| Ela, matka dospělé dyslektičky | •
 |
(21.7.2004 8:59:00)
Praktická zkušenost je tato: dcera dyslektička, při rozhodování kam dál po ZŠ mi bylo sděleno, že je nevzdělatelná, že bude úspěchem pokud se vůbec vyučí. Na pedagogicko-psychologické poradně, kam jsem si šla pro potvrzení na přihlášku do speciální gymnazijní třídy pro dyslektiky mi řekli, že je hloupá a že se s tím musím smířit (předtím byla v jejich "péči" - tam jí byla dyslexie diagnostikována). Dnes dcera studuje na VŚ, prozatím bez problémů, na SŠ odmaturovala s vyznamenáním. Tak se jen sama sebe ptám, nač jsou všichni ti odborníci = pedagogové a psychologové, když nemají zájem? Nebýt toho, že jsem na jejich názor kašlala („přece vím, co mám doma“), dcera s největší pravděpodobností by byla dnes nezaměstnaná a bez perspektiv. Proto rodiče BDĚTE a nespoléhejte příliš na specialisty žádného druhu.
|
| bdělá maminka | •
|
(22.7.2004 9:20:00)
Nedávno jsem se dozvěděla podobný verdikt u mé 12 -leté dcery. Je moje jediná a velmi mi záleží na tom, aby měla aspoň průměrné vzdělání. Když chce, je velmi šikovná, jenom někdy je trošku mimo - můžu na ni mluvit a vůbec mě neslyší, myslí zrovna na něco "důležitějšího". Někdy je to k zbláznění. A co potom ve škole! Jinak je moc oblíbená, diktáty píše už na jedničky, když se snaží, matiku také vypočítá, horší jsou slovní úlohy. Ústní projev (vlastivěda,čtení) je už horší. V páté třídě na vysvědčení 2 trojky. Pani psycholožka: snížená inteligence - učební obor. Myslím si ale, že v dnešní době je maturita základ. Já i její tatínek máme gymnázium. Má někdo podobnou zkušenost, nebo jiný názor? Děkuji maminka
|
| Alena (kluci 11 a 13 let) | •
|
(22.7.2004 10:16:10)
Přijde mi,podle mých kluků,že po páté třídě je na soudy kam dál po škole strašně brzo.A i když jsem se v 6.třídě ptala na školu v OPPP tak mi náš pan psycholog řekl,že nám samozdřejmě pomůže s výběrem,ale že je strašně brzo.Mohu tedy soudit jen podle sebe(protože podobné problémy jako kluci jsem měla ve škole i já).Nešli mi dost hrozně jazyky,v matice jsem měla třeba chyby,že jsem si špatně přečetla slovní úlohu a takové chyby.Na první pokus jsem se nedostala na gympl(z 8.třídy).Z 9.třídy jsem šla na průmyslovku,kde jsem měla špatné známky z jazyků,ale všichni to chápali a nedělali s toho větší problém než byl.Jen v prvním ročníku mě poslali do OPPP,protože jsem měla 4 z jazyku a paní psycholožka mi řekla,že na jazyky mám talent a že nevidí problém(ten talent se dodnes neprojrvil).A pak jsem se přihlásila na vysokou školu,dostala se a udělala.Teď s klukama chodim k super panu psychlogovi a moc mi pomáhá najít cestu,jak klukům v učení pomoct.Člověk by někdy nevěřil,jak málo stačí,aby se z nezvladatelného stalo pochpitelné.
|
| Ivona,Jakub 10 let | •
|
(18.9.2006 13:58:31)
Můj syn šel do první třídy s odkladem ( je narozen v srpnu a už ve školce měl problém s pomalostí při oblékání a s kreslením ). V první třídě v pololetí mi pani učitelka sdělila ,že je moc pomalý a jestli to tak půjde dál do další třídy nepostoupí. Žádná rada prostě nic. Přišla jsem domů s pláčem a nevěděla co dál.Napadlo nás s manželem zavolat do psycholog. poradny. Bylo nám řečeno, že problém je v grafomotorice, špatná pravolevá orientace a pomalé osobní tempo. Doporučili nám různé procvičování. Ve škole jsem dala zprávu třídní pani učitelce,ale chtěla jsem jen aby přihledla k tomu ,že co nestihne ve škole bude dělat doma.Tak jsme první třídu dokopali na jedničky , ale byli jsme z toho dost všichni zničeni.
Ve druhé třídě dostal Jakub druhou pani učitelku a taky se na víc předmětů učitelé střídali.Musela jsem sice obejít všechny se zprávou z poradny,ale Jakubovi tato změna asi více seděla. S učitelkou jsem byla domluvena ,že pouze dohlédne,aby se Kuba ničím v hodině nerozptyloval a seděl sám v první lavici( což bylo Kubovo přání). Psal všechny diktáty a všechno jako ostatní děti jen sem tam doma něco dopisoval,ale na konci roku samé jedničky.Ve třetí byl v pohodě,pani učitelka naprosto perfektní. Chodila jsem se často do školy s pani učitelkou radit co víc procvičovat hlavně v češtině a doma jsme se učili tak 2hodiny (každý den doma diktát a čtení)a Kuba se opravdu hodně snažíl.
Teď jsme ve čtvrté třídě přešli na jinou školu.A zase začínáme od začátku. V psycholog.poradně jsme dostali novou zprávu,která nás utvrdila,že se nic nezměnilo a už ani nezmění.
Chtěla bych se zeptat zda nemáte někdo v tomto směru zkušenosti s alternativní medicínou. Nějaké dodání energie..... . Nebo s vitamíny pozbuzující paměť.
Děkuji
|
| Anna, syn Matěj | •
|
(29.10.2007 10:35:05)
Milá Ivono,
celkem mě mrzí, že jsem tyto stránky objevila až teď. Máme totiž syna, který má stejné nebo podobné problémy, jako Váš. PPP jsme navštívili již několikrát, nějakou zprávu jsem vůbec do ruky nedostala, bylo mi pouze řečeno, že má syn špatnou grafomotoriku a že bude mít problémy se psaním, ale že není hloupý, jenom trochu jiný.
Podrobnější zpráva byla odeslána přímo do školy. Od paní učitelky jsem se dozvěděla, že paní psycholožka doporučeje pouze brát ohledy na to, že je náš syn pomalý a že se na něj nemá spěchat. Chtěla jsem se zeptat, jestli jste pro Vašeho Kubíka vymýšlela nějaké speciální procvičování sama, nebo se dají koupit nějaké učebnice.
|
|
|
|
| Katka,32 let, 2 děti(10 a 2) | •
|
(24.7.2004 21:46:55)
Chtěla bych reagovat na názor maminky, že v dnešní době by člověk měl mít " aspoň maturitu". Já mám dvě a v současné době jsem nezaměstnaná. Někdy si myslím, že kdybych se vyučila nějakému řemeslu ( kadeřnice, cukrářka), že bych se snáze uživila.Tím chci také naznačit, že i když někomu učení zrovna moc nejde, může být zručný a uplatní se lépe, než někdo, kdo s obtížemi vystuduje a vypěstuje si neurózu.
|
| vĚRKA 34 S DYSLEK.DCEROU 9 | •
|
(29.1.2007 3:34:20)
Čtu a moc Vám děkuji,sedím tady neštastnácobude s dcerou, na ZS P4 jí nechtěj,bezporady psych.má pry jit do zvlástní...a jiní řeší střední?
|
| Relka | •
|
(10.7.2007 19:31:46)
Mam taky syna tak starého jak vy ,už nemůžu dál .....je to těžké .po prázdninách jde na zvláštní školu věřím že mu tam bude dobře a nám konečně nastane klid v rodině ,nestarejte se jsou horší věci,musíte se s tím jen smířit ,mějte se a hlavu vzhůru.
|
|
| Relka | •
|
(10.7.2007 19:31:47)
Mam taky syna tak starého jak vy ,už nemůžu dál .....je to těžké .po prázdninách jde na zvláštní školu věřím že mu tam bude dobře a nám konečně nastane klid v rodině ,nestarejte se jsou horší věci,musíte se s tím jen smířit ,mějte se a hlavu vzhůru.
|
|
|
|
| Li Po | •
|
(29.7.2004 18:21:12)
Maturita není to nejdůležitější. I když to možná teď ještě nemůžu posoudit. Psycholožka mi řekla (podle několika testů), že bych měla jít na učiliště a pak si příp. udělat nástavbu. Zrovna mi řekla, že se střední školou budu mít problémy (na jedné jsem byla, ale silné deprese mi nedovolily ji dokončit - moc velká zátěž). Já se ale přesto rozhodla ji zkusit. Nejde o to, mít samé jedničky, vyznamenání...hlavně že člověka baví to, co dělá (děláte-li dlouho něco proti své vůli a ještě vám to nejde i když chodíte na doučování - byste viděly ty šílené stavy depresí!).Zatím se mi docela daří - od jedniček po čtverky, ale hlavní je, že se snažím - možná nejsem nejchytřejší, ale když něco chci, tak za pomoci kamarádek, které mi radí jak to jde (jsem ve třídě nejstarší, teď už je mi 18, zatímco jim je 15,16. Nedejte na řeci od doktorů a okolí. Hlavní je, uvědomit si reálné cíle, uvědomit si, že známky nejsou to nejdůležitější a maturita je sice hezká, ale za cenu zničeného zdraví a budoucího neurotika to nestojí, to mi věřte.
|
| Šárka | •
|
(18.8.2004 17:35:36)
Děkuji Ti Li PO, i všem ostatním za to, jak bojujete a jak se Vy,maminky snažíte pomáhat svým dětem. Já jsem dysortografik-prý je to kompenzované.
Jinak jsem si užila ve škole dost. Mám dětskou mozkovou obrnu, chodím o berlích a mám mnohem méně síly než moji vrstevníci.Vždycky jsem se snažila plnit nároky školy i rodičů co nejlépe. Přesto jsem se cítila přemírou dom. úkolů zavalená. Učitelé tvrdili, že je to podmínkou toho, abych se mohla dostat k maturitě.Asi rok a půl jsem bojovala, až midošly síly. Musela jsem přerušit studium. Ještě po půl roce doma jsem měla psychické potíže. Teď už se prázdniny chýlí ke konci a už se těším do školy. Říkám si:Ať se stane cokoliv, musím mezi lidi a děti.
(Myslím si, že moje škola na mně moc ohled nebrala. Studuji na gymnáziu Integra,které má za cíl pomáhat handicapovaným.)
Naštěstí tu máme hodnou paní zástupkyni. Je to zvláštní-kdysi si o mně myslela, že nemám logické myšlení, že se nesnažím a jsem zkrátka hloupá. Pak jsem u ní dělala reparát a naučila jsem se za dva měsíce to, co jiné děti za několik let-podle jejích vlastních slov. Od té doby si mně váží a snží se mi pomáhat.
Jednou mně úplně šokovala. Rok poté, co jsem u ní dělala reparát se mně zeptala, co chci dělat. Matematika to asi nebude,říkala. Nabídla mi, že mivezme berle do schodů. To mně překvapuilo natolik, že jsem jí řekla,co běžně neříkám. Čekám na člověka. Už od sedmé třídy-tedy sekundy osmiletého gymnázia to byla suverénně nejmilejší bio disciplína. A o biologii člověka jsem se zajímala už dávno předtím. Mým přáním bylo pracovat v nemocnici s dětmi,být lékařem. A nezapomenout ani na popovídání, na to, žechci, aby se děti v nemocnici cítily dobře.
Jak jsem měla loni ty psychické problémy,ona se mnou mluvla. Bylo to na ni moc husté, tak ode mně párkrát utekla. Já jsem ale věděla, že je to laskavá žena ažese umí přes ledacos přenést. Věděla jsem, že si zase popovídáme. Když jsme se vyděli po tom půl roce 29.6.zeptala se mně, jak se těším do škloy. Když zjistila, že se školy bojím a že mně ješte trápí vzpomínky, řekla: Ale mohla by sis přijít zítra pro vysvědčení.(Pololetní.) Meziděckama je to dobrý...
Nevím, jestli se mi moje přání z dětství splní. Pokud ne,budu pracovat jako spec. pedagog a jako předmět bych si chtela vybrat přírodopis. Přemýšlím, jaké by to bylo dělat tábory vpřírodě s dětmi,(i když mám postižení), zkusit učit na nějaké škole a když by mě to nebavilo nebo bych neměla sílu, mohla bych jít do té nemocnice. Mohla bych také dětem ukázat nějakého ptáčka a říci: Podívej se na tamtoho ptáčka.Jmenuje se... Ten je ale krásný,že?
Všechna ta námaha, kterou věnuji studiu by se mi vrátila. Stovky hodin věnovaných biologii. To, že jsem se snažila překousnout hloupé poznámky některých profesorů. Že se každý školní den přemůžu a vstanu z postele, i když mě to stojí hodně sil. Klidně řěkněte svým dětem o mém příběhu. Je to totiž o tom, jestli chce člověk bojovat, nebo sedět jako buchta.
Mějte se krásně
Šárka
|
|
|
| Martina (syn14) | •
|
(4.10.2004 15:01:39)
My mame trochu jine zkusenosti, memu synovi byla zjistena LMD z prvni tridy byl vracen pro naprostou "ignoraci" pi ucitelky byl odtrzen od kamaradu ze skoly ponizen a dostal rocni odklad , psychologove, neurologove posvetili a vysledek: syn nesnasi skolu odmita se ucit , jen "prolejza" v ramci moznosti lepsi znamky nez 4-5 nenosi. Do 7 tridy se dostal jen zazrakem, pritom hloupi neni, pocitac zvladne bez jakeho koliv vysvetlovani stejne tak jine technicke veci na jake koliv tema i dospelacke se s nim da mluvit hodiny, vyrecnost a fantazije je na perfektni urovni, ale zakladni veci, naviky, pravidla proste ignoruje. Vubec nevim jak dal...co z nej jednou bude, kdyz na nic nema znamky, navic je to typicky chlap nejradeji ma gauc jidlo a televizi:-)(ma to v rode):-)Mate nekdo podobne zkusenosti a jak na to? Diky
|
| Pavla syn 16.let | •
|
(28.1.2006 16:42:49)
Přestože je syn moc hodný,je i inteligentní,avšak také má jistý odpor ke škole,prolezl základku,nyní je na učilišti,jako automechanik,což si přál,ale přicházejí očekávané problémy,čtyřky,pětky.Je dyslektik,dysgrafik,má PU,ale tyto diagnosy mi neodebírají na starostech,co bude dál...je zručný,baví ho praxe,ale zda proleze......Nyní v prvním polol. má pětku z aj,a jinak čtyřky.
Neumí se učit,je to boj.Má někdo podobné starosti?Pak přicházejí na řadu výčitky sama k sobě,jestli člověk udělal něco špatně?...
|
| irena | •
|
(2.3.2006 20:05:52)
Vážená paní,máme stejné problémy,jen s tím,že syn je o rok starší ( také v 1.ročníku),je na učilišti autoelektrikář,propadá v pololetí z elektrotechniky.Mimochodem je to učebnice pro neelektrotechnické školy a já s její náplní mám velké problémy a to mám zkoušky na VŠ z fyziky.Jako dyslektik prostě nemůže zvládnout odvozování rovnic takového charakteru.Nejdůležitější jsou pro něj v životě prázdniny a vůbec nechápe smysl pravidelné přípravy do školy.Vlastně nám to začalo již od druhého pololetí v 1.třídě.A to jeho ponižováním ze strany p.učitelky.Řešili jsme to změnou školy a to 2 x.Zpětně už bych to neudělala.Nechala bych se ponižovat,vyšlo by to na stejno a kluk by stále neměnil prostředí.Navíc poradny vám mažou med kolem úst,říkají jak je inteligentní,atd. a ve škole je pro dnešní učitele debil.Ti učitelé, kteří chápou problém, (byly 2), pak mají sami problémy s ředitelem,protože syn je zralý pro polepšovnu ( běhá po chodbách,apod.).V práci vlastně dělám něco jako učitele dospělým ( vysvětluji jim co udělali jinak než říká zákon a že svá podání musí podat znovu), nikdy by mě nenapadlo svou práci spojovat s ponižováním ,jak jsem zvyklá ze základky.Je to opravdu oříšek na jedné straně nevzdělaný učitel v tomto směru a na druhé straně problémové dítě.Dnes je čtvrtek a zítra končí prázdniny,zase začnou nervy,jak říká manžel.Takže opět do boje.Zdravím.
|
|
| MARCELA DUFKOVÁ A SYN | •
|
(9.10.2007 10:16:52)
MÁM TAKÉ VELMI VELKÉ POTÍŽE ABY SE MŮJ SYN ŠEL ,UČIT DĚLAT ÚKOLY MÁ TOTIŽ LMD A ADHD JINAK JE VELMI ZRUČNÝ NA VÝTVARNÉ ČINNOSTI . SAMA TEDY VÍM ŽE TO CHCE VELKOU TRPĚLIVOST HLAVNĚ LÁSKU POCHVALY A POROZUMĚNÍ JAK OD MANŽELA TAK OD ŠKOLY A HLAVNĚ VE ŠKOLE JET PODLE ZPRÁV Z PPP KTEŘÍ MI VELICE VŠICHNI POMÁHAJÍ
|
|
| MARCELA DUFKOVÁ A SYN | •
|
(9.10.2007 10:17:01)
MÁM TAKÉ VELMI VELKÉ POTÍŽE ABY SE MŮJ SYN ŠEL ,UČIT DĚLAT ÚKOLY MÁ TOTIŽ LMD A ADHD JINAK JE VELMI ZRUČNÝ NA VÝTVARNÉ ČINNOSTI . SAMA TEDY VÍM ŽE TO CHCE VELKOU TRPĚLIVOST HLAVNĚ LÁSKU POCHVALY A POROZUMĚNÍ JAK OD MANŽELA TAK OD ŠKOLY A HLAVNĚ VE ŠKOLE JET PODLE ZPRÁV Z PPP KTEŘÍ MI VELICE VŠICHNI POMÁHAJÍ
|
|
|
|
| mrhalova | 
|
(1.2.2005 12:35:48)
Mám devítiletého syna v první třídě mu diagnostikovali dysgrafii. Ve druhé třídě jsme změnili školu i psychologa a diagnostikovali mu ještě dyslexii. Ve třetí třídě má na vysvědčení jednu dvojku - z češtinz, škrabe jako kocour a čte opravdu špatně. Ať dělám co dělám nevím jak to zlepšit - kromě diagnozy jsem se nedozvěděla žádnou radu. Syn nemá problémy s matikou ani v jiných předmětech, snažím se s ním doma trénovat psaní i čtení ale mám pocit že je jen víc a víc znechucený. Vůbec si nemyslím že je hloup¨ý to spíše naopak ale ráda bzch mu nějak pomohla a nikdo mi pořádně neporadí. Paní učitelka ve škole řekla denně 30 minut číst. bohužel strávíme vždy půl hodinz debatou co číst - protože on by nejraději četl to co už třikrát přečetli ve škole a co už umí prakticky z paměti. Jsem bohužel zaměstnaná a času příliš nemám, syn tráví čas ve škole, chodí na angličtinu, do dramatického kroužku, hraje na klarinet a chodí na házenou. Vídáme se obvykle až večer a celkem chápu jeho nechuť strávit tz dvě hodiny co konečně má doma matku učením. Nevím jak postupovat abych to ještě nezhoršila.
|
| Lida +2 | •
|
(1.2.2005 13:09:56)
Pani Mrhalova,
docela me zarazi, ze Vam pedaogicka psychologicka poradna nedala zadne potrebne materialy co delat s dyslexii a jak pristupovat k uceni. Zajdete si do jine poradny. Take pani ucitelka vam neradi uplne nejlepe. Problem s temito detmi je ze ony vubec nejsou hloupe, jenom proste maji poruchu. Existuje spousta veci, co s ditetem delat, aby tuto poruchu "premohl".
|
|
| Alena | •
|
(16.2.2005 13:20:03)
Mě se třeba u kluků na čtení osvětčili na začátek komixy.Sice to není nic moc hodnotného,ale jednoho i druhého kluka to bavilo,protože děj jim rychle postupoval.Pak jsme měli domluvu že kousek oni a kus já.To byly knížky typu Černý hřebec,verneovky a podobně.Teď už ten starší(14 let)čte tolik,že mi to až milo není a ten mladší už se začíná taky chytat(12 let).Ale oba čtou nepřesně,s chybami,ten mladší je ještě neslyší,ten starší už ano.Jinak píšou oba jak kocouři pořád,ale ve škole jim to tolerují a nedělají s toho problém.Spíš mám problém,že ten mladší je strašně pomalej a když na něj tlačim aby zrychlil,tak strašně znervózní a udělá toho ještě míň a s většíma chybama.A to opravdu nevim co s tím.Jinak jak ve škole,tak v psych. poradně nám poradili taky spíš všeobecně,ukázali cestu kterou by se mělo postupovat.Ale je mi jasné,že třeba co konkrétně číst aby to to dítě bavilo musí asi vypozorovat každý rodič sám.
|
| Majda | •
|
(19.3.2005 22:23:57)
My jsme měli na sídlišti v dětské knihovně jednu starší zlatou knihovnici. Byla to bývalá učitelka (češtinářka) a pro tyhle kloučky chodila kamsi pro čtyřlístky a různé donaldy. Nevěřili by jste kolik dětí z toho zvlčilého sídliště do knihovny chodilo. Děti ji milovaly, ona znala všechny jménem. Někteří kluci u čtyřlístků zůstali, hodně jich přitáhla ke knížkám. A pak, že to není hodnotná literatura! :-))
M.
|
|
|
| devitiletý chlapec-dyslexie-dysgrafienechci to zhorsit | •
|
(14.11.2005 22:43:06)
Můj syn má prakticky stejné potíže.Ve svých 9 letech přečte už 46 slov za minutu. Má z úspěchu radost když se počet slov zlepšuje.
Motivujeme ho k jeho píli,chválíme jak se zlepšil.Kniha Jiřího Kahouna Moucha roku ho doslova nastartovala.To se prvně smál u toho, co čte a bere si knížku občas i do postele.Jsme v půlce knihy,čte vždy 1 až 2stránky. Diskuse a scény jsou už méně často kvůli čtení, ale kvůli odchodu do postele. Bu´dte nad věcí i se psaním .My se snažíme dělat školní povinnosti nadvakrát a do 16 hodin, protože je pak unavený. My pracujeme na směny, tak to lze zvládnout časově. Pohrát si musí, jinak si neodpočine.
To se nám pak jinak vymstí.Učí se s tím žít a má radost ze svého úspěchu.
Řekl dokonce, že chce být ještě lepší. Teď zase bojujeme s násobilkou a se psaním anglických slovíček. Všechny materiály se snažíme kopírovat, aby měly větší mezery a rozestup. Knihy s většími písmeny. Zkoušeli jsme průsvitné pravítko a ukazování prstama, aby udržel pozornost, s tím také zápolíme.
|
|
|
| barbora | •
|
(3.12.2010 13:09:42)
ano mám tuto zkušenost.syn před nástupem první třídy v PPP diagnostikován jako nevzdělatelné dítě a výši IQ odmítly sdělit.Ve čtrnácti diagnostikována dyslexie,dyspraxie,LMD a IQ v pásmu vysokého nadprůměru.Taky mi vynadali,že jsem se synem nedocházela do PPP s tím,že se dyslexie dala zmírnit.Dcera o třináct let mladší,ve čtyřech letech znala celou abecedu a počítala do deseti plynule.V první třídě obdobné problémy záměna písmen a neschopnost poskládat písmena do slov či obrácené psaní a tak jsem šla do PPP a tam mi šetrně sdělili,že je dcera hloupá na hranici 90 bodíků a na jejich dotaz zda mě to nevadí jsem ji vesele sdělila,že je to pro nás pochvala,protože bude dcera zřejmě lepší jak syn.v jiné PPP diagnostikování LMD stejně jako u syna.
|
|
|
| Dáša Novotná, dospělý syn s LMD | •
|
(15.11.2005 14:30:28)
Buďte šťastná, že žijete ve městě, kde jsou specializované školy. My,kteří žijeme v menších městech nemáme pro naše děti žádnou šanci.
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)