| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Otcovské fejetony: Až mi bude sto

Jako stromPodle času
 Celkem 4 názorů.
 Sosan 
  • 

U nás je to jinak 

(20.1.2004 18:15:34)
Zajímavé, jak se se život za jednu generaci změnil. Alespoň v naší rodině význam dosažení určitého věku jde velmi do pozadí. Neexistují nějaké fetiše a mety, po kterých by děti dlouho toužily až by se jim o tom zdálo a dychtivě by očekávaly nějaký den D, kdy se stane bůhvíco. Ani my tak nežijeme a naše děti náš životní styl sdílejí. Ony také ty mety, které dříve byly nedosažitelným snem jsou dnes zcela běžně dostupným spotřebním zbožím. Dětské digitální hodinky stojí jako jeden BigMac v mekáči, jízdní kolo měli děti dříve než dosáhli na šlapky, počítač (díky naší profesi) znají dříve než se naučily mluvit - jako běžný domácí spotřebič. A nic z těchto věcí pro ně není něčím vyjímečným, co by mělo jakousi auru nedosažitelnosti. Neznamená to, že bychom měli všechno, ale to důležité prostě už dávno máme a to ostatní není tak důležité, abychom po tom nějak zvlášť dychtivě toužili. A myslím, že my i děti jsme takto spokojenější. Ono velké očekávání čehokoliv je obvykle následováno větším či menším zklamáním a čas strávený se založenýma rukama vyplněný jen velkým těšením se, je časem ztraceným. Je důležité vědět co chci, a když to vím, měl bych pro to něco dělat - nečekat, že mi to jednou spadne do klína samo. A proto se ptám Jirky, proč se těší na to, co bude dělat ve čtyřiceti, padesáti, šedesáti? Když to chce dělat, tak proč nezačne hned? A když to dělat nechce, proč si myslí, že za deset či dvacet let chtít bude?
Odpovědět
 Jirka K. 
  • 

Re: U nás je to jinak 

(21.1.2004 21:25:33)
Ahoj Sosane!
Přestože jsem si na začátku svého "fejetonování" vymyslel zásadu, že do debat nebudu zasahovat, tentokrát učiním výjimku ("Sosan" je totiž sympatická firma a já si vážim toho, že snad pravidelně čte moje texty a připisuje k nim gramotné připomínky).

Na otázku (proč to všechno, co jsem si naplánoval pro období mezi čtyřicítkou a smrtí, neudělám hned) odpovídám, že...

1. Do Senátu lze kandidovat až po dovršení 40 let, což znamená, že nejbližší příležitost se naskýtá na podzim roku 2008.
2. Studium v padesáti... To je záměr. Padesátka je podle mě kritický věk, takže je rozumné mobilizovat mozek. (Ale o Tvé připomínce budu přemýšlet a přece jen se kouknu na seznam oborů pro nadcházející přijímačky. Bohužel nemohu pomýšlet na denní studium.)
3. Starostou v šedesáti... Máš pravdu, dalo by se to zkusit třeba už na podzim 2006, ale je mi hloupý ucházet se o takovou funkci, když nemám skoro žádné šediny a tak malo pamatuju. Myslím, že starosta musí být člověk ošlehaný životem.
4. Protestanským kazatelem v sedmdesáti... Za tím si stojím! Příliš mladí faráři jsou většinou nedůvěryhodní. Prostě rychlokvašky. Tuhle službu by měl vykonávat ten, který ušel dlouhou cestu.
5. Důchod v osmdesáti, na chatě v Portugalsku... Tedy - na takovou chatu bych odjel hned, ale ještě jsem si nestačil našetřit peníze. Jsem realista, proto jsem si na to nechal víc než čtyřicet let. Snad to stihnu.

Jinak Ti ještě jednou děkuji za pozornost, zároveň prosím o shovívavost a přiznávám, že často využívám možnosti, které fejetonová forma nabízí: totiž psaní s nadsázkou a ironií, což nemusí být každému čtenáři příjemné (anebo snahu o vtip zamění za něco zlého). Tož tak.
Jirka
Odpovědět
 Jirka K. 
  • 

Re: U nás je to jinak 

(21.1.2004 21:25:49)
Ahoj Sosane!
Přestože jsem si na začátku svého "fejetonování" vymyslel zásadu, že do debat nebudu zasahovat, tentokrát učiním výjimku ("Sosan" je totiž sympatická firma a já si vážim toho, že snad pravidelně čte moje texty a připisuje k nim gramotné připomínky).

Na otázku (proč to všechno, co jsem si naplánoval pro období mezi čtyřicítkou a smrtí, neudělám hned) odpovídám, že...

1. Do Senátu lze kandidovat až po dovršení 40 let, což znamená, že nejbližší příležitost se naskýtá na podzim roku 2008.
2. Studium v padesáti... To je záměr. Padesátka je podle mě kritický věk, takže je rozumné mobilizovat mozek. (Ale o Tvé připomínce budu přemýšlet a přece jen se kouknu na seznam oborů pro nadcházející přijímačky. Bohužel nemohu pomýšlet na denní studium.)
3. Starostou v šedesáti... Máš pravdu, dalo by se to zkusit třeba už na podzim 2006, ale je mi hloupý ucházet se o takovou funkci, když nemám skoro žádné šediny a tak malo pamatuju. Myslím, že starosta musí být člověk ošlehaný životem.
4. Protestanským kazatelem v sedmdesáti... Za tím si stojím! Příliš mladí faráři jsou většinou nedůvěryhodní. Prostě rychlokvašky. Tuhle službu by měl vykonávat ten, který ušel dlouhou cestu.
5. Důchod v osmdesáti, na chatě v Portugalsku... Tedy - na takovou chatu bych odjel hned, ale ještě jsem si nestačil našetřit peníze. Jsem realista, proto jsem si na to nechal víc než čtyřicet let. Snad to stihnu.

Jinak Ti ještě jednou děkuji za pozornost, zároveň prosím o shovívavost a přiznávám, že často využívám možnosti, které fejetonová forma nabízí: totiž psaní s nadsázkou a ironií, což nemusí být každému čtenáři příjemné (anebo snahu o vtip zamění za něco zlého). Tož tak.
Jirka
Odpovědět
 hannule, MD, vdaná, 2 děti 
  • 

Mety a majáky. 

(20.1.2004 22:36:35)
U nás doma se také jako u Sosana neslibovalo, co bude až. Možná se říkalo, že až budu velká..., ale to nic neznamenalo. To mělo stejnou platnost jako, že až budu velká, tak budu upovídaná jako stará Blažková:)
Já osobně jsem měla jen jednu důležitou "metu", až mi bude osmnáct.
Ale byla to meta - nemeta.
I já jsem se těšila, co se změní, až budu plnoletá, ale nezměnilo se nic. Sice jsem právě byla na výměnném pobytu v Jugoslávii, sama a bez rodičů, ale rodina, která o mne pečovala se sestávala ze dvou učitelek a jedné vysokoškolské studentky, takže o nějakých "bujarých oslavách" dospělosti jsem si mohla nechat jen zdát.
O to horší to bylo, když jsem později chtěla s otcem vést debaty na téma jsem plnoletá, mohu si tedy dělat co chci, tedy hlavně, vracet se domů v tolik, v kolik chci. Vyvedl mne z omylu. Řekl, že ještě dospělá nejsem a že o mé faktické dospělosti rozhodnou s mojí matkou sami. Někdy to vypadá, že se o mé dospělosti nerozhodli dodnes.
Přesto si myslím, že děti i dospěláci by měli mít dány nějaké cíle nebo překážky. Takové majáky, které nás provedou životem. Vždyť k zápisu do školy se vždy chodí v šesti. Ať už jsou majáky motivací, tréninkem vůle a schopností, odměnou nebo brzdou. Děti by měly vědět, že až zvládnou určité úkony a bude jim tolik a tolik, tak pojedou poprvé v životě vlakem za babičkou samy. Nebo děvčata zase potřebují brzdu na to, kdy zahájí make-upy, trvalení a barvení vlasů, chození domů po osmé..
A pak taky znám spoustu vrstevnic, které budou mít rodinu až po třicítce, po pětatřicítce..
No a já bych taky kliďánko strávila svou osmdesátku v Portugalsku. Tedy pokud to objektivní podmínky dovolí...
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.