Milan | •
|
(4.8.2004 11:07:52) No, ona to vubec zmije nemusela byt, klikatou caru na hrbete ma i slepys, rozpoznavacim znakem jsou pulmesice za ocima.
|
La Pepa |
|
(4.8.2004 11:30:38) Ty půlměsíce, to má přece užovka, ne? Doufám, že se tu objeví nějaký odborník na plazy a vnese do toho jasno. LaPepa
|
Jirka Sirka |
|
(4.8.2004 12:49:13) Milado, aktuálnost tohoto článku byla náhoda. Na zítra ale potřebuji do rubriky Bezpečný domov aktuální článek o medvědech. Nechceš jej napsat?
ČTK 4.8.2004 12:47: Medvědice v úterý zaútočila na 47letou sběračku lesních plodů za obcí Valaská u slovenského Brezna. Žena se zraněními rukou a nohou zůstane týden v nemocnici. Dostala sérum proti vzteklině.
|
|
Sylva2 | •
|
(4.8.2004 13:21:10) Když jsem byla malá, zmije jsme normálně chytali do ruky. Měli jsme to sice od rodičů zakázáno div ne pod trestem smrti, ale nějak jsme to nedodržovali. Asi to byla tehdejší obdoba adrenalinových sportů.Samozdřejmě mě nakonec kousla. Protože jsem se bála přiznat rodičům, léčila jsem se pak týden doma na zkažený žaludek. Jestli ta zmije předtím rafla i něco jiného, to nevím. Ale dopadlo to dobře a bez následků. Jaké je z toho poučení? Naší malou nebudu na zmije nijak zvlášť upozorňovat, nebo si jí bude také chtít prohlédnout zblízka. Ps. Mědvědy znám pouze ze Zoo a opravdu bych ho nechtěla potkat.
|
irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(5.8.2004 14:07:31) Sylvo, Sylvo, ty jsi ale byla pěkné kvítko! :o) Skoro se divím, že před tebou zmijky neutekly:) Moje první setkání se zmijí bylo velmi silné – po 2.třídě poprvý na 3týdenním táboře v jižních Čechách pod stanem, šli jsme na borůvky. No, nějak jsem se oddělila od ostatních a na jednom paloučku rostly opravdu krásné, veliké a modré.... Hm – a jak trhám, asi metr ode mě je kolem keříčku otočený had s tmavou cik-cak čárou (ano, i druháček ví, o co jde), takže jsem popadla ešus a pelášila za ostatníma. Nic se mi sámo nestalo, ale šok to byl - pro pražské dítě hady znající tak ze Zoo a z knížek :) Dneska nemám strach kvůli sobě, ale pro děcka to určité riziko je. Ta starší (4letá) je daleka toho, tahat zmije za ocásek:) Takže jsme domluvený, že případný nález hned ohlásí u mě. Ona se nedávno tak bála vos, že mi chvíli trvalo jí vysvětlit, že vosa ji nepřiletěla píchnout, ale že má jen žízeň nebo chuť na něco dobrýho:)) – no a náš pes pro změnu vosy loví. Mladší dítko (1 rok a kousek) je naopak ve stádiu, že na „ne, nesmíš“ si jde vše zkusit, co to udělá... (jo věřím, že i hada by otestovala:)) Takže starší je „poučená“ a mladší necháváme „na riziku“ – už si ale pomalu zvykám. Ráno prostě pořádně zadupeme kolem domu a jede se dál! Jinak to nejde. Vím o zmijích už pár let (bydlíme tu 5), že tu žijí vedle nás, jen mě trošku šoklo, když jsem ji našla přímo na dětském pískovišti.... No, bydlet v Indii, máme doma kobry :o) To jsem se zas rozkecala. Est.
|
|
Srdce | •
|
(22.8.2004 10:30:11) Docela s Tebou souhlasím, za mlada jsme chytali na Žďársku zmije do ruky. Když se Ti ji povede chytit za ocas a rychle zvednout, nedokáže se ta potvůrka zvednout hlavou tak vysoko, aby tě mohla kousnout... Také mi jeden kamarád vyprávěl, jak ho kousla v Rumunsku Zmije růžkatá - přežil to sice s obtížemi, ale bez lékařské pomoci.
|
|
Srdce | •
|
(22.8.2004 10:59:03) 11.8. 2004 jsme byli s našimi dvěma kluky (12 a 9 let) na procházce z Pomezních bud do Alběřic (Krkonoše). Je to poměrně frekventovaná cesta - spousta turistů a cyklistů, občas i nějaké to auto. Mezi Dolní Malou Úpou a Cestníkem vlítl mladší syn do borůvčí, které se hustě táhne podél celé cesty a s velkým křikem, že ho něco kouslo vyběhl ven. Dvě malé krvácející ranky nás nenechaly na pochybách. Nohu jsem mu pevně stáhl kapesníkem a ránu vysál. Asi po dvaceti minutách mu to začalo natékat a modrat, zavolal jsem tedy na záchranku. Tam jsem se ale dověděl, že mám prý kapesník sundat a přiložit tlakový obvaz přímo na ránu! Nechal jsem pro jistotu obojí... Doktor od záchranky oba obvazy sundal, ránu potčel desinfekcí a to bylo vše! Cestou v sanitce mu klesl tlak (100/60),zvracel a neudržel stolici. Noha začala natékat. V nemocnici mu píchli sérum, kortikoidy a infuzi, pobyl tam 6 dní, noha mu otekla až nad koleno, třetí den otok začal ustupovat. Zarazilo mě ale pár věcí: údajně by už nikdy v životě neměl dostat toto sérum ani v případě dalšího uštknutí. Z trošku chaotického vysvětlení jsem pochopil (správně?) že se mu po této zkušenosti v těle tvoří obranné látky nikoli proti hadímu jedu, ale proti séru! Když jsem se ptal doktorů, jak je to s těmi obvazy, každý říkal něco jiného a nikdo mi nedovedl zdůvodnit, proč je ta jeho varianta správná a ta druhá ne. No a dospělým prý sérum vůbec nedávají, což potvrzuje názor, že zdravý člověk by měl uštknutí zmijí přežít i bez pomoci, pokud ovšem nezačne příliš stresovat jako tomu bylo v případě mého syna. To je asi tak vše, snad to někomu k něčemu bude...
|
Líza |
|
(22.8.2004 11:19:38) Srdce, s temi obvazy je to tak, ze teprve rel. nedavno se prislo na to, ze zaskrceni krevniho obehu v te koncetine nadela vic skody nez uzitku - no a nekteri doktori jedou jeste podle stareho doporuceni a jini uz podle noveho. To zni: ne zaskrtit nad ranou, ale prilozit dlahu na koncetinu, aby se nemohla moc hybat a polohovat ji tak, aby byla pod urovni zbytku tela. Tim se snizi obeh rozumnym zpusobem a jed se tak rychle nedostava do tela, ale pritom nedochazi k mestnani krve a odkysliceni cele koncetiny.
|
|
|
|
Míra & spol |
|
(4.8.2004 13:55:01) Zmiji jsem viděl naposledy asi před rokem cestou na Vlčák (u Děčína), ale medvěda asi před 14 dny v Krumlově. Mám dojem, že Stod dokonce potkal v Yellowstounu nějaký medvědí bobky. V příručce pro pobyt prý uváděli, že má člověk v takových případech dělat co největší rámus, aby medvěda vyplašil. Předpokládám, že Stod nic takového nedělal. Navíc Stodovo nejlepší kamarád je Medvěd (teda jenom přezdívkou), ale zato dělal správce obory, takže by třeba měl zkušenosti se zvířaty. Zkus se zeptat Stoda. M.
|
DBD | •
|
(20.6.2007 22:02:09) U nás v západních Čechách jsou zmije letos taky dost početné. Mě se líbí, rád je chytám a prohlížím si je. Samozřejmě je pak v pořádku pustím (daleko od domu), a nakameruju si je. Za poslední tři roky jsem jich chytil asi patnáct. Jedna samice, co jsem chytil, měla i krémově bílé břicho, ačkoli jinak byla zbarvena normálně. Všude se píše, že břicho je hlavně černé (i ostatní mé úlovky to dokazovaly. Podle toho, co jsem zažil, se mi zdá, že čím je zmije starší a větší, tím méně se žene do kousání. Jeden starý samec přede mnou kupodivu pozpátku zacouval. Předevčírem jsem objevilna malém kopečku cca 50 m od domu starý kus molitanu, na kterém bylo k mému nadšení a údivu hned několik zmijí (ještě nikdy jsem neviděl alespoň 2 pohromadě). Do síťky jsem chytil najednou dvě z nich (všechno byly převážně samice - byly spíš hnědé). Včera jsem chytil další dvě. Musím říct, že je to docela dobrý adrenalinový sport. Do ruky si je zatím chytat netroufám.
|
|
|
|
Míra & spol |
|
(5.8.2004 14:03:44) A co článek o psech ? Pes vychoval na Sibiři dítě ČTK 05.08.2004 07:32 - V sibiřské pustině policie objevila "divoké dítě", které vychoval pes. Sedmiletý chlapec žil v Altajské autonomní oblasti. Policisté ho našli při rutinní prohlídce svého rajonu. Hoch běhá po čtyřech, vrčí a cení zuby, uvedl server Ananova.
|
Sylvie |
|
(5.8.2004 16:42:03) Ester, a co miláček Verunky - Mauglí? To by ti Verča neodpustila, žes zapomněla zrovna na něho ;o)
S.
|
irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(6.8.2004 14:48:35) Jé, ahoj Sylvie:) No to víš, už jsem starší a sklerotická, Mauglí s Akélou a spol. mi v tom okamžení nějak vypadl, rovněžtak Tarzan a jiní hrdinové... Dík za tip – škoda, že tu knížku teď nemám doma – aspoň vím, co někdy číst Míše. Zatím u ní myslím naprosto vede Ferda Mravenec. A pak Míša Šroubek :) Kromě tady těch srandiček a pohádek si matně vybavuju někde popsané skutečné případy dětí vychovaných psy či vlky (už nevím, kde jsem to četla) – nějaký případ z asi 19. stol. – Kašpar Hauser snad ho pojmenovali – vlčí kluk někde z Rakous či Německa. Problém byl, že oni ho nenechali v lese, kde by možná žil docela šťastně mezi zvířaty, ale snažili se ho zcivilihovat... (chudák ten kluk ze Sibiře, to mu fakt nezávidím, ještě v Rusku :-(() Takové dítko se už nenaučí nikdy mluvit, neb se prošvihla ta pravá doba (snad jen Němý Bobš byl výjimka:) a tak dále – prostě mezi lidma to pro ně moc není... Proto – ať žije Mauglí :-)
(Ps.- a co ten váš barák v Žacléři, ten je beze zmijí??? )
|
|
|
|
|
|