Petra, Kryštof 01, Kubík 08 |
|
(2.11.2003 16:21:33) Milá Evo, článek mě moc zaujal a připomněl mi občasné moje úvahy o dětech "vlastních" a "nevlastních" - teď bych se o ně chtěla podělit i s ostatními. Žiju už deset let s partnerkou a skoro už před třemi lety se NÁM narodil Kryštof. Schválně píšu NÁM. Jeho početí teď není důležité (i když si naprosto uvědomuju, že jednou bude důležité pro něho) a my to zkrátka tak cítily, že je náš. Obě jsme se rozhodly, obě se těšily, pozorovaly, jak bříško roste, partnerka byla u porodu. Hodně jsme řešily, jak bude syn partnerku oslovovat. Nějak jsme cítily, že budeme dvě mámy, ale pořád jsme nebyly úplně na sto procent odhodlané... No, a když se malý narodil, druhý den přišla moje máma dohromady s partnerkou (Zdenou), vzala si Kryštofa do náruče. Zdena byla malinko rozpačitá a taky dojatá. Ukazuju na Zdenu mžourajícímu miminku a říkám: "Tak Kryštofe, tohle je tvoje druhá máma." A moje matka úsečně a stroze řekla: "No, to se bude muset ještě vyřešit!" Dodneška si neodpustím, že jsem zbaběle ustoupila rodině a nakonec jsme se shodly, že partnerce budeme říkat "teta". Sice jsme před společností více "maskované", ale je obě hodně cítíme, že to není vlastně pravda. Zranilo mě to od matky opravdu hodně, i když kdekdo by řekl, že je to detail - vždyť nás rodiče přijali s naší odlišností a podporují nás atd. Ale někdy může zranit jedna věta, nikoliv jen křik a hádky. A dodnes vlastně cítím (hlavně od mámy, což by mě nikdy předtím nenapadlo), že Zdenu vytěsňuje, obrací se skoro výhradně na mě jako na matku když si např. přijdeme Kryštofa vyzvednout z hlídání. Zdena někdy smutně říká: "Ona má asi pocit, že mě máš proto, abych vás živila a pomáhala ti s domácností." A s problémem vlastní/nevlastní se potýkáme neustále. Pořád se Zdeny někdo ptal, kdy tedy bude mít "vlastní". Nedávno u nás byla kamarádka a bavily jsme se o filmu Smradi, o tom, jak tam maminku dohánějí děti (adoptovaní - Romové) svým zlobením k šílenství a jak by občas člověk toho svého "smrada" také nejraději přizabil... A ona najednou říká: "No, navíc když ještě nebyli její..." Úplně ve mně zatrnulo. Vzdělaná, inteligentní, jinak citlivá - a tohle? Trochu jsme o tom diskutovaly a já jsem říkala: "To je, jako kdybys řekla, že Kryštof není Zdeny, že není její..." Vzala zpátečku, asi si to uvědomila, ale myslím, že to bylo jen ze slušnosti. Určitě si také myslí - no jistě, vždyť taky Kryštof její není! A kdo je tedy vlastní dítě? Snad to, o které se staráme, dáváme mu svoji lásku, svůj čas, péči, trpělivost... A ono dává nám. Chápu, že prostě některé ženy nedokážou pochopit, že nebiologické mateřství může být rovnoprávné - vždyť já sama nevím, jak bych se cítila, Kryštof je moje biologické dítě. Ale nechápu, kde lidé berou jistotu a drzost hodnotit životy druhých.
|
Misa3 |
|
(2.11.2003 17:00:55) Petro kazdy citlivy clovek s Tebou bude souhlasit v tom, ze rodic je ten kdo diteti venuje lasku, ochranu a svym prikladem se ho snazi vychovat.
Moc Tobe i Zdene drzim pesticky, aby i vztahy jako je vas byly brany zcela rovnopravne. Take me velice trapi to, ze okoli kritizuje vse mozne. Vadi mi postoj krestanu, vzlast katoliku, k partnerstvi dvou muzu nebo dvou zen. Vadi mi, ze jejich partnersky zivot mnohem tezsi a ze zvlast v malych mestech a na venkove musi byt velmi zle, byt jakkoliv odlisny. Nechapu to, tak jako neodkazu pochopit jakoukoliv netoleranci.
Nechapu treba tu straslivou aferu kolem brnenskeho parku pobliz onkologicke lecebny( Masarykova onkologickeho ustavu) kdy dokonce nekteri radni odhlasovali to, ze az bude park vybudovan, nemeli by do nej onkologicti pacienti chodit. Nechci se sama dostat do role nekoho netolerantniho, ale je pravda ze tento ustav stoji v uzemi plnem vilek a rodinych domku tech hornich deseti tisic. Mam zlost i na vlastni reakci a to ze, to ve mne mozna nespravne probouzi nesnasenlivost k tem stastnejsim: bohatsim a zdravejsim.
Ale asi kazdy bojujeme svou valku, protoze temer kazdy z nas je soucasti nejake mensiny, a celkova vyzralost spolecnosti, by mela byt posuzovana podle toho jak se stavi k mensinam, i podle samozrejmeho uznani nekterych zakladnich prav urcite mensiny.(je snad jasne, ze nemyslim mensiny politicke, nesnasenlive a fanaticke, ale bezne, ktere se vytvareji v zivote na podklade toto, ze se kazdy casem v necem lisime a kazdemu z nas muze byt krivdeno, treba jen v urcitem obdobi zivota na podklade toho, ze jsme treba jen na cas, odlisni).
Doufam, ze jsem nenapsala nic, cim bych se Te nejak dotkla, a pokud ano, je to jen neobratnosti nektereho slovniho spojeni, toto je skutecne dost citlive tema, ale podstatne jsem napsala: i kdyz k Vasi mensine nepatrim, nechapu proc bych na podklade tohoto faktu, mela pravo kohokoli soudit a totez plati i v mem pomeru k ostanim mensinam.
|
Petra, Kryštof 01, Kubík 08 |
|
(9.11.2003 21:50:42) Ahoj, děkuji za povzbudivá slova. Chci ještě jen napsat, že ses mě rozhodně ničím nedotkla - myslím, že už jsem tak daleko, abych nejen neměla problém zvěřejňovat svoji orientaci (i když to na potkání nevyprávím každému) a zároveň nebyla moc choulostivá... mnohá slova, která by mi mohla ublížit, jsou jen projevem neznalosti nebo vlastních strachů toho dotyčného - vždyť proto se také nepřátelským reakcím vůči homosexuálům říká "homofobie". A vůbec nejlepší je dělat si ze sebe trochu srandu: např. si říkáme: vybereme si tenhle odstín barvy na zeď, je takovej teplej... hm, ale to u nás bude už fakt přetopeno apod. Asi se teď moc chválím, ale jsem optimistická: nesetkala jsem se s nějakou velikou diskriminací, nebo mám pocit, že s tou existující se určitým způsobem vyrovnávám a nějak se k ní stavím: třeba jen tím, že se nekrčím a neděsím, že by se to o mně mohl někdo dozvědět. Uvidíme, jak mi můj optimismus vydrží, až se s nějakou diskriminací setká Kryštof, protože on si nás nevybral a jako každá matka nechci vidět, že by mu někdo ubližoval.
|
Misa3 |
|
(10.11.2003 18:12:21) Myslim, ze Kristof uz vyspeje do zralejsi spolecnosti, nebo vyzraje do vyspelejsi spolecnosti(?):-)))No to je fuk, vis, co chci rict.:-) Hodne stesti Misha.
|
|
|
|
|