| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Názory k článku Dnes je taková doba…

Jako strom Podle času

Celkem 176 názorů.

Kačka

•

Pěkné, ale

(4.6.2004 9:15:40)
Pěkně napsáno, ale autor se ve svém textu nedotkl jednoho nezanedbatelného faktu - v dnešní době je mnohem víc neúplných rodin než před pár desítkami let. Dříve se prostě lidé nerozváděli. A i když jim třeba manželství neklapalo na 100 %, prostě to spolu zvládali - a pak měli samozřejmě lepši materiální podmínky pro povití dalších dítek. Jako rozvedená mamina si sice mohu pořídit ještě dvě děti, aby jim bylo ve třech fajn, ale bude to ode mne krajní nezodpovědnost, když zároveň nebudu mít vedle spolehlivého partnera a otce. Takže zatím bude moje dcera jedináček a budu jí dopřávat moře a hory, když to půjde. Proč taky ne.

A ještě jedna poznámka: před 30 lety stát podporoval rodiny s dětmi nesrovnatelně masivněji než dnes. Vyrůstala jsem jen s matkou a vzpomínám si na to, jakou měla výplatu a kolik stály boty, oblečení pro děti. I když jsme nebyli vůbec movití, mohla si moje matka dovolit být se mnou doma až do mých 4 let věku. Úplně v pohodě. Dnes to prostě není možné, já sama nevím co je mateřská, vlastně jsem nepřestala vůbec pracovat ani před porodem ani po porodu. A podpora rodin s dětmi ze strany státu je výsměch. Ale to už je jiná kapitola, chtěla jsem jen doplnit k článku další argument, proč jej jedno dítě..

Hezký den všem, Kačka

Katka +1mimi

•

Re: Pěkné, ale

(4.6.2004 10:21:03)
Myslím , že je pravda, že se v článku neobjevilo nic o matkách samoživitelkách.Já osobně si vůbec nedokážu představit, že bych se musela starat o dítě sama - natož o více dětí.Zřejmě bych je prostě neuživila:(Nevím jak to bylo v dobách dřívějších, ale jisté je, že v době dnešní se matkám, které se(často z ne vlastního zavinění) musejí starat o děti samy vychází "vstříc" pramálo.

Katka, 1 syn + druhý na cestě

•

Re: Re: Pěkné, ale

(4.6.2004 14:42:33)
Vzpomínám na vyprávění babičky a dědečka - babička byla ze sedmi dětí, dědeček z deseti, a oběma umřel tatínek krátce po narození posledního dítěte. A ovdovělé prababičky celou mnohačlenou rodinu musely zvládnout sami (obě rodiny patřily k chudé venkovské vrstvě). Bylo to ještě za rakouska-uherska, takže pochopitelně bez jakékoliv pomoci státu.
Nechci se tím v žádném případě dotknout samoživitelek, jenom říci, že osamělé ženy s mnoha dětmi byly vždycky, a materiálně ještě o dost hůře zajištěné, než je to mu dnes.

Iva (Aneta03, Radovan06)

Re: Re: Re: Pěkné, ale

(4.6.2004 15:25:06)
katko, uživily svych sedum deti, ale vypravela ti tvoje babicka taky to, ze neznali maslo a cukr, ze cely tyden jedli suche brambory z vlastniho pole a jedina zivotni perspektiva, ktera je cekala, bylo mistni JZD, protoze kdyz se cela rodina uskrovnila a dreli jako barevni, tak mozna mohli doprat zakladni maximalne stredni skolu prvorozenemu synovi? To mi zas vypravela moje babicka, taky z osmi deti. A moje matka, taky z osmi, mi vypravela, ze kdyz je rodice posilali na skoly, tak maximalni co ji dovolili byl trilety ucnak v miste bydliste, protoze intr a na delsi dobu nez ty tri roky - o VS ani nemluvim- si nemohli dovolit - byly tu dalsi a mladsi, o ktere taky bylo potreba se postarat.
Obe dve se vypracovaly - babicka se sama naucila ucetnictvi a vypracovala se ve fabrice na kancelarskou silu - podotykam jako jedina ze sourozencu, mama si dodelala stredni skolu jako petadvacetileta, vdana, pri dvou detech. Taky jako jedina z deti. Ale stalo je to nepomerne mnoho usili a ve triceti staly na takove startovni care, jako deti z mensich rodin v osumnacti po maturite. A dnesni doba je velmi rychla, sice to jde, se vypracovat, ale nikdo na nikoho cekat nebude a zvolit variantu - mit mene deti a pomoci jim odstartovat do zivota vidim jako vyhodnejsi. Vubec nemluvim o problemech bydleni atd. start do zivota myslim kvalitni vzdelani, moznost rozvijet konicky, zajmy, cestovat atd. Nerikam mit jedinacka, ale tak ty dve, maximalne tri.
P.S.:ja jsem ze ctyr deti.

Katka, syn + druhý na cestě

•

Re: Re: Re: Re: Pěkné, ale

(4.6.2004 21:16:20)
Ivo, babička mi vyprávěla i o těch stinných stránkách - v babiččině rodině chodily holky jen na základku (a ještě tím stylem, že jen v době, kdy se nepáslo, nebyla sklizeň apod.), kluci mohli do města na měšťanku. Dědeček odešel pro změnu z domova ve 12 letech na výměnu do sudet (aby se naučil německy), a už se domů nevrátil - musel se brzo postavit na vlastní nohy. Vypracovali se za první republiky k vlastní pekárně s několika dělníky (nacož pak jako "buržoazie" doplatili - to je mimo téma). (Že jedli jen brambory, resp. kyselo a pili vodu mi jako újma nepřijde, šlo jim to zřejmě k duhu, protože se všichni dožili pěkného věku.) Vím že to měli velmi těžké (přesto jak prarodiče, tak jejich sourozenci, které jsem poznala, byli do vysokého stáří spokojení činorodí lidé, které nikdy nenapadlo si na osud stěžovat) a nechtěla bych, aby moje děti musely projít stejně namáhavou cestou. Jako každý rodič jim to chci co nejvíc ulehčit. Chtěla jsem jen naznačit to, co o kus dál v diskusi psala Iva - že jakkoliv se některým rodičům zdá dnešní doba pro výchovu dětí těžká, nikdy ta doba nebyla lepší.
Neměla jsem ani v úmyslu nikomu doporučovat, aby si pořídil osm nebo deset dětí, ale pouze říct, že pokud má někdo dítě jedno nebo žádné, a zdůvodňuje to tím, že na to nemá peníze, je to podle mne nesmysl. Ať si má každý dětí kolik chce, to je každého osobní rozhodnutí, ale ať to nezdůvodňuje finančními důvody. Taky nepodceňuji problém matek samoživitelek, a chápu že je v jejich situaci odpovědnější další dítě si nepořizovat. Jenom jsem chtěla upozornit, že matky samoživitelky existovaly i dřív, jenom se obvykle do této situace dostaly vinou osudu a ne nezodpovědného otce.

Radka, Matouš 14.1.2004

•

Re: Re: Re: Re: Re: Pěkné, ale

(10.6.2004 10:39:24)
Souhlasim s Katkou. Moje babicka byla z deseti deti a vzdycky jsem moc rada poslouchala jeji vypraveni o detstvi. Rozhodne nemeli nic zadarmo, bydleli na vesnici a zili, jak se dalo. Kdyz chtela chodit na stredni skolu do Prahy, tak si to musela zaridit sama a jeste kazdy den dochazela dobrych 20 kilometru pesky. Ale nikdy jsem ji neslysela si na neco stezovat a na tu dobu vzpominala rada. A zdravotne na tom byla az temer do sve smrti v 87 letech take velmi dobre... Myslim, ze spousta lidi nema vic lidi opravdu jen z pohodlnosti. Znamena to v mnoha pripadech naprostou zmenu zivota...no uznejte, ze zivot s jednim nebo dvema detmi je opravdu vyrazne jednodussi nez s "velkou" rodinou (a to nemyslim financne). Ale na druhou stranu chapu, ze rodice chteji dat svym detem to nejlepsi - minimalne pokud jde o vzdelani a to stoji dost penez. Ale neni to preci jenom mozne "nahradit" perfektni vychovou v rodine? Neda to tem tvoreckum do zivota vic?

Re: Pěkné, ale

(23.2.2005 18:30:45)
Doba je skutecne jina a pokud se tyka rozvodu diky bodu za ne, dostanu se casto do debaty s tyranymi zenami a kdyz si predstavim, ze by je jekdo do santku nutil, jen proto ze by to nebylo v kraji vzykem, desim se predem. Jinak postrahy tykajici se deti a rodiny celkem sedi, jen bych rekla, ze nektere uvahy jsou prilis autoritativni, nechala bych druhym vice volnosti v tom a jak ziji. Nikdo nema nejaky recept, ani na svu zivot natoz na cizi.

Souhlasim s tim, ze driv stat na rodinu s detmi vic prispival, mam ted kamaradku s dlouhodobe nemocnym ditetem v nemocnici a jeji pojistovna se zasekla, ze doprovod rodice platit nebude. Jde o rodinou dvou VS velmi pracovitych a milych lidi a tak mi to pripada poradne nefer, ze i kdyz se kamaradky vzdala zamestani, aby mela na chronicky nemocne dite cas, nikdo to nijak neoceni, ma jakousi zebracenku (osetrovani osoby blizke) a jinak jsou na tom financne neprilis dobre. I toto dite (velmi mile a inteligentni), chce mit ten malicky nadstandard hracek, detskych divadel, krouzku atd. V Praze je mnoho veci se slevou, ale na malem meste by ani trocha toho odprosteni matky i ditete od nemoci, nebyla mozna. Mam za to, ze je to nespravedlive, nechci uzivat uz stokrat uzite uvahy detech v o ustavech a doma, ale neubranim se...Navic prave diky obeti matky) slovo obet uzivam ja-ne ona) bylo mozne udrzet dite prisnou dietou ve velice dobrem stavu, a silne pochybuji, ze by si v nejakem zarizeni s nim dali totu praci.

Nechci odsuzovat vse, jiste, jsou i dobre veci, ale existencni nejistota, je tvrda obet za zmenu rezimu...A muzete me klidne zkonzumovat k obedu,:-)))) je to muj nazor.

PS. Jako vzdy opakuji, ze jsem za totality ke komunismu jsem netihla ani nahodou.

Iva

•

Krásné, pravdivé, a žádné ale:-)

(4.6.2004 10:21:35)
Článek jsem přečetla jedním dechem, a moc mě oslovil.
Chtěla bych za něj panu profesoru Matějčkovi poděkovat. A nejen za článek. V době, kdy mé děti byly malé, jsem měla možnost se s panem profesorem několikrát setkat na besedách a přednáškách týkajícíh se výchovy dětí, a občas se mi i dnes poštěstí vidět nějaké jeho vlídných vystoupení v televizi nebo si přečíst jeho knihu. Některé mám doma, a musím říct, že každé setkání bylo pohlazením na duši, které jsem při problémech s jedním ze svých dětí (právě ta zmiňovaná výjimka:-)- a zdá se, díky i radám pana profesora, že se šťastným koncem) velice potřebovala.
Děkuju, pane profesore!

Ferdulka
	Re: Krásné, pravdivé, a žádné ale:-) (6.6.2004 17:40:43) Naprosto souhlasím,kéž by takových dětských psychologů bylo víc.... Odpovědět

Helena

•

Jedno malé "ale" také mám

(14.7.2004 19:42:24)
Jedno malé "ale" také mám.
V době, kdy vychovával děti pan profesor nebyly děti pod takovým tlakem reklamy a propagace jak jsou dnes. Reklama sice byla, ale v mnohem menším rozsahu, méně "dokonalá" a především nebyla v tak velké míře cílená na děti a mládež. Děti, ať chceme nebo nechceme, pod vlivem reklamy jsou. Přitom žádná reklama pochopitelně nepropaguje doma přešívané oblečení, právě naopak: nové, moderní, "in". V dnešní době dosáhnout toho, aby se děti v doma šitých a přešívaných šatech nadnášely je mnohem těžší nežli dříve. Např. za socialismu bylo zcela běžné, že se doma šilo a přešívalo. Šilo se nejen v rodinách s nižšími příjmy, ale i v bohatších, protože na trhu oblečení nebylo často k dostání. V dnešní době to tak běžné není. V rodinách, kde se dřívě šilo kvůli malé nabídce na trhu se to již nedělá. V určitém věku se děti nechtějí lišit od svých vrstevníků a v dnešní době se nošením přešívaných věcí liší mnohem víc nežli dříve.

Nemám zatím děti, ale jestli v životě nedokážu, že se mé děti budou v přešívaných šatech nadnášet, nebudu to považovat za svůj neúspěch. Odolávat bohatě financované reklamě, kterou vyvíjí týmy odborníků, nebude v mých silách. V tomhle je současná doba určitě horší.
V dnešní době mluví pro "přešívané" oblečení ekologický životní styl, ale myslím, že není ještě tak moderní, aby to byla pro děti dostatečná protiváha k reklamě a tak rozšířený, aby zajistil někdy dětmi tak žádanou většinovou uniformitu. Za pár desítek let bude podle mne v tomhle ohledu doba zase lepší.
Snažím se chovat ekologicky, proto oblečení nosím prakticky až do obnošení, nepořizuji si módní novinky, které bych po sezoně musela odložit jako nenositelné, nemám praskající skříně, ačkoli bych si to asi mohla dovolit. edno malé "ale" také mám.
V době, kdy vychovával děti pan profesor nebyly děti pod takovým tlakem reklamy a propagace jak jsou dnes. Reklama sice byla, ale v mnohem menším rozsahu, méně "dokonalá" a především nebyla v tak velké míře cílená na děti a mládež. Děti, ať chceme nebo nechceme, pod vlivem reklamy jsou. Přitom žádná reklama pochopitelně nepropaguje doma přešívané oblečení, právě naopak: nové, moderní, "in". V dnešní době dosáhnout toho, aby se děti v doma šitých a přešívaných šatech nadnášely je mnohem těžší nežli dříve. Např. za socialismu bylo zcela běžné, že se doma šilo a přešívalo. Šilo se nejen v rodinách s nižšími příjmy, ale i v bohatších, protože na trhu oblečení nebylo často k dostání. V dnešní době to tak běžné není. V rodinách, kde se dřívě šilo kvůli malé nabídce na trhu se to již nedělá. V určitém věku se děti nechtějí lišit od svých vrstevníků a v dnešní době se nošením přešívaných věcí liší mnohem víc nežli dříve.

Nemám zatím děti, ale jestli v životě nedokážu, že se mé děti budou v přešívaných šatech nadnášet, nebudu to považovat za svůj neúspěch. Odolávat bohatě financované reklamě, kterou vyvíjí týmy odborníků, nebude v mých silách. V tomhle je současná doba určitě horší.
V dnešní době mluví pro "přešívané" oblečení ekologický životní styl, ale myslím, že není ještě tak moderní, aby to byla pro děti dostatečná protiváha k reklamě a tak rozšířený, aby zajistil někdy dětmi tak žádanou většinovou uniformitu. Za pár desítek let bude podle mne v tomhle ohledu doba zase lepší.
Snažím se chovat ekologicky, proto oblečení nosím prakticky až do obnošení, nepořizuji si módní novinky, které bych po sezoně musela odložit jako nenositelné, nemám praskající skříně, ačkoli bych si to asi mohla dovolit. Dětem půjdu (půjdeme, partner je v podstatě stejný i ostatní rodina) osobním příkladem a přesto si myslím, že se naše děti většinu svého dětství v přešívaných šatech nebudou nadnášet.

Jinak děkuji panu profesorovi za krásný článek.

Helena

•

Jedno malé "ale" také mám (teď správně)

(14.7.2004 19:52:34)
V prvním příspěvku se stejným názvem, jsem omylem vložila část textu duplicitně. Omlouvám se.

Jedno malé "ale" také mám.
V době, kdy vychovával děti pan profesor nebyly děti pod takovým tlakem reklamy a propagace jak jsou dnes. Reklama sice byla, ale v mnohem menším rozsahu, méně "dokonalá" a především nebyla v tak velké míře cílená na děti a mládež. Děti, ať chceme nebo nechceme, pod vlivem reklamy jsou. Přitom žádná reklama pochopitelně nepropaguje doma přešívané oblečení, právě naopak: nové, moderní, "in". V dnešní době dosáhnout toho, aby se děti v doma šitých a přešívaných šatech nadnášely je mnohem těžší nežli dříve. Např. za socialismu bylo zcela běžné, že se doma šilo a přešívalo. Šilo se nejen v rodinách s nižšími příjmy, ale i v bohatších, protože na trhu oblečení nebylo často k dostání. V dnešní době to tak běžné není. V rodinách, kde se dřívě šilo kvůli malé nabídce na trhu se to již nedělá. V určitém věku se děti nechtějí lišit od svých vrstevníků a v dnešní době se nošením přešívaných věcí liší mnohem víc nežli dříve.

Nemám zatím děti, ale jestli v životě nedokážu, že se mé děti budou v přešívaných šatech nadnášet, nebudu to považovat za svůj neúspěch. Odolávat bohatě financované reklamě, kterou vyvíjí týmy odborníků, nebude v mých silách. V tomhle je současná doba určitě horší.
V dnešní době mluví pro "přešívané" oblečení ekologický životní styl, ale myslím, že není ještě tak moderní, aby to byla pro děti dostatečná protiváha k reklamě a tak rozšířený, aby zajistil někdy dětmi tak žádanou většinovou uniformitu. Za pár desítek let bude podle mne v tomhle ohledu doba zase lepší.
Snažím se chovat ekologicky, proto oblečení nosím prakticky až do obnošení, nepořizuji si módní novinky, které bych po sezoně musela odložit jako nenositelné, nemám praskající skříně, ačkoli bych si to asi mohla dovolit. Dětem půjdu (půjdeme, partner je v podstatě stejný i ostatní rodina) osobním příkladem a přesto si myslím, že se naše děti většinu svého dětství v přešívaných šatech nebudou nadnášet.

Jinak děkuji panu profesorovi za krásný článek.

Amanda

•

Re: Jedno malé "ale" také mám (teď správně)

(15.7.2004 7:49:19)
Na děti šiju a přešívám, a to ne proto, že bysme si to jinak nemohli dovolit, už je hodně sekáčů a v nich i značkové věci, ale protože mě to strašně baví, na dětech se vyřádím ve své fantazii a děti se v tom fakt nadnáší- mají tam oblíbené obrázky, aplikace, kapsy kolik potřebujou, a tak. Týká se to samozřejmě dětí předškolního nebo nižšího školního věku. V pubertě je to už jinak, ale i tam, jak vidím v rodině, jsou rozdíly. Máme i puberťáky, které oblečení vůbec nezajímá. V té době už obvykle vydělávají oba rodiče, takže občas nějaký ten značkový kousek můžou koupit.

Kdyby tohle byl jediný problém v cestě za více dětmi, tak jich mám kupu. Jenže oblečení je jen jedna z položek, i jídlo se zvládá,nejhorší je oblast volného času, to jsou největší pálky,a to mě nejvíc mrzí, že třeba zajít s dětmi do ZOO nebo na výlet mám zlikviduje rozpočet. Mám zkušenost, že když reklamě nepodlehnou rodiče, tak to děti taky zvládají.Třeba synovec při reklamě na jednu čokoládu vždycky říká - To je ta, co jsem se z ní poblinkal, že mami? Ale že to dnes s reklamou máme těžší, to je pravda. Zas to máme ale lehčí v jiných věcech - plno maminek si nedovede třeba představit prát pleny, a to ani v automatické pračce, a moje máma ani pračku neměla, natož automatku, a vůbec bylo plno jiných věcí co komplikovaly život.Tak si nemyslím, že to máme horší, spíš naopak.

marTINA, jedne synovec, spousta nevlastních dětí

•

Re: Jedno malé "ale" také mám (teď správně)

(5.3.2007 13:56:40)
Ahoj holky, jak tak na to koukám, maminky, které jsou proti názoru pana doktora, se ani tak nevymlouvají na finanční problémy jako spíš na ty svoje ratolesti. Já děti nemám (nemám, ale chci a snad i budu), ale pracuju s nimi už od svých 14, což, samy uznáte, znamená prakticky od dětství :) Dětí jsem potkala hodně a všechny jsem si zamilovala. Každé z nich bylo osobnost a ne všechny se chtěly nosit ve značkovém a mít soukromého učitele tenisu. Dobře, to přeháním, jen chci říct, že děti jsou především takové, jaké si je vychováte a mají především takové hodnoty, jaké vy jim dáte. Pokud pro vás je důležitější jít na večeři do drahé restaurace (což může být a všem to přeju, nevidím na tom nic špatného) než vyrazit na výlet pod širák, nesmíte se divit, že i vaše dítě bude takové. Setkala jsem se i s dětmi materialistickými s povrchními hodnotami (ano, byli to povšechně jedináčkové) i s dětmi altruistickými, které se dělily o vše, co měly a batikovaly a batikovaly a batikovaly. Děti jsou od začátku (už od toho začátku v bříšku) zrcadla, která odráží, co vidí/slyší a berou to za své. Pokud vám čtyřleté díte po shlédnutí reklamy řekne, že chce obojživelný tank (samozřejmě hračku), můžete mu ho koupit, aby neřval nebo se musíte smířit s tím, že chvíli řvát bude (protože o něj vlastně doopravdy nestojí, tak jen chvíli). Jde o to, nakolik umíte své dítě vychovat tak, aby se stalo osobností nezávislou na módě a názoru ostatních. Netvrdím, že je to lehké. Proto se také říká, že mateřství (a otcovství neméně) je poslání. Pokud vám děti přijdou drahé (reaguji hlavně na větu, že nejdražší jsou ty koníčky, uznávám, že jídlo, vzdělání a podobné nutnosti nejsou zadarmo), nezapomeňte, že je to vina toho, kdo je zvykl na to, že drahé věci můžou mít.

S pozdravem všem maminkám, které mě teď nenávidí :)

marTINA

Petra
•	Poděkování (4.6.2004 10:42:22) Ten článek je krásný - uvnitř. Moc za něj děkuji, vážený pane profesore, mě jste oslovil. Odpovědět

Karolina

•

Podekovani od jedinacka

(4.6.2004 11:02:59)
Vazeny pane profesore,

nevim, jestli ctete prispevky ctenaru, ale vyuziji teto prilezitosti abych Vam podekovala nejen za pekny clanek, ale i za Vasi praci.

Ja i muj manzel jsme jedinaci a nasim velkym odhodlanim je mit deti co nejvic, protoze byt sam ve velke rodine samych dospelych je nefer nejen v detstvi, ale i v dospelosti. Snad se nam to podari, ale oba si myslime, ze mit jedinacka je od dospelych sobecke. Vzdyt mit sourozence je mnohem prirozenejsi.
Fandim vsem, kdo maji deti vic. Takove rodiny jsou preci take mnohem veselejsi, stastnejsi a dokazi spolu casto i lepe vychazet...

Podle hesla Rodiny.cz - Deti neni nikdy dost!

Karolina

děkuji

(4.6.2004 11:27:25)
Celým mým těhotenstvím a prvním rokem mé dcery mě provázela knížka pana profesora. A mám ji dodnes – i když je už v dezolátním stavu, pokreslená od dcery, mastná od mastiček a ulepená od sladkostí. Je to už 16 let, ale dodnes si vzpomínám, že rady v ní obsažené byly vždy účinné a výstižné. Z výše uvedeného článku je vidět, že laskavost a moudrost má i v dnešní době svoje místo. Děkuji.

Denča 25.tt
	Re: Podekovani od jedinacka (4.6.2004 12:54:23) Karolíno, já jsem taky jedináček a cítím to stejně. Chci mít tři děti! Odpovědět

Katka
•	Re: Podekovani od jedinacka (4.6.2004 14:04:20) Ano, jsou štastnější a veselejší do doby, než se manželé rozvedou (ne všichni samozřejmě!)a matka zůstane sama např. na tři děti...to je potom senzace. Odpovědět

Alca13

Re: Re: Podekovani od jedinacka

(4.6.2004 19:31:40)
Je hrozně smutné, když se někdo na život kouká jako na něco, co se stejně pokazí a nedopadne dobře. Když budu od světa očekávat to nejhorší, tak mě to také s velkou pravděpodobností potká.
Samozřejmě, může se stát, že se manželství nevyvede, že člověk zústane na výchovu dětí sám...ale na světě jsou mnohem horší věci. Má teta zústala sama s třemi kluky, měla život asi těžší než ženy v jejím okolí, ale je jedna z nejveselejších lidí které znám. Byli chudí, ale zdraví a měli a mají se rádi. To je nejdůležitější.
Na sklenici se dá dívat jako na poloprázdnou a nebo poloplnou. Já osobně jí raději vidím jako poloplnou.

Helen

•

Šťastné matky

(6.6.2004 22:12:55)
Chtěla bych se jen připojit svou osobní zkušeností. Když jsem ještě neměla dítě (mám 1,5 letou dceru), moc mě nelákalo být matkou. Dokonce mi trvalo, než jsem se s těhotenstvím a dokonce poté i s dcerou "nějak srovnala". Právě jsem nastoupila do skvělé práce, chtěla jsem moooooc cestovat, našetřit si na lepší auto, a pak teprve mít dítě. Dnes jsem opravdu šťastná - raduji se z každého pohledu na svou dceru a vím, že žádné auto ani žádná cesta mi toto nemůže nahradit. Dokonce už plánujeme další dítě, "aby to jedno mohlo tlačit skutečný kočárek" a ne jen panenku.
Všímám si také, že se změnil celkově můj vztah k dětem. A k rodinám s více dětmi. Dříve mi byly dokonce k smíchu matky, které měly více dětí - viděla jsem, že na sebe nemají čas, nikam nechodí a ani ta postava nic moc. Jsem věřící a každý týden se v kostele s takovým matkami setkávám. A všimla jsem si něčeho dalšího - any jsou šťastné. A závidím jim. Představte si, jaké to je, když za Vámi přijdázejí krásné děti, některé už dospělé, každé se na Vás usměje a řekne: "Ahoj mami. Jak se máš?" A Vy víte, že nejste sama, že mátě někoho, kdo Vás má rád. Je cítit, že mají ze sebe radost a ta matka je pyšná, protože si v duchu může říct: "a tyto všechny jsou MOJE!" A když jedno zlobí, jsou tu ty další, které ho usměrní a zároveň podrží...
A dokonce znám i rodiny s více dětmi, které cestují a mají auto a chodí do divadla.

Gábi, 2 děti
	Děkuji, pane profesore (4.6.2004 11:49:09) Velice děkuji za tento výstižný článek, který shrnul mnoho klišé té současné "moderní" doby. Nemám co dodat :-) Jste pro mě jedním z mála odborníků, kteří své názory nemění dle politické a společenské situace a kteří nikdy nejdou do extrémů. Odpovědět

Re: Děkuji, pane profesore

(4.6.2004 12:50:57)
Souhlasím s Tebou!
Je to moc pěkně a výstižně napsané. Já se neustále dohaduji s manželem. On by chtěl nový byt, máme krásný 2+1 a do dvou let se stěhujeme do většího, chtěl lepší auto, ano máme ho. Máme oba práci, podle mě, dobře placenou, (vždycky může být líp), podle něj, málo!
Vím, že to myslí dobře, chce pro mě a mimčo to nejlepší, ale co je nejlepší?
Tak doufám, že letos na podzim, to zkusíme a co nejdřív se nám to podaří.
Tenhle článek si vytisknu a dám mu ho přečíst. A nejen jemu. Ale všem lidem, které znám a vymlouvají se na dnešní dobu. Jsem schopná se do nekonečna přít o tom, že nemají pravdu. Jsou jen pohodlní!

Ivule+Hony
	:) (4.6.2004 11:59:31) V tom článku vidím manželovu mámu, když jsme jí po IVF oznámili, že nám dali 3 embryjka a že by bylo fajn mít trojčátka :) Její reakce byla - "ale to jim nebudete moct nic koupit!!". (manžel je jedináček) Odpovědět

monika + 3
•	Dokonalé (4.6.2004 12:14:32) Dokonalé jako vždy, pane profesore, pohlazení po duši. Vaše knihy a rady byly vždy na předním místě naší knihovničky. Přeji Vám hodně zdraví a nám všem, abychom Váš článek naplnili. Odpovědět

Dáša,4kluci
•	poděkování (4.6.2004 13:03:40) ...dokonale laskavý políček nám všem.Díky,pane profesore. Odpovědět

•

3 děti?

(4.6.2004 14:08:23)
Od dětství jsem chtěla mít velkou rodinu.Snila jsem jako plno jiných holek.Je moc fajn, když je doma kupa lidí. Člověk není sám, je legrace.Ale postupem času jsem pomalu střízlivěla. Jsem ze dvou dětí.A pamatuji si,jak mamka s taťkou museli počítat penízky. Teď je mi 24 let.Děti zatím nemám, ale 3 mít jistě nebudu. A jaký je důvod? Opět penízky!A to přece není výmluva na dobu!!!Jestliže si spočítám kolik zaplatím za nájem, kolik stojí kroužky, umělecká škola apod.,tak mi na tři děti nevyjde.Kdybych si pořídila 3 děti, tak u té televize budou sedět zcela jistě, protože na ně skrz shánění peněz nebudu mít čas. Zřejmě budu mít opravdu jedno dítě. Chci totiž, aby mé dítě mělo kolo, umělo lyžovat a mohlo jet v létě na dovolenou. Myslím si, že mít méně dětí je zodpovědné a není to žádná výmluva na dobu.

Houkačka, dcera 10 let

•

Jsem snad sobec?

(4.6.2004 14:51:43)
Článek se mi líbil, pana profesora mám jako člověka moc ráda, četla jsem jeho knihy a jeho práce si velice vážím.
Mám jenom jedno dítě, dceru.
Naše příjmy lze nazvat sotva průměrnými (podle toho, co píší noviny).
I když jsem si nikdy nemyslela, že budu mít jen jedno dítě, je to bohužel tak. Někdy mě to dost mrzí, ale jsem realista. Majetek pro mně nic neznamená, vyznávám především lidské hodnoty, moje dcera určitě nežije v luxusu. Někdo v této diskusi pravil, že mít více dětí není o penězích. Já si myslím, že to je hlavně o penězích. Situace v rodinách je velice různá. Naše je taková, že nemáme chatu ani babičky na venkově, nemáme zahrádku, ani jeden z nás nepracuje ve firmě, z které by ná plynuly nějaké naturálie(byť jenom občas propiska nebo papíry pro dítě na kreslení). V důsledku to znamená jenom platit, platit, platit. Tábory, lyžařské výcviky, dovolené (v žádném případě u moře), každou bramboru, pastelku i blok. Spoustu oblečení pořizuji pro dcerku v sekáči, lyže, kolo ... většinou výhodně v bazaru. Do toho škola v přírodě, příští rok na podzim jazykový zájezd se školou do Anglie. Nedávno očkování proti klíštěti a žloutence (v dnešní době téměř nutnost, žádný nadstandart).
Také tady zaznělo, že mít jen jedno dítě je sobecké. Jsem snad sobec proto, že si umím spočítat, že dopřát tohle více dětem bychom prostě nemohli?
Ono se to hezky teoretizuje, ale realita je bohužel jiná.
Ani dcera není sobec jenom proto, že je jedináček. Je zvyklá se o vše podělit (v rodině i mezi kamarádkami), učím jí, že si lidi musí poháhat, že můžeme prožít hezký, i když si nemůžeme spoustu věcí dovolit. Snažím se být optimista, i když někdy je to dost těžké. Zvláště ve chvíli, kdy se mi dcera vrátí ze školy s tím, že se jí děti smějí, že ještě nemá mobil, lepší kolo, brusle .....
To jsou mi pak všechny články houby platné a má co dělat, aby dcera neviděla, že mám slzy na krajíčku.
Myslím, že takových "sobců" je nás víc.

Iva

•

Re: Jsem snad sobec?

(4.6.2004 16:02:53)
Jestli máš jedno dítě a mrzí tě to, Houkačko, proč se nedáš na druhé? A co na to říká tvoje dcera? Já mám jednu sestru a vyrůstaly jsme v úplné bídě, s matkou samoživitelkou, dnes se to ani nedá představit, fakt jsem neměly doslova nic, ale to mě až tak nevadilo my jsem na to byli zvyklí, a prostě jsem s tím tak počítala. Co mě vadilo víc bylo to, že jsem si moc přála aby nás bylo hodně sourozenců, jedna sestra mi přišla málo, a nedovedu si představit, že bych ani ji neměla. To by mi bylo fakt smutno, a to nejen v dětství, ale i ted v dospělosti.To by mi fakt cesty k moři ani kroužky nenahradily! Děti mám a vím, co to stojí, ale myslím si, že třeba ty kroužky skutečně nejsou tak nezbytná věc, jak je v rodině víc dětí, vystačí si (to je fakt, co by dělal doma sám jedináček, ale víc dětí si už něco vymyslí). Ty kroužky jsou umělá náhrada za čas věnovaný rodiči, prarodiči a vrstevníky, nejsem proti nim globálně, některé jsou určitě dobré, ale jako důvod proč nemít druhé dítě (třetí, čvrté, to už snad ano) mi to připadá docela legrační.
Nesouhlasím s tím naflákat si kopu dětí a pak nemít pro ně ani suchý chleba, ale nemít víc než 1 dítě a tvrdit, že na to nemáš, je fakt tak trochu alibismus. Buď to dítě chceš, a pak věř, že dvě se zvládnout dají, a nebo ne, ale pak si nelži do kapsy a řekni jako Pettina, že prostě o další nestojíš, je to fakt pohodlnější život.
Promiň, že jsem se do tebe tak obula, opravdu mi to co píšeš přijde přesně jako potvrzení teorie pana profesora.

Houkačka

•

Re: Re: Jsem snad sobec?

(4.6.2004 16:33:44)
Ivo, myslím, že si nelžu do kapsy. Rozhodně nemám jedno dítě proto, abych JÁ měla pohodlnější život, to je pěkná karvina. Na svoje pohodlí myslím až v poslední řadě. Prostě by mi to přišlo nezodpovědné.
A dceru do kroužků rozhodně neposílám proto, abych se jí zbavila a nemusela se jí věnovat sama. Chodí tam v době, než přijdeme domů z práce. Chodí tam proto, aby se něco naučila, aby navázala nějaké vztahy také mimo rodinu. (kroužky snad nejsou doménou jedináčků?????) Myslím, že můžu s čistým svědomím říct, že se jí věnuju dost. Sportujeme spolu, vyrábíme, vaříme, chodíme na procházky.
Chvílemi mám pocit, že mít jedináčka je zločin.
Je to snad méně odpovědné, než jít případně na potrat, dítě dát k adopci nebo snad někde odložit?

Iva

•

Re: Re: Re: Jsem snad sobec?

(4.6.2004 16:45:39)
Houkačko, o to nejde. Věřím, že se dceři věnuješ dost, a určitě víc, než kdybys měla i druhé dítě. Jde o to, že na jednu stranu říkáš, že bys druhé dítě chtěla, a na druhé že to nejde, a já se snažím ti říct, že to jde, a ani by to tolik nebolelo, že jde jen o úhel pohledu. To je všechno. Nechtěla jsem se tě dotknout, ani tě urazit.

Emina

•

Re: Re: Re: Jsem snad sobec?

(9.6.2004 14:47:33)
Prosimte, Houkacko, proc silis? Kolik ma kdo deti je ciste jeho osobni vec a nazory, ze mit jedno dite je sobectvi, jsou -pardon- blbina. Jasne, ze pro deti je lepsi, kdyz maji sourozence, je to lepsi i v dospelosti a zacinam uz nejasne tusit, jak fajn to bude v duchodu:), ale to, ze nekdo nema sourozence fakt nepovazuju za tragedii, nebo neco, co zpusobuje poruchu osobnosti...
Z vlastni zkusenosti ti muzu rict, ze uzivis tolik deti, kolik jich mas, deti sice obcas skemraji o veci, na ktere nemas, ale to vubec nevadi, do dospelosti je to spis posiluje nez handicapuje a i kdyz skemraji, v jadru stejne davaji prednost nematerialnim vecem.
Ja ani snad nikoho takoveho, kdo nechce mit dite proto, ze by "mu ubylo" nebo ze by to bylo namahave, neznam. Skoro vzdycky je za tim jiny duvod.
Navic dneska je, podle mne, doba takova, ze naopak musis mit hodne odvahy, abys mohl rict: "Nechci mit deti, protoze proste nechci, mam jine priority, netouzim po nich." A obzvlaste jsi-li zena.
Velke rodiny se naopak povazuji za projev uslechtileho ducha (tedy samozrejme pokud to nejsou rodiny romske, na to mame zase jina meritka) a proc vlastne?
Pro nekoho je tvorba co nejvetsi rodiny zivotni program. Nekomu ta velka rodina jaksi vyplyne z toho, jak zije. Nekdo ma jasnou predstavu, kolik chce mit deti a tolik jich ma.
Nejsmutnejsi je, kdyz po detech uporne touzis, nemuzes je mit a na nic jineho uz nedokazes myslet. To si muzes tady na strankach precist.
Tak jestli chces mit vic deti, mej je a to, co resis, neres, protoze se to za chodu vyresi samo. A jestli uz nechces, tak se za to nestyd, nemas proc. Ani Matejcek osobne nema pravo ti to vycitat a nejspis by to asi ani nedelal, protoze dobre vi, ze pro deti musis mit misto hlavne sama v sobe (nejen v brise:)), ale nemit ho, to neni vada charakteru. O tom jsem presvedcena.

Houkačka
•	Re: Re: Re: Re: Jsem snad sobec? (9.6.2004 15:38:11) Emino, díky za Tvůj příspěvek. H. Odpovědět

Petrunka

•

Re: Jsem snad sobec?

(9.6.2004 11:00:00)
Vyrostla jsem na všemožných táborech, dovolené ani nespočítám, lyžovala jsem, plavala jsem, hrála basket, pozemní hokej, tenis, ..i na studijním pobytu v zahraničí jsem byla. Nic mi to nepřineslo. Připadala jsem si celé dětství jako tvor co se nesmí zastavit a musí pořád dělat a dělat a dělat a nebo aspoň dělat, že dělá. Přitom jsem vždy nejvíc toužila zalézt si do koutka a číst knížku nebo jít na procházku a nebo být se ségrou prostě jen tak doma a povídat si.

Houkačka

•

Re: Re: Jsem snad sobec?

(9.6.2004 15:52:27)
Petrunko, nechce se mi věřit, že Vám tábory, jazykové pobyty a sport vůbec nic nepřinesly.
Díky sportu jste přece musela být přinejmenším v dobré kondici.
Problém byl asi v tom, že jste na tábory a do kroužků chodila zřejmě proto,že si to přáli rodiče a ne že jste sama chtěla.
Já zase byla "holka do světa", ráda jsem jezdila na tábory i na lyžáky ... a mám na ně spoustu hezkých vzpomínek. Nebyla jsem jedináček, tak že by se nedalo říct, že jsem jezdila hlavně proto, abych přišla mezi děti a abych se zabavila, protože se doma nudím.
Tohle asi velice záleží na povaze jednotlivých dětí.
Já dceru do ničeho nenutím, přesto se zdá, že jde v mých šlépějích.

Petrunka

•

Re: Re: Re: Jsem snad sobec?

(10.6.2004 12:03:59)
Houkačko, to opravdu nebylo z mé vůle. Myslela jsem ale pod vlivem rodičů, že tak to má být, abych byla "správná". Mne tyto aktivity šíleným způsobem vyčerpávaly. Nestačila jsem nikde, kam mne rodiče přihlásili. Všude jsem byla jak květina na kluzišti. Mými nejoblíbenějšími dny na táborech byly deštivé - nebyl program :-). Ale třeba moje sestra má potřebu pořád něco dělat. Znám taky jednu paní, odstrašující případ, co nevydrží chvíli sedět, celé dny i s dětma je v pohybu, teda byla. Letos si přerazila páteř při nějakém snowboardu a nesmí se ani hnout.

Martina, 3 děti

•

Re: Re: Jsem snad sobec?

(13.6.2004 23:40:24)
Petrunko, souhlas. V dětství jsem byla od pondělka do soboty včetně naprosto vytížena kroužky a jinou mimoškolní činností tak, že jsem si od svých cca 7 let nestihla ani normálně po svém pohrát.

Dnes kdo nechodí do kroužků, jako by byl už předem do dalšího života odepsaný. Můj muž nechodil do žádných a je dnes velmi úspěšný. V tom to opravdu není.

Jinak - i s třemi dětmi se dá ledacos podnikat. S nejstarší chodím do výtvarné výchovy, koná se to v mateřském centru, takže prostřední dvouletá si tam přitom pohraje a nejmenšího si pohodlně přebalím a nakrmím. To celé je za babku. Stejně tak lze za babku děti slušně obléknout, pobavit, jet na dovolenou atd. Chce to jen trochu přemýšlení, vlastní zručnosti, ochoty investovat čas do nevýdělečných činností. Jenže když chce každý hned všechno za desetitisíce, tak se ani nedivím, že mu s tím děti kolidují. Zkrátka, kdo více dětí chce, ten je má.

Petrunka
•	Re: Re: Re: Jsem snad sobec? (2.7.2004 12:18:20) no jasně - když se chce tak jde udělat hodně :-) Odpovědět

Petrunka
•	Re: Re: Re: Jsem snad sobec? (2.7.2004 12:23:12) jde pro děti udělat hodně Odpovědět

Bábina, v očekávání
•	Re: Jsem snad sobec? (9.6.2004 13:41:45) Plně souhlasím s touto paní, opravdu nejste sobec! Odpovědět

Houkačka
•	Re: Re: Jsem snad sobec? (9.6.2004 16:06:12) Bábino, díky. A přeju do budoucna hodně štěstí s miminkem. H. Odpovědět

Marcela
•	Re: Jsem snad sobec? (17.1.2006 17:26:27) Dobrý den, My sice ještě nemáme děti ale mám strach,že můj manžel bude chtít jedináčka a já právě,že nechci mám k tomu své velké důvody nechci Vás sice urazit ale co mám dělat když on to tak bude chtít? S pozdravemjsem Marcela Odpovědět

Re: Jsem snad sobec?

(2.2.2014 17:18:24)
Určitě nejsi sobec, jsi jen velmi uvědomělá, což ale může být na škodu, protože zrovna ty bys mohla svých "potencionálních" více dětí vychovat tak dobře, jako vychováváš svoji dceru. Bohužel takových uvědomělých je více...a bohužel tito uvědomělí mají méně dětí. A pak jsou tu ti neuvědomělí - co si dělají děti jako na běžícím pásu a teprve potom přemýšlí, jak je uživí. To jsou podle mě větší sobci, protože si dělají děti aby měli děti. Kdežto ty, si děti naopak odpíráš, protože víš, že bys jim nemohla dopřát to co bys chtěla. Tak co je lepší? Nikdo neví. Každopádně já jsem také chtěla jen 1 dítě. A nakonec mám 2ks. Zatím žádné dodatečné náklady s druhým dítkem nemáme, neb mám 2 syny přesně po 3 letech. Tedy ten druhý nosí a používá vše po prvním. Dodatečné náklady budou až se školou a zájmy a to doufám už budu pracovat, tak to budeme muset nějak zvládnout. Jinak nákupy přes bazary, slevy a aukce jsou u nás velmi preferované (dokonce i jako vánoční dárky, proč bych kupovala originál nové legu, když mohu mít za polovic ohrané ale stejné!!)

Šáry

•

Alibismus

(4.6.2004 15:04:58)
Vendy,

nezlob se na mě, ale právě to, co říkáš, potvrzuje slova pana profesora.

Umělecká škola a kroužky přece nejsou žádná nutnost, bez které by dítě nemohlo docela v pohodě přežít. Kolo se dá koupit z druhé ruky.. a tak bych mohla pokračovat. Copak těm svým dětičkám musíme opravdu dávat první poslední a balit je do vatičky? Naopak bych byla pro to, abychom jim dávali pocítit mírnou nouzi, i když bychom si teoreticky "mohli dovolit" mnohem víc. Nemyslím si, že by plné materiální zajištění bylo nějakou vstupenkou do ráje.

Panu profesorovi děkuji za krásný a citlivý článek. I já jsem alergická na řeči o "zlé době". Co měli propána říkat naši prarodiče za války nebo hospodářské krize? Copak se nám tak zlého dneska děje? Většinou máme kde bydlet, co jíst, co na sebe, nehrozí nám, že nás někdo na ulici odstřelí... Co bychom ještě víc chtěli? Spíš se bojíme, že bychom neunesli srovnání s těmi "bohatšími" a že bychom se vedle nich cítili jako chudáci.

Aby bylo jasno: nemám sebemenší problém s tím, když chce někdo mít jedno nebo třeba žádné dítě. Jen on sám ví, na kolik se cítí, a jen on se bude o to dítě celý život starat. Má plné právo říct: nechce se mi slevovat ze své životní úrovně, necítím se na to, děti nemám rád.. A MÁ NA TO PLNÉ PRÁVO. Ale nesedí mi, když se někdo odvolává na dobu.

Houkačka

•

Re: Alibismus

(4.6.2004 15:46:07)
Šáry, a Vy máte nějaké děti?
Nezlobte se, ale některé pasáže z Vašeho příspěvku mě dostaly na kolena. Např. "umělecká škola, kroužky ... nejsou žádná nutnost, bez které by dítě nemohlo docela v pohodě P Ř E Ž Í T". Propána, tak tady jde jenom o přežití? Já měla za to, že většina lidí a dětí by ráda žila, nejenom přežívala. Copak jde jenom o to, aby děti neumřely hlady? Myslím, že "uživit je" v tom pravém slova smyslu je to nejmenší (jeden hladový krk navíc se vždycky nějak nasytí). Ale co to ostatní? Co by ty děti asi tak dělaly, kdyby neměly všelijaké ty hudebky, keramiky, fotbaly, jazykovky atd.? Seděly doma a koukaly na bednu? (v tom lepším případě) Nebo se scházely v parku, kouřily, popíjely a demolovaly lavičky?
A co podle Vás představuje "plné materiální zajištění"? Já v žádném případě nenadávám na dobu, ale přesto jsem zvyklá kupovat dceři např. boty podle sezony. Sandály, polobotky i kozačky. A vím, že přežít celý rok by se dal i v polobotkách, dřív to tak přece bývalo.
Někdy mám pocit, že tu "mírnou nouzi" zažívají některé děti až příliš často.

Honza Bl. (3holky+1kluk)

Re: Re: Re: Alibismus

(4.6.2004 16:41:13)
Znám dost rodin s více dětmi, které jsou různorodě nadané a ačkoli jejich rodiče nedisponují nadstandardními příjmy, na ty kroužky ty peníze uškudlí. Nežijí pravda v přepychu a společná dovolená u moře je spíše záležitost nesplnitelného přání.

Přesto nemám pocit, že jsou tyto děti pocitově chudší, méně průbojní, či zamindrákovaní. Ba naopak, vědí, že nic není zadarmo a žádná práce jim není dost špinavá. Dokáží se v mezích svého věku o sebe docela dobře postarat a na rozdíl od těch zmiňovaných jedináčků jim nechybí schopnost empatie vůči svému okolí. Oni vědí, co to je materiální nedostatek, a přesto nebo právě proto jsou schopni se rozdělit nejen v oblastí materiální, ale dokáží nezjištně pomoci i tam, kde peníze nehrají tak velkou roli, a stejně toho většina lidí není schopna. Co nemají v peněžence, mají v srdci a v tomto směru většinou nebývají skoupí.

Já vím. Je to různé případ od případu. Jsou rodiny (říkáme jim sociální případy), kde mají taky spoustu dětí, jenže se jim nikdo nevěnuje a vyrůstají z nich "budocí problémoví jedinci". Jenže to už je o výchově a žebříčku hodnot. A to je na nás, jaký příklad dáme svým dětem. Nikdo z nás není dokonalý a všichni děláme chyby. Máme také své touhy a více či méně skrytá přání. Záleží na tom, co považujeme za důležité. Není nic zlého na tom, mít peníze. Ale také František, který chodí v bundě po starším bráchovi a v riflích ze sekáče nemusí být o nic horší, než Sabina v botaskách Nike a s francouzskou manikůrou. Myslím, že častokrát může být i spokojenější.

Znáte jednu starou písničku "Komparzista" od Petera Nagyho? Zkuste si ji někde sehnat a pustit...

Iva
•	Re: Re: Re: Re: Alibismus (4.6.2004 16:50:20) Honzo, tleskám. Přesně tak to cítím já, a tak to vyjádřit ani neumím. Odpovědět

Iva

•

Re: Re: Re: Alibismus

(4.6.2004 16:41:24)
To s kroužky je pravda, ale mluvíme tady o tom, jestli mít jen jedno dítě nebo dvě a ne o tom, jestli jich mít jedno nebo sedm!
Školní výlet rozhodně nepovažuju za nadstandart a naopak považuju za zločinné, když ho rodiče s výmluvou že na to nemají (na cigarety jim třeba zbývá) dětem nedopřejou. To je vytrhování z kolektivu, a při troše upřímnosti ty tři stovky každý někde vyštrachá (u dvojčat je to opravdu nákladnější, tam po sobě nemůžou nic nosit, všechno se platí dvakrát zaráz, to je pravda). S jazyky je to složitější, i když je to ušlechtilá snaha rodičů, obvykle je to vytahování peněz rodičům z kapsy, často je to neefektivní a dítě musí mít motivaci, jinak je to na nic i s dobrým kurzem. Kurzy v Anglii jsou z hlediska zvládnutí jazyka už vůbec na nic, (myslím ten týdenní, co na něj jezdí školy),sama jsem takový absolvovala, snad jedině když se to bere jako školní výlet, ale je to dost drahé a nic moc se tam dítě nenaučí, jen se trochu porozhlídne po světě. Význam to má jen aby nemělo pocit, že ostatní jeli a ono ne, a slyšela jsem z několika podobných kurzů dost hrůzné věci o tom, jak tam bylo o děti postaráno.(Asi neplatí obecně!) Navíc pořád ještě ještě existuje (ve městech) možnost základních škol s rozšířenou výukou jazyků, kde se neplatí..
A vůbec, je to složitější. Vychovat zdravě sebevědomého člověka, který si nepotáhne s sebou životem kupu mindráků, se dá jak s kurzy tak i bez nich (někdy je to naopak a přemíra kurzů spíš v dítěti ty mindráky pěstuje).
Každý chceme pro své děti to nejlepší, a část rodičů si myslí, že je to hlavně to materiální, někteří, jako třeba i já, sice materiální věci nezavrhují, ale myslím si, že sourozenec (sourozenci) je(jsou) i při určitém omezení (finančním) pro dítě takovou celoživotní výhrou, že to stojí za to. To si ale každý musí rozhodnout sám. Ale lepší doby na to mít děti jako jsou teď snad v historii lidstva ještě nebyly.

Irena, 3 děti (13,11,5)

•

Re: Re: Re: Alibismus

(6.6.2004 19:53:36)
Moje tchýně vždycky říkala, že kde se uživí jedno dítě, druhé už se taky uživí. A měla pravdu. Když pominu fakt, že starší pomůžou s péčí o mladší sourozence a oblečení i vybavení(jako kolo, kol. brusle, lyže,....) můžou dědit po sobě, nebo vlastnit společně za slušné ceny se dají koupit už použité, tak hlavní výhodu vidím v tom, že je u nás doma pořád veselo. A kroužky jsou samozřejmě pro děti dobrá věc, ale jde i o to dobře vybrat. Moje děti si ze všeho nejvíc oblíbili Skaut, kde se zaplatí 170,-Kč ročně a to zvládne každá rodina. navíc duch kamarádství a téměř každý víkend pobyt s vrstevníky v přírodě a výpravy bez rodičů je náramně baví. A to dokonce tak moc, že odmítli jet s tetou na dovolenou k moři, když v té době bude skautský tábor. Asi to bude tím, že i já s manželem raději jezdíme s dětma na hory nebo na vodu, než se grilovat na pláži. Ale letos k moři jedeme, vždy se dá nějak to zvládnout (myslím finančně), jenom to není každý rok. Kamarádka se svým jedináčkem jezdí k moři každý rok, ale letos její dcera prosila, aby mohla jet raději s námi stanovat, protože to ještě nezažila a protože ji prý nebaví jen s mamkou na pláži. A to je mimo jiné pro mě důkaz, že si více dětí v rodině lépe pohraje a je vlastně na zážitky bohatší.

Komara, 3 kluci

Re: Re: Alibismus

(8.6.2004 20:39:37)
...Co by ty děti asi tak dělaly, kdyby neměly všelijaké ty hudebky, keramiky, fotbaly, jazykovky atd.? Seděly doma a koukaly na bednu? (v tom lepším případě) Nebo se scházely v parku, kouřily, popíjely a demolovaly lavičky?...

Tak tímhle jsi mě už opravdu rozesmála. Kdyby měly na svoje děti rodiče dost času a objevovali svět spolu s nima tak by se divili co všechno se dá podnikat i bez kroužků. Nemám proti nim nic, ale nejsou nutnost. Tvoje názory jsou opravdu zvláštní.

Moc děkuju panu profesorovi za jeho článek a knížky. Vždycky mě znovu potěší a povzbudí. Doufám, že i nám se podaří být velkou rodinou. Mám jich kolem sebe několik - a jak je to pravdivé, že tam co je víc dětí je i veseleji a spokojeněji. Je to o přístupu k životu jako takovému, o hodnotách... Hodně sil a fantazie do života všem

komára

Houkačka

•

Re: Re: Re: Alibismus

(9.6.2004 13:18:41)
A Vy si myslíte, že děti navštěvují kroužky proto, aby se jich rodiče zbavili nebo proto, že se jim nechtějí věnovat? Co je to za nesmysl? Většina dětí navštěvuje kroužky převážně v době, kdy jsou rodiče ještě v práci a navštěvují je proto, že je to baví a ne proto,že je tam někdo přihlásil. Dítěti se věnuji ve volném čase a jsem ráda, když má také svůj program a nečeká doma na mámu jen tak nazdařbůh.
Kroužky také nejsou výsadou jedináčků (jinak by se chudinky ani nezabavily), jak se psalo v některém příspěvku. Kamarádíme se s rodinami, kde mají i více dětí (až 5) a všechny (až na ty malinké)bez výjimky kroužky navštěvují.
Rozhodně to není o tom, zbavit se dětí a dát si nohy nahoru.

Iva

•

Re: Re: Re: Re: Alibismus

(10.6.2004 13:21:34)
Komáro, ta samá věta mě taky dostala.
Myslím, že Houkačka ty kroužky neuvěřitelně přeceňuje, já tedy taky posílám děti občas na tábory a když je možnost kroužku tak to neodmítám, taky už do pár kroužků chodily, a samozřejmě chci, aby měly v životě zážitky a obohacení tohoto druhu, to je podle mě hodně důležité, ale představa, že bez kroužků a kurzů se nedá (kvalitně) žít , tak to snad ne!

toranoko
•	Re: Re: Re: Re: Alibismus (15.6.2004 17:14:42) Tak vida, že to jde i v pěti dětech... U nás stojí kroužek DDM 500 korun na rok, já sama vedu oddíl karate, který je samozřejmě dražší, protože nedostáváme dotace od státu, ale vždycky jsem ochotná se domluvit o ceně pro finančně slabší rodiny... jenže ty si většinou na nic nestěžujou. Odpovědět

Martina, 3 děti
•	Re: Re: Alibismus (13.6.2004 23:45:52) Houkačko, ty si opravdu myslíš, že jedinou alternativou k hromadě kroužků je koukání na bednu, drogy a demolování laviček????? Odpovědět

JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)

Re: Alibismus

(4.6.2004 16:04:21)
Souhlasim se Šárkou.

Někdo holt radši kolo a dovču, ale někdo radši sourozence, se kterym si může hrát, lumpačit, rvát se, podporovat se nebo se přitulit... Myslela jsem si, že o takových věcech neni třeba diskutovat, že jsou to klišé, každý přeci ví jak to je a jen celebrity vypouští do bulváru moudra typu "pochopil jsem, že peníze nejsou všechno a jsou i důležitější věci". Ale asi to teda samozřejmost neni, takže si dovolim otázku - za kolik kol, lyží nebo dovolených bych si asi tak mohla koupit ten pocit, když vidim naše batolata, jak se obejmou a dají si pusinku? Žádná hračka je ještě nebavila tak dlouho, jako bráška. A z tohohle pohledu je ddalší sourozenec jednoznačně nejlepší investice :-)

Myslim, že vim jak to pan profesor myslel a moc se mi líbí co už tu někdo napsal: Díky za ten laskavý políček.

Iva (Aneta03, Radovan06)

Re: Alibismus

(4.6.2004 16:06:09)
šárko, vendy i houkačka mají pravdu. Nemusím naučit svoje dítě hrát na kytaru, ale já chci, aby to umělo, protoze to co clovek umi mu nikdo nevezme, narozdil od toho noveho kola. nemohu -li ho to naucit ja, musim zaplatit krouzek. Proc chci aby melo konicky? mimo jine proto, aby se neflakalo po sidlisti a nepropadlo svodum "dnesni doby"
Fenomen "dnesni doby" existuje, je to jen pojmenovani pro to, cim je doba ve ktere aktualne zijeme odlisna od te, ve ktere zili nasi rodice/prarodice. Za takovy typicky priklad povazuju treba pocitac. Nepotrebuju ho, pokud ho nebudu mit, tak z toho rozhodne neumru. Ale zkuste si dnes sehnat jakekoli zamestnani, krome prace u pasu ve fabrice nebo na poli, kde po vas nebudou pozadovat znalost prace na PC. Pokud ho "dite" poprve v zivote uvidi pri nastupu do zamestnani, je automaticky znevyhodneno pred ostatnimi uchazeci. To uz je priklad takove investice, kterou nasi predci proste delat nemuseli, jeste pred revoluci by to byl luxus. Ted povazuju za nadstandart, ma-li dite svuj vlastni pocitac, ale v rodine uz je to standartni vybaveni.
Dalsi takovy "nepotrebny" krouzek je vyuka jazyku. Nevim jak u vas, ale u nas to pod ctyri tisice rocne nejde. Krat dve deti. Nebo taky krat sest deti.
Sestry dvojcata jedou se skolou do Prahy. Za jeden vylet po nich chteji 360 Kc. To je pro me rodice jednorazovy vydaj 720 Kc. Tento pulrok byly na trech kulturnich akcich. Tata pracuje, mama si je dlouhodobe nemocna a nema prijmy. Ano, je mozne prohlasit vylet se skolou za nadstandart a nechat je doma. Rodice usetri. Deti uz zcela zpretrhaji socialni vazby s kolektivem, nebot kvuli financni narocnosti uz nebyly na skole v prirode a lyzarskem vycviku, ale mozna budou rady, ze neuvidi to hloupe divadelni predstaveni, nebot kulturni zazitky jsou taky nadstandart. Budou se moct venovat mame, urcite budou nadsene. Obzvlast az si o tom predstaveni budou ostatni deti ve skole vypravet.

Ostatne moje babicka taky jako dite nepotrebovala jezdit na zajezdy do Prahy a jaka je to kultivovana stara pani (sice se po svych zkusenostech rozhodla mit jen meho tatu) ale nadsene okopavala brambory a repu a jeji spolecenky a kulturni rozhled sahal do sousedni vesnice, tutiz ji ani netrapily nejake Alpy a dovolena.

Alena

•

Re: Re: Alibismus

(14.6.2004 22:59:21)
Je fakt, že co umíš, ti nikdo nevezme - ale na tu kytatu musí chtít umět hrát především dítě, pokud to chce rodič (a dítě ani moc ne ...), tak jsou peníze investované do tohoto vzdělávání "vyhozené" a otravují se všichni. Znám několik "okroužkovaných" dětí, co běhají jako elektrické myši a dle jejich rodičů je to trénink do života, protože líp se uplatní ten, kdo běhá víc a rychleji, více stihne. jenom, aby děti, proboha, neztrácely čas "naplano"... Výsledek - třináctiletý kluk kouří a tvrdí, že ho to uklidńuje a pomáhá, aby nebyl unavený! Aneb mladý workoholik, starý neurotik??? Chodit do kroužků - dobrý - ale zájmy se pochopitelně dají realizovat i bez nich a "kroužkovného", zejména pokud je to zájem dítěte a ne zájem rodičů, aby pěstovalo nějaký zájem.
Obavy, že dítě nebude moci studovat, když je z početné rodiny, jsou zcestné -v cizině je obvyklé, že si plnoleté dítě přivydělává. Dostávat peníze jenom z domu je vnímáno jako trapas. Na obvyklé výdaje má výdělek, na větší pak studentskou půjčku, kterou splácí po ukončení studia. "zazobánků" s kabrioletem je všude menšina. "absolventi" z početných rodin asi (krom jiného)budou umět pečovat o malé děti a i líp se postarat sami o sebe. Předpokládám, že budou i interpersonálně zdatnější bojovat o svůj kus místa na světě a o svůj názor. Jedináčci to nemají kde bez rizika "natrénovat"...

Šáry

•

Re: Re: Re: Alibismus

(14.6.2004 23:10:31)
Aleno, souhlas.. v dětství jsem chodila třeba na klavír, jen z povinnosti -těžce mě to nebavilo, trvalo to docela dost let a odnesla jsem si z toho znalost not, schopnost vybrnkávat jedním prstem a poznat, jak se jmenuje která klávesa.. Trochu málo, za tolik dřiny. Každý rok jsem jezdila na lyže, a to bylo taky příšerný. Na druhou stranu mě dali už odmalička učit jazyky a to se mi později velmi hodilo.

Kamarádů dcerka chodí do housliček, sama si to vybrala, moc ji to baví a dělá veliké pokroky (mj. už občas hraje s kapelou dospělých). Náklady pokud vím nijak veliké, housličky jí půjčili ve škole. A tu holku to opravdu moc baví, táta ji k tomu doprovází na kytaru a má čas se jí věnovat. Myslím, že to je ideální kombinace - na jednu stranu dítě chodí do jednoho kroužku, který pro něj má nějaký smysl, a na druhou stranu se rodič nehoní za prachama, aby mohl zaplatit další kroužky, a místo toho se věnuje přímo tomu dítěti.

Co si budeme povídat - nic proti kroužkům, ale spousta z nich je stejně jen proto, aby se děti bezcílně neflákaly po ulici, než rodiče přijdou z práce;o))

Alca13

Re: Re: Každá doba má své - ještě poznámka

(4.6.2004 20:00:44)
Naprosto chápu tvé důvody proč nechceš mít víc dětí, ale na věc se dá dívat ještě z pohledu někoho jiného, tvé dcery. Já sama jsem jedináček a ještě moc dobře si pamatuji jak moc jsem chtěla nějaké sourozence, jak často jsem se cítila sama. Nejde o to, že bych byla nějak rozmazlená, rodiče mě vychovali v tomto směru dobře. S rodiči jsem si i jinak rozuměla, ale dítě je prostě lepší společník než sebelepší matka. Já jsem se naprosto upnula na své bratrance a doba strávená s nimi patří dodnes k nejlepším vzpomínkám z mého dětství.
Chodila jsem do milionu kroužků, hudebek a sportovních oddílů...ale nejlepší stejně bylo si s bratránkama hrát na vojáky. Z kroužků si dnes moc nepamatuji, akorát to, že jich bylo hodně a pořád jsme někam museli spěchat.
Já mám zatím jenom jedno, roční dítě, peníze nemáme žádné, každou chvíli řešíme věci jako kde sehnat peníze na složenky apod. Určitě ale chci mít víc dětí. Můj syn má sice výborné bratrance, ale bratr, nebo sestra je prostě víc.

Katka
•	Re: Re: Re: Každá doba má své - ještě poznámka (4.6.2004 22:57:03) souhlasim s Petinou,ale v podstate i s tebou,je to tezke.Ja bych taky byla na vse sama a nevim,jestli by me deti nevnimaly jen jako vecne nervozni a uhonenou matku.Je to boj,manzel chce druhe dite,ale ja porad nevim a vaham.... Odpovědět

Svatak

Re: 3 děti?

(7.6.2004 15:38:33)
Ahoj, když mi bylo šest, zůstala jsem s bratrem sama s otcem. Lyžovat neumím, bruslit také ne, žádný sport jsem nedělala. Když táta přinesl tašku obnošených věcí od svých kolegyň v práci, byla jsem v sedmém nebi, co jsem toho dostala. A taky žiju. Vím, že teď je "jiná doba" v tom, že dle duchu článku, jsou děti vychovávány k povrchnímu materialismu a když moje holčička nebude mít značkové věci, že se jí více budou ve škole smát, než mě. Ale nebude jediná, kdo nebude mít super oblečení a nebude jezdit v létě, v zimě na dovolenou. Věřím, že jí to moje láska a pozornost nahradí. A že časem jí přibudou další 2-3 sourozenci. (Kteří po ní samozřejmě vše budou dědit. Ty budou mít radost :-))))))

Alena

•

Re: 3 děti?

(14.6.2004 15:43:19)
Tvoje plánované jedno dítě třeba bude mít kolo, lyže, dovolenou, ale dost možná smutné oči, že to nemá s kým sdílet. Máme tři děti a naše příjmy jsou sotva průměrné. Kupodivu všechny děti mají kolo, lyže... koupené od jedináčků, kteří to nestačili pořádně využít. Náklady na dovolenou pro pět nejsou o moc vyšší než pro tři. A najíst se chleba, brambor, luštěninové polévky není podřadné, naopak. Občas mne napadá, zda některé dněšní děti budou schopné rodiči nasazený vysoký materiální standard udržet vlastními silami a schopnostmi.

lucka

•

Re: 3 děti?

(18.6.2004 12:15:06)
No, jak myslíš, ale kolo i lyže (i spoustu dalších věcí) můžou prcci podědit.Bydlím na sídlišti a vidím kolem sebe dost dětí v hadrech ze sekáče a na otřískaných kolech. A připadají mi šťastné. Asi šťastnější než načinčaní jedináčci. Když máš jedno dítě, ať chceš nebo ne, máš potřebu z něj dělat to nejkrásnější, nejlépe vychované...Což má za následek větší sekýrování. Při dvou dětech, už na to není čas (z vlastní zkušenosti) natož pak při třech. A mít bráchu nebo ségru je pro život kolikrát důležitější, než nová stavebnice. A to i v dospělosti. Prostě ten článek byl o tom,že láska je pro děti důležitější než věci, koneckonců být na Mácháči s někým koho miluješ je lepší než být v Karibiku s někým lhostejným. A čím víc je dětí, tím víc té lásky v rodině je.

Houkačka

•

Re: Re: 3 děti?

(21.6.2004 11:27:37)
Kam na to všichni chodíte???? Pro většinu z Vás v této diskusi jedináček=tvor hodný politování, zahrnutý luxusními dárky, chodící ve značkovém oblečení a dovolenou trávící pouze v zahraničí. Rodiče ho posílají do kroužků, aby se mu nemuseli věnovat, je to přece pohodlnější. A také jsou načančaní???? To je fakt k smíchu. Na to čančání si potrpí hlavně maminky a když má maminka "čančání v krvi", tak bude dětičky čančat i kdyby jich měla pět. Podle toho se jedináček rozhodně nepozná.
Lucko, četla jste všechny (mé) příspěvky? nerada bych se opakovala. Ale tak jak se tady většina maminek více dětí úplně nesmyslně naváží do nás, těch "jedináčkových" mohla bych to docela dobře otočit.
(taky samozřejmě nesmyslně)
Tak třeba zatímco si dvě děti doma hrají člověče nezlob se, maminka si v klidu popíjí kávičku. O tři patra níž hraje jedináček člověče se svojí mámou nebo tátou. O tom, nakolik se rodiče svým dětem věnují určitě nerozhoduje jejich počet, ale zájem rodičů.
S jediným mohu souhlasit, sourozence by zřejmě většina jedináčků uvítala. I když ani to není na 100% - tvrdí to veřejné mínění, tak se to bere jako závazná norma. Tohle je téma velice citlivé, nelze jej žádným způsobem generalizovat, záleží na mnoha aspektech a životních situacích a každý se rozhodne (nebo za něj rozhodne osud) podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nikdo z nás na to nemá patent a nemůže si myslet, že jen on to dělá tím jediným a správným způsobem.

lucka

•

Re: Re: Re: 3 děti?

(21.6.2004 14:56:28)
No tak, nebuď tak chytlavá, můj příspěvek přeci nebyl navážením se do jedináčků, nepředstavuji si jedináčka tak, jak jsi z mé (fakt zbytečné) poznámky o "načinčanosti" pochopila. Jasně že máš pravdu, co se týče různého přístupu rodičů (mimochodem ptávě taky piju kafe, sedím u PC a moje dvě si v pokoji hrajou samy).

Houkačka
•	Re: Re: Re: Re: 3 děti? (21.6.2004 15:33:10) Nic ve zlým. Hezký den a pohodu s robátkama :-) Odpovědět

Kačkač

Výborný článek

(4.6.2004 21:27:44)
Mně se článek moc líbil, člověk si tak nějak upevní ve svém přesvědčení. Mám osmiměsíční dceru a čekáme další miminko. Před tím, než se mi narodila dcera, jsem byla ženská, co trávila většinu času v práci, v noci jsme se s manželem potkali v posteli, oba totálně strhaní, stresovaní. Peněz jsme vydělávali docela dost (teda jak pro koho dohromady to činilo cca 40000 - pro někoho málo, pro někoho moc). Užili jsme si těch dovolených a lyžování v Alpách a kupovali si supermoderní kola, na kterých jsme nejezdili, protože nebyl čas. Teď naše příjmy podstatně splaskly, ale jsme šťastnější. To štěstí k nám přinesla dcera. Po druhém miminku si chci dát chvilku volno (aspoň tři roky), ale ráda bych si pořídila třetí a kdoví - možná i čtvrté robě.

Marcela, Tom 3 skoro roky

•

Take dekuji

(4.6.2004 21:56:42)
Velmi pekny a laskave psany clanek, ve kterem je shrnuto mnoho zajimavych postrehu. Mam zatim jen jedno dite, ale nemohu si nevsimnout, jak pookreje, kdyz je ve spolecnosti jinych deti, mit jedinacka je ochuzeni o rodinne legracky, tajemnosti a taky kockovani a nemit ZADNE dite, to si uz nedovedu predstavit. Potom bych teprve byla chuda... Dekuji, pane profesore, za trefny popis dnesni konzumni doby.

irena (Míša5/00+Maruš3/03)

Opravdu hezký článek :o) !

(5.6.2004 0:24:05)
Nečetla jsem ostatní diskusní příspěvky, ale prof.Dr. Matějček je "machr" na svém místě a líbí se mi.
Jojo, taky jsem jedináček, vnucovala rodičům sourozence - marně. tak jsem si ve 24 přivedla domů nalezence-podvraťáka a nyní máme tedy potomky aspoň tedy 2. (Upřímně- na toho 3. se neodvažuju:-))
Objektivně asi mohou být i šťastní a "vyvážení" jedináčci - ale já jsem to nebyla! A vidím to i na naší starší cérečce, jak blbne se sestřičkou, a už vůbec nemluvím o tom, co provádí s kamarády svého věku.
Děti potřebují děti. A rodiče. TO je jasný.
A že já zdaleka nejsem dokonalý rodič (a občas se tím dost trápím) - ale to se přece nedá naučit ze dne na den, být aspoň dobrým rodičem... Tak aspoň zkouším být o něco lepším rodičem a nezcvoknout se ze snahy "stihnout vše" - děti, dům, okolí chaloupky připomínající bush:-)) - co mi jde nejhůř, je vaření :)
Naštěstí, nikdo z rodiny to nepovažuje za otázku kardinální :-)))
Ještě k těm financím - je to sice pravda, ale třeba my (a spousta jiných) se snažíme žít skromně a stejně vycházíme s naprosto odřenýma ušima (popř. s dluhy...)
Zkuste vyjít z cca 15tis. na měsíc pro rodinu se 2dětmi... No snad to bude brzy trochu lepší.
Asi to tak bylo vždycky... že prostě někdo měl problém uživit rodinu, a někdo ne...
Ne, o dovolené u moře a lyžování v ALpách teda neuvažujem ani náhodou:) To spíš jak přežít do konce zimy s minimem uhlí:) A zašívá a dědí se u nás taky spousta oblečků :)
No a fyzické činnosti máme kolem domu, jéje!!
Ale jinak má pan prof. velkou pravdu v "antikonzumáckém brojení".
Prostě pěkný, přestanu blábolit - jdu spát. Jen jedna drobnost- přes to všechno - uživit rodinu někdy ten problém fakt je...
Mějte se rádi:)
dobrou,
ester

Katka+dvě

Díky za ten laskavý políček....

(5.6.2004 11:28:03)
i já musím opět použít tuto větu,potože přesně vystihuje co cítím.Souhlasím s tím,že počet dětí je otázkou priorit a ne peněz.V mém okolí májí více dětí rodiny ze středními příjmy a žádné nebo po jedom ti,kteří ještě nemají to nejnutnější ... dům, dvě auta, chatu u moře atd.
I já na sobě pozoruji, že mám sklon své jediné dítě zahlcovat hračkami a kupuji zbytečnosti, tohle mne zase trochu postavilo na zem. Myslím že při dvou dětech už na takové zbytečnosti - jak píše pan profesor - nebude čas a také peněz bude méně.Časem uvažujeme i o třetím dítěti.Má kamáradka má také tři děti, které jsou všechny staršího školního věku, ani jedno nemá mobil a ani jedno nejezdí n lyžařské vycviky. Ale nejsou samy,ze třídy jich zůstane doma vždy tak okolo 12 , kteří na to prostě nemají.Dnes to už není divné a nevyřazuje je to z kolektivu.Pokud je totiž dítě smutné a zamindrákované že nemá mobil ,bude asi někde chyba.Zdravě sebevědomé dítě si s tím hlavu nedělá a ani nad tím nepřemýšlí, protože má v hlavě spoustu jiných zájmů. A ceny kroužků to je kapitola sama o sobě, můžete dát dítě na tenis za několik tisíc za pololetí a také může chodit do Sokola a nebo s tátou a s brášky chodit běhat,hrát basket apod.
Opravdu ještě jednou díky za článek.

Iveta

•

Hezky napsané :-)

(6.6.2004 17:19:08)
díky pane profesore, moc hezky jste vystihl tento problém. Já sice děti nemám, ale není to proto, že bych je nechtěla, ale protože je mít s manželem nemůžeme. Vždycky jsme si plánovali, že budeme mít minimálně děti dvě. Proto taky nemám ráda, když někdo říká, že si druhé dítě nemůže dovolit. Myslím si, že je to jen taková dnešní populární výmluva. Kdo děti chce (a může je mít) tak je má a nehledí na to kolik to stojí, protože vždycky ten dospělý může slevit ze svého blahobytu a dopřát dítěti třeba ten kroužek navíc...

Pusinka

•

MATĚJÍČKA NEBERU VÁŽNĚ

(5.6.2004 20:29:33)
z jeho starší knihy o výchově dítěte - vydáno r. 1990 jsem se totiž po porodu, v době kdy jsem byla velmi citlivá a rozháráná doslova hroutila. Celá kniha totiž byla psaná v duchu MATKY JSOU HROZNÉ, DÍTĚ NECHAJÍ V KOČÁRKU PŘED PANELÁKEM, MATKA PIJE KAFE MÍSTO ABY SE VĚNOVALA DÍTĚTI A Z TOHO JSOU TY POPÁLENINY, NA PROCHÁZKU KOLEM OBCHODŮ - NO TO JE ZLOČIN.

Nemluvě o tom, že rady stylu do polévky pro dítě přidejte játru priváděly naši doktorku do mdlob.
Takže, pro mne je MAtějíček starý teoretik a páprda co dítě vidí pouze v ordinaci.

Majda
•	Re: MATĚJÍČKA NEBERU VÁŽNĚ (6.6.2004 9:27:31) Tak to asi opravdu nejste dobrá matka.Já jsem své děti před domem nikdy nenechávala, kávu piju,když ještě spí a do obchodů je beru vyjimečně většinou se snažíme být v přírodě. Myslím,že jste od pana profesora četla hodně málo na to aby jste soudila a ještě takto nevybíravým způsobem. Odpovědět

rud
•	Re: Re: MATĚJÍČKA NEBERU VÁŽNĚ (23.2.2005 13:53:19) Zato vy jste matka zasloužilá, co? Takhle to vypadá, když někdo přemýšlí dělohou. Neotročí-li ženská děcku, je špatná? Jste tak vypatlaná v důsledku dlouhodobého pobytu s děckem na mateřské mezi čtyřmi stěnami nebo jste se tak blbá už narodila? :-))) Odpovědět

Monika

•

Re: MATĚJÍČKA NEBERU VÁŽNĚ

(6.6.2004 9:32:52)
Asi byste si mohla o panu doktoru něco přečíst, dozvědět se, co všechno udělal v oblasti dětské psychologie, než ho začnete soudit. Možná přečíst více jeho knih. Já sama jsem matka, která ráda popíjí kafíčko, prochází se občas kolem obchodů a kritická slova typu doktor Matějíček mi tuším vůbec neuškodí.

JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003)
	Re: MATĚJČKA NEBERU VÁŽNĚ (6.6.2004 9:55:52) Pusinko, a Ty necháváš dítě v kočárku před panelákem? Odpovědět

Pusinka
•	Re: Re: MATĚJČKA NEBERU VÁŽNĚ (6.6.2004 12:20:24) ne, nenechávám. V životě by mně to nenapadlo a ani jsem ještě žádnou maminku tohle dělat neviděla. O těchto praktikách se pouze velmi obšírně rozepisoval osvícený pan profesor v kapitole jak jsou matky hrozné. Odpovědět

JaninaH
	Re: Re: Re: MATĚJČKA NEBERU VÁŽNĚ (6.6.2004 15:26:00) Pusinko, a nepleteš si náhodou Matějíčka se Švejcarem? Matějíček je totiž dětský psycholog, tak je mi divné, že by maminkám radil ohledně dětské výživy (játro do polívky). Můžeš napsat název zmíněné publikace? J. Odpovědět

Re: Re: Re: MATĚJČKA NEBERU VÁŽNĚ

(6.6.2004 17:24:53)
Pusinko, jestli je to publikace skoro patnáct let stará :o) Já kočárky před panelákem pomatuju, buď se dávaly spát miminka v kočárku na balkon, nebo pod balkon (=před panelák). A ještě když jsem nstoupila do práce (r. 1994) tak jsem před samoobsluhou potkávala zaparkované kočárky s čekajícími dětmi. To samé opařeniny - možná by ses divila, kolik malých dětí přijde k opařenině tím, že na sebe svrhne horké kafe nebo z plotny kastrol s vroucí vodou :o(

S.

Alca13
	Re: Re: Re: Re: MATĚJČKA NEBERU VÁŽNĚ (6.6.2004 17:50:40) Pravda, miminek bývalo třeba před obchody vždycky zaparkováno spousta. Pamatuji si jak jsme je, když jsme šli s maminkou kolem, houpali, aby nebrečely. Nikdo se asi nebál, že by o dítě takhle mohl přijít... Odpovědět

Pusinka
•	Re: Re: Re: Re: MATĚJČKA NEBERU VÁŽNĚ (6.6.2004 18:44:29) Hmm,asi v té době opravdu měla ta kritika opodstatnění. Z doby svého dětství si na kočárky před paneláky nepamatuji, pač tam kde jsem bydlela paneláky nebyly. Název publikace dodám později, teď v tom pokoji spí malá. Odpovědět

Míša
•	Re: Re: Re: MATĚJČKA NEBERU VÁŽNĚ (8.6.2004 22:36:14) TAk to by bylo normální protože v roce 1990 to bylo ještě docela běžné. Alespoň u nás na sídlišti. Myslím si, že tenkrát si maminky ještě neuvědomovaly nebezpečí, které takové počínání dneska je. Míša Odpovědět

Julie

•

Oligofrenní autorky denunciací neberte vážně!

(7.6.2004 0:27:39)
Ač na stupidní příspěvky běžně nereaguji, tahle do nebe volající drzost mě nadzvedla ze židle!
Milá dámo, pan profesor je jedním z mála erudovaných odborníků, jenž (vedle rozsáhlých vědomostí v oblasti dětské psychologie) je člověkem proslulým svou empatií a laskavostí (což mohu na základě osobních setkání s ním potvrdit).
Šířit o někom takovém, že je "starý teoretik a páprda co dítě vidí pouze v ordinaci" je sprosťárna!
Máte-li potřebu dokazovat si svou gramotnost, pište si deník, a nezveřejňujte zde své slabomyslné a ničím nepodložené výpady!

Re: MATĚJÍČKA NEBERU VÁŽNĚ

(7.6.2004 9:26:57)
Docela by mě zajímal název této knihy a nakladatelství. Četla jsem jsem toho od p. prof. docela dost, často jsem vyslechla jeho názory na různou problematiku, ale právě u něj jsem nikdy nenarazila na takové to "vymítačství ďábla". On jako jeden z mála nevyslovuje soudy typu: "jednou zakřičíš (... doplňte si cokoliv ...) na dítě a vše je ztraceno - nedá se to vrátit".
Tímto článkem chtěl říct, podle mě, asi tolik: "nechcete mít děti, tak jo v pohodě, ale nevymlouvejte se na dobu a na okolnosti, s tím, že děti chcete, ale nejde to, protože ...." Já bohužel ve svém okolí stále narážím na výmluvy nejrůznějšího druhu, třeba i takové: "nemohu dělat to a to, protože mám dítě", ale důvodem není dítě ale obvykle lenost nebo neschopnost autora výroku. Proč neumíme říct třeba: "nechce se mi" a musíme vše nějak podivně zdůvodňovat.
Když si někdo naplánuje v dětsví pět dětí, a pak zjistí, že realita trošku jiná, než v představách malého dítěte a začne se ohánět "zodpovědností" apod., tak mi zrovna jako dospělý člověk nepřipadá. Většina z nás také dnes není princeznami nebo popeláři (oblíbené představy o povolání v MŠ před 30 lety). ;-)
Je zajímavé, jak se vždycky všichni sesypou na člověka, který tvrdí, že k tomu mít děti, není potřeba být milionář.

Kajka

•

Re: Re: MATĚJÍČKA NEBERU VÁŽNĚ

(10.6.2004 0:24:40)
To je pravda, často ta nechuť k dětem, aspoň podle mých zkušeností, má trošku jinou motivaci než jen peníze a materiální zajištění rodiny. Třeba moje kamarádka odsouvá založení rodiny už spoustu let s poukazem na finanční problémy, ale přitom má 2 byty, 2 auta a v neposlední řadě i fajn muže ... Myslím, že je lepší, když si člověk ujasní, o co mu v životě jde (i rozhodnutí nemít děti je legitimní) a stojí si za tím.

Ro

•

no toto!

(7.6.2004 3:41:22)
Vážený pane profesore,
velmi si vážím Vašich učebních textů v oboru pedagogiky a psychologie dítěte, jsou jedny z mála, které jsem zapomněla vrátit do knihovny :-). Stále obdivuji Vaše názory, ale obávám se, že tentokráte Vaše ťapička zabrousila vedle. Nesuďte české maminky podle televizních reklam.
Ráda bych šila na svou dvouletou holčičku - to by byly modýlky, to by se nosila, ale bohužel: aby bylo na rodinné platby - nájem, služby (+elektřinu a plyn), telekomunikace, dopravu, školní potřeby a další poplatky pro jejího 15tiletého sourozence, musíme být oba - já i manžel - zaměstnáni na plný úvazek. Jesličky mi na celý den nepřipadají jako vhodné výchovné prostředí, navíc v naší spádové oblasti neexistují, takže zbytek dne, kdy nepracuji za plat a nespím, starám se o naši dcerku - manžel i syn mi hodně pomáhájí. A vaše vyprávění o tom, že to všechno děláme proto, abychom mohli na dovolenou k moři nebo pořídit sobě a dětem cokoli luxusního, mně vysloveně urazilo a namíchlo. Děláme to proto, abychom vůbec přežili v čistu, teplu a jakémstakéms dostatku, dovolená je v Čechách u prarodičů, aby si nás taky chvíli užili, oblečení nestíhám šít, takže řešíme po Vietnamských tržnicích (zlatí trhovci). Pleny jsem prala půl roku, pak na to bohužel nebyl čas, udělala jsem si jednoduchý výpočet o tom, že můj pracovní čas, prací prostředky, energie + amortizace pračky dá finančně dohromady jako stejný počet jednorázových plen. Jediná větší investice byla do mrazáku, abychom mohli šetřit na nákupu a uchováváni potravin. Kdybych byla exot, neozvala bych se, ale nejsem sama, maminek jako já je v této republice mnoho, možná by se dalo říci většina. Nedávno se mě mé mateřské pudy zeptaly na možnost třetího dítěte. V našem 1+1 a s našimi finančními a časovými možnostmi jsme se museli mým mateřským pudům vysmát a jít raději něco dělat.
Máte pravdu v tom, že jakožto chudí a pracovití rodiče bychom i třetí dítě uživili, ale spalo by na jedné posteli se starším sourozencem, nechodilo by do žádných kroužků ani ono, ani starší sourozenci, ti by svůj volný čas, kdy bych nemohla být s nimi, trávili v různých partičkách a gangách. To bych prosím nechtěla. Stačí mi, že za stávajícího stavu se naše rodina poznenáhlu zadlužuje. Támhle nám rozhodí rodinný rozpočet povinná škola v přírodě, tuhle zaplacení šetrnější vakcíny povinného očkování, jelikož po té hrazené pojišťovnou měla dcerka velké komplikace. Nejsme tak chudí, abychom museli v těchto případech žádat stát o příspěvek, ale když si pořídíme další dítě, tak s našimi platy (nedej pámbů, abychom vážněji onemocněli), ani ty státní příspěvky nám z pod mostu nepomohou.
Myslíte si, že český národ má vyrůstat pod mostem? A o tom to je.

Houkačka

•

Re: no toto!-A o tom to je

(7.6.2004 9:03:26)
A přesně o tom to je.
Rodiny disponují s velice různými příjmy. Důvod, proč si rodina s jedináčkem nepořídí druhé dítě může být naprosto stejný, proč si rodina se třemi nepořídí čtvrté. Prostě usoudí, že už by to bylo nad jejich možnosti. Zatímco pro tu druhou rodinu mají všichni pochopení, rodiče jedináčka se stávaji sobci (dle obecného mínění). Přijde vám to fér? A řeči typu, kdyby rodiče další děti chtěli, mohli by slevit z vlastního blahobytu .... to je fakt k smíchu. Z jakého blahobytu ?????

Komara, 3 kluci
	milá pusinko-název knížky (8.6.2004 20:56:46) Tak co je s tím názvem knížky pusinko. Asi ses přece jen spletle ne? Taky si myslím, že urážíš nepravého, nebo jsi v návalu poporodních hormonů četla tak trochu s mlhou před očima :o) Komára Odpovědět

Kajka
•	Re: Re: no toto!-A o tom to je (10.6.2004 0:29:30) Když ono je vážně hodně rodin, které žijí v relativním blahobytu, ale vzdát se nedělního golfu a angažovat další dívku na hlídání už je moc... Jsem přesvědčená, že se žádné jiné generaci před námi nežilo tak dobře, jako nám dneska. Odpovědět

Alena
•	Je to pravda (7.6.2004 10:02:28) Mám dva kluky.Teď jsou na konci ZŠ.A já jsem si začala uvědomovat,jak moc mi dávají. Odpovědět

Jana, dcera 19m + brzy mimi

•

máte pravdu pane profesore

(7.6.2004 10:25:28)
Děkuji za pěkný článek, který jako kdyby mi mluvil z duše. Je mi 27 let,mám 18m dceru a za měsíc se nám narodí další miminko. Jsem na mateřské dovolené, muž si vydělává jako vysokoškolský asistent 11 tisíc. Máme štěstí, že bydlíme ve vlastním bytě. Plánujeme rozhodně ještě nejméně jedno dítě (nejsme věřící). Je nám smutno z ostatních našich bývalých vysokoškolských spolužáků (nebo i středoškolských), kteří se zatím ve věku blízkém třicítce na děti necítí a nebo plánují jedno maximálně dvě. Protože po 19 měsících života s naší dcerou vidíme o co přicházejí.Výmluvy že do dnešní doby si pořídit dítě je opravdu luxus (pokud mají lidé kde bydlet)mě přijdou opravdu jako dobrý vtip. Naše prarodiče nebo rodiče přišli na svět mezi v období mezi světovými válkami nebo za druhé světové. Taky mě velmi pobaví, když si přečtu, že se herečky nebo sportovkyně rozhodnou založit rodinu ve 35 nebo dokonce ve 39! To mají potom veliké štěstí, když přivedou na svět alespoń jedno dítě.
Jana

Jarma

•

Re: proč ta generalizace?

(7.6.2004 11:47:17)
Mě se moc článek pana profesora líbí, je tolik laskavý a v mnohém má pravdu.

Co se mi ale nelíbí je, pokud někdo řekne, že je mu smutno z lidí, kteří kolem třicítky ještě nemají založenou rodinu a že nevědí o co přicházejí. Já osobně jsme porodila první dítě v 34 letech a nyní v 37 čekám své druhé (bez jakýchkoliv problémů, není pravidlo, že zakládat rodinu v 35 letech už téměř nejde). Vůbec si nemyslím, že je pozdě.

Co ale chci hlavně napsat je to, že nám dítě změnilo život opravdu od základu. Manžel i já jsme měli vlastní firmy, dost jsme pracovali, ale také jsme si dost užívali. Byli jsme hodně spolu, měli jsme opravdu moc fajn život, hodně cestování, dost peněz a vůbec jsme si nestěžovali. Dítě JE velký zásah do života. Nebudu snad vypadat úplně divně, když řeknu, že nám se vztah dítětem neutužil a život nedostal smysl (jak mnoho lidí uvádí). Náš vztah už není jako dřív, nejsme tolik spolu (jak fyzicky tak ani duševně), nemáme na sebe rozhodně tolik času, máme na sebe spíš velmi málo času, protože obě firmy stále fungují a já tu svou musím řídit i s dítětem (/a zanedlouho se dvěma). Cestujeme dále, ale přece jen trochu jinak. Já jsem mnohem unavenější a ne vždy mám chuť být ta nejpříjemnější žena na světě :-). Dítě milujeme, dáváme mu mnoho lásky, věnujeme se mu a vychováváme ho, jsme zodpovědní. Máme peněz dost, ale v luxusu nežijeme - až skoro záměrně. Bydlíme v obyčejném paneláku, doma počítač nemáme, drahé hračky nekupujeme, vodu pijeme z vodovodu :-), nekupujeme ani hromady značkového oblečení a vybavení. Neúčastníme se takového toho obecného konzumu - nechodíme do Mekáče, nekoukáme moc na televizi... Také přispíváme na dobročinnost, hodně věcí rozdáme... :-) Pravda, že když je potřeba, peníze máme. Přesto umím pochopit, že se někdo obává, že více dětí neuživí. Na druhou stranu vím, že jsou lidé, kteří děti OPRAVDU MOC chtějí a mají je bez ohledu na finance.

I s manželem máme dále krásný vztah, ale museli jsme si hodně zvyknout.
Ano, jsme šťastni, ale myslím, že nelze obecně říci, že mít dítě je nejkrásnější věc na světě, smysl života a základ vztahu muže a ženy. Nelze nikoho "přemluvit" - mějte dítě, vždyť nevíte o co přicházíte. Nesoudím ty, kteří se (ještě) nerozhodli mít dítě a nesoudím ty, kteří mají jen jedno. Jen oni vědí ten pravý důvod a je to jejich soukromá věc.

Petra
•	Re: Re: proč ta generalizace? (7.6.2004 12:49:23) Odpovědět

JaninaH

Re: Re: Re: proč ta generalizace?

(7.6.2004 13:37:11)
Na rozdíl od Petry a Jarmy si myslím, že lze obecně říci, že mít dítě je nejkrásnější věc na světě, smysl života a základ vztahu muže a ženy.
Nevím, jestli to dokážu dobře vyjádřit, ale potřeba reprodukce je podle mě jednou ze základních lidských potřeb. Kdyby nebyla, tak lidstvo dávno vymřelo! Člověk přece chce, aby po něm na světě něco zůstalo, nějaká stopa, otisk. Čím jsem starší, tím víc si to uvědomuju. Nevím, co víc bych měla víc dokázat, než vychovat dvě děti. Ony jsou a vždycky budou smyslem mého života. Snažím se jim dát všechno, co dali moji rodiče mně, a doufám, že ony totéž udělají pro své děti a tak to půjde pořád dál. To je přece ta nejpřirozenější věc na světě, nebo ne? Nebo jsem hloupá husa a nevidím, že život má jiný, vyšší smysl? A jaký?
J.

Agneska

•

Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace?

(8.6.2004 10:39:31)
Janino, přikláním se k tvému názoru. Možná to stejně cítím proto, že jsem taky zhruba tvoje vrstevnice, a možná až teď jak děti odrůstají si teprve čím dál víc uvědomuju, jaké jsem to měla vlastně v životě ohromné štěstí, že mám dvě krásné zdravé děti, teprve teď si vážím toho, že jsem k nim tak hladce přišla, a teprve teď vím, že moje děti jsou to největší a nejdůležitější, co jsem kdy v životě dokázala, přes všechny vysokoškolské diplomy, státnice z jazyků, atraktivní povolání...Možná má někdo to štěstí, že si to uvědomí dřív, já jsem k tomu musela dozrát.Já vůbec k mateřtví musela dozrát, první dítě přišlo nečekaně, neplánovaně, "zkomplikovalo mi života",a já si mateřství vychutnala teprve napodruhé. Ale jsem moc ráda, že děti mám, přestože podle dnešních měřítek jsem si mládí moc neužila (žádné dovolené u moře, oblékání, cestování, ani pořádně zařízená domácnost - na to nebylo, stálé uskomňování se - ale ty krásné chvíle s dětmi, na to nezapomenu nikdy, a považuju ty chvíle za nejšťastnějí v mém životě. Podle mě přes všechny dnešní propagace stále platí, že život ženy zcela naplní pouze děti. Navíc kariéru, cestování a všechno ostatní se dá dělat později.

Radka, Matouš 14.1.2004

•

Re: Re: Re: proč ta generalizace?

(10.6.2004 21:16:24)
Určitě Tě, Petro, nikdo neukamenuje, ale nedá mi to nereagovat. Dítě mi život opravdu hodně změnilo a dodalo mu další dimenzi a OPRAVDOVÝ smysl. (Chápu, že ne všichni to takhle musí cítit.) Rozhodně se nepovažuju za někoho, kdo jiný smysl nemůže najít - až do své mateřské jsem byla velmi úspěšná v práci, která mě moc bavila. A i mimo práci (pokud ještě nějaký čas zbýval) jsem toho měla spoustu co dělat a co dodávalo a dodává mému životu smysl. Dítě jsem rozhodně chtěla, ale patřila jsem spíš k těm, které to lehce odkládaly a pravda, mateřský pud se zase až tak moc neozýval. To se ale opravdu hodně změnilo se začátkem mého těhotenství. Najednou jsem si uvědomila, jak úžasné je mít velkou rodinu (a třeba se i nevrátit do té skvěle placené práce a uskrovnit se). S prckem jsem si prostě ještě více srovnala hodnoty. A jen doufám, že vzhledem ke svému věku stihnu ještě další dva drobečky a třeba další do pěstounské péče.

Houkačka
•	Re: Re: proč ta generalizace? (7.6.2004 12:58:15) Jarmo, díky. Napsala jste to hezky. Myslím, že ve Vašem příspěvku je nejvíce pravdy. Žádná přetvářka a hraní si na lepší, než jsou ti ostatní. Dáváte každému možnost na vlastní rozhodnutí, nikoho neodsuzujete. Díky za toleranci. Odpovědět

JaninaH

Re: Re: Re: proč ta generalizace?

(7.6.2004 13:53:51)
Aby bylo jasno, také nikoho neodsuzuji a uznávám právo každého na vlastní rozhodnutí, zda či kdy mít děti, případně kolik jich mít. Jenom jsem chtěla vyslovit názor, že mít děti je pro lidi ta nejpřirozenější věc na světě. Když jsem se dnes dočetla (časopis Týden), že životní styl bezdětnost (childfree) se stává i u nás módou, pomyslela jsem si, že někde je chyba...A o tom byl podle mého názoru i článek prof. Matějíčka.

petr

•

Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace?

(7.6.2004 14:03:02)
jaka chyba? Mozna moudra proziravost prirody, je nas mnoho, zivotni prostredi diky premnozeni lidstva take nic moc. Prirozene je kdeco a jako homo sapiens se taky ridime i rozumem (proto ho mame) a vlastnim rozhodnutim, kuprikladu sexualni pudy-jejich ovladani a podobne. Je mozna nacase regulovat konecne i pud rozmnozovaci.

JaninaH
	Re: Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace? (7.6.2004 14:41:18) No, Petře, jenom doufám, že moje děti v dospělosti nepodlehnou diktátu módy "childfree" nebo že nezůstanou bezdětné v zájmu zlepšování životního prostředí. Ráda bych se totiž dočkala vnoučátek...Ale třeba do té doby zase přijde rodičovství do módy. :-))) Odpovědět

petr

•

Re: Re: Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace?

(7.6.2004 15:01:18)
ja osobne nejsem "childfree", ale nikdy bych nenutil sve dospele deti aby meli dite kvuli mne, abych se sebecky mohl venovat vnoucatkam.
Silne pochybuji, ze nekdo v tomhle ohledu podleha nejake mode. Navzdory nazorum profesora, ja jsem presvedcen ze skutecne jina doba je - dostupna antikoncepce a mnoho moznosti jajake dosud nebyli. Kdyby nasi prarodice meli tolik svobody a moznosti, take by nebyli zavreni v jedne vesnici cely zivot, urcite by vyuzili moznosti vybeu a zaridili si zivot mozna jinak. Delat z utrpeni a bolestneho sebeobetovani cnost je krazkozrake, nasi prarodice se neobetovali dobrovolne, oni jenom jinou moznost nemeli. Howgh.

JaninaH
	Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace? (7.6.2004 15:50:03) Petře, vážně ti nerozumím, pokud si myslíš, že mít děti je utrpení a bolestné sebeobětování a chtít se dočkat vnoučat je sobecké, tak to se opravdu neshodneme. J. Odpovědět

Šáry

•

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace?

(7.6.2004 18:58:42)
No, nevím jak u vás, ale u nás to s tím utrpením a bolestným sebeobětováním není tak horké :o))

Že se rodí míň dětí je fakt, ale bylo by zajímavé porovnat počet dětí narozených teď a dejme tomu před dvěma sty lety a to, kolik z nich se dožilo dospělosti. Teď jsem četla knihu o M.D. Rettigové a tam bylo, že se jim narodilo asi sedm dětí, ale dospělosti se dožily jen tři. Dneska když porodíš tři děti, tak je zaplaťpánbůh dost pravděpodobné, že se dospělosti dožijí všechny.

A pokud vím, tak počet obyvatel na našem území dejme tomu od roku 1800 celkově stoupl, i když podle alarmujících zpráv bychom měli vymírat:o))

Další věc je, že když budete všichni běhat bosky, mít jen dvoje šaty a hrát si s polínkem místo panenky, nikomu to divné nepřijde a nenapadne ho, ež by mohl chtít něco jiného. Ale když všichni ostatní vedle tebe budou mít tři mobily a ty jen jeden, tak si už budeš připadat méněcenný, i když objektivně na tom budeš mnohem líp, než ten s tím polínkem.

klara

•

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace?

(7.6.2004 20:16:48)
To s tim prudkym narastem obyvatelve svete mas pravdu, to se jenom nam zda ze hrozi vyhynuti :),
doporucuji se podivat na tenhle graf

http://www.prb.org/Content/NavigationMenu/PRB/Educators/Human_Population/Population_Growth/Population_Growth.htm

nebo si prostudovat neco na www.overpopulation.growth (v anglictine).

klara
•	Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace? (7.6.2004 20:58:27) pardon, adresa je www.overpopulation.org Odpovědět

lucka

•

život není dar, ale dědictví...

(21.6.2004 15:54:19)
Máš pravdu, že naši prarodiče by asi žili jinak, kdyby mohli...protože člověk se má vždy snažit žít co nejlépe, rozvinout maximálně svoje možnosti, ale neměl by zapomínat na druhé, ty minulé, ani ty budoucí... Svoje hodnoty by měl každý přeměřit jednou větou: ŽIVOT TOTIŽ NENÍ DAR, ŽIVOT JE DĚDICTVÍ. Pokud si to člověk uvědomí, začne ke svému životu přistupovat odpovědněji a méně sobecky. A potom nezáleží na tom, jestli někdo má nebo nemá děti, naplnění lze získat i jinak, než jen rozmnožováním. Pokud řízená reprodukce má za účel snížení utrpení z přelidnění, větší rozvoj smysluplné a tvůrčí profese nebo i jiný osobní růst, má smysl. Pokud umožňuje jen pohodlnou existenci (t.j. život bez smyslu), je to spíš smutné, ale i tak je to každého věc..Myslím, že je setsakra rozdíl pokud někdo považuje děti za smysl svého života z nedostatku fantazie nebo protože k tomuto názoru prostě dozrál. A myslím je to znát i na přístupu k těm dětem...

Emina
•	Re: život není dar, ale dědictví... (21.6.2004 19:51:46) Ahoj Lucko, pod tohle bych se hned podepsala. Je to moc pekne receno. Zdravi E. Odpovědět

Eman
•	Re: Re: Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace? (8.6.2004 17:30:03) Pořiď si na hraní pejska. Odpovědět

Jarma
•	Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace? (7.6.2004 15:06:24) A proč mít děti je přirozené a nemít je, je nepřirozené. Člověk je stále součástí přírody a vše, co dělá, je "přirozené" :-), nebo ne? Ne, já nechci popichovat :-). Svůj postoj jsem už naznačila... Odpovědět

Iva
•	Re: Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace? (10.6.2004 13:28:57) Mít děti je přirozené, protože za tím stojí pudy sebezáchovy (zachováni rodu). A navíc kdyby bylo přirozené děti nemít, tak za chvíli už není co řešit :-))) Odpovědět

Jarma
•	Re: Re: Re: Re: Re: Re: proč ta generalizace? (11.6.2004 10:16:38) Nemyslím, že je přirozená jen jedna volba. Prostě je přirozené, že někdo děti má a někdo ne. Příroda k tomu nějaký důvod určitě má... :-) Odpovědět

Katka
•	Jarmo, diky.... (7.6.2004 13:53:11) Tvuj prispevek me moc oslovil...diky za krasna slova...dotkla se me mnohem vic nez clanek pana profesora, ktery je plny peknych slov, ale abych tak rekla...skutek utek :-))) moralizovat umi kazdy, ale mam dojem, ze kdybysme se pana profesora zeptali na to, co dneska stoji botky na dite, byl by asi dost v koncich :-)))) Odpovědět

evule 15 tt

•

Re: Jarmo, diky....

(7.6.2004 15:20:29)
...jsem jenom zvedava, kolik tech deti vychoval pan profesor. Mozna taky tri, ale jako manzel starsi generace urcite tim zpusobem, ze cele dny studoval, psal, pracoval a deti videl pri nedelnim obede nebo vecer, vykoupane a nakrmene. Doma full-servis, zadne pomahani s domacnosti, jako pan profesor mel dulezitejsi praci, napriklad vyzyvat zeny, aby zacli rodit co nejdrive a mely deti co nejvice, nejmene tri. Vzdyt je to brnkacka, jeho pani to (mozna) zvladala levou zadni!

Ja osobne bych radeji cetla clanek psany jeho manzelkou :)))).

Iva
•	Re: Re: Jarmo, diky.... (8.6.2004 10:54:27) Ale pan profesor neříkal, že to je brnkačka:-)) Zkuste si ten článek přečíst, a pak uvidíte, co se v něm píše! Odpovědět

Kajka
•	Re: Re: Jarmo, diky.... (10.6.2004 0:39:24) Pan profesor Matějček je bez přehánění ten nejlaskavější člověk, kterého jsem potkala. Nechci, aby to vyznělo pateticky, ale je to velice moudrý člověk, rozhodně žádný kazatel – teoretik, ale pán s lsskavým humorným nadhledem. Odpovědět

Zuzana
	Krásné, pravdivé, skvěle napsané, souhlasím! (8.6.2004 14:20:08) K tomu není co dodat, krásné, pravdivé, skvěle napsané, souhlasím! Odpovědět

Sylvia+Alžbetka (15.9.2004)

Moc krasny clanok

(8.6.2004 15:06:29)
Som moc stastna, ze pre vela ludi este ma zmysel rodina a deti. Spomedzi mojich kolegov, musim podotknut, ze na pomery v CR nadpriemerne zarabajucich, sa 90% vyjadrilo, ze si dieta nemozu dovolit z financnych dovodov a ze su vlastne chudaci! :-( A teraz, ked som tehotna, tak sa ma vela z nich pyta, ci sa nebojime, ze to dieta neuzivime, dokonca jeden z nich sa ma opytal, ci mu po porode vycislim naklady na dieta, aby videl, ci by to pripadne dokazal utiahnut!
Ked si spomeniem na svojich stredoskolskych a vysokoskolskych spoluziakov, tak prave ti z vacsich rodin (4 - 6 deti) a z rodin, kde nemali deti k dispozicii vsetko a nemohli si dovolit modne vystrelky a jazykovky a kopec kruzkov a pravidelne dovolenky... boli najschopnejsi, najskor sa dokazali postavit na vlastne nohy, vycestovat do zahranicia, najst si dobru pracu... Naopak, spoluziaci z vyborne zabezpecenych rodin este teraz, vo veku pred 30-tkou, ziju u svojich rodicov, maju strach sa odtrhnut, osamostatnit a prist tak o materialne zabezpecenie, ktore im rodicia poskytuju.
A k tym argumentom, ze ked ma clovek viac deti, tak na ne nema cas, nemozu chodit do kruzkov a potom cumia do bedne alebo posedavaju na lavickach v roznych partach... Prave naopak. Dve a viac deti doma sa skvele zahraju (aspon do urciteho veku), nepotrebuju hladat spolocnost v partach a nevadi im, ked na nich rodicia nemaju az tolko casu, ako by museli mat na jedinacika.

Petruna
•	Zaklad je laska mezi partnery (8.6.2004 16:57:44) V clanku je popsano, jak se lide vyhybaji tomu mit deti, jak se vymlouvaji, aby je nemuseli mit. Ale proc to je? Podle mne je to tim, ze vztah mezi muzem a zenou je v moderni spolecnosti degradovan. Zakladem zdrave spolecnosti je laska manzelu v jednotlivych rodinach. Ti pak chteji deti a ti pak ty deti uci spravnym hodnotam. Odpovědět

Petruna
•	Re: Zaklad je laska mezi partnery (8.6.2004 17:02:01) myslim jako uprimna laska bez vypocitavosti a bez snahy urvat si pro sebe Odpovědět

Kristýna+Robík

Re: Re: Zaklad je laska mezi partnery

(8.6.2004 21:32:09)
Asi tě zklamu, ale lásku do manželství vnesli až osvícenci v 18. století a od té doby to jde s rodinu "zugrund". Do té doby byla velká láska chápána spíš jako překážka rodinnému soužití! Rodina byla vždy základní hospodářskou jednotkou, umožňovala lidem přežít a uzavírat spojednectví s dalšími lidmi prostřednictvím sňatků. Dnes je z ní hlavně místo spotřeby. Rodinu drží pohromadě už jen citová pouta, právě proto je tak křehká. Na emocích se žádný spolek postavit nedá. Samozřejmě, že se lidé měli rádi i dříve, ale jejich láska postupně v manželství vyrůstala, byla to láska typu "agapé" - péče o druhého, úcty k druhému. Láska typu "eros a filia" je sice silná, ale když vyprchá, nezbude nic.
(To jsem si nevymyslela, stručně shrnuto na základě současných výzkumů a odborných prací o rodině).

Petruna
•	Re: Re: Re: Zaklad je laska mezi partnery (9.6.2004 9:14:38) Ja ti ani nejak nerozumim. To jako ze stabilitu rodiny zajistuje nejlepe hospodarska dohoda? No to je ale ponekud slabe pouto, protoze co kdyz zacne byt vyhodnejsi jina hospodarska dohoda? Podle mne cim silnejsi a uprimnejsi a nezistnejsi je laska mezi rodici, tim pevnejsi je jejich rodina a tim lepsi deti maji. Odpovědět

JaninaH

Re: Re: Re: Re: Zaklad je laska mezi partnery

(9.6.2004 11:26:48)
Jedno moudré rčení říká, že "ze všeho, co je věčné, je láska nejkratší". Silná, upřímná a nezištná láska je jistě něco nádherného, ale zároveň velmi křehkého a iracionálního, bohužel i pomíjivého. Kdežto vzájemná (racionální) spolupráce, zodpovědnost a společná péče o materiální zajištění rodiny je něco mnohem konkrétnějšího. Tak rozumím tomu, co napsala Kristýna. Něco na tom je.
J.

Sosan

•

Re: Re: Re: Zaklad je laska mezi partnery

(9.6.2004 17:55:25)
Plzák někde psal cosi v tom smyslu, že pravda o lidské lásce je tak strašná, že si ji musíme neustále idealizovat lyrickým nesmyslem, abychom ji unesli.
I dnes, v kapitalismu, drží rodinu pohromadě společně sdílený a opečovávaný majetek a děti. (Z tohoto pohledu rozvodovost podporuje pouze socialistický styl ve smyslu - nikdo nic významného stejně nemá, t.j. rozvodem o nic nepřijde a kdyby se dostal přeci jen do tíživé situace, tak do té nanicovaté úrovně mu stejně stát dorovná.) Dnes taky rozvod nastává až tehdy, když společné soužití je již tak nepříjemné, že ztráta z rovodu je menší zlo. Z tohoto důvodu přetrvává mnoho vzájemně chladných vztahů vzájemné spolupráce - respektujících si navzájem svoje soukromé životy vedle sebe. Eventuelně z přesvědčení, že "kvůli dětem" to je povinnost. A dokud není vyhlídka na nějakou lepší alternativu, není důvod k rozvodu - ta lepší vyhlídka znamená, než se jeden z nich silně zamiluje jinde. Druhý, který je s tím zamilováním pozadu, má smůlu. Mnoho lidí, kteří si pak reálné vyhlídky směřování k tomuto stavu uvědumují, se raději ani neberou a dávají přednost soužití bez svatby.
Jedinou cestou, jak se tomuto vývoji vyhnout je, věnovat čas, úsilí a zájem tomu, být pro druhého atraktivním partnerem. Znamená to věnovat alespoň minimální úsilí tomu nezblbnout, nezpohodlnět a nezošklivět. Pak lze v manželství zažívat určité periodické "zamilovávání se" do sebe. A takové osvěžující zamilování se je daleko příjemnější než vybičování se do polohy šíleného křesťanského sebezatracujícího altruismu až za hrob. Ono totiž, být pro druhého nejlepším partnerem zdaleka není totožné s tím, co nejlépe ho opečovat. Je nutné být sebevědomou svébytnou osobností. Z tohoto pohledu jsem zastáncem názoru, že v typických křesťanských rodinách to s tou láskou také není úplně tak, jak by mělo být, protože ta nezištná křesťanská láska (nic proti ní) je jaksi jiná láska, než kterou od vztahu s opačným pohlavím očekáváme. Takovou nezištnou neerotickou láskou lze totiž milovat více-méně kohokoliv včetně vlastního pradědečka.
O tom, že manželství je primárně založeno na lásce, je omyl, nás mimochodem také mohou přesvědčit axperimenty z šedesátých let. Tehdy - po vyhulení patřičného množství jointů - se předpokládala revoluce ve smyslu, že vztahy budou založeny pouze na vzájemné lásce. A rodina že bude nahrazena jakýmisi komunitami (t.j. společenstvími zrovna aktuálně se milujících jednotlivců) a s nimi budou vždy pohromadě i děti bez ohledu na jejich skutečné biologické rodiče, často ani nezjistitelné. Toto by byl patrně reálný model manželství založeného na lásce :-)

Alca13
	Dík (9.6.2004 21:32:43) Konečně jeden velmi reálný a objektivní náhled na celou věc. Díky, docela jsem se poučila a pobavila. Odpovědět

Kristýna+Robík

Re: Re: Re: Re: Zaklad je laska mezi partnery

(10.6.2004 0:01:59)
Sosane, upřesnění: láska jako péče o druhého, není "opečovávání", znamená, (trochu fenomenologicky) že mi jde o bytí druhého, péče o jeho bytí jako o svoje bytí.
Sebe nemusím nijak zvlášť milovat, přesto se sebou musím žít, naučím se se sebou vycházet, aby moje bytí bylo snesitelné. To je ta láska k bližnímu jako k sobě samému.
Jo a křesťanská láska má ještě jednu podstatnou stránku, je to "chara", radost. Radostná a odpovědná péče o bytí člověka.

Petruna

•

Re: Re: Re: Re: Re: Zaklad je laska mezi partnery

(13.6.2004 17:14:23)
Tak to s vama vsema teda nemohu souhlasit. Ne to ne, vy se vyjadrujete, jakoby vztah manzelu byl jakoby predem vytyceny a dan. Ukoly rozdany, "smlouva" sepsana. Neco za neco. Konzum. Urcity status quo, ktery se ozivuje obcas znovuzamilovanim se aspon na hodnotu tohoto statu quo. To pak muze vest k tomu, ze dotycny nespokojeny (ktery citi, ze prava laska nekde existuje)muze hledat stesti jinde.

Ja myslim tak, ze smyslem manzelstvi je neustale prohlubovat a rozvijet citovy vztah mezi obema partnery, tim, ze si zdarma delaji radost, aniz by za to cekali protihodnotu. To snaseni na hnizdo a starani se o deti potrebuje nejaky motiv, ale nutne nezistny, podle mne. Pokud je motivem vztahu a rodiny konzum a dohoda (zistnost), tak mi pripada, ze je vse velice pofiderni. Pak prece muze zacit byt pro jednoho z partneru vyhodnejsi a lakavejsi "dohoda" jinde. Pokud je ale motivem nezistny pravy cit, neni vlastne potreba o snaseni na hnizdo a touze po detech ani mluvit, protoze je to naprosto samozrejme, doprovazejici ten pravy cit.

Psychous

•

Pravy cit?

(13.6.2004 21:28:42)
Muzete mi rici, na cem je ten "pravy cit" postaven?

Pokud mate na mysli erotickou lasku, vzajemnou pritazlivost, pak to je to, co je prave obsahem te ZISTNOSTI, kterou vy si predstavujete moc materialisticky.
Ale dale uz to plati, jak pisete, mnohdy skutecne dojde k "ziskovejsi" nabidce jinde.

A naopak, pokud je to souziti postaveno na obycejnem rozumu, ten se bori prece jen hur, nez erotika.

Petruna
•	Re: Pravy cit? (14.6.2004 11:43:57) Psychousi, priste se predstavte, abych vas mohla lip oslovit. Odpovim takto: Rozum muze chtit co chce, ale srdce se kolikrat poohlidne jinam. Myslim, ze partneri by si meli byt navzajem uprimnymi milenci, prateli na zabavu, duveryhodnymi zpovedniky a taky umet si chytre pokecat. Odpovědět

Psychouš

•

Beru

(14.6.2004 21:02:37)
Myslite predstavit jako obcanske jmeno? :-)
Tady jsme na Internetu, tady si kazdy jmeno voli. Rikam si Psychouš, rikal jsem si Psycholog, ale to prekazelo diskusi.

Jo, to s temi idealnymi partnery podepisuju.

Ja jen chtel rict, ze "prava laska" je spise basnicky obrat, nez aby to popisovalo neco konkretniho. A ze nejcasteji je tim myslena laska eroticka.

Petruna
•	Re: Pravy cit? (14.6.2004 11:58:54) Proc myslite, ze telesna laska je nutne zistna? Nemusi byt. Ja myslim, ze by mela byt nezistna. Ne s motivem ziskat si pro sebe, ale spis uprimne chtit partnerovi predat. Odpovědět

Psychouš
•	Chci-li nekoho, je to zistnost (14.6.2004 21:05:55) Proc myslim, ze telesna laska je nutne zistna? Protoze clovek toho druheho CHCE. CHCE ho mit blizko sebe, CHCE jej mit co nejvic pro sebe. Kdyby jej nechtel nebo mu to bylo jedno, byl by to pak jeste ten "pravy cit", jak to nazyvate? Nezistna laska je nechat jit, nechat absolutni svobodu, nepozadovat PRO SEBE. Odpovědět

Emina

•

Re: Chci-li nekoho, je to zistnost

(14.6.2004 21:43:49)
Jsi nejak pozapomnel, ze pri te "zistne" telesne lasce se za priznivych okolnosti chteji oba vzajemne. Coz je situace, kdy o odchazeni spis nepremyslis.
Kdyz chces odejit, je nechat odejit otazkou realistickeho pohledu na vec, ne "nezistne" lasky. Kdyz od tebe odchazi nekdo, koho ty jeste porad chces, moc to nepovznasi, i kdyz si na to das flastr pocitu, ze se chovas uslechtile. Nejak mi neni jasny, proc operujete pojmy zistna kontra nezistna laska? To je uplny citovy hokynarstvi. Lidske city jsou blba komodita v pripade, kdy je chceme vlastnit. Ve skutecnosti ti nic pod sluncem nedava patent na neci lasku.

Psychouš
•	Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost (14.6.2004 23:04:27) Vskutku zajimavy prispevek. Bohuzel predevsim svou chaoticnosti. Doporucuji precist cely kontext, zapremyslet, ovladnout nutkani neco napsat, zapremyslet jeste jednou, dlouze ..... a pak, treba... snad mozna neco napsat. Ale pred odeslani po sobe precist, moc prosim! ;-) Odpovědět

Emina
•	Re: Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost (15.6.2004 12:00:33) No, neco bych ti napsala, ale potlacim to nutkani, jo? S pozdravem KLILK! Odpovědět

Petruna

•

Re: Chci-li nekoho, je to zistnost

(15.6.2004 10:28:30)
Psychousi, jednoho dne nekoho spatrit a zamilovat se do nej a zacit mu bez toho, ze by se jako za to neco cekalo, od sebe jemu lasku davat a snazit se delat mu radost ruznymi skutky. Prave kdyz neco clovek udela jen tak, aby mel druhy radost, to je to ono krasne, ne? Ja myslim, ze kdyz clovek cit nezistne rozda, ze hodne citu dostane nezistne zpet, opravdove a od srdce. Kdyz ale lasku ten dotycny nezacne uprimne opetovat a delat tomu do nej zamilovanemu taky radost, tak myslim hned od nej odejit. Cloveku se jeho uprimnost vrati ve forme uprimnosti druheho. Chci rict, co kdo dava, to dostava zpet a pokud nechceme dostavat fales a vypocitavost a byt objektem zisku, ne?, tak i my musime vsude byt uprimni a davat pro radost druhym jen tak, nezistne. Hezke je touzit proste po lasce a hledat lasku - a ne touzit po nejakem konkretnim cloveku, ktery se nam sice libi, ale on nas nechce, ne?

Petruna
•	Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost (15.6.2004 10:31:25) nebo teda kdo nas "chce", ale ne ze nas uprimne miluje, ale ze z nas ma uzitek...brrrr!!... Odpovědět

Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost

(15.6.2004 10:38:32)
...zacit mu bez toho, ze by se jako za to neco cekalo, od sebe jemu lasku davat a snazit se delat mu radost ruznymi skutky. .... Kdyz ale lasku ten dotycny nezacne uprimne opetovat a delat tomu do nej zamilovanemu taky radost, tak myslim hned od nej odejit...

Tahle diskuze je na mne až příliš filozofická, nějak nestíhám sledovat tvoje a Psychoušovy duševní pochody, tak dofám, že teď nebudu úplně mimo ;o) Ale nevidíš rozpor v tom, cos napsala? Že dotyčný má dávat lásku nezištně a nic za to neočekávat, ale pokud nic nedostane, má odejít?

S.

Petruna

•

Re: Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost

(15.6.2004 11:08:18)
Touzit po uprimne lasce a citu (a "hlidani lasky" obecne, aby se "ji neublizilo")neni prece zistnost, ale uslechtila vlastnost, ne? Mne prijde hrozne hezky "vuci lasce" - hlidat si, abychom nebyli ve vztahu, kde prava laska (cista jako kristal) neni oboustranna. Tak kdyz zamilovanemu cloveku tim objektem lasky neni uprimna zamilovanost davana zpet, ackoliv je ten clovek jinak supr, rychle pryc...a nevidim v tom rozpor.

Sosan

•

Re: Re: Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost

(15.6.2004 11:23:51)
Je to samozřejmě také vzájemně výhodný obchod - něco za něco - křišťál za křišťál. Vždyť zamilovanost = hormony! Je to instinktivní jednání, které - aby neuráželo náš jemnocit svojí nízkou podstatou - se nám zobrazuje do vědomí jako nejušlechtilejší cit :-) Má-li být láska nezištná, nesmíte za ní opravdu nic očekávat - třeba k dětem, tam to můžete trénovat. Od nich se ničeho dobrého nedočkáte :-)

Petruna

•

Re: Re: Re: Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost

(15.6.2004 12:04:52)
No pokud by to byl "kristal za kristal", tak by to vlastne kristal ale zrovna nebyl. Co mi pripada jako skutecny kristal - kdyz si treba zdrava divka plna sil vezme a uprimne miluje napriklad telesne postizeneho partnera, ktery potrebuje neustalou fyzickou pomoc, stara se o nej s laskou a uznava ho uprimne jako cloveka, muze a milence a spolecnika a proste jako cely jeji svet a stesti, presto, ze on je na ni v praktickem zivote zavisly. Ze oni dva spolu tu vadu jednoho proste "nevidi".

Petruna

•

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost

(15.6.2004 12:28:38)
Ja bych tu hranici nezistnosti neboli kristalovosti vymezila asi takto:

Pokud by partneri spolu chteli setrvavat a milovat se a ctit, i kdyby jeden byl zohyzdeny nebo nemocny, nepohyblivy a k tomu take bez prijmu, pak maji lasku nezistnou. Pokud je pro partnery tato predstava nepripustna, tak mi pripada, ze maji vztah zistny, asi.

Psychouš

•

parcialni resumé

(16.6.2004 8:09:03)
:-) To je definice jak ze sobotnerannich pohadek. ;-)
Chci-li dostavat lasku od mrzaka nebo zdraveho, je to naprosto totez. Stejna zistnost. Nezistnost by bylo davat lasku bez odezvy, ci dokonce s tim, ze je mi "placeno" zlem.

Pripominam, ze se bavime o zakladech manzelstvi: rozumu vs. lasce. A o zistnosti, ktera je obsazena casto v obou, ale v te lasce prakticky VZDY. Jedna-li se o lasku erotickou, romantickou zamilovanost.

Petruna

•

Pokud ma byt kristal

(16.6.2004 10:20:29)
Pokud ma byt kristal, tak zakladnim motivem vseho mysleni a cinu nutne musi byt nikoli chtit dostavat, ale chtit davat, a to ne ve smyslu "handlovani: ja dam-ty das", ale ve smyslu "touzim davat a touzim najit toho, kdo by to ode mne chtel a po mem davani se rozzaril". Motiv=blaho a stesti druheho. Potom, kdyz nekomu da clovek celeho sebe sameho a to nejlepsi ze sebe, a ten druhy pritom kristalove blazeny neni, tak to krasne davani jde do prazdna a nikoho nerozzari, tak je ho skoda a opravdu je potreba odejit a udelat sebou blazeneho jineho, myslim to takhle. Uzdravit nekoho, kdo na to cekal cely zivot. Nebo se da rict: "hledali se, az se nasli"

Psychouš

•

No a to je ten handl

(17.6.2004 7:47:34)
No a to je ten handl. :-)
Vim, co jsem ochoten dat, ale vim, co za to bezpodminecne cekam. A ta manzelska nejistota, ktera z toho plyne je v tom, ze rozzarenost tech oci ;-) uz nebude co byvala, nebo se mi jednoduse okouka a zjistim ve svem okoli pritomnost jinych oci, ktere by rozzarit ;-)) potrebovaly ci zaslouzily jaksi vic...

Tolik k tematu laska v manzelstvi vs. snatky z rozumu.

:-)

Petruna
•	A to zrovna ne :-) (17.6.2004 9:44:13) Ja se tu ale zrovna snazila rict, ze ti dva, kdo spolu maji jednou ve vztahu kristalek, ze toho druhyho opustit nebo podrazit nejde. Protoze chteji svuj spolecny kristal zvetsovat a ne koukat po jinych lidech, vzdyt uz svuj objekt davani nasli........ Odpovědět

Petruna

•

zistnost versus nezistnost ve vztahu

(15.6.2004 12:31:29)
Ja bych tu hranici nezistnosti neboli kristalovosti vymezila asi takto:

Pokud by partneri spolu chteli setrvavat a milovat se a ctit, i kdyby jeden byl zohyzdeny nebo nemocny, nepohyblivy a k tomu take bez prijmu, pak maji lasku nezistnou. Pokud je pro partnery tato predstava nepripustna, tak mi pripada, ze maji vztah zistny.

Petruna

•

Re: zistnost versus nezistnost ve vztahu

(15.6.2004 17:56:51)
Jinymi slovy tedy mohu rici svuj zaver, ze ti manzele, kteri maji spolu nezistny "kristal", tak jak jsem ho popsala - tak oba citi, ze se nemusi ani jeden bat rozvodu, nevery druheho apod. Ten kristal, to je prave ta podstata vzajemne duvery partneru, ze jeden druheho nikdy nezradi. A skocil by za to do ohne, ze jeho partner ho nezradi. Kdyz by bylo treba, tak za partnera by zivot polozil, jinak by se sobe nemohl do oci podivat.

Tak nevim, jestli by partneri v proste hospodarske dohode bez "kristalu" skakali pro druheho do ohne a pokladali za nej zivot. Co je teda pevnejsi - zistna laska nebo nezistna?

Ja rikam, ze smyslem manzelstvi je budovat nezistny kristal, to ze je zaklad vseho hezkeho, co ty dva udrzuje pospolu.

Re: Re: Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost

(15.6.2004 11:30:09)
jak píšu, nějak nezvládám sledovat předchozí vývin diskuze, reagovala jsem jenom na ten jeden příspěvek. Já bych to ale spíš řekla takhle:

nezištná láska = láska, od které neočekávám, že bych z ní něco měla = to často bývá láska matky vůči dítěti, kdy matka své dítě miluje, ať je jakékoli a bez ohledu na to, zda ono její lásku opětuje.

zištná láska = láska, kdy od druhého něco očekávám = tedy láska, kterou dám pouze tomu, kdo mi ji vrátí

No, ale jinak mi to přijde celé nějaké divné, holt jsem spíš realista než filozof ;o)

S.

Psychouš
•	Re: Re: Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost (16.6.2004 8:11:07) kazdopadne ale zadna uslechtilost :o). FAKT ne! Holcicka, co chce byt princeznou a touzi po princi jiste neni uslechtila. Nekdo chce vztah, nekdo Mercedes. :-) Kazdemu podle jeho zamereni. Odpovědět

Emina
•	Re: Re: Re: Chci-li nekoho, je to zistnost (15.6.2004 12:12:18) Ahoj Sylvie, ja to taky nestiham, jak my Psychous sdelil, tak se taky omlouvam, jestli mentalne nestacim, ale mam dojem, ze jde o zmateni pojmu "vzajemnost" a "zistnost". :) Odpovědět

Psychouš
•	To je ono (16.6.2004 8:04:07) Jo, to je presne ono, ta zistnost je v oblasti citove. Neco za neco a kdyz ne tak cau. :-) Odpovědět

Jana, 3 děti
•	Re: Zaklad je laska mezi partnery (30.1.2015 0:43:22) Čtvrýho jste začali u Matějčka, devátýho jste došli k Plzákovi,se vám ty děti nějak rychle vypařily... Odpovědět

Jana, 3 děti
•	Re: Zaklad je laska mezi partnery (30.1.2015 0:43:38) Čtvrýho jste začali u Matějčka, devátýho jste došli k Plzákovi,se vám ty děti nějak rychle vypařily... Odpovědět

lucka
•	Re: Re: Re: Zaklad je laska mezi partnery (21.6.2004 15:18:05) Ta láska erotická by měla přerůst v lásku pečující...Někde jsem četla, že tzv. pracovní manželství (manželství uzavřená na základě přátelství a společné snahy o budování čehosi) jsou v praxi trvalejší. Odpovědět

Přesně tak, jak je to napsané, to cítím také já

(9.6.2004 13:15:56)
Názory k článku napsané přelouskám potom...teď to píši pod dojmem článku. Je to přesné. A já stěžování na " tu dnešní dobu" slyším velmi často i v práci v souvislosti s pěnězi...ach jo, a to mi tedy řekněte, kdy bylo lépe?
Když jdu do minula ať již o desítky let, nebo o stovky, nebo o tísíce...průměrný věk dožití se prodlužuje, dříve smrtelné nemoci jsou léčitelné, 50ti letí lidé nejsou oslovováni velebný kmete, jezdit na dovolenou je normální pro většinu lidí...když příjdete o práci, je zde soc. dávka..takže minimum lidí umírá hlady ...ošacení se dá sehnat za minimum...pojištění funguje...chodit do školy je normální a nejen pro chlapce...
Nechci říci, že není co zlepšovat ve fungování společnosti. Ale nesnáším alibistické nadávání na " dnešní dobu".

Kajda+mimi
•	Re: Přesně tak, jak je to napsané, to cítím také já (10.6.2004 0:46:36) Moje řeč. Odpovědět

Eva , děti 16,14,8,6

•

počet dětí

(10.6.2004 13:08:50)
Přála bych těm, kdo mají jedináčka strávit jeden večer za dveřmi pokojů, kde naše děti dlouho do noci diskutují o různém. Děti sjou hodně otázka peněz, ale ještě víc radosti. Mají kroužky i oblečení po někom. Ale hlavně mají svýho parťáka, a to je myslím si víc, než týden v zimě na horách nebo v létě u moře.

Karolina

•

nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(10.6.2004 15:20:10)
Docela me pan doktor svym clankem pobavil...zejmena jeho nazor, ze pobyt u more nebo papirove pleny jsou neco extremne luxusniho....Pan doktor si podle me nevsiml, ze doba opravdu JE jina...kazda doba je jina nez ta predchozi a to jak jsme zili pred revoluci a ted je proste jine...a jine jsou i dnesni zvyky a naroky...a to je snad v poradku, ne ? kdyz byly drive zavrene hranice, tak byla dovolena na machaci OK...ale dnes ma moznost cestovat a poznavat vlastne kazdy...mit vic deti znamena vzdat se techto veci (nejen pro deti, ale i pro sebe), proste proto, ze na to financne skutecne neni...ale co kdyz je opravdu pro lidi daleko dulezitejsi cestovat, poznavat, mit pomocniky v domacnosti, kteri umozni venovat vic casu sobe, rodine, pratelum...s kupou deti clovek cosi ziska, ale take o hodne prijde...je to mozna chladny kalkul, ktery se nebude mnoha lidem libit...je v tom kus sobectvi...ale mit deti prece neni zadna charitativni cinnost, obet, kterou je nutne treba prinest na oltar spolecnosti. Myslim, ze tak, jak jsem to popsala uvazuje hodne lidi a proste proto je deti malo...jedna vec je vzdat se docasne zamestnani na vychovani jednoho, maximalne dvou deti (coz obnasi tak 3-5 let) a druha vec je zit z jednoho platu dlouha leta a desetileti...
a jeste je tu jeden maly podstatny rozdil...socialismus byl silne propopulacni...jesĺe, skolky, novomanzelske pujcky, byty zadarmo (hlavne to je dnes problem)...a ted leta a leta trva nez si clovek vybuduje jakes takes zazemi, protoze od nikoho se niceho nedocka....a nejde o zadne velke rozmazlovani, ale o par zdi, ktere jsou moje, muzu jim rikat domov a nemusim se kazdy vecer trast, kdy mi zase nekdo prijde dat vypoved :-(

Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11

Re: nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(10.6.2004 21:18:33)
Naprosto souhlasim s Karolinou. Dovolila bych si to ale rozvest, ze lidi vc. mladych si v CR jeste uplne nezvykli na "kapitalismum" a od statu ocekavaji stale vyhody, prestoze v umirnenejsi forme nez pred revoluci.
Ja ziju v US a tady ma kazdy mlady hypoteku na dum, neceka se tedy, kdy zemre babicka apod. :-(( ... to byl mozna nevkusny for, vim, ze je v CR hrozne tezka pro mlade dosahnout sveho bytu za nejakou unosnou castku, dale ... zena jde za tri mesice po porodu do prace, neexistuje v podstate materska nebo nemocenska. Nikdo tu s chripkou doma nezustane, max. jeden den a to je bud sick day nebo to jde z dovolene, neni to klasicka nemocenska, na nemocenskou se odchazi az v pripade operaci atd. To jsou veci, ktere nasinci si jeste nedovedou predstavit a tak tapaji, jestli to dite vubec mit, protoze to predstavuje obrovskou zatez a obet. Ma to ale vyhodu a tu, ze pary drzi vice pospolu a muzi jsou vice zodpovednejsi, alespon podle mych zkusenosti. Proto jsem si asi vzala amika :-)) (zobecnuji).
Presto se rodi deti malo i v US a napr. ja (nyni 31 leta) bych mela jit do duchodu nejdrive v 67 letech, protoze na to proste nebudou penize. Vetsina lidi v US ma ale penzijni pripojisteni a jine investice, tudiz neni na penzi naprosto zavisla.
Jinak na 1 zenu v CR pripada 1.17 ditete a tim se radime na predposledni misto na svetovem zebricku, coz je tedy strasne.

Mina

JaninaH

Re: nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(10.6.2004 22:09:38)
Karolino,
na rozdíl od tebe si myslím, že si pan profesor velmi dobře všiml, že, jak píšeš "jsou dnes jiné zvyky a nároky", a to je právě to, co ho znepokojuje. Správně píšeš, že "s dětmi člověk cosi získá, ale zároveň o hodně přijde". Jde o to, jestli to, o co přijde (peníze, cestování, kariéra...), má skutečně takovou hodnotu, aby kvůli tomu stálo za to úplně se vzdát rodičovství, příp. vychovat (zajištěného) jedináčka. Domnívám se, že pan profesor Matějíček nám mimo jiné chtěl na základě své profesní a životní zkušenosti sdělit, že NEMÁ. Souhlasím s ním.
A ten socialismus si přece jen poněkud idealizuješ.
J.

Iva

•

Re: Re: Re: nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(11.6.2004 12:03:06)
Pettino, máš pravdu, že k tomu,aby rodina měla víc dětí, to musí být rodina kde to klape a kde oba mají přibližně stejné představy o životě. jinak to odskáče ta žena a děti taky. Je mi smutno z toho, co píšeš o přístupu tvého muže k tobě. Jako by ti v životě nic nepřál, a to, že ty se musíš změnit, abys mu vyhovovala, mi přijde strašné. Taky máš na něj své požadavky? Už se podle nich změnil? Je to těžké, ale asi se s tím nedá nic dělat. Leda by ses chtěla rozvést a zamířit mezi samoživitlelky,a máš pravdu že ženám po rozvodu se z majetku manžela nic moc nedává, bez ohledu na to že nemít zázemí nikdy by tak úspěšný nebyl.Tvůj muž je právě jeden z příkladů nesprávného řazení priorit. Taky znám rodinu, kde na prvním místě je firma. Manžel ale alespoň nebrání tomu, aby si najali paní na úklid a vedení domácnosti, na občasné pohlídání dětí. Tam je to snazší, ale matka se dětmi žijou vlastně sami, nikdy se nemůžou spolehnout na to, že táta bude s nimi, i kdyby šlo o narozeniny, besídky ve školce, jak zavolá firma, je konec. Takže to taky není moc ideální prostředí pro výchovu dětí. To potvrzuje teorii, že o peníze až zas tolik nejde, jako o jiné věci.

Šáry

•

Re: Re: Re: nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(11.6.2004 14:03:35)
Pettino,

máš úplnou pravdu, že záleží i na jiných úhlech pohledu, a je mi moc líto, že máš s tím tvým chlapem takové potíže.

Když to čtu, tak mám vztek a nakopala bych ho do zadku :o)). On má ty priority opravdu dost zpřeházené.

Ono to rodičovství opravdu zdaleka není jen o materiálním zajištění, a skoro bych řekla, že vydělat peníze není až zas takový problém, jako ta osobní "rodičovská" péče.

Jak jsi psala na konci, že by Tě zajímalo, jak se na to dívají ženy, které se vzdaly kariéry. Já jsem úplně opačný případ, ale snad nebude vadit, když napíšu svůj pohled na věc. Celý život jsem se bránila tomu, abych byla na někom ekonomicky závislá, a teď s dítětem už mohu říct, že jsem se asi ubránila :o)). Nejde o to, že by mi muž nechtěl pomáhat, on je naopak v tomhle ohledu skvělý táta, umí bez problémů potomka přebalit, nakrmit, vykoupat, akorát nenakojí. :o)). ALe když měl prcek 4 měsíce, tak musel manžel náhle do nemocnice a půl roku byl doma. Nebýt toho, že jsem se od 3 měsíců po porodu vrátila k vydělávání penízků, tak by ke starostem o miminko a o mužovo zdraví přibyly ještě existenční starosti a to už bych si to fakt mohla rovnou jít hodit :o(((

Podotýkám, že to vrácení se k práci nebyla nutnost kvůli té chorobě, udělala bych to i kdyby se nic nestalo. Prostě jsem měla hrůzu z ekonomické závislosti a z věcí, které z toho plynou. Hlídání žádné nemám, takže dělám po nocích, když malá usne. Občas je to docela maso, ale v žádném případě bych to nechtěla měnit. Dodává mi to mimo jiné sebevědomí a manžel také není pod takovým tlakem, jak nás uživit.

Chtěli bychom co nejdřív další mimi, tak jsem zvědavá, jak to půjde se dvěma. Ale jsem odhodlaná práce nikdy nenechat, jinak bych se zbláznila.

Přeju Ti, aby se ten Tvůj mamlas probudil dřív, než Tě třeba ztratí.

Šáry

Líba +2kluci 11/2001 a 9/2003

•

Re: Re: Re: Re: nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(11.6.2004 20:40:46)
Ahoj Šáry,
druhé dítě a práci si dobře rozmysli. Pokud ten starší nebude chodit do školky, tak se k práci málokdy dostaneš. Z vlastní zkušenosti vím, že s jedním se nechá pracovat v klidu cca 2-3 hodiny denně a v noci se vyspíš. Se dvěma máš problém stihnout domácnost a tak se to dohání v noci, a nebo se děti v noci budí a pak je to hrůza. Pokud budeš mít štěstí a děti tě v noci budou spát, tak se nechá pár hodin vyšetřit. S prvním dítětem jsem trochu pracovala - doma na PC - co se narodil druhý, tak nestíhám - nepracuji, doufám že se to zlepší až půjde starší v zimě do školky.

Re: Re: Re: Re: Re: nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(11.6.2004 21:01:49)
:o) Tak to já mám pozitivnější zprávu - u dvou dětí mám tak nějak víc času :o) Ony se nějak dokážou zabavit spolu samy... :o) Teď už teda od ledna chodí starší do školky, ale i když nechodila, tak jsem si podstatně častěji mohla dovolit dát nožky nahoru a uvařit kafe, než když jsem měla jenom jedno dítě :o) Jinak taky pracuju doma na počítači.

S.

Šáry

•

Re: Re: Re: Re: Re: nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(11.6.2004 21:43:10)
Ahoj Líbo a Sylvie,

díky za podnětné připomínky. To, o čem píšeš, Líbo, je věc, ze které mám veliký strach, ale miminko chci moc a doufám, že to nějak zvládnu i tak. Přinejhorším si někoho seženu na pár hodin hlídání. I když nevím, jestli to z časového hlediska může být ještě horší. Naše dítko přes den skoro nespí (když jednou nebo dvakrát v týdnu usne na hodinu, tak jsem šťastná). Když usne, v žádném případě neřeším domácnost. To když tak zvládneme s manželem, když přijde z práce, nebo je holt doma nepořádek. Žehlila jsem naposledy před měsícem. Prakticky veškerou práci stíhám tak mezi 21.30 - 4.00.

Kajka

•

Re: nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(11.6.2004 9:20:07)
No, tak to mou rodinu a rodinu mého manžela ta "propopulační" opatření asi nějak minula ... Obě rodiny žily s prarodiči v jednom bytě a o nějakém pronájmu či dokonce hypotéce nemohlo být řeči. S tehdejšími platy vysokoškoláků byli rádi když vyšli a moje maminka musela jít do práce od ročního dítěte. A možnost strčit kojence do jeslí by mne osobně rozhodně nemotivovala, protože svým dětem chci dát to nejlepší - a myslím si, že péče vlastní rodiny během raného dětství k tomu patří (čímž se nechci dotknout rodin, kde to prostě jinak nejde).

Kačičí

•

Re: nejde jen o zivotni uroven deti, ale cele rodiny !

(13.6.2004 11:10:25)
Problém je v tom, že se vždycky srovnáváme s tím lepším, co v současnosti je. Životní úroveň je teď u nás daleko vyšší než např. před sto lety. Něco jiného znamená chudý člověk u nás teď než kdysi (teď asi málokdo trpí hlady!), možností užívat si je mnohem víc než např. před dvaceti lety. To znamená, naše životní úroveň s dětmi není tak tragická (hlady netrpíme), ale je samozřejmě nižší než kdybychom děti neměli. A my vidíme jen to, co všechno bychom mohli, kdyby...

Jana

•

dekuju

(11.6.2004 9:21:20)
Pane profesore,
dekuju za moc pekny clanek. Pro me je to takove pohlazeni na dusi, protoze bych take rada jednou mela velkou rodinu (zatim cekame druhe mimi), a casto, kdyz se pred lidmi zminim, ze si mozna budeme chtit poridit jeste treti, slysim reci o zodpovednosti (Jen abyste je vsechny dovedli materialne zabezpecit!). Kdybych jeste dodala, ze zatim jen hypoteticky zvazujeme i moznost pestounske pece, asi by nas rozcupovali :)

Mirka, t.č. 4. měs.

•

A jeje,

(9.8.2004 15:15:46)
zase návrat ke starým dobrým časům? A tentokrát dokonce z pera odborníka - ach jo.
Já nemyslím, že by dnešní doba neměla své odlišnosti a také nemyslím, že by všechno nové bylo špatné. Naopak - když porovnám vyprávění své dnes 90tileté babičky, řekla bych, že dnes mají lidé dětí sice méně, zato se k nim chovají mnohem lépe. A nemyslím tím jen hmotné věci, myslím hlavně vztahy. Lidé se dnes více snaží své děti chápat, zajímat se o jejich problémy, pomáhat jim, společně se bavit - něco takového dříve nebylo zvykem. Dítě už pro rodiče není živitel ve stáří, pokračovatel jejich díla, pracovní síla v hospodářství nebo dokonce důkaz tatínkovy mužnosti. Tohle všechno bych já osobně viděla jako obrat k lepšímu.
Takže - podle mě jedno nebo dvě šťastné a dobře vychované děti úplně stačí. Naopak - lepší žádné, než jedno zanedbané a nešťastné. Mít tolik dětí, na kolik stačím (jedno, dvě, ve vyjimečných případech žádné) nepovažuji za sobectví, ale naopak odpovědnost.

Sosan

•

Nevěšet všechno na jeden hřebík

(9.8.2004 15:58:34)
Nechci se tady bavit o nějaké morálce nebo o sobectví. Jen bych řekl, že mít jen jedno dítě může být dost riskantní podnik, hlavně pro ty rodiče. Je to, jako když půjdete hrát ruletu a všechny žetony vsadíte na jedno číslo. Teprve když máte víc dětí, můžete je mezi sebou srovnávat, vidíte, jak na tytéž výchovné metody reagují jinak. Získáte tak jako rodič mnohem více jistoty a nadhledu. Navíc, pokud třeba v pubertě - ve věku, kdy vám nezbyde než sedět doma v koutě a bezmocně doufat, že prostě děti jednou dostanou rozum - vám neskočí život ve chvíli, kdy jediné dítě kupříkladu ujede na drogách, zabije se v autě s čerstvým řidičákem nebo při extrémních sportech.
Ono dnes existuje společenské klima, kdy se jaksi očekává od rodičů, že postarat se o dítě znamená dokopat ho k tomu, aby dokončilo vysokou školu a pak mu zajistit vlastní bydlení (koupit byt) např. No, a představa takových budoucích nároků pak mnoho lidí odradí od toho ty děti vůbec mít, protože je jim jasné, že by toho nebyli schopni. Také si všímám, že lidé, co mají málo dětí, je mají jaksi na ukazování, jako nějakou luxusní věc. Je z nich cítit takové to nevyřčené: "podívejte, jak jsme úžasní rodiče, jak naše dítě mluví slušně, do kolike chodí kroužků, jak je oblečené a kde bylo na prázdninách." A dost si myslím, že ty děti, které budou odpočátku vychovávány s tím, že kolem nich jsou limity ve financích i v pozornosti, která jim je věnována a že se budou muset v budoucnu o svoje živobytí postarat sami, budou i v životě šťastnější.

Burka
	Je to pravda. (21.11.2004 21:48:21) Dakujem. Moj manzel a ja si tiez myslime, ze viac deti v rodine je stastie nad stastie. Uz teraz planujeme styri deti. A tesim sa :) Zatial mame jednu dcerku. Deti su moje sperky. Odpovědět

Iveta5vlastnich deti,4prijate
•	je to pravda (21.2.2007 19:07:53) pan profesor ma velkou pravdu,mame 5 vlastnich deti 4 PRIJATE V PESTOUNSKE PECI.ta nejmensi ma 3 roky a ma Downuv syndrom,souhlasim s doktorem Matejickem.Je to o hodnotach v zivote.Iveta Odpovědět

tadytaky

Re: je to pravda

(12.12.2007 21:38:31)
Ahoj,
ten článek byl fakt krásný. Já mám asi trošku jiný problém, než většina "průměrných" lidí. Máme jedno tříleté dítko, druhé na cestě a já vím, že mě většina lidí odsoudí, ale vážně bych si přála mít ty děti tři. Prostě mám pocit, že si žijeme docela fajn a netrápilo by mě, že nepojedu k moři. Jen nevím, jak přesvědčit manžela. On prostě splnil ten průměrný limit dvou dětí a třetí by už bylo "navíc". Ach jo.

J.M.M

•

OBRACÍ SE NAŠI PŘEDKOVÉ V HROBĚ?

(19.2.2008 13:53:27)
Jak se žilo kdysi např. na začátku 20.stol.:
Na prostoře malého 1+1 žilo často ještě před méně než sto lety až 16 lidí rodiče, prarodiče a 12 dětí, kterým dokázali dát svoji lásku a, které se většinou dožili dospělosti. Naši předkové neměli automatické pračky, ledničku, elektriku, plyn, nejezdili auty, neměli často ani skříně, ale dvoje oblečení jedno pracovní a druhé sváteční, které přehazovali doma přes bidlo, často neměli postel, ale spávali na lavici, nebo na zemi na slamníku, Sprchovým koutem byli necky ve kterých se polévali vodou z hrnku a v jedné vodě se vykoupala skoro celá rodina, neměli splachovací záchod, pro vodu chodili ke studni, suchý záchod býval na chodbě, nebo na hnojišti, vařili na sporáku klestím, které je podle lesního zákona z 19.stol pořád zdarma, neměli tolik nádobí a dalších cetek běžných v dnešních domácnostech, které spotřebovali na svoji výrobu mnoho energie a slouží jako umělá zaměstnanost. V zemědělství pracovalo až 90% lidí…, nelegálních potratů bylo mnohonásobně méně než je dnes těch legálních a byla to většinou výsada prostitutek a bohatých lidí, lékařská věda i péče byla oproti té dnešní na nízké úrovni. Přes všechny tyto překážky se naši předkové dožívali také vysokého věku a dokázali v těchto tvrdých dalo by se říci zálesáckých podmínkách vytvořit nádherné kroje, folklor...

Tím neříkám, že máme žít jako naši předkové, ale myslím, že za zamyšlení stojí uvědomit si jak jsme dnes rozežraní a, že by nám trochu skromnosti nezaškodilo. PROTOŽE:

NÁROD BEZ DĚTÍ JE BEZ BUDOUCNOSTI, TAKOVÝ NÁROD JE PROKLETÝ!

DO ROKU 2050 MÁ EVROPĚ CHYBĚT 129 MILIÓNŮ LIDÍ!

KDO PŘIJDE NA JEJICH MÍSTA?!

KDO VRAŽDÍ UMĚLÝM POTRATEM A PŘEDEPISUJE ANTIKONCEPCI ZDRAVÝM LIDEM JE VLASTIZRÁDCE!

POLITIK, KTERÝ NEPODPORUJE RODINY JE VLASTIZRÁDCE!

Zaplaví Německo muslimové?
http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=5075

MSteflova

Re: OBRACÍ SE NAŠI PŘEDKOVÉ V HROBĚ?

(19.2.2008 14:08:56)
Tak tyhle fanatiky mám ze všeho nejradši. Oni totiž soudí kohokoliv - a jsou často i důvodem, proč někdo interupci podstoupí. Ještě nedávno bych tomu nevěřila, ale skutečně je i dnes mnoho lidí, kteří odsoudí svobodnou matku a místo nabídnutí pomoci ji roznesou na kopytech. Většinou na vesnicích či malých městech.
Přijďte, prosím, raději s nějakým nápadem, jak udělat život svobodným matkám jednodušším. A jak lidi motivovat k tomu, aby plodili děti. Dnes to totiž již není jen o suchých záchodech a lavici na spaní - platí se lékař, do budoucna školné, o různých typech pojištění nemluvě.
Antikoncepci a plánované rodičovství považuji za zodpovědnou věc. Mimo jiné právě proto, aby 16 lidí nemuselo žít v jedné místnosti...
Jen v jedné věci s vámi souhlasím - jsme rozežraní. To je fakt.

J.M.M

•

POKRYTECKÝM SOBCŮM! KDO JÍM NENÍ NEMUSÍ SE ROŽČILOVAT!

(22.2.2008 14:54:00)
NÁROD BEZ DĚTÍ JE BEZ BUDOUCNOSTI, TAKOVÝ NÁROD JE PROKLETÝ!

DO ROKU 2050 MÁ EVROPĚ CHYBĚT 129 MILIÓNŮ LIDÍ!

KDO PŘIJDE NA JEJICH MÍSTA?!

MÁTE OPRAVDU RÁDI SVÉ JIŽ NAROZENÉ DĚTI?

KDO VRAŽDÍ UMĚLÝM POTRATEM A PŘEDEPISUJE ANTIKONCEPCI ZDRAVÝM LIDEM JE VLASTIZRÁDCE!

SVOBODA VRAHŮ DĚTÍ KONČÍ TAM KDE ZAČÍNÁ SVOBODA BUDOUCÍCH GENERACÍ NA BEZPEČNÝ ŽIVOT!

SVOBODA VRAHŮ DĚTÍ KONČÍ TAM KDE ZAČÍNÁ ŽIVOT.

POLITIK, KTERÝ NEPODPORUJE RODINY JE VLASTIZRÁDCE!

manas
	děkuji (3.2.2014 9:42:45) Díky, jsme také ta velká pěstounská rodina se 7 dětmi a stále je u nás místo, krásné. Odpovědět

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc
Mamuti na TočníkuBeroun
Westernová hernaPlzeň-město

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.