| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Konkurence mezi dvojčaty

Jako stromPodle času
 Celkem 4 názorů.
 Iveta Trmalová 
  • 

dvojčata ve škole 

(22.2.2001 21:41:04)
Nesouhlasím s některými věcmi v článku.Mám jednovaječná dvojčata kluky-ďábelská kombinace,chodí do 1.třídy.Jsou povahově odlišní a proto mají i různé kamarády,není to tedy tak,že by měli stejné.Bohužel,jedinou nevýhodu v chození do jedné třídy vidím v tom,že je děti nerozeznají,ale oblékám je odlišně,tak musí ráno zaregistrovat,co má kdo ten den na sobě.Ale i to nám jednou nevyšlo,protože si druhý den oblečení prohodili,neúmyslně,a pak jednoho neprávem obvinili z lumpárničky toho druhého.
Odpovědět
 Pavla 
  • 

Re: dvojčata ve škole 

(9.7.2002 8:49:22)
Milá Iveto, i já jsem nesouhlasila plně se článkem, sama jsem z jednovaječných dvojčat a obě jsme svoje vlastní individuality! Rodiče nás sice oblékali stejně, byla to taková rarita v té době, nebylo tolik dvojčat a rodiče byli náramně pyšní... Ale problém v tom, že jsme byly stejné a pro spoustu lidí jsme dokonce díky tomu byli trnem v oku, není myslím v oblékání. Problém je v lidech, kteří odmítají vidět detaily, rozlišovat povahové vlastnosti apod. Naštěstí jsme s mojí sestrou takové lidi velice brzy ignorovaly a měly jsme i kliku na třídní profesory jak na ZŠ tak na gymplu - prostě nás respektovali jako jednotlivé osobnosti! A za to jim patří do dneška můj dík. Ale přesto - zažila jsme ve 4. třídě na ZŠ takovou příhodu, kterou rozhodně žádným sourozencům nepřeji: na konci školy v přírodě byl večírek a rozdávaly se tam dárky. Všichni dostali v té době luxusní čokoládu - kinder vajíčko. Mě pan učitel v seznamu vynechal, i když jsem byla na začátku a 7. v pořadí. Sestru jmenoval a dal jí to vajíčko. Když jsem dosti znejistěla a měla slzičky na krajíčku, jediné, co mě dokázalo udržet navenek v klidu, byla moje vrozená hrdost. A v tom jsem slyšela takové ty poznámky od všech závistivých a zlých spolužaček a spolužáků (naštěstí jich nebylo tolik, těch "lepších" bylo rozhodně víc!!!) "Co bys chtěla, jste ségry, rozdělíte se o jedno vajíčko..." Do dneška jsem tu krutost učitele nepochopila, neboť to poslední vajíčko, co zbylo, bylo pro mě...
Přeji Vám, aby Vaši kluci pěkně prospívali a měli štěstí na lidi, jako jsme měly my se sestrou (kromě toho darebáka učitele ze 4. třídy!).
Odpovědět
 Lida a 2holky 


Re: Re: dvojčata ve škole 

(23.7.2002 17:31:50)
Ty jsi mela stesti.
Bohuzel, statisticke udaje ukazuji, ze ne mnoho dvojcat (zvlaste jednovajecnych) takove stesti ma. Nemusi to znamenat, ze tzv. "vsechna" dvojacata jsou nestastna, to ne. Ale temer vsechna dvojcata jsou/ nebo byla/ nejakym zpusobem limitovana ve svem zivote - at detskem, ci dospelem. Normalni je preci byti jeden, ne dva (ci tri...).
Odpovědět
 Pavla 
  • 

rivalita mezi dvojčaty? 

(8.7.2002 9:23:23)
Reaguji na Váš článek vzhledem k tomu, že sama pocházím z jednovaječných dvojčat. Neříkám, že jsem nikdy nestála o tzv. vlastní identitu, ale vlivem výchovy svých láskyplných rodičů i vlivem dalších dvou starších sourozenců, nemyslím, že by to bylo tak dramatické, jak se v článku uvádí. Sice jsme se sestrou chodily do stejné ZŠ a pak i na stejný gympl, ale rozhodně mně ani jí nevadilo, že máme stejné spolužáky a známé. O přátelství je to všechno jinak, každý, i když je jednovaječným dvojčetem, je povahová individualita. My se sestrou sice měly společné známé, ale jiné kamarádky a kamarády. Každá jsme patřily do tzv. jiné praty. Nikdy jsme ani neměly snahu o "různé zneužívání a lumpárny", když jsme byly tak stejné a nevyměňovaly jsme se u tabule nebo při písemkách. To zřejmě pramení z nějakých předsudků - my máme každá jiné písmo (což pozná každý dobrý češtinář), každá jsme měly "talent" na jiné předměty (já např. fyzika, matika, chemie, sestra dějepis, literatura, zeměpis). A pak jsme měly každá svoje vlastní zájmy a koníčky, kterým jsme se věnovaly individuálně - já jsem po společně ukončeném docházení na dětskou jazzgymnasitku začala s různými kroužky cvičení a skončila u moderního tance. Sestra měla jiné zájmy. Pokud uvádíte takovéto články na stránky, které pročítají novopečení rodiče dvojčat, musejí mít z vás hlavu pěkně zamotanou. A všem těm rodičům můžu napsat jediné - mít dvojčata není žádný handicap nebo smůla, je to jedinečné a skvělé - především pro ta dvojčata. Celý život máme se sestrou opravdový přátelský vztah, naši se o nás starali společně a stejně, nikdy jsme proti sobě nebojovaly a nikdy jsme nestály proti sobě. Když třeba někdy rodiče zasáhly do naší dětské šarvátky, okamžitě jsme se semkly a byly jedna za druhou... Sama bych si moc přála dvojčata mít a vidět, jak vyrůstají, jak se jejich cesty rozdělují a zároveň vždycky zůstanou dvojčaty, věrnými sourozenci a přáteli.
P.S.: Každá žijeme na jiném konci města, každá máme svojí rodinu a svoje starosti, kterými se nezatěžujeme, radujeme se ze svých úspěchů a štěstí navzájem, každá respektujeme soukromí té druhé a každá máme jiný okruh přátel. Nejsme rivalky a nikdy jsme nebyly. Naopak, sobě navzájem jsme si přály vždycky to nejlepší. A to přeji všem rodičům a jejich dvojčátkům, trojčátkům a více-čátkům.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.