| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku V naději 7 - Jedno dítě, žádné dítě podruhé

 Celkem 34 názorů.
 JaniRe 


Blahozelam a drzim palce 

(9.9.2003 7:58:28)
Mila Henri,
srdecne blahozelam a drzim palce. Nedockavo som cakala kedy to bude a uz je to tu :)
 xxxxxxxy 


Re: Blahozelam a drzim palce 

(9.9.2003 9:20:16)
Milá Henri, taky ti moc a moc blahopřeju. Mám za sebou čerstvý velice podobný zážitek - 4. září se nám narodila druhá dcerka. Porod byl v mnoha věcech podobný tvému, s tím rozdílem, že když jsem řvala bolestí a škemrala a utišující prostředek, tak se mi dostalo poučení, že bolest je prospěšná a nedostala jsem nic (bylo to ve Vrchlabí, tam se bohužel utišující prostředky nedávají, což je dobré pro miminko, ale drsné pro maminku). I když se mi tam jinak moc líbilo (všichni jsou tam hrozně vstřícní a hodní a nic vám nevnucují, můžete si všechno dělat po svém), tak potřetí üž asi jedině s epidurálem (tj. bohužel jinde).
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Blahozelam a drzim palce 

(9.9.2003 18:15:50)
Heluš, já nevím jak příště, člověk to asi nejvíc ovlyvní v dané chvíli, i když se před tím rozhodne jinak. Já jsem to potom docela olitovala, kdybych byla bývala věděla, že to bude trvat už jen půl hodiny, nic bych nechtěla. Ta bolest možná přišla právě proto, že mě právě dr. vyšetřovala, asi tam něco poštrachala a proto ta překvapivá bolest. Pak už to byly zase "jenom" normální kontrakce. A vychutnala si to Toni, první den to bylo dítě v narkóze. Ale přežily jsme to a teď bych si někdy docela přala, aby spala aspoň dvě hodiny v kuse :-).

PS: Jinak moje máma je Helena, ségra je Helena, Její dcera je Helena, takže když se mluví o nějaké Heleně u nás, musí se komplikovaně specifikovat, která to je. Mě se to jméno moc líbí, taky jsem chtěla Helušku, ale to už by bylo asi fakt moc :-).
 Sylvie :o) 


Re: Re: Re: Blahozelam a drzim palce 

(9.9.2003 18:32:34)
Henri, jako absolutně nejbolestivější zkušenost z obou porodů považuju, jak mě při prvním lékař vyšetřoval zásadně v průběhu kontrakce. Sál se musel otřásat v základech z mého hlasového projevu :o)

Právě jsem článek dočetla :o) Hezkýýý :o) A počkej, až začne Tonička lízt, to u nás začalo teprve tóčo :o) Lada se doplazí z pokoje na chodbu, s pokřikem za ní Verča a za nožičky ji po bříšku vleče zpátky do pokoje... Někdy přemýšlím, jak je vůbec možné, že mladší sourozenci přežívají ve zdraví :o) Nebo: Ladu mám na koberečku, po okolí poházená chrastítka... odběhnu si na WC (zvláštní, u Verči to nešlo, musela jsem ji brát s sebou...) a než se vrátím, chrastítka jsou pečlivě uklizena, aby si pro ně náhodou Lada nemohla dolézt... :o))

S.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Re: Re: Blahozelam a drzim palce 

(10.9.2003 17:18:21)
Sylvie :-))), tahání po bříšku za nohy! :-))), no ty mi dáváš, ale musí to být legrace, ne? :-)
Jsem zvědavá co budu říkat já. Těším se až vás uvidím. :-)))

Zajímavé je, že Anička zatím respektuje, když jí řeknu, že něco je Toničky. Bere to tak, že na to nemá nárok a nevzteká se. Akorát si to půjčí, jako třeba kolotoč na postýlku, vlezla si do ní (já jsem byla nakupovat s Toni, táta hlídal, neuhlídal :-), nějak se zapoměla a počurdila se tam. Tak jsem to všechno vyprala a už dva dny tady suším molitan a nemůžu to vysušit :-).
 Sylvie :o) 


Re: Re: Re: Re: Re: Blahozelam a drzim palce 

(10.9.2003 18:07:44)
Henri, neboj, to Verča taky tak brala - to je Lady, to si jenom půjčíme. Bejvávalo :o) Jak začala Lada všechno brát do ručiček a strakat do pusinky, tak to začalo: "Laděnko, nepapej chrastítko!" "Laděnko, nepapej tatínce tričko!" "Laděnko,...", a i když vysvětluju, že jí určitě nic nespapá, tak mi Verča nějak nevěří a radši se jistí :o)

S.
 Lída. 


Re: Re: Re: Re: Re: Blahozelam a drzim palce 

(10.9.2003 18:20:03)
Henri,
tahání po bříšku za nohy taky známe :-)
Jsem zvědavá, jak později vysvětlíš Toničce, že je něco Aničky... To mi teda nejde, snažím se razit teorii, že všechno je dohromady. A co není, musí být nahoře na palandě :-) Nemůžu říct, že by to fungovalo vždy...
Poslední dobou se tu ozývá Nedám!!
Ach jo :-)
 Janafa 


Gratulace a hodně štěstí! 

(9.9.2003 11:12:45)
Henri,
děkuji za pěkný příspěvek, nad fotem holčiček jsem se rozbulela, jak jsou krásné. Přeji vám všem hodně zdraví a co možná největší pohodu...:-)
J.
 Kaca 
  • 

Hodne zdravi a stesti! 

(9.9.2003 16:41:11)
Henri,
diky ze ses podelila o sve zkusenosti,
mam vzdycky radost,kdyz se objevi nejaky tvuj prispevek.Popisujes
vsechno tak nejak lidsky a s usmevem.
hodne stesti a zdravi cele rodince!!!
 Kristýna+Robík 


Další dítě 

(9.9.2003 20:02:58)
Henri,
říkám si, jak to má ta matka Příroda vymyšlený.
Při porodu samy sobě tvrdíme, že tohle už NIKDY, ale v rozmezí pěti minut až pár let po něm už do toho chceme znova...

Nezastírám, že mi ukanula slza. Děkuji za článek a pozdravuj obě děvčátka.
 Martina 


Re: Další dítě 

(9.9.2003 22:45:38)
Ahoj holciny,
mam na vas otazku, ne primo v souvislosti s timto clankem, ktery se mi mimochodem moc libil, ale uz jsem to cetla a sylsela mnohokrat a zajima me, co je na tom pravdy. Snad kazda mamina rika, ze jakmile uvidi svoje dite, polozi ji ho na bricho, je vsechna bolest pryc a ta "hruza" pri porodu zapomenuta. U me to tak nebylo. Rodila jsem do vody a syn my na bricho takrka vyplaval. Kdyz se na to divame zpetne, lepsi a pohodovejsi porod jsme snad ani mit nemohli. Netrvalo to tak dlouho, do porodncie jsme prijeli akorat, nenastrizena, sita jen zevnitr, ze salu jsem sla po svejch, teda podpirana manzelem a sestrou. Prezto jsem manzelovi jeste na porodnim sale rikala, ze tohle uz nikdy vice a jestli dalsi dite, tak leda adoptovat. A tenhle pocit my vydrzel pomerne dlouho, nevim uz presne jak ale par mesicu to urcite bylo. Jsem snad jedina? Nekdy tem recem, ze jakmile uvidite mimi je vsechno zapomenuto, opravdu neverim. Prijde mi to uz trochu jako fraze. Tim nijak nenarazim na Henri, chran buh, mluvim ciste obecne!!!:-)
Ted uz je to v pohode, planujeme na pristi rok dalsi mrne. Ale opravdu mi to netravlo jen par vterin, zapomenout na porod a chtit do toho jit hned znova.
 Sylvie :o) 


Re: Re: Další dítě 

(9.9.2003 23:06:34)
Martino, není to fráze :o) Po obou porodech jsem už na porodním sále probírala s manželem, kdy a jak další dítě :o) Podruhé jsem ještě ani neměla placentu venku, a už jsem vedla řeči, kdy že se dáme do toho kluka :o))) Nevím, u mne to snad ani nesouviselo s bolestí, nebo se zapomenutím na bolest, nebo tak. Spíš jsem měla ten správnej "hormonální koktejl" a vlastně i během porodu jsem i přes bolest byla docela rozchechtaná :o)

s.
 Daniela Lukášek 
  • 

Re: Re: Další dítě 

(9.9.2003 23:19:50)
Ahoj,
to víš že nejsi jediná!
já měla komplikace celý těhotenství(velkou část v nemocnici), od 1.por.bolestí do porodu skoro dva dny.....přiznám se, že jsem si myslela, že to nepřežiji. A všude kolem mě žádné komplilace.
Mimochodem kamarádka měla bezproblému dvojčata a teď když čeká "jenom" jedno, má problémy už od začátku těhotenství.
Každopádně přeji všem ten nejhladší průběh těhotenství i samotného porodu.
Ahoj Daniela
 Lenka, Gábi 4,5 let 
  • 

Re: Re: Další dítě 

(10.9.2003 9:09:16)
Já jsem asi měla podobné pocity. I když jsem měla jako prvorodička takzvaný "ukázkový porod", do porodnice jsem přijela v půl sedmý ráno a malá se narodila před jedenáctou dopoledne (šitá jsem byla bohužel až za ušima), tak jsem po převozu z porodního sálu na pokoj celý zbytek dne a celou noc přemýšlela o tom, že do tohohle jdou ostatní ženské podruhé dobrovolně. Čas všechno přebolí a člověk zapomene, tedy nezapomene, ale řekne si, že to tu "chvilku" zase znova vydrží. No a jsem právě těhotná podruhé a v únoru už budu moci přispívat do rubriky "Jedno dítě, žádné dítě".
 Martina 


Re: Re: Re: Další dítě 

(10.9.2003 13:20:24)
My prijeli pred sedmou a malej se narodil za pet devet, byla to fakt rychlovka, rikali mi raketa;-))
Tak jsem rada, ze mel nekdo podobny pocity, opravdu mi to nekdy prijde, ze to nekdo rika jen proto, ze to rikaj vsechny maminy. A jsem rada, ze nejsem jedina ktera prizna, ze to tak neni u vsech:-)

Sylvi tobe teda verim, ze to nebyla fraze:-))
 Káča (Radim a Nina) 
  • 

Re: Re: Další dítě 

(10.9.2003 13:25:16)
Martino, i já nepociťovala popsané emoce a ztrátu paměti v oblasti porodních bolestí. Ale již za dva dny po porodu syna jsem uvažovala o druhém dítěti jako něčem možná možném...Za dva roky a dva měsíce na to jsem po narození dcery měla zas pocit, že už nikdy více....Ale teď, když jí máme už skoro 3 měsíce doma si říkám - nebýt to holka, tak do toho jdeme potřetí zase...
 Martina 


Re: Re: Re: Další dítě 

(10.9.2003 13:52:48)
taky si ted rikam, ze kdyz druhy nebud eholka tak mozna jeste jednou, ale to se uvidi...:-))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Další dítě 

(10.9.2003 15:40:07)
Martino,
já sice nepatřím k těm, které by okamžitě po porodu zalila nějaká vlna mateřského blaha, frázi "při pohledu na ten uzlíček štěstí" apod. v mém slovníku nenajdeš... ale o tom, že bydh do toho "nešla znova" jsem vůbec neuvažovala. :o) Měla jsem taky pohodový porod (do vody), od první kontrakce do porodu 4,5 hodiny, 10 minut poté jsem si sama došla do sprchy, pak normálně na pokoj - tamní osazenstvo mi ani nechtělo věřit, že jsem ani ne 2 hodiny po porodu. :o) A je fakt, že - jak píše Henri - když se ty kontrakce místo toho, aby se rozložily do 10 ,12 hodin nakumulují do třech (I. doba porodní 3 hodiny 10 minut), je to celkem síla. Ale je to tak nějak normální, nevím jak to jinak popsat... nepřipadalo mi na tom nic nepřirozenýho, nesnesitelnýho, ani na vteřinu jsem si neříkala "tak tohle už nikdy". Nevím, třeba kdyby byly nějaké komplikace, mluvila bych jinak... člověk nikdy neví. :o)
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Další dítě 

(10.9.2003 19:00:45)
Martino,

samozřejmě, že to neberu osobně, já jsem se po prvním porodu cítila úplně stejně. Kdoví čím to je :-).
Ne že bych si říkala už nikdy (věděla jsem, že manžel asi ještě bude chtít aspoň jedno dítě), ale že bych se nemohla dočkat to ne. Ale když to srovnávám, bylo to asi tím, že při prvním porodu jsem se sice účastnila, ale za zuřivé pomoci personálu, byť to vůbec nebylo nutné. Prostě ve Strakonicích se rodí (nebo rodilo dva roky dozadu) způsobem "však mi z vás to mimčo dostanem!!!". Hupla na mě sestra, předtím mě napíchali dolsinem byť jsem je prosila a pak i protestovala, že nechci, Aničku mi ani neukázali, přitom to bylo ukázkové miminko, Apgar 10, růžovoučká, baculaťoučká (čtyřkilová :-), hned jí odnesli, nikdo se mě ani nezeptal, jestli jí chci vidět, jakobych tam já ani nebyla. Samozřejmě, že jsem byla šťastná, že mám miminko, žádná poporodní depka, ale hrrr na další těhotenství se mi hned nechtělo.
S Toničkou v Prachaticích to bylo jiné. Ta příšerná kontrakce byla jen jedna a už v průběhu porodu (po ní) jsem si říkala, že je to dobrý, už to bolí "jen" tak normálně. Pak se mě dr. zeptala, jestli jí chci na břicho a to mě hrozně překvapilo, myslela jsem, že to bude jako s Aničkou, že jí bez slova odnesou, že za ní hned budu posílat manžela a já se pokochám až potom, takže jsem nadšeně souhlasila a bylo to hrozně dojemné. Chvilku nám jí s manželem nechali, pak jí sestra vzala, ještě nám ji ukázala "zepředu", protže na tom břichu byla stočená do klubíčka a pak se šla o ní postarat. Pak mi i manžel říkal, že s Toni zacházeli mnohem ohleduplněji než s Aničkou. Tu chudinku hned myli pod vodou, všelijak natahovali jak králíka (cituju), hrkali s ní (cituju), kdežto Toni jen otřeli, sice i změřili, ale jemně, zabalili a byla naše. A tohle všechno tu bolest docela zastíní :-).
 Jana, 2 kluci 
  • 

Re: Re: Další dítě 

(10.9.2003 19:55:21)
Martino, já jsem řikala, že rodit nikdy nebudu už od základky. Po prvnim neplánovanym dítěti jsem svý "už nikdy znovu" řikala ještě pár tejdnů. Po druhym neplánovanym zas. Ale v obou případech jsem taky měla hroznou radost, že už to mam za sebou, takže nějaká euforie se opravdu dostavila :-).
 Martina 


Re: Re: Re: Další dítě 

(10.9.2003 20:57:01)
Jo, u me se taky dostavila euforie, ze uz to mam za sebou:-))) A to jsme z porodu nemela vuuubec strach, snad jsme se i tesila. Holt jsme nevedela, do ceho jdu, rikala jsme si, ze to snad nemuze bejt tak hrozny.
Asi je to taky tim, ze jsem po tom poslednim zatlaceni vytlaceni nejak nevnimala, teda ja jsme vnimala ale oni si mysleli, ze nevnimam, slysela jsem jak nekdo rika, ze jsem v soku, manzel na me promluvil a ja mu normalne odpovedela, v soku jsme nebyla. Ale tak nejak proste jsem asi opravdu prozivala euforiii z toho, ze uz je to za mnou, sestra mi rekla, at si malyho podrzim na brise, ja jsme ho capla, ani jsme se na nej nepodivala. Pak nasledovalo to, ze jsem v soku. Ted me to strasne mrzi a je mi lito, ze jsem si to neuzila ale asi za to ani nemuzu. No uvidime priste, uz vim o cem to je tak snad si to uziju vic:-)
 Martina 


Re: Re: Re: Re: Další dítě 

(10.9.2003 20:58:24)
Jeste bych chtela dodat, ze ted na porod casto a s laskou vzpominam.
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Další dítě 

(11.9.2003 23:42:23)
Martino,
já jsem ve svém příspěvku psala: "v rozmezí pěti minut až několika let..." právě proto, že to zapomínání trvá u každé z nás jinak dlouho. Rodila jsem císařem a vyřízená jsem byla pěkně, takže na nějaké příští jsem v prvních dnech neměla ani pomyšlení. Byla jsem ráda že žijeme - oba.
Teď už by pomyšlení bylo, asi tak od Robíkových 18 měsíců, ale zase není na obzoru žádný taťka :-(
 Ferdulka 


Skvěle napsané 

(9.9.2003 21:26:20)
Henri,to je super,jak jsi to napsala...Vím přesně,o čem mluvíš,v mnohém jsi mi připomínala naše začátky s druhým miminkem...
A obě děti jsou moc krásné,gratuluji.
Ferdulka
 Večernice, Adam a Daniel 10/02 


Ještě jedno miminko 

(10.9.2003 14:37:36)
Ahoj Henri,
připojuji se ke gratulacím. Tvůj článek je skvěle napsaný, mám roční dvojčátka - kluky a nejradši bych teď zkusila ještě takhle krásnou holčičku.

Večernice
 macicka 


gratulujem... 

(10.9.2003 18:08:44)
henri, gratulujem. ja som rodila svojho syna na minutku presne ako ty tonicku - o tretej v noci prve kontrakcie, o 8 v porodnici, o 11.15 bol na svete. bol to moj prvy porod a mam nan lepsie spomienky, ako na druhy pred rokom a pol,ktory trval dlhsie, bol bolestivejsi a ja som si velmi rada na 7cm dala pichnut epidural. no a teraz som tehotna treti krat, uvidime, ako sa nam v marci bude vodit do tretice.
 Klára, 2 raubíři 


gratulace 

(10.9.2003 19:22:29)
Milá Henri, moc vám všem gratuluji a držím palečky, ať jste zdraví a všechno dobře zvládáte. Ti moji raubíři si už spolu hrají (!) a mám pocit, že tak asi poslední měsíc je to konečně všechno zvládnutelnější. Takže vydrž, za rok už vám bude hej.
 Madla & 3 trpaslici 


Matematika skutecne nefunguje :o) 

(10.9.2003 19:59:21)
Zdravim Henri, koukam, ze jsi na tom s organizaci casu podstatne lepe nez ja to mi jsme s nasim druhorozenym oslavili vcera uz neuveritelnych 5 mesicu.
Tak tedy diky za clanek.

Mimochodem, Sylvie, ty uz jsi taky velmi dlouho nic nenapsala, k nasi skode.

Musim souhlasit s tim, ze dve deti neni dvakrat tolik lasky, ale jestli ne desetkrat tak urcite 9x :o)

Muj prvni porod byl pomerne rychly. V praci jsem skocila v 6 hodin, ve 1 v noci mi praskla plodova voda, v 7 rano jsem byla v porodnici od 8 na oxytocinu, ve 2 se Max narodil.
Kdyz jsme se konecne dostali na pokoj, muj manzel rika...ja uz zadne deti nechci, a dodal: jen kdyz ty budes chtit :o) Za mesic jsem o porodu uvazovala jako o krasnem zazitku, jen jsem byla sama na sebe nastvana, protoze jsem si rekla o dolsin (ci neco podobneho).
Kdyz byli Maxovi 4 mesice, rikala jsem si hmmm...mit dalsi by bylo fajn. No a v Maxovych 9 mesich jsem znova otehotnela.

Druhy porod zacal naprosto stejne, jen je to minus jedna hodina. Dokonce i jakesi kontrakce jsem mela sama od sebe :o) Kontrakce stejne silne jako s oxytocinem (a to jsem cetla, ze s oxytocinem to boli vic) jenze nikam nevedouci. Takze oxytocin....A ja hrdina a bojovnice, tentokrat zadnou chemii nechci, dycham, menim pozice :o) jsem utahana ....
Jednoduse receno - proc ja musim byt TA vyjimka potvrzujici pravidlo? Muj druhy porod nebyl lehci ani jednodussi nez prvni. Prestoze o nem uvazuju jako o krasnem. Skoncili jsme s exktraktorem a ja s pocim, ze jsem to nezvladla :o(
Tak ted nevim, proc to pisu...nechci stracit ani prvodoricky ani ty co planuji mit druhe, ale uz se asi stalo ?!?
Muj muz tesne po tom prohlasil. Zadne deti uz nechci a nic nedolal. :o(
Ja to v te chvili citila stejne :o) Jenze ted uz je to zase jinak kdyz je vidim jak se k sobe maji... http://rodina.cz/galo

Vsechno se meni a prestoze nas nejmensi nedokaze porad spat dele nez hodinu a pul doufam ve treti, prestoze ne za devet mesicu :o)

Henri, hodne sil, mas krasne holky a to je to co se pocita! (meli by jsme je seznamit s mymi kluky :o) - mama dohazovacka - mela bych s tim prestat hned ted, co?! :o)

Opatrujte se!

P.S. Verim, ze ti zase brzo daji cas, nejake vase zacitky sepsat :o)
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Henri, moc hezký :o) 

(10.9.2003 21:41:05)
Skoro slzím ještě teď, když to čtu – a to už je Marušce půl roku :-)
Gratulujem k robátku.
Musím přiznat, že většinu Tvých zkušeností taky sdílím (a to jsou holky větší kousek od sebe a nemůžu si teď stěžovat, že bych na ně byla jen sama).
Míša (taky náš „andílek“) je chvilinku bez dozoru a už jinak milovanou Marušku (jíž vroucně špitává do ouška „Maluško, já tě mámláda!“) zválí, někam vleče, sebere jí hračky, cvičně přetáhne něčím přes hlavu či se pokouší zadusit polštářkem či umělou knížkou... Ale ne, to bych byla nespravedlivá! Taky jí někdy něco povídá, tancuje a vůbec nějak zabavuje.
Někdy sice běs, ale dětem je o moc líp s jinými dětmi, než když jsou samy.
Mějte se moc krásně, ať to všechno zvelebíte bez totální ztráty nervů a holčinám ode mě pusu na čelíčko!
Pá,
Ester

 Vendula,Ondra9/02,Terezka3/04 


Re: Henri, moc hezký :o) 

(11.9.2003 17:16:47)
Krásný článek, děkuju. V březnu čekáme druhé, takže se máme na co těšit :-)). Bylo to neplánované, o to víc překvapující, musím přiznat, že ze začátku to moc příjemné překvapení nebylo, ale teď už se moc těším. Ondra je sice hrozný nespící raubíř, ale jedináčka jsme stejně nechtěli. Gratuluji k holčinám, jsou obě moc a moc krásné, hlavně na té fotce, kde tak v klidu leží :-)).
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Re: Henri, moc hezký :o) 

(12.9.2003 19:00:54)
Vendulko :-), kdybys věděla, jak byla ta chvilka klidu krátká :-))).

Přeju pohodové těhotenství a přiměřeně rychlý a snadný porod :-).
 Vendula,Ondra9/02,Terezka3/04 


Re: Re: Re: Henri, moc hezký :o) 

(14.9.2003 20:30:00)
Děkuju. Už teď si to snažím představit: Ondra je totiž vyloženě nespavé dítě, ještě jedno takové a nejlépe kdyby to bylo na střídačku :-), tak mne odvezou ...
 Magda. K (tři děti) 
  • 

A po druhém třetí 

(15.9.2003 22:53:23)
Tak mi ten příspěvek připomněl i mé vlastní zkušenosti. To, že budeme mít dvě děti do dvou let jsme se s manželem dohodli už během prvního těhotenství. Chtěli jsme, aby si děti rozuměly, aby si dokázaly spolu hrát. Bylo to ovšem náročnější, než jsem čekala, což bylo způsobeno hlavně tím, že naše první dítě ve svém miminkovském věku přes den téměř nespalo a v noci se každou chvíli budilo. To mě psychicky i tělesně téměř vyčerpalo, takže následující těhotenství i druhé mateřství bylo velmi náročné. Ještě že aspoň porod byl oproti prvnímu téměř pohodička... Ovšem, v našem případě to tím neskončilo. Když byly druhému miminku čtyři měsíce, zjistila jsem, že jsem znovu těhotná. To byl docela šok. Nedokázala jsem si to vůbec představit a tak jsme se s manželem jen modlili, ať je to miminko hodné a ať dobře spí. To se nám splnilo. Třináct měsíců po druhém porodu se nám narodila holčička. Porod byl opět dobrý a já jsem si domů přinesla děťátko, které dobře spalo a pokud bylo nakojené a přebalené, tak už vůbec nic nevyžadovalo. To jsem předtím nezažila. Bylo to i tak hodně náročné a když se mě dnes některé maminky ptají jak jsem to tehdy zvládla, tak odpovídám, že jsem to nezvládla, ale pouze PŘEŽILA. A myslím to vážně :-)
 Tulačka(Bety 9/96+Anička 4/98) 


Sourozenecká "láska" 

(19.9.2003 8:33:00)
Já mám berušky rok a půl od sebe a jejich vztah byl asi následující:
1)Období velké lásky. Bětuška Aničku neustále pusinkovala, při sebemenším náznaku pláče ji doslova zavalila plyšáky apod. Dodnes (a je to více jak 5 let) se musím smát při vzpomínce na podezřelé ticho v bytě. Přerušila jsem věšení prádla a našla berušky v ložnici (Aninu bych tehdy ani jinde nehledala, byly jí cca 2 měsíce). Anina byla kompletně (a když píšu kompletně tak myslím obličej, vlasy, úžasnou zavinovačku po manželovi, kterou nechala babička naškrobit a nakulmovat...) pokrytá asi dvoucentimetrovou vrstvou Ondřejovi masti na prdelky. Ale tvářila se naprosto blaženě a Bětuška mi pravila, že "mažá Aniku".Vůbec jsem neměla chuť a sílu se zlobit, jen jsem měla záchvat smíchu.
2)Výše popsaná idyla skončila cca v roce mladší Berušky. Začala chodit a tím pádem i brát Bětušce věci, bourat stavby, prostě období destrukce. V té době se u ní navíc objevilo astma (podotýkám, že jsme kojili více než rok) a v případě dušností jsme (na radu lékařů) měli dělat cokoliv, jen aby neplakala. To byl poněkud kámen úrazu, protože 3 dny jsme jí vycházeli ve všem vstříc, musela mnohdy ustoupit i Bětuška ("dej to prosím Aničce, ona je nemocná") a pak jsme jí 2 týdny "vychovávali" zpět k normálu, aby nebyla rozmazlenec.
3) Asi od 31/2 a 5 let to jsou rovnoprávné parťačky (a Aniččina choůbka je na ústupu). V jeden moment se strašně milují, úžasně si spolu hrají, pak následuje sourozenecká šarvátka, no prostě normálka havárka. Ale už se s nimi dá spousta věcí podnikat (kino, výlety, dovolená u moře) a dají se podnikat společně (když je větší věkový rozdíl, musí být program pro mladšího jiný, než prostaršího...)
Uf, to jsem se rozepsala
Z Brna zdraví Tulačka

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.