Suri | •
|
(12.11.2004 15:23:26) Zdravím všechny dívky a ženy,
mě je 25 a v létě jsme se s manželem přestěhovali z velkoměsta na vesnici, kde je asi 100 lidí.
Ráda bych vám zase řekla svou zkušenost, když jsem se před dvěma lety vdala a začala říkat, že se těším až budu s dětma doma a budu mít konečně čas se naučit vařit, šít a další ruční práce, tak jsem se u všech známých (i části rodiny) propadla na žebříčku hodnot až na samé dno.
Kdo mě znal trošku víc, tak se hrozně divil, vždyď mám vzdělání a spoustu aktivit a jsem tak "emancipovaná". Ano, opravdu nejsem ušláplá chudinka z drůbežárny, která bude vzornou manželkou.
Ale já zase vidím jako chybu, že mě nikdo nechystal na to, že jednou budu máma a bude se mi hodit, když si aspoň zkrátím povlečení, naučím se pořádně vařit a starat o mimčo. Ne, všem stačilo, že dobře učím a jsem chytrá holčička. Jenže doma jsem slon v porcelánu a pěkně mě to štve.
Taky ráda "obětuju" pár let života rodině. Už se na to moc těším. Manžel bude ráno vstávat a trávit celý den v práci, abych já mohla být doma s dětmi. Proto mi příjde naprosto logické, že já budu dělat domácí práce a čekat ho doma s teplou večeří. On aspoň bude mít čas a půjde s náma ven a hrát hry. To je idyla, ke které já směřuji.
Teď když oba pracujeme, tak taky oba společně pracujeme doma a můj mažel je opravdu moc hodný, každý můj úspěch chválí a nezdary nevidí. Navíc umí vařit, mýt nádobí a všechny domácí práce (až bych řekla, že mu to jde lépe než mě :oD), které dělá sám od sebe.
Myslím, že u nás je hlavní problém ve výši mezd. Sposta matek žije sama s dětmi a nikdo jin plat nezvýší, protože živí rodinu. Jinak se ale bojím, že to češky s "emancipací" začínají přehánět. Ale je to asi jen můj názor.
Ještě jsem chtěla říct, že jsem ráda, že jsem žena. Nemusím si se vším vědět rady, nečeká se ode mě, že vše opravím, nevadí, když občas hysterčím natož když se rozpláču na veřejnosti. Nemusela jsem nikoho po večerech chodit doprovázet domů :o). Já jsem byla ta, o kterou se mladíci staral a o kterou se nyní rád stará manžel. Teď jsem těhotná a muži jsou mnohdy ohleduplnější než ženy (ty dnešní matky totiž nic nevydrží :oD). To je jen takový nástřel, proč jsem ráda, že jsem žena a rozhodně neopovrhuji muži ani ženami, které chtějí být tankystky či nikdy nemít děti.
Omlovám se za chyby, které jsem určitě udělala :o), bohužel to po sobě nečtu :o).
Suri
|
Xantipa | •
|
(12.11.2004 15:38:12) Ale jo, proč ne. Umím šít, různé ruční práce, vařím - žádná skvělá kuchařka. I já jsem byla ráda doma s dítětem, byla jsem ráda, že mě nikdo nenutí do práce. Ale už mi není 25. Zase jsem ráda, že do té práce můžu jít, i když mám malé děti a že mi do toho nikdo nekecá, ani manžel. A naopak mi pomůže. Co se Ti líbí v 25, nemusí se Ti líbit ve 35. Jde o to, aby jsi mohla dělat co chceš a ne co se tak nějak očekává.
|
|
Xantipa | •
|
(12.11.2004 15:43:48) A promiň, kdo jako by Tě měl chystat na to, že budeš jednou matka a manželka? Ve svém věku ses měla chystat tak nějak sama. Nemyslíš? Jestli jsi již před 2 lety měla pocit,že nic v domácnosti nezvládáš, proč jsi se to nezačala učit? Mě má matka chtěla za každou cenu učit vařit v době, kdy jsem ještě byla doma. Každá žena má ještě dříve než vstoupí do manželství umět vařit - to byl její názor. Dokonale jsem ji odzbrojila odpovědí, že až budu potřebovat vařit, tak se to prostě naučím. Teď to nepotřebuji, takže žádné učení nebude. Naučila jsem se to prostě v době, kdy bylo třeba. A tak je to s ostatním, ty to tak neděláš?
|
Mirka | •
|
(12.11.2004 16:36:57) No, Xantipo, nerozčiluj se, že Suri vadí, že ji doma nenaučili vařit. Já myslím, že se občas pár rad do života hodí - ale prosím NEJEN DÍVCE, ale samozřejmě i klukovi. Ono v tom vaření přece jen musí člověk pochytit nějakej ten grif, mít aspoň trochu potuchy, co se s čím dělá a jaký fígle použít pro zdárné uvaření. Ten, koho to rodiče či prarodiče nenaučí, je trochu v nevýhodě - na všechno si musí přijít sám a zdrcne desítky jíšek a připálí desítky hrnců, než to konečně "vyjde" (a někoho to ovšem taky může docela frustrovat, tak tím radši sekne a jde pro polotovary nebo rovnou do restaurace). Takže je docela výhoda, pokud člověk při osamostatňování má alespoň trochu tucha, co a jak (leccos totiž v žádných kuchařkách ani nenajdeš).
Na druhou stranu netvrdím ani, že by měla být "povinnost" učit děti šít, vařit apod. Každý by měl mít právo rozhodnout sám, co své děti naučí a co ne. Pochopitelně i tady platí ono "co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš" - jen by na toto měli rodičové při výchově myslet, nic víc a nic méně.
Například já jsem svého syna chtěla naučit vařit a péci a mýt nádobí a zkrátka všechno, aby jednou uměl ženě pomoci a dělal to úplně samozřejmě. Jenže mě život tak trochu zaskočil - já to prostě psychicky nezvládám. Takže jsem takové snahy víceméně zrušila - a nechávám tomu volný průběh, přičemž doufám, že v nejhorším případě si najde dívku, která ho bude klasicky patriarchálně obskakovat... Na druhou stranu ovšem nejlepším učitelem je prý vzor v rodičích - a syn vidí svého otce, jak mi zcela samozřejmě pomáhá, když je potřeba, počínaje jednoduchou večeří přes umytí nádobí až ke hraní se synem či psaní úkolů. M.
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.11.2004 15:49:37) No vidíš, v podstatě jsi jmenovala důvody, proč jsem já nikdy žena být nechtěla. :o) Ty předsudky prostě existují, a přestože jsem se nikdo jako "žena" nechovala, stejně jsem se x krát setkala s názorem, že "ženská nechodí sama do hospody na pivo", "ženská nepoužívá sprostá slova", "ženská nemůže nikomu rozbít hubu, když jí obtěžuje" etc. etc. Na mou otázku "A proč by jako neměla?" jsem dostala pokaždé stejnou odpověď: "Protože to už by nebyla ženská (even. Protože to ženské nedělají)." Takže jakápak emancipace... :o)
|
Suri | •
|
(12.11.2004 16:10:15) Já mám jen pocit, že moje generace je vychovávána a tlačena k tomu, že i žena musí dokázat něco ve svém oboru, že být doma s dětmi třeba do 40 je něco méněceného. Starat jen o domácnost a rodinu prostě nestačí.
Moje maminka razila celou dobu názor, že až to budu potřebovat, tak se to naučím a taky to tak holt je. Jen je škoda, že se jí zdá divný, že nechci vařit z prášku, ale pohrát si s domácíma knedlíkama a pod. Taky svatba ve 23 letech je dnes tak nějak mimo, natož představa mít tři děti a zkusit školu doma. Nechci, aby ženy, které jsou nespokojené, že jsou ženy "zbabraly" předsatavu o všech ženách :o). Klidně choďte do hospody a mluvte sprostě, jen nenakukejte mužům, že nejsou žádné ženy, které ocení, když jim udělají doprovod a za které se mohou prát oni.
Bohužel mám spoustu kamarádů, kteří marně hledají v dnešním světě svou princeznu :o), o kterou by se starali a která by jim za to s láskou pekla buchty a bojím se, že je to právě tím, že se až moc snažíme všechno zvládat sami a vyrovnat se chlapům.
Suri
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(12.11.2004 16:32:39) Kynutý knedlíky jsou nádhernej příklad :-) Udělat je umim, ale už tři roky jsem je nedělala. A čistě náhodou i děti máme tři roky :-)
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(12.11.2004 16:36:53) Pardon, teď jsem si vzpomněla, že nedávno mě o ně poprosila babička, která zároveň hlídala děti, když je přestalo bavit pomáhat mi, takže jednou jsem je dělala...
|
|
|
Líza |
|
(12.11.2004 18:00:53) Pettino, díky. Suri jsem chtěla odpovědět, asi pětkrát jsem začla psát příspěvek, ale pro nemožnost vyjádřit najednou všechno jsem ho zase pětkrát smazala. Tak díky, že jsi to napsala za mě.
|
|
|
Mirka | •
|
(12.11.2004 18:48:22) Ahoj Suri! Máš zajímavé postřehy - a je fakt, že mě nikdy nenapadlo spojovat problémy nerovnoprávnosti žen s problémy nedostatečné péče o děti. Takže jsem o tom vlastně takhle ani nikdy nepřemýšlela. Možná že jde o dva úplně odlišné problémy, které spolu vůbec nesouvisejí. Jeden z těch problémů je ten, že mnozí muži i ženy (jak tu některé dámy upozornily) neustále podporují mýty o tom, že žena MUSÍ pečovat o muže, o děti, o domácnost, a muž NESMÍ prakticky na nic sáhnout. Je fakt, že já takového muže vlastně neznám - všichni muži okolo mne v té domácnosti nějak pomáhají: počínaje mým tátou, bratrem, přes naprosto skvělého manžela až po manželova otce, švagra a bratrance. Pokud znám někoho, kdo takové mýty podpoří, jsou to spíš ženy, počínaje mou matkou, které sice můj táta pomáhal, ale když vidí, jak JÁ nedokonale pečuji o domácnost, upřednostňuji nějakou zábavu, je z toho na mrtvici (a tentýž postoj zaujala i ke své snaše). Druhý problém je ten, že je obecně ve zvyku "zanedbávat" výchovu dětí. Ne že by se rodiče dětem nevěnovali vůbec; jen prostě nejdou tak do hloubky, anžto na to nemají čas, třeba právě proto, že oba rodiče chodí do práce. Kdoví, kde je tu vlastně zakopán pes. Možná tam, že skutečně oba rodiče se chtějí uplatnit v zaměstnání - a protože ženu odvádí od dětí zaměstnání a muž není vychovaný či naučený péči o děti, neudělá to prostě nikdo. Je dost dobře možné, že tady oba problémy vegetují vedle sebe. Že se v tom čeští (a možná i jiní) lidé prostě plácají a jdou ode zdi ke zdi: na jednu stranu útisk ženy a podkopávání její sebeúcty, na druhou stranu zapomínání na děti.
Část problémů bude souviset s celkovou atmosférou netolerance, která tu vládne. Na jednu stranu si vesnické drbny vezmou na paškál ženu, která nemá "naklizeno" a místo toho jde s dítětem do divadla, na druhou stranu zaměstnavatel nepřijme do práce ženu s tří- nebo čtyřletým capartem, protože o něj "bude moc pečovat", anebo ještě lépe - bude vytvářet JEN taková místa, na která žena, chtějící osobně pečovat i o dítě, prostě nebude moci nastoupit (protože se po ní bude žádat dnes módní "časová flexibilita", tj. práce od 10 hodin denně výš...).
Správné samozřejmě není ani jedno. Ideál by byl ten, aby žena SMĚLA vařit z pytlíku nebo si na úklid pozvat úklidovou službu, aniž by ji za to někdo odsuzoval, a mohla vykonávat povolání, které bude odpovídat jejím schopnostem a touhám, ale na druhou stranu aby rodiče - a zdůrazňuji, že MATKA I OTEC - směli pečovat o své děti, vychovávat je a dávat jim dost lásky a svého důvtipu, aniž by kvůli tomu byli vyhozeni ze zaměstnání (protože nechtějí pracovat 10 hodin a více denně), a též aby rodiče nezaměňovali hmotný blahobyt za lásku - a svým dětem místo duševní podpory a moudré výchovy nepodstrkovali akční "dětské" filmy, značkové oblečení a tucty předražených hraček, k nimž se dítě ani nenaučí mít nějaký vztah.
Víš, máš pravdu v tom, že tu v části populace vládne jakýsi "zvrácený" paskvil emancipace. Já mám taky - z různých reklam a pořadů - dojem, že dnešní mladé dívky (kolem dvaceti pětadvaceti let) jsou až příliš tlačeny k tomu, aby "jezdily po světě", sbíraly zkušenosti, zastávaly atraktivní posty, vydělávaly spoustu peněz, chodily ve značkovém oblečení, investovaly tisíce za svůj vzhled - a přitom nikdo nejde do hloubky, např. že když taková dívka zvyklá na luxus bude tento považovat za něco přímo posvátného, a nedojde jí, že mnohem důležitější pro případné děti či manželství jsou vztahy mezi lidmi, a čas čas čas. Čas na to posedět s manželem a "pokecat", čas na to přitulit si dítě k sobě a povídat si o jeho problémech, čas na to zastavit se a naslouchat životu. A taky - vládne tu jakýsi všeobecný kult luxusu. Křičí na nás odevšad: z reklam, z televize, časopisů, z novin. Všichni musí být upravení, každý týden ke kadeřnici, manikůra, pedikůra, pěstěná bleť, bělostné zuby, postavička tip ťop (pochopitelně pěstěná posilováním, aerobikem a masážemi); luxusní auta, sportovní potřeby jedině značkové, kostýmky z módních salónů, exotické dovolené, stále nové a nové typy mobilů... A všichni víme, že tento luxus se musí zaplatit zase a jen nekonečným množstvím času stráveného v atraktivním zaměstnání. Ale kde pak zbývá místo na to, aby se člověk zastavil a přemýšlel, proč nosí dítě ze školy poznámky, proč pláče při odchodu do školky, proč nás neposlouchá nebo mlátí své spolužáky či s železnou pravidelností rozbíjí hračky?..
Ne, myslím, že život skutečně není jednoduchý. Ale na druhou stranu - není tak trochu zase výrazem diskriminace ženy to, že když už se žena snaží uplatnit i jinak, než "jen" utíráním dětských zadečků a vyvářením či píglováním, že je zase příliš násilně a bezohledně cpána do neupravené a pro ženu nepřizpůsobené role muže v sukni? Naše společnost to prostě asi dělá nějak špatně, a dosáhne-li někdy nějakého ideálu, asi to potrvá hezkou řádku let... M. PS-promiňte trochu větší délku příspěvku, já si tu tak trochu rovnala myšlenky; ale ten příspěvek Suri byl pro mne natolik zajímavý a inspirativní, že jsem se k němu prostě MUSELA vyjádřit...
|
Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(13.11.2004 1:00:18) Mirko, souhlasím. Je to o tom, aby měl člověk právo volby svého životního stylu a ostatní ho respektovali a nesnažili se mu vnucovat svoje názory a předsudky. Ale to už je tak obecný závěr, že se dá aplikovat na úplně všechno, nejen na diskriminaci žen, ale třeba i na spor porody doma vs. porodnice, interrupce a ostatní ožehavá témata.
Já částečně uznávám, v rámci možností té svobodné volby, že existují činnosti mužské (kácení stromů) a ženské (kojení) a pak existuje spousta věcí gendrově "neutrálních"(mytí nádobí) , které jsou v kompetenci toho konkrétního páru, jak si to zavede k oboustranné spokojenosti.
Nevím, jestli je to skrtá diskriminace a za čím vším hledat skrytou diskriminaci, taky by se mi hodil kurz "gendrového" vidění světa, ale co třeba pojem "vedení domácnosti". Považuju za samozřejmé, že rozhodnutí se dělají společně. Ale vedení domácnosti je podle mne nejen nádobí a vyprat, vyluxovat, vyžehlit, ale i takové to že člověk má o všem přehled, ví že dochází pasta, dcera pojede pozítří na školu v přírodě a tak se jí musí stihnout vyprat kalhoty a že když bude v sobotu kuře, tak v neděli musí být brambory na loupačku,jinak rodina nevyjde s penězi. Zdá se mi to, nebo to má všude automaticky na hrbu žena? Někde zárověň s touto činností "drží kasu", někde je potupný "přídělový systém" ale tu manažerskou složku obvykle zastává všude a více či méně "přiděluje" práci ostatním členům rodiny, kteří se s ní (opět více nebo méně) ochotně vypořádají. A z toho mi i vyplývá ta formulace "pomoc v domácnosti" . Je to teorie a doufám, že jsem se v tom moc nezamotala a napsala to srozumitelně. pokusím se o příklad- já mám muže velice ochotného a vstřícného. Ale prostě nepochopí, že nelze jet shánět plínky až v momentě, kdy zjistím, že došly. Že nelze začít krmit dítě až v momentě, kdy už řve hlady. Že když chce oběd ve dvanáct hodin, nemůže ve dvanáct teprve vyndavat maso z mrazáku. Že člověk musí být myšlenkama vždycky o krůček napřed a hlídat milion věcí, aby se jiným věcem předešlo. No a v momentě, kdy já mu řeknu "běž připravit maso na oběd" tak jakoby přesune tu zodpovědnost za ten oběd celou na mne, takže on MI pomohl s obědem.
|
Mirka | •
|
(13.11.2004 11:37:27) Ivo, já až zas tak emancipovaná nejsem, aby mně vadilo, že vedení domácnosti je na mně. Občas mě pravda trochu naštve, že i když mně je blbě, tak stejně se musím zvednout a jít přichystat oblečení synovi na procházku, kterou pak teda manžel zajistí, ale to prádlo prostě NEUMÍ najít. No ale řekněme, že jsem spokojená, že "mi manžel pomáhá s domácností"; asi jsem byla ještě příliš vedená ke tradičnímu rozdělení rolí, takže mi to nijak nepřijde. Mně osobně by vadilo, kdyby manžel v domácnosti NEHNUL PRSTEM VŮBEC, s tím, že to je moje starost a von de teda do hospody (na ryby, fotbal...). Tak to by mě hnětlo a asi bych nebyla moc spokojená. Pak taky asi záleží na tom, jak se přitom ten mužskej tváří. Jestli ženě "pomáhá" úplně samozřejmě, anebo jestli u toho má spoustu významných řečí, které ženě dávají najevo, jak "se teda pro ni obětoval". Tak to by mě asi taky štvalo. - Zároveň ovšem si té práce, kterou vykoná, sama vnitřně vážím (protože skutečně by se na to mnozí vykašlali - anebo by měli spoustu řečí) - takže zcela přirozeně dávám manželovi najevo své potěšení či vděčnost, že to nenechal všechno "na mně". - Pak ovšem ta atmosféra spolupráce a vzájemné úcty mezi námi vytváří pouto, které už ani zdaleka nemá co dělat s bezhlavou zamilovaností, ale s něhou podpořenou úctou a vděčností. Možná se Ti to bude zdát příliš "málo emancipované" - ale u nás to tak prostě funguje, a ve vztahu se svým mužem se cítím šťastná, svobodná a rovnocenná. - Ono já si totiž na druhou stranu svou "rovnocennost" naháním zase tak, že když máme dva rozdílné názory, tak mnohdy (ne vždy, někdy vím, že má manžel pravdu, takže to uznám a zařídíme se podle toho), mnohdy manžel ustoupí mně a věc se zařídí podle mého cítění. Takže jsme si myslím "kvit"... M.
|
|
Lucie + 2 princezny |
|
(14.11.2004 11:07:51) Mas pravdu, taky ve vsech domacnostech, ktere znam, vede domacnost (v manazerskem smyslu) zena. Mam teorii, ze to je duvod, proc je malo zen v manazerskych funkcich. Znaji to totiz moc dobre z domova a vedi tedy moc dobre, jestli to chteji delat. A pro vetsinu je te manazerske prace v domacnosti az az. (Zase naopak ty, kterym se to libi, pak mohou mit v manazerske pozici v zamestnani lepsi vysledky nez muzi, protoze maji vic cviku.)
|
|
Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(14.11.2004 21:25:38) sylvo, bezva příspěvek, super jsem se pobavila
mirko (nebo kdo psal názor), to "vedení domácnosti" jsem nadhodila k diskusi, jako zamyšlení, ne jako svůj názor nebo životní postoj, kvůli někomu, kdo tu napsal, že si na kurzu gendrového myšlení uvědomil, že říká synovi "vyndej MI nádobí z myčky" a pak se několik lidí ozvalo, že je taky irituje termín "pomoc v domácnosti" protože ta domácnost je sdílená rovnocenně všemi členy, tak by se taky rovnocenně měli podílet na jejím chodu. Zajímalo mne, jak daleko se dá dojít s gendrovým myšlením, když věci dovedeme ad absurdum. Snažila jsem se říct, že absolutně rovnocenné to nikdy nemůže být, protože by vznikl chaos a že je přirozené, je li někdo v pozici vedoucí neboli manažerské, tak ti ostatní se cítí řízeni (to je pravděpodobně to, co někteří jedinci na mytí nádobí nesnesou, ne že by samotné nádobí byl až takový problém), a cítí, že o věcech nerozhodují, pouze poskytují pomoc. CHtěla jsem tím naznačit, že mne samotný termín "pomoc v domácnosti" nijak neštve a necítím ho jako další z řady skrytých pokusů usměrnit ženu do odpovídající pozice, ale někdo to tak možná cítit může. POmoc lze poskytovat s láskou, ochotně a se samozřejmostí (tak by to mělo být) a nebo taky znechuceně, okázale a zištně (pokud vůbec). Přijmout pomoc se dá s vděčností, radostí a s díky (tak by to mělo být) nebo taky samozřejmě, zištně a s přesvědčením, že je to partnerovou povinností, tak proč být vděčný, že. To už je individuální a záleží to na každém, jakou cestu si vybere. Možná by ubylo diskriminace kdyby se pravidla slušného chování v praxi tak nějak víc aplikovala i na soukromý život. KOlikrát si lidi k sobě doma dovolí takové věci, co by si třeba ke kolegovi v práci nikdy v životě netroufli. P.S: neviděl jste někdo videoklípek nazvaný "proč ženy opouštějí muže?" ze série takových těch vtipných zahraničních reklam, co kolují po netu? tam je to zobrazené úžasně.
|
|
|
Suri | •
|
(15.11.2004 16:41:43) Napsala jsi to moc dobře. Asi se to nedá ve zkratce, příjde mi, že jsi trefila hřebíček na hlavičku :o).
I když já (možná je to tím, že jsem mladší než vy) jsem se s názorem, že je žena mužatkou, když se chce realizovat nejen utíráním dětských zadečků, zatím nesetkala. Spíš se častěji setkávám s opovržením nad klasickým modelem, rodina na prvním místě. Paradoxní je, že většinou ještě od žen. Nemyslím, že žena karieristka je mužatkou, stejně tak jako muž, který uklízí a peče (jako ten můj :oD), tak je bačkora. Jen je super, když je to v rodině v rovnováze a fungujeto přesně jak píšeš.
Opravdu, vystihla si to parádně.
Suri
|
Suri | •
|
(15.11.2004 16:49:15) Já to asi špatně poslala, reagovala jsem na Mirčin příspěvek.
Omlouvám se
Suri
|
|
Gréta |
|
(17.11.2004 1:09:36) Taky mě oslovila ta Mirčina pasáž o zaměstnané ženě cpané do role muže v sukni. Pokud chcete být úspěšná v práci, zmínka o dětech diskriminuje. (Nemyslím při přijímacím pohovoru, ale v běžné rozmluvě mezi kolegy. Imponující pracovnice by se měla bavit o motorkách nebo o tenise!) Pokud se chci dobře postarat o své děti (což je dlouholetá záležitost) a taky dělat práci, která mě baví, mám asi tak dvě možnosti: zůstat deset let v domácnosti nebo dát malé do školky a vyzvedávat je v pět nebo v šest. Obojí je na palici.
|
MirkaEyrová |
|
(17.11.2004 9:49:33) Jo, Gréto, přesně tak. Buď ženu s dětmi vyřadí z výběru už při prvním setkání, nebo se nesmí o dětech zmiňovat vůbec. A - pravda - u mužských je to totéž. Prostě - být rodičem, být na to společensky patřičně hrdý, a dávat najevo, že se těm dětem taky věnuješ - to je dneska prostě totálně "out". Například mně se naskýtalo místo, dokonce na zkrácený pracovní úvazek, jenže už při prvním setkání mě paní nesmlouvavě informovala, že "ženy u nich nemají rády, když si je matka s nemocným dítětem doma". To prý prostě neexistuje! Budu tady slušná, ale s... mě, že abych si udržela místo, musím dělat, jako že žádné děti prostě nemám. U nemocnýho potomka ať si je babička! Ale já prostě ODMÍTÁM dělat, jako že mé dítě neexistuje!!! Já ODMÍTÁM být tak závislá na prarodičích mého dítěte!!! Manželova maminka by se mi několikrát ročně o nemocnýho syna nestarala, protože má svých starostí dost: domov a chalupu, manžela po mrtvici a čtyři další vnoučata. A své matce NEHODLÁM být zavázána, protože s ní nemám dobrý vztah. A KVŮLI TOMU mám sedět doma jako pecka bez práce - a bez peněz?!? Přijde mi to od zaměstnavatelů strašně, strašně sobecký! Navíc mi připadá, že dnešní zaměstnavatelé jsou SLEPÍ JAK KRTCI, sobecký vůči svým vlastním i cizím dětem, citově nedovyvinutí a chladní. Nechápu, jak taková monstra mohou žít a dokonce ještě mít takovou moc nad ostatními lidmi! Fuj, to sem se rožčílila! Promiň, trochu si tu vylívám srdíčko. Práci hledám půldruhýho roku, a nemůžu nic pořádnýho sehnat. A prachy nám už začínají citelně chybět... M.
|
MirkaEyrová |
|
(17.11.2004 9:50:46) Oprava: práci hledám půl třetího roku! M.
|
|
Sylvie | •
|
(17.11.2004 10:14:14) Mirko, je to blbý, ale vem to z druhý strany - pokud ty nepracuješ a jsi doma, někdo jiný musí udělat tvojí práci. Někdo, kdo by si taky rád po práci vedl svůj život a ne dělal přesčasy a pracoval za někoho jiného. Nebo myslíš, oni nemají svých starostí dost, že je máš jenom ty a tvoje rodina? Nechápu - tobě vadí, když ti s problémem pomůže tvoje rodina, ale nevadí, když ho za tebe řeší kolegyně z práce?
Netuším, jak to konkrétně vypadá u tebe v práci, jenom mě to tak napadlo při čtení toho, jak jsi tu nadávala.
S.
PS: V poslední době se hodně mluví o tom, co zaměstnavatel smí a nesmí chtít vědět při pohovorech. A docela se bavím tím, jak na jedné straně lidé křičí: zaměstnavateli, nic ti není do mého soukromí a mojí rodiny, ovšem na druhé straně dodávají: a koukej brát ohledy na problémy mojí rodiny i moje!
|
MirkaEyrová |
|
(17.11.2004 10:39:17) Sylvo, já nemusím řešit žádné problémy s kolegyněmi, které "za mě" musí dělat moji práci, anžto žádnou práci prostě nemám... Hele, podívej: já ani tak neřvu, že "se zaměstnavatel zajímá o to, mám-li děti". Kdyby tuto informaci "zpracoval" tak, že by např. počítal pro mé dítě s dalším místem v podnikové školce, tak by mi jeho zvědavost vůbec nevadila. Mně na tomto "vyzvídání" vadí to, že mě po "přiznání" dítěte do té práce prostě nevezme... Jinak: já přece nenutím žádnou kolegyni, aby za mě dělala přesčasy! To je naprosto a čistě věc zaměstnavatele, aby počítal s tím, že lidi mají své rodiny a určité množství soukromých starostí - a aby to zorganizoval tak, aby žádný ze zaskakujících kolegů nebyl extrémně přetížen! - A ovšem je to taky věc fungování celého systému v celostátní rovině - protože logicky na takové věci musí být peníze, a když ty peníze nejsou, tak zaměstnavatel šetří, kde se dá (v mé bývalé práci se např. "šetřilo" tak, že náměstkovi se koupily "ze známosti" předražené kancelářské potřeby, a uklízečky pak musely vysypávat prach z vysavačových pytlíků a tyto používat opakovaně, neb na nové pytlíky nebyly peníze...). - Možná, že celý problém "nevisí" JEN na zaměstnavatelích. Mnoho věcí mohou ovlivnit politikové. Ale proč by např. politikové mysleli na to, že někdo chce pečovat o vlastní dítě, když oni mají zpravidla obětavé manželky, které všechno odřou, ani nepípnou - a chlapi ani netuší, kolik práce dá píglování dětských zadečků a piplání dětský dušičky! Apropos, Sylvo, já bych "v nejhorším případě" eventuelně své rodiče MOHLA požádat o hlídání nemocného dítěte. Všichni jsou v důchodu. Ale co ti nešťastníci, jejichž rodiče jsou ještě plně zaměstnáni? Možná někdo velmi emancipovaný namítne: Tak si najmi nějakou paní na hlídání. Jenže... to by ta výplata musela být ZATRACENĚ vysoká, abych si chůvu mohla dovolit! A já tu nemluvím o žádných manažerských a podobně vysoce hodnocených pozicích, ale o přízemních zaměstnáních, kde hrubý základ dosahuje sotva pěti, sedmi tisíců. No za to bych chůvu nezaplatila ani omylem! - Kromě toho třeba konkrétně můj syn má velmi, velmi křehkou dušičku, a potřebuje moc a moc lásky, kterou mu žádná "paní na hlídání" dát nemůže. Syn má pořád nějaké potíže: jemu se ve skutečnosti vlastně hodně moc hodilo, že jsem s ním byla ty roky doma, tedy - on třeba dopoledne ve školce, a v poledne jsem si ho mohla brát domů. Kdyby tam musel býval být každý den do půl páté, tak by z něj dneska byla vyklepaná troska... Ale přesto - peníze bych si ráda přivydělala - a proč nemám šanci?!?
|
Mimi | •
|
(17.11.2004 10:47:53) Pohled z pozice zaměstnavaele zaměstnávajícího ženy. Taky se při výběrových řízeních ptám zvědavě na děti, protože mně zajímá, jestli už je žena má, což je pro mně fajn, protože je spokojená, že je matka, jestli chodí do školy mně zajímá proto, že jí přizpůsobím dovolenou na čas prázdnin a hlídání mně zajímá proto, jestli s ní mohu počítat stabilně, když hlídání má, nebo na práci, která se dá dělat pružně, když musí s dětni k lékařům a nemá ji kdo zastoupit. Tož tak, to je i pohled z druhé strany :-))))
Stranu žen nepodpoří údajně ani ženy, to jsem četla v nějakém průzkumu, ale ženy by opravdu mohly politiku více podporovat, což znamená, více se ozívat, chodit za poslanci a senátory, vykládát jim své potíže, když jim to ty jejich "hodné ženušky" neřeknou. Divili byste se, co v předvolebním období jsou ochotni politici udělat, dost se mi toho podařilo, ale chce to pravdu odvahu!
|
MirkaEyrová |
|
(17.11.2004 10:58:10) Mimi, jsi-li Ty takový zaměstnavatel, tož bych si přála Tebe nebo někoho Tobě podobného potkat! Myslím, že z Tebe ale ta úcta k rodině musí už při těch pohovorech vyzařovat. Klobouk dolů a dík za ty dary rodičovství! M.
|
|
|
Šáry | •
|
(17.11.2004 10:55:50) Třeba proto, že tak tvrdošíjně trváš na svém přístupu "já mám své problémy a ty, zaměstnavateli, se postarej, je to přece tvoje povinnost".
Tyhle věci by se přece měly řešit ve SPOLUPRÁCI s tím zaměstnavatelem: zaměstnance s takovýmhle názorem bych asi taky nechtěla.....
|
MirkaEyrová |
|
(17.11.2004 11:08:25) Šárko, možná že sis jen špatně vyložila, co jsem chtěla psát. Víš, já bych BYLA OCHOTNÁ se zaměstnavatelem spolupracovat; abych já mohla plnit svoji rodičovskou roli tak, jak to považuju za správné, ale přitom kvůli mě zaměstnavatel např. nezkrachoval. Jenže - to je právě to, že ZAMĚSTNAVATELE rodičovské starosti zkátka NEZAJÍMAJÍ. TO mě štve. Že zaměstnavatelé zpravidla chtějí opak toho, co chci já. Já chci být v první řadě dobrou matkou, A PAK TEPRVE nějakou pracovnicí. Kdežto zaměstnavatelé chtějí, aby byl člověk zaměstnavateli plně k dispozici a aby naprosto rezignoval na svoji rodičovskou (popř. i manželskou) roli. Jenže tento postoj má ZATRACENĚ daleko k jakékoliv spolupráci! - Jo, pokud tu mluvím o "zaměstnavatelích" dost nasupeně a naštvaně, pak je to u mě pouze v obecné rovině. Jinak u případných pohovorů jsem vstřícná - samozřejmě až do chvíle, kdy dotyčný hodlá pošlapat moji rodičovskou roli. To se pak odpoklonkuji, pokud ovšem nejsem odpoklonkována dřív já... Pochopitelně, když se setkávám s někým novým, koho neznám, tak se chovám korektně, slušně - a vyčkávám, co bude. M.
|
Šáry | •
|
(17.11.2004 11:12:02) Mirko,
tak to je jiná...
|
MirkaEyrová |
|
(17.11.2004 11:29:28) Víš, Šárko, možná mám "jen" smůlu na osobní zkušenosti. Třeba moje matka byla, aspoň jak si myslím, dobrá profesionálka ve svém oboru. Myslela na svou práci kudy chodila, když měla problém, řešila to celá rodina. Nezanedbávala nás, to ne. Po práci se věnovala nejdřív domácnosti, pak nám, a teprv když jsme byli v posteli, dělala "přípravy" a opravovala úkoly (byla učitelka 1. st. ZŠ). Jenže... nám se věnovala tak, jak považovala za dobré, jenže se totálně zmýlila ve svých odhadech. Zkrátka, dodneška se potýkám s důsledky jejích výchovných omylů. Kdyby se nám, vlastním dětem, věnovala tak moc, jako se věnovala dětem školním, tak by tolika škod nenapáchala. Nevyčítám jí to, snažím se upřimně jí odpustit. Jenže mnohé následky jejích chyb jsou velmi, velmi bolavé. Takže JÁ teda jdu cestou opačnou: nejdřív dítě, pak teprve práce. Pak mám taky dost nepříjemnou zkušenost se svým bývalým zaměstnavatelem. Byla jsem tam skoro šest roků, než jsme počali miminko. - Naše oddělení bylo popelkou celého podniku, všechno jsme si pěkně odskákali. Práce bylo čím dál víc, dělali jsme deset hodin denně, přesčasy jsme si nemohli vybrat a ani nám je neproplatili... Pracovníci z oddělení, které tehdy "bylo v kurzu" (přinášelo džob a tudíž zisky), měli sice též spoustu přesčasů, jenže na ně platil jiný metr: oni si je mohli v klidnějších chvílích vybírat... Takže když odešla kolegyně z našeho oddělení, která ovšem dělala úplně jinou ("podřadnější", méně placenou) práci, a zaměstnavatel opovržlivě naznačoval, že za ni nebude náhrada, práskla jsem do bot, protože tou dobou jsme byli v práci 12 hodin denně, 10 svých a dvě další za kolegyni... A já tak chtěla dítě! A nechtěla jsem, aby v těhotenství trpělo stresem, který jsem prožívala... Tak to tedy je. Proto jsem poněkud "háklivá" na toleranci rodiny... M.
|
|
|
|
Mimi | •
|
(17.11.2004 11:35:58) Musím říct, že po přečtení příspěvků od Mirky bych i se svou velkou solidaritou a ohledy k pracujícím matkám asi do práce nepřijala. Problém je v tom, pokud žadatelka o zaměstnání předem vysílá tyto signály, že je na prvním místě matka a nechce ze své pozice ustoupit, tak pak ani já jako velice vstřícný zaměstnavatel nejsem ochotna nabízet výhody, jelikož vím, že se jí stejně nezavdčím. Chce to asi ještě čas a dozrát do chvíle, kdy bude role zaměstnance aslepoň na třetinovém místě v její hyerarchii. Za vstřícnost taky očekávám vstřícnost a musím říce, že se mi to vyplácí a tak jak píše kjoblížek, moje zaměstnankyně nezneužívají nemocnosti, a opravdu žádají volno v nezbytně nutných případech, které pak bez problémů dostanou. Ale v režimu některých z vás opravdu na práci ještě není místo a role matky je pro vás velmi důležitá, tak proč se zatěžujete přemýšlením o práci a zbytečně se tím zatěžujete? Máte nereálná očekávání od zaměstnavatele a tím se dostáváte do situace, že sbíráte jen negativní zkušenosti. Sama řídím velkou firmu, mám děti a vím, kolik to chce úsilí, organizace a peněz, ale dá se to zvládnout ke spokojenosti všech. Cvičení logopedie určitě vychovatelka nezastoupí, ale rozvoz do kroužků a vyzvedávání zvládne. Samozřejmě to hce i větší finanční příjem, což lze spíše v samostatném podnikání, nežli v zaměstnaneckém poměru. Ale znám i ženy zaměstnané, které tole vše umí zvládnout ke spokojenosti všech. Chce to pravdu hodně ochoty na všech stranách.
|
Mimi | •
|
(17.11.2004 12:07:32) Pár obecných postřehů zaměstnavatele a účastníka téhle diskuse:
Finanční úroveň rodiny se logicky sníží, když žena nepracuje. Je-li doma, může zvládnout spoustu věcí, než když chodí do práce a ta energie je její přínos, často nevynahraditelný jakýmikoliv penězy.
Zaměstnanci v naší společnosti se neradi přizpůsobují. Neradi mění obor a učí se něčemuj novému. Já mám díkybohu zkušenosti jiné, moje zaměstnankyně jsou ochotny se vzájemně zastoupit, takže účetní občas nastrouhá brambory, kuchařka ustele postele, když je situace neúnostná. Taky já jako zaměstnavatel občas zastoupím všechny od účetní po uklízečku, ale to je moje práce :-))) Zaměstnávám taky dvě asiatky, a je i přes velmi ochotnou atmosféru vidět, že jim, byť erudovaným ve své profesi, jsou masérky, nevadí občas vytřít i WC, když přijde nalámání chleba. Tož tak.
|
|
|
|
|
|
Sylvie | •
|
(17.11.2004 11:15:57) Mirko,
to, co ty píšeš, to si můžou dovolit (snad) větší zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají hodně lidí. Podnikové školky může zaměstnavatel provozovat tehdy, je-li o ně dost zájemkyň a jestli se mu vyplatí (nemocné dítě do nich ale stejně nedáš). Zaměstnávat někoho, kdo bude mít v náplni práce zaskakovat za nemocné si zase může dovolit jenom velký zaměstnavatel, protože tam se někdo takový vyplatí.
Dejme tomu u nás ve firmě (pracuju pro manžela) jsem jediná účetní. Kdybychom si na tu práci najali normální ženskou, máme snad najmout rovnou dvě, protože musíme počítat s tím, že ta jedna bude (krom dovolený a vlastní nemoci) taky několikrát do roka doma s nemocným dítětem? Teoreticky to možný samozřejmě je, prakticky by ale obě dámy musely počítat s polovičním platem. Ale stejně by to dopadlo tak, že by obě byly přijaty na zkrácený úvazek, tedy kdyby jedna zůstala doma, druhá by musela dělat přesčasy. Pokud by si ty dvě vycházely vstříc, není žádný problém. Problém (pro tu, co je častěji doma) by nastal ve chvíli, kdyby ta druhá za ní nechtěla pracovat. Pak už by záleželo nejspíš jenom na tom, že zrovna ONA je ta pro zaměstnavatele důležitá.
Jaké řešení bys tedy navrhovala ty?
S.
|
|
|
|
Šáry | •
|
(17.11.2004 10:37:01) Mirko,
chápu Tvé pocity i to, že máš vztek, ale Sylvie má naprostou pravdu. Je mi jasné, že to asi dost pramení z toho vzteku, ale tak, jak jsi to napsala, to vyznívá "zaměstnavateli, když se nezajímáš o mé problémy, jsi hnusný sobec, ale jestli já způsobím problémy někomu jinému (kolegům, potažmo tobě), to je mi úplně fuk."
Jestli "vyzařuješ" směrem k zaměstnavateli tuhle informaci, tak se mu ani moc nediv, že je mu bližší košile, než kabát.
Já vím, že když je člověk ve špatném rozpoložení a ještě se třeba setká s někým, kdo mu své názory sdělí poněkud neomaleně (třeba ti to ta zástupkyně Tvého zaměstnavatele neřekla zrovna taktně), tak to naštve víc než máloco jiného. V tomhle zase chápu Tebe. Ale myslím, že se určitě vyplácí podívat se na věc z druhé strany a vůči zaměstnavateli projevit určitou vstřícnost.
Nevím, jak často bývá Tvé dítě nemocné, pokud to není chronik, nestahuješ náhodou kalhoty, když brod je ještě příliš daleko ;o))? CO když bude nemocný minimálně? Nevím, co máš za práci, u všech to nejde, ale co třeba navrhnout, že pokud bude dítě nemocné, vezmeš si práci domů a tam ji uděláš, aby to neodnesly kolegyně? Nebo že sice se někdy ošetřování nevyhneš, ale někdy může zaskočit taky manžel, třeba někdy placené hlídání...?
Prostě dát zaměstnavateli najevo, že jsi normální člověk s normální rodinou, na kterou samozřejmě musíš a chceš brát ohled, ale zároveň loajální zaměstnanec a kolega, který bere věc svého zaměstnavatele za svou a bude se snažit svou nepřítomnost nějak kompenzovat.
Hodně štěstí při hledání místa, určitě se najde rozumný zaměstnavatel, který si takového zaměstnance bude vážit..
Šárka
|
MirkaEyrová |
|
(17.11.2004 10:52:43) Šárko, syn byl za poslední půlrok (po vytržení nosní mandle) nemocný až nyní. Ale předtím dva roky stonal prakticky každý měsíc. Co se mandlí týče, dvakrát se akce musela odložit, protože syn náhle onemocněl. Potřetí už mi doktorka napsala na poslední asi dva měsíce "ošetřovačku", aby syn nepřišel do styku s dětským kolektivem a vytržení mandle mohlo konečně proběhnout... Jinak se pokouším takovej vztek moc nevyzařovat. Ale to víš, že když vidím v inzerátu jako požadavek "flexibilitu", tak ho rovnou hodím do koše. Nevím, jak to cítí ostatní, ale já to beru tak: peníze sice chci, ale ne na úkor svého dítěte. Jinými slovy řečeno: nejdřív mé dítě, pak to ostatní (a tím pádem i "ti" ostatní). Vezmi to trochu do hloubky: já "si" budu opečovávat své kolegyně, nebudu je zatěžovat "svými" problémy, čímž pádem budu zanedbávat své dítě === a za patnáct let budu vidět, že kvůli mému rodičovskému selhání se z mého dítěte stal drogově závislý, gambler, lupič, násilník; pomůžou mi ty kolegyně? Nahradí mi ztrátu cti mého syna?... M.
|
|
|
|
koblizek | •
|
(17.11.2004 11:21:58) Mirko,
ja se take moc nedivim, ze s tvym pristupem hledas praci uz tak dlouho. Nejde o to, aby si zavrhovala sve dite, ale o to, aby si take pochopila druhou stranu, a to zamestnavatele - pokud si ma vybrat mezi silou, ktera bude chodit do prace kazdy den a silou, ktera mnoho tydnu v rocne v praci nebude ....tak koho by si si vybrala ty? Zvlaste, kdyby si toho zamestnance mela platit z vlastni kapsy? Ja se totiz tem ceskym zamestnavatelum ani moc nedivim. V Cechach je obrovska absence v praci obecne, bud jsou lidi stale nemocni (Cechy maji nejvyssi pocet zameskanych dni z prace kvuli nemoci ze vsech castecne vyspelych statu), nebo jsou nemocne jejich deti (kde absence ze skol u deti kvuli nemoci je take nejvyssi ze vsech byt castecne vyspelych statu), tak co chcete? Ja ziji v UK, mam dve deti ... ja sama jsem za minuly rok mela 1 zameskany den v praci (muj manzel zadny) a prumer v nasem oddeleni neprevysuje 4 dny za rok. Toto cislo samozrejme zahrnuje a nemocne deti. (Za lonsky rok jedna z mych holek mela ve skolce absenci 1 den a druha 0). Pokud snad deti nemocne jsou, tak tady je celkem samozrejme, ze se strida u nemocnych deti matka, otec, babicka, deda, sousedka a ja nevim kdo jeste. Cela rodina chape, ze proste matka, pokud pracuje, tak si nemuze dovolit byt doma dele, nez par dni. Je to tady proste bezna praxe. Naopak, deti se tu rodi, kazdy deti ma ( a to vice nez v Cechach) a nikdo si tu nedovoli diskriminovat matky. A nemam pocit, ze by nejaka matka se nevenovala svym detem ci rodine, to teda ne.
|
|
Sylvie | •
|
(17.11.2004 11:35:28) Koblížku,
řekla bych, že ta nemocenská je u nás uměle nafukovaná. Protože:
1. někeří zaměstnavatelé posílají zaměstnance na neschopenku ve chvíli, kdy pro ně nemají práci (typické pro stavebnictví - přes zimu není práce, běžte marodit) 2. Někteří zaměstnanci si neschopenkou řeší účty ze zaměstnavatelem (v době nemoci je nelze vyhodit, například) 3. některé těhotné si radši nechají napsat neschopenku, než by pracovaly, nehledě k tomu, že pokud jako těhotná skončí v zaměstnání, je pro ni občas neschopenka výhodná v tom smyslu, že díky ní bude mít nárok na mateřskou, na kterou by jinak nemusela dosáhnout (pokud žena nastoupí mateřskou déle, jak půl roku po skončení zaměstnání, nemá na ni nárok - pokud je však celou dobu v neschopnosti, nárok má)
Takže s neschpenka asi tak.
S.
|
sylvie | •
|
(17.11.2004 11:37:17) Tím jsem chtěla říct, že statistika nemocnosti nemá nic společného s tím, kolik dní doopravdy průměrný zaměstnanec promarodí.
S.
|
|
Mimi | •
|
(17.11.2004 11:40:27) Je to asi právě celkovým morálním nastavením naší společnosti, které je ve větší míře asi nastaveno nedůvěřivě a v nedůvěře se špatně hledá ochota. Pokud buduo zaměstnantci zneušívat neschopenky, budou je zaměstnavatelé honit a naopak. Chce to asi ještě celkově dozrát.
|
|
|
MirkaEyrová |
|
(17.11.2004 11:48:37) Koblížku, Tvůj příspěvek tak trochu vyznívá, jako že si synovy nemoci vymýšlím. Upřímně: Ty bys nechávala své dítě s horečkou a případně i antibiotiky chodit do školky či školy?... Ano, kdybych měla práci, která by mne hluboce zajímala a cítila bych ji jako poslání, tak bych si asi troufla tak trochu se doprošovat spolupráce prarodičů dítěte. Sousedek a kamarádek ne, s žádnými nemáme tak důvěrné vztahy, abych na někoho mohla "hodit" nemocné dítě. Ale jako na potvoru jsem vystudovala obor, který mne hluboce nezajímá, a v práci v něm nevidím jako své "poslání", naopak ji obviňuji ze samých nectností. Změnit obor by znamenalo leta studií na vysoké škole - na to nemám nervy, peníze - a navíc pochopitelně nechci, aby to odskákalo dítě. Jinak, připadá mi velice "pod moji úroveň" se dožadovat tak obětavé spolupráce ženy, z jejích činů a chování jsem mnohdy velice nešťastná, a snažím se styky s ní omezovat na nejnutnější míru. A vůči druhé babičce by bylo velmi sobecké, abych se její péče tolik dožadovala - její vlastní dcera má čtyři děti a je s nimi skoro doma (má jen nepatrný úvazek), kromě toho má spoustu známých, kteří krátkodobě vypomohou - tj. babičku prakticky nepotřebují - a ode mne by bylo jaksi nevhodné, abych já si vyžadovala něco mnohem víc. Co se týče manžela, on je ochoten případně hlídat nemocného syna, i jeho zaměstnavatel je v těchto věcech benevolentní - a toho si natolik vážím, že nechci takových darů zneužívat, aby manžela taky náhodou nevyhodili. Ne, není to snadné. Syn nastoupil do školy, první měsíc byl celkem spokojený, ale pak mu nějak děti ubližovali, a jak je citlivý, tak teď má strach chodit do školy. - Takže to vypadá, že hmotné výhody zaměstnání půjdou na čas zase "k chládku", protože teď prostě synovi nemůžu udělat to, abych "ho hodila do ledový vody" a nechala ho plácat, ubrečeného a ustrašeného, ve školní družině hluboko do večera...
|
Koblizek | •
|
(17.11.2004 12:04:16) Vis Mirko,
jak si tak procitam ty tve prispevky, tak nevim, jestli si to, ze delas to nejlepsi pro tvou rodinu a syna pouze jenom nenamlouvas. Jak vidim, syn je stale nemocny (ano, znam deti, ktere jsou casto nemocne, ale tady napr. deti zustavaji doma , jenom pokud maji vysokou teplotu nebo pokud maji nejakou hroznou nakazlivou nemoc, jinak dobirani antibiotik ve skole je normalni. To ze posmrkavaji a kaslo, to posmrkava a kazel kazde dite). Pises, ze syn je uzkostlivy a po par mesicich ve skole mu deti ublizovaly - zkusila bych se zamyslet, jestli nahodou ta uzkost neprameni z toho, ze mu maminka jeste ted "utira zadecek a zameta cesticku" pri jakemkoliv sebemencim problemu at je ot skola, ci nemoc. Dale, to ze jsi vystudovala spatny obor, ktery te nebavi a tudiz te nebavi pracovat - no, to je jen a jen tvoje vec. Bud budes pracovat v nezajimavem oboru - coz tvuj zamestnavatel vytusi a najme si nekoho, koho to zajima, nebo zmenis obor a budes leta studovat (ja jsem si napriklad druhou VS vystudoval ve 35ti) No a navic, jak pises, tak mas problemy se svymi pribuznymi - no, ja bych zkusila mozna neco trochu prekousnout, pokud bych potrebovala pohlidat. A na zaver, pises, ze mas VS ale ze tve misto by bylo placeno okolo 5tis. tudiz by si nemala na pani na hlidani - no nevim, to jeste existuji mista s VS s tak malym platem a nebo je to odraz "tve" vyborne kariery a chuti pracovat a dale se vzdelavat? Promin Mirko, mozna to zni drsne. My vsechny matky mame problemy a nikdo z nas nedostal nic zadarmo, ale svadet vsechnu vinu "na ty ostatni", to si nemyslim, ze je uplne v poradku.
|
Koblizek | •
|
(17.11.2004 12:36:23) Milado, ja si osobne nemyslim, ze dobirani ATB ve skole je uplne normalni, ale osobne si myslim, ze je to luxus. Navic se takto chova (a mysli) cela zapadni Evropa a USA - coz je dhoromady dost velka parta lidi. A pokud jiz mluvime o ATB? Jak casto je berou ceske deti? Anglicke sotva jednou za 1-3 roky, pokud je berou. Tady se ATB predepisuji jen opravdu ve vyjimecnych pripadech. Takze se bavime o jenom velmi vyjimecne situaci. Vis, on ten nas narod je trochu zblbly tim nasim zdravotnictvim. Me to osobne trvalo hodne dlouho odvyknout is od ceskeho systemu, kdy se s kazdym pichnutim a kazdou rymou urychlene bezi k lekari.
|
Mimi | •
|
(17.11.2004 12:45:19) Koblížku, s těmi ATB mám stejnou zkušenost, ale naštěstí máme osvíceného pediatra, ke kterému chodí i děti mých zaměstnanců, takže tyto problémy máme minimálně. Víš, Češi možná mají právě komplex z toho, že je jich tak málo, proto si někdy tak rigidně trvají na svých názorech. To psal už Masaryk!
|
Koblizek | •
|
(17.11.2004 12:55:59) Mimi, naprosto souhlasim. Nektere "ceske" nazory i tady na rodine, ze tlumoci jako "modla" a jako jenom jediny spravny nazor. I kdyz vsude jinde na svete lide prevzaly uplne jiny. To ale bude trvat jest hodne dlouho, nez se to zmeni. Vzdelavat se "mimo" ceske zdroje je u nas jeste neco docela ne moc praktikovano. Kolik beznych lekaru napriklad cte knihy v anlickych (ci nemeckych, ci francouzkych) originalu s vysledky novych vyzkumu? Kolik vidis mladych studentu VS sedet v knihovne a cist originalni zdroje a citovat je v clancych jak odbornych tak neodbornych? Moc jeste ne ( a neni divu, vzdyt to nedelaji ani pani profesori na VS)
|
Mimi | •
|
(17.11.2004 13:12:51) Koblížku,je totak, ta neochota je v Čechách znatelná. Ale s těmi profesory to není tak hrozné :-))) měla jse mv doktorské i rigorozní práci předepsaný nutný počet zahraničních zdorjů, ale bylo jich málo a je pravda, že kdyby nebyly povinné, málokdo by něco hledal.
Ale zdá se, že jsem tu zůstaly jen my dvě, nediskriminované ženy :-))))
|
|
Konstanta & 3 raraši |
|
(17.11.2004 16:31:42) nevim, jakou ceskou vysokou skolu jsi vystudovala. Nebo spis "kdy"? Mohu Ti ale rict, ze k oboru, ktery jsem ja studovala na ceske statni VS moc ceske literatury neni, takze cloveku nezbyvalo nic jineho, nez studovat v rustine, nemcine a predevsim v anglictine. Se svou diplomkou jsem mela tu hlavni potiz, ze jsem ji musela psat v cestine a tedy shanet a vymyslet preklady anglickych terminu. No, a k dizertaci mam literaturu jenom anglickou. Ceska neexistuje. A taky jsem se uz rozhodla, ze disertaci budu psat v anglictine - bude to totiz jednodussi.
Podle MYCH zkusenosti mi pripada, ze s cetbou ceskych publikaci pro dostudovani VS vystaci tak maximalne student ceskeho jazyka, pripadne student pedagogicke faktulty, ktery vystaci s prednaskami (nesmi to byt ale student cizich jazyku ;) ).
Nebo jsem jen studovala naprosto vyjimecny obor? To sotva.
|
|
|
|
*Aida* |
|
(17.11.2004 13:24:06) Koblizku, ja ziji v UK uz desatym rokem a s temi ATB bohuzel nemas pravdu. Stejne tak nedavno jsi tu psala o kampani proti spani deti s rodici. Ja jsem zadnou nezaznamenala a toto tema sleduji hodne, obe deti s nami spi. Jinak zitra bezi na Chnnel 4 v 9 vecer program "What they didn"t tell you" nebo tak nejak o MMR vakcine (i kdyz to bych mela psat spise do ockovani :o))).
|
*Aida* |
|
(17.11.2004 13:26:51) Koblizku, ted si to ctu po sobe (Channel samozrejme) a vyznelo to trosku stroze, tak jsem to nemyslela :o). Ja jsem doktorku hledala dlouho a i kdyz v moji surgery davaji ATB neradi, deti si jich uzily hojne.
|
|
Koblizek | •
|
(17.11.2004 14:13:09) Aido,
ja jsem letacek o nevhodnosti spani a nespani deti s rodici dostala hned v porodnici - byl soucasti letacku o predchazeni syndromu nahleho umrti.
Co se tyce ATB, moje zkusenost je ta, ze kdyz moje dcera mela 41 horecky uz ctvrty den pres to, ze jme nasadili Calpol a Ibuprofen a obvodni dotor stale ATB nepredepsal, tak jsem se odebrala cekat frontu na A&E kde konecne udelali vyter a zjistili, ze nemoc je bakterialniho a ne viroveho puvodu a nasadili ATB. Nevim, jak dlouho bych musela cekat u GP.Nejsem zastance ATB ale zase na druhou stranu vseho moc skodi.
Nicmene, k dopovedi Mirce, souhlasim zde s nazorem, ze se ti do prace nechce a hledas si tisice a jeden duvod tam nejit. Pravdepodobne chces, abychom ti to potvrdili.
PS: jestli beres jako vyitezstvi to, ze jsi "probojovala" vytrzeni mandle, ci mandli, tak to se mi zrovna jako vitezstvi nezda. Je jasne prokazano, ze vytrzenim mandlim se velmi casto problem neresi, naopak jeste zhorsi, a v poslednich letch se od odstraneni mandli vsude (i v Cechach) hodne ustupuje. Me takovehle pribehy dost hodne v posledni dobe nahaneji hruzu. Hlavne po precteni knihy "Sickened", kde americka autorka (opomela jsem jmeno) popisuje, jak se stala obeti sve psychycky narusene matky, ktera trpela nemoci, pri ktere prostrednictvim deti matka vyhledava pozornost lekaru ( a to tak, ze si syndromy vymysly, ci i diteti zamerne ublizuje).
|
Mimi | •
|
(17.11.2004 14:20:45) Koblížku, tomu se říká Münshauserův syndrom v zastoupení. Odhalí se tak 1 případ ze 100! Ale tady to snad není nikoho případ. I když taková matka by tady v diskusích našla celem slušné návody, jak dítěti nějakou potíž přivodit!
|
Lida +2 | •
|
(17.11.2004 14:51:10) Mimi a Koblizku,
tu knihu jsem take cetla, je to docela drsne. Ne, ze bych si myslela, ze Mirka nebo nekdo jiny na Rodine touto chorobou trpi, ale je pravda, ze zena, ktera touto chorobou trpi ma naprosto neprustrelne dukazy, jak je jeji dite nemocne a navic je v chorobach velmi sectela, takze o nich vi uplne vsechno.
|
|
|
Líza |
|
(17.11.2004 14:24:34) Koblížku, nepleteš si nosní a krční mandle? Trhání krčních je fakt zastaralé a dnes se dělá jen zcela výjimečně. Nosní jsou něco trochu jiného, i když v různých státech jsou ohledně konzervativních/chirurgických postupů různé zvyklosti, vytržením nosní mandle (správně adenoidní vegetace) to dítě o žádnou důležitou složku imunity nepřichází.
A asi nejsem sama na tomhle serveru, kdo s tím má zkušenost, já osobně jsem zákrok zprvu odmítala, ale zdravotní stav mé dcery mě k tomu dotlačil, a pomohlo. Okamžitý efekt (ťuk do dřeva).
Jinak, můžem si myslet cokoliv o tom, s čím vším Mirka bojuje a na koho svaluje vinu nebo podobně, ale není asi na místě ji obviňovat z toho, že si řeší své problémy na úkor syna, když ji ani jeho nikdo z nás nezná.
|
|
*Aida* |
|
(17.11.2004 14:29:16) Koblizku, ten letacek mam taky. Pise se tam, ze by deti nemely spat s rodici v posteli, pokud jeden z rodicu (nebo oba) je kurak, pod vlivem alkoholu nebo drog (tady rozumej nejen drogy, ale i prasky). Dale, ze musi byt matrace v posteli dostatecne "tvrda", dite musi mit vlastni prikryvku, nesmi byt v jeho dosahu polstare a jeste o velikosti matrace a ruznych dirach, kam by se mohlo zakutalet. Vse v ramci predchazeni SIDS. Tyto pozadavky jsou celkem logicke a snadno splnitelne (pokud tedy nekdo neni zavisly kurak, alkoholik apod nebo nepobira dlouhodobe nejake prasky). Naopak se tam pise, ze dite by melo prvnich 6 mesicu stravit ve stejne mistnosti s rodici. Plno rad, jak ukladat dite do postylky atd tam je take, samozrejme. Ovsem o nejake kampani proti spani deti s rodici tu nemuze byt rec. Tak a snad uz konecne jdu precist ty Miladiny odkazy.
|
|
Cockney | •
|
(17.11.2004 14:53:36) Uz jsi me predbehla :)))))
|
|
Koblizek | •
|
(17.11.2004 15:01:00) Milado,
to co popisujes jako duvod k vyndani mandle - to by musela zadat o odstraneni mandle vetsina matek. Je totiz tolik deti, ktere spatne ji, chrapou, dychaji usty a maji obcas stredousni zanet. Alespon vetsina deti, ktera se okolo mne pohybuje, moje deti, jejich kamaradi ze skoly, moji pribuzni atd. Ktere dite se obcas v noci neprobudi, protoze ma strasidelny sen? A nebo ti uz od malicka vypraveji, ze se probudily protoze mely pocit, ze se nemohou nadechnout??? Ze bych kvuli tomu vystavovala sve deti bolestem, to snad ne.
|
Líza |
|
(17.11.2004 15:14:23) Koblížku, teď jsem nadskočila. Miladu hájit nebudu, umí to nejlíp sama, a jak by ne, když trpí Munchhausenovým syndromem v zastoupení, že :-))))))
Kdyby moje dítě jednou za čas v noci chrápalo, mělo dvakrát za život zánět středního ucha, občas mělo rýmu a při ní dýchalo pusou a TO BY BYLO VŠECKO, asi by to nebyl důvod k operaci. Ony jsou děti, které mají rýmu nonstop, a to takovou, která je úplně vyřazuje z kolektivu, ne nějaký vodnatě tekoucí nos. Které mají uši píchané každý měsíc. Které mají tak neprůchodný nos, že ani uprostřed léta neudrží pusu zavřenou, a díky tomu se nikdy nenaučí pořádně mluvit. Děti, které trpí opakovanými bronchitidami, protože v nose mají nevysychající zásobárnu patogenních mikrobů.
Trapně znovu uvedu náš příklad: první nesmělý návrh na konzultaci ORL ohledně odstranění nosní mandle mi předložila naše dr., když byly dceři 3,5. Tehdy jsem ale já situaci nevnímala tak zle. Začly jsme brát bylinky, homeopatika, léčit se na alergologii a imunologii a náseldující zima proběhla poměrně slušně (tím myslím: 2 týdny doma, 2 týdny v kolektivu). Další rok probíhal následovně: 4 týdny doma, 1 týden v kolektivu, pořád dokola. Přes imunologickou léčbu. Přes lázně, hory, nevím co. Každá cesta autobusem končila zánětem horních dýchacích cest, rýmou, kašlem, teplotou. Dcera byla nešťastná, protože se nemohla s nikým vídat, nemohla sportovat, jet na vytouženou školku v přírodě, jet za babičkou, chodit tancovat, vypadla z party ve školce - všechno, co měla ráda, skončilo dřív než začalo, protože byla vždycky nemocná. V březnu byla na adenotomii (bylo jí 5 a něco, takže 2 rokyjsem měla za to, že to zvládnem bez operace). Až poté jsme poprvé zažili, co to je nekomplikovaná rýma trvající týden. Bez kašle, horečky, únavy, protahování na měsíc i víc.
Takže jak jsem psala v jiné dikuzi a stojím si za tím, mluví z tebe jen to, že sytý hladovému nevěří:-(((((((
|
|
|
|
Cockney | •
|
(17.11.2004 14:52:37) Koblizku, Kdyby jsi lepe studovala medicinu (jak tady fundovane vysvetlujes ustup trhani nosnich mandli, u nas i ve svete), tak by jsi nemusela cist popularni literaturu, aby jsi znala Munchausenuv syndrom. Mimojine se mi zda, ze neni dost dobre mozne nasimulovat onemocneni, ktere tady Milada popsala a to, jak se stara o svoji ditko, je naprosto logicke. A nechat dite 4 dny s trvalou horeckou 41 stupnu - to je kapitola sama o sobe. C
|
Líza |
|
(17.11.2004 15:19:59) Milado, s tím syndromem, kterým trpíš, se ti pokusím to trochu vysvětlit. My, kdo ho máme, totiž ve snaze zajistit si pozornost zdravotníků a vynutit si zdravotní péči vyrábíme svým dětem zdravotní potíže (narozdíl od toho, co mylně říká Koblížek, nejde o simulaci, spíš o poškozování toho dítěte, takže příznaky jsou skutečné, způsobené pečovatelem toho dítěte) a pak na ty úmyslně způsobené potíže vyžadujeme odpovídající léčbu. Čím invazivnější, tím lépe. Mediální příklad byl asi před rokem nebo dvěma - matka, kterou zatkli, protože v nemocnici svému dítěti připichovala do kapačky stolici a tím mu způsobovala septický stav. (já například roky polejvala Verču v noci studenou vodou, aby mohla být co nejčastěji nemocná a já si mohla vynutit tu operaci, no co nadělám, už se to profláklo, jen mi řekni, co jsi dělala se synem ty, aby ti uvěřili ten deficit IgA:-)))).
|
Koblizek | •
|
(17.11.2004 15:30:55) Lizo, ja jsem nerekla ze ty, nebo Milada nebo kdokoliv jiny timto syndromem trpite. Ja jsem jenom rekla, ze mi nektere popisi nahaneji husi kuzi a tuto knihu mi pripominaji (jako napriklad boj za vyndani mandle). Me je velmi lito, ze jsou vase deti nemocne a mam to stesti, ze moje deti jsou nemocne asi tak, jako vsechny normalni deti. I kdyz rymu maji pres zimu take porad a kaslou take porad, protoze proste vsechny deti pres zimu tady kaslou a maji rymu, ale vsichi okolo mne to berou zcela normalne. Dokud nemaji horecky, nebo dokud se nedusi, tak se z toho u nas drama nedela. (Poznamka: usi se tady u nas na severu UK take nepichaji, alespon neznam nikoho, komu by je pichali)
Poznamku na 41 stupnum teploty 4 dny jsem nepochopila?? To mela byt ironie na mne nebo na lekare?
|
Líza |
|
(17.11.2004 15:37:04) OK, Koblížku, oprava: ne každý měsíc píchané uši, ale každý měsíc hnisavá otitida, tj. u vás na severu UK by to znamenalo každý měsíc antibiotika a při téhle frekvenci velmi brzo převodní poruchu sluchu :-(
Možná reaguju přehnaně, nevím, ale zrovna minulý a předminulý týden jsme si na diskuzi o školkách vysvětlovaly, že není rýma jako rýma atd atd, rozhodně ale zařazení citace knihy o M. syndromu po bok Mirce a Miladě nebylo zrovna citlivé, že.
|
|
Líza |
|
(17.11.2004 15:39:33) Ještě něco, tu poznámku o horečce jsem sice nepsala, ale taky mě to zaráží, jestli to 4 dny opravdu bylo 41, pak je to asi oprávněná narážka. Ať už na tebe nebo na tvého dr. (Nebo na tvůj výběr dr. :-). )
|
Mimi | •
|
(17.11.2004 15:46:16) Myslím si, že tahle diskuse byla původně založena k tomu, aby si ženy posílily své sebevědomí a nenechávaly se diskriminovat muži. Mám ale pocit, že to tak mnohdy činíme i mezi sebou.
|
|
Koblizek | •
|
(17.11.2004 15:49:04) Lizo, v UK si obvodniho doktora vybirat nemuzes. Tady ti jednoho prideli, a toho mas. Pak muzes jit jeste k soukromemu, a toho si musis zaplatit ze sveho, a nebo do nemocnice (kde cekas mnohahodinovou frontu, nez na tebe prijde rada). Kdyz si zavolas lekare domu, tak ti nejdrive zatelefonuje a po telefonu s tebou zkonsultuje, jestli je nutne aby prijel. 4ty den 41 nejsou duvodem k prijezdu, pokud se jine symptomy nehorsi.
Vsude je chelba o dvou kurkach. Proto tady mozna radsi rodice s detma moc k lekari nechodi, protoze je to zbytecne. Stejne vzdy reknou, at date diteti paracetamol a to je vse.
|
|
|
Cockney | •
|
(17.11.2004 16:28:50) Chvilku uz nahodne sleduji vasi diskusi s Lizou a obe mate muj obdiv. Kdyz to tak ctu, vzdycky me napada, ze mit zdrave deti je dar a ne samozrejmost a trapi me, ze se na ty svoje tak casto zlobim. C
|
|
|
|
Cockney | •
|
(17.11.2004 15:50:15) pichala je antiHU-IgA, to jednoduchy. C
|
|
|
Jana |
|
(17.11.2004 15:24:27) :o)))))) Milado, reseni problemu tveho syna je tak jednoduche ;o) Nechej se lecit (to mas dobry syndrom, ze dokazes zmenit krevni testy nekoho jineho) a bude fajn... J.
|
|
|
Koblizek | •
|
(17.11.2004 15:05:38) Cookney,
lekarka nejsem a na lekarku si nehraju. Ctu tu popularni literaturu a pokud by si ji cetla take, tak by si se prestala divit, co se vsechno da nasimulovat. Ta chudinka v te knizce pomalu skoncila na by-pass operaci srdce, prestoze srdce mela zdrave. Jak jsem uvedla, lekarka nejsem, ale mam pocit, ze nasimulovat onemocneni srdce je take docela slozite.
|
Mimi | •
|
(17.11.2004 15:15:59) Tady přeci každý může psát svůj názor v obecné rovině a i v té konkrétní, co se týče zkušeností.
Matky trpící Mü sy v zastoupení, což je celý název (pozn. Mü sy je, když si pacient vymýšlí své choroby sám podle barona Münshausera - tedy barona Prášila) opravdu dovedou nasimulovat mnoho, ale přeci nikdo Miladu neobvinil z toho, že by touto chorobou trpěla!!!
Proč je zde obvinění pro Koblížka, že pořádně nestudovala, vždy´t píše, co nejlíp umí!
Je mně strašně moc líto, že děti trpí různýma chorobama a zároveň fandím jejich matkám, které dělají, co je v jejich silách!!!
|
Cockney | •
|
(17.11.2004 15:48:32) Ano v zastoupeni, to jsem nedoplnila, tudis spatne napsala, ale jestli te trapi prehlasovane "u", tak se omlouvam, nemam to na klavesnici a hledat ve Wordu (???), ale s jistotou nepise se Münsh- nybrz Münch- (jestli -ser nebo -sen, to nevim, ale v cestine a anglictine urcite -sen). C
|
|
|
|
|
MirkaEyrová |
|
(17.11.2004 20:38:56) No, Koblížku. Nepíšu sem proto, abych si Vámi nechala potvrdit, že nemusím do práce. To, jestli do práce ano nebo ne si řeším sama doma, maximálně s manželem. Vytržení mandle jsem si "neprosadila", prostě když byl syn jednou po jakési viróze na kontrole u doktorky, ta ho prohlédla, konstatovala, že bude asi chtít mandle pryč, poslala nás na ORL a tam doporučili vytržení. Nic víc, nic méně. O tom, že vytržená nosní mandle občas doroste znovu, jsem samozřejmě slyšela. Ale jsem poslušná pacientka, a když doktor něco řekne, zpravidla uposlechnu jeho rad (pokud mi nejsou známy závažné důvody, které by naznačovaly, že lékař pravdu nemá). Takže si nemyslím, že bych byla "narušená" a "hledala na synovi nějaké nemoci". Když má horečku, prostě je doma, nejde do školy, a srážíme horečku, případně dáváme čajíky místo moštu, aby nepřistydl. Když mu horečky klesnou pod 38, přestaneme dávat panadoly, ale do školy nejde. Každý normální český pediatr totiž doporučí, aby si dítě pobylo chvíli mimo kolektiv (když má 2 - 3 dny horečky, a ty pak ustupují, pak zpravidla týden). ATB rozhodně "nevyžaduji", za svůj život je syn měl tak pětkrát. Pokaždé to bylo ale na samostatné rozhodnutí pediatra, s tím, že synova lékařka ATB rozhodně nezneužívá, naopak, spíš jsem od ní mezi běžnou řečí slyšela věty ATB bych zatím nedávala apod. Ani bych o sobě neřekla, že zneužívám lékařů - už dávno mě naučili, že když chytne syn horečku, jdu s ním eventuelně k lékaři, až když ho začne k tomu bolet v krku nebo kašlat ap., a většinou to vychází tak na třetí den horeček. (Jiná situace by byla, kdybych potřebovala "ošetřovačku".) Moje máti ještě za totáče k nám lékaře volala ihned, jakmile jsme měli přes 38. To je docela pokrok směrem k samostatnosti, ne? Dále bych chtěla podotknout, nevím, kdo tu uvedl, že v UK posílají děti s ATB do školy apod. Myslím, že je to hazard se zdravím dítěte. Jsou tu asi fundovanější surferky, já do toho moc mluvit nebudu, ale myslím, že podle tohoto trendu se rozhodně nezařídím, dokud se vědci případně neshodnou v nějaké odborné debatě, že vlastně není třeba žádných rekonvalescencí. Zatím to u nás v Česku spíš vyznívá ve prospěch rekonvalescencí - když např. dospělý (!) pacient přechází chřipku, dochází k poškozování (trvalému) srdečního svalu (ačkoliv v tomto případě nejde o užívání ATB)... Zdraví M.
|
Šáry | •
|
(17.11.2004 21:22:34) Mirko,
tím, co teď napíšu, se Tě nechci dotknout. Znám Tě jen z Tvých příspěvků z netu, spoustu informací nemám a můžu klidně střílet vedle.
Připadáš mi jako chytrá a citlivá ženská, která o věcech přemýšlí do důsledků. Pokud ale jde o některé citlivé oblasti, tak až do těch nejzazších, nejmenších, nejpodrobnějších důsledků. Za svého syna bys dýchala, pro jeho dobro bys udělala první poslední. Jako asi skoro každá máma. Ale Ty jsi tak strašně, urputně přepečlivá, jako bys měla potřebu synovi za každou cenu nahradit, co se Tobě od Tvé maminky nedostalo, a přešviháváš to trochu na druhou stranu.
Myslím, že kdybys dovolila svému svědomí nad některými věcmi mávnout rukou, že je nemusíš až tak do důsledků vyřešit Ty, ale že se nějak poskládají samy, dýchalo by se Ti o něco lehčeji.
Já jsem taky v něčem takhle sebezničitelsky starostlivá, takže to neber, že se Tě chci dotknout, ale že jsem v Tobě (možná) poznala kus sebe.
|
|
Šáry | •
|
(17.11.2004 21:23:08) Mirko,
tím, co teď napíšu, se Tě nechci dotknout. Znám Tě jen z Tvých příspěvků z netu, spoustu informací nemám a můžu klidně střílet vedle.
Připadáš mi jako chytrá a citlivá ženská, která o věcech přemýšlí do důsledků. Pokud ale jde o některé citlivé oblasti, tak až do těch nejzazších, nejmenších, nejpodrobnějších důsledků. Za svého syna bys dýchala, pro jeho dobro bys udělala první poslední. Jako asi skoro každá máma. Ale Ty jsi tak strašně, urputně přepečlivá, jako bys měla potřebu synovi za každou cenu nahradit, co se Tobě od Tvé maminky nedostalo, a přešviháváš to trochu na druhou stranu.
Myslím, že kdybys dovolila svému svědomí nad některými věcmi mávnout rukou, že je nemusíš až tak do důsledků vyřešit Ty, ale že se nějak poskládají samy, dýchalo by se Ti o něco lehčeji.
Já jsem taky v něčem takhle sebezničitelsky starostlivá, takže to neber, že se Tě chci dotknout, ale že jsem v Tobě (možná) poznala kus sebe.
|
|
|
|
|
*Aida* |
|
(17.11.2004 13:31:35) Milado, zdravim. Jen takova otazka OT. Co se da zjistit z krevnich testu (ohledne alergii)? Hojne ted konzultuju s dietolozkou a pediatrem, zda se o to u Samika pokusit (tedy ten odber). Doktor si totiz mysli, ze bysme ho museli asi uspat a tak si mam rozmyslet, zda ten krevni test opravdu chci. No a ve zmatku predstav, ze mi uspavaji dite jsem se nejak neoptala, co vsechno se z toho da zjistit? Dik.
|
*Aida* |
|
(17.11.2004 14:12:05) Milado a Lizo Nejak mi nedoslo, ze ne kazdy zna meho syna :o))))). Je mu ted 3.5 roku. Ma opravdu velke problemy se sensorovou integraci, nesnese ruzne podnety a hlavne na nej nesmi nikdo sahat. Napr. takove ostrihani vlasu praktikujeme tak jednou rocne holicim strojkem zpusobem, ze ho tri lidi drzi a jeden holi (a ten se u toho chudak posledne jeste zranil). Nic prijemneho pro nikoho z nas. Ovsem takovy odber krve je trosku osemetny, asi to fakt nepujde. Jdu mrknout na ty odkazy.
|
Líza |
|
(17.11.2004 14:19:37) Aha, Aido, to jsem netušila. Předpokládám, že takové ty eliminační testy jste už zkoušeli? Jako vysadit podezřelou potravinu, sledovat stav, a po určité době znovu podat? U celiakie je skutečně nejbezpečnější průkaz biopsií, i u alergie na KM by byl při koloskopii vidět zánět tlustého střeva způsobený tou alergií - na to by se uspával taky, samozřejmě, na to se uspávají i klidné děti. Moc jsem teda neporadila, co :-))
|
|
|
*Aida* |
|
(17.11.2004 14:48:21) Milado, diky za ty odkazy. To jsem netusila, kolik veci se da zjistit. Docela jsem se pobavila u alergie na komari trus (dodneska jsem nejak nepomyslela na to, ze komari tvori nejaky trus). Myslim, ze by to u nas urcite stalo za to. Mozna zkusim, jestli by mu neudelali tu koloskopii a kdyz uz by byl uspany, tak by mu mohli vzit i tu krev. Ovsem ja jsem tu za matku macechovitou, ktera chce sve dite vystavovat invazivnim proceduram, tak nevim, co mi na to reknou.
|
|
|
Líza |
|
(17.11.2004 14:00:31) Omlouvám se , že vám do toho skáču. Aido, jak je Samík starý? Nebo z jakého důvodu je třeba ho kvůli odběru uspávat? Tomu nerozumím.
|
*Aida* |
|
(17.11.2004 14:19:20) Milado, mas dobrou pamet!:o))))). Ta alergie (nebo minimalne intolerance) na KM je vicemene potvrzena, jelikoz prujem zmizel a konecne jsme bez plin, jaky uspech :o))). Ale treba citrusy s nim moc nesouhlasi, to uz jsem vypozorovala sama, takze je mozne, ze je tam tech veci vic. O aLERGII NA LEPEK ZATIM NECHCE ANI PEDIATR ANI DIETOLOZKA UVAZOVAT, BOHUZEL PRO ME. bEZ PAPIRU OD NICH mi ve skolce neupravi pro maleho jidlo, takze smula. Ale snazim se jim to predhodit pri kazde prilezitosti. On totiz od te doby, co nema KM dela opravdu velke pokroky.
|
|
|
|
Jitka, Dan (9/2002) | •
|
(18.11.2004 14:33:00) Aido, ohledně nesnášenlivosti lepku je toho celkem dost napsané a i poradna stojí za prostudování na www.bezlepkovadieta.cz Podle mě je MUDr. Utěšený, který s tímto serverem spolupracuje, opravdu odborník, navíc je to pediatr, takže pokud nechce v tomto směru váš pediatr a dietolog spolupracovat, tak se s ním můžeš spojit. Problém je, že jsi myslím někde psala, že žiješ v Anglii a MUDr. Utěšený je z Brna. Ale třeba by Ti mohl v rámci UK někoho doporučit?
|
|
|
|