| Gábi, 2 děti | 
 |
(24.4.2003 21:35:14)
U druhého dítěte jsem kombinovala šátek Vatanai a velice kvalitní "golfky" Maxi Taxi Citi (prvních 8 měsíců s autosedačkou). Tuto variantu si nemohu vynachválit. Bydlím v Praze a takto mohu cestovat bez pomoci MHD (kočárek unesu sama!!!) Šátek je také v pohodě - pro novorozence malé kojence není nic lepšího. (Nachodila jsem tak desítky kilometrů po horách.)
Jinak mi nepřipadá nutné mít houpací kočárek ani přehazovací rukojeť. Děti si snadno zvyknou, že nevidí maminku. Mají zase prima rozhled. Jediný, komu to vadí, jsou babičky ;-)
|
| Zuzava* | 
|
(25.4.2003 12:55:07)
Já si vůbec nedovedu představit, že bych neměla kočárek. Když si představím, že nejen dítě, ale i plínky, láhve, bryndáky, rezevní oblečení atd. bych tahala v ruksaku, dítě si nemohla ani na chvíli odložit (kam - na chodník?) tak je mi zle a to nemluvím o tom, že jsem v košíku pod kočárkem běžně vozila nákupy... Prostě v pohodě jsem si vykračovala za kočárkem, a dítě tam, když už sedělo, mělo i hračky, drobilo tam rohlík a bylo tam spokojené...
Nevím, jak mají staré děti ti, co doporučují šátek, ale mě to připadá jako něco provizorního na přetrasportování dítěte odněkud někam. Procházku si tak prostě nedovedu představit, ani delší cestu.
Šátek jsem ovšem nikdy nezkoušela, mám trochu obavy, že právě jak se navykne dítě na šátek, tak pak nechce do kočárku. Možná to ale tak není, nemůžu to bez zkušenosti soudit.
|
| Zuzava* |
|
(25.4.2003 13:04:34)
Gábi, šátek do terénu je jistě fajn, švagrová tak vozila malého na běžkách, a je to asi lepší varianta než ta nosítka, co byla dřív. Ale jen pro velmi malé děti a do terénu. Ve městě nevím, proč bych se kočáru měla vzdávat, a myslím si, že určité odpoutání dítěte od matky je prospěšné pro oba.
Nepochybně ale všichni dáváme svým dětem podle svých měřítek to nejlepší, a nerada bych, aby to nějaký příznivce šátku vzal jako moji kritiku. Možná i já při dalším dítěti změním názor.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(25.4.2003 13:20:41)
Upřímně řečeno, taky si nedovedu představit, že bych měla malého nosit výhradně v šátku. U mě to nehrozí, protože mám špatnou páteř, takže bych byla za pár týdnů nošení hrbatá, ale i kdyby ne:
1) Našemu synkovi se nelíbí v klokance, pochybuji, že by z šátku byl nadšen. Od narození nemá rád, když mu něco brání v pohybu - v zavinovačce byl za celý svůj život 2x.
2) Kdybych ho nosila na břiše, vypadala bych brzo hůř než Geoffrey de Peyrac (milenec Angeliky - ten s tou jizvou), protože naše dítě neustále hrabe lidem do obličeje, škrábe, chytá za kůži pod očima, strká prsty do nosu apod.
3) Argument Zuzavy je také důležitý - kam s nákupem, kam s rezervní plínou atd.? S batohem jste např. v MHD ještě "protivnější" spolucestující, zvlášť když je v dopravním prostředku plno. Vepředu dítě, vzadu batoh... no, to mi už přijde rozumnější mít kočárek na místě pro kočárky a požádat někoho, aby mi s ním do vozidla pomohl... anebo jet metrem, to jde i bez pomoci.
|
| Martina | 
|
(26.4.2003 21:26:53)
Monty ale metro je jen v praze, vis...:-) Ber to jako vtip ale musel ajsme to rict;-))))))
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.4.2003 21:49:00)
Jo, já vím. :o)
Ale teď už jsou hodně i mimo Prahu nízkopodlažní autobusy, třeba když jedeme k babičce do cca 40ti tisícového města v JČ, tak tam už jich jezdí celkem dost...:o)
|
| Martina |
|
(27.4.2003 12:53:12)
OK v tomhle s tebou musim souhlasit, u nas jich jezdi taky spousta. Problem byva ale v tom, ze autobus zastavi metr od chodniku...mno a k cemu ti pak je, ze je nizkopodlazni, ze. To me vzdycky dokaze nastvat. Ted uz mame golfky, takze ty v pohode vynesu. Ale s velkym kocarem takovou diru proste neprejedes.
|
|
|
|
| Míša, Junior *97, Beruška*2006 | 
|
(27.4.2003 11:35:26)
Monty,
je to sice již nějaký pátek, co jsem jezdila s kočárkem, ale přesto - ani metrem se tak úplně bez pomoci jet nedá. Od turniketů to už na většině stanic jde po eskalátorech v pohodě, ale nejdřív se musíš s tím kočárkem dostat do vestibulu, což znamená absolvovat schody. Když máš velké štěstí, jsou v Tvé stanici eskalátory z vestibulu na povrch alespoň ve směru nahoru. Zřetelně si pamatuju, jak jsem při cestách na Floru vystupovala buď na Jiřáku nebo na Želivského, protože tam jsem se ven dostala sama.
|
|
|
| Gábi, 2 děti |
|
(29.4.2003 10:58:35)
Ahoj Zuzavo,
myslím, že jsem proti kočárku neřekla ani slovo, ne ;-)
Moje zkušenosti shrnu ve zkratce:
Před cca 5 lety se mi narodila dcera: používala jsem kočárek s hlubokou korbou prvních 7 měsíců, pak jsi vyměnila za sportovní (kočárek jsem měla docela pěkný zn. Hartan). Občas jsem používala "klokanku" (tak do 8 kg) - nebyla moc kvalitní, pak mě bolela záda. Od cca 10 měsíců do 2,5 roku jsme měli nosítko na záda zn. CAM (takové to barevné), to už používal výhradně manžel. Hodně jsme toho nachodili, jezdili na výlety vlakem - na to byl kočárek zcela nevhodný. Věci jsme nosili v batohu a přebalovali na lavičce nebo na trávě ;-)
Syn se mi narodil před rokem a měla jsem už zcela jasnou představu co chci: starý kočárek Hartan už byl hodně "ojetý" (min. 3000 km!!!) ale mohl posloužit na pěší cesty než se úplně rozpadne a věděla jsem, že potřebuju ted spíše něco skladného do auta (to jsme před 5 lety neměli), něco v čem budu moci mimi vozit do kanceláře a s čím se dobře budu pohybovat MHD a také něco na pěší a vlakové výlety (bez auta je většinou moc fajn). Tak to dopadlo takhle: Maxi Taxi Citi a šátek Vatanai. Od narození jsem používala na kratší cesty sama a na výlety s rodinou šátek (bezva také do muzeí a galerií), občas starý hluboký kočár na hřiště (výborný na přebalování) a jinak Maxi Taxi s autosedačkou. (V práci jsem přenesla autosedačku z kočáru na stůl a syn se ani nevzbudil.) Teď má cca 12 kg a stále (!) ho unesu v šátku na břiše, ale brzy ho přehodím na záda (nejlépe manželova). Jinak samozřejmě používám golfky. Při volbě kočárku vše závisí na tom, kde bydlíte, jak si organizujete den a co je vám příjemné. Nejlépe by bylo mít různé kočárky na různé situace, ale to by asi finačně a prostorově nešlo. Takže vždy je to kompromis a není žádná univerzální rada, co je nejlepší ...
P.S.: Někdo tu psal, že když si mimi zvykne na šátek, tak nechce být v kočárku. Mě se to ale nepotvrdilo: kombinace "hluboký kočár - autosedačka - šátek" byla bez problémů. Bohužel jsem se ale často setkala s velice negativními reakcemi na šátek od lidí kolem (zvlášť když byl v "kolíbce") a podobné ošklivé zkušenosti měl i manžel. Nechápu, čím šátek lidi takhle dráždí :-(
|
|
|
| Kahlan+5 | 
|
(25.4.2003 13:28:22)
Mela jsem hluboky kocarek a satek, ted sportak a golfky a satek. Simon v kocarku od narozeni rval, nespal, nechtel lezet, takze jsem nosila satek. Asi ve 4 mesicich vzal kocarek na milost, ale to jen dokud byla zima a byl ve fusaku. Ted pouzivam sportak, vydrzi tam jen, kdyz neni unaveny, omezenou dobu, zuzla rohlik, haleka, natahuje se za lidmi. Ale jen max. hodinu, pak se krouti, stoji a chce vyskocit. Kdyby byl unaveny, tak v kocarku neusne, ale v satku spise ano. Jinak souhlasim, ze kocarek je uzitecny, protoze si tam odlozite veci a jste v pohode. V mem pripade je nejlepsi kombinace obou. Kdyz zacne v kocarku jancit, prendam ho do satku. Chce to zjisti, cemu dava dite prednost a pak se podle toho zaridit:-)
|
|
| Sylvie | 
|
(27.4.2003 12:52:25)
Ahoj holky,
sice téma "šátek" k článku o správném výběru kočárku moc nejde :o), ale když už Kristýna to téma nadhodila, tak mi nedá neodpovědět na otázky od Zuzavy a Monty. Neberte to jako propagaci šátků, je to čistě moje zkušenost :o)
Docela mě pobavila Zuzava tím, že jí šátek připadá jako "něco provizorního" - to nemyslím ve zlém, já totiž úplně to samé tvrdím o kočárcích :o) Mám ho doma, tak ho občas využiju, protože jsou situace, kdy se hodí. Kdybych ho neměla, poradila bych si i bez něj a nijak obzvlášť by mi nechyběl. Šátku však nejsem ochotná se vzdát, protože ho (narozdíl od kočárku) opravdu POTŘEBUJI. A jak staré mám děti? Ladě je sedm týdnů, Verunce dva a čtvrt roku. Verunku jsem v šátku nosila ještě v polovině těhotenství a na golfáčky jsem přešla proto, že na kluzké objemné zimní bundy se obtížně váže dítě na záda (nevím, jestli to někdo dokáže - já ne) a na boku jsem ji vzhledem k bříšku nosit nemohla, to mi už nedělalo dobře. Kristýnin Robík je stejně starý jako Verunka a nosí se doteď. Vzhledem k tomu, že dvouleté děti toho víc nachodí než najezdí, beru golfky jako zbytečné omezení (a vytahuji je jenom pokud je to opravdu nutné), které mi po většinu času jenom překáží, a kdybych nemusela nosit miminko, tak bych taky dala přednost šátku, který se dá složit do tašky.
To navyknutí na šátek - to je docela možné, že pokud novorozeně pozná kočárek i šátek, tak dá přednost šátku, který přeci jenom líp uspokojuje jeho potřeby na kontakt s matkou i výhled po okolí. Konečně vidím to i na Ladě. Původně jí kočárek nevadil a prostě v něm spala. Když se probudila, najedla se, hodila jedno oko na obrázky na kočárku, druhé na hračky... a znova spala. V šátku to bylo jinak, tam vždycky byla nějakou dobu vzhůru a sledovala, co se kde šustne. Teď už nemá takovou pozřebu spánku, takže jakmile je vzhůru, chce být nošena. Ale opravdu jsou děti, které kočárek prostě nesnesou od začátku. To byla třeba Verunka - ta šátek poznala teprve poté, co jsem si přiznala, že s kočárkem to opravdu nepůjde. Kdybych byla matka-tvrďák, tak jezdím týden dva se řvoucím kočárkem a věřím tomu, že by Verča časem rezignovala a sklidnila se, ale připadalo mi to zbytečné. Tím spíš, že už v těhotenství jsem věděla, že budu hodně jezdit MHD a k tomu účelu jsem si pořídila šátek, takže nosítko jsem doma měla, stačilo jenom sebrat odvahu a prvně mimčo uvázat. Přiznávám se, že odhodlat se k tomu bylo těžší, než úvaz samotný :o)
To odkládání dítěte je opravdu problém, já si děti pokládám většinou na lavičku. Ale takové odkládání přichází v úvahu spíš při delších výletech, kdy je potřeba mimča přebalit, nebo přes léto jsem Verču nechávala protáhnout na trávníku a tak. Při normálním cestování po Praze nebo procházkách po sídlišti k tomu nějak nemám důvod. Odpoutání od matky jako problém nevidím. Však v šátku chodíme ven, ode mne se Verča odpoutávala doma, když ležela na podložce a hrála si, zkoušela se pohybovat a tak. Jo a hračky taky nosíme - mívám ji připnutou na takovém to řetízku na dudlík. A že nosíme vždy jenom jednu za mínus nepovažuji, ani do kočárku jsem jich Verče víc nedávala.
Věci nosím v batůžku, ale při Verunce jsem používala normální větší kabelu přes rameno, jakou nosím naprosto běžně. Když jsme těch krámů s sebou měly opravdu hodně (navíc ručníky na plavání a tak), brávala jsem si tašku z kočárku. Na nákupy je opravdu lepší kočárek, ale na druhou stranu, díky šátku se mi podařilo manžela přimět ke spolupráci, takže děláme jednou za čas velké nákupy v Tescu a do obchodů chodím víceméně pro drobnosti. A když potřebuji pro něco rychle zaběhnout, nemusím chodit do velké Delvity (čímž strávím minimálně třičtvrtě hodiny), ale hodím děcko do šátku a skočím do malých obchůdků, které mám přímo u nosu a kam bych s kočárkem nevlezla... Pro MOnty - batůžek jsem nosívala běžně už před těhotenstvím a nemyslím, že bych byla protivný cestující. Prostě jsem si ho při nástupu do vozidla vzala do rukou, což samozřejmě není problém ani s dítětem v šátku. Myslím tím běžný městský batoh nikoli turistický ruksak :o) Jak jsem psala výše, teď už na starší dítko používám golfky, takže mám čerstvou příhodu - v tramvaji už dva kočárky na plošině byly, já s golfkama nebyla schopná včas mezi lidma prokličkovat k vedlejšímu vagonu, tak jsem se bezohledně nacpala k nim. Cítila jsem se neskutečně trapně, ale... spěchala jsem, neměla jsem čas čekat čtvrthodiny na další tramvaj. A podobné situace v MHD vídávám docela často, nejextrémnější asi bylo šest kočárků v nízkopodlažním autobuse - stály i v uličkách a na každé zastávce se hodně čekalo, protože lidi měli problémy vystoupit. Kdykoli podobnou situaci vidím, říkám si "zaplaťpánbů za šátek" a i používání golfek se snažím omezit na minimum a radši případně vezmu Verču "na koně". A s metrem mám asi smůlu, ale já bydlím přímo u stanice metra, kde nejdřív musím zdolat jezdící schody (jenom s kočárekm dobrý, ale jednou rukou držet kočárek, druhou dvouleté dítě a třetí sebe... to nezvládám :o) ), a potom ještě pevné schodiště...
Monty - ze zavinovaček žádné z mých dětí nebylo nadšeno, ale v náručí se chovají rády obě. Ani šátky jim nevadí. Asi to bude tím, že zavinovačky děti "natahují" mezitím co v šátcích jsou přirozeně stuleny. O klokankách mi ani nemluv - nikdy jsem si je sice nevyzkoušela, ale když tak koukám na maminy s dětmi v klokankách, vždycky mě bolí záda už pouze z pohledu na ně. Aspoň šátek kdybych si uvázala stejně lajdácky, tak mě bolesti neminou. Ale mám příhodičku ještě od Verunky - taky mě u ní "vypadly záda", když už byla starší a já ji vezla v kočárku. Než jsem se dala dohromady, tak jsem Verču nosila jenom v šátku. Tohle málokdo z lidí chápe, ale fakt mi dobře uvázaný šátek v té době dělal menší zlo než kočárek. Vyšší obrubníky, nájezdy do schodů, jízda do kopce, schody... to všechno na cestě s kočárkem byly potenciální rizikové faktory pro má záda, navíc takové schody s kočárkem v době bolestí pro mne byly prostě nezvladatelné.
Jó, prsty v nose, v očích, tahání za vlasy a tak podobně taky pamatuju :o))) Jenom už se mi nevybavuje, co jsem s tím dělala.
Ale ono jinak vypadají věci s jedním dítětem a jinak se dvěma. Docela by mě zajímalo, jak cestování řeší maminy dětí dva roky od sebe. Tedy v době, kdy to starší už dobře a rádo chodí, ale přeci jenom nemá takovou výdrž a při nastupování/vystupování do MHD ještě potřebuje jistit. Já si neumím představit třeba jízdu MHD - nejdřív někoho poprosím, aby mi pomohl s kočárkem do autobusu, potom se vrátím ven pro dítě (pokud mi mezitím neuteče), nebo nejdřív dám do vozu starší dítko, a pak mi někdo pomůže nahoru s kočárkem (mezitím co to starší se bude drát po schodech zase dolů :o) )... Nebo zkušenost s poslední procházky - Verča mi zdrhla a než jsem ji s kočárkem dohonila (odstavit jsem ho nemohla, ulice vede docela z kopce a dole je silnice, takže jsem nechtěla riskovat případný rozjezd kočárku), už si to hnala dolů - po schodech... Každá taková příhoda má za následek, že kočárek používám čím dál tím míň, holt mám asi nějaké slabší nervy :o) Napadá mě jedině dvojkočárek, ale ten mi přijde zbytečně objemný a neřiditelný, vzhledem k tomu, že Verča by v něm byla opravdu spíš výjimečně než pravidelně. To už jsem si spíš vyzkoušela Ladu v šátku na břiše a zároveň Verču v šátku na zádech... No, lidi se mohli popukat smíchy, mně už to tak směšné nepřišlo, ale golfky zrovna byly rozbité a tohle řešení mi furt bylo příjemnější, než vytáhnout velký kočár... :o)
S.
|
| Lída. | 
|
(27.4.2003 14:35:02)
Sylvie, dobře jsi to napsala :-) Já nenosila šátek v zimě, ale teď na kratší vzdálenosti ho ráda vytáhnu. Zvlášť když mi odpadne to vytahávání kočáru z komory a jeho skládání.
Do autobusu jsme nastupovali tak, že já držela jednou rukou rukojeť kočáru a druhou syna :-) Nic moc... Ev. se on držel kočáru a nastupovali jsme současně.
Lída
|
|
| Boba |
|
(27.4.2003 23:28:00)
S kombinaci satek-kocarek mam vyborne zkusenosti. Kajce je 6 mesicu, pokud na prochazce spi, je v kocarku, kdyz se chce divat kolem, dam ji do satku (jeste nesedi, takze pouzivam jeste hluboky kocar - mozna take tip pro potencialni nakupovace kocarku - kupte si s polohovacimi zady). Co se tyka bolesti zad, noseni satku je nebe a dudy ve srovnani s drzenim ditete v naruci - dokonce i manzel technik-pragmatik zacal vazat satek a tesime se, ze nas zada jiz neboli ;)
|
|
| Alice, 8týdenní holcicka | •
|
(29.4.2003 18:37:43)
Ahoj Sylvo nebo kdokoli jiny - šátek mám, nosím, a taky na nej nedam dopustit, Ale: Asi jsem strevo a mam mozna nerealny dojem, ze ho neumim uvazat - v kolibce stale hlidam hlavu, aby "nevypadla" (krome toho s ortopedickou deckou se mi zda nepouzitelna)a v kapse hlidam pro zmenu hlavu, aby nebyla moc "vyvracena". Budu rada za rady, triky nebo misto, kde se dozvim vic nez z prilozeneho letaku o uvazech. Dik. Alice
|
| Kam_ka |
|
(1.5.2003 18:27:26)
Na této adrese http://www.rodina.cz/lll/ najdeš informace o nošení dětí v šátku. Pořádají tam kurzy s tímto tématem.
|
|
|
| Tuc |
|
(30.4.2003 16:17:27)
Mohu dodat svou osobni zkusenost s kombinaci - hluboky kocarek + trilete dite na eskalatorech v metru : ac uz tomu je par let, stale si pamatuji, jak traumaticke to pro mne bylo - jedina moznost, jak prezit, byla pozadat nejakou "dobrou dusi", aby mi svezla Mikulase za ruku dolu (nahoru to bylo o neco lepsi), zatimco ja bojovala s kocarkem..... Radeji jsem co nejrychleji presla na klokanku a pak krosnicku (satky jeste moc nebyly)....
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)