. Nikdy jí nijak zvláš´t nevadilo, když jsme se na ni zlobili, stejně jako nikdy nebyla na větvi z pochval a ocenění. prostě si jede po svým a z ostatních má srandu. b) proč ji velká nezpacifikuje. To má několik příčin. zdaleka ne ta nejmenší je, že velká je hubeňour, fyzicky spíš slabá a míň obratná, aztímco malá je řízek, pohybově nadaná, mrštná a silná - takže fyzicky ta starší není v žádné velké výhodě kromě výšky. Druhá věc je, že protože nereaguje na okřiknutí apod., tak ji ta starší opravdu někdy praští, ale to nemá efekt, protože jocka fakt necítí bolest, takže jí to nevadí. (V tom je podobná Stáníkovi od Monty). Nejde ani tak o to, že by byla nonstop divoká nebo ubližovala pořád, často si krásně hrajou, často ji pohladí nebo se jí zastane v průšvihu, ale prostě si z přijatelnosti svého chování a z reakcí okolí nedělá hlavu. Má to na druhou stranu mnoho pozitiv, je opravdu vyrovnaná v mnoha směrech, není přecitlivělá, dobře snáší zátěžové situace a nedá se nikým zdeptat. Ale o to těžší je pokoušet se ji nějak výchovně ovlivnit. Radila jsem se o ní v době, kdy jí bylo tak 18 měsíců, do té doby se opravdu mnohé zlepšilo, takže to neberu tragicky. Má to vývoj k dobrému. Ale jednoduchý to není :-))))))
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.5.2005 11:45:22) Lízo, nejen v tom. :o))) Stáník se s náma doma taky pere, protože je to SRANDA... A je vyrovnaný v mnoha směrech, není přecitlivělý, dobře snáší zátěžové situace a nedá se nikým zdeptat. :o)
|
Líza |
|
(15.5.2005 11:58:12) :-)))) no já si říkala, že mají leccos společného :-) A možná to do jisté míry dává odpověď na to, zda to je nebo není výchovnými přístupy. Myslím, že my dvě máme výchovné postupy hodně rozdílné - podle toho, jak tu čtu co píšeš. Já jsem taková spíš přísnější matka. Celkem důsledná, systematická v mnoha věcech, v porovnání s tebou dost autoritativní. Ale děti máme překvapivě podobné :-)))) Ostatně neexistuje jovančin větší opak než právě její starší ségra.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(15.5.2005 12:13:29) Lízo, taky si myslím, že je to víc povahou než výchovou, protože jinak by děti v každé rodině musely být víceméně stejné. Což nejsou. To mi připomnělo moji tchýni, která často říká, jak je možný, že je její syn (můj manžel) pravej opak svý starší sestry, když přitom oba vychovávali stejně. Tak jsem jí na rovinu řekla, že to je právě ta blbost, vychovávat děti stejně, když stejný nejsou. :o) Když se podívám na sebe, jaký jsem byla dítě, tak svým způsobem chápu mojí matku, že mě řezala jako psa - se mnou nebyly ani tak velký problémy, pokud jsem měla dostatečný množství svobody v rozhodování. Od malička. Ale matce trvalo strašně dlouho, než pochopila, že neexistuje ŽÁDNÝ způsob, jak mne přinutit dělat něco, co prostě nechci. Já když se rozhodla, že nebudu něco jíst, například, tak by mne museli čtyři držet a nacpat to do mě jako do husy šišky. Jednou jsem takhle šíleně vytočila učitelku v jídelně, když se rozhodla, že mě nepustí domů, dokud nesním dršťkovou polívku. Seděla tam se mnou dvě hodiny, než pochopila, že jí fakt nesním. :o))) Ovšem podotýkám, jako dítě - tzn. do nějakých 12ti - jsem rozhodně nebyla nezvladatelnej poděs, spíš introvert, co furt ležel v knížkách. Všechno, co matku štvalo, byly z mého pohledu maličkosti - upatlaný sešity, bordel v pokoji apod. Ona nedokázala pochopit, že upatlaný sešity nejsou důkazem její neschopnosti coby rodiče, ale jen toho, že já jsem prase. Nechtěla se za mě stydět. Podle mne je lepší nechat dítě ztrapnit třeba tím, že mu spolužáci řeknou, že je čuně, a ono si pak samo rozhodne, jestli mu to za to stojí nebo ne, než ho cíleně tlačit k něčemu, co mu není vlastní a co nemá žádný racionální opodstatnění. Na fleky v sešitě ještě nikdy nikdo nezhynul bídnou smrtí. :o)
|
Alicee |
|
(15.5.2005 18:12:28) Monty, tak teď jsi mi připomněla můj skoro nachlup stejný zážitek ze školní jídelny. Taky šlo o držšťkovou polívku a já nad ní seděla asi čtyři hodiny aniž bych ponořila lžíci. Pak mě milostivě nechali jít, protože kuchařky chtěly zamknout jídelnu a taky jít domů. Jak já záviděla jedné mé kamarádce, která se dokázala pozvracet kdy se jí zachtělo, prostě na to pomyslela a už to lítalo...takže tu nechali takhle dojídat jenom jednou...Ona s úsměvem pronesla, že to nedojí a jestli jí budou nutit, tak bude zvracet, no a když jí i přesto nenechali jít, splnila svou hrozbu...přičemž se "omylem" zaměřila na tu učitelku, která jí do polívky nutila. Od té doby měla pokoj...:)))
|
Líza |
|
(15.5.2005 18:15:16) Alice, mně vždycky stačilo jenom nahodit zmučený výraz a tvrdit, že je mi hrozně špatně a nemusela jsem dojídat nic. Ještě učitelka tvrdila mámě, že asi nejsem v pořádku, když mi je každý den špatně.
|
|
|
|
|
|
Emina | •
|
(15.5.2005 11:59:36) Tak na druhou stranu takhle, jak to popisujes, se mi to nejevi jako problem, ktery by bylo potreba nejak slozite resit, tohle prece delaji vsechny deti. Nebo ja si to aspon myslim.
|
|
|
|
|
|
Líza |
|
(15.5.2005 10:06:51) ?? Asi nechápu, nechci aby se z toho stalo handrkování. trvat můžu na čem chci, taky třeba na tom, aby jdeno dítě neubližovalo druhému, ale taky mi to může být ... platné :-)))
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Monika, 2 děti | •
|
(15.5.2005 21:59:09) Milá Zuzi, nevím, kolik máš dětí, ale já mám dvě. Tvé rady jsou dobré a aplikovatelné, pokud máš jenom jedno dítě. Můžeš se mu plně věnovat a debatovat s ním o oblékání třeba 2 hodiny. Také jsem to tak dělala než se mi narodila mladší dcera. Teď už na to prostě nemám čas. Malá pláče, musím ji kojit, přebalovat, chovat, ... Starší dcera se musela naučit poslechnout rychleji, nejlépe hned. Chvíli to trvalo a stálo nás to trochu nervů, ale teď si to nemůžeme vynachválit. Stačilo trvat na svém a občas ji nechat vyvztekat. I na zadek párkrát dostala (např. stojí uprostřed vozovky a nechce se hnout). Myslíš si, že ve školce a později ve škole s ní někdo bude debatovat tak jako ty? Bude odvádět její pozornost, aby se nevztekala,...? Čím víc ji teď budeš hýčkat, tím větší šok pro ni školka bude a nebude do ní chtít chodit. Ty jí vlastně zamlčuješ, že často se věci nebudou dít tak, jak chce ona. Monika, 2 děti
|
ZuziP | •
|
(16.5.2005 8:32:12) Monika, mam 2 deti. 7 a 4-rocneho syna. Nikdy som ich neobliekala 2 hodiny. V kazdom pripade si myslim, ze mnohokrat jedenkrat spravne investovana polhodina ti usetri stokrat 5 minut.
|
|
|
|
|
|
|
Jana | •
|
(13.5.2005 10:15:32) Představte si dámy, že syn plácnutí bere zcela jako upozornění "myslím to vážně" a po něm se začne okamžitě chovat normálně. Ono taky to plácnutí přijde třeba jednou za několik týdnů, to jsem asi nezdůrazila. Ale je to prostředek, který v extrémních situacích je velicde účinný - alespoň u nás. Valná většina věcí se i u nás zvládá bez jakýchkoli potíží domluvou. Ale existují pravidla - a ta se prostě dodržují...
|
Hanka,syn 3r | •
|
(13.5.2005 10:57:24) Plácnout dítě,že šahá na žehličku=neschopnost mu to vysvětlit po dobrém. Pořád přemýšlím nad tím,proč můj syn poslechne i bez plácnutí,nikdy jsem to nedělala,a všechno vysvětlovala,ovšem k tomu je potřeba trpělivost. Dítě má poslouchat bez plácání,a né tím,že ho plácnu,a to nemám žádnýho beránka. Neplácání zdar
|
L+2 | •
|
(13.5.2005 11:13:20) Take premyslim, proc me dcery poslechnou i bez placnuti. Proste cokoliv je nebezpecne, a ja je na to upozornim, tak holky to proste nedelaji, dokonce se zacaly sami sebe upozornovat, pokud jedna dela neco, co by mohlo byt nebezpecne. A to jsme je nikdy neplacala (nebo prave proto?!?), to se asi nikdy nedozvim, ale v kazdem pripade je to moc hezke, ze je neplacam a presto temer vzdy poslechnou co jim rikam (ze bych mela zazracne deti? Nemyslim, prijdou mi zcela normalni)
|
|
Jana | •
|
(13.5.2005 11:17:04) Hanko, ono každé dítě je jiné. Ten příklad se nás už netýká, byl jen teoretický = pro nás snad v minulosti reálný. Ale zajímalo by mě tedy vaše na řešení krizových situací, jejichž popis následuje. Jedete k lékaři do velkého města, nemáte jinou možnost než použít autobusovou linku. Dítě je včas (třeba 30-40 minut před odchodem) upozorněno, v kolik se bude odcházet a že se má jít obléct. Dítě schválně nereaguje a neobléká se. Chcete-li mu v časovém presu pomoci, jak na něj sáhnete, ozve se hysterický jek. Dítěti bylo vysvětleno kam pojedete a že je to nezbytné (jsem vážně nemocná a potřebuji čas od času navšívit specialisty, k nimž je objednavací doba na někoik měsíců a prostě si nemohu dovolit termín zmeškat). Dosud toto byla jedna z extrémních situací (výskyt cca 1-krát za mnoho týdnů), kdy plácnutí okamžitě zafungovalo. Má někdo jiné řešení? Upozorňuji, že hlídání nemám, prarodiče nedostupní, autobus jezdí velmi omezeně a lékaře nezbytně potřebuji k zachování života... Rady sem...
|
L+2 | •
|
(13.5.2005 11:24:32) Jano, jedine, co ti mohu doporucit je vyvarovat se casovemu presu?!? Prave casovy pres vyvolava napeti a napeti vyvolava nervozitu a akci = placani. Pokud mam neco opravdu velmi duleziteho, tak to posledni, cemu vystavuji holky, je casovy pres. Myslim si, ze kdyz to jde s dvojcaty, tak by to melo jit s jednim.
Mimochodem, ver mi, ze pokud by jsi vysla s chlapce v pyzamku (svet se prece nezbori), tak by si priste dal moc velky pozor (zvlaste v zime), aby se stihnul prevleci.
|
L+2 | •
|
(13.5.2005 11:28:45) Jeste jednu vec Jano,
proc se porad odvolavas na to, jestli mas nebo nemas Au-pair ci babicky? Vlastnictvi au-pair ci hlidaci babicky nema preci nic spolecneho s vychovnymi metodami ... a nebo je to vymluva, ze si obcas nevis rady protoze toho mas dost, a tak placnes?
Ja au-pair vlastnim, deti nebiji, ale i v dobe, kdy jsem au-pair nevlastnila, jsem deti nebila?!? Promin, opravdu mi to nejak nedochazi.
|
Líza |
|
(13.5.2005 11:53:04) Lído, myslím, že to není docela jak píšeš, ona s výchovnými prostředky dost souvisí míra únavy a taky množství času...a hlavně pokud jde o tu únavu, tam je přítomnost hlídací babičky či slečny strašně moc znát.
|
Lida +2 | •
|
(13.5.2005 11:59:51) Lizo,
mas naprostou pravdu, ze nepritomnost pomocne sily na hlidani, zvysuje unavu, snizuje mnozstvi casu...a zvysuje stres,...pak chapu, ze nekterym maminkam ujede ruka. Ale Jane ruka neujizdi, Jana sama rika, ze na placnuti nevidi nic spatneho a schvaluje to jako obcasny dobry a funkcni vychovny prostredek.
|
Jana | •
|
(13.5.2005 12:06:47) Lído, vkládáš mi do úst věci, které bych nikdy nevyřkla. Je vidět, že debata zde není objektivní. Nikdy jsem nepsala, že je to vhodný výchovný prostředek. Jen že je pro mě za extrémní situace přijatelný. Tak jen si mě pranýřuj, jak chceš. Líza to vystihla přesně - kdybych mohla dítě v případě pravděpodobného presu k někomu odložit k pohlídání, nedojde ke stresu a bude to v pohodě. Takhle jsem na vše zcela sama od rána do noci (no reálně od rána tak do 20:30 hodin) a vzhledem k svojim diagnozám toho mívám plné kecky. Přesto syna nikdy neuhodím jen tak nebo za hloupost - jen za extrémních okolností si zřídka pomohu tímhle. Tak mě klidně odsuď, jak myslíš...
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.5.2005 12:14:45) Řeknu to ještě jinak. Myslím, že kdybych neměla hlídací babičku a ještě i slečny na hlídání, tak by byl syn celkem chudák. Ne že bych ho bila - nejsem na to ten správnej typ, mě máma řezala jako psa a mám k tomu silnej odpor - ale asi by věčně tvrdnul doma, protože bych neměla nervy ho každej den venku krotit. On je skutečně dost poděs - teď byl dva dny v soukromých jesličkách, protože mi vypadlo hlídání a musím pracovat, a nešlo to přehlídnout. Bylo to první, co na jeho adresu vychovatelky řekly. :o) Takhle je to úplně o něčem jiném, když jsem s ním sama, tak se mu věnuju dost intenzivně, ale každej den bych na to prostě neměla nervy. A představa, že ho sebou musím vláčet po úřadech, po pracovních jednáních nebo po mých doktorech, to je dost šílený. Stačilo, když jsem s ním nedávno byla u své doktorky; šli jsme z očkování, já měla zánět středního ucha, bylo mi poměrně blbě a u doktorky v čekárně dvacet lidí. Naštěstí je to manželova známá, takže jsem sestřičce jenom řekla o recept a bylo to vyřízené poměrně rychle, ale u jinýho doktora bych musela čekat hodinu a to by bylo maso. Jednou byl se mnou na imunologii, když jsem chodila na vakcíny, po kterých musíte půl hodiny sedět v čekárně a máte být V KLIDU. Honila jsem ho po chodbách, lezl do všech dveří, každýmu ukazoval autíčka, otvíral dveře, probíhal mezi lítačkama... nechtěla bych to zažít podruhý. Takže Janu docela chápu. Na jejím místě bych se v takhle vypjaté situaci možná taky neudržela...
|
|
|
*Aida* |
|
(13.5.2005 12:01:33) Lido, i ja se musim pridat k Lize. Nedavno mi nase logopedicka pripomnela, jak to u nas vypadalo, nez syn dostal misto ve skolce. Ja jsem nemohla jit nikam ven, pokud nebyl doma manzel, jezto syn byl proste v kombinaci s miminem nezvladnutelny. Vztah mezi mnou a synem byl na bodu mrazu. Otrepana fraze "Kdo nezazil, nepochopi" by byla na miste. Ta fyzicka a psychicka unava byla nepopsatelna, ve stresu byla cela rodina. S dcerou jsem zacala navazovat jakys takys vztah az po jejim prvnim roce, dodnes vyhledava tatinka kdyz se treba uhodi.
|
*Aida* |
|
(13.5.2005 12:09:42) A k tomu pyzamu. Tak to by memu synovi absolutne nevadilo. Ono jsou opravdu deti, ktere jaksi neciti bolest a ani zimu. Sami by si na to pyzamo nasadil kabat a sel by... ve skolce visi na nastence fotka kde on v tom pyzamu do skolky fakt dosel :o). V lete zas obcas nosi zimni cepici (k sortkam a tricku) a holinky, ale takove veci ja neresim. Pokud ma na sobe alespon nejake obleceni :o). Holt nepodedil muj vkus oblekani :o).
|
|
L+2 | •
|
(13.5.2005 12:10:38) Aido, souhlasim, viz ma predesla odpoved. Ale jak jsem rekla, neco jineho je schvalovani, ze je to dobra metoda, a neco jineho je, kdyz proste nekomu ujedou nervy, to dokazi pochovpit.
Jano, ty si myslis, ze by to dite zustalo dobrovolne v mrazu prilis dlouho? Ja si myslim, ze prvni naslapnuti s holou nozickou mimo dvere by ho velmi rychle dostalo do prosici nalady, ze se chce obleci. (nevi, do jake miry snizena imunologie muze take souviset s otuzovanim, treba by mu to prospelo?!?)
Ale jinak, ona se totiz vychova neda omezit, na jeden jediny priklad a na jednu jedinou situaci. Vsechno souvisi se vsim a vse navazuje na vsechno. Ja si treba dovoluji tvrdit, ze bych se s holkama do takoveto situace nedostala, jelikoz prave trvalo 4 roky, aby vedely, ze si toto nemohou dovolit. A pokud by to snad zkousely, tak pokud bych jenom rekla, ze pujdou tedy v pyzamku, tak by se okamzite sly prevleci sami. To je totiz o duslednosti, soustavnosti, vytrvalosti, a trpelivosti, ktera nikdy nekonci. Ne o fyzickych trestech.
|
Líza |
|
(13.5.2005 12:16:13) Lído, nevím co má s imunitou Jany dítě, ale ta holá nožka v mrazu a otužování mě pobavilo. Doku měla Verča imunitu na nule, tak stačilo, aby při teplotě kolem 4 stupňů přešla od domu k autu bez čepice a byla 3 týdny nemocná. (MMCH, mohla jsem ji například otužovat celé léto poměrně účinnými metodami, které jsme se naučily v lázních, kde na jaře byla, a přesto první děštík v září bez pláštěnky skončil měsícem doma.) Jsou děti, které jsou prostě neotužitelné.
|
L+2 | •
|
(13.5.2005 12:21:16) Lizo, samozrejme, ze jsem to brala s nadsazkou, nevim jake ma Jany dite problemy, takze tezko mohu vedet, do jake miry se muze, ci nemuze otuzovat.
Ale na druhou stranu te musim upozornit, ze kdyz vidim deti v UK, tak mam pocit, ze snad vsechny musi byt otuzivatelne (at se mi to libi, nebo ne). Ale tady nemoce lidi berou jinak a maji k nim jiny pristup. Pokud dite/dospely nema vysoke teploty, tak neni zadny duvod, proc by mel/o byt doma. Je pravda, ze nemocnosts jak deti ve skolach tak v praci, se snizuje na minimum.
|
Líza |
|
(13.5.2005 14:21:23) Hanko, řeknu ti, co všechno jsme zkoušeli a vyber si sama, co pomohlo, já to nevím :-)))))) Bronchovaxom, Ribomunyl, důsledná léčba astmatu, operace nosní mandle, jedny lázně, opakované pobyty na horách, dvakrát moře...a věk 6 let. najednou se to zlomilo. Do té doby byla nemocná prakticky pořád, loni dokonce z každých 5 týdnů 4 nemocná.
Lído, okolo sebe ty věčně nemocné děti ani nemusíš vidět, protože ony prostě nejsou vidět. Jsou doma s horečkama a s bronchitidama.
|
L+2 | •
|
(13.5.2005 14:59:32) Lizo, ja jenom vychazim z tech deti, ktere znam a ktere chodi s holkama do skolky. Proste vetsina deti je ve skolce porad, nekdy je mi jich i lito, protoze vypadaji zbedovane, ale jsou ve skolce. Kdyz jdes tady k doktorovi s ditetem, ktere ma 3dny 39, tak te proste vyhodi, proc ho zdrzujes, kdyz je jasne, ze dite ma "virove" onemocneni, se kterym on nic stejne delat nemuze. Plane nestovice se tu resi po telefonu, proste doktorovi zavolas, popises mu, jak dite vypada, on ti potvrdi, ze jsou to nestovice a tim to konci.(s tim, ze ti da dost najevo, ze teda nestovice by si jako matka mohla poznat, tak proc ho zdrzujes, kdyz on s nimi nic delat nemuze, pouze zkonstatovat, ze je ma).
Mozna proto, ze je tu takovyto pristup, mam pocit, ze deti jsou tu nejak vice odolne. Rymu a kasel tady nikdo neresi. A moje holky napriklad nemely teplotu uz 2 roky.
|
Líza |
|
(13.5.2005 15:16:04) Lído, to jim samozřejmě přeju, ale nejsou všechny děti takové. Jinak ale pokud jde o doktory, já dokud nejde o antibiotika nebo významnou dehydrataci, si děti léčím doma, nevím, proč bych měla tahat dítě s horečkou k dr. (jo příští zimu to bude jiná, protože budu potřebovat OČR...)Neštovice podobné, nevím proč dítě někam tahat, pokud má klasický průběh.
Ale to moc nesouvisí s tou odolností. Na druhou stranu jsem ráda, že svou astmatickou dceru nemusím dávat za každou cenu do školy či školky ve chvíli, kdy má chřipku, protože by si to pak pěkně vylízala.
|
L+2 | •
|
(13.5.2005 15:23:34) Lizo, jasne, ze si lecis deti sama, protoze jako doktrorka stejne vis, ze ti nikdo nepomuze. Ale, musis priznat, ze je pravda, ze v Cechach nechavaji deti doma s kazdym malym zakaslanim ci rymou, a zrovna tak vyplni ordinace lekaru s nestovicema.
OCR je jina nesmyslna vec, ktera se tady v UK nepraktikuje. Nastesti tady na bezne virozy nic takoveho nepotrebujes, proste zustanes dva dny lezet doma a je to.
|
Líza |
|
(13.5.2005 15:27:50) Jo, je to docela otrava, celej ten systém je nastavenej tak, že i když máš něco banálního, kvůli čemu je ale třeba zůstat pár dní doma a léčit se volně prodejnými léky, tak kvůli zaměstnavateli stejně k tomu doktorovi musíš. :-(( To mě hrozně štve, jak já byla doteď ráda, že v době chřipek jsme nemuseli čekat u dr. a ještě tam chytit i to co nemáme :-( ale zlaté časy končí.
|
|
Ivana Procházková |
|
(14.5.2005 22:28:30) Lído,
já sama jsem k doktorovi nepáchla, ani nepamatuji. Sebe vyléčím medem, čajem, Paralenem.. OČR nepotřebuji, protože jsem si stejně radši brávala dovču.
Ale léčit sama své dítě, byť jde o banální chřipku, to bych si fakt jako nezdravotník netroufla. A abych rozpoznala, že neštovice jsou neštovice, když je dítě dostane za život jen jednou (takže je to rozpoznávání poprvé hned "na ostro"), tak na to teda nemám odvahu.
Na druhou stranu, tahat nemocné dítě z postele k doktorovi, kde v čekárně lítá co může, je pakárna.
Docela by mě zajímalo, jestli náš zdravotní systém umožňuje pediatrům nabízet rodičům jako nadstandardní rodičem placenou službu, že nemocné dítě navštíví pediatr přímo doma. A jestli jo, zda existuje nějaký pediatr, který to tak praktuje. A jestli existuje, tak sem s ním!! :)))
|
Eva | •
|
(15.5.2005 1:06:25) Ivule-třeba Mudr. Filová.Rodiče mají k dispozici číslo na její mobil, a v případě potřeby ji mužou kdykoliv kontaktovat, i s možností jejího příjezdu k nemocnému dítěti.Je to z duvodu,že zná celkový zdravotní stav dítěte.
|
|
|
|
Líza |
|
(13.5.2005 18:39:59) Milado, no nezbude ti než lhát, no :-)
Já mám jistou výhodu, fakt je, že si děti poslechnu, ale na to, co slyším, se stejně nespolehnu...takže tak: pokud mi připadá, že to ne průduškách je, tak to pár dní léčím doma, pokud děti vypadají dobře, když to neustupuje nebo děti vypadají nepřiměřeně blbě, popřípadě se objeví druhá vlna teplot, jdu k dr. Jenže to je zas ten druhý problém - spousta lidí veme dítě k dr. automaticky jak má teplotu, i když by nemuseli. Dítěti zatím nic konkrétního není, teče mu z nosu, má horečku mezi 38-39 a doktor na nich nic nemůže najít. Jdou zbytečně, ale nikdy jim to nikdo neřekl, myslím, že to je trochu i o tom, že rodiče nevědí, kdy k tomu doktorovi nemá cenu chodit...
|
Ivana Procházková |
|
(14.5.2005 22:42:06) Lízo, to je přesně můj případ - jak mám poznat, jestli k dr. ano či ne..? Když jde o dítě, tak nechci radši nic zanedbat. A přitom vždycky trpím, když vidím v čekárně ostatní nemocné děti a představuju si ty všechny bacily.. Já sama jsem k dr. nevlezla ani nepamatuju, ale u dítěte to je něco jiného (minimálně v tom, že to, jak se cítí, mám pouze zprostředkovaně - kromě toho, že mám o něj pochopitelně větší strach, než o sebe..).
|
Líza |
|
(15.5.2005 7:17:54) Ivule, já myslím, že k tomu nejsem - nenapdá mě vhodnější slovo - "vychovaní". prostě mnoho rodičů vůbec neví, nemá tušení, co a jak u svého dítěte posoudit jako tu nejelementárnější diagnostiku, je tu prostě zvykem tohle nechávat na doktora. No a pak berou lidi k doktorovi dítě zbytečně, rpotože jim stejně nemůže říct víc, než že ještě není nic vidět, napsat jim panadol a říct a´t přijdou na kontrolu. Já protože ty informace mám (ale fakt by to každá DOSTATEČNĚ INFORMOVANÁ máma zvládla taky, nemusí být na to dr.) tak kouknu jestli má dítě v krku povleklý mandle, zvážím, jestli hnusně a podezřele kašle. Kouknu, jak celkově působí - vím už, jak dobře nebo čšpatně holky nemoci snášejí a co už vybočuje z normy. No a podle toho jdu k dr. Dobrý na tom je, že tenhle systém mi funguje do té míry, že když přicházím do ordinace s tím, že mám pocit podle chování starší dcery (která jinak snáší nemoci včetně horeček výborně), že to je asi už na atb (stalo se dvakrát), tak to výsledky CRP potvrdí. Stejně tak při střevních chřipkách, doktorce volám, když už nezvládám zavodňovat. Jediné, v čem vidím rozdíl vzhledem k tomu, že jsem dr., je fakt to, že mám dál posunutou tu hranici, kdy jedu s dítětem do nemocnice, troufnu si v akutním stavu víc věcí řešit ještě doma, ev. za pomoci naší dr. Ale fakt nechápu systém mnoha lidí, kteří když jejich dítě o víkendu dostane horečku bez dalších příznaků, jsou v tu ránu na pohotovost - proč? To tomu dítěti nepomůže víc by mu pomohlo zůstat doma v posteli...ale jak říkám, nebyli jsme vychováni k tomu posuzovat zdravotní stav svých dětí, každou drobnost necháváme na rozhodnutí doktorovi...
|
|
|
|
|
|
|
Kubula K. |
|
(13.5.2005 16:04:27) Díky za info. My jsme momentálně na Luivaku, předtím měl Isoprinosine. Tak uvidíme... do šesti let nám zbývá rok a půl...:-)
|
|
|
|
Kubula K. |
|
(13.5.2005 12:24:12) Píšeš "dokud měla imunitu na nule", takže předpokládám, že je to už lepší? Co pomohlo?
|
|
|
ZuziP | •
|
(13.5.2005 13:37:16) L, toto si skutocne trefne vystihla. Jedna vec je schvalovanie placania ako vychovnej metody a druha vec je, ked prdnu nervy mamicke, ktoru to potom mrzi.
|
|
|
|
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 13:14:42) Lído, jen na okraj. Podle toho co jsi psala už dřív, jsi au-pair neměla, když byly holčičky miminka. A to promiň, to už by bylo pomale na kriminál, i jen plácnout. Píšu to s nadsázkou. Taky bych si mohla "vytahovat" triko, mít dvě klidné poslušné holčičky a ještě hlídací pomoc.
|
L+2 | •
|
(13.5.2005 14:49:10) EvcoK, mylys se, au-pair jsem take nemela mezi jejich 2-3 rokem (obdobi vzdoru), kdy jsem rok byla na nezamestnana.
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 14:52:51) Lído, tak to beru zpět. Ale musíš uznat, že Tvé holčiny jsou pohodovější, než některá dítky, o kterých se tu bavíme. Viz třeba to noční spaní apod.
|
L+2 | •
|
(13.5.2005 15:12:47) Evco, samozrejme, ze jsou deti jine. Zvlaste si myslim, ze s chlapecky je dost casto vice prace. Ale zase na druhou stranu, to je jako jestli bylo drive vejce nebo slepice. Jsou moje holky hodne a pohodove, protoze maji vychovu jako maji, nebo se tak narodily a kdyby vyrustaly v jine rodine, tak by to bylo stejne? To je presne otazka, je to vychovou, nebo je to vrozene? Ja nevim.
To ale nic nemeni na tom, ze ja jsem skalopevne presvedcena, ze se deti daji vychovavat i bez placani, ci jinych fyzickych trestu a dosahnout lepsich vysledku, nez s fyzickymi tresty. Jenom si proste musime uvedomit,ze proste z nekterych deti beranky neudelame, i kdybychom je umlatily (nebo se to snad nekomu podarilo?). Ale to neznamena, ze bitim docilime lepsich vysledku. Moje holky samozrejme take nekdy zlobi, ale spis bych rekla ze je to zdrave skotaceni, nezli vylozene zlobeni. Me zrovna Jany priklad toho, kdy 4 letemu diteti rekne, ze ma pul hod. na prevleceni a ono se neprevlekne a pak se zacne vztekat, kdyz ho Jana chce na posledni chvili prevleknout neprijde, ze je to zlobeni ditete, ale jasny priklad toho, kdy jde o selhani matky. Deti se opravdu nejcasteji vztekaji, jakmile jim dam na jevo stres, nutim je narychlo neco delat apd. Jana si mysli, ze jeji chlapecek nema rad, ze za 5 minut prijede autobus, ja si myslim, ze jeji chlapecek reaguje na chovani matky, ktera je vystresovana, ze za 5 minut prijede autobus. Tyto situace by ji nevyresilo ani 1oo babicek ci au-pairek. Jana musi hledat chybu v sobe, ne v diteti.
|
EvčaK |
|
(13.5.2005 16:22:23) Lído, pokud vím, tak Tvé holčiny byly kliďasky od narození. Hezky spaly, jedly... Kdyby je vychovával někdo jiný, nejspíš by se chovaly stejně. Kdyby je vychovával nějaký hysterák nebo neurvalec, možná by byly zakřiknuté - si myslím. Samozřejmě jen z toho, co tu v minulosti zaznělo. Mně "dojímá", když někdo odsuzuje matku, že selhala, z jednoho příspěvku. Ježkovi voči, to já v tom případě selhávám téměř bez přestání, protože Nik taky sedí vedle oblečení a nic. Když ho slovně donutím, aby se pohnul a něco si oblíkl, tak obleče jeden kus a zas nic. Naštěstí je poměrně v klidu, když to uchopím do vlastních rukou. Takže ho většinou oblíkám sama. To Jany klučina nebyl. Jana to určitě při výchově nemá lehký. A není potřeba, aby se tu do ní někdo navážel, protože to nepoznal. Je to pořád o tom samým. O netoleranci a o tom, že nechcete připustit, že to s každým dítětem není tak lehké jako s vašima a nemůže za to výchova, ale temperament, který, jak doufám víte, dostalo dítko do vínku už od početí!!!!
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.5.2005 16:35:09) Mno, Evčo, syn taky hezky spí a jí. On je v podstatě bezproblémové dítě. :o) Jenom je hyperkinetický a strašně tvrdohlavý. Navíc, jak už jsem psala - je jediné malé dítě v rodině a prakticky i mezi kamarády. Všichni ho milujou, pořád mu někdo něco nosí... on není typicky rozmazlený, jenom se prostě neumí dělit a neumí ustupovat. Neměl si to na kom vyzkoušet. A tím, že má posunutý práh bolesti se mu dá těžko vysvětlit, co cítí druhé dítě, když ho on štípne. Myslí si asi, že nic, jako on. Já mu vysvětluju do omrzení všechno, co je schopný pochopit. Tohle schopný pochopit není. Takže občas plácnu. Vím, že ho to nebolí - jenom se naštve. Ale v tom naštvání VÍ, že něco udělal hodně špatně právě proto, že ho za normálních okolností nikdo nebije a má hodně benevolentní výchovu. Kdyby byl větší, mohla bych mu ukazovat červenou kartu. Zatím je malý, tak plácáme. Málo, skutečně výjimečně, ale když už, tak v situaci, kdy to NEJDE JINAK. Já se nepotřebuju obhajovat, každý má na výchovu jiný názor - jen upozorňuju na jistá specifika. Až budete mít dítě, které si rozbije pusu o chodník, že je celé od krve a ani přitom necekne, tak si možná vzpomenete na to, že se mu některé věci vysvětlit nedají. :o)))
|
|
ZuziP | •
|
(14.5.2005 8:39:29) Evcaaaaa, preco cakas od nas, ze prizname, ze s nasimi detmi je to lahsie ako s vasimi? Ako to mozeme vediet? A ako to mozes vediet ty? Urcite sa najdu medzi nasimi detmi deti, s ktorymi je fakt jednoduche vychadzat, ale su medzi nimi deti, ktore su stopro tazsie vychovavatelne ako mnoho deti, ktore su placane a ich mama tvrdi, ze ono to potrebuje.
|
EvčaK |
|
(14.5.2005 9:34:30) Zuziiii, já reagovala na Lídin odsuzující příspěvek Jany. A jestliže mluvím v závěru v množném čísle, je to směřováno na podobně laděné příspěvky.
|
|
|
L+2 | •
|
(16.5.2005 15:34:53) EvcoK, omlouvam se, nemyslela jsem mym prispevkem, ze by Jana zkalmala jako matka. Vubec ne, mela jsem ouze na mysli tu jedinou situaci, kterou jsem popisovala.
Je naprosto jasne, ze kazde dite, kazdy clovek ma jiny temperament. Ale osobne nesouhlasim s tim, ze by se na vice temperamentni deti mely pouzivat fyzicke tresty.
A jeste jenom trochu ke srovnani. Moje holky jsou sice hodne, ale nejsou to zadni pecivalove, kteri se na houknuti postavi do pozoru. Obe dve jsou jine (tak jak to obvykle u deti byva), jedna klidnejsi a druhou take musime krotit.A co se tyce spani, musim rici, ze si myslim, ze na tom, ze holky dobre spi mame docela zasluhu jako rodice. Take nam to trvalo docela dlouho je to naucit.Ale o navycich uspavani tady jiz discuse take drive probehla.
|
|
|
|
|
|
|
|
Jana | •
|
(13.5.2005 11:39:42) No tak už vás vidím, jak sebou taháte dítě v pyžámku, zvlášť takhle v zimě... No a ta cesta nebývá na půl hodiny, přes hodinu trvá jen cesta k doktorovi. Ad časový stres - zdá se vám málo dítě upozornit a tlačit k oblečení cca 40 minut před odchodem? Obléci se umí za 10 minut (byly mu 4), když mu to jde pomalu. No a zabouchnutí dveří nepomáhá, je mu to jedno (výjimečně když je nemocný, tak ho můžu nechat doma 1/2 hoďky samotného, než dojdu do krámu za rohem a zpět). No ale to už by na mě přišla sociálka, kdybych ho nechala doma ty min. 3-4 hodiny než toho doktora zvládnu a dojedu domů, tyhle rady u nás neberou... Proč jsem mluvila o babičkách/au-pair je snad jasné, ne - pokud to nechápete, je mi to líto. Jde o to, že by bylo lepší, pokud by dítě při "rizikových aktivitách" někdo ohlídal...rozhodně bych ty lékařské věci radši řešila bez něj za zády. A ještě něco - tady to opravdu zavání fanatismem. Snad už jste pochopily, že nepatřím mezi lidi, kteří tvrdí "škoda rány která padne vedle". Samozřejmě, nahrávám vám tím, že jsem ochotna se této diskuse zúčastnit. Nicméně to dělám jen proto, že mi zde přijdou některé názory extrémní.
|
Lida +2 | •
|
(13.5.2005 11:50:34) Jano,
tak ja te upozornim, ze bych to dite v tom pyzamku klidne tahala, i v zime (samozrejme bych si vzala obleceni s sebou, az si to rozmysli, ze mu je zima). Ale nastesti, k tomu u nas nedochazi, protoze kdyby se nahodou holky nechtely obleci, tak je v tom pyzamku vezmu ( s naprosto klidnym oblicejem a bez kriku) a ony to moc dobre vedi, ze to myslim vazne (pusobi to lepe, nez fyzicke tresty, ver mi).
Nevim, co je fanatickeho na tom, ze deti nektere z nas nebiji a nezastavaji nazor, ze fyzicke tresty jsou dobry vychovny prostredek?!? Na druhou stranu, jiste vetsina z nas chape, ze proste nekterym maminkam ta ruka nekdy ujede, pokud si ty maminky uvedomuji, ze situaci nezvladly.
Stale nechapu tve vysvetleni vlastnici au-pair a schvalovani fyzickych trestu? Chces rici, ze jediny duvod, proc ti nekdy ujedou nervy je, ze nemas kam dite dat? To ale neni vychova, to je vyhybani se problemu.
|
Jana | •
|
(13.5.2005 11:56:12) Lido, tak to máme prostě jinak. Já bych považovala za větší prohřešek vzít sebou dítě v pyžamu do mrazu než ho jednou za měsíc či dva muset upozornit, že prostě s legrací stranou. PS - nebude to tím, že nemáš děti nemocné se závažnou imunologickou poruchou (podědil co mohl pěkného). I takových pár minut v mrze by ho mohlo stát hodně moc na jeho zdraví...
|
|
sally |
|
(14.5.2005 0:24:25) Lído, a proč máš pocit, že ten kdo uhodí dítě, tak mu "ujely nervy"? Náš Tom už párkrát jednu přes plínu dostal (za 18 měsíců života asi 5x), ale u nás to je ultimátní trest - jakési zdůraznění toho, že teď se stalo něco opravdu špatného. Např. vběhnutí do ulice, kvůli kterému tady byla tuhle bouřlivá diskuze. Už je to pár měsíců - od té doby do ulice nevběhnul. Na kraji chodníku počká, když ne sám od sebe, tak na upozornění. Občas ještě pořád zkouší, jestli zákaz platí a za jakých okolností platí (např. klekne si na obrubník a dává do silnice ručičky :-)), ale myslím, že pochopil. Také už mnohem lépe rozumí řeči, takže mám pocit, že to s tím vbíháním do silnice bylo naposledy, kdy dostal - v poslední době si už hodně vystačíme s vysvětlováním. ALe to plácnutí nebylo kvůli mým nervům - byla to reakce na to, že ani po důkladném vysvětlování, nacvičování a upozornění nebyl schopen toto pravidlo dodržet - možná mu nerozuměl nebo nevěděl že se to nesmí, nebo zapoměl - co já vím. Ovšem od té doby si to pamatuje. Těch pravidel a zákazů máme velmi málo, omezuji to opravdu na věci, které jsou jemu zjevně nebezpečné (přejetí autem) nebo naprosto společensky nepřijatelné (ubližování ostatním dětem).
Někdo se ptal na ty "jiné metody" - tak třeba při fyzickém ubližování chytnu pevně tu ručičku, kterou ubližoval (mlátil, házel písek) a řeknu přísně že ne, případně si říkáme, že ručičkou se dělá "malá malá" (funguje - odvede to pozornost a nabídne něco jiného, co může v tu chvíli dělat - zatím je ve fázi, kdy rád opakuje věci - je mi jasné, že třeba o rok starší dítě se něčím takovým zaujmout nenechá :-)). Házení hraček, mlácení autíčkama do skla, trhání knížek řeším stejně - nebo odebránm hračky. Jakkoliv si myslím, že občasné plácnutí přes plínu nevadí, tak bití jako trest za agresi mi přijde postavené na hlavu - přijde mi, že prcek si z toho odnese akorát poznání, že ti "velcí" (dospělí) smějí bít ty menší (děti) a že agrese je normální forma komunikace. Také nedostává za věci jako že nechce oblíkat, že utíká z postele nebo nechce jíst - to jsou situace, kdy je čas na nějaké vysvětlování a hledání jiných způsobů (narozdíl od situace, kdy dítě letí pod auto).
Dále si myslím, že maminky holčiček to mají všeobecně jednodušší - holčičky jsou přeci jen usedavější; Tom třeba nevydrží sedět dvě hodiny na hřišti a bavit se nastřídačku tím, že dělá bábovičky a jezdí na klouzačce - on chce vždycky jít PRYČ - ne někam, ale courat po okolí - zkoumat kanály, schody, chodit po zídkách, koukat na auta a letadla - hřiště je pro něj málo "akční". Na plavání absolutně ignoruje hromadné aktivity (nějaké zpívání, tleskání, cákání na povel) - chce PLAVAT - vylejzat z bazénu, skákat zpátky, lovit hračky - něco DĚLAT. A tím se samozřejmě dostává mnohem častěji do nebezpečných situací, než dítě, které je spokojené na jednom místě. Tohle je skutečně záležitost temperamentu - a do značné míry i vázaná na pohlaví - přeci jen kluci mají víc zkódováno to objevování nového a určitou ignoraci nebezpečí, bolesti či nepohodlí. Takže maminky holčiček, které mi povýšeně vykládají, jak děti netřeba trestat mi přijdou mírně mimo mísu.
|
Jana |
|
(14.5.2005 0:51:45) Souhlas, matky klidnych a tvarnych deti nepochopi, ze se NEDA vsechno resit oklidlenym "tak mu to rekni, on poslechne..." ;o)) Mam dve deti, stejna lihen, stejna vychova. Mam typicky priklad. Pri navratu domu ten mladsi (20 mesicu) si sam bez meho pripominani zouva boty (s mou pomoci), ulozi je na misto, uklidi svoji cepici na spravne misto.. ten starsi (skoro 4 roky) velmi casto dojde v botech do obyvaku, pripomenu mu, ze ma boty. Vraci se ke dverim, po ceste bere auticko, za chvili ho najdu, jak si obuty hraje. Pripominam mu boty. Za chvili jde na zachod, v botech, cepici hodil na podlahu. Pripominam mu boty a cepici. On zacne kvilet, ze se nemuze PORAD zouvat a PORAD uklizet cepici. Opakuju boty, cepici. On stupnuje scenu, ja zarvu, zavyhrozuju, v nekterych pripadech i placnu... a potom si urazene sunda boty, rozhazi je po cele predsini (nasleduje dalsi scenka na tema "uklid si boty na sve misto" ;o) Mladsiho jsem nemusela tohle slozite ucit, odpozoroval me chovani a dela to automaticky. Na starsim "pracuju" neustale, porad je to stejne. Kdo treba tohle nezazil, dal a dal hlasa pravdu o tom, ze mu to jenom staci rict a ze kdybych chtela, urcite uz to umi..... ;o) J.
|
Líza |
|
(14.5.2005 8:39:43) Milado, závidím ti druhé dítě :-))), moje druhé dítě řve a uklízet odmítá. První se tváří, že by i uklidilo, kdyby ty věci zrovna náhodou nepřehlídlo. No a manža nechává své oblečení, kde z něj spadne...takže příklady táhnou.
|
|
Senta | •
|
(14.5.2005 13:14:12) Milado, zo skusenosti Ti mozem potvrdit, ze to co vyzadujes po prichode zo skoly je IBA TVOJA predstava o tom, AKO by sa malo spravat dieta po prichode zo skoly. Dieta, ako vidis, ma inu. Oba sposoby - ten Tvoj aj ten synov su akceptovatelne. Syn si to, co Ty vyzadujes po prichode zo skoly neurobi, spravi to mozno neskor, lebo jeho bystra a kreativna dusa tuzi PRAVE TERAZ! postavit tu uzasnu stavbu z LEGO, na ktoru myslel cele vyucovanie! Uca mu to nedovolila, Ty mu to nedovolis (ziadas nieco ine), tak kedy sa ma dostat k tomu co ON CHCE????
A teraz je otazka, ci si chces presadit rodicovsku autoritu, alebo mat dieta, s ktorym vychadzasv dobrom. Ak to prve - budes ho trestat (snad aj placnes), obmedzovat, likvidovat to co je v nom vzacne. Budete v konflikte, cele popoludnie a vecer bude v napati a s odporom sa budu robit aj vsetky ostatne veci (ulohy, upratat, umyt zuby...).
Ak sa s nim dohodnes ("teraz stavba z lega a potom sa pozrieme, co co treba na zajtra do skoly a upraceme zvysky desiaty a pitia"), tak mate obaja vyhodu - on sa konecne po 5 -6 hodinach prace dostane aj k HRE (dolezitej!) a Ty si das za tu polhodinu kavu a vypnes, aby si mohla fungovat dalej.
Co je lepsie???
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.5.2005 13:33:39) Sento a další, jak už jsem tu psala, u nás není naprosto problém v tom, že by mi vadilo synovo řekněme "přirozené chování/blbnutí". Když se chce 3x denně koupat, tak se koupe. Když si chce hrát s konzervama z ledničky na nakupování, tak si s nima hraje (beru mu jenom věci typu hořčice a nesmí lézt po šuplíku, který už zlomil, nicméně není nijak trestán, když to náhodou udělá, pouze odveden pryč). Smí - pod dozorem - zapalovat a sfukovat svíčky, smí si hrát s nůžkama (dostává ty Chicco na stříhání nehtů, které nemají ostré hroty). Když si vleze v předsíni do mých bot, smí s nima chodit po kuchyni. Ale když nechci, aby ubližoval dětem a vysvětlování prostě nepomáhalo, co mám asi tak dělat? To jsem se zatím nedozvěděla. Já jsem sakra tolerantní matka, možná že mi spousta lidí napíše, že syna rozmazluju, protože má ty hranice fakt hodně volný, ale děti prostě bít NESMÍ. K argumentu "on nesmí, maminka smí" - není blbej a ten rozdíl si jasně uvědomuje. On někoho svévolně praští, maminka PO DOBRÉM upozorní, nefunguje, dostane přes ruku jako VÝSTRAHU, nikoli TREST. Navíc ho to skutečně nebolí. Ok, třeba ponižuje, ale tam to chápu jako názorný výklad pravidla "kdo se povyšuje, bývá ponížen". Navíc - čím je starší, tím méně se musím k plácání uchylovat, teď mu obvykle stačí říct "ještě jednou to uděláš a dostaneš přes ručičku". Já nechci, aby se mne bál nebo měl pocit, že s ním proti jeho vůli manipuluju. Dokonce mu normálně jako dospělýmu vysvětluju, že maminka je prostě starší a má víc zkušeností, takže na rozdíl od něj ví, k čemu některý věci můžou vést. Troufám si tvrdit, že syn je natolik inteligentní, že kdyby vnímal bolest tak jako většina dětí, stačilo by mu taky jenom říct, že to holčičku/chlapečka BOLÍ. Jenže nevnímá, tak holt musí nastoupit nějaká jiná metoda, to je vše.
|
Senta | •
|
(14.5.2005 15:47:52) Ako ta tak sledujem, jedine co nie si ochotna tolerovat je, ze syn ublizuje inym detom. To je od Teba fer a je to jasne pravidlo, ktore musis Ty aj Stanik dodrziavat.
Stanik o tomto pravidle vie - ma tusim okolo 3 rokov, nemylim sa? a napriek tomu ho neustale porusuje. Je namieste patrat po tom, PRECO? Situacia nastava opakovane - KEDY? Stava sa to prevazne pri tom istom type deti? Ublizuje mladsim? Starsim? Chlapcom? Dievcatam? Tym, ktori sa hraju tak, ze to Stanikovi prekaza? Tym, ktori sa s nim odmietaju hrat? Chce na seba upozornit? Chce aby sa s nim niekto hral? Alebo naopak chce rozhodovat v hre ci hrat sa sam?
Pricin mozu byt desiatky a ak si kvalitny rodic, prides na to co je vo veci a odstranis to bez toho, aby si musela uplatnit SILU (ci uz placnutie, alebo vydieranie placnutim, mas inteligentne a tvorive dieta tak to vyuzi.
|
Kubula K. |
|
(14.5.2005 16:29:57) Sento, tohle považuju za jednu z nejdrsnějších věcí, jaké můžeš matce (angažovanému otci) říct - že JESTLI JE KVALITNÍ RODIČ, tak.... (dosaď co uznáš za vhodné). Navíc to říkáš v situaci, kdy je jasné, že s tím Monty bojuje dlouhodobě a zkusila kdeco... fakt rána pod pás, podle mě. Asi jako když moji rodiče neustále omílají, že kdyby syn nosil věci ke krku, nebyl by nemocný, kdyby nosil POŘÁDNÝ bačkory, nebyl by nemocný, kdyby nosil TRIKOT (něco, co nosil můj otec jako batole ve třicátých letech), tak nebyl nemocný.... Všechny tyhle věci jsme v nějaké formě vyzkoušeli - a nefungují. A kdyby mi někdo řekl, že být KVALITNÍ MATKA, tak přijdu na to, čím to je, tak mě trefí šlak a dotyčného trefí moje pravice:-)). Můžeš namítnout, že zdraví a chování není totéž, ale princip je podobný.
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.5.2005 16:33:15) Sento, má dva a čtvrt. :o) Jak už jsem psala, on praští dítě na písku proto, že mu nechce půjčit nějakou hračku. Jiný důvod jsem zatím nevypozorovala. Jinak je na děti hodnej, pořád by je objímal a líbal, ale mám z něj prostě pocit, že i ty děti bere jako hračky... dokud dělají to, co se mu líbí, tak je kamarád, jakmile ne, tak se pere. Prostě chce mít za každou cenu navrch. A je mu vcelku fuk, jestli je to dítě větší než on... mám dojem, že se chová tak nějak jako shovívavej kápo, když je všechno tak, jak si to představuje, je milej a kamarádskej, když ne, nastoupí represe. Třeba je to opravdu tím, že je sám a s jinými dětmi se stýká hlavně na tom písku, v rodině ne. Vyrůstá mezi samými dospělými a možná se taky cítí dospělejší, nevím. Ono když s ním blbnou dospělí jako kdyby byli malí, může si to přebrat tak, že se mu automaticky podřídí i ostatní. Zatím myslím, že je malej, uvidíme, jak se bude chovat ve školce. V těch jesličkách, kde byl dva dny, to prý šlo. Nechal si to od vychovatelek vysvětlit...
|
Senta + detsky rozum | •
|
(15.5.2005 21:27:41) Tak, sme o kus dalej, to sa mi paci. Takze Stanik je trochu vyspelejsi dvojrocak. Tu plati, ze nepomaha siahodlhe vysvetlovanie, prirovnavanie k inej bolesti, ani ziadne metafory ci vykecavanie a mentorovanie.
Je maly, a tak plati jasne a zrozumitelne pravidlo: NIKTO NIKDY NIKOHO NEBIJE! A spojenie s logickym dosledkom jeho spravania - BITKOU NEDOSIAHNEM TO CO CHCEM! Dodrziavat sa musi dosledne, nepopustit a neporusovat ani ked si rodic.
Stanik zisti,(mozno uz aj zistil), ze aj ked inemu dietatu ublizi, NEDOSTANE to co chce. To je velmi dolezite a to mu aj povedz, vzdy. Potom treba zvolit inu cestu predchadzania konfliktu (narocnejsiu na kreativitu a pozornost rodica):
1. v momente, ked sa schylu ku konfliktu, navrhnut mierovu vymenu s ohrozenym dietatom za inu hracku - mozno druhe dieta na vymenu pristupi 2. mozete chodit na ihrisko s full vybavou - aby nemusel chciet hracky inych deti, 3. v momente hroziaceho konfliktu mozes podsunut inu, zaujimavejsiu hracku alebo hru 4. u niekoho zabera odviest pozornost uplnou blaznivinou "aha, tam leti pes s tromi hlavami!" a podobne. 5. v momente vzniku konfliktu odnesies dieta na opacnu stranu parku a tam s nim zacnes hrat hru, ktora ho bavi 6. neviem, ako sa Ty chovas na ihrisku, ale nechce Stanik vzbudit predovsetkym TVOJ zaujem, aby si s nim travila cas? Co robis ked sa Stanik hra prijatelne? Ocenis to? 7. ak uz dojde k ataku a nezachytis ho vcas, treba jasne zopakovat PRAVIDLO, aj DOSLEDOK. Vazne pritom pozeraj do oci, cupni si na uroven dietata a potom sa TY obeti ospravedln a odved previnilca.
Ak toto skusis a nezafunguje, budeme premyslat dalej.
Si premyslava matka a ides na to dobre. Bol by v tom cert, aby si nevyriesila jeden neuralgicky bod vychovy. Drzim Ti palce.
|
EvčaK |
|
(15.5.2005 21:33:17) SEnto, má to hlavu a patu. Jen mi vysvětli, proč se má Monty omlouvat za svého syna (jsi to tam zvýraznila, tak asi máš nějaké vážné vysvětlení). A jen drobnost, z vlastní zkušenosti vím, že dítě chce zásadně hračky těch druhých - ve Stánikově věku a Stáníkova formátu.
|
Senta + detsky rozum | •
|
(15.5.2005 21:41:56) Ospravedlnenie od dietata zatial Monty nedosiahne. Je to jednak pozitivny priklad do buducnosti, jednak prejavenie nazoru na spravanie Stanika
|
EvčaK |
|
(15.5.2005 21:46:13) Je fakt, že v té době jsem to snad po Nikovi ani nechtěla. Byla by akorát další trapná scéna, jak to dítě tu maminku vůbec nerespektuje. Poslední dobou se omlouvá úplně všem a za všechno. Doufám, že vyroste i z tohoto:-)
|
|
|
EvčaK |
|
(15.5.2005 21:44:19) A když už jste v tom radění, tak mi, prosím, poraďte, jak to dělat, abych večer ve 20h "nepadala na hubu". Dnes se mi podařil malý zázrak a děti v tuto chvíli spí, já nikoliv. Obvykle jsem tuhá taky. Byt máme 2+1, takže teoreticky nic moc práce, děti 3,5 a 9 měs. I když se celý den věnuju jen dětem a sem tam něco uklidím - viz dnes, jsem fakt mrtvá. Co mám dělat? Počkat, až vyrostou? Nemáte nějaké triky?
|
Senta | •
|
(15.5.2005 21:46:18) Nic, pri tak malych detoch v takom malom odstupe si matka hrdinka a chod spat, kedy len mozes. Nikto nema narok chciet od teba nic viac. Ked, tak o 3 roky :-)))
|
EvčaK |
|
(15.5.2005 21:49:09) Ano, děkuji, to beru s radostí a odcházím.....:-) Otázka je na jak dlouho budu mít možnost spát:-):-)
|
|
|
|
|
Marta | •
|
(15.5.2005 23:20:54) tak mě napadá, a proč bychom měli vnucovat dítěti naši představu jak správně vyřešit konflikt s vrstevníkem, co takhle zkusit nechat děti, at si sami najdou vlastní způsob který jim vyhovuje (nemluvím samozřejmě po případech, kdy by jedno dítě neúměrně atakovalo druhé)
... na jedné straně radíš MIladě jak nemá vnucovat svému synovi své představy o úklidu apod.
.. na straně druhé radíš Monty jak má vnucovat dítěti tvoji představu o správném řešení konfliktů při handrkování o hračku..
.. tak já nevím, dvojí metr? proč?
myslím že i malé děti jsou natolik vnímavé, aby zpozorovali (někdo dřív a někdo později) jak rodiče řeší konflikty a zkusili je napodobit.. a jestli prvně zkusí vlastní způsob.. no proč ne, kdo tvrdí že jedině rodiče mají patent na rozum? at si to prckové zkusí vyřešit po svém, jestli je jedno dítě dominantnější, možná dobře pro to druhé že se zavčasu naučí jak se mu postavit.. protože až se mu to stane v dospělosti a narazí na grázla na kterého slušná domluva platit nebude... tak mu ta výchova cos doporučovala MOnty bude.. jak to slušně říct.. NA NIC!
|
Senta | •
|
(16.5.2005 6:32:22) Syn Monty ma 2 a 1/4 roka, syn Milady je druhak na ZS. To je trochu rozdiel. U kazdeho sa riesi ina situacia. Riesenie sa nevnucuje, ale ponuka.
Obe vsak maju spolocny sposob, ako sa pokusit z ODPORUJUCEHO dietata urobit SPOLUPRACUJUCE dieta, a to bez pouzitia SILY.
|
|
|
ZuziP | •
|
(16.5.2005 8:39:55) Senta, kde si bola doteraz? :-)))) Toto je velmi pekny navod a uplne s nim suhlasim.
|
|
|
|
MirkaEyrová |
|
(14.5.2005 23:04:44) Sento, dovolávat se toho, že rodič, který nepřijde na to, proč dítě dělá nebo nedělá to a to, je rodič NEKVALITNÍ, je od Tebe pěkná nafoukanost. Jako to si myslíš, že ti lidé, kteří se nenarodili jako jasnovidci, nesplňují kritérium "kvalitní", a proto nemají právo rodit děti? "Kvalitní" rodič je především ten, který má dítě RÁD a dělá pro něj první poslední dle svých schopností. Ale v moci pozemského červa prostě NENÍ vědět vždy a všechno: můžeš pátrat, můžeš se pídit, ale řešení najít stejně nemusíš. M.
|
Senta + detsky rozum | •
|
(15.5.2005 20:48:43) Mirka, moj prispevok bol zretelne oznaceny "pre Monty" a tak neviem, preco mas potrebu komentovat slovne spojenie kvalitny rodic.
|
MirkaEyrová |
|
(18.5.2005 14:49:35) Sento, pokud tomu dobře rozumím, diskuze na Rodině jsou jaksi "veřejné", a nevšimla jsem si, že by tady každý úzkostlivě dodržoval zásadu odpovídání jen na ty příspěvky, kterými by byl sám osloven. Pokud jsem měla potřebu komentovat to, co jsem komentovala, bylo to proto, že mi vadila jistá dávka řekněme pocitu všemocnosti a nadčlověčenství. Tou trpí moje máti, a já jsem na to jaksi alergická. M.
|
Kubula K. |
|
(18.5.2005 16:46:52) Mirko, já jsem reagovala na tentýž příspěvek - viz "pro Sentu - rána pod pás" a prošlo mi to, heč:-). Mám prostě kliku:-)))))
|
|
|
|
|
|
|
Denisa | •
|
(14.5.2005 16:27:23) Sento, samozrejme ze je lepsi chovani Milady, ona se totiz snazi sve dite vychovavat a ne ho nechat vyrust v neposlusneho klacka. Ze je to IBA JEJ predstava, no to je logicke, snad rodice vedi, co ma dite udelat a co ne. Je to pouze vychova k odpovednosti, v pripade smradlaveho pytliku od svaciny i k hygiene. Kdyz mu polevi v prichode ze skoly, tak vecer ho nedonuti jit se umyt a jit spat, rano ji rekne, ze se mu vstavat do skoly nechce atd. Moc dobre si pamatuju, jak silene me stvalo otcovo heslo "NEJDRIV POVINNOSTI, POTOM ZABAVA". Za odpocinek povazoval pobyt v druzine a jakmile jsme prijeli domu, tak: prevliknout, uklidit, napsat ukoly a pak volna zabava. Vadilo mi, ne ze to musim delat ted, ale to, ze to musim delat vubec. Dnes jsem za tento "tvrdy" pristup memu otci vdecna, protoze me vychoval k zodpovednosti a poradku, neodejdu z prace dokud neni dokoncena, jenom proto, ze se mi nechce delat, atd...
|
Kubula K. |
|
(14.5.2005 16:37:25) Jo, takového otce jsem měla taky, a vděčná mu ani v nejmenším NEJSEM. Otrávil mi tím celé dětství a pubertu, a jediný výsledek byl, že jsem se k tomu propracovala SAMA až těsně před třicítkou. Možná bych to byla pochopila dřív, kdyby dal pokoj a nechal mě přijít na to, že je to OBJEKTIVNÍ NUTNOST, ne nějaký jeho vrtoch a ukázka jeho moci (za což jsem to vždycky považovala).
To, že je nutné ráno vstát do školy, každé průměrně inteligentní dítě pochopí. (Pokud ne, obvykle stačí nechat ho párkrát nechat přijít pozdě a nechat ho nést následky, neboli přijmout zodpovědnost za své činy.) To, že je "nutné" okamžitě po příchodu domů nasadit vojenský dril, nechápu ani já ve svých 34 letech, natož abych čekala, že to pochopí malé dítě.
|
Denisa | •
|
(14.5.2005 16:52:09) Jo Hanko, mas pravdu, taky jsem sveho otce mela plne zuby a taky jsem to povazovala jen za jeho ukazku moci nade mnou. Ale narozdil od tebe, vdecna mu jsem. Diky nemu jsem to pochopila daleko driv nez pred tricitkou, tudiz jsem se v 19 osamostatnila, postavila na vlastni nohy, v 25 jsem jiz zastavala pomerne vysokou pozici v praci a mela vyssi plat nez muj otec. Nevim, zda bych se takto vypracovala, bez sebekazne a odpovednosti. Asi kdybych chodila do prace pozde, tak by me moji nadrizeni asi hodnotili jinak, ne?
A nechat chodit dite chodit do skoly pozde - no to jde aplikovat jen nekdy. My jezdili autobusem, takze kdyby nam ujel, uz by jsme do skoly nesli vubec. A male dite vetsinou nasledky svych cinu stejne nenese, ucitel to sdeli rodicu, at s tim neco delaji, protoze oni jsou za dite zodpovedni. Takze je potom jedno, zda dite "tyram" rano popohanenim, ci odpoledne kazanim, protoze si stezovali ucitele.
|
Kubula K. |
|
(14.5.2005 17:29:23) Deniso, já jsem taky odešla z domova v osmnácti a v práci jsem byla vždycky úspěšná (dokonce jsem ani nikdy nechodila pozdě:-), ale nevidím v tom žádnou zásluhu otcova "režimu". To, že některé věci dělat musím, mi samozřejmě došlo mnohem dřív, ale skoro do třiceti mi trvalo PŘIJMOUT TO ZA SVÉ, bez pocitu, že mě do toho někdo/něco přímo nebo nepřímo nutí. Myslím, že ten pocit vnitřní svobody je dost podstatný - kromě toho, že člověka zbavuje "okovů", ho taky motivuje přimout tu odpovědnost.
Mám studentku, která si často stěžuje, že její syny není možné k ničemu dokopat, všude chodí pozdě, doma nic nedělají, atd. Ale: ráno je veze na autobus (asi kilometr), a radši sama přijde pozdě do práce, než aby je nechala svému osudu. ANI VE SNU by mě nenapadlo na ně čekat - a ani náhodou bych jim to nežehlila ve škole. To, jestli nese následky dítě nebo rodič, je podle mě dost na rodičích - a "kázání" je myslím jedna z nejméně účinných metod. Naprosto chápu toho puberťáka, který dal přednost výprasku před nekonečným domlouváním - moje máma je chronická domlouvačka:-). Abych nesklouzla k tomu "dá se i jinak" bez konkrétních návrhů: v tomhle případě bych se asi zkusila domluvit s učiteli, aby nějaké sankce zavedli oni - je to problém mezi dítětem a školou, ne mezi školou a rodičem, a TO je právě to, co by to dítě mělo pochopit a SAMO si vyřešit, jestli mu případné potíže stojí za to, nebo jestli si radši příště pospíší. (No, jasně, že pokud je to jediný autobus do 30 km vzdáleného města, je to komplikovanější:-).)
|
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.5.2005 16:40:43) No vidíš, Deniso, a já měla zase doma naprosto volnej režim, resp. vyvzdorovanej, protože jsem tak dlouho dávala najevo, že se nenechám ani zlomit, ani dirigovat, že se na to doma prostě vybodli. :o) A přesto si nemyslím, že bych byla nezodpovědná... naopak mě to naučilo nést následky vlastních rozhodnutí se všemi možnými důsledky. Já myslím, že jednou zažitý je lepší než 100x omletý. Moje sestra se třeba rozhodla odejít ze školy, protože jí nebavila. Po dvou letech sama zjistila, že bez maturity se nehne z blbýho fleku a sama si ušetřila z platu prachy na to, aby mohla dostudovat na soukromý škole a jak jí to tam jde. :o) Fakt nechci, aby můj syn měl představu, že rodič je někdo, kdo věčně buzeruje pro každou maličkost. Ano, určité věci rodič za dítě řešit musí - třeba že ho nechá očkovat:o) - ale s tím, jak dítě roste, se úměrně zvyšuje počet věcí, o kterých si prostě může rozhodovat samo. A zřejmě by i mělo. :o)
|
Denisa | •
|
(14.5.2005 17:01:03) Jo, naprosto souhlasim s tvoji vetou: Jak dítě roste, se úměrně zvyšuje počet věcí, o kterých si prostě může rozhodovat samo. A zřejmě by i mělo. :o)
Ja jsem mluvila o pripadech, kdy dite nejakym zpusobem hazarduje se zivotem. Ja bych taky deti nechala ve vetsine pripadu, aby si na veci prisli sami, ale jsou proste vyjimky. Asi tezko necham svoje dite sahat na zehlicku, aby zjistilo, ze se spali. A nenecham svoje dite v 15ti ridit auto, aby zjistilo, ze se muze (nebo nekoho jineho) zabit.
|
|
|
|
Senta + detsky rozum | •
|
(15.5.2005 21:03:40) Milado, a prave preto, ze si takymto sposobom vynucujes autoritu v nepodstatnych veciach, Tvoj syn s Tebou neustale bojuje a bojovat bude. Odpor znamena boj rodic -dieta a Ty mozes zvolit cestu zlomenia odporu, alebo cestu spoluprace oboch stran. Ta druha prinasa vyrovnane dieta a spokojnu matku.
Takze podme na to konkretne: viem si predstavit, ze dieta sa po 5 - 6 hodinach v skole (aj s obedom - aj tam musi byt ticho a posluchat), ktore predstavuju disciplinu, posluchanie, rezim, prisposobenie... atd. takmer same nasilie, tuzi venovat tomu, comu ONO CHCE - lego, hracka, casopis, apod. Je to PRIRODZENE. Ty chces, aby sa dieta venovalo veciam, ktore su podstatne pre Teba - upratat tasku, robit ulohy. A co keby si si trochu otvorila mysel a akceptovala DIETATOV sposob? Nebuzerovala, netlacila, nelamala dieta? Stalo by sa nieco strasne? Nedojedena desiata by vybuchla? Zosity by z tasky utiekli?
Nic strasne by sa nestalo - ibaze by NEBOLO PO TVOJOM. No a co, ze by si musela zmenit casovy plan popoludnia, no a co, ze by ste ulohy robili s malou sestrou na Tvojich kolenach, no a co, ze by to bolo tentokrat po voli syna? Nestoji Ti to za spokojne a spolupracujuce dieta?
Podla mna je produktivnejsie najst s dietatom dohodu "teraz sa hraj dovtedy" (nastav trebars budik) a potom spolu upraceme tasku a urobime ulohy? Cas, ktory usetris tym ze nebudes buzerovat odporujuce dieta, zostane na ulohy a upratanie tasky.
Kavu si teda nemusis davat, rob zatial nieco ine co Ta urobi spokojnou :-)))
To, ze dietatu povolis ist podla jeho nazoru v drobnostiach VOBEC neznamena ze sa zlumpaci vo veciach podstatnych. NAOPAK. Ak das dietatu slobodnu volu v malickostiach, bude s Tebou spolupracovat pri zasadnych veciach.
|
Senta | •
|
(16.5.2005 6:37:28) Skus citat pozornejsie. Nikde som netvrdila ze si nespokojna matka a mas nevyrovnane dieta. Rovnako som netvrdila ze si prudic,placac a pod. Ak bol Tvoj prispevok oznaceny "pre Janu", ospravedlnujem sa ze som nanho reagovala. Asi som si to nevsimla.
|
|
|
Ivana Procházková |
|
(16.5.2005 7:58:36) Předně pardon, Sento, že odpovídám na příspěvek určený Miladě.. Ale nedá mi to.
Jaká by byla tvoje rada, kdyby dítě nechtělo spolupracovat (udělat si úkoly) ani později? Ačkoli nemám v tomto ohledu přímou zkušenost s vlastním dítětem (moc malé), přesvědčila jsem se několikrát u jiných dětí, že pokud chci po dítěti vykonávat pravidelně nějakou povinnost, pak to po něm mám chtít pokud možno vždy za stejné situce, tj. VE STEJNOU DOBU, NA STEJNÉM MÍSTĚ a pokud možno na místě, kde dítě nedělá už nic jiného (např. nehraje si). Neznám dítě Milady a netuším, jak by bylo nakloněno spolupráci třeba po zazvonění toho budíku -u dětí, s kterými jsem se setkávala, by to bylo ještě horší. Navíc úkoly s mladší sestrou na kolenou (další rušivý element) - docela umím uhádnout, jak by to dopadlo.. Možná máš dítě, na které tvoje rady platí, ale to neznamená, že to lze tak krásně zjednosušit..
|
Ivana Procházková |
|
(16.5.2005 9:42:46) Ahoj Milado, no vidíš, já jsem ten tvůj první příspěvek Janě vlastně přeskočila.. :)) A ne že bych měla nějaké velké zkušenosti s výchovou dětí, ale to, co tady sem tam někdo prezentuje jako patent na úspěšnou výchovu, mě docela dokáže pobavit :)))
|
|
|
Senta | •
|
(16.5.2005 15:11:30) Ivula, nebudem to dalej rozvadzat, myslim ze Milada to nepotrebuje riesit, bola to iba taka konverzacna "hratka".
Ked napisem AKO JEDNU Z ALTERNATIV ucit sa so starsim a mladsim dietatom na kolenach, nemyslim tym, ze sa to tak MUSI robit. Iba ponukam. Niekomu to vyhovuje, inemu nie. Chcem ukazat, ze existuje ix alternativ rodicovskeho pristupu a funguju lepsie, nez uplatnovanie moci nad dietatom - ci uz fyzickej alebo psychickej.
Pokial ide o ten konkretny priklad s ucenim sa s mladsim dietatom na kolenach, ta basnicka je ziarivy vzor toho, ze to moze dopadnut velmi pozitivne :-)))
A teraz na debatu:
Ak je rodic KVALITNY (chacha uz sa tesim na ten povyk), hlada moznosti, ktore funguju. Nebije, neterorizuje, nebuzeruje, neprudi, NETRESTA.
Napadlo vam niekedy, ze existuje aj vychova BEZ TRESTOV??? Teraz to uz asi niektore z vas nerozdychaju tak lahko, ale naozaj sa to da. Da sa. Mam to odskusane a moje deti nie su nijaki anjeli. Vopred hovorim, ze nebudem zverejnovat nijaky vseobecne platny navod, ku kazdemu dietatu je treba pristupovat absolutne jednotlivo a dobre ho poznat.
Dokazali by ste sa vo vychove obist bez trestov?
A este jedna vec - ze sa detom nema branit v uceni z obavy "ze by sa v skole nudili", to je ina tema. To je pristup, aky ma vie velmi znepokojit.
|
ZuziP | •
|
(16.5.2005 15:18:09) Senta, tvoje nazory sa mi velmi pacia... a vlastne pekne vyjadrujes to, co si myslim a skusam praktizovat aj ja. Aj co sa tyka vychovy bez trestov a aj co sa tyka neucenia deti, lebo sa budu nudit... Nechodis aj na babetko? A ak ano, citala si Nikoletin clanok o Netrestajucich rodicoch? Lebo presne o tomto to bolo. O X inych alternativach, ktore zaberu.
|
Senta | •
|
(16.5.2005 15:20:45) Chodim a citala. Viem o tom uz ale davnejsie a povazujem to za absolutnu revoluciu v pristupe k vychove deti.
|
ZuziP | •
|
(16.5.2005 15:25:33) Ake velke deti mas? A ako dlho vychovavas "tymto" sposobom? Pravdu povediac, ja tak vychovavam uz davno, ani neviem ako ma to napadlo, len predtym to bolo instinktivne a akosi som si ani neuvedomila, ze vychovavam bez trestov.... Ako si na to prisla ty?
|
Senta | •
|
(16.5.2005 15:44:32) Vychovavam tak prve dieta instinktivne - prve asi od troch rokov, od obdobia vzdoru, ked som si uvedomila ze vlastne cely den kricim a aj ked nebijem, tak trestam. Potom som bola vo Francuzsku a vsimala som si ako tie nadherne stihle sarmantne Francuzky za ktorymi cupitaji styri deti v rocnom rozostupe (pozor to bola trosku metafora, kto by ma zasa chcel chytat za slovicka) s usmevom a pohodou zvladaju tie deti. A zacalo mi to pomaly dochadzat. Nie je to v peniazoch, ani v pestunkach, ani v komforte. Je to v niecom inom. Takze v dietatovych 3 rokoch som prestala trestat, trvalo to asi dalsie tri roky kym sme sa doladili, predsa len predtym som trestala. Potom som mala dalsie dieta, s ktorym som zacala od narodenia a to som V ZIVOTE NIKDY nepotrestala. Ani napriklad vcera, ked napisalo fixkou na kupelnove dvere velkym cervenym "Zhasinat svetlo". Trva to uz dvanast rokov, medzitym som uz vselico citala , vselikade pocestovala a pomalicky nachadzam aj tu ludi, ktori svoje deti tiez netrestaju a maju ich vychovane, mile, spolupracujuce, samostatne a sebavedome. Jediny problem je, ze tento sposob sa da sirit len osobnym kontaktom, ja sa tak iba snazim inspirovat inych. Teoreticky je zatial neprenosny - aj v Nikoletinom navode je vela veci, ktorym sucasne matky mozu, ak chcu hravo oponovat. To sa da len bez predsudkov skusat, inak to nejde.
|
ZuziP | •
|
(16.5.2005 15:52:32) Velmi pekne, Senta. Pacilo to tvoje vyjadrenie o (ne)uplatnovani moci nad dietatom - to je myslim, to podstatne. Vies co, je sice pravda, ze teoreticky to nerozsiris, ale ak ma niekto "otvorenu hlavu", aj napisane moze priniest zmenu. Minimalne zamyslenie. U mna to bola len kniha, ktora ma prinutila mysliet inak. Tiez to trvalo par rokov, kym sa mi sposob vychovy "doladil". A mala som to stastie, ze s manzelom o tychto veciach rozmyslame rovnako... A ze sme natrafili na ludi, ktori myslia a vychovavaju svoje deti rovnako a zvladaju to.
|
Ivana Procházková |
|
(18.5.2005 21:27:43) Zuzi, nebo Sento,
můžete napsat, co bylo za knihy, které jste o výchově, o které mluvíte, četli?
Díky, I.
|
|
|
|
|
ZuziP | •
|
(16.5.2005 15:27:31) Hmmmmm a teraz rozmyslam, pod akym nickom sa tak asi objavujes na babetku... tvoj nazor je dost vyhraneny a urcite musis trcat aj tam. Kto asi si?!?
|
|
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(16.5.2005 15:58:01) Zuzi, možná pokud bys narazila na nějakou přednášku Jany Nováčkové, mohlo by Tě to zajímat. Konkrétně tohle téma předává pod názvem "Respektovat a být respektován", je to o tom, proč děti netrestat (a pozor - ani nechválit, ale to by bylo na dlouhý vysvětlování), ale jak jim "jen" poskytnout zpětnou vazbu a nechat je poznat přirozené důsledky svého jednání. Neříká jen "tohle nedělejte", říká taky co se dá dělat místo toho a na jakýkoli příklad z praxe dokáže reagovat tak, že je vidět, že v tom má opravdu jasno - žádná planá teorie ani rozpory. Na netu sice téměř neni k nalezení, ale pokud bys to někde zahlídla, doporučuju.
|
ZuziP | •
|
(16.5.2005 16:03:51) Nechvalit? Fuuuha, tak to si neviem predstavit..... Ale ak na to narazim, precitam si.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(16.5.2005 16:16:42) Našla jsem jen hodně stručně: http://www.mujnet.cz/CAS/clanek.aspx?a=0&prmKod=KNI20.107.186.187
A ještě se zrovna jako příklad hodí Tvá poslední věta: "A prave preto by som chcela dosiahnut, aby moralka bola prirodzenou sucastou dietata - aby nerobilo veci preto, lebo su zle a nespravne, nie preto, ze za ne hrozi trest." - pokud by se přepsala takto: "...aby robilo veci preto, lebo su dobre a spravne, nie preto, ze chce pochvalit."
MMCh, mohla by ses mi ozvat na mail?
|
|
|
|
Sylvie |
|
(16.5.2005 17:53:39) Zuzi, tak jsem si dohledala Nikoletin článek (pro ostatní zájemce - je tady) a je to hezký článek, ale podle mne rozhodně není o výchově bez trestů :o) Považuji ho za hezké shrnutí toho, jak by výchova asi tak měla vypadat, ovšem pozor!
1. některé doporučované věci jsou samy o sobě trestem: * "Keď ideme cez ulicu, buď sa ma budeš držať za ruku, alebo ťa odnesiem." - pro moje holky to je jasná výhružka, kterou když splním, je to pro ně TREST. Když je proti jejich vůli chytnu za ruku, fláknou s sebou vzteky na zem, když je vezmu do náruče, v dobré víře se mi snaží vykopnout zuby, vypíchnout ucho a ještě mě ohlušit. * „Ešte raz sa šmykni a ideme!, a choďte." - OK, a když s tím dítě není srozuměno? Buď ho násilím musím odnést z hřiště, nebo ho na hřišti musím zanechat samého a odejít = obojí je pro dítě TREST (i když jak pro které, když na to přijde, mladší holčina mi dokáže klidně zamávat, ať si teda jdu, když se mi chce jít).
2. jiné doporučované postupy zase velice lehce trestem můžou skončit, jinak se jedná o "nevýchovu": * „Vidím, že máš chuť niečo hádzať. Čo by si chcel hádzať, papierové lietadlo alebo balón?“ - no co asi. Doteď jsem si házel autíčkem, tak si jím chci házet i nadále. Buď dítě nechám chovat se nežádoucně (= v tu chvíli bych ale nemluvila o výchově), nebo mu autíčko seberu = TREST. * Ak čmára na stenu, musí pomôcť upratať. - v pořádku, ale pokud dám dítěti najevo, že se zlobím, bude to pro něj TREST (jak ostatně autorka článku sama píše), ovšem pokud mu to najevo nedám, tak mi příště tu stěnu počmárá zase. Proč by to neudělalo, když se nejdřív bezvadně zabavilo čmáráním po zdi, a pak ještě uklízením? Ten druhý případ ale jaksi nepovažuju za výchovu - že se dítě naučí si po sobě uklízet samozřejmě výchovné je, ale je to až druhotný problém, tím prvním je nepatřičné chování, které přetrvává. (abych tu nebyla za matku megeru, tak čmárání po zdi v dětském pokoji jsem neměla potřebu řešit - mám potřebu řešit čmárání po zdech v cizích prostorách, úmyslné rozsypávání potravin po zemi apod.)
3. a navíc článek vůbec neřeší, co s dětma, které "mají vlastní názor" ;o) * Prirodzené následky prídu samé. Nechce si dať kabát, tak choďte von bez neho, dieťa pochopí, že je to pre jeho dobro, keď sa bude drkotať. (Ale vezmite kabát so sebou, a oblečte ho, keď si kabát vypýta… a odolajte pokušeniu povedať „No vidíš!”) - :o))) Pokušení určitě odolám, protože ani nebudu mít šanci ho vyslovit. Kabát nabídnu dítěti ve chvíli, kdy drkotá zuby. Odmítne, proč by si proboha mělo brát kabát, který prostě nechce? A co teď? Nechat malé dítě nastydnout a doufat, že si dá dvě a dvě dohromady a pochopí spojitost s kabátem? Popravdě řečeno taková sadistka zase nejsem, takže následuje TREST - kabát dítěti prostě obleču, nebo jdeme domů.
atd.
Znova opakuji, článek se mi líbil, považuji ho za hezké shrnutí základních bodů, jak by měla výchova fungovat... ale jsem daleka o článku mluvit jako o výchově bez trestů (respektive nazývat se při dodržování v něm uvedených zásad "netrestajúcim rodičom").
S.
|
Senta | •
|
(16.5.2005 19:40:12) Ocenujem, ze ta to zaujalo, aj ked som presne predpokladala, ze budes skumat, preco TO NIE JE MOZNE. Zakladom tohto principu je, ze to musis CHCIET skusit. Inak to nefunguje.
To, co oznacujes ako tresty su logicke dosledky, je v tom velky rozdiel. Dieta potrestas vtedy, ak mu za spravanie, ktore Ti nevyhovuje, UBLIZIS. Fyzicky, ale aj psychicky - odmietnutim pozornosti, poslanim do izby, zakazmi... dosad si co poznas.
Netrestane dieta je vedene od narodenia k pochopeniu toho, PRECO je iste spravanie prijatelne a ine nie. Preto v idealnom pripade nepotrebuje trest, aby pochopilo, co sa od neho caka. A nesprava sa dobre len preto, ze sa boji trestu, ale preto, ze chape dovod. Cim je dieta mensie, tym jasnejsiemusia byt pravidla a zrozumitelnejsie dosledky. Malo vysvetlovania, vela nazornosti. Cim je dieta starsie, tym mozes viac vysvetlovat a argumentovat. Pri malych detoch musis KONAT - t.j. odniest, opravit, utriet, merat cas, znazornit.... atd.
Tym ze dieta prenesies neublizis mu, ani netrestas - len vyriesis situaciu bez ohrozenia a rovnako bez trestu. Rovnako ked mu vymerias cas na hru a potom pevne trvas na odchode, netrestas ale riesis konfliktnu situaciu. Alebo ked ponuknes ine riesenie.
Mentorovanie a kazne su tiez trestom - mnohi hovorite, ze aj horsim nez facka.
|
Senta | •
|
(16.5.2005 19:50:21) A este doplnenie - citovany Nikoletin clanok je suhrnom principov, ktore pouziva netrestajuci rodic pri predchadzani konfliktov a nezelaneho spravania u dietata.
|
Sylvie |
|
(16.5.2005 20:43:58) Sento, znova opakuju - to, co jsem uváděla jako příklady, JSOU TRESTY. Pro mé děti ANO. Tím, že jim dám vybrat, zda chtějí jít přes silnici za ruku nebo přenést, tím NEPŘEDEJDU KONFLIKTU :o)))) naopak, tím je rozdráždím. Tím, že je přenesu, tím je potrestám za to, že mě neposlechly. Pokud je to pro tebe "logický důsledek", tak stejně "logický důsledek" je třeba to, že za jejich neochotu přejít za ruku bude následovat třeba jedna přes zadek. Jejich chování vyvolá vždy stejnou reakci (ať už přenesení, nebo přes zadek). Tím, že v dané chvíli omezím jejich fyzickou svobodu, tím jim ublížím - psychicky. Jsou uražené, nemluví se mnou, při nejbližší příležitosti se mne snaží "přečůrat" a pokud možno dostat se do silnice dřív, než je stihnu chytit.
Pokud jsou zaujaté nějakou činností, velmi často se prostě nechtějí nechat odlákat k činnosti jiné. Proč taky? Třeba to házení autíčkem. Pokud jim autíčko zabavím, je to pro ně trest. Nebo zabavení oblíbeného předmětu nepovažuješ za trest? Pro mne jako dítě to byl sakra velký trest. Ano, můžu je nechat házet autíčkem, ať si ho třeba rozbijou a jiné holt mít nebudou - pokud s ním hází v místech, kde nikoho a nic jiného neohrožují. Jsou místa, kde to řešit musím.
Pokud přesně vymezím čas než odejdeme a děti pak odejít nechtějí, dochází ke dvou situacím - starší s sebou vždycky flákla na zem a ječela, mladší zas pro změnu nevidí neslyší. Pokud je nechám být a odejdu sama, jsem to já, kdo se pro ně potupně musí vrátit, páč můj odchod jim je naprosto putna, resp. považují ho za konec divadýlka a pokračování ve své zábavě. Pokud je v takové chvíli vezmu a odnesu, platí výše napsané.
Atd. atd. Nutno ovšem říct, že věkem se to lepší ;o)
MMCH z tvého příspěvku máš pocit, jako bys předpokládala, že od chvíle, co se mi narodilo dítě, jsem neměla nic lepšího na práci, než ho za všechno třískat a všechno mu zakazovat. Ba ne :o) Jak už jsem napsala - NIkoletin článek považuju za krásné shrnutí toho, jak by výchova měla probíhat. Myslím si to zejména proto, že jsou mi to názory blízké, sama je používám... akorát holt některé popsané metody považuji za tresty a u některých z vlastní zkušenosti vím, že je to dobrý pokus, jak konfliktu předejít... je to ale jenom pokus, pokud vyjde, je to fajn, pokud ne, pak je nutné nějak jednat. Tím "JAK" se Nikoleta v některých případech vůbec nezabývala, protože nejspíš předpokládala, že dítě poslechne samo a rádo, v jiných navrhuje řešení, které já osobně považuji za tresty.
S.
|
Sylvie |
|
(16.5.2005 21:08:21) Nebo ještě jinak - obě holky se nerady vodí za ruce. Od malička. Mladší sama začala chodit poměrně brzy, někdy na přelomu devátého-desátého měsíce a už tehdy se NECHTĚLA vodit za ruku. Radši si několikrát za sebou natloukla čumec, než by se mě dobrovolně chytla za ruku. Buď jí ty boule na hlavě a odřená kolena vadily míň, než držení se... nebo má sníženou inteligenci a nedochází jí logické důsledky jejího chování (bez mámy jsem věčně na zemi, s mámou nepadám) ;o) Starší byla v tomhle naprosto stejná, akorát že ta naopak začala chodit docela pozdě (někdy kolem 14. měsíce) a možná právě proto se nebatolila, ale od začátku chodila jistě a bez pádů.
S.
|
|
Marysha | •
|
(16.5.2005 21:24:56) Necetla jsem vsechno, a tak budu mozna mimo misu...Ale pojem vychova BEZ TRESTU mi pripada jako absolutni nesmysl!!! To uz neni o placani ci neplacani, ale o duslednosti, pravidlech atd... - kazde dite obcas/casto provede neco, co by nemelo, co je spatne, a mel by nasledovat trest. Zalezi na rodicich, jaky zpusob zvoli; ale tvrdit, ze jsem NIKDY NEPOTRESTALA sve dite (jak tu tvrdila Senta) mi pripada stejny nesmysl jako "nikdy jsem neprisla pozde"....z jednoducheho duvodu - pro dite totiz muze trestem byt i to, co tu zminuje Sylvie - misto toho, abyste nechali dite pres silnici PREJIT, tak jej PRENESETE = coz je kamen urazu pro jeho samostatnost a dustojnost...
|
Senta | •
|
(17.5.2005 2:46:43) Marysho, uz od zaciatku tejto diskusie tvrdim ze vychova bez trestania neznamena vychovu bez pravidiel a ich dodrziavania. Naopak, ak chces netrestat, musia byt pravidla velmi jasne a aj pre male dieta velmi zrozumitelne.
Mozeme sa asi zhodnut na tom, aka je definicia TRESTU vo vychove: TREST = vedome ublizenie rodica dietatu ako dosledok neziaduceho spravania dietata. (Pod ublizenim myslim fyzicky ale aj psychicke ublizenie - teda nielen placnutie ci bitka, studena sprcha apod., ale aj trestanie zatvaranim do inej miestnosti, odmietanie rodicovskej pozornosti a priazne... apod.)
Tak pri takejto definicii mozem zodpovedne vyhlasit, ze som jedno svoje dieta NIKDY nepotrestala. Nepotrestala by som ani druhe, keby som od zaciatku o vychove viac vedela a premyslala.
Vzdy rozmyslam: Co TAKE HROZNE dieta urobilo, ze by som mu mala vedome ublizit? A este: Existuje nejaky fungujuci sposob, ako ukazat dietatu, ze sa nieco nema/nesmie urobit?
|
Marysha | •
|
(17.5.2005 15:46:16) Sento, s ohledem na tvoji definici trestu uz chapu, proc muzes tvrdit, ze jsi sve dite nikdy nepotrestala:o) Souhlasim, ze je treba stanovit pravidla a byt dusledny – a o tom to prave je: at jsou pravidla sebejasnejsi, stejne je deti porusuji (porusujeme je casto i my:o)). Nejsme totiz stroje….Takze k te duslednosti - pokud dite porusi pravidla – co udelas??? Pokud to, co tu popisuje Sylvie, charakterizujes jako “logicky dusledek” (nezadouciho chovani), tak mame jen proste jine citeni toho, co znamena pojem trest. Jak uz jsem napsala a Sylvie to jeste lepe vystihla: “Vběhne do silnice samo, tak já ho vezmu do náruče, ono může vzteky a ponížním puknout. Já tedy VĚDOMĚ (= ano, jsem si vědoma toho, co bude následovat) UBLÍŽILA (= dočasně jsem omezila svobodu svého dítěte, jak hezky napsala Marysha je to kámen úrazu pro jeho samstatnost a důsojnost a jak píšeš ty, tak psychické ublížení je taky ublížení) svému dítěti a ukázala jsem mu NÁSLEDEK (= omezení volnosti) jeho NEŽÁDOUCÍHO CHOVÁNÍ (= neochoty jít za ruku).” S timto vyjadrenim naprosto souhlasim. Ja si proste take myslim, ze se to da povazovat za trest. Pojem "trest" podle me znamena pociteni nasledku nezadouciho chovani. A proto jsem porad toho nazoru, ze pojem “vychova bez trestu” je nesmysl.
|
ZuziP | •
|
(18.5.2005 8:37:02) Marysha, daj priklad tych pravidiel, ktore dieta porusi. Ono zavisi na tych pravidlach. Ja sa snazim dohadovat s detmi na pravidlach tak, aby som im vysvetlila, zee su logicke a hlavne u starsieho, s ktorym sa uz da dohadovat, vzdy pockam na jeho suhlas. Je na to zvyknuty (robime tak prakticky od malicka) a vie, ze dohodnut sa je vzdy lepsie. Navyse ja si radsej vyberiem par pravidiel, na ktorych potom trvam... preto par, aby som dokazala byt dosledna... Lebo priznam sa, byt dosledna pri tisicke pravidiel, to by som fakt nedokazala. Na to nervy nemam. A skusim ti napisat priklady toho, co povazujem za logicke dosledky a co povazujem za tresty. Co sa tyka prechadzania cez cestu, tu naozaj k tomu "najlogickejsiemu" dosledku dojst nemoze - bolo by to zrazenie autom a to by asi bolo blbe :-)))) Stale mi vsak pride logickejsie dieta preniest s vysvetlenim, ze "ine riesenie nemam, pretoze sa chceme dostat k babicke, ze? Vcera sme sa o tom rozpravali a dohodli sa, ze tam pojdeme." ako mu nacapat na zadok a pripadne k tomu povedat: "Tak tu mas, aby si vedel, ze ked som povedala, ze pojdes cez cestu, tak cez tu cestu pojdes!" Mozno ty v tom rozdiel nevidis, ale ja ano. Pravdu povediac, ja nemozem povedat, ze deti vychovavam uplne bez trestov, ale strasne by som chcela. Tresty u nas prichadzaju vtedy, ked ja zlyham a som potom nastvana.. v kazdom pripade je ich stale menej a dufam, ze sa mi toho podari zbavit tak ako plieskania deti....
|
Marysha | •
|
(18.5.2005 15:49:15) ZuziP, tohle neni o pripadnem placnuti ci neplacnuti:o) Tak ja se pokusim jeste jednou podrobne vysvetlit, jak to vnimam ja: jsou pravidla a “pravidla”. Ta prvni “opravdova pravidla” jsou ta, ktera se stanovi predem. Pricemz pokud je dite male, tak se souhlas az tak nevyzaduje – mam tu zkusenost, ze kdyz nejake pravidlo, ktere chci zavest, dceri nejprve vysvetlim a logicky zduvodnim, tak mi vzdycky rekne “ano” (jsou ji necele 2 roky), ale to neznamena ani ze to chape, ani ze to bude dodrzovat. Proste zatim jen reaguje na ton meho hlasu (trpelivy). Techto pravidel by melo byt primerene tobe a tvemu diteti (=kolik jich zvladnete dodrzovat – jak pises ty, mas jich par). Priklad z techto pravidel je treba zrovna to prechazeni silnice. Ta druha skupina jsou “pravidla”, ktera obvykle vyplynou ze situace, rikejme tomu spis “reseni nastale situace”. Priklad – dite se v ramci objevovani rozhodne malovat pastelkami na zed (coz se da take charakterizovat jako nezadouci chovani, zrovna tak jako to hazeni autickem, ktere tu, myslim, zminovala Sylvie). V prvnim pripade zustanu u prechazeni silnice, protoze mi to pripada jako dost dobry priklad – pravidla jsou stanovena predem, diteti jsou jasna a zduvodnena (= u silnice se pokazde zastavis, pockas na me a pri prechazeni silnice mi das ruku, protoze: na silnici jezdi auta, ktera by ti mohla ublizit- u nas “udelat veeeeeliky bebi”:-)) - a to by sis pak nemohla dlouho hrat, chodit krmit veverky atd....Dulezite je vysvetleni primerene veku, vnimani, osobnosti ditete). A zaroven pokud nastane konfliktni situace, musi se resit rychle. Pokud tato situace nastane pred prechodem silnice (dite se vrha do silnice samo), tak znovu upozornim dite na pravidla a nabidnu mu dve moznosti – bud pujdes za ruku, jak jsme se dohodli, nebo pujdes do kocaru/prenesu te (trest za nedodrzeni pravidla). To, ze dite dam do kocaru nebo jej prenesu, znamena pro nej trest, protoze ho (v jeho vnimani situace) omezenim volneho pohybu ponizim. Pokud tato situace nastane v prubehu prechazeni silnice (dite se mi vytrhne), tak ho proste capnu a jdu…pro nej to znamena opet trest (omezeni pohybu), ovsem tentokrat bez predchoziho upozorneni. Druha skupina “pravidel” se vyviji s tim, jak se vyviji dite. Najednou zjistim, ze dite v prvnim umeleckem zachvatu pomalovalo pastelkami zed. V tom pripade mu nejprve vysvetlim, ze pastelkami se na zed nemaluje, k tomu je papir/omalovanky atd. Pokud to udela vzapeti znovu, opet vysvetlim a zaroven varuji, ze pokud bude pokracovat s malovanim na zed, pastelky mu seberu (trest). Ale i u tehle druhe skupiny “pravidel” je treba byt dusledny = aby se clovek jednou nerozciloval a podruhe nechechtal nad rybou namalovanou na stene…:-)
Jak vidis, rozdil je jen v tom, ze to, co ty povazujes za logicke dusledky (preneseni ditete pres silnici doprovazene vysvetlenim a ne placnutim), ja povazuju take za trest:o) Pro me je totiz trestem rodice vuci diteti i konani, ktere je nejakym zpusobem diteti NEPRIJEMNE.
A proto si taky myslim, ze to, co jsi napsala "Tresty u nas prichadzaju vtedy, ked ja zlyham a som potom nastvana.." je nesmysl. Clovek neselze, kdyz tresta - myslim tim OPRAVNENE (a primerene); clovek selze, kdyz nedodrzi jim stanovena pravidla...
|
ZuziP | •
|
(18.5.2005 16:04:30) Marysha, pre teba je to nezmysel, pre mna je to fakt - pripadam si, ze som zlyhala, ak trestam a pritom existuju logicke nasledky. Pre mna je zjavne trest nieco ine ako pre teba. Umyt zem poliatu polievkou je logicky nasledok. Ak namiesto toho na dieta nakricim alebo mu zakazem televiziu, je to trest. Co sa tyka rozdielu trest-logicky nasledok, je to v tom, ako to ty beries a ako to ty vysvetlujes dietatu. Pre mna je prenesenie cez cestu logicky nasledok - lebo je to najlepsie riesenie, ktore mozem urobit, aby sme sa dostali na druhu stranu. Navyse, dieta ma na vyber - prejst samo alebo nechat sa odniest. Ak aj v tomto pripade odnesenie povazujes za trest, ok, povazuj. Za trest moze extremista povazovat aj to, ze dietatu zabranime, aby roztlklo sekerkou nabytok a sekerku mu vezmeme. Takze o tomto fakt asi nema zmysel sa dohadovat.
|
Marysha | •
|
(18.5.2005 16:37:27) ZuziP, asi jsem se ne zcela presne vyjadrila; opravim se na zaklade tveho prispevku - ne vsechny logicke dusledky jsou trestem - zalezi na povaze ditete. Ale chapes to docela spravne. Pro me umyt podlahu od rozlite polivky muze znamenat trest pro dite (pokud nesnasi uklizeni). A ano, teoreticky, je pro dite trestem, pokud chce testovat sekerku na nabytku a ja mu ji seberu (za predpokladu, ze miluje sekerku).
|
ZuziP | •
|
(18.5.2005 16:48:11) Tak a teraz som si uvedomila, ze ak ludom, ktori chapu tresty tak ako ty, niekto povie, ze vychovava deti bez trestov, musia ho povazovat za extremistu a jeho dieta za nevychovanca. Potom sa nie je co divit reakciam ludi. Bohuzial, mnohokrat debatujeme o jednej veci a pritom kazdy myslime nieco ine. Tak to uz chodi.
|
Marysha | •
|
(18.5.2005 17:18:52) ZuziP, ja te nepovazuju za extremistu, ani tvoje dite za nevychovane. Ja jen tvrdim, ze vychova "bez trestu" je logicky nesmysl, protoze vychovavajici i dite muze za trest povazovat neco jineho. Primo to souvisi s dotazem Markety, jejiz Hanicka povazuje za "trest" prikurtovani do kocarku. Pricemz pro mnoho dalsich deti ci rodicu toto trest neznamena...vsechno je to o vciteni se do toho maleho mozecku. Pokud se tvemu diteti neco jen trochu nelibi (preneseni pres silnici ci prikurtovani do kocarku), bude tvoji reakci na svoji akci (nezadouci chovani) povazovat za trest (=nasledek jeho nezadouciho chovani) i kdyz pro tebe to znamena "jen" logicky dusledek.
|
ZuziP | •
|
(18.5.2005 17:21:52) Marysha, nesuhlasim :-)))) Pre mna je trest nieco ine ako pre teba.
|
|
ZuziP | •
|
(18.5.2005 17:29:53) Marysha, ides do extremov, preto sa nepochopime. S tvojim pristupom je trest aj to, ze sa musim v aute priputat.... ved to nechceme a obmedzuje nas to! Tu uz fakt nie je o com. Ty vlastne trestas deti od malicka - nasilu im davas plienky, aj ked nechcu a kricia, nasilu ich strkas do kocika.... takze ich trestas vlastne od babatka, ze? Nechcem sa s tebou len natahovat, predchadzajuce vety su vlastne prikladom, kam by sme v tom natahovani mohli dojst. Nevidim tomu zmysel.
|
Marysha | •
|
(18.5.2005 17:32:10) ZuziP, do extremu se sekerkou jsi zasla ty:o) Ja ti od zacatku tvrdila, ze nase vnimani toho, co je trest, je proste jine.
|
L+2 | •
|
(18.5.2005 17:46:10) Marysho, kdyz ale jakekoliv omezeni svobodne volby beres jako trest, tak to potom musis zit zivot za trest. Protoze pak i bezne veci, ktere te castecne omezuji a nedovoluji tvuj puvodni zamer, je trest.
Priklady situaci, kdy pravdepodobne (dle popisu chapani) citis jako trest: musis cekat 5 minut na autobus,metro,vlak, jelikoz ti jeden ujel pred nosm a jizdni rad je trest (protoze idealne, by prostredek mel prijet hned) Chozeni do prace (ve dnech, kdy se zrovna necitis) je trest. Umyvani nadobi po veceri musi byt trest. Objizdka na silnici je trest.
|
Marysha | •
|
(18.5.2005 18:09:35) Lido, ja ale "omezeni svobodne volby" neberu jako trest. Primarne...Az pote, co nejsou dodrzena pravidla, pak ano. A mluvim o detech, ne o dospelych. Vzdycky se snazim vcitit do toho, jak situaci vnima moje dite, protoze jej znam. U cizich deti byc si to netroufla...
|
|
|
|
Marysha | •
|
(18.5.2005 17:57:09) ZuziP, o to prece nejde - ze dite nemusi mit vseobecne rado vymenovani plinek, prikurtovani v autosedacce, v kocarku...to je celkem bezne, dite se muze samozrejme citit ukrivdeno a "potrestano", kdyz to delame, ale to prece NENI vzdy nase reakce na nevhodne chovani ditete (poruseni pravidlel). Myslim, ze Marketa mela hodne trefny bod v tom, jak zabranit diteti, aby se citilo potretano neprijemnou cinnosti z nasi strany, kdyz my to tak vubec nemyslime...
|
Marysha | •
|
(18.5.2005 22:04:54) A ja jsem, ZuziP, vlastne puvodne reagovala na "extremni" prispevek Senty, ktera tvrdila, ze sve dite NIKDY nepotrestala. Jasne, podle jeji definice vnimani trestu je to zrejme pravda. Ale je to tak i z hlediska jejich deti? Mne Sentin vyrok pripada stejne absurdni jako tvrdit ze "jsem nikdy neprisla pozde" (pro nekoho 5 minut zpozdeni neni pozde) nebo jako "nikdy jsem nikomu neublizila". Jde o to, ze kazdy z nas ma jinou percepci daneho pojmu/situace; a i kdyz my mame pocit, ze jsme nikomu neublizili, tak druha strana muze mit pocit, ze ano. Jde prave o to, vzit se do te druhe strany, co citi.
|
|
ZuziP | •
|
(19.5.2005 9:06:30) Marysha, ale aj prenesenie cez cestu nemusi byt nasa reakcia na nevhodne chovanie... je to nutnost.
|
Marysha | •
|
(19.5.2005 10:28:37) ZuziP, jiste, ze ne, nemusi. My jsme se ale bavily o prenaseni silnice v souvislosti s pravidly a jejich porusovani a nasi reakci na nezadouci chovani ditete (poruseni pravidla). V pripade nebezpeci je preneseni ditete nutnost pro TEBE, aby jsi jej ochranila. Male dite to tak vnimat nemusi.
Sento: Porad se bavime o tom samem…Sylvie v poslednim prispevku trochu nestastne zminila placani a ty i Zuzi jste se toho hned chytly. Tady ale prece nejde a neslo o placani, jde o trest jako takovy. Jehoz definici vnimate se Zuzi podobne (za trest povazujete pouze vedome ublizeni diteti – at uz placnuti nebo zavreni do pokoje). Podle toho jsem ani ja, ani vetsina lidi, co znam taky byla vychovana temer bez trestu. A taky muzu rict, ze sve dite vychovavam bez trestu. Proti tehle definici nic nemam, zda se mi spravna, jen ten pojem vnimam sireji nez vy. A stejne tak zrejme Sylvie a Ivule. Sylvie tu skvele popsala onu modelovou situaci s prechazenim silnice, ke ktere proste nemam co dodat; a Ivule presne vystihla, co se tu i ja snazila rict, ze pro dite muze mit logicky dusledek cinu stejny dopad jako trest (ve vasem pojeti). Proto si stale myslim, ze extremni tvrzeni “nikdy jsem sve dite nepotrestala” je proste blbost.
To, co jsi, Sento napsala : “S mojim pristupom vo vychove chcem vytvorit spojenie: chcem byt samostatne = musim zistit, ci nehrozi nebezpecenstvo a ak ano - zvolim bezpecny sposob drzat mamu za ruku.. To je idealni a asi by toho chtel dosahnout kazdy….ovsem i za predpokladu, ze toto spojeni funguje, dite si je schopne uvedomit nebezpeci a ma castecne vyvinuty pud sebezachovy (u dvouleteho nic moc…), muze presto nastat situace, ze se zrovna diteti NECHCE drzet za ruku…
|
ZuziP | •
|
(19.5.2005 10:59:30) Marysha, tocime sa dokola. Ak dieta moze vnimat ako trest prenesenie cez cestu, tak rovnako moze vnimat zapinanie do bezpecnostnych pasov, davanie plienok.... a tu vobec nie je extremny pripad s tou sekerkou.... Takze neviem, kto tu je extremny. Uz ma celkom unavuje, je to dokola to iste... kaslime na to, nepresvedcis ma, rovnako ako ja nepresvedcim teba. Ja ten rozdiel trest a logicky dosledok vidim inak ako ty. Ako to vidi dieta, to sa mozeme len dohadovat.
V kazdom pripade mne ide o to, aby sa dieta cim menej snazilo byt k urcitej cinnosti nutene a tlacene a pritom aby ju urobilo, ak je dolezita... aby veci robilo preto, ze su dolezite, nie preto, lebo to mama povedala. Chcem, aby ich robilo aj vtedy, ked mu nebudem za zadkom a teda mu nehrozi trest a nekontrolujem ho. Preto mu vysvetlujem a snazim sa ho dotiahnut k spolupraci. Capanie po zadku, sankcie ktore nesuvisia s cinom a rozkazovanie typu: "spravis to, lebo som tak povedala" prave preto vynechavam. Robim to aj v obdobi, kedy dieta nerozumie a kedy je v obdobi vzdoru, lebo je to moj standard a chcem, aby toto vnimalo ako normalny pristup od malicka. A hoci tento ciel sleduju asi vsetky mamicky, aj tie, ktore dieta plieskaju, mne toto pripada ferovejsie a efektivnejsie. Dalsia zasada, ktorej ucim deti je, nerobit inym to, co nechcem aby robili mne. A aj tomuto ich chcem ucit od malicka a vlastnym prikladom. Dieta neplieskam, lebo nechcem, aby plieskalo mna. Neberiem mu hracky, lebo su jeho a nechcem, aby ono bralo hracky inym... atd....
Senta a ja sme sa chytili placania rovnako ako ty si sa chytila toho, ze tvrdila, ze dieta netresta. Ze sa chytime placania, sa nediv. Ak sme proti nemu a niekto ho obhajuje, urcite sa ozveme. Co je na tom divne?
|
Marysha | •
|
(19.5.2005 15:00:12) ZuziP, mas pravdu, tocime se dokola a stale omilame to same, coz tu omilam od zacatku:o) – proste mame jine vnimani pojmu “trest”. A na tom se nic nezmeni. Ja jsem na Sentin vyrok reagovala proto, ze mi pripadal absurdne absolutni – ona napsala, ze sve dite NIKDY nepotrestala. A MMCH, ty sama jsi napsala, ze pripad se sekerkou je extremni:-)
Pod to, co jsi napsala ohledne cile vychovy (dite dela/nedela veci proto, ze si uvedomuje, ze je to tak spravne a ne proto, ze se boji mozneho trestu a nedelej jinym to, co nechces, aby oni delali tobe), se klidne podepisu, i ja to tak citim. A taky souhlasim s tim, ze tento cil sleduje vetsina maminek. Ovsem ruznymi metodami a vice ci mene uspesne.
V nasem dospelem svete existuji zakony, spousta zakonu (=pravidel) pro nas. My jsme si jich vedomi a neporusujeme je ne proto, ze bychom se bali trestu, ale protoze vime, ze to neni spravne (coz je to same, ceho se snazime dosahnout u nasich deti). Ale pokud ty zakony (pravidla) porusime, mel by nasledovat trest. Casto onim "trestem" je, ze ublizime sami sobe. Ano, jsme dospeli myslici lide, kteri dodrzuji pravidla PROTO, ze je to spravne. Proc tedy u nas jeste nevymizely napravne ustavy, vezeni….?
|
ZuziP | •
|
(19.5.2005 15:15:54) Preco nezmizli napravnovychovne ustavy a vazenia? Ano, v zivote robime vela veci preto, ze vieme, ze su spravne. Ale netvrd mi, ze to robime len preto... Podla mna stale vacsinu veci robime vtedy, ak nam hrozi trest (davame si bacha na rychlost preto, lebo vieme, ze su policajne hliadky, ponahlame sa z obeda do prace, lebo vieme, ze nas kontroluju......). Krasne je to vidno v krajinach, kde zavladne chaos - spadne vlada, je velka kriza, alebo nastane prirodna katastrofa... vsimla si si, ako ludia zacnu rabovat, ako sa zvysi nasilie? Preco asi? No ja si myslim, ze preto, ze su v nudzi, ale aj preto, ze im je sumafuk trest - neboja sa ho, predpokladaju, ze im v tom chaose nehrozi.... A este nieco k "funkcnosti" trestov - ak by tak dobre fungovali, preco sa vacsina vaznov do vazenia vracia?
|
|
Marysha | •
|
(19.5.2005 15:43:40) Zrovna vcera jsem byla svedkem podobne situace (prechazeni pres silnici). A fakt jsem si ji nevymyslela:o) Maminka jdouci z nakupu se zhruba ctyrletym chlapcem. Ruce plne nakupnich tasek (maminka). Chlapec se vzorne drzel jedne z tasek (misto ruky)a tapal vedle maminky do te chvile, nez se priblizil prechod pres silnici. Asi 10 m pred prechodem se pustil a rozbehl se vpred, nedbajic mamincina volani. Dobehl k zabradli kousek od prechodu, chytil se za ne, pokracoval k prechodu a potutelne se na maminku dival stylem "a co ted udelas, chytit me nemuzes, protoze mas plne ruce....". Ta se zastavila a zavolala na nej: "Pojd sem ke mne, prosim, a chyt se, prece vis ze se me mas drzet, protoze silnice je nebezpecna a auta by ti mohla ublizit...". Kdo vi, kde byla chyba, protoze chlapec evidentne znal "pravidla" a byl dost stary na to, aby si uvedomil, ze se mu muze neco vazneho stat. Kazdopadne se na maminku sproste vykaslal a neprisel se drzet za ruku/tasku. A v tvari mel porad ten samy lisacky vyraz...chyba v rodici, v diteti, ve vychove? Nebo jen momentalni "sprajc"? Tezko rict. Na mamincino opakovane volani a varovani nereagoval. Sla jsem za nimi a zajimalo me, jak to skonci, tak jsem si pockala: dite do silnice nevbehlo, zarazilo se kus pred prechodem ve chvili, kdy na nej maminka rozhnevane a hlavne vydesene doslova zarvala "Stuj!", pricemz sprintovala k prechodu jak nejrychleji mohla. Chlapec zustal rovnez vydesene stat, jeho potouchly vyraz se rozplynul, on se rozplakal a k mamince se pritulil. A pres silnici pak presel opet "za tasku"...v tomhle pripade slo podle me taky o "trest" z pohledu ditete - chlapec se vydesil (a vlastne tim potrestal sam sebe) pohledem na svoji vydesenou maminku.
|
ZuziP | •
|
(19.5.2005 15:50:05) Jeeejda, Marysha, uz zas s tym trestom? :-))) Ber to ako chces. Ak chces, je to trest.... Mne sa to akosi analyzovat nechce.
|
Marysha | •
|
(19.5.2005 20:42:14) Pokud si dobre pamatuju, byla jsi to ty, kdo tady chtel pojem pravidel (a trestu) analyzovat, sama jsi me vyzvala na "souboj"...a ted zdrhas?;-) Ja jsem se svym "trestem" zrovna tak tvrdohlava jako ty s neplacanim. "Je na tom nieco divne?"
|
ZuziP | •
|
(20.5.2005 8:59:57) Marysha, nikoho som nevyzyvala na suboj.... aj ked to mozno vyzera, nejde mi o suboj. Ide mi o to vysvetlit, ako rozmyslam. A mam uz pocit, ze co sa tyka trestov a netrestov, vsetko bolo dopovedane, aj z tvojej aj z mojej strany, takze by sme sa tocili dokola... naco potrebujes dalej o tom debatovat? Aj tak nedospejeme k nicomu novemu. Mne sa uz fakt nechce, nazvi to zdrhnutim ak chces.
|
Marysha | •
|
(20.5.2005 19:12:05) Tak proc se, ZuziP, do te debaty vlastne znovu vzdy poustis ("souboj" bylo mysleno ironicky, ani mne o to nejde)? Ve vsech svych prispevcich (i k jinym clankum) pises stale to same a dokolecka, takze tve nazory jsou uz notoricky zname:-) Takze vazne - uz se opravdu znovu nemusis opakovat.
|
ZuziP | •
|
(22.5.2005 10:54:03) Marysha, aj nazory "neplacaciek" su notoricky zname. Stokrat tu bolo napisane, ze su deti, ktore placnut potrebuju. Ja viem, ze by vam vyhovovalo, keby som bola konecne ticho a nepisala svoj nazor. Ale mne to neda. Ak bude stopatdesiaty krat niekto pisat, ze placat deti treba, to si pis, ze sa ozvem... Ja som uz raz taka otrava, svoj nazor musim povedat, vies? :-)))) Tato nasa debata ale uz bola dokola to iste. Aky to malo podla teba vyznam? Vazne. Pozri, fakt sa mi nechce bavit hypoteticky o tom, ze je a co nie je trest. Naco? Podla mna to nie je to podstatne. Pre mna je podstatne to, ze vo svojej vychove sa snazim cim menej deti do niecoho tlacit len preto, ze ja si myslim, ze je to spravne... a chcem, aby predtym, ako to spravia, chapali, ze to spravne je. To sa SNAZIM... ak niekedy pouzijem sposob (napriklad prenesenie cez cestu), na ktory niekto povie, ze je trestom, ok.... prisiel mi najspravnejsi a podla mna trestom nie je. O com dalej debatovat? Ja neviem, co si este od dalsej debaty ocakavala? Presvedcit ma, ze mas pravdu? Nooo, dobre vies, ze nepresvedcis, asi rovnako, ako ja nepresvedcim teba :-)))) Ale ak mi das dovod, kvoli ktoremu by sme v tej debate mali pokracovat, ok. Ak ta uprimne zaujima ten posledny priklad, mozeme ho rozpitvat, ci to pre mna je alebo nie je trest, ale urobim to len preto, ze to chces ty. Myslim to v dobrom, fakt.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(18.5.2005 16:58:40) Je to pro mě moc zajímavá diskuse, jsem ráda, že se tu tohle téme hodně dopodrobnna rozebralo. Mám doma skoro batole, takže to brzo začne být aktuální.
ZuziP, oprav mě, pokud se mýlím, podle tebe je tedy trestem omezení, které přímo nesouvisí s prováděnou nevhodnou činností. Je to tak? Abych to uvedla na příkladu, při pomalování zdi je zabavení pastelek "logický důsledek", ale zavření do pokojíku "trest". Při jančení u silnice je přenesení nebo ukurtování do kočárku "logický důsledek", zákaz večerníčka "trest". Je to tak?
Jak pak ale docílit, aby dítě ten "logický důsledek" nepociťovalo jako "trest", ve smyslu, v jakém píše Marysha nebo Sylva? I pro mou dceru je přikurtování do kočárku nepříjemné, může být pociťováno jako trestající. Nebo je takový pocit na její straně v pořádku, protože přímo souvísí s prováděnou akcí?
Díky za odpověď.
|
L+2 | •
|
(18.5.2005 17:18:54) Marketo,
ja sice nevim, jak to vysvetli Zupi, ale ja si myslim, ze diteti to proste dojde samo, a jako trest to brat nebude, jenom jako neprijemnou nutnost. Narpiklad, pokud dite schvalne ale i neschvalne vyleje hrnecek na zem, tak si to po sobe uklidi. To je normalni chovani kazdeho cloveka a ne trest. (samozrejme mu nesmi byt receno "A za trest si to uklidis!" ne Uklizi s proto, aby bylo cisto a ne za trest. To same je to s tim prechazenim silnice. Silnice se prechazi bezpecne (bud za ruku nebo v naruci) a to je pravidlo, ne trest. To uz by se pak mohlo chodit do naprostych absurdnosti jako ze drzeni za ruku pri prechazeni je trest. Ne, je to dodrzovani bezpecnosti. Ale, za tyto cinnosti dite take pochvalim. Vyleje hrnek, jde automaticky pro hadr a utre, dostane pochvalu, jelikoz je toto velmi spravne chovani.
Jenom na okraj, nektere maminky se pravepodobne budou smat. Ale moje 4 leta dcera mi v nedeli sama od sebe podekovala, ze jsem ji pomohla podrzet lopatku, kdyz zametala prasek na prani, ktery nechtene vysypala vedle pracky, kdyz mi pomahala davat prasek do pracky. (Upozoruji, ze jsem ji ani nerikala, ze by to mela zamest, musim rici, ze v tomto pripade jsem ani neocekavala, ze pujde a ihned to zamete.)
|
ZuziP | •
|
(18.5.2005 17:25:46) L, dakujem za pomoc. Takto som to myslela. Napadla ma jedna prihoda: chcela som, aby si syn vysaval svoju izbu. Strasne sa nastval a vrcal, ze preco by to mal robit. Namiesto donutenia som s nim debatovala o tom, co vsetko je v domacnosti treba robit, ze ak na to budem sama, budem to robit do noci atd atd. A potom som sa ho spytala: No je to fer, co myslis? POvedal mi: Nie. A ja na to: Tak co teda urobis? A on: No tak to teda povysavam.... Vysava hrozne, ale robi to kazdy tyzden a bez velkych protestov, aj ked niekedy funi, ze zas treba. Ale urobi to a uzna, ze to nerobi preto, ze ja to chcem, ale preto, aby mal cistu izbu a aby mi pomohol, lebo je to fer. Je lenivy ako vos, ale je zvyknuty rozhodovat spravne sam....
|
|
Jana |
|
(18.5.2005 17:47:02) Lido, k te tve ctyrlete zametajici :o) Muj 20mesicni syn kdyz neco rozsype, rozlije, bezi pro smetacek+lopatku, nebo pro uterku... nikdy jsem mu to nerikala, udela to SAM a bez rikani. Predpokladam, ze kdyby umel mluvit, tak zdravi a dekuje v rozvitych vetach. Nechci tim zpochybnovat tvou vychovu, jenom doma na dvou rozdilnych detech vidim, jak lehce bych se mohla citit jako matka s uzasnou a spravnou metodou vychovy a pritom mi vychovavani mladsiho zatim neda skoro zadnou praci. On se totiz opravdu vychovava sam. Zato ten starsi... J.
|
L+2 | •
|
(18.5.2005 17:58:20) Jano, ja mam nekdy pocit, ze si myslis, ze se mi narodily 2 andilci se svatozari na hlave, a kdyby byly, kde bybyly, tak z nich budou vychovnai andilci, kteri nikdy zlobit nebudou, ani to nebudou zkouset apd. Zapominas, ze mam take 2, a kazda je uplne jina, a na kazdou se musi uplne jinak a uplne jinymi metodami. Ja nerikam, ze moje vychova je spravna nebo nespravna. Je spravna pro mne, vychovavam jak citim a nejdulezitejsi veci na svete pro mne je, abych mela "happy" deti, nic jineho. A mam proste radost, kdyz moje dcera automaticky uklizi a slusne se chova, at uz je to zasluha kohokoliv. Vim, ze ne vsechny deti to delaji, ale znam take deti, ktere to automaticky delaji. Mimochodem, zrovna tenhle priklad mam pocit je dusledek skolky, kam chodi, protoze se takto chova vetsina deti od nich (i ty hyperaktivni)
|
|
Jana |
|
(18.5.2005 18:18:03) Lido, samozrejme vim, ze mas dve :o) (a taky si pamatuju nase debaty ze vztekani deti ;o))
Psala jsem to hlavne proto, ze tohle je diskuse o vychove, trestu, odmenach, pozitivni a negativni motivaci obecne. A jsou veci, ktere jdou u nekterych deti samy (ja napriklad tezko muzu pochopit, ze tve dcery, kdyz nechteji vecer spat, na vas z postylky volaji - nasi kluci se vraci jako bumerang bez volani :o), jsou jine, stejne trivialni veci, ktere jdou tezko, nebo vubec.
Taky me nekdy deti prekvapi, jak uzasne reaguji, jak jsou vychovani (a ani nevim, jak). A jindy bych je pretrhla jako hady, kdyz jim nejdou veci, ktere do nich horem-dolem, vsemi smery cpu cele mesice.... Vasi debatu ctu (sleduju vas ;o)))), taky si z toho neco beru pro sebe - to aby sis nemyslela, ze vas neplacacky, netrestacky rovnou odsoudim. Toz tak. J.
|
|
|
|
ZuziP | •
|
(18.5.2005 17:19:49) Marketa, to, co tu napisem, je ideal, ktory by som chcela dosiahnut. Je to sposob, ktory ak dodrzim, dieta skor ukecam k spolupraci a ono menej vzdoruje (moje skusenosti). Ze je rozdiel vychovavat spolupracujuce dieta ako protestujuce, to je jasne. A to vidim aj ja, ak sa mi to podari riesit nasledovne: To, aby dieta pochopilo, ze to, co nasleduje, je logicky dosledok, sa pokusam dosahovat komunikaciou s dietatom. Netrvrdim, ze to dosiahnem vzdy (nie som matka-supermanka :-)))) ), to je potom vidno na reakcii dietata. Najma s nasim mladsim je to tazsie. A s batolatom duplom, pre toho su muky, ak mu zpred nosa odlozite tu zaujimavu vazu, ktoru chcelo tresnut o zem a nevysvetlite mu to. :-)) Ale ako som uz asi pisala, u starsieho syna je to on, kto nakoniec najde riesenie.... Priklad: "Vylial si polievku? Tak to bude treba utriet... Kto to ma utriet, ja? Pozri, mam na praci toto a toto, nemam cas. Navyse, predstav si, ze by som mala utierat vsetko, co vylejete ja. Je to fer?..... Tak co s tym urobis?" Ale aj s mladsim viem robit tieto veci: Nezdviham ton hlasu, nevycitam, jednam s nim co najviac ako s partakom. Davam najavo, ze to, co nasleduje, je uplne samozrejma vec, nie moja vola. Priklad: "Ok, ak sa nechces obliekat, tak to naozaj nestihneme ten autobus. Tak asi budeme musiet ostat doma." Snazim sa o to, aj ked nerozumeju. Pri tomto pristupe maju menej dovodov sa vzpierat a robit naschvaly.
|
Marysha | •
|
(18.5.2005 17:30:03) "Priklad: "Ok, ak sa nechces obliekat, tak to naozaj nestihneme ten autobus. Tak asi budeme musiet ostat doma." ZuziP, a tohle je zrovna priklad, ktery ja povazuju za "trest" = dite vlastne nechce zustat doma, chce jit ven a stihnout ten autobus, takze kdyz mu tohle reknes, tak mu vlastne pohrozis trestem (zustanete doma) za jeho nezadouci chovani (nechce se oblekat). Chapes, co tim myslim?
Lida mela dobrou poznamku, ze se deti maji za to spravne chovani=dodrzovani pravidel chvalit, to je fakt, i kdyz jsme to tu zadna nezminila, porad se tu bavime jen o trestech...dcerka zrovna dnes shodila ze stolu pastelky (ze vzteku, ze ji nesly otevrit). Nemusela jsem nic rikat, ani nic delat, proste je sebrala a dala je zpatky na stul, a sama sobe si rikala "promin, pastelko"..., tak jsem ji hodne pochvalila!
|
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(18.5.2005 17:31:18) Jasně, prostě by měl být jasný rozdíl mezi "vyhrožováním" a "vysvětlením, proč to pak bude tak a tak".
Já jsem na první "výchovný" problém narazila vlastně tehdy, když Hance vyrostly horní zuby a začala mě kousat. Ze hry, ale do krve. Tehdy jsem zkusila někde doporučené "třepnout do obličeje, aby jí to bylo nepříjemné" a v zásadě to zafungovalo, až tedy do okamžiku, kdy mě spíš z nepozornosti kousla v noci do prsu a já zareagovala stejně. No, málem se odstavila, ale ustály jsme to, nicméně jsem si tehdy uvědomila, že (1) je nutné zkoumat, proč to dítě dělá a (2) že mám tendence plesknout ji i za menší "provinění", když už jsem s tím jednou začala.
Tehdy jsem četla tu první diskusi o trestech, ale moc se mi to nezdálo. Možná to je i vedením diskuse, tahle je tak nějak kultivovanější a začínám v tom mít celkem jasno.
No uvidím, jak to nakonec budu zvládat :) Mimochodem, nějaký tip na to kousání devítiměsíčním prckem bys neměla? Spíš do budoucna, Hanka už to nedělá.
|
|
|
|
|
|
|
|
Ivana Procházková |
|
(18.5.2005 22:20:02) No jo, milá Sento, já pořád nechápala, co myslíš tou převratnou výchovou bez trestů.. Ale když tedy pod pojmem TREST pojímáš to, co jsi právě vysvětlila, tak to jsem teda já jako dítě taky měla výchovu bez trestů.. (až na pár výjimečných situací, kdy mamce ujely nervy..). Ale mám za to, že takovou výchovu měla i většina současných dospělých z mého okolí, které znám, a jejiž rodiče znám... Myslím, že je to opravdu o tom, co nazýváme pojmem TREST, jak to pěkně popsala Sylva. A slabé místo této výchovy je právě v tom, že dítě špatně rozliší, kdy se jedná o TREST (v tvém pojetí) a kdy se jedná jen o logické důsledky jeho činů (př.: vezmu tě do náruče, když nepůjdeš za ruku). Potom má přeci takový logický důsledek jeho činů na dítě úplně stejný dopad, jako TREST. Nebo ne??
|
|
|
|
Senta | •
|
(17.5.2005 3:05:08) Zacnem od konca - nemyslim si to co si napisala a nepredpokladam to. Naopak ocenujem ze ides vo svojich uvahach dalej nez po obvyklu hranicu "takhle to prostě dělám já a šmytec!"
Uz som to tu pisala, TREST v mojom chapani rovna sa vedome ublizenie rodica dietatu s cielom ukazat nasledok nezelaneho chovania.
Vsetky riesenia situacii, ktore si popisala, trestom nie su - Ty vedome neublizis svojim detom tym ze zachranis auticko pred rozbitim, ani ze prenesies dieta cez cestu ked hrozi nebezpecenstvo. Ty vtedy riesis konfliktnu, alebo dokonca zivot ohrozujucu situaciu.
Drzanie za ruku je perfektny priklad. Tvoja mladsia dcera si overovala nasledky svojho chovania a ono, ako pises sa upravilo. Niektore deti to potrebuju, ich samostatnost a sloboda v rozhodovani je silnejsia ako strach z bolesti alebo zranenia. Ak to neohrozuje zivot alebo zdravie, mozes overovanie skusenostou dovolit. Je to cesta k samostatnosti a odvahe.
Ine je to v pripade odchodu z parku. To u vas viditelne vyzaduje od Teba velku kreativitu, trpezlivost a pochopenie. Fungujuci princip moze byt zakazdym iny - doma caka lakava hra, v parku sa uz neda zostat lebo je tma a zatvaraju ho, mama zabudla cestu domov a deti ju dovedu, uz je doma táta a caka na deti, za chvilu bude rozpravka ... isteze mozes napisat ze nic z toho na Tvoje dcerky nebude platit, ale vzdy je to produktivnejsie, ako lamat ich odpor rodicovskou autoritou, alebo trestom. Raz na dobry princip urcite prides. Rozhodne rychlejsie, ako zatvorene hlavy s jedinym spravnym patentom na rozum :-)
|
Sylvie |
|
(17.5.2005 8:24:24) Sento, OK, souhlasím :o) Definice, že trest je "vedome ublizenie rodica dietatu s cielom ukazat nasledok nezelaneho chovania", zní hezky a nic proti ní nemám. No a teď si vem situaci před přechodem - dám dítěti vybrat, jestli chce jít se mnou za ruku, nebo jestli ho mám přenést. Vběhne do silnice samo, tak já ho vezmu do náruče, ono může vzteky a ponížním puknout. Já tedy VĚDOMĚ (= ano, jsem si vědoma toho, co bude následovat) UBLÍŽILA (= dočasně jsem omezila svobodu svého dítěte, jak hezky napsala Marysha je to kámen úrazu pro jeho samstatnost a důsojnost a jak píšeš ty, tak psychické ublížení je taky ublížení) svému dítěti a ukázala jsem mu NÁSLEDEK (= omezení volnosti) jeho NEŽÁDOUCÍHO CHOVÁNÍ (= neochoty jít za ruku).
A MMCH takovéhle chování může být pro dítě nejenom trestem ve smyslu jeho ponížení, ale může pro něj být i trestem fyzickým, protože velice lehce při něm může dojít k poranění. Pokud vláčíš vzpouzející se dítě, které kolem sebe mrská ručičkama a nožičkama, tak ti sice při troše nešikovnosti může vypadnout z náručí, ale ještě to jde. Horší situace nastává ve chvíli, kdy se dítě chová stylem "jsem voda, nemám tělo, nemám ruce, nemám nohy, proteču ti mezi prsty". Kdo to nezažil, pravděpodobně nepochopí, ale dítě opravdu "proteče mezi prsty" a ty po něm jenom lapáš s úmyslem zmírnit jeho pád, ale ať ho chytíš, kde ho chytíš, pořád podklouzává a sune se k zemi. Obzvlášť nebezpečný je nečekaný přechod z fáze jedna (boje) do fáze dvě (bezvládného tělíčka), kdy na to nejsi připravená a vztekající se dítě samozřejmě držíš jinak, než je potřeba držet dítě proklouzávjící. Třetí situace vedoucí k úrazu je, když dítě chytíte za ruku, ono se v tu chvíli odlepí od země a začne s sebou mrskat - tady hrozí riziko, že si vlastní vahou a vlastními pohyby ruku vykloubí.
Jinak to s mladší dcerou jsi špatně pochopila :o) Moje poznámka, že se to časem zlepšuje, neznamená, že se to upravilo :o) Starší holčina je teď už ochotná akceptovat vodění za ruku, i když sama od sebe se mě chytí jenom výjimečně. Jenže té už je ČTYŘI A PŮL roku, takže tu už fakt za ručičku vodit nemusím a z hlediska její bezpečnosti je mi naprosto jedno, jestli se vede nebo ne :o) Mladší (dva a čtvrt) je ochotná se vodit, ale jenom tehdy, pokud se mě i starší drží za ruku. Pokud jdeme samy dvě nebo se starší nedrží, tak i nadále držení odmítá. Odrážedlo nebo kočárek si ze schodů/do schodů vláčí sama, když s sebou přitom švihne na zem, tak sice řve... ale to ji ani nadále nepřinutí přijmout moji nabízenou pomoc ;o)
Rozhodně tenhle příspěvek nemá být stížností na "moje dvě příšerné děti" :o) to ani omylem. Naopak, jsem přesvědčená, že mám zlatíčka ;o) Jenom jsem chtěla upozornit, že i "výchova bez trestů" se i při dodržování stejných zásad u některých dětí bez trestu neobejde... protože prostě za trest považují i to, co jiné děti přejdou bez mrknutí oka a to, co maminky těch v tomhle směru "flegmatičtějších" dětí vůbec nenazývají trestem ;o)
S.
|
Senta | •
|
(17.5.2005 9:18:26) OK, stale si nemyslim, ze to co robis je trest, ale zatial to nechajme.
Nemyslim si, ze by si sa stazovala na deti, analyzujes realny stav a hladas riesenie. To je normalne.
V Tvojej modelovej situacii drzania za ruku by pomohol trest lepsie ako ine riesenie?
|
Sylvie |
|
(18.5.2005 22:15:04) :o) Sento, v téhle situaci? Ne, kdybych znala lepší řešení, používala bych ho, všechno, co mě v klidu přenese přes silnici mi přijde lepší, než se uprostřed troubějících aut rvát s dítětem a zároveň hlídat dítě druhé... ale na nic lepšího jsem nepřišla. MMCH přejitím silnice nic nekončí, mladší se pravidelně pokoušela dostat nazpátek a přejít si ji tentokrát sama ;o) Ale o to nejde, to nejhorší snad už je fakt za námi, přeci jenom mladší kopíruje chování starší a starší už si nechá vysvětlit, že se mě chvíli za ruku držet bude.
Ale jinak - třeba mladší holčina mi pravidelně rabovala skříňku se svým oblečením, kterou nebylo možné zabezpečit proti tomu, aby ji dokázala otevřít. Odnést dítě se míjelo účinkem - jakmile bylo odnášeno od zdroje, dostalo hysterák, jakmile bylo postaveno (eh, vlastně položeno) na zem, upalovalo zpátky ke skříňce pokračovat v zamilované činnosti. Ovšem stačilo ji plácnou přes ruku a říct nesmíš... a nechala toho. Příště zkusila, jestli zákaz stále platí a když zjistila, že platí - tak už toho prostě nechala. Prostě plácnutím jsem ji vytyčila hranici, za kterou nemůže - odnášením jsem ji leda tak nas... ééé... naštvala. A že by k jejímu sluchu dolehlo cokoli před odnesením (nevnímala) nebo při odnášení (nebylo slyšet vlastního slova), no, to ani ne :o) Podotýkám, že plácnutí bylo spíš symbolické, a když děcka hrajou s dědou "maso" (pamatuje ještě ze školy? Nasliní se dva prsty a soupeř se s nimi majzne přes nataženou ruku... kdo dřív ucukne, prohrál...), jsou to daleko větší šlupky, a přesto je děcka neberou jako trest, alébrž jako výtečnou zábavu. Když jsem je prvně viděla při této zábavě, myslela jsem, že mě z toho budou vomejvat ;o)
A abych se znova vrátila k tomu přecházení. Jsou děti, kterým (třeba) plácnutí přes zadek dostatečně jasně řekne, že se máma poslouchá a když máma říká, že se přes silnici půjde za ruku, tak se půjde za ruku. Potom tedy plácnutí přijde v zájmu bezpečnosti dítěte, které se pak nechá převést přes silnici, i když původně nechtělo. A je to rozhodně bezpečnější, než se třeba přes silnici rvát se vzpouzejícím se dítětem v náručí. A argument, že děti poslechnou jenom proto, že se bojí trestu... K smíchu. Co jiného se děje v případě, že ho přes tu silnici přenesu? Samotným přenesením dítě pochopí, že se silnice přechází za ruku? Není to spíš tak, že příště za tu ruku jde jenom proto, že nechce být přenášeno? Tedy přístup různý, výsledek stejný? A logický důsledek???? Logický důsledek je to, že pokud nechci přecházet za ruku, od mámy se dočkám něčeho, co se mi nelíbí - ať už plácnutí, nebo přenesení. A MMCH pokud se bavíme o přenášení dětí, předpokládám, že máme na mysli děti do těch cca dvou let - ty většinou nosí plenu, takže nějaké plácnutí přes zadek ani neucítí, takže většinou to pro ně bude trest spíš psychický, stejně jako je nedoborovolné přenášení spíše trestem psychickým.
Takže tak :o)
S.
|
Senta | •
|
(19.5.2005 5:57:48) Sylvia, rozdiel v Tvojom a mojom prístupe k detom je prave v tom, ze ja nepovazujem placnutie ani po ruke, ani po plienke, za vhodny vychovny prostriedok. O tom sa tu debatovalo dost, mam preto vela dovodov, z ktorych asi najdolezitejsi je ze nechcem dietatu ukazovat, ze problemy sa riesia placanim a nechcem mu vedome ublizovat.
Problem s prechadzanim cez cestu je typickym argumentom pre trestanie dietata. Ja si nemyslim, ze v tomto pripade TREST pomoze dietatu pochopit,preco je nebezpecne ist cez cestu. Vytvori mu v hlavicke len spojenie: chcem byt samostatne a ako velke prejst cez cestu = dostanem bitku. Ak sa toto spojenie opakuje, dieta sa bud zacne bat byt samostatne aj v inych veciach kde to vyzadujeme, alebo zacne reagovat este vacsim odporom. S mojim pristupom vo vychove chcem vytvorit spojenie: chcem byt samostatne = musim zistit, ci nehrozi nebezpecenstvo a ak ano - zvolim bezpecny sposob drzat mamu za ruku.
To je pre rodica tazsia uloha (lahsie je placnut alebo potrestat a vytvorit kratke spojenie, ktore nefunguje efektivne).
Zavisi od veku dietata, ako mu toto spojenie vytvorime. Vobec nestaci zacat odvtedy, ked dieta uz beha cez cestu. Zaciname odvtedy, odkedy s dietatom cez cestu prechadzame - v kociku, nosici.. atd. Vzdy vysleme signal: pozor, auta, cesta, zastavime, poobzerame sa - umerne veku dietata. V case, ked nechodi spolahlivo a drzi sa nas rovnako pri prechadzani cesty upozornujeme na opatrnost. Ak mame nazorne priklady, pouzijeme ich.( Nam napriklad stacil na ceste jeden prejdety psik.) Je mozne vselico - dokonca aj ukazat na stojacom aute co sa stane, ked take velke a tazke auto narazi do maleho dietata.
Podobne som postupovala so sporakom, horucimi hrncami, zehlickou, zasuvkou. My dospeli si v duchu uvedomujeme opatrnost pri narabani s tymito vecami, ale detom ju musime sformulovat aj nahlas a to uplne odmalicka. Babatka nam rozumeju a v case, ked uz zacnu samostatne skusat, uz detom v podvedomi blika to, co sme stisickrat predtym zopakovali: pozor, moze to byt horuce/nebezpecne/potriast/plne rychlych aut, musim zvolit bezpecny sposob.
Zavisi potom od temperamentu dietata, ako s danym spojenim nalozime. Pokojnejsiemu dietatu to staci, dynamickejsim detom musime dalsimi vhodnymi sposobmi znazornit PRECO je bezpecnejsie aby to robili tak, ako sme im vysvetlili.
Odlisny pristup som mala ohladne skriniek a rabovabia veci. V case, ked to moje dieta potrebovalo, som jednu kuchynsku skrinku naplnila len plastovymi miskami, kelimkami, poharikmi, varechami, party pribormi, apod. Ostatne sme mali upevnene gumickou. "Plastova" bola na vyhadzovanie a rabovanie a dieta to dost dlho aj bavilo. Obisli sme sa bez konfliktu. Takisto by som povolila aj rabovanie skrinky s oblecenim - nie je to nebezpecne, neda sa pritom nic rozbit a dieta si tym zjavne nieco overuje - trebars rychlost Tvojich reakcii :-))) ale ovela pravdepodobnejsie nieco uzitocnejsie. Ked si to overi a rabovanie prestane byt zaujimave, prestane s tym aj same, bez placnutia. No a dovtedy budete trochu viac upratovat :-)))
Ty trestas placnutim dieta za to, ze TEBE prekaza, ze ono nieco robi a skusa. Problem takehoto trestu je v tom, ze dieta ucis spravat sa podobne aj k inym - ak mu bude na inych nieco prekazat, placne ich. Mnoho deti s tym zacina prave u rodicov a ti sa bezradne pytaju, preco ma moje dieta cca v 1,5 - 3 rokoch udiera/hryzie/kope? Nuz, kolkokrat predtym ho udreli (co i len slabo a po plienke) oni?
Je to dlhe co som napisala, ale snazim sa vysvetlit, ze pokial je to mozne, dieta ma dostat moznost overit si fungovanie sveta bez toho, aby sme ho za to trestali, t.j. vedome mu ublizovali.
Nabuduce o systeme pevnych a diskutovatelnych pravidiel, ak Ta to bude zaujimat :-)))
Nemyslim si vsak, ze kto tak nerobi, je zly rodic, to zase aby ste ma tu neukamenovali. Ja som len vzdy na strane deti a tesi ma, ked su stastne so svojimi rodicmi.
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(19.5.2005 9:02:44) Ta pravidla zajímají mě, Sento. Dík!
|
|
Sylvie |
|
(19.5.2005 19:23:26) Sento, teď jsem napsala ZuziP, a jak už tu bylo přes den psáno, je to pořád dokola o tom samém.
To, jak vychovávám svoje děti, je věc vcelku vedlejší - dělám to, jak nejlíp umím, tudíž z toho žádné výčitky nemám. Jo, občas je mi mizerně - když se mě tchyně ptá, jestli už jsem byla s holkama u psychiatra, že to vztekání není normální a mělo by se s ním něco dělat. Jo, jo, jedno její dítě se nevztekalo vůbec, druhé trochu - a když to zkusilo jednou venku, dostalo přes zadek a už ho ani nenapadlo to zopakovat. No a někdy je mi báječně - to když mi moje máma vykládá, jak jsou holky super a jak jí připadá úžasné, jak jsou hodné a způsobné... a hlavně že narozdíl ode mne nikdy vzteky neupadaly do bezvědomí ;o) Udělám pro dítě hodně, ale nemyslím, že by bylo středobodem vesmíru. Vcelku nevidím důvod, proč bych měla pořád dokola po celém bytě uklízet původně čisté oblečení. K rabování měla úplně jinou skříňku, kterou jsme zvládly uklízet SPOLEČNĚ, k převlékání mají holky svoje hadříky v bedýnce na hračky. MMCH ke svojí skříňce s oblečením se vrátila zhruba po roce, tedy v necelých dvou letech - v té době už byla schopná si vyndat jenom to, co si chce oblíknout a zbytek uklidit (no jasně, komínky mi nevyskládala ;o) ). Na druhou stranu zrovna tak nevidím důvod, proč by moje dítě mělo při každém vložení do kočárku bezdůvodně trpět (a že zejména starší v něm od novorozeněte řvala jak bizon), takže mi nedělo problém kočárek odložit a začít používat šátek.
Nejde o mojí výchovu, moje reakce byla původně na zmiňovaný článek o výchově bez trestů - jednak ten článek shrnuje obecné zásady výchovy, které nejsou nijak převratné, já podle nich vychovávám a co mohu posoudit, byla jsem podle nich vychovávána, jenom ten článek jaksi neřeší, co s dítětem, které nehodlá respektovat pravidla jenom pro naše modré oči... a když už někdy nějaké řešení nastíní, je to (navzdory řečem o beztrestné výchově) trest. Je mi jedno, že to nazýváte "logický důsledek" - konečně, co je trest jiného, než logický důsledek porušení pravidel? Ale to je fuk, tahle diskuze je opravdu pořád dokola o jednom a tom samém a dost těžko má smysl v ní pokračovat.
S.
|
|
|
ZuziP | •
|
(19.5.2005 9:12:25) Sylvie, po naplacani na zadok uz si si ista, ze ti dieta do cesty nevbehne?
|
Sylvie |
|
(19.5.2005 18:55:24) ZuziP, po přenesení dítěte jsi si jisté, že ti dítě už do silnice nevběhne? Jestli jo - závidím.
Jsou děti, které se po plácnutí chytí za ruku a je možné bezepčně přejít silnici - v ideálním případě si to plácnutí zafixují jako nepříjemný zážitek a za ruku se příště chytají automaticky. Jsou děti, se kterými je možné bezpečně přejít silnici, když je přenes - v ideálním případě si to přenesení zafixují jako nepříjemný zážitek a za ruku se příště chytají automaticky. Já svoje děti před silnicí nebila - u nich by to nemělo smysl, akorát bych je naštvala ještě víc. Ale možná se budeš divit, jsou děti, na které to plácnutí funguje a díky němu si zapamatují, že se prostě přechází za ruku. Znám jedno takové ;o) A upřímně řečeno, je mi naprosto jedno, jestli se dítě chytí za ruku proto, že se bojí plácnutí nebo proto, že se bojí přenesení - důležité pro mne je, že se chytí za ruku. Trapně závidím, moje starší k držení za ruku dospěla v době, kdy už automaticky přecházela jenom na zelenou a kdy už byla navyklá, že u silnice se prostě musí počkat na mámu. Ať už má silnice semafory nebo ne. Jinak zelený panáček - červený panáček rozeznává i Lady (2 a 1/4 r.), i když barvičky ještě nezná. JENOM nerada chodí za ruku a holt jsou silnice, kde řidiči jezdí jak prasata.
S.
|
ZuziP | •
|
(20.5.2005 9:12:48) Sylvie, nie, nie som si ista.... a ty si? Vyhla si sa odpovedi, preco?... Odpoviem ti, co si myslim: nie si si ista... a preto to dieta strazis aj ked mu naplacas. Tak nevidim, preco by nacapanie na zadok bolo lepsim riesenim ako prenesenie a vysvetlenie. O vacsej efektivnosti ma nepresvedcis. Pre teba je dolezite, ze prejdete cez cestu, nech to dieta boli alebo nie, nech to je zo strachu alebo nie, hlavne ze ho nezrazi auto. Ok, ja chcem, aby to bolo bez bolesti a strachu, aby to bolo s premyslanim... alebo ked chces, aby si nerypala, ze aj prenasanie boli, tak chcem, aby to malo v sebe co najmenej trestu a bolesti a co najvacsi efekt. Strach a bolest vo vychove nepovazujem za spravne. Moj nazor, nikomu ho nevnucujem. Len vysvetlujem ako to vidim a citim ja a preco konam tak, ako konam. Nechapem, ako mozes tvrdit, ze vychovavas dieta podla clanku, ked vychova uvedena v tom clanku uplne vylucuje capanie po zadku... Ked clanok nepovazujes za taky prevratny, neviem, preco sa teda stale niekto divi, ked napisem, ze deti necapem. Sylvie, ja viem, ze vychovavas najlepsie, ako vies a sposobom, ktory si myslis, ze je najlepsi. Ale to iste si myslim ja o mojom sposobe.
|
Sylvie |
|
(20.5.2005 10:08:42) Proboha, ZuziP, vždyť to je pořád dokola! Já se odpovědi nevyhla, jenom jsem ti chtěla ukázat, že tvoje otázka je, s prominutím, blbá. Bavíme se přeci o akutním zvládnutí situace - pokud dítě plácnutím zklidníš a můžeš s ním bezepčně přejít, jsi na tom líp, než když třeba jako těhotná s břichem pod bradu vláčíš v náručí dvouleté dítě, které ječí, mlátí kolem sebe rukama, kope kolem sebe nohama, mrská se, ty sem tam nějakou chytneš do obličeje, sem tam tě kopne do břicha, sem tam ti z toho křupne v zádech, nevidíš pořádně na auta kolem sebe... BOže, jak já v tu chvíli záviděla kamarádce, která plácnutím přecházení opravdu vyřešila a nemusela se neustále s dítětem rvát. Ne, příště nenechala dítě přecházet samotné, příště se prostě její dobrovolně chytlo za ruku. Moje by to neudělalo, tak jsem ho neplácla. Na její to fungovalo, vyřešila tím rvačky při přecházení (taky se její dítě nechtělo přenášet).
NIkdy jsem netvrdila, že obecně vzato plácnutí přes zadek je lepší řešení, než jiné. A popravdě řečeno při čtení tvojich a Sentiných příspěvků se docela bavím - rozesmívá mě představa, jak jste přesvědčené, že jenom vy, neplácačky, se s dětma bavíte a vysvětlujeme jim věci, mezitím co my ostatní své děti bez rozmyslu za všechno třískáme, chudáci děti ani netuší, za co jim rána přiletěla, natož aby věděly, jak teda tu situaci zvládnout správně... tak nám tady vysvětlujete naprosté základy výchovy, jakože s dětmi třeba mluvit, vysvětlovat jim věci atd. :o)))))
Jinak jak už jsem psala, článek považuju za hezké shrnutí obecných zásad výchovy, ale už článek neřeší, co dělat v případě, že to tak jaksi nefunguje samo o sobě.
S.
|
ZuziP | •
|
(20.5.2005 10:14:46) Sylvie, tak sa bav, pis, ako su moje otazky blbe, ked chces... a mozno raz, ked si usetris taketo slova, si inteligentne podiskutujeme. Nevratim ti tvoje ostre slova, hoci ich mam na jazyku niekolko. Nestoji mi to za to. Apropo, nikto nenapisal, ze len ja a Senta detom doma vysvetlujeme veci... ak si to tak pochopila, tvoja vec. Aspon si sa pobavila.
|
ZuziP | •
|
(20.5.2005 10:31:13) Milada, uz som to pisala Sylvii... tak sa bavte. Aspon na nieco su nase slova dobre. Ja tu nebudem hladat a pisat prehlasenia, na ktorych by som sa mohla bavit ja, nie je to moj styl.
|
|
Senta | •
|
(20.5.2005 15:14:43) Nie, Milada, nehovorim, ze je to ZLA cesta, preco aj? Formulujem veci pozitivnym sposobom. Hovorim o tom, ze BUDEME OPATRNI, ABY NAS NEZRAZILO AUTO.
A to by si neverila, co sestmesacne dieta rozumie. Deti nie su blbeckovia, za akych ich povazujes. Je rozhodne mudrejsie s dietatom hovorit, ako ho placat za blbosti.
A trestat dieta za to, ze robi nieco uplnen neskodne, co ovsem PREKAZA rodicovi povazujem za jednu z najvacsich rodicovskych chyb.
Ono sa to vrati, aj vam. Niekedy aj rodic potrebuje nazorny priklad viac, ako rozumnu debatu.
|
Marta | •
|
(20.5.2005 16:10:05) Senta, pred nekolika dny jsi se zminila o francouzskem zpusobu vychovy a ze z neho cerpas motivaci. Muzes mi svuj postreh z Francie priblizit? Take jsi v tom samem prispevku poznamenala neco ve smyslu, ze francouzsky zpusob vychovy neni poznamenan pritomnosti babysitteru nebo financni situaci rodiny. Myslela jsi tim, ze ve Francii je podobna situace jako CR co se tyka napr. vyhod pro rodiny s hlidanim?
|
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(20.5.2005 17:31:29) Milado, (podotýkám, že teď naprosto vážně) - četla jsem o nějakym výzkumu dětí s nadprůměrným IQ, podle kterého rodiče těchto dětí ani neměli vyšší IQ, jak by se možná dalo tipovat, ale byli to rodiče, kteří se svými dětmi mluvili už od miminka stylem "to naše auto pohání takový a atkový motor, který má takový a takový obsah a výkon, funguje tak a tak...". Takže možná pro někoho Tvůj ironicky psaný příspěvek může bejt realita a dobrá investice do budoucna. No ale já taky nikoho takovýho neznám :-)
|
Líza |
|
(20.5.2005 17:51:47) Jeno, jo, taky jsem četla různé věci o dětech, kterým rodiče nevyprávěli pohádky ani neměly žádné tajemno, protože jim hned říkali o všech věcech jak fungujou - typu čtyřtaktní motor 18 měsíční holčičce :-)) Ale všechny ty články se jen zmiňovaly o tom, jak byly ty děti intelektuálně napřed. Bohužel opomíjely, jestli někde jinde - v oblati pocitů, citů, intuice a tak, jim právě tyhle iracionální věci nechyběly...což jsem ale už OT
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(20.5.2005 18:39:17) Jo, tak to mi chybělo i v tom výzkumu, co jsem četla já. Ale už si ani nepamatuju, kde jsem to četla...
|
Líza |
|
(20.5.2005 19:22:07) Milado, studuje univerzitu přece :-))))
Ostatně já vím dobře, co bude Verča dělat v první třídě, až se všichni budou učit číst (a ona v té době jako samouk bude za sebou mít nějakých třicet přečtených knížek). Bude sedět v šatně a učit se rychle převlékat :-))))), vždycky je co se učit, jen je potřeba to individualizovat:-)))))))))
|
Líza |
|
(20.5.2005 19:27:48) Celostní přístup :-))))
|
|
|
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(20.5.2005 19:23:24) Ve věku, kdy Tvoje holčička bude sedět ve třídě nad výbuchem a výfukem, tak zmiňovaná holčička bude sedět v nějaké University a řešit něco úplně jinýho :-)
|
|
|
|
|
Kubula K. |
|
(20.5.2005 22:27:45) Jeno, díky za ty odkazy dnes ráno.
Jinak na téma "čtyřtaktní motor":-) bych chtěla poznamenat, že (aniž bychom se snažili vychovat malého génia, a asi ani nevychováme:-) Maxovi od poměrně útlého věku fakt vysvětlujeme, jak věci fungují - a jeho to kupodivu baví. Např. ho nikdy neuchvátily říkanky, které tak nějak nic moc neříkají, jsou "jen" takové mírně vtipné, naopak se neustále vyptává, co, jak, proč, odkud, kdy, kde atd. Momentálně je hitem velký obrázkový slovník s anatomií člověka (po půlhodinové debatě o střevech je ovšem druhý den schopný se zeptat "hele mami, a k čemu jsou ty střevíce?:-))), u stolu si hrajeme na mozek a nervy (to spočívá v tom, že já jsem oko, které vidí na stole dobrotu, tak po nervu (což je Max) pošlu zprávu mozku (táta), aby otevřel pusu, atd.:-)). Ze začátku jsem byla trošinku rozčarovaná, že ho nebaví takové ty "klasické" dětské zábavy typu říkadla, omalovánky apod. a hledala jsem chybu u sebe, ale teď si spíš myslím, že každý to má trochu jinak a pokud ho baví diskutovat o šišince nebo zánártních kůstkách, má to mít.
Abych to shrnula - myslím, že dětem je možné předložit daleko komplexnější informace, než lidi obecně dělají (moja máma se např. velmi dlouho snažila o žertovnou hru "kovej kovej kováříčku", a to i dávno po tom, co Max dostával záchvaty, jen to slyšel - ale ona má představu, že toto je "ta pravá zábava" pro malé dítě a my jsme blázni, když se s ním bavíme o loukotích a nápravách:-). Podle mě pokud je to na dítě moc složité, ztratí zájem (případně ho vůbec neprojeví), případně si z toho přebere to, co je schopné vstřebat.
Závěrem jen poznámka: NEMYSLÍM SI, že ti, kdo si s dítětem nepovídají o podvěsku mozkovém, jsou špatní rodiče:-))), a ani si nemyslím, že by to mělo dělat každé druhé dítě. Kdyby to mrňouse nebavilo, nedělala bych to taky. Jen chci říct, že to (aspoň v některých případech) JDE.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(21.5.2005 8:07:26) Hanko, to já beru - naše děti říkanky taky nebaví. Ale neříkej, že se Tě vyptával už v šesti měsících :-) A nebo jestli jo, je tu jedna výborná diskuse o dětech co čtou ve dvou letech Junga http://www.rodina.cz/diskuse2202.htm - jmenuje se supermatky a vřele doporučuju, protože tam najdeš spoustu tipů jak na syna dál působit!
|
Kubula K. |
|
(21.5.2005 9:45:04) Cha cháááá... supermatky jsou fakt dobrý. Ne, začali jsme mu to říkat možná tak v roce a půl, protože už jsme nevěděli co by - když jsem mu zpívala, tak ječel (a zpívám FAKT docela dobře:-))), když jsme zkoušeli říkadla, tak na nás buď nenávistně civěl, nebo šel pryč. Tak jsme byli šťasntný, že se ujalo aspoň něco:-).
|
|
MirkaEyrová |
|
(21.5.2005 12:35:29) Chtěla bych se lehce Hanky zastat (nečetla jsem celou diskuzi, nemám na to čas ani momentálně náladu, tak doufám, že mi nic neuniklo). Mýho syna taky nebavilo zpívání - totiž, jako asi půlročního ano, pak při jakémkoliv mém pokusu zpívat začal projevovat nevoli natolik, že po pár pokusech jsem to vzdala. O zpěv se začal více zajímat až ve školce, kde mu k tomu hráli na klavír a předzpívávál kolektiv dětí:-))) V sedmi letech jsou ovšem jeho hitem Maxíci, a někdy ho přistihnu, že si prozpěvuje úryvky z pohádkových písniček... Co se týče říkanek, tak ty nesnáší tak od dvou let (už si to přesně nepamatuju). Radši si nechá číst Děti z Bullerbinu, Tománka anebo třetí díl Neználka ("Když Všeználek viděl, že se všichni jakžtakž uklidnili, řekl: A teď dobře poslouchejte, řeknu vám něco o beztížném stavu. Víte přece, že každý předmět něco váží a že je podle své váhy přitahován k zemi přitažlivou silou. Váha těla nám tiskne nohy k zemi, a díky tomu se můžeme výborně pohybovat. Když přitažlivost zmizí, jako třeba zrovna teď, ztratíme váhu, přestaneme pevně stát a nedokážem prostě chodit... Pak je třeba přizpůsobit se novým podmínkám, a k tomu si musíte osvojit třetí zákon mechaniky, který...." konec citace). Když má ve škole za úkol něco se naučit nazpaměť, je to pro něj dost problematický úkol:-((( A aby toho nebylo málo, tak doma si sice stavívává třeba silnice z kostek nebo nádraží a města, ale od počátku školní docházky většinu času tráví spíše psaním "učebnic" a "knížek úkolů". Kreslení? To ho bavilo tak do čtyř let; pak se začal zabývat vytvářením map, "stolních her", jízdních řádů apod. K barevnému kreslení se "vrací" až teď - snad i pod vlivem školy a výtvarných kroužků - především však proto, že ke svým "knihám", které "píše", potřebuje nutně "ilustrace":-)))) Takže Hančino dítko rozhodně není samo - a musím potvrdit, že na tom, co zajímá mého syna, nenesu naprosto žádnou vinu:-))), naopak, vítala bych, kdyby jako stovky jeho vrstevníků nadšeně odříkával tucty naučených říkanek a zahrnoval mě desítkami nádherně barevných obrázků:-))) M.
|
|
|
|
ZuziP | •
|
(22.5.2005 11:03:02) Jena, mam kamaratku s podobnou dcerou. V polroku, ked sedela v kociku, bola kludna len vtedy, ked jej kamoska komentovala okolie. Oni jej snad v roku vysvetlovali: toto je vytah, tieto gombiky sluzia na to, aby sme sa dostali tam a tam.... vacsina ludi si tukaju na celo, ze jej sibe a ze z dcery vychovava cvicenu opicku. Ale to decko to fakt bavilo! Ma vysoke IQ, v 3 rokoch plynule citala, pise rozpravky - dnes ma 4,5 roka. Za cely rok si nezvykla na skolku, odchod mamy komentuje slovami : "Mami ja viem, ze musis odist, ale nemozem si pomoct, aj tak ma boli dusa, ze tu ostanem"..... Je to s nou fakt tazke. Ona je rozumovo kdesi o par rockov asi popredu, ale jej emocie a psychika je umerna veku a toto musi byt velky rozpor.... To dieta je take, lebo je take. Jej mama nerobila nic zle, venovala sa jej najlepsie ako vedela, do nicoho ju nenutila a robili veci, ktore malu bavili.
|
|
|
|
|
|
|
ZuziP | •
|
(20.5.2005 10:29:17) Sylvie, predsa mi to neda a na nieco zareagujem. Moja BLBA OTAZKA bola reakciou na mamicky, ktore tvrdia, ze v nebezpecnych situaciach, ako su prechadzanie cez cestu alebo strkanie prstov do zastrcky, je placnut nutne, aby dietatu ukazali, ze sa to nesmie.... A ja sa teda BLBO pytam, to akoze su si potom uz iste, ze im dieta uz nikdy do cesty nevbehne alebo co? Alebo preco je to potrebne? Aky dobry efekt to ma? Cim je to lepsie ako dieta preniest? A ak nie su si iste, tak naco je vlastne to placnutie dobre? Straca sa mi zmysel.... Ak nechces odpovedat, neodpovedaj, mozes ale aj bez tych ostrych slov.... Aj tebe by vadilo, ak by som na nejake tvoje tvrdenie alebo otazku povedala, ze su blbe. Ani sa na nich nebavim... A ze mam chut, to si pis! Neurobim to, lebo viem, ze pre teba tie veci blbe nie su, maju svoju logiku a ja ta nechcem urazit a ani necitim potrebu ta zosmiesnovat, nemam preco. Pre mna tato moja otazka mala presny vyznam a logiku. Ale kludne sa na nej pobav....
|
Sylvie |
|
(20.5.2005 10:58:41) No, ZuziP promiŇ, ale přesně o tom tady furt dokolečka píšu jak blbá :o)))) Můžeš si to klidně přečíst, kdybys měla zájem. Ale klidně ti to napíšu ještě jednou. Jsou děti, a já osobně takové znám, které na plácnutí zareagovali tím, že se dobrovolně nechají převést přes silnici. Tečka. KDyž dítě přes silnici přeneseš (což nemusí být až takové bezrizikové, jak jsem v předešlé odpovědi z vlastní zkušenosti nastínila), taky nemáš jistotu, že ti příště (případně vzápětí poté, co ho postavíš na zem) do silnice nevběhne. To bych se tě taky mohla zeptat, v čem je teda potřebné ječící, řvoucí a peroucí se dítě tejrat přenášením přes silnici a riskovat třeba vlastní úraz, když příště do ní stejně vběhne, mezitím co kdybys ho capla přes přes plínu, což ho nebolí, protože plína je dostatečně silná a ty ho samozřejmě netřískáš jak o život, chytlo by se tě za ruku a silnici by s tebou přešlo bez zbytečného cirkusu a rizika úrazu. Ale nezeptám se tě, protože mně je jasné, že ne všechny děti jsou stejné a nejspíš tvoje dítě reaguje při přecházení silnice jinak než dítě moje nebo mojí kamarádky. MMCH už párkrát jsem se dostala do situace, kdy jsem přes silnici dítě vlekla visící ve vzduchu za ruku. Věř mi, že kdybych věděla, že zrovna moje dítě bude na plácnutí reagovat stejně, jako kamarádčino, plácla bych ho. Bylo by to daleko víc šetrnější řešení než přecházet v děsu, že mu v průběhu přecházení zlomím či vykloubím ruku. Jestli chápat nechceš, tak nechápej, mně je to putna :o)
S.
|
ZuziP | •
|
(20.5.2005 11:11:58) Sylvie, ved aj ja to tiez pisem dokolecka: zo zasady dieta neplacam. Vela mam priznava, ze bezbolestne placanie sa meni na bolestive, casom plienka nie je.... argument proti tomuto: BOLI TO a ja neuznavam vychovu cez bolest a strach. Ano, su deti, ktore na to reaguju, nikdy som netvrdila, ze nie. Ale mne logika tejto reakcie nepripada spravna. A ak to fakt neboli? Tak jednoducho neverim, ze namiesto bezbolestneho placnutia nenajdeme iny, efektivny sposob ako dieta dostat cez cestu. Co uz moze byt take efektivne na bezbolestnom placnuti? A preco by sme mali hladat ine riesenie, ked placnutie neboli? No preto, lebo placanie neuznavam, mamy by vrcali, ak by to dieta spravilo im, hoci aj bezbolestne. A mne pride nelogicke robit dietatu nieco, co nechcem aby robilo mne. Takze dokola (MOJ NAZOR): nie je to o tom, ze dieta naplacat potrebuje. Je to o tom, ci to povazujeme alebo nepovazujeme za prijatelne riesenie. Rozdiel medzi mnou a tebou je ten, ze ty to za prijatelne povazujes (v specifickych a extremnych pripadoch, nie kazdy den, aby si mi nehovorila, ze tvrdim, ze dieta vkuse placas), ja to za prijatelne nepovazujem (a v tych pripadoch, kedy ty placnes, ja najdem iny sposob, lebo placnut nechcem). A jednoducho si myslim, ze keby vacsina mam, ktore placaju deti a tvrdia, ze sa to s nimi inak neda, mali mojho mladsieho syna, placali by ho a tvrdili to iste. Stopro. Takze necakaj, ze argumentu, ze su deti, ktore to potrebuju, uverim. Neverim. Aj keby take deti boli, podla mna vacsina deti, ktore su placane, medzi ne nepatri. To je moj nazor. Viem, ze s nim nesuhlasis. Ok, maj si svoj. A mne nechaj moj. Lebo uz sa naozaj nedohodneme. Ale skusme to bez zosmiesnovania a urazania.
|
Sylvie |
|
(20.5.2005 11:48:12) ZuziP, mně je naprosto jedno, jestli někdo dítě plácá nebo ne. Nechceš plácat - neplácej, já ti to nevnucuju :o) KOnečně, já do výchovy dítěte šla s tím, že plácat netřeba... no, postupem času jsem své přesvědčení přehodnotila, ale i tak je to ta poslední možnost, kterou jsem ochotná použít. Špatné by bylo, kdyby někdo dítě týral - jedno, jestli fyzicky nebo psychicky. Ale tak nějak z příspěvků předpokládám, že taková ta "parta mamin z Rodin", které se tu projevují natolik výrazně, že je vedu v patrnosti (nebo se s nimi osobně znám), tohle nedělá - tak proč to řešit? Do diskuze jsem se zapojila jenom na tvoje upozornění na článek o netrestajícíh rodičích, který dle mého názoru vůbec není o výchově bez trestů... ale ostatně to už jsem taky psala ;o)
S.
|
ZuziP | •
|
(20.5.2005 12:09:43) Vies, Sylvie, ono je celkom zaujimave pozorovat, ze proti tomu clanku maju nieco prave mamy, ktore uznavaju "silnejsie" tresty ako ine (kludne to rozdelme na mamy, co placanie uznavaju a tie, co to neuznavaju)... a ze su to casto mamy, ktore povedia, ze efektivnejsi sposob napriklad na prejdenie cez cestu ako placnutie, nenasli... ze predsa nebudu dietatu polhodinu dohovarat... (tu videli len 2 moznosti) a zrazu nie je prenesenie cez cestu nic zaujimave a nove (????) a vlastne je to pre nich tiez trest.
|
ZuziP | •
|
(20.5.2005 12:16:37) Jeeeej, Sylvie, aby si si nemyslela, ze tym myslim konkretne teba!! To ja rozmyslam vseobecne, ten clanok som totiz mala vytlaceny a davala ho kdekomu citat... a tie zavery vysli prave taketo.
|
Sylvie |
|
(20.5.2005 12:19:13) ZuziP, já nemám nic PROTI ČLÁNKU, naopak, jsem psala, že je hezký :o))) Jenom prostě podle mne není o výchově bez trestů ;o)
S.
|
ZuziP | •
|
(20.5.2005 12:29:26) No ved som napisala, ze to nehovorim o tebe. Aj ked, aj dotycne tvrdili, ze proti clanku vlastne maju to, ze to nie je o vychove bez trestov a ze to vlastne tak robia aj oni a ze na nom vlastne nie je nic prevratne - podobne slova myslim padli aj v tejto diskusii, len neviem kto ich napisal. A ja som sa zamyslala prave nad tymito mamami....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Monika, 2 děti | •
|
(20.5.2005 15:07:34) Milá Sylvie, mluvíš mi z duše. Děkuju Ti, že jsi napsala tyto příspěvky. Zvlášť tenhle, na který reaguji, mi připadá úžasný. Monika (2 dcery)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
turbinka + 3 |
|
(17.5.2005 15:31:27) Nevím, jestli mi ještě někdo odpoví, ale přesto musím reagovat. Hltám diskuse na téma trestání a jiná výchova už dlouho a připadá mi, že jdu na to z opačné strany. Jsem filozoficky jasně proti fyzickému trestání dětí na principu, proč by silnějsší měl bít i jen plácat slabšího. A přesně chápu rozdíl mezi trestem a přirozeným důsledkem. Cítím to tak, že jako rodič prostě jsem "silnější" proto, že jsem dospělá a dokážu věci předvídat - což dítě dokáže jen omezeně a atky je mým úkolem vymezovat mu hranice - takže mi příjde přirozené přesně to, co tu popisujete. Snažím se domluvit, namotivovat předcházet a když to jinak nejde uchopit, odnést, zabránit tělem a pod. Více o přirozených důsledcích např. kniha Děti potřebují hranice. Tolik teorie. Ale reaguju proto, že jsem moc ráda, že se tahle diskuze dostala k poměrně konkrétním informacím a nápadům. Stejně každý vychovává tak, jak to cítí, jinak by to ani nešlo, a já se bohužel setkávám s tvrdým odporem okolí, že mi někdy docházejí síly. Věřím vám, že Vaše děti jsou vychované a taky, že to není projevem jejich klidného nebo tvárného temperamentu. A teď můj problém: snažím se být důsledná, přesto moje dítě NENÍ vychované, tak abych mohla v klidu vzdorovat hlasu lidu - že provozuji výchovu bez bití a tedy bez hranic.
Musím říct, že jsem se sebezapřením (a jde to opravdu pokaždé snáž) zařadila i poměrně výrazné plácnutí přes zadeček - nejsem ochotná své dítě opakovaně "plácat", ale efekt žádný. O Zuzi vím už delší dobu a právě se mi dostala do ruky knížka, jak úžasné je zavírání dětí na samotku- nehodlám to ani zkoušet- tak jsem si říkala, že se musím zeptat, jestli neprovozujete něco podobného. Tak teď vidím, že ne. To mě trochu uklidnilo aq pudu zkoušet výchovné štěstí dál :o))
Náš problém: syn téměř 2,5 roku zlobí pouze doma a to tak, že všechno rozhazuje- hlavně rozbitné věci typu auta, mobil, ovládání, knížky- říká, že dělá nepořádek. Taky vylévá čaj a psovi misku. Samozřejmně ví,. že se to nedělá, nesmí. Věnuji se mu spíš nadměrně - čteme, malujeme, blbneme- není to ani získávání pozornosti ,vybít se může taky jinak atd. Někdy to dělá, když mu zakážu něco, co chce - místo vztekání se, jde a vesele něco rozbije. Na zvýšený hlas reaguje taky zvýšenou veselostí a když mu kdokoli řekne ne, jde to vesele dělat - podle psychologa je to zvláštní forma období vzdoru, ale vypadá přesně jako ty americké děti:o) Totální ignorace a smích. Ach jo. Každopádně díky za povzbuzení.
|
ZuziP | •
|
(17.5.2005 16:26:17) Turbinka, vdaka. Potesi ma, ak niekto chape, ako veci myslim... Tvoj syncek je este maly, takze trpezlivost. Hlavne - dolezite je to, co si ty myslis o vychovanosti/nevychovanosti svojho syna ty, nie ti druhi. Ja to uz jednoducho s inymi neriesim. Prisla som na to, ze sa nikdy nemusime zhodnut. Ak ja povazujem za nepodstatne, ci si dieta da tricko naruby alebo mi nezje obed v hodinu, v aku ho dovarim, tak sa tazko zhodnem s osobou, ktora tieto veci za podstatne povazuje. V kazdom pripade, co pomaha v podobnych "neriesitelnych" situaciach, ako je ta tvoja s rozhadzovanim, mne? Skusit najst dovod, preco veci rozhadzuje... Ja som si napriklad vsimla, ze pocet vzdoru a schvalnosti od mojich deti je vacsi v dnoch, kedy som ja nervozna, mam na deti menej casu, nepocuvam, co mi chcu povedat a viac ich "buzerujem" ako obvykle. Ozaj, preco to robi tvoj syn? Mnohokrat je odstranenie priciny to najrychlejsie riesenie. A napady na logicke dosledky? U nas napriklad ked su rozhadzane hracky a maly sa chce hrat s niecim inym ako je rozhadzane, tak "najprv tie rozhadzane hracky spolu upraceme, inac by sme nemali kde sa hrat"... a kym to neuprace, tak sa s nim fakt nehram.... Takze dnes, v 4 rokoch mladsieho syna, sice hracky stale rozhadzuje, ale uz si ich vie aj upratat. :-))
|
turbinka + 3 |
|
(17.5.2005 23:38:47) Tak to jsem přesně vymyslela taky - teda to uklízení, abysme si udělali místo na další hraní-někdy to zabírá krásně - i sám řekne, že pastelky teď uklidíme a vezmeme si auta, ale ve fázi schválně dělání nepořádku to ignoruje a prostě si uprostřed toho čurbesu spokojeně hraje sám. Na to, proč to dělá mám několik teorii- je schopný dost dlouho se intenzivně soustředit na nějákou "vědeckou" zábavu - písmenka, čísla, skládání, čtení a pak to vidím jako protiklad té systematické hry- to potom zabírá hopsání u písniček , závody nebo polštářová válka. A pak je to hlavně před babičkama, kdy se předvádí a dělá divadlo pro obecenstvo a zaručeně se něco semele když spěchám, něco dělám a nemám na něj čas - toho se akutně hrozím s příchodem miminka:o)
Jinak to chce být pevná v názorech, s tím mám trochu problém, ale netušíte jak mě štve, jak je pro XX lidí důležité, jestli a jak ho plácám. Já to prostě pro svůj vztah se svým dítětem nechci(přesto už jsem několikrát plácla) ale rozhodně se nepohoršuju nad tím, kdo je tak spokojený. Včera se mě dobrá kamarádka vážně ptala, jestli jsem zkusila vařečku, že to na ní zabíralo a to jsem se jí opravdu na radu neptala.
Ještě k temperamentu, já jsem byla to klidné hodné dítě, které vždy po první domluvě poslechlo- nepamatuju si, že by mě někdo jakkoli trestal, ale moje maminka je teď ze svého třetího vnoučka poměrně v šoku, protože její vyjednávací metody (které zabíraly i u dvou předchozích vnuků) NĚKDY nefungují. Přeju spokojené a přiměřeně zlobící děti.
|
ZuziP | •
|
(18.5.2005 8:19:51) Turbinka, ja na poznamky okolia o tom, ze by moje dieta potrebovalo po zadku, odpovedam v kratkosti: "Ja deti nebijem" Nijak to nevysvetlujem.... Dokonca sa mi stalo, ze ked moj syn, vtedy asi 2-rocny, prebehol kamaratke v zahrade cez skalnicky (nie naschval, nevsimol si, ze tam rastie nieco ine ako trava... a vlastne ani nevedel, ze by sa po tom mohlo nemoct behat) a kricala nanho, ze mu da po zadku, tak som sa k nej otocila a povedala: "Nedas." Bola dost prekvapena, ale viackrat to nepovedala. Stvalo ma to na zaciatku tiez, ale uz som sa s tym zmierila, viem, ze som pre polovicu inych mam som exot a moje deti budu podla nich urcite grazli.... ale co ma do toho? Fakt mi je to fuk. Vidim svoje deti, ktore neublizuju detom, na ktore sa v skolke a skole nikto nestazuje - co sa cudujem, lebo u mensieho som upozornovala, ze to v skolke asi lahke mat nebudu.... a tak si s manzelom hovorime, ze ta nasa vychova nebude zla a ze dolezite su deti a nie cudzi ludia, ktori sa do nich chcu starat.
|
turbinka + 3 |
|
(18.5.2005 22:43:48) OK, třeba mě to taky časem přestane štvát. Já docela přemýšlím, co na tom lidi tak dráždí. často poslouchám hlášky typu: to já bych tak trpělivá nebyla, půjč mi ho na chvíli, já mu ukážu, jak to na světě chodí.
Trpělivá na děti asi docela jsem, i když jinak cholerik jak víno- mám trénink z práce- děti s těžkým mentálním postižením, kde jsem se učila nespolupráci rozdýchávat a VĚTŠINOU mě nerozhodí nějáký hlasitý, případně fyzický odpor proti mému zákazu, žádosti, akci... Ale právě tady se hodně lidí (rodina, známí) docela pohoršuje, protože podle nich neposlouchá bez odporu.
No, ještě že máme občas nějákou takovou diskuzi, vyloženě cítím, jak mi tříbí mysl :o))
|
|
|
|
|
|
|
Monika, 2 děti | •
|
(16.5.2005 20:00:53) Tenhle styl výchovy není pro každého. Lépe řečeno je pouze pro absolutní flegmatiky a kliďasy. Já bych se vydržela chovat nějakou dobu přesně tak, jak autorka popisuje, ale netrvalo by to věčně. Normálnímu člověku totiž úplně normálně jednou za čas vytečou nervy. V afektu často křičí, nadává a také trestá. Nemyslím si, že to je něco nenormálního nebo škodlivého. Je to součást výchovy. Monika.
|
ZuziP | •
|
(17.5.2005 8:54:12) Monika, co mas s tymi flegmatikmi a kludasmi? Ja som cholerik a tento sposob vychovy pouzivam. A stoji ma to menej nervov ako ked som deti trestala. Ale suhlasila by som s tebou v tom, ze tento sposob vychovy nie je pre vsetkych rodicov. Je pre rodicov, ktori s nim suhlasia. Bez ohladu na typ osobnosti - ako pre flegmatikov tak aj pre cholerikov.
|
|
|
Jaga10,syn,2 roky | •
|
(22.5.2005 23:37:26) To je jen slovíčkaření. Dítě potřebuje zpětnou vazbu ( a nejen dítě ), ta je buď pozitivní, nebo negativní( sem patří trest ). Jakákoli negativní zpětná vazba působí negativně, tudíž jak Ty říkáš, ublíží. Tu pozitivní bychom v životě obecně měli používat víc, nevím, proč se chválou tak šetří.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(23.5.2005 7:44:07) Jago, zpětná vazba podle mě je např. informace, že tady máš ve výpočtu chybu - v závorce, před kterou je mínus se další znaměnka musí změnit na opačná, protože... Trest je, když za tu chybu dítěti vynadám, nazvu ho nepoučitelnym blbcem, nebo mu něco zakážu apod.
|
|
|
|
|
|
Denisa | •
|
(16.5.2005 15:31:47) Napadlo vam niekedy, ze existuje aj vychova BEZ TRESTOV???
Ano SENTO, napadlo, dokonce jsme to i zazily - viz prispevky s nazvem Amerika, velmi pekne to popsala Eva. Takze bych ti doporucila tam na chvilku zajet a kouknout se, jak to v praxi vypada. A myslim, ze nemusis jezdit tak daleko, jev vychovy "silnych osobnosti" se uz rozmaha i tady, takze uz znam par rodin, ktere bych k sobe na navstevu nikdy nepozvala :-))
|
ZuziP | •
|
(16.5.2005 15:37:47) Denisa, Senta hovori o uplne inej vychove bez trestov, ako je ta "americka"...
|
|
Senta | •
|
(16.5.2005 15:48:00) Citala som ten prispevok a v Amerike som bola niekolkokrat. To co popisuje clanok, nie je vychova ale ponechanie deti absolutne bez pravidiel a bez vedenia. Vychova bez trestov je stale VYCHOVA, len nepouziva trest ako prejav moci nad dietatom. To je rozdiel.
|
|
|
Senta+ detsky rozum | •
|
(16.5.2005 19:14:32) Hm, je to Tvoj nazor a su to Tvoje deti. Ja len parafrazujuc jeden vas pekny film poznamenam "Jak (zase) jedno nadané dítě přichází o šance".
Moje dieta cislo dva sa presne v tejto situacii nielen samostatne naucilo citat v cca 4,5 rokoch, matematicky mysliet, odvodzovat ciselny rad a scitanie s odcitanim podla nastenneho kalendara (to asi v 5,5), ale (kedze videlo, ze k zivotu patria aj ulohy, povinnosti a skolska praca) a samostatne pracovat a ulohy neodmietat. Teraz, ked je v skole to velmi ocenujem. Vobec jej nebolo na skodu ked v styroch rokoch opakovala po starsom dietati nemecke slovicka. A v skole sa nenudi -ma nastaveny individualny rezim. Dohodli sme sa na nom s ucitelkou. Branit dietatu v rozvoji povazujem po telesnych trestoch na najvacsi rodicovsky hriech.
|
Senta | •
|
(17.5.2005 2:32:30) Caro predskolskeho ucenia je v tom, ze dieta sa nauci iba to, co ho bavi. To ze sa dieta v skole nudi je problem ucitelky, nie rodica a uz vobec nie dietata. Drviva vacsina intelektovo nadpriemernych deti sa rodi "normalnym" rodicom. Niektori to zistia a dieta podporuju, ini ho brzdia. Ale ako som uz povedala, su to Tvoje deti a Tvoj nazor na vychovu. Nekritizujem ho ani netvrdim, ze nie si dobra matka. Iba ponukam ine pohlady na tu istu vec. A nemusime pokracovat ak nechces.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(17.5.2005 8:49:17) Milado, to já si zas myslim, že je fajn, když dítě před vstupem do školy umí číst, počítat, popř. psát. Ne, že to s nim rodiče doma nacvičujou!!!, ale když má zájem a učí se tak nějak mimochodem třeba právě od staršího sourozence, je to podle mě skvělý nastartování, aby se ve škole mohlo krásně rozjet. Pokud se ve škole nudí, je to jednoznačně chyba učitele!!! Takže vybírám školu, kde nebudou naše děti přišlapávat, aby netrčely, ale školu, kde když bude mít na to, aby v první třídě zvládal učivo třetí třídy, tak se mu dostane patřičné podpory, studijních materiálů atd., aby se mohlo rozvíjet podle toho, na co má. Neni takových škol moc, ale díkybohu už jsou.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(17.5.2005 10:34:12) Tak to sorry, jestli jsem něco překroutila - nečetla jsem všechno...
PS: Naše děti taky nejsou nadprůměrný, ale myslim, že každý dítě může bejt v nějaký konkrétní oblasti dál, než je průměr prostě proto, že ho to baví (např. ví všechno možný o dinosaurech, nebo o motorech apod.).
|
|
Monika | •
|
(17.5.2005 10:49:35) Trochu si, Milado, s tím učení psaní protiřečíš. Já jsem syna psát neučila a právě proto, že psal písmenka tiskací a číslice podle toho, jak je viděl napsané, se je naučil psát špatným směrem (psací písmo naštěstí nikde neviděl). Teď mi začíná psát dcera a přemýšlím, zda jí nemám začít radit jak se správně písmena píší. Další otázkou zůstává, jak se správně mají čísla a písmena psát. Mě je naučili psát jinak (já jsem se opravdu učila psát až ve škole), manžel je píše jinak a i jinak se je učil psát správně ve škole před rokem syn. Uznávám, že opravdu nezáleží na tom, zda dítě, které jde do školy, už umí psát a číst.
|
Monika | •
|
(17.5.2005 11:14:14) Myslím třeba zmíněnou osmičku, kde začít a jakým směrem kroutit. Já začínám nahoře a kroutím doprava, manžel doleva a syn začíná někde úplně jinde. Sám se jí syn naučil psát jako dvě kolečka nad sebou, přeučoval se ve škole. Nebo třeba dcera se včera pokoušela psát tvrdé Y, začala od spoda, mě se to zdá nepřirozené a nevím, zda se mám koukat, jak to píše a opravovat ji, nebo to nechat být.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(17.5.2005 11:30:13) Nebo koukněte do písanky z první třídy - tam jsou šipky odkud a kudy má čára vést. Jinak my máme doma program do počítače, který se jmenuje sluníčko a tam si to dítě může spustit - čísla se mu tam píšou postupně, takže vidí kudy vede čára.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(17.5.2005 11:57:42) Tak já na to schválně koukla a máš pravdu. V naší písance sice číslice jsou, ale narozdíl od písmen u nich nejsou šipky. (Jinak teda tu osmičku jsi popsala správně, ale kde to jinak hledat, to nevim :-( )
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.5.2005 13:26:42) Teda já nevím, asi zase budu extrémní...:o))) Proč by měly děti psát osmičku zrovna TAKHLE? Když namalujou nad sebe dvě kolečka, on nikdo nepozná, že je to osmička? Nevím, už za svého dětství jsem to nepochopila. V dospělosti nikdo nepíše tak, jak vypadají předlohy v písance, nebo aspoň většinou ne. Měla jsem věčně dvojku ze psaní, protože mě prostě nebavilo dělat furt za sebou psací a,a,a,a - přišlo mi to poněkud nanic. :o) Nestačí NAPODOBIT tvar písmena, aby bylo dejme tomu čitelný? Mám hodně nečitelný rukopis a většinu písmen píšu tzv. zjednodušeně. A když musím něco psát rukou a CHCI, aby to bylo čitelný, napíšu to tiskace. Takže nevím, v čem je problém. Dá se snad podle toho, že dítě píše osmičku jinak než učitelka něco usuzovat? Na poruchu jemné motoriky? Anebo je to čistě jen tím, že to považuje za bezpředmětný opruz? :o)
|
ZuziP | •
|
(17.5.2005 13:34:41) Milada, preco je to v descriptive dolezite?
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.5.2005 13:39:40) No jo, ale na ZŠ deskriptivu zřejmě mít nebude a pokud to je tak důležitý, dá se to naučit kdykoli později, kdyby se náhodou měl v úmyslu deskriptivě věnovat. :o) A nemyslím si, že by to nešlo - jsem schopná naprosto přesně z hlavy napodobit tvary písmen v písance, přestože jsem tak ani v šesti, ani v sedmi a vlastně ani nikdy později normálně nepsala. :o)
Upřímně, kdyby můj syn měl ve škole problémy s tím, že nepíše písmena a čísla tak, jak jsou v písance, hodila bych to za hlavu. Ale jsme lidé různí. :o)
|
|
|
|
ZuziP | •
|
(17.5.2005 13:33:54) Ty, Monty, tak tentokrat mi hovoris z duse! Ja mam ten isty pocit! ;-))))
|
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(17.5.2005 15:29:35) Monty, Zuzi, Milado. Jen doplnim, že některý školy už písanky vůbec nepoužívají - kritériem pro psaní dětí je, že to musí jít prostě přečíst. Kupodivu kolikrát vadí právě rodičům, že se to ve škole nedělá tak jak oni byli zvyklí. To samý platí pro školy, který nepoužívají učebnice apod.
|
|
|
|
|
|
|
|
ZuziP | •
|
(17.5.2005 12:06:59) Milada, ja mam pocit, ze s tym "nespravnym" pisanim nie je chyba v dietati ale niekde inde. Zamyslam sa, skutocne je tak dolezite, ci dieta pise Y zdola alebo zlava hore? Komu inemu okrem uciteliek v skole to vadi? Alebo je to na nieco dobre? Ja ti neviem.... Moj brat zil dlhsi cas v zahranici a jeho dcera sa v skole vobec neucila pisat pisanym.... pise doteraz len tlacenym, ucitel v novej - europskej skole to akceptoval a netrval na tom, aby pisala pisanym. A ja som si vsimla, ze niektore pismena aj inac pise ako sa tu uci - teda prave tym inym smerom... A nikomu to nevadi.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(17.5.2005 12:57:12) Zuzi, to máš pravdu. Zrovna význam psacího písma jsme teď probíraly s jednou maminkou, co má syna v domácím vzdělávání - on chce psát jen tiskacím a ona neví jak ho přesvědčit, že musí psát i psacím, protože ani ona sama v tom smysl nevidí. Ale jestli se nepletu, tak původně bylo to psaní jen příklad - třeba špatný držení tužky už může lecčemu vadit (třeba zrovna já ji držim blbě čtyřma prstama a docela křečovitě - sice to nevadí kvalitě psaní ani kreslení - na papír píšu lehce, ale jak křečovitě držim tužku, tak mě hodně brzo bolí ruka). Když se správný držení nedaří, tak holt se dá psát i s tim blbym, ale někdy stačí dítě jen "naťuknout" - ukázat mu o co jde a v takových případech se to určitě vyplatí.
|
ZuziP | •
|
(17.5.2005 13:02:32) Jena, ak by nespravnym smerom pisania pismeniek vznikal problem ako je ten tvoj - bolenie ruky, alebo nejaky iny.... ok... Ale prave, ja nevidim ziadny problem, ak dieta nepise pismeno takym smerom akym "sa ma"... ledaze mozno ak ide o pisane pismo, nie tlacene, moze byt problem s tym, ze nevie nadviazat jedno pismenko na druhe. To by zas ale nevadilo u cisel. No, jednoducho, ja tu nevidim dovod na to, aby sa dieta nutne muselo so smerom pismeniek "otravovat" - pardon za vyraz. Ale rozumieme si :-))))
|
|
Lida +2 | •
|
(17.5.2005 17:45:22) Jenom k tomu pacimu pismu. Kdyz jsem v UK studovala, tak jsem smym naucenym psacim pismem mela obrovske problemy u zkousek, jelikoz po me to nase psaci pismo nikdo neprecetl. Tak jsem se zacala preucovat na tiskaci, moc mi to nejde, skrabu jako kocka, pisu pomalu (tudiz jsem ztracela spoustu drahoceneho casu u zkousek) ale alespon jsem byla schopna je skladat. Takze, jeslti budete chtit, aby vasi milacci jednou prorazili do sveta, tak je ucte i tiskace (pokud mozna v budoucnu se vubec jeste bude psat neco rukou a ne na klavesnici)
|
|
|
ZuziP | •
|
(17.5.2005 13:32:41) Ano, Milada, to je jedine, co ma napadlo. Ale potom, ako som videla neterku a to, ze pise tlacenym a pekne... tak si hovorim, je take nutne pisat pisanym??? Preco na tom v skolach az tak baziruju?
|
|
|
Kubula K. |
|
(17.5.2005 21:43:40) V čem spočívá HRŮZA zlozvyku psát nad velkým I tečku? :-) Sama ji píšu od té doby, co jsem kamarádila a psala si s jedním Američanem. Taky jsem od něj pochytila "velké" tiskací R (ale velikosti malého tiskacího písmene). Z toho jsem časem nějak vyrostla, ale tečku nad I píšu dodnes. Jednak se mi to celkem líbí, jednak ho to odlišuje od malého tiskacího l. Zkuste si třeba ručně napsal Illinois - vypadá to strašně, ta tečka tam docela pomůže. Chápu, že ve škole se děti mají naučit psát "správně", ale ono to "správně" vlastně znamená jen "normovaně" nebo "standardně", těžko tvrdit, že všechno ostatní je "špatně". Jen pro srovnání - různé národy mají mnohdy velmi odlišné představy, jak se co píše, a kdo posoudí, kdo má "pravdu"? A koneckonců, kdo z vás je dnes schopen napsat "správné" velké psací G? Já teda ne, a žiju celkem spokojeně:-))).
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.5.2005 21:51:36) No, já zas píšu psací "z" ještě podle starého vzoru, takové to s pacičkou dolů. Velká písmena v psaném textu píšu zásadně tiskací a tvary mají někdy jen vzdáleně podobné "předtištěným vzorům". A taky žiju celkem spokojeně. :o) Navíc měl můj nečitelný rukopis na střední škole své výhody - češtinářka, byť mě nesnášela, mi z diktátů dávala automaticky jedničky, aniž po po mě luštila, co píšu - a ačkoli hrubky nedělám, myslím, že na "mě" a "mně" by mne nachytala pokaždý. Jenže z mého rukopisu se nepozná, co je "mě" a co "mně", protože mám tzv. nitkovitý písmo a každý slovo je vlastně jen takovej zacuchanej kousek bavlnky. :o)
|
|
|
Kubula K. |
|
(18.5.2005 7:45:55) Ale Milado, Illinois je přece taky tiskace:-))). Chápu, že v technickém kreslení tyhle věci hrají roli, ale v běžném životě? Já třeba beru písmo jako jednu z forem sebevyjádření, a mimo hodiny psaní bych fakt nesnesla, aby mi někdo říkal, jak mám psát. Proč nedopřát tuhle svobodu každému?
|
Kubula K. |
|
(18.5.2005 16:54:20) Milado,
ufff, už mi to taky leze krkem, tak poslední reakce, slibuju::-)
Já jsem reagovala na tvůj výrok, že je to vážný (možná jsi použila jiné slovo, teď nevím) zlozvyk. Uč své dítě, co chceš, a já s dovolením udělám totéž, a dál si budu myslet, že je to šumafuk. To je z mé strany HOWGH:-)
|
|
ZuziP | •
|
(18.5.2005 16:59:30) Ty brdo, Milada. Tak si uvedomujem, ze som rada, ze moj syn chodi do skoly tam kam chodi a ze za taketo prkotiny mu horsia znamka nehrozi. A ak raz bude len kvoli tomu hrozit, tak to si asi ta ucitelka len tak za klobuk neda.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|