| Mecháček | •
 |
(18.2.2004 16:50:40)
Tak se Vám to Maceško nakonec povedlo zlomit - nezbývá, než tiše závidět. Nám se to, přes veškerou snahu nepodařilo, tedy zatím. Bohužel se domnívám, že už je naše společná šance asi definitivně pryč. Je to buď tím, že k nám Kuba přišel v hodně pozdním věku (12 let), nebo tím, že je prostě taková povaha - nejspíš od každého trochu. Dělat se s tím nedá nic. Zvykli jsme si, že nás přímo neoslovuje - prostě to spolkne, nebo nějak obejde. Ale o třetí osobě mluví bez problémů - "táta mi řekl", nebo "máma mne poslala". Taky do textovky mi napíše "ahoj tati...", ale takzvaně "z oka do oka" toho asi není schopen. Škoda, na náš vztah to žádný vliv nemá, ale přeci jen nás to tak trochu mrzí. O to víc potěší, když se to jinde povede.
Mecháček
|
| Misa3 | 
|
(18.2.2004 17:36:48)
Mechačku, myslim, ze to vidis prilis negativne. Vis prece jakou maji pubertalni deti potiz s tim dat na jevo nejake laskyplne city, proste je mozne, ze si Kuba pripada jako "dospely chlap" a ma obavu, ze kdyby naznacil, ze si na Vas neceho moc vazi, za neco dekuje, proste ze Vas ma rad, tak by to holt nebyl takovy ten tvrdy muzsky, jak se sam ve svych 12 letech vidi. Proste si myslim, ze vse teprve prijde a ze se toho, ze bude davat sve city vic najevo, rozhodne dockate, i kdyz treba az bude skutecne rozum brat a opravdu dospeje. Myslim, ze je to hlavne vec puberty, kdy muze mit dojem, ze se prece "nemuze chovat jak mimino" a moc davat najevo city. Vidim to tak, ze na Vas ta odmena za vse, co jste pro nej udelali teprve ceka, protoze az skutecne dospeje, pochopi, ze tim, ze bude sve city k Vam davat najevo, nezdetinsti, ale naopak dokaze svou zralost.
|
| Mecháček | •
|
(19.2.2004 9:23:32)
Milá Míšo, díky za povzbuzení, určitě nám ho je třeba, ostatně jako čas od času každému. Ale abych byl upřímný, opravdu Tvůj optimismus nesdílím, víš ono je mu už 16 let a to se lidi až zas tak moc nemění. Smířili jsme se s tím a vrásky si z toho neděláme, doufáme, že i přes tento "malý handicap" si z doby strávené u nás odnese do dalšího života něco pozitivního, třeba vědomí, že je tu někdo, komu na něm záleží a kdo ho má rád, i přes jeho "drobné charakterové vady". Za této situace asi opravdu nelze čekat víc.
Máme také zcela opačnou zkušenost se vzpomínkami na biologickou rodinu, než má Maceška s Helčou. Náš Kuba jakoby ani nikdy žádnou vlastní rodinu neměl, to období je zastřené černou tmou a až dosud nepronikla ven ani jediná vzpomínka, vůbec nic. Zkoušeli jsme kde co, bez výsledku. Nakonec jsme to nechali být, osobně se domnívám, že se, při své poměrně značné přirozené inteligenci,za svou původní rodinu velmi stydí a nepřeje si, aby mu byla jakkoliv připomínána. Tak to respektujeme. Myslím, že tady hraje velkou roli čas, musí se prostě se svým životem srovnat, minulým i tím současným, a to asi přijde až později.
Z toho všeho je vidět, jak je každé z těch dětí úplně jiné, přestože je spojuje vlastně stejný životní problém - ztráta vlastní rodiny, ztráta identity, pocit naprosté osamělosti - každý se s tím vyrovnává po svém.
Mecháček
|
| Misa3 |
|
(22.2.2004 13:00:39)
Mechacku, sam pises, co vsechno Vasemu synovi prineslo do zivota obdobi, ktere mel moznost stravit mimo svou puvodni rodinu a detsky domov, at se ted (v dobe puberty) chova jakkoliv, pokud si cely zivot zachova vedomi, ze jsou lid, kteri ho maji pres vsechny jeho chyby radi, je to nejvic, co jste pro nej mohli udelat. A pokud se tyka zralosti osobnosti, lide se meni po cely zivot, je pravda, ze nejvyznamneji tak do konce puberty- do dospelosti, ale mnoho lidi skutecne dozraje treba az hluboce po dvacitce, az skutecne se setkaji se zivotem se vsemi problemy a nacerpaji vic zkusenosti. Kuba bude po cely zivot vedet, ze kdysi v detstvi se nasli lide, kteri udelali vse, aby mel normalni detstvi a milujici rodice a casem si uvedomi, ze vetsina chyb prameni z jeho chovani, ale skutecne v 16 letech bych to rozhodne nejak prisne nevidela. Vydrz, skutecne verim, ze nakonec uzna vse, co vse jste pro nej udelali. Preji Ti, aby se uz brzy projevily prvni znamky nejakeho zamysleni, nad vsim, co dobreho jste mu vnesli do zivota.
|
|
| Misa3 |
|
(26.2.2004 18:38:41)
Mechacku, ted jsem cetla Tvuj dalsi prispevek na tema "trestani deti" a ubezpecilo mne, to ze do lepsich rukou nez do Vasich se Kubik nemohl dostat, skutecne se snazis vychovavat dite s laskou, i kdyz to asi neni vubec lehke a je mi lito, ze Ti to nemohu napsat osobne, protoze me PC na tou adresu nepusti. Ale velice si vazim toho, ze alespon trochu znam nekoho jako Ty, dobreho cloveka, ktery se ke sve filosofii snazi vychovat i sve deti. Je to nadcasove, takze nema cenu resit, zda je to ted bezne nebo vyjimecne (i kdyz bych se spis priklanela k druhe variante). Moc zdravim Misha
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)