| Zdenička26 | 
 |
(7.10.2004 15:27:50)
Velmi mne tento článek zaujal a mám k tomuto tématu velmi blízko znám velmi mnoho neslyšících i slabě slyšících, ale všichni umí znakovou řeč. Teď slyší a znakovou řeč nepotřebuje, ale co později může ztratit sluch úplně a bude jí potřebovat.
|
| Lucia | •
|
(7.10.2004 16:34:01)
Naopak, ja si myslim, ze znakovou recou by sa to dievcatko aj tak dohovorilo len s tymi, ktori sami znakovu rec poznaju. To znamena, ze znakova rec by jej v normalnom zivote aj tak bola nanic. Pokial viem, ale musim povedat, ze sama skusenosti s nepocujucimi nemam, tak sa nepocujuci dokazu dorozumiet tak, ze odpozeraju z pohybov pier, co sa hovori a ze sa aj napriek tomu, ze nepocuju dokazu naucit hovorit znova tak, ze napodobuju pohyby pier a jazyka. Spominam si, ako som v jednom dokumente videla, ze byvavaju problemy prave s detmi, ktore sa znakovu rec naucia, lebo sa potom odmietaju ucit rozpravat. Zda sa im to prilis namahave a zbytocne ked so svojim okolim sa dohovoria aj so znakovou recou. Ale to potom vadi, lebo sa takto stavaju navyse aj nehovoriacimi, aj ked de fakto nemi nie su. A to je uz dvojnasobny handicap do zivota.
|
|
| Červánek | 
|
(7.10.2004 16:55:31)
Zdeničko,
sama jsem absolvovala 3-týdenní kurz znakování - prostě jsem z této řeči uchvácená - bohužel vzhledem k tomu, že jsem dále neměla možnost "mluvit", tak jsem většinu zapomněla.
Syn známé - neslyšící (netuším jak moc) - se nikdy znakovku neučil - až po mém povzbuzování se zapsal do kurzu a momentálně znakovku "jen mrská" - myslím si, že tam platí - kde pán Bůh ubral, přidal jinde.
Ale ten klučina se domluví jak znakovkou s neslyšícími, tak se slyšícími - a tak to myslím má být....kolik řečí umíš, tolikrát si člověkem...a tím méně jsi izolován od většiny, což je pro tyhle lidičky nesmírně důležité - ale to víš určitě nejlíp sama, pokud jsi s nimi ve styku.
|
| Zdenička26 |
|
(8.10.2004 10:45:52)
Červánku,
nechtěla jsem to nějak hanět jejich rozhodnutí, ale znám spousty lidí a všichni umí znakovou řeč já bohužel ne a domluvím se jen s pár lidmi ne všichni umí odezírat a stejně odezíráním řekneš jen něco málo důležitého, ale pokecat si nemůžeš. A v dnešní době jsou už dobré školy a děti tam hodně naučí dříve to bylo horší to je dávali do zvláštní školy a zakazovali ukazovat a co asi tak ty děti pochytili takže se nenaučili ani pořádně psát ani číst a mohli se vyučit jen švadlenou nebo zámečníkem a hotovo. Ale dnes jsou už jiné možnosti a já osobně bych své dítě dala do této speciální školy myslím, že se mu tam budou lépe věnovat ví jak s takovým dítětem zacházet a jak ho co nejvíce naučit. A určitě tito lidé nemají horší život ba naopak drží více spolu mají své kluby kde se scházejí a jsou šťastní. Je to opravdu každého volba a já toto postižení za postižení už moc neberu.
Můj manžel má oba rodiče neslyšící i prarodiče i sourozence rodičů no téměř celá rodina no trochu jsem v rozpacích zda já budu mít jednou taky takové dítě byla bych ráda za zdravé, ale tohle je zase jedno z takových těch lepších postižení takže to člověk musí brát tak, že to mohlo být horší.
A znaková řeč je opravdu prima byli jsme s rodiči na dovolené v Chorvatsku a oni si tam našli kamarády z různých zemí a krásně si pokecali ona ta řeč je totiž mezinárodní má pár odlišností, ale domluví se spolu velmi dobře. A tito lidé jsou takový kamarádští vyrovnaní za ničím se nehoní no prostě jsou to pohodáři a když vidí někoho na ulici, že si ukazují klidně je osloví no je to fakt zvláštní, ale někdy jim fakt závidím jak poklidný život vedou.
Jo ještě mne napadlo máma mého tchána se nikdy znakovou řeč nenaučila a on neslyší vůbec a ona si s ním nemůže povídat zeptá se ho tak maximálně zda nemá hlad nebo tak něco, ale neví v podstatě jak žije jaké má problémy a tak a je to tím, že neumí řeč. To mne tak napadlo, že kdyby tato dívka ztratila sluch úplně což se může stát tak jí potřebovat bude a teď se jí to lépe bude učit než až bude starší a i rodiče by se to měli učit je to pak děsná škoda, když si dítě nerozumí s rodiči.
|
|
| Zdenička26 |
|
(8.10.2004 10:46:15)
Červánku,
nechtěla jsem to nějak hanět jejich rozhodnutí, ale znám spousty lidí a všichni umí znakovou řeč já bohužel ne a domluvím se jen s pár lidmi ne všichni umí odezírat a stejně odezíráním řekneš jen něco málo důležitého, ale pokecat si nemůžeš. A v dnešní době jsou už dobré školy a děti tam hodně naučí dříve to bylo horší to je dávali do zvláštní školy a zakazovali ukazovat a co asi tak ty děti pochytili takže se nenaučili ani pořádně psát ani číst a mohli se vyučit jen švadlenou nebo zámečníkem a hotovo. Ale dnes jsou už jiné možnosti a já osobně bych své dítě dala do této speciální školy myslím, že se mu tam budou lépe věnovat ví jak s takovým dítětem zacházet a jak ho co nejvíce naučit. A určitě tito lidé nemají horší život ba naopak drží více spolu mají své kluby kde se scházejí a jsou šťastní. Je to opravdu každého volba a já toto postižení za postižení už moc neberu.
Můj manžel má oba rodiče neslyšící i prarodiče i sourozence rodičů no téměř celá rodina no trochu jsem v rozpacích zda já budu mít jednou taky takové dítě byla bych ráda za zdravé, ale tohle je zase jedno z takových těch lepších postižení takže to člověk musí brát tak, že to mohlo být horší.
A znaková řeč je opravdu prima byli jsme s rodiči na dovolené v Chorvatsku a oni si tam našli kamarády z různých zemí a krásně si pokecali ona ta řeč je totiž mezinárodní má pár odlišností, ale domluví se spolu velmi dobře. A tito lidé jsou takový kamarádští vyrovnaní za ničím se nehoní no prostě jsou to pohodáři a když vidí někoho na ulici, že si ukazují klidně je osloví no je to fakt zvláštní, ale někdy jim fakt závidím jak poklidný život vedou.
Jo ještě mne napadlo máma mého tchána se nikdy znakovou řeč nenaučila a on neslyší vůbec a ona si s ním nemůže povídat zeptá se ho tak maximálně zda nemá hlad nebo tak něco, ale neví v podstatě jak žije jaké má problémy a tak a je to tím, že neumí řeč. To mne tak napadlo, že kdyby tato dívka ztratila sluch úplně což se může stát tak jí potřebovat bude a teď se jí to lépe bude učit než až bude starší a i rodiče by se to měli učit je to pak děsná škoda, když si dítě nerozumí s rodiči.
|
|
|
| Jitka, 27 | •
|
(7.10.2004 23:33:06)
Sluch může později - ve stáří ztratit každý a taky se většinou bez znakovky obejde. Můj manžel má také takovou vrozenou vadu, navíc na to přišli relativně pozdě (ve 3 letech)a v 70. letech nebyly takové pomůcky ani ochota lékařů a okolí k integraci takového dítěte. Přesto dnes žije naprosto plnohodnotný život, znakovou řeč nikdy nepotřeboval a běžně si ani vůbec neuvědomuji, že by měl být nějak "postižený". Vděčí za to hlavně své matce, která ho také odmítla dát do ústavu (a v těch 70. letech to byl opravdu velký boj) a já se skláním před každou takovou matkou, která tak své dítě vypiplá. Zdravý člověk si ani neumí představit, co to obnáší, ale určitě lze velmi dobře začlenit i sluchově postižené dítě do běžné společnosti a stojí to za to. Já jsem dnes moc šťastná, že mám právě svého manžela a kdyby tehdy skončil v ústavu se znakovkou, dnes bychom se nejen nepotkali, ale ani nedomluvili, nemohli spolu žít........ PS máme krásnou slyšící půlroční holčičku
|
|
| Kateřina | •
|
(11.10.2004 22:16:34)
Ráda bych připojila několik poznámek jak k článku, tak k reakcím na něj.Článek jsem již četla v InfoZpravodaji( což je magazín informačního centra o hluchotě FRPSP)a nenapadlo by mě na něj reagovat, protože tento časopis čtou většinou jen lidé "z oboru", kteří "ví". Čtenářská skupina této wwwstránky je však poněkud širší, a proto by mohlo dojít k mnoha mýlkám.(Kromě toho,že pracuji se sluchově postiženými jsem i matkou dvou sluchově postižených dětí.)
1)Diagnoza -oboustranná praktická hluchota, 3.stupeň ZTP/P asi zní běžné populaci hrozivě.Musím ovšem říct ,že toto označení je tak volné a skrývá se pod ním tak široké spektrum sluchového postižení, že to laika ani nemůže napadnout.( Napadá mě přirovnání k pojmu "sladkost" , můžeme si pod ním představit lentilku i dort).Jak jsem se již výše zmínila, mám dvě sluchově postižené děti a obě mají "nálepku" oboustranná praktická hluchota, 3.stupeň ZTP/P.Zatímco můj syn uslyší i s velmi výkonými sluchadly tak akorát traktor, naše dcera slyší s nijak zvlášť dobrými sluchadly mňoukání koťátka.To je poměrně jasný rozdíl. Od toho se odvíjí i možnosti vzdělávání a integrace sluchově postiženého dítěte( i když to není jediný faktor, je hlavní).Takže ,zatím co v případě našeho syna nemůžeme o integraci uvažovat a speciální škola je pro něj tím nejlepším řešení bez jakéhokoliv váhání ( !POZOR,NIKOLIV ÚSTAVNÍ VÝCHOVA,ta je pro téměř každé dítě traumatizující a negativně ovlivňující, (každý den dojíždíme) !), tak u naší dcery se budeme moci rozhodovat, zda integrace ano, či nikoliv. Z článku je tedy jasné, že v případě desetileté Jany se jedná o takový stupeň sluchové ztráty, který lze sluchadly kompenzovat do té míry,že dítě může porozumět mluvené řeči a to ve velkém (možná úplném) rozsahu.Integrace je tady jistě na místě.
2)(pro Lucii)Odezírání(odpozeranie z pier) je nadání (jako třeba hudební sluch).Buď ho člověk má, nebo ne.Nadání odezírat není vázáno na sluchovou vadu.
Znalost znakového jazyka nijak neznesnadňuje výuku mluveného jazyka. Často právě naopak.
3)(pro Zdenu)Přestože se mi Vaše příspěvky velmi líbily, měla bych malou připomínku.Znakový jazyk není mezinárodní.Naopak každý stát má svůj národní znakový jazyk. Nicméně velká gramatická podobnost znakových jazyků (lexikálně se liší daleko podstatněji) umožňuje neslyšícím z různých států se poměrně velmi rychle a poměrně dobře dorozumět, jak jste si správně všimla .
|
| Jana Novotná | •
|
(22.1.2005 17:24:53)
Mám ročního neslyšícího syna. Asi tak za rok by měl jít na operaci. Je čekatelem na kochleární implantát. Chtěla jsem se zeptat,jestli s tím náhodou nemá někdo zkušenost. Co se týče znakování, tak se na něj snažíme znakovat,ale myslím si,že je na to ještě dost malý.
|
| Věra | •
|
(27.1.2005 23:23:49)
Milá Jano, nebojte se využít jakoukoli možnost navázat komunikaci se svým ročním synkem. Teď, když kochleární implantát zatím nemá, nemůže slyšet mluvenou řeč a nenecháte jej přece bez jakékoli možnosti komunikace s vámi, vlastními rodiči. I dítě, které neslyší, touží se dorozumívat se svými nejbližšími! Dejte mu ten dorozumívací prostředek, který může zvládat i nyní, bez sluchu. Samozřejmě nejdříve se to od vás musí naučit, "odkoukat" to tak, jako to slyšící děti napřed potřebují "naposlouchat" - tedy bude nejdříve pozorovat, pak postupně napodobovat... Znakovat se dítě naučí rychleji než mluvit (bez ohledu na sluch - to je vědecky prokázáno).
Když jste se rozhodli pro kochleární implantát, tak musíte vědět, že výsledky nebudou okamžité, že bude potřeba dost dlouho pooperačního tréninku, než se naučí rozpoznávat určité zvuky. Do té doby přece nechcete nechat dítě v komunikačním vzduchoprázdnu uprostřed vlastní rodiny? Pokud se podaří zázrak a syn bude přes kocheární implantát nejen slyšet, ale také rozpoznávat mluvenou řeč, pak prima. Znalost znakového jazyka může využít i později při povídání s neslyšícími kamarády, kteří třeba implantát nemají a jako svůj hlavní jazyk používají jazyk znakový, nebo mu budete moci něco sdělit i v případě, že zrovna je implantát rozbitý nebo jsou vybité baterky...
|
|
| Štepa | •
|
(6.2.2005 21:39:44)
Jsem neslyšící-prakticka hluchota,moji rodice me neučili znakovou řeč,protože chtěli abych se naučila dobře mluvit a odezirat.Je mi 30let mám normalni školu a vyučila jsem se kuchařkou a to hlavně proto že mě na vyšší školu kvůli vadě nechtěli přijmout(za totality by nás nejradši zavřeli).Ted máme dva kluky ve věku 3 a 7let. Starší má také praktickou hluchotu,bezproblému se s ní vyrovnal.Domluví se,znakovou řeč nezná,chodí do normální školy dobře se mezi děti integroval. Mladší syn je hluchý,je ted 14dní pooperaci kochlearního implatatu,nepoužíváme znakovou řeč,preferujeme odezíraní a jde to. Setkala jsem se se spoustu dětí před kochlearem a po,děti které znakovali dlouho použivali znakování a vubec nechtěli mluvit,kdežto děti které neznakovali a uměli trochu odezírat se snažili mluvit.Take velmi zaleží na přístupu rodičů. Ale toto jsou moje životní zkušenosti.Štěpa
MAMINKO S ČEKATELEM NA CI.MI KLIDNĚ NAPIŠTE DOTAZY NA MEIL,RADA VAM NA ODPOVIM.
|
|
|
| Věra | •
|
(27.1.2005 23:07:50)
Obor sluchového postižení je mi blízký jak profesionálně, tak i osobně. Po přečtení článku jsem chtěla reagovat, ale po přečtení příspěvku Kateřiny vidím, že toho není třeba, v podstatě napsala vše, co bych byla napsala sama.
Pro méně informované bych ještě ráda zdůraznila, že znalost znakového jazyka nikterak dítě nepoškozuje, ani mu nebrání v rozvoji řeči mluvené, pokud tuto možnost má. Dítě samo si vybere, ve které situaci mu který jazyk více vyhovuje, a který proto použije. Je to znalost navíc, která mu umožní komunikovat s větším okruhem lidí. Já sama jsem hluchá od 6 let, tedy mým prvním jazykem byla čeština, a přesto jsem se později naučila i znakový jazyk, takže teď se mohu bez problému dorozumívat s neslyšícími přáteli. A když jsem někde na přednášce hodně unavená a nemohu už odezírat (člověk to nevydrží dlouho nepřetržitě), mohu využít i služeb tlumočníka znakového jazyka... Nijak to neuškodilo mé schopnosti používat češtinu, stejně jako jí neuškodila znalost angličtiny a v každém tom jazyku mohu komunikovat dle momentální situace. To považuji za velkou výhodu.
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)