| Petra Halámková | 
 |
(8.2.2004 18:05:27)
Je velmi lehké normální ženu odhalit. Je jednoduše krásná, nic nehraje na okolí, je přirozená a umí si vážit svého ženského těla i vnitřní krásy a chrání si svoji jemnost, je prostě hodná a něžná, žije v dobré harmonii s mužem a to z ní přímo vyzařuje. Umí se vcítit do svého muže a dětí, i do ostatních lidí, umí nezištně pomoci a pohladit duši už jen pouhou přítomností. Cirkus kolem kosmetiky a módy jí připadá cizí a nepodporuje ho, místo toho svou energii a čas věnuje zkrášlení domova, rostlinkám, zvířátkům, partnerovi, dětem či cizím lidem.
Jejich společný domov je oáza klidu, vše je tak přirozené, chemii tam nenajdete, snaží se být v rámci možností v harmonii s přírodou. S láskou vaří, s láskou uklízí pro své drahé, ale není toho moc, se vším jí zcela samozřejmě pomohou děti i manžel, když přijde z práce, rád přiloží ruku k dílu - co by pro svou Paní neudělal?
A dál už se mi nechce psát. Syn či dcera normální ženy vyrostou narozdíl od feministky v plnohodnotného člověka a jen takové děti mohou být poté dobrými rodiči!
|
| Carewna | 
|
(8.2.2004 18:55:30)
Danielo, hlavně bez chemického postřiku :)
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(8.2.2004 18:58:29)
Chudáci moje děti. Zřejmě porostou pro šibenici.
|
|
| JaninaH |
|
(8.2.2004 19:14:48)
Lidi, to mě teda podržte, dosud jsem si myslela, že jsem normální ženská. Sice vařím a uklízím, ale ne s láskou, ale pouze proto, aby bylo co jíst a aby nebyl doma binec. A té chemie všude kolem! Prací prášky, kečup, kapky do nosu, lepidlo. A těch šminků a krémů, co máme s dcerou v koupelně! A žádná zvířátka, kromě rybiček. Rostlinek se tu pár najde, ale přežijí jen ty odolné. A taky chodím každý den do práce. Přes to všechno bych si přála a všemožně se snažím, aby z mých dětí vyrostli plnohodnotní lidé. Zatím to vypadalo, že nejsem úplně bez šance. Ale podle Petry nejsem normální...Tak nevím...
J.
|
|
| Sylva | •
|
(8.2.2004 21:51:57)
Neee, tohle Petra určitě nemyslí vážně. A nebo jsem se dostala do diskuze na téma "ideální žena ve středověku"? A Petra je inkvizitor?
|
|
| Sylva | •
|
(8.2.2004 21:55:15)
Já jsem si to přečetla znovu a fakt si myslím, že to není míněno vážně. Třeba to píše chlap a dělá si z nás legraci...
|
| Sylvie | 
|
(8.2.2004 22:31:01)
Sylvo, neřekla bych :o) Pamatuji na diskuzi s Petrou, L.D. Trockým, Martinem a dalšími :o) Zrovna včera jsem koukala, že je přesunutá v rubrice Jaké je postavení mužů a žen ve společnosti (aspoň mám pocit, že původně v téhle rubrice nebyla, tuším snad původně Martin řešil milostné problémy, nebo tak něco...).
S.
|
| Sylva | •
|
(9.2.2004 0:10:30)
Teda, Sylvie....to je ale síla. To jsou mindráky na rozdávání...
|
|
| Sylva | •
|
(9.2.2004 0:25:59)
Stejně si myslím, že je to legrace. Tohle přece nikdo nemůže myslet vážně.
|
| Petra Halámková |
|
(9.2.2004 12:59:47)
Feminismus je, mnou viděno, nepřirozený chorobný stav - představuji si to takto: osamostatněná žena vytržená z harmonicky vyváženého rodinného modelu ( kde muž doplňuje ženu a žena doplňuje muže a spolu tvoří celek). Feministky, podle mého názoru, mají manžela jenom na razítku v papíru z matriky, jelikož se svými partnery se snaží soutěžit a ne je doplnit, jsou to dvě svébytné jednotky, nikoli jeden celek. Dva konkurující si jedinci, nikoli spolupracující tým. (proto je u feministek nutná ta "výchova" manželů a synů). Žena, aby dosáhla úspěšnosti mezi muži, musí zničit svou ženskou podstatu, a tím rovnováhu rodiny. Než se rozhodnete stát se feministkou, a propagovat jejich teze - dobře si domyslete důsledky a také si dobře prohlédněte protagonistky feminismu, moc šťastně na mne nepůsobí.
|
| Boadicea | 
|
(9.2.2004 13:13:16)
Petro, ja Ti aj rozumiem, ale:
Keby nebolo tych Tebou militantne odsudzovanych feministiek, nemala by si ani VS ktoru podla Teba "nepotrebujes", nemohla by si takto inteligentne a vzletne pisat ucelene vety - lebo by si nemala mozno ani zakladne vzdelanie. O pristupe k internetu uz ani nehovorim! Nezabudaj, ze vsetky prava ktore si teraz pohodlne a radostou uzivas, su Ti samozrejme, boli tazko vybojovane sufrazetkami, feministkami v minulych storociach.
Si myslis, ze muzi uslachtilo spristupnili vzdelanie, pravo volit, rozhodovat o tehotenstvach, antikoncepcii, zamestnani zenam dobrovolne?
Cha!
Odporucam Ti precitat si aj nieco z historie, ale nielen povinny dejepis ZS, SS.
|
| Petra Halámková |
|
(9.2.2004 13:31:51)
Žena v harmonii a lásce s mužem, přemýšlej dále - žena je rovnocenná s mužem, o tom není diskuze. Má ale přisouzenu jinou roli, rovnocennou JINOU ROLI, v tom tkví podstata. Jaký by byl ráj na světě, kdyby všechny ženy žily v harmonii a spjaté s muži. Nemusely by nikde nic vyřvávat, muži by je na rukou nosili a všechno těžké by za ně dělali, vysvětlovali jim svůj pohled na svět a učili je a chránili by je, aby se ony mohly v klidu věnovat dětem a učit zase muže ženskému vidění, spolu by tvořili ráj.
Ale to by ženy musely nejdříve přestat egoisticky vládnout větru dešti a stávat se emancipovanými a zapomínat na své původní poslání. Patriarchát je ošklivý a feminismus je jeho opak, taky ošklivý.
|
| Boadicea |
|
(9.2.2004 13:56:01)
Petra nic v zlom, ale nepatris Ty nahodou do nejakej skupiny okolo jehovistov, adventistov, abdrushinovcov alebo niecoho podobneho? Alebo si sa namotala na knihy od vydavatelstva Agape?
Lebo to co tu propagujes, dovolim si tvrdit, nie su Tvoje vlastne myslienky, mam velmi silny dojem, ze pises to o com si sa niekde docitala a bezvyhradne prijala za svoje.
Ak to co popisujes je raj, ja radsej zostanem tu v tom pekle.
Nerobim tazke veci, ale nepotrebujem, aby ma moj manzel nosil na rukach a niecomu ma "ucil".
My sa ucime od seba navzajom.
Ty by si bola asi najradsej, keby vsetci ludia boli uplne rovnaki, preto som sa pytala ci nepatris do nejakej "skupiny".
Pre nich je typicke, ze maju hrozu zo slobody a individuality . Ludstvo sa sice deli na muzov a zeny, ale kazdy muz a zena je odlisny a ma ine preferencie. Nesnaz sa vnucovat ostatnym ako maju zit. Takych tu uz bolo.....
Myslim, zeby sa Ti pacilo u Amishov v USA. Tam chodia obleceni skromne+rovnako, nepouzivaju ziadnu techniku a zeny travia cas medzi detmi a rastlinkami.
|
| Petra Halámková |
|
(10.2.2004 12:52:32)
Boadiceo, jelikož ses zde zmínila, že jevíš odpor k Agape a házíš je do pytle sektářů, tak si myslím, že nevíš, co píšeš.
Nebo tedy napiš otevřeně, že odmítáš duchovní léčitele z Agape, že nepřeješ jejich trpícím pacientům hledat a nalézat kořeny jejich trápení a nemocí, že jim nepřeješ uzdravení. Napiš to a nebo mlč.
|
| Boadicea |
|
(10.2.2004 13:14:56)
Petra aky odpor???? Kde si nasla v mojom prispevku odpor?! Nedomyslaj si, ok?
Vsetky mnou zmienene knihy mam doma, aj od Agape a pacili sa mi. Precitala som ich VSETKY viac krat. (Teda okrem jehovistov, od nich som mala len jedno cislo Straznej veze a to som po prelistovani vysmarila do papieroveho odpadu).
Ale poznam okolo kazdej z nich typy ludi a skupiny, ktore si z povodnych peknych myslienok urobili kult/sektu odtrhnutu od reality a snazia sa ho nasilne vnutit ostatnym.
To ale nie je nic nove, tak ako su medzi krestanmi "normalni" samostatne premyslajuci ludia, tak su medzi nimi aj typy s totalne odburanym samostatnym myslenim.
Ja Ta nepoznam osobne, ale Tvoj slovnik mi silno pripomina dost militantne zameranu skupinu okolo Posolstva Gralu, v TV bol o tom aj dokument.
Mozno sa mylim, ale potom sa preboha zamysli, ci tie Tvoje tvrdenia neutocia na integritu inych a ci su naozaj Tvoje vlastne, alebo len slepo prebrane. Preco myslis ze ini neprijimaju Tebou dobre mierene rady? To o niecom svedci.
Ten kto je vyrovnany sam so sebou, nemusi recitovat na internete vety naucene z knih naspamat (najde si svoj slovnik) a nahanat inych, ze ziju "zle".
|
|
| Boadicea |
|
(10.2.2004 13:48:28)
Btw. Petro a napisat sem nieco inspirativne, ako si TY predstavujes partnerstvo, ako TY zijes doma atd. sa da aj inym sposobom, ako sem len tak vpalit, odcitovat par vycitanych pouciek a napadat tu pritomne, ze ziju zle a cely ich sposob zivota je na h....
Myslienky co sa tu snazis vnutit nie su zle, ale velmi zalezi na sposobe podania, vies.
Ak by si ich podala tolerantnejsie a "zo seba", myslim, ze vela ludi tu by s Tebou nakoniec aj suhlasilo. Ale precitat si knihu a potom chodit a kazat, to predsa nejde.
Pardon za ostre slova, ale Ty si tiez neberies servitku pred usta :))).
|
|
|
|
| Sylva | •
|
(9.2.2004 18:47:43)
Petro, opak patriarchátu není feminismus, ale matriarchát. To jen na okraj, že je dobré vědět, o čem píšeš.
Feminismus je cosi jako snaha o zrovnoprávnění žen a mužů. Nikoliv snaha, aby byly ženy stejné jako muži, ale snaha o to, aby měly stejná práva. Například - právo si odpočinout. Tedy např. pokud žena chodí do práce (občas se to stává), aby veškerá práce v domácnosti nebyla na ní, ale aby se třeba dohodli a každý udělal něco. Manžel, děti. To je jen takový malý příklad.
|
| Petra Halámková |
|
(10.2.2004 9:50:17)
Sylvo, příště napiš narovinu, že ideální vztah si představuješ tak, že manželka křičí na manžela a do něčeho ho pořád nutí a on s odporem vykonává její rozkazy, každý si přitom hrabe na svém písečku, a otravuje je i péče o děti. To bych brala jako argument do diskuze jako hrom. A vy ostatní taky.
|
| Sylva | •
|
(10.2.2004 9:57:03)
A proč bych to psala, když to není pravda?
|
| Petra Halámková |
|
(10.2.2004 11:10:36)
Tak si znovu přečti svůj článek, vždyť jsi v něm nepřímo ukázkově popsala přesně tento stav. Kopíruji tvůj text a do závorek vkládám své postřehy čtenářky.
Pokud jste muž, je vhodné zmínit, že občas proplesknete manželku, např. když není včas večeře na stole (jinak byste mohl být považován za feministu, ó, ta hrůza!!!).
(autorka píše, že se feministka bojí patriarchátu)
Je velmi těžké feministku odhalit. Nevěřte tomu, že pravá feministka je nakrátko ostříhaná, prošedivělá, hubená, ošklivá, brýlatá a nesnáší chlapy. Ony se zákeřně maskují, fakt! Některé mají např. dlouhé vlasy, barví si je, malují se a ještě k tomu chlapi okolo nich krouží jako včely nad jabloní, jiné zas mají krátké vlasy, zato nemají brýle…kdo se v tom má vyznat?!
(autorka píše, že feministku baví dobývat mužská srdce a odkopávat je, využívat své krásy na tento účel)
A jak je tedy poznáte? Inu dá se to, ale je to dřina. Je několik důležitých bodů, kterých si musíte všímat.
Např. pravá feministka pravděpodobně nebude mít doma zářivě uklizeno, její koupelna nebude vonět Savem a nebude pinzetou vydloubávat zrnka prachu mezi parketami. Feministky většinou mají jiné zájmy, než neustálé uklízení. Ale pozor - uklízet umějí!
(autorka se domnívá, že obyčejná žena je pedantická a celý den uklízí)
Zkoumat ledničku je zbytečné. I feministky totiž umějí vařit, některé z nich dokonce i pečou. Jen to nepovažují za hlavní náplň svého života, takže se může stát, že např. když feministka píše nějaký článek a od televize se ozve "Co bude k jídlu?", feministka odsekne "Namaž si chleba!".
(autorka píše, že někdy se utrhne od psaní článku a s odporem uvaří, většinou při své práci na článku jen křikne ať si rodina namaže chleba)
Feministky si také myslí, že děti jsou nejen máminy, ale i tátovy (příšerné, že?). Takže po otci svých dětí vyžadují, aby se dětem věnoval, některé dokonce chtějí, aby otec dítě třeba i přebalil. Většinou je odhalíte v okamžiku, kdy dítě zafňuká a místo obvyklého "Řve ti dítě!" otec opustí teplé místo u televize a jde se podívat, cože se to děje. Někteří otcové ještě třeba zcela nepodlehli, a pak po "Řve ti dítě!" následuje "Ne, to řve tvoje půlka!".
(autorčin muž se s autorkou nudí, protože raději kouká na televizi a autorce je zatěžko přebalit děcko, když kvůli tomu dělá takové řeči, a navíc manželovi nic neodpustí)
Manžel, přítel či syn feministky též po dojedení jídla odnáší použité nádobí do dřezu, někteří dokonce někdy nádobí umyjí.
(autorka si mylně myslí, že synové a manželé obyčejných žen toto neprovádějí, a vůbec už netuší, že to provádějí samostatně bez toho, aniž by k tomu byli donuceni, a že to vykonají rádi)
Manžel či přítel feministky nebije svou životní družku ani děti. Pravděpodobně je to proto, že se bojí, že by mu feministka oplatila stejné stejným.
(autorka se mylně domnívá, že obyčejné ženy jsou masově bity, mylně se domnívá, že její manžel má z ní strach, a mylně se domnívá, že by se svému muži ubránila, neví, že kdyby chtěl, tak ji bije podle chuti)
Feministka se nekrčí vyděšeně za sporákem, když není večeře na stole úderem 17. hodiny.
(autorka se mylně domnívá, že obyčejné ženy mají strach ze svých mužů)
Feministka si jde klidně do divadla, ačkoliv nemá umytá okna.
(autorka se domnívá, že špinavá okna jsou noční můrou obyčejných žen)
Feministka nesnáší reklamy na vložky a čistící prostředky.
(autorka nerada uklízí po dětech a muži a nesnáší svůj ženský základ)
Feministka si nemyslí, že by všechny nákupy měla tahat ona sama (dokonce ani tehdy, když má svoje auto).
(autorka nerada nakupuje a mylně se domnívá, že obyčejné ženě nikdy nikdo nepomůže - pomůže a s radostí)
Feministka zuří, když zjistí, že její kamarádku tluče manžel a kamarádka si myslí, že to je v pořádku.
(Nemám námitek, trápilo by mě to taky)
Syn feministky většinou umí alespoň něco uvařit, přišít si knoflík, umí naplnit a zapnout automatickou pračku, dokonce i pověsit prádlo, občas luxuje (s kecama) a zásadně si svůj pokoj uklízí sám. Syn feministky ví, že "ženská" není totéž, co "otrok".
(autorka se mylně domnívá, že synové obyčejných žen, leží a máma na ně otročí - pomáhají a s radostí)
Já myslím, že teď už feministku dokážete odhalit, ne?
P.S. Ano, všechno jsem myslela smrtelně vážně.
Tímto článkem jsi jednoznačně napsala, že nemáš ráda svoje ženství, nemáš ráda práci pro svou rodinu, že tě baví křičet na manžela, že tě nebaví starat se o děti, že nejradši ze všeho píšeš články a vůbec, že jsi to prostě všem natřela. Když tedy píšeš, že není pravda (a nechceš to napsat na rovinu), že si ideální manželství představuješ jako to, že ona křičí na něj a on s odporem vykonává její rozkazy a oba si hrabou na svém a nebaví je starat se o děti, tak jsou dvě možnosti - buď nevíš následky toho, co říkáš a nebo
prostě jen nechceš mít ideální manželství a nehodláš pro to nic udělat. Tak to tedy taky příště napiš narovinu a nestav své odpůrce do role blbečků.
|
| Sylva | •
|
(10.2.2004 11:40:40)
Díky, Petro. Rozhodně víš líp než já, co vlastně jsem chtěla napsat. Díky, žes to všem vysvětlila, protože někdo to třeba nemusel pochopit nebo to mohl pochopit špatně.
Musím to doma nějak probrat, protože oni asi neví, že jsem tak špatná a jsou se mnou docela spokojení. Nemohla bys poradit, co v tomhle případě dělat?
|
| Petra Halámková |
|
(10.2.2004 12:43:47)
Sylvo, vždyť sama víš. Ahoj Petra
|
| Iva | •
|
(10.2.2004 12:51:59)
Někteří lidi (třeba Halámková) berou život a sebe tak vážně, až je z toho tragikomedie.
Jo, a já taky nesnáším reklamy na vložky a na prací prostředky, a to proto, že jsou hloupé, ze žen se tam dělají husičky a navíc to poavažuju za citlivé intimní téma. Právě proto, že si své ženskosti vážím, mi to vadí, protože ji to znevažuje.
Řekla bych že největší problém v dnešní době týkající se feminismu je ten, že lidi neví co to je a považují za něj něco jiného. Pak ženy často považují název feministka za nadávku, i když v realitě se jako feministky vlastně chovají.
|
| Petra Halámková |
|
(10.2.2004 13:02:47)
Jestli sis nevšimla, tak ženství a mužství znevažuje veškerá televizní produkce, vložky je úplná blbost. Napiš otevřeně, že tě v televizi pobuřuje reklama na vložky a že ti nevadí filmy plné sexu, peněz, násilí, výsměchu proti mužům a že s radostí a obdivem koukáš na duchaplné seriály telenovely a Rexe! Jestli to není pravda, tak mne nechytej za slovo kvůli vložkám!
|
| Sylva | •
|
(10.2.2004 14:00:31)
Petro, my feministky máme většinou tolik aktivit (a ještě k tomu, představ si to, občas i vaříme a pereme!), že nemáme moc času koukat na televizi. Takže toho o filmech, telenovelách atd. moc nevím. Zato reklama je všudypřítomná, té se prostě utéct nedá.
Já fakt nevím, co mám dělat, když jsem tak skrznaskrz špatná, a přesto mám hezký vztah a dvě zdravé, veselé a pohodové děti? Co myslíš, nebude to tím, že mám špatného chlapa a špatné děti??
|
|
|
| Sylva | •
|
(10.2.2004 13:42:45)
Jo, přesně z toho důvodu ty reklamy nesnáším. Taky mi vadí, že se tím (i když skrytě) říká - uklízejte, malujte se, barvěte si vlasy, menstruujte a do ničeho jiného se nemíchejte.
|
|
|
|
|
| Boadicea |
|
(10.2.2004 12:35:13)
Pettino citala som Tvoj pribeh niekedy koncom leta, v jednej z diskusii.
Tak Ti chcem len dat vediet, ze som rada ze si napisala ako teraz "bojujes", potesilo ma to. Drzim palce a vela sil, nech sa to medzi Vami zharmonizuje a obidvaja ste nakoniec spokojni :).
|
|
| Iva | •
|
(10.2.2004 13:50:42)
Pettino, sohlasím s tebou, jak se jednou něco zavede, už se tomu ten, co mu to vyhovuje, bude navždy bránit.
Klasické rozdělení domácích prací funguje jen u malých dětí, a v dobrých vztazích, pak už ne. Taky jsem se chytila do této pasti, nechtěla jsem manžela zatěžovat a pak jsem si taky myslela, že domácnost je má práce, když jsem navíc byla doma s dětmi.
Teď máme doma neustále nepořádek, chodím do práce a nestíhám, a i když někdo občas něco udělá, nedotáhne to do konce, takže si připadám jak dráb a současně posluhovačka, stále mám pocit, že si ostatní členové rodiny myslí, že máme služku, která po nich bude chodit a dodělávat to co oni neradi, že po nich utře rozlité mléko, uklidí špinavé nádobí do myčky (už i to je dřina!), vyhodí prázdnou roličku od toaletního papíru...Vždycky mě to rozpálí do běla, ale nemíním uhnout, i když si Petry Halámkové budou myslet, že je mým koníčkem řvát na ostatní členy rodiny.
Jo a Petro, to, že to ostatní u vás dělají dobrovolně ( a dokonce rádi!), k tomu jsi došla jak?
|
|
| Petra Halámková |
|
(11.2.2004 9:06:54)
Pettino, vy píšete své řádky v duchu, že významem manželství je pouze práce. Manžela a sebe berete jako více či méně pracovitou či línou pracovní sílu. Já vidím základ manželství jako společné nazírání na svět okolo, touhu doplňovat se navzájem a jít světem spolu. Zeptala jste se někdy manžela, co si o něčem myslí? Řekla jste mu někdy, ať vám něco vysvětlí? KOmandování udělej tohle a támhleto a nebo otročení, jen si lež bobánku, je výsledkem nesplynutí dvou lidí.
|
|
| agneska |
|
(11.2.2004 13:42:55)
Říká manžel manželce,která si stěžuje, kolik má v domácnosti práce: "Já tě teda nechápu. Ty si furt stěžuješ, to já jsem spokojený, tak s tím už neotravuj, a podívej se na mě - večer hodím špinavé prádlo na zem vedle postele a ráno ve skříni najdu čisté. Tak proč to neděláš jako já?"
Možná vtip, možná denní realita v mnoha domácnostech...
|
|
|
|
|
| Miška, 3 děti | 
|
(10.2.2004 13:11:43)
Nejhorší na tom všem je, že Petra má pravdu. Má pravdu v tom, že chlapi odcházejí za ženami, které jsou na nich závislé a které si někdy s něčím lámou hlavu... za těmi, co je potřebují. Já taky už zjistila, že chlap je chlap a potřebuje, aby ho někdo potřeboval. Tak podle toho jednám. Hlavně chválím, dělám si starosti o to, že chlap to zvládne líp, než já, že já nezvládnu to a to... Za kým asi ten chlap přijde? Za ženou, která si ví rady ve všech situacích? Nebo za ženou, která je slabá a potřebuje ho? :-)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.2.2004 13:26:29)
Miško, jinými slovy, žena se má celý život přetvařovat, aby od ní chlap neodešel??? To je docela smutné, nemyslíš?
Připomíná mi to mojí mámu, které jsem neustále otloukala o hlavu, proč se před všemi lidmi chová jako pitomec, když přitom takový pitomec není... řekla mi na to, že lidi mají radost, když vidí, že je někdo slabší a hloupější. Jistě, je to určitě pravda, ale dělat kvůli tomu ze sebe celý život hovado??? Moje máti ve třiapadesáti poslouchá svýho přítele na slovo, aby od ní neodešel, ale nemám vůbec dojem, že by byla nějak šťastná. Spíš naopak.
|
| Miška, 3 děti |
|
(10.2.2004 13:28:22)
Monty, jsem samostatná, jsem sebevědomá...ale na co mi to je, když můj přítel zůstává s tou, která se neumí postarat sama o děti, o domácnost? :-))) No jsem ráda sama, ale někdy ze sebe ráda udělám tu nemohoucnou, protože vím, že tím mě bude mít muž raději:-)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.2.2004 14:17:30)
Miško, ale zřejmě mu ta nemohoucí nevyhovuje na sto procent, jinak by nebyl s tebou, ne? :o) Možná by chtěl oboje v jednom... jako v tom šampónu Wash&Go. :o)
U nás by zřejmě hra na nemohoucí ženu nefungovala, manžel má kecy i když po něm chci, aby zapálil karmu, což mi dost často nejde (je stará a blbne, manžel s ní má letité zkušenosti, já zatím jen dva roky, takže nemám ještě ten grif, jak dlouho držet čudlík apod.), tak se ozývá slovy: "To přece zvládneš sama, ne?" :o)
Po pravdě řečeno, někdy to může být milý, být ta slabá a obletovaná... když jsem třeba devět dní po porodu vlekla do druhýho patra cca patnáctikilovej kočárek, chtěla jsem MOC být slabá a obletovaná, ale bohužel... asi až v příštím životě. :o)
|
| Iva | •
|
(10.2.2004 17:36:46)
MOnty,možná by ses divila, jak by ten tvůj skákal kolem jiné, co by byla "chudinak nemohoucí". Ne že ti to přeju, chraň bůh. Jen mám takovou zkušenost.
Sama jsem na tom podobně jak ty, a zjistila jsem, že to ani tak není tím kdo skáká (samozřejmě jisté dispozice tu jsou, ale ty nerozhodují tolik) jako tou ženou, která se „umí“ nebo neumí nechat obskakovat. Já to moc neumím, ale vím, že je to ze mě. Párkrát jsem se vzepřela a prostě začla tvrdit, že nemůžu. A ejhle, ono to fungovalo. Předtím jsem se vždycky snažila vše zvládnout až do samého padnutí, vlekla jsem třeba na hory dvě malé děti (předškoláky, 4 a 7 let) i s lyžema sama vlakem, to byla hrůza, a nikdo mě na ten vlak ani neodvezl, neboť „nemohl“ a já to přece „zvládnu“. Inu, přežila jsem to, ale posledních 800 metrů co jsem po osmihodinové cestě vlakem a autobusem vlekla nočním sněhem vyčerpané napůl spící děti, na zádech ruksak zimní výbavy včetně lyžáků a na tom dvoje lyže (starší dítě si neslo svoje)bylo tedy něco neskutečného. Pak jsem se vzepřela a prostě tvrdila, že NEMŮŽU. Že to MUSÍ nějak zařídit. Dokonce jsem si dovolila ho obvinit, co by to vlastně ode mě chtěl? Zbláznil se? Jednou má rodinu , tak ať se proboha stará. O tom se nebudeme ani bavit, copak to nevidíš! No napřed to byly obličeje, vyčítání, pak ale přišlo na to, že když se to MUSÍ zařídit, tak se to prostě zařídit musí a hele ho, ono se to zařídilo!!! A příště se už počítalo s tím, že přece musí jít se mnou na nákupy (najedou se ptal, kdo mi to ponese – roky jsem to vláčela sama, ale po pár společných nákupech už to bylo jasné, že nosič je tu on, protože je to moc těžké…atd.
Myslím, že je to problém nás, holek vychovaných v tom, že nemoct nebo si nechat pomáhat je znak slabosti. Že prostě když to nezvládnu sama měla bych se stydět a nad sebou se zamyslet. Že nezvládnout to sama a od někoho něco chtít znamená být špatná, málo se snažit, být k ničemu.
A k těm neschopným ženským, co jim muži nedokážou nic odepřít a hýčkají si je, bych řekla jen tolik, že i muži se chtějí cítit být nenahraditelní. Když jsme moc silné, jako by slyšeli, že je nepotřebujeme, a tak jejich rytířskost je potlačena a lenost převažuje. Mě to teda zní docela logicky.
Nemějte ale obavy, v mém případě je to většinou ještě teorie, ale zní to hezky, ne?
|
| Misa3 | 
|
(10.2.2004 18:08:03)
Taky jsem se nedokazala nikdy nechat obskakovat, ale az po rozvodu jsem si uvedomila, ze skutecne neni nutne, aby clovek luxoval v sede na koberci( protoze se neudrzi na v ohnute pozici) a s tim, ze si obcas na ten koberec lehne, aby si odpocinul, jak mi tvrdila jedna spolupacientka. Proste pokud to ma za nezbytne, nikdo ji to nebere, ale me se to u meho koberce zas tak nezbytne nezdalo.
Napr. exmanzel prisel na navstevu, byl kratce pred tim na horach, dokonale OK, ja prisla ze spitalu, dokonale KO. On:" Potrebovalo by to tu uklidit!" Ja (rozhlizim se okolo): " No, to by urcite potrebovalo." On: konsternovane mlci. Ja: "Nechtel by ses toho ujmout?" On: stale neveri svym usim. Ja: "No az budu trochu fit, tak se na to podivam." Tecka. Proste trocha asertivity, misto omlouvani a vysvetlovani.
Rozhodne bych si na chudinku malou nehrala, protivi se mi to, ale zase delat neco nac momentalne nemam silu, jen proto, aby domacnost byla v dokonalem lesku, rozhodne nebudu. Jen skoda, ze jsem na to prisla az kdyz jsem onemocnela, mozna, ze by cele nase manzelstvi vypadalo lepe... i kdyz pricina rozvodu byla jina nez nevysaty koberec.
|
| Iva | •
|
(10.2.2004 18:13:58)
Míšo, máš pravdu. Problém je když to ale vadí tobě, že už pro smetí není vidět barva koberce, a chceš, aby to udělal on, protože ty prostě nemůžeš. A jemu to nevadí, poněvadž se mu nechce, a tak čeká, až se dáš do pořádku a uděláš to ty. To asi nemá řešení.
Je pravda že je nutné si čas od času tyhle věci připomínat, sama mám vlivem výchovy nutkání dělat věci i když nemůžu a to není dobře. Občas se taky bojím tvrdého odporu a po počátečním zaseknutí partnera se ukáže, že on vlastně na tom svém až tolik netrvá a nakonec docela ochotně udělá co jsem chtěla, někdy je to až vyloženě snadné:-)
|
| Misa3 |
|
(12.2.2004 3:55:10)
No to mas naprostou pravdu, pokud clovek (zena:-)) trochu muze, tak uklizi, i kdyz pada na usta, a teprve kdyz onemocni, tak si uvedomi, ze by cast z toho mohl docela klidne udelat manzel, pripadne deti.
Zas v 5 cm prachu nesedim, sousedka si privydelava uklidem a tak na zaklade vymenych sluzeb (obcas si prijde zdarma zavolat) mi tady i uklidi. Ale kdyz skutecne nemohu, tak to uz nedelam, i kdyby k nam chodily takove ty extraporadne damy, ktere by se na pokoj koberec atd. divaly s hlubokym odporem. (Navsteva nekoho takoveho skutecne nehrozi:-))-asi by se vydesil uz ve dverich:-)))
|
|
|
| Sylva | •
|
(10.2.2004 19:11:03)
Mně to taky vyšlo až napodruhé, ten první sňatek je většinou pokusný :-))
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.2.2004 14:06:14)
Pettino, to je smutný. Moje máma je něco podobnýho. Její přítel je cizinec, takže spolu nežijou trvale, on má v zahraničí skoro devadesátiletou maminku, barák, kočky, takže jezdí vždycky na víkend, někdy jezdí máma za ním. Ale když je u ní, tak poslouchá na slovo, na návštěvě jí třeba zakáže vzít si druhý kus moučníku, protože by byla tlustá, a ona si ho prostě nevezme! Když slavil Stáník první narozeniny, a je to matky jediný vnouče, tak nepřijela na oslavu, protože její přítel neměl s sebou vhodný oblečení, jak mi řekl do telefonu. Přitom byli pozvaní oba, ale matka se mu to bála říct předem, aby se nezlobil, že něco naplánovala a jemu by se nemuselo chtít. Na dovolenou s ní jezdí pod podmínkou, že zhubne třeba o pět kilo, aby nebyla v plavkách tlustá. A to mu letos bude 70 a mámě je 53. Když je on doma, každej den jí telefonuje a běda, když není v určenej čas doma - protože on na ní žárlí. Dokud chodila do práce, tak nesměla jít bez jeho dovolení ani na večírek, protože dělala u vojska a tam jsou samí chlapi. No děs. Já bych to nevydržela ani tejden... a matka už takhle skáče sedm let. Přitom jí to nevyhovuje, ale má strach, aby nezůstala sama, tak mu dělá blbce. :o(
|
|
|
|
|
| Sosan | •
|
(10.2.2004 16:39:08)
Ač původní příspěvek Petry působí tak naivně, že se to ani nezdá být míněno vážně (a vážně míněno to bylo), lze ho chápat jako určitý pohled na problém z druhé strany. A zvlášť v poslední reakci určité věci, které Petra píše, velmi vítám. Chci přispět také s jednou zkušeností podobného charakteru, která dává jejímu pohledu na věc zapravdu.
Je docela běžnou věcí, že automaticky zaběhnutý systém rozdělení činností v rodině někomu přestane vyhovovat (a ten druhý to neuhádne). Pak je ovšem třeba toto pojmout jako problém, který je potřeba řešit. Je-li např. tím, komu situace nevyhovuje žena, je třeba, aby si rozmyslela, co by chtěla změnit a jak či alespoň co jí vlastně nevyhovuje. Pak aby ve vhodnou dobu toto probrala s manželem, třeba nad skleničkou. A po jeho odsouhlasení tu činnost, kterou předala jemu už nevykonávala.
Problém nastává, když si to jako problém neuvědomí a místo koncepčního řešení se začne plíživě měnit v megeru tím, že všechny okolo naštvaně komanduje za desítky nejrůznějších maličkostí. To, co je muž ochoten udělat pro milující ženu totiž rozhodně není ochoten udělat pro megeru. A tak ten původně ukřivděný postupně ztratí nejen vyhovující rozdělení činností v domácnosti, ale i lásku a možná skončí u rozvodu - a přitom stačilo tak málo.
Za normálního stavu by totiž žena (či muž, to je v tomto smyslu úplně jedno) bezeslova odnesl tu zmíněnou roličku od toaletního papíru do koše - vždyť je to přece taková maličkost. A tento jakýsi buffer pro tyto vájemné drobné pomoci musí být vždy volný! Běda tehdy, kdy tato ochota dělat pro sebe tyto maličkosti zmizí a zapomenutá rolička od papíru se stane důvodem pro pětiminutový nepříjemný rozhovor a půldenní vzájemnou nevraživost. A myslím, že některé ženy se dokonce časem začnou jaksi vyžívat na komandování za tyto drobné prohřešky a svého manžela takto "vychovávat". Takovýto způsob výchovy možná platí na tříleté dítě, ale ne na manžela. Toto není feminismus, ale debilita. Muž totiž reaguje tak, že si řekne "když ona pro mne není ochotná udělat ANI TAKOVOU MALIČKOST jako odnést roličku od toaletního papíru, tak to já se na ní... Časem dokonce začne mít škodolibou radost z jejích podobných prohřešků a místo, aby je on zase bezeslova napravil, schválně je překročí, ať taky vidí, jaká je. A problém eskaluje.
Takže pokud se vám zdá, že děláte víc než je spravedlivé, promluvte si o tom a domluvte se na řešení. Ale nesnažte se dosáhnout změny tím, že se změníte v megeru, která bude svého manžela vychovávat deseti takovými "připomenutími" za den. Protože pak z vaničkou vyléváte dítě - neb o takový vztah zákonitě ten druhý přestane mít zájem.
|
| Sosan | •
|
(10.2.2004 17:12:40)
Hele, to s tím počítačem funguje velmi dobře, ale je to použitelné pouze na činnosti, u kterých je klíčový problém nezapomenout. Takových věcí je hodně (myslím, že v současnosti jich počítač eviduje přes stovku), třeba vyčistit oběhové čerpadlo topení (pravidelná činnost), zaplatit doplatek na dovolenou (termín 1/2 roku dopředu), jít k zubaři (objednaný termín), poblahopřát X příbuzným k narozeninám...
V takových úplných drobnostech, jako je ustlat po sobě postel, odnést nádobí ze stolu, či po dopotřebování papíru tam dát novej, tam počítač nepomůže. Tam je nejdůležitější udržet OCHOTU tyto drobnosti pro sebe navzájem dělat. Když je ochota, dělají se ty věci automaticky. Když ochota chybí je třeba jí získat zpět a ne likvidovat zbytek zvtahu děláním dusna. To jsem se snažil svým příspěvkem vyjádřit.
Jinak, přeju dobrou zábavu :-)
|
|
|
| Sylva | •
|
(10.2.2004 17:13:34)
Máš pravdu, Sosane, to fakt není feminismus, ale debilita. Ale o to se přeci nikdo nehádá...ne?
|
|
| Iva | •
|
(10.2.2004 17:50:49)
Sosane je pro tebe řešení "každý si po sobě uklízí nepořádek co udělal sám" Nebo jinak formulované "Podívej se za sebe, co po sobě necháváš, a dej do původního (tj. uklizeného) stavu" dostatečně koncepčním ?
Víc totiž od ostatních nechci, teda ano, pak ještě jednou týdně vyluxovat (každý jeden pokoj, koupelnu a kuchyň uklízím já. I to je problém, protože členové rodiny "nemají čas" a když já uklidím svou část bytu, nepořádek se roznáší.
Znáš jiný způsob jak to řešit a jak se dohodnout? Podle mě je za tím obyčejná pohodlnost, mě se nechce, však on to někdo udělá, když vydržím dost dlouho. Kdo nechce bydlet na smetišti to vydrží tak maximálně tři týdny, pak sám něco udělá i z povinností druhých.
Pravdu máš v tom, že mě to neustálé dohadování se děsně štve, a ty druhé taky ale asi ne dost na to, aby udělali dohodnuté. Buď si jistý tím, že npřed to řeším klidně, až potom nastupuje pokřikování, to už z bezradnosti. V tomto si nevím rady.
|
|
| Iva | •
|
(10.2.2004 18:00:02)
No a co když to ta žena taky vyhodnotí tak On pro mě nemůže udělat ani TAKOVOU MALIČKOST jako vyhodit tu pitomou ruličko do smetí, i když já pro něj dělám denně tolik věcí, (a každá žena dělá,) a navíc jsme se na tom dohodli a už jsem mu několikrát v dobrém vysvětlovala že mě to strašně vadí...ne ta rolička, ale ten pocit, že si myslí že jsem asi posluhovačka, protože se tak chová...
Jaká je správná reakce? Odnést tu ruličku do koše, koupit víno a při víně miláčkovi líčit, jak mě vzrušuje muž, co nosí roličky od došlého toaletního papíru do koše? Vyhodit a nic neříkat a očekávat nehynoucí vděčnost partnera, která nejspíš nikdy nepřijde, protože to bude brát jako dosud - samozřejmý servis? Nevyhazovat, nechat tak a nechat si ucpat záchod roličkami a denně nad jejich přibývajícím množstvím meditovat o všeobjímající lásce a trpělivosti?
Já fakt nevím.
|
| Sosan | •
|
(10.2.2004 18:28:12)
Jedna věc je, zda ti vadí konkrétně ta rulička od toaletního papíru (t.j. je to primární problém) nebo zda je to zástupný problém za to, že jsi celkově přetížená a ztahaná a ta rulička je ta "poslední kapka", kterou pohár přeteče. V prvním případě se domluv na změně rozdělení prací.
Je-li to skutečně primární problém, sepiš seznam těch jeho prohřešků, které soustavně napravuješ (kolik jich je?) za něj a které by měl dělat on a ten mu pak u té láhve dej s tím, že tě trápí, že to musíš dělat furt sama za něj a že by to měl dělat sám. Myslím, že to pomůže. Vždy se dá problém řešit, ale je ho třeba nejprve uchopit - konkrétně definovat. Máš tedy ten konkrétní výčet?
Vždy ale musí fungovat to, že drobnost jste ochotni navzájem pro sebe udělat bez řečí. A drobnosti prostě udělá ten, kdo si jich první všimne - máš-li pro ně vyšší rozlišovací schopnost, těžká pomoc. Buď bude on všímavější nebo ty si vypěstuješ trochu hroší kůži.
Na druhou stranu ale není nutné, aby byt byl pořád jako ze škatulky. Je velmi příjemné čas od času si (cíleně) dopřát možnost něco neuklidit a užít si to, že tě za to hned někdo neseřve, že jsi prostě doma a tam si můžeš dělat co chceš. Samozřejmě, nakonec se to uklidit bude muset a pak je-li to bordel jeho (ale třeba i kdyby ne), požádej ho, aby večer byt uklidil, že se ti to uklízet nechce. Ale dopřejte si občas navzájem tu chvilku slastného bordelu bez výčitek.
|
| Sylva | •
|
(10.2.2004 19:07:38)
Ten článek fakt byl napsaný trochu s nadsázkou, ale teď bych naprosto vážně chtěla napsat jinou věc. Totiž to, že ženy a muži nejsou stejní. Že na stejné věci se díváme jinýma očima. Leccos jsem se musela naučit - např. nečekat, jestli ho TO (cokoliv) napadne, ale říct si o to. A zopakovat. Připomenout. V klidu. Nekoukat významně na kalendář, ale říct - "to to letí, já už budu mít za týden narozeniny!" Naučila jsem se říct si o popovídání - "sedni si a já budu povídat, nečekám žádné řešení, ale potřebuju se vykecat". Taky umím upozornit - "bacha, jsem naštvaná, nechte mě vyšumět". Ale já mám obrovské štěstí - má skorotchýně je emancipovaná žena, která svého synka skvěle vychovala, takže jemu nepřipadá ponižující např. vyluxovat koberec. A jak mu to sluší, když skládá plenky...!!! :-)
|
|
| Agata | 
|
(13.2.2004 14:27:09)
Sosane, ve většině věcí máš zcela určitě pravdu.
Já ale doplním. Dost často se veškerá péče o domácnost a děti přesune na ženu jaksi v začátku manželství a zcela dobrovolně. No jasně, mám na mysli mateřskou... když jsem doma s dítětem a manžel pro nás vydělává...tak přece nebude ... ( dosaď jakoukoli libovolnou činnost nutnou pro chod domácnosti a výchovu dětí...) A pak žena nastoupí do práce, ale po nějaké době, kdy je již vše " zaběhlé" a dost často nastoupí na zkrácený prac úvazek - aby vše stihla... A to vše je již nejen práce s dětmi ale i ta domácnost. A živitel je muž a dělá kariéru pro nás, tak musí mít servis, ne? A tak žena dělá doma servis a vychovává děti a taky trochu si přivydělává - ale její práce již není ta hlavní... prostě je to něco na doplnění. A manžel dělá kariéru. On je živitel. A tak taková maličkost, jako to, že ze sebe svlékne večer oblečení jak had, zanechávající starou kůži všude, to je přece maličkost a když je takhle již několik let zvyklej a jeho žena po něm vždy prádlo do toho blbýho koše na prádlo hodila, tak proč má teď řeči? Takovou dobu to šlo!
Chci tím říci, že zvyk je zvyk... A samozřejmně, že záleží na domluvě, ale někdy má muž tendenci při hezkém večeru se skleničkou dát za pravdu ženě, že by skutečně mohl něco a třeba se definuje i co, udělat... A ráno po hezkém večeru ty skleničky meje žena. A tenhle týden to s tím luxováním nevyšlo, protože byl na školení a byl z toho unavenej a snad to vyjde příště...
|
|
| Sosan | •
|
(13.2.2004 16:29:23)
No, tak když se KONKRÉTNĚ domluvíte, co má udělat, on s tím souhlasí a pak to stejně neudělá, tak to místo něho nedělej a prostě ponech tu práci neudělanou.
Jinak ten mechanismus jak problém vzniká s tou mateřskou chápu, on když člověk chodí do práce tak, že večer přijde v půl osmý a má cca 3 hodiny na to, aby se věnoval dětem t.j. pohrát si, vykoupat, udělat sváču, přečíst pohádku a než děti usnou, je jedenáct, tak co má pak ještě stíhat? A nebo má být celý den v práci a doma se pak vykašlat na děti a jako domácí robot něco šurovat do noci? U nás je to dokonce tak, že manželka v tomto období, kdy je s dětmi doma, si především potřebuje odpočinout od těch dětí - a to není žádná bezcitná macecha, ale tak to prostě je. Tedy je pro ní větší úleva, když se večer věnuju dětem než když dělám domácí práce.
Ono je to po čase jistě poznat i na celkovém způsobu myšlení. Je totiž velký rozdíl, když se celý den koncentrujete na jeden složitý problém, nebo když na místo soustředěného myšlení (nevnímajíc okolí) naopak rozvíjíte pozornost tím, že sledujete dvě neposedné děti, kde se hodlají přizabít a u toho ještě stíháte X jiných, mentálně vesměs nenáročných, prací. Přesadit tedy pak manžela živitele a ženu v domácnosti do jejich opačných rolí ze dne na den bude zákonitě znamenat neúspěch na obou kolbištích. Nemyslím si ale, že toto je nějaká diskriminace žen, prostě je to jejich jinakost.
|
| Bibisa, Monička 9 měsíců | •
|
(13.2.2004 16:57:56)
souhlasím zcela bez výhrad s Tvou definicí dělby domácích prací, kterou jsi uvedl o několik (mnoho) příspěvků výš - je potřeba věci říkat na rovinu a ne čekat, že ten druhý automaticky pozná, co chci, a když to nepozná, dělat dusno.
A nevyměknout, neudělat práci, u které jsme se dohodli, že ji udělá ten druhý (pokud k tomu není nějaký opravdu VÁŽNÝ důvod - to je taky fakt.
Tu potřebu odpočinout si aspoň na chvíli od dítěte znám moc dobře - taky si myslím, že nejsem žádná macecha, dcerku mám moc ráda, ale občas prostě potřebuju přepnout na jiný program :o)).
Ne úplně souhlasím s tím, že kdybys přehodil role otce živitele a matky pečovatelky o děti, skončilo by to fiaskem. Kdyby to bylo ze dne na den, jak píšeš, tak asi ano, respektive by to byl v první chvíli možná šok. ALe jen tehdy, pokud by to od začátku bylo tak, že otec jen chodil do práce a matka se jen starala o dítě, a že si to nikdy neprohodili.
Na svém vlastním příkladu vidím, že péče o dítě zdaleka není ničím, co by bylo vrozené ženě a muž pro to "neměl buňky". Klíčové slovo je PRAXE :o)). Dřív nebo později se to naučí ten, kdo to pravidelně dělá. Když se mi malá narodila, rozhodně jsem neměla pocit, že bych některé věci dělala automaticky. Spoustu věcí jsem se musela učit od začátku, nejdřív jsem měla pěkně nahnáno, ale časem se to poddalo. Manžel se o ni staral zároveň se mnou a troufám si říct, že by většinu péče o ni zvládl skoro stejně dobře jako já (to "skoro" je tam proto, že kojit při vší dobré vůli přece jen nemůže :o)) a taky proto, že jsem s ní většinu času já a tudíž mám větší praxi.) Ale i tak by to bylo víc než uspokojivé.
|
| Sosan | •
|
(13.2.2004 17:31:49)
Ano, naučit se dá jistě hodně - to není primárně o nějaké vrozené indispozici. Ale je rozdíl, pokud se kupříkladu 5 let v kuse (mateřská se 2 dětmi např.) soustředíte na něco, co vyžaduje především pozornost a kompletní přehled o desítkách či stovkách maličkostí (domácnost+děti) nebo se těch samých 5 let věnujete zaměstnání, vyžadující naopak plnou koncentraci na jediný problém a jakýkoliv vliv okolí je jen vyrušení, které se musíte naučit ignorovat (programování). Ten druhý má prostě v trénování té opačné schopnosti 5 let handicap a to samozřejmě nepočítám 5 let zkušeností v dané problematice. To se pak nedá změnit ze dne na den. Jistěže dotaženo do extrému to není dobře, protože to způsobuje přílišnou závislost a není radno nechat určitou část osobnosti úplně zakrnět, ale aby dělali oba všechno přesně napůl, to budou oba takoví "ani ryba ani rak" a výsledek bude v součtu horší než když se navzájem domluví na nějaké míře specializace. A je to přirozené dokonce už i tím, že dle výzkumů je typický ženský mozek (od narození - díky hormonálnímu působení na plod) lépe uzpůsoben právě tomu, aby snáze zvládal úkoly typu "deset maličkostí najednou" než "jeden velký problém".
|
| Emina | •
|
(13.2.2004 17:46:29)
Sosane, to co popisujes, sice zni vedecky, ale je to mimo realitu. Inteligentni tvurci clovek (ano, myslim i zeny) na sebedelsi materske nezblbne, ani neztrati schopnost koncentrace a potrebu myslet. Maximalne muze byt tak frustrovan z nedostatku kvalitnich prilezitosti pro dusevni zivot.Sok je pracovat a tvorit, nacez jit na materskou. Opacne to nebyva problem. To s tema mozkama si taky pletes, to kdyz uz se pouziva, vysvetluje se to pravekem, kdy pry zeny byly jen v jeskyni a musely hlidat deti, aby nechytly, nebo na poli, kde hlidaly, aby je neco nesezralo a u toho pracovaly (od toho periferni videni a udajna lepsi koncentrace na nekolik problemu vykoupena udajne horsi koncentraci na jeden problem).
|
|
| Bibisa, Monička 9 měsíců | •
|
(13.2.2004 17:53:33)
Nevím, co dokazují vědecké studie o ženském versus mužském mozku a abych pravdu řekla, je mi to celkem jedno.
Já pracuji zhruba od doby, kdy byly dcerce tři měsíce. Jsem na volné noze, takže to praktikuji tak, že se o ni přes den starám, večer ji uložím a hurá do práce. Manžel je bez problémů schopen se o ni postarat (kromě kojení tedy), takže někdy mu ji předám už odpoledne (ale není to moc často).
Cítím se tak dobře a byla bych i teď schopna bez větších problémů uživit rodinu. Mimčo je moc fajn a nejdůležitější, ale starat se jen o něj a obživu nechat na partnerovi považuji mírně řečeno za velice riskantní (pozdější uplatnění na trhu práce, právě ta Tebou zmiňovaná několikaletá pauza v praxi, případná ztráta práce nebo onemocnění partnera..).
Toto nehodlám prosazovat jako jediný možný model, což ovšem nic nemění na věci, že je to jediný možný model PRO MNE.
Každý svého štěstí strojvedoucím :o))
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2004 23:53:27)
Vzor manželky
Sv. Monika, matka velikého a svatého Otce církevního, sv. Augustina, byla vzorem křesťanské manželky. "Otec můj," dí sv. Augustin, "byl dobrotivý, ale často velmi náhlý a hněvivý muž. Matka má však se mu nikdy neprotivila, aniž mu kdy odmlouvala a teprv když ho zas ukroceného a tichého viděla, vyjevila mu, proč to neb ono učinila, nad čímž se on rozzlobil. Když si jiné ženy na násilí svých mužů stěžovaly, odpovídala jim: ´Přičtěte to raději jazykům svým a nahlédněte do svých svatebních smluv, v nichž jste připověděly poddány býti.´ A když se, vědouce, jak náhlého manžela má, divily, že nikdy žádné stýskání naň od ní neslyší, vypravovala jim, jak s ním zachází, a ženy ji následovaly, děkovaly jí za to." Tak žila sv. Monika se svým mužem v míru a pokoji.
sv. Augustin
Katechismus v příkladech. Na základě spisů církevně schválených sestavil Václav Davídek, katecheta v Turnově. Praha, 1899
|
| Misa3 |
|
(14.2.2004 9:34:41)
Typicky citat. Monty, tohle mi prave nejvic vadi a Tobe asi taky. Nechci se zas nechat unest svymi nazory na katolicismus, ( jiste na viru ma kazdy pravo, jenze se musi smirit s tim, ze fanatismus je casto kritizovan). Takze vzdycky mi bylo divne, ze katolici neuznavaji Novy Zakon, ktery jim radi sve blizni milovat, nekritizovat, odpoustet jim, neupinat se na bohatstvi, ale rozdavat ho chudym atd, veskreze kladne moralni zasady. Proc se tedy s chuti probiraji Starym Zakonem vybiraji z nej uryvka vytrzene z kontextu a zvlast veci plne krutosti, pohrdani, a nenavisti? jak mohou v takovem pokrytectvi zit? Ale fakt toho necham, kdysi jsem prislibila, ze nebudu tuto filosofii prilis rozmazavat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Misa3 |
|
(10.2.2004 17:38:17)
Petro, proc se rozcilovat nad clankem psanym s ocividnou nadsazkou a v humornem duchu? Mne clanek naopak velice pobavil a mam za to, ze mnoho veci odpovida skutecnosti. Pokud tam snad bylo neco, s cim bych na 100% nesouhlasila, nebudu to prece nejak komplikovane rozebirat, a navic pokud tam neco takoveho bylo, slo jen o zanedbatelne malickosti. Clanek me naopak velice pobavil a moc jsem se nasmala. Proc to cele beres tak smrtelne vazne?
|
|
|
|
|
|
| B A | 
|
(10.2.2004 2:36:33)
Ahoj Petro, me se Tvuj napad docela libi, nastineni raje na zemi je perfektni :-))) Jen mi prislo, ze jsi zapomenula vzpomenout jeste dulezitou cast ... a muzi budou zit v souladu s zenami. Ono totiz aby byl soulad, tak se musi nejak snazit obe strany, to si alespon myslim ja. Jinak to vzajemne se uceni a pomahani a rovnocennost a ochrana a tak je moc pekne popsano :-)))
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)