| Andrea | •
 |
(1.3.2003 9:47:45)
Mě by zajímalo, co Vás vede k porodu doma? Nějak nevidím rozdíl mezi porodem doma a porodem v porodnici, kterou si sama vyberu, protože preferuje alternativní přístup tzn. přijedu se svojí PA, která povede porod mnou zvoleným způsobem, bude se mnou na pokoji, koho si vyberu. Vše se odehrává v jedné místnosti, kde i přede mnou pediatr vyšetří dítě, které od porodu je stále se mnou. A pokud se rozhodnu pro ambulantní porod, odejdu, kdy uznám za vhodné.
A při případných komplikacích je pomoc rychleji k dispozici než doma.
Opravdu nevidím jiný rozdíl, než je jedna cesta autem.
V žádném případě ale nejsem odpůrcem porodů doma. Jen jsem ještě zřejmě nepochopila jejich výhodu :-)
|
| Renda a spol | 
|
(1.3.2003 10:02:20)
Andreo,
ja pocitila pocit naprosteho bezpeci doma a byla jsem diky tomu uvolnena...v nemocnici bych se citila spatne a take by porod probihal diky tomu jinak ...muj syn prisel na svet do prostredi ktere mu je zname a tak samozrejme...i u me prevazovalo,ze porod doma je bezpecnejsi nez v nemocnici,je mozna tezke to pochopit,ale hlavne,ze ja jsem pochopila,proc???moji blizci lide ,kterym take za jejich duveru a podporu dekuji...rozhodovala jsem se na podlozenych informaci zkusenych PA a meho ja...
renda
|
| Jana | •
|
(1.3.2003 17:11:30)
Musim priznat, ze muj prvopocatecni pocit a reakce ze cteni teto "slohove prace" byla: "...ta zenska je magor (omlouvam se)..." Ale jak jsem se prokousavala dalsimi a dalsimi odstavci, najednou jsem pochopila, ze nebyt techto "magoru", nikdy se v nasem zdravotnim systemu nic nezmeni. Clovek musi byt velmi otrly, mit ostre lokty i jazyk a hl. vytrvalost, aby se dokazal postavit vsem nastrazenym prekazkam, ktere mu v jeho pocinani jsou staveny do cesty.
Sama jsem se vzdy povazovala za zenu bojovnici, ale na ceske zdravotnictvi bych si zrejme netroufla. A prave stav naseho zdravotnictvi a pripadny 9-ti mesicni stres z porodu v nektere/jakekoli z ceskych porodnic (omlouvam se, ale z meho pohledu mi proste nevyhovuje po precteni jejich charakteristik zadna)me nuti neprivest naseho dalsiho potomka (1.se narodil v USA) na svet v CR.....Mam nastesti tu moznost se rozhodnout, kde budu sve pristi dite rodit, neb pobyvame docasne/dlouhodobe v zahranici. Takove stesti, ci moznost, chcete-li, nema vsak kazdy. A proto musim rici - VICE TAKOVYCHTO BOJOVNIC! neb teprve kdyz "zdravotnici" pochopi, ze "to" co leci, neni jen lidsky material, ale jedinec s vlastnim nazorem a pranimi, s kterym nemohou jen dle svych predstav manipulovat, snad se teprve daji veci do pohybu.
|
|
|
| Ája, 32. týden | •
|
(1.3.2003 10:54:38)
No v tom je právě ten problém - nevím o porodnici u nás, která by tě nechala přivést si s sebou svoji vlastní PA, ta tam může být maximálně jako dula, která do průběhu porodu nemá co mluvit, protože za něj neodpovídá.
|
| Ivana T. (2 děti) | 
|
(1.3.2003 14:54:44)
Ahoj Ájo!
Nevím, jestli Tě (i ostatní) to povzbudí, ale ten "fígl" s "vlastní" PA se mi podařilo obejít. Domluvila jsem si porod s PA v porodnici, kde ona běžně pracuje. Pokud bude mít zrovna službu, bude tam, pokud mít službu nebude, přijede k mému porodu. Bylo to moc fajn. Nikoho jiného jsem skoro (kromě vstupního vyšetření lékařem a kontrole po porodu a šití) neviděla. Porod probíhal v pohodě a přirozeně.
Před 5 lety jsem absolvovala "klasický" nemocniční porod. Rozdíl byl opravdu VELIKÝ. Veškeré přirozené mechanismy byly potlačeny. Byla jsem "pacient" se vším všudy.
Ivana
|
|
| Andrea | •
|
(2.3.2003 15:55:03)
Ajo, v tom případě máš špatné informace. Kamarádka rodila v Brně v Bohunicích. Začala chodit na těhotenské cvičení a přednášky pro nastávající maminky, kde se setkávaly i s PA. Vybrala si PA sobě názorově blízkou a chodila k ní i na předpor.přípravu. PA jí sdělila, s kterou porodnicí v Brně má "smlouvu" /nevím, zda je to přesné označení/. Měla ji "jen" se dvěma ze tří. Když kamarádce začaly bolesti, přijela k nim domů, vyšetřila, naznala, že do porodnice je ještě brzy. Zůstala u nich a pomáhala nastávající mamince do a z vany, masírovala apod.
Do porodnice odjeli společně. Porod probíhal jen za účasti PA a manžela v místnosti, kde byli od začátku do konce pobytu. Proběhlo tam i vyšetření narozeného miminka pediatrem. Manžel tam měl lůžko, takže celou dobu pobytu trávili společně. Doktor z porodnice nakoukl za dobu porodu jen 2x s tichou otázkou, zda je všechno v pořádku a vyšetřil maminku po porodu.
|
| Ája, 32. týden | •
|
(2.3.2003 16:23:33)
Andreo,
v tom případě jsem ráda, že se mýlím :o))
|
|
|
|
| Petra Halámková | •
|
(1.3.2003 13:51:42)
Porod doma, pokud by byl ve společnosti běžný, mi přijde jako přirozená věc, pro toho, kdo ho zvolí. Co mi ale přijde poněkud egocentrické - je nepřijmout kompromis a bazírovat na porodu doma v podmínkách, kdy běžný není. Myslím, že říct si "já jinde než doma neporodím" je projev spíše nezralosti než moudrosti. Moudrá žena s nadhledem porodí své dítě za jakýchkoliv podmínek a udrží se klidná pro své dítě, tak to vidím já. Je špatné maminkám, které neporodily v ideálních podmínkách podsouvat pocit, že selhaly, když si něco nevymohly, a to je na stránkách Rodiny dnes a denně k vidění, i tato diskuze k tomu neustále směřuje. Já si toreufám tvrdit, že dítě hádající se matky trpí více než dítě klidné matky klasicky rodící. Dítě je například poškozeno tím, že jeho matka má depresi, že selhala či si něco nevymohla. Také si myslím, že dítě poškozuje, když jeho matka bazíruje na místě porodu místo toho, aby se mu v duchu věnovala. V této diskuzi jako by snad ani nešlo o děti, ale o ega matek....
|
| Sylvie | 
|
(1.3.2003 14:02:47)
Petro, nesmíš všechny soudit podle sebe. Já podstatně víc trpěla ve chvíli, kdy jsem se podvolovala rozkazům lékaře, protože mi jednak byly proti mysli, jednak jsem v dané chvíli stejně nic jiného dělat nemohla a to ve mne vyvolávalo ocit bezmoci. A nemyslím si, že bych proto byla neschopná, jenom vím, že příště to chci jinak a připravuji se na to. A mne osobně ty přípravy sebeméně nestresují, protože je dělám s vědomím, že vytvářím ideální jpodmínky pro své mimčo :o) Na přípravy porodu doma bych si asi netroufla, ale těžko říct - nějak mě "neláká", brala bych ho spíš jako nouzovku, kdybych neviděla jiné řešení. A zrovna tak jako mne nestresujípřípravy porodu mimo blízkost bydliště a přípravy na eventuelní ambulantní porod, tak z toho, v diskuzi psala JOhanka, nemám pocit, že jí by stresovaly přípravy na porod doma. Každá jsme holt jiná. Mne by opravdu víc stresovalo vědomí, že mi nezbývá nic jiného než čekat na porod v podmínkách, které mi z nějakého důvodu nevyhovují... Konečně, poprvé jsem touhle dobou trpěla depresema a manželovi doma brečela na rameni, že do nemocnice nechci, ať mě radši odveze na chatu, že se schováme před doktory v lesích :o))) Teď se do Vrchlabí vyloženě těším, což se projevuje i v mém pozitivním ladění :o)))
Takže co jednomu může připadat stresující, to pro druhého může být naopak povzbuzující :o)
S.
|
| Jitka | •
|
(1.3.2003 20:07:38)
Konečně, poprvé jsem touhle dobou trpěla depresema a manželovi doma brečela na rameni, že do nemocnice nechci, ať mě radši odveze na chatu, že se schováme před doktory v lesích :o)
|
| Sylvie |
|
(1.3.2003 20:20:17)
Jo, takový pocity jsem opravdu měla. A nemůžu říct, že by na mne v poradně nemocnice byly nějak zlý nebo něco - prostě na mne tak depresivně působilo to prostředí, dlouhé čekání, nemožnost si s někým z personálu pořádně promluvit o věcech, které mě zajímaly, diskuze o nástupech a průběhu interrupcí, které lékaři s ženami probírali v čekárně plné těhulek ve vysokém stadiu těhotenství...
Jinak pro tvé info - rodila jsem nikoli v lese, ale v porodnici, kam mě rozhodně nikdo nepřivezl spoutanou :o) Tentokrát jsem se téhle stresující záležitosti dokázala vyhnout a cítím se nepoměrně líp. Je to špatné?
S.
|
| Jitka | •
|
(1.3.2003 20:52:51)
Ne, jistěže to není to špatně.
Jen mi to přijde poněkud nepřiměřené a asi to mělo vliv na tvou psychickou pohodu i během porodu.
|
| Sylvie |
|
(2.3.2003 7:26:16)
Jistě. Nikdy jsem se netajila tím, že nejspokojenější jsem v péči lidí, které znám a že své doktory si důkladně vybírám - u žádného z nich jsem neměla stejné zkušenosti, jako z nemocniční poradnou :o( Neznám u nich několikahodiná čekání, neptrobírají diagnozy v narvaných čekárnách, mají na mne čas...
Což je jeden z důvodů, proč preferuji porod se svojí porodní asistentkou bez přítomnosti dalších lidí a následnou péči pokud možno ve svém bytě. Je mi líto, že takovou porodnici jsem v Praze nenašla, maximálně mi řekli, že když si přivedu svojí asistentku, budu muset doma nechat svého manžela - a péči ostatního personálu nemocnice se tím stejně nevyhnu... Komu ublíží, pokud se u nás nabídka porodních služeb přiblíží nabídce EU? Už jsem to tu kdysi psala tuším Lukášovi - jsem přesvědčená, že kdyby u nás existovalo víc možností, než ta jedna jediná "osvědčená", ubylo by "nemocničních nespokojenců" :o), třeba proto, že kupříkladu já bych se do "klasické péče" dobrovolně nesvěřila, tím pádem bych neměla možnost si na ni stěžovat, a tím by zase vzrostla její dobrá pověst... Rozumíš mi? Stejně jako na drobný operační zákrok jsem si nešla lehnout do normální nemocnice, kde bych strávila tři dny + předtím obíhání lékařů kvůli předopereačním vyšetřením, ale radši jsem si připlatila nad rámec pojištění za luxus soukromého zařízení, kde jsem jednak stávila asi jen šest hodin, jednak mi veškerá vyšetření udělali ještě v den objednání se...
Mimochodem, teď sice budu rodit v nemocnici, není v místě mého bydliště (za chvíli se přesunujeme do "strategicky výhodnější pozice" :o) ), nebudu mít u porodu vlastní asistentku... ale přesto jsem si dokázala aspoň jakž-takž v rámci českých možností zařídit těhotenství tak, že zatím jsem spokojená, ani mě zatím hrůza z porodnice nepřepadla... A je to z velké míry i zásluha oné porodnice, protože vím, že i když se ocitnu mezi cizími lidmi, tak mé představy o porodu považují za normální. V Praze se mi opravdu nepodařilo najít porodnici, která by je považovala za samozřejmost a nikoli za výplod ducha maminy poblázněné diskuzemi na Rodině... Teď samozřejmě nemluvím jenom o porodní, ale též i o poporodní péči.
Jenže i když jsem spokojená, tak ještě spokojenější bych byla, kdybych nemusela cestovat přes půl republiky. Protože v pondělí mám termín (pravda, ten moc vážně neberu, jinak bych už ve Vrchlabí dávno tvrdla :o) ) a zatím ještě stále nevím, co se starším děckem po dobu porodu. Nehledě k tomu, že v období před daněmi pro nás není nejjednoduší zaplatit si dovolenou v krkonošském horském středisku, kde většina pensionů stále ještě má sezónní ceny za ubytování...
S.
|
|
| Blanka, 4 děti | 
|
(14.3.2003 20:49:01)
Jitko,
ty asi nemáš děti, viď? Myslím, že kdybys je měla, asi bys něco tušila o různých výkyvech nálad a psychických stavech v těhotenství a šestinedělí. Na tom, co tu opisuje Sylvie, rozhodně není nic extrémního. Ostatně podobné situace barvitě popisuje i spousta krásné literatury komediálního ražení. Myslím, že většina nás matek by mohla pár takových historek z vlastního života dát také k dobru, že?
Blanka
|
| Jitka | •
|
(19.3.2003 11:26:19)
Blanko, děti mám. Že podobné situace jsou inscenovány v komediích? Ano, a tam taky patří.
|
| Sylvie |
|
(19.3.2003 15:17:55)
No vidíš, Jitko - co jiní lidé sledují v komediích, to já prožívám v reálném životě. Řekni, nemám štěstí na veselý život? :o))) Fakt je ten, že teď už se tomu taky jenom zasměju, i když tehdy mi moc do smíchu nebylo a z představy, že bych do podobného zdravotnického zařízení musela vstoupit znova, mi dodnes vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Naštěstí nemusím :o)))
S.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana, dva synové | •
|
(1.3.2003 17:18:36)
A jsi si jistá, že matka, která hledá pro svůj porod to nejlepší místo, se dítěti vnitřně nevěnuje? Já si myslím, že se to nevylučuje. Myslet na sebe přece není žádný prohřešek nebo sobectví.
|
| Petra Halámková | •
|
(1.3.2003 18:25:19)
Sylvie, jasně, každá máma to pochopitelně cítí jinak, co je pro dítě nejlepší - rozumím ti. Jano, já myslím, že určitě se i "bojující" máma věnuje svému dítě podle svého nejlepšího přesvědčení. Jen vidím rozdíl mezi poddajnou mírnou matkou a matkou bojovnicí. Já myslím, že tím přímým bojem žena chtě nechtě ztrácí takovou tu ženskou jemnost, protože boj u ní nutně vede k posílení spíše jiných vlastností. Každá žena může zvolit, jaké vlastnosti chce mít, že. U svého boje za něco vždycky musí počítat s tím, že do boje vede i svoje dítě, i když to v případě porodu je vlastně boj "pro něho". Ono je pro každého jiné, co cítí pro své dítě jako podstatné. Podle svých osobních priorit se každá matka rozhodne, jakou cestu zvolí - tak by to mělo být, ne? Nemyslím, že obecně by měly být běžné podřizující se ženy nazývány "neschopnými", jak jsem někde četla a že kvůli nim porodnictví stagnuje apod. Ono to tak možná z pohledu žen, aktivistek, vypadá, že ty "druhé se jen vezou". Ano, aktivistkám jistě patří dík za budoucí postupný průlom porodnictví - ale nutno podotknout, že aktivistky se svobodně rozhodly být aktivními, protože by to jinak nechtěly a protože považují porod za důležitý. Jiné ženy zase vidí "svou parketu" jinde a to porodnictví pro ně není zkrátka tak prioritní.
|
| Lukáš | 
|
(1.3.2003 19:00:12)
Myslím, že dělení na aktivisky a ty co se vezou předpokládá, že všechny ženy to cítí stejně.
Opomíjena je velká skupina těch, co jim porod v porodnici vyhovuje a jsou s ním spokojené. Těch je většina ( i když nepředpokládám, že by to někdo tady byl ochoten uznat). L.
|
| Sylvie |
|
(1.3.2003 19:37:03)
Lukáši,
předpokládáš špatně, já osobně jsem v těchto diskuzích (i s tebou) několikrát psla, že si uvědumuji, nás nespokojených je menšina - ale že nevidím důvod, proč by se nám nemělo dostat toho, co je v zahraničí běžné, zvlášť když to nezáleží ani tak na penězích jako spíš na ochotě zdravotníků. Viz třeba problém ambulantního porodu - jak je možné, že mým doktorům není zatěžko mi vyhovět, ale Henri musí zcestovat pomalu celé Jižní Čechy, když chce to samé?
Nehledě k tomu že třeba já ležela na pokoji s maminou, která byla spokojená, ale když jsme se nějak dostaly k tomu, že já měla dítě po porodu hned u sebe, tak spustila: "A jak to, že mě to nikdo nenaabídnul? To já bych chtěla taky, stejně jsem spát nemohla a byla jsem zbytečně neklidná..." A s tím jsem se setkala už několikrát - jsou ženy, které jsou spokojené do té doby, než zjistí, že něco mohlo být jinak a že být to jinak, vyhovovalo by jim to víc...
Navíc - když já nastoupila do zaměstnání, tak ještě nebylo běžné, aby rodiče byli s dětmi na pokoji celý den. Kolik myslíš, že jich tehdy bylo (nahlas) nespokojených a domáhalo se jich toho? Sem tam výjimečně někdo. Přijď se k nám podívat dneska, pro samé rodiče není kolikrát kam šlápnout :o) A ti všichni k nám můžou zejména díky těm, co se tehdy nebáli ozvat...
S.
|
|
| Petra Halámková | •
|
(2.3.2003 7:14:21)
Ano, já psala spíš o případech, kdy maminka cítí, že je něco špatně.
Typický příklad střetu mateřského pocitu a lékařské rutiny je když lékař po porodu odnáší matce dítě, protože "tak se to dělá a přece maminko nechcete ohrožovat svoje miminko a musíte si odpočinout"(pro některou maminku je to přirozené a je tak šťastná, pro některou je to nepřirozené a začne se "bít", jiná to zas trpělivě protrpí, jiná to protrpí se zaťatými zuby). Já osobně boj Johanky chápu a respektuji, ovšem neobdivuji ho, pěstuje ženám zaťaté zuby. Myslím, že i když je žena při boji zdánlivě v pohodě, její dítě její rozpory a boje cítí, respektive její všechny děti a manžel taky.
|
| Sylvie |
|
(2.3.2003 7:42:06)
Petro,
já JSEM v pohodě nikoli zdánlivě, ale fakticky, narozdíl od prvního těhotenství - viz moje diskuze s Jitkou. Rozpory bych opravdu prožívala právě tehdy, kdybych musela zatnout zuby a podřídit se tomu, čemu nechci :o)
Petro, já si pamatuji tvůj příspěvek z jedné starší diskuze, kdes psala o tom, že je důležité zachovat si vnitřní klid, i když se při porodu podřizuji lékaři a rodím na zádech, i když bych tak nechtěla. V pořádku, ale třeba ve mně tahle poloha vzbuzovala paniku, dusila jsem se, měla jsem pocit, že nedokážu zachytit dítě, chtělo se mi zvracet... Chtěla bych vidět člověka, který by si zachoval vnitřní klid i v případě, kdy nemůže dýchat, to už je "boj o přežití" a ke slovu se dostávají reflexy... Proč bych měla na sobě (a tím tedy i na dítěti) páchat takové násilí???
Každá máme jiné zkušenosti, jiné životní postoje a já se znám natoli, že kdyby můj klid byl pouze zdánlivý, tak bych teď už trpěla obstojnými depresemi. Což se neděje :o) a věř mi, že tentokrát mě podstatně víc rozhodil třeba dopois od finančáku, kde nám zase vykazují nějaké nedoplatky a přeplatky za daně, které ve skutečnosti vůbec neplatíme, takže těžko v nich můžeme být v mínusu nebo v plusu :o)
S.
|
| Petra Halámková | •
|
(2.3.2003 12:24:22)
Sylvie, jasně, že rozumím tomu, že nedovedeš mít v sobě klid, když rodíš na zádech, pamatuju si, jak jsi o tom psala, jak ta poloha pro tebe byla důležitá a že ti vyšlo, že hodná porodní asistentka ti umožnila vzpřímit se, a tím váš porod zachránila. Taky to tak cítím, že žena by si měla polohu volit. V případě, že je ale nutné rodit direktivně vleže, protože se rodička nedostala do správné porodnice, bych tvůj postup (to jest upnutí se na konkrétní polohu) nepovažovala za ideální. Co když bys tenkrát bývala "narazila" a nepovolili ti změnu polohy? Tos taky psala, jak by to asi dopadlo. Podle mne by v tom případě bylo lepší než si říkat "já to jinak než vzpřímená nezvládnu" a opakovat "já se chci vzpřímit" - pokusit se poslušně zvládnout i klasický porod vleže, smířit se, že je poloha jinak. To by byla hrozná škoda, kdyby došlo ke komplikaci porodu kvůli tomu, že "rodičče nebylo vyhověno". Lepší je učit se pracovat za ztížených podmínek :-) a ego strčit do pozadí, tak to vidím.
Jinak Sylvie, jaktože ještě nejsi v porodnici? Budu na tebe myslet, aby ti vyšlo to Vrchlabí a abys byla šťastná.
|
| Julie, Annabelle 14. mesicu | •
|
(2.3.2003 15:16:49)
Opravdu nechapu, proc by melo byt zdrave, prave narozene dite, odlouceno od zdrave matky (pokud si to ona nepreje). Ja sama jsem rodila cisarskym rezem s epiduralem. Muj manzel byl u porodu a od momentu, kdy se dcera narodila, tak bud ja a nebo muj manzel byl vzdy s dcerou. Ani na minutu nebyla z naseho dohledu. Kdyz odvazeli dcerku na prohlidku, tak manzel si ji tam hezky odvezl sam a ja si zatim na pokoji zdrimla... Kdyz tento postup lze aplikovat v zahranici, proc ne v CR?
|
|
| Jana | 
|
(2.3.2003 16:06:18)
Teda Petro,
promin, ale tohle jsou kecy v kleci :o)
Muj porod jsem tady kdysi popisovala, krome jineho si dodneska pamatuju, jak jsem v poloze na zadech nemohla dychat a omdlela... tady se nejednalo o to, ze bych byla upnuta na jedinou polohu - popravde nebyla jsem upnuta vubec na zadnou. Ale konkretne v poloze na zadech jsem omdlevala u Sylvie to bylo podobne.
Vubec nechapu tvuj nazor, proc bych se mela poslusne smirit s tim, ze omdlevam v leze na zadech a nechat se odrodit klestemi, kdyz si muzu zvolit porodnici, kde mi skutecne dovoli rodit v poloze, ktera mi v tu chvili bude pripadat prijatelna. Nejde o neci ego (krucis, holka, rodilas vubec nekdy? ;o), jde o to, jak vsechno prezit tak, abych byla zdrava ja i dite a aby narozeni naseho ditete byl prijemny zazitek.
To je podobne, jako bych si nechala vrtat zuby v zaveseni hlavou dolu jenom proto, ze zubar pracuje nejradeji v leze na zadech.... :o)
J.
|
| Jana, dva synové | •
|
(2.3.2003 17:45:40)
Já se přidávám k Sylvii a Janě, mám podobné zkušenosti.Prostě Newtonův gravitační zákon se nedá jen tak obejít, ani silně potlačovaným egem(můj názor).Těhotné léžící rodící břicho prostě tlačí na některé partie, které zapřičiní u některých žen již zmíněné potíže.U mě porod postupoval úplně pohodově,za celou první dobu porodní jsem si nelehla, neměla jsem potřebu(první doba porodní trvala jen tři hod), ale jakmile mě donutili si lehnout do litotomické polohy(s jinou se tam neumělo pracovat), začala jsem mít během chvíle potíže dechové a začala se mi motat hlava a porod se začal komplikovat.Nikdo se mě na nic neptal. Ustála jsem to, vše dopadlo dobře, ale od té doby si myslím, že to někteří porodníci a porodní asistentky nemají v hlavě v pořádku. Proto bych již NIKDY nerizkovala rodit v bezmocné(co dělá brouk otočený do bezmocné polohy na krovky?....) poloze na zádech a raději bych si vzala u dalšího porodu např. TAXI(nebo vlastní auto) a jela např. z města X do Y, kde si můžu způsob porodu vybrat. To bych udělala i kdyby jsem neměla podporu rodiny.Kdyby se v tomto státě nenašla porodnice, kde by nechtěli moje požadavky splnit, raději bych rodila doma(po tom, co o porodu doma už vím, bych já spíše preferovala domácí porod a měla bych i podporu rodiny).Tak to bych udělala já (aktivní).Myslím si také, že mít informace o jiných možnostech porodu, ztotožnit se s nimi a následně je z jakýchkoliv příčin nevyužít, by mohlo být pro psychiku velmi devastující. To ale jen tak uvažuji....
|
|
| Petra Halámková | •
|
(2.3.2003 18:58:15)
Jano(vlastně píšu všem, co na mne reagovali), já neříkám, aby ses smířila s tím, že omdléváš vleže na zádech, naopak, abys proti tomu pocitu bojovala, i když ho cítíš. No nic, vidím, že jsem zde nebyla pochopena.
Ačkoliv jsem plně toho názoru, že je ošklivé nutit ženu při porodu do čehokoliv a odnášet jí dítě, když je zdravá a děcko taky a při chuti se o něj starat - a že třeba to oddělení ani nejde vědecky obhájit - ano, máte zde všechny naprostou pravdu, když píšete, že rodit na zádech je hrůza všech hrůz. Ale já dodávám, že je to hrůza hrůz jen tehdy, když si to jako hrůzu hrůz rodička vsugeruje. Je zajímavé, že běžná žena takzvaně "neaktivní", která se ve všem v porodnici podvolí, na zádech neomdlévá a porodí - že by měla tělo uzpůsobené na porod na zádech? Nikoliv, má stejně stlačenou dolní dutou žílu, je stejně nemotorná a znehybněná jako vy, jenom prostě nedbá na to, že se jí špatně dýchá a motá hlava a věří doktorům a rodí. Všechno je to ve víře. V situaci, kdy si žena nemůže vybrat důvěryhodného lékaře, kterému naprosto důvěřuje, vy doporučujete postup střetu rodiččiny pravdy s lékařovou, já doporučuji cestu podvolení se doktorovi. Tak mi řekněte, vy všechny fakt tvrdíte, že je lepší dělat doktorovi šprajc? Vždyť tou nespoluprácí s doktorem akorát bráníte miminku narodit se, ne?
|
| Miška, 3 děti | 
|
(2.3.2003 19:54:51)
Petro, proti tomu pocitu se ale nedá bojovat, protože to není pocit, ale fakt. Možná jsi to nepoznala. Já při prvních dvou dětech mohla ležet na zádech do aleluja, ale při dceři ani chviličku, hned na mě šly mdloby. Dokonce mi i změnili polohu při tom, když mi dělali císaře, jinak bych jim tam omdlela - vidíš, taky mi neřekli, že mám proti tomu bojovat, ale prostě natočili lehátko, protože nejspíš věděli, o čem mluvím :-) První dítě jsem na zádech porodila při sestře skákající mi po břichu a řevu, že špatně tlačím. Nyní máme v porodnici postele, které jsou polohovací a při porodu v nich rodička polosedí. Myslela jsem, že dnes už se snad nikde na zádech v porodnicích ani neleží :-)
|
|
| Žaba (Darek, Alan a Dora) | 
|
(2.3.2003 20:02:40)
Petro,
já si myslím, že nemáš pravdu, že spousta žen ty problémy na zádech taky má, ale neví o tom, že jsou způsobeny právě tou polohou, doktoři taky jakoby to nevěděli (je zajímavé, že těhotným radí neležet na zádech, ale vůbec nejsou s to pochopit, že jim to vadí např. při vyšetření nebo dokonce při porodu), takže jsou pak všichni šťastní, jak skvěle lékaři maminku i miminko zachránili, ačkoli byly takové problémy. A hned mají argument proti porodům doma, protože "Podívejte se, jaké hrozné věci se mohou při porodu dít, a co byste si pak bez nás počaly?!" A jaksi nikdo neví, že problém byl právě v té poloze.
Souhlasím s Tebou, že když už je nevyhnutelně nutné rodit na zádech (nebo podstoupit cokoli jiného, s čím člověk nesouhlasí), je lepší soustředit všechny síly na to, abych zvládla ztíženou situaci, a nevyčerpávat se bojem. Jenže dokud se do toho boje nepustíš, tak nikdy nemůžeš vědět, jestli by se to náhodou vybojovat nepodařilo. A pokud je možnost dosáhnout té kýžené možnosti, tak to za ten boj stojí! I když samozřejmě jistě existují i ženy, pro které by bylo důležité bojovat, i kdyby na 100% věděly, že nemohou vyhrát (protože třeba jinak by pak propadly depresi, nebo cítí, že jim právě ten boj DÁVÁ sílu se přes to přenést), a naopak jiné, které nebudou bojovat, i když zvítězit lze, protože by jim cena připadla příliš velká (např. protivní "poražení" doktoři). Myslím si, že je to prostě hrozně individuální a cesta "vnitřního klidu", kterou Ty popisuješ, je určitě pro někoho nejlepší - a pro někoho naprosto nepřijatelná, někdo to prostě nejlíp zvládne tak, jako Johanka.
Ahoj
Žaba
|
|
| Jana |
|
(2.3.2003 20:06:46)
Petro,
tys to nepochopila. Ja jsem nemela pocit, ze omdlevam, ale byla jsem celou treti dobu porodni v bezvedomi (az na male svetle chvilky). Zacalo to v okamziku, kdy jsem si musela lehnout na zada.
Nezlob se na me, skutecne ti chybi zkusenost - mam nizky tlak a mdloby me vice ci mene provazeji cely zivot. Proti omdleni nemuzes bojovat myslenkou, byt by byla sebeurputnejsi, ale cinem (nejcasteji zmenou polohy).
Vim, ze jsou lide, kteri neomdlevaji, ale me se to stava. Pravdepodobne ti, kteri nemaji sklon k mdlobam ani "normalne", budou i pri porodu mit mensi problemy. Ale ja jsem problemy mela a je mi uplne jedno, ze jini rodi na zadech a problemy nemaji. Pro me, za me, at si rodi treba v zavesu za kotniky, kdyz jim to vyhovuje.
Melo by byt svatou povinnosti lekare (asistentky, sestry) poznat, ze mam problemy, verit mi, ze je mam a podle toho zmenit pristup.
J.
|
|
| Pavla | •
|
(2.3.2003 21:43:24)
Petro,
já ti ale vůbec nerozumím.S někým, kdo se mě ani nezeptá na názor bych ani nevěřila.Rozhodně bych nechtěla aby byl u mého porodu a už vůbec bych nesnesla, aby byl můj lékař.Nikdy přece nemůžu být v takové bezvýchodné situaci, jakou si zde nastínila. Ještě jsem nerodila a tato debata je velmi zajímavá.Začíná mě to zajímat.
|
|
| Jana z MT | •
|
(3.3.2003 9:45:32)
"...a věří doktorům a rodí"
ci skor veri doktorovi, ze ju odrodi, ako sa u nas na Slovensku o porodoch hovori (aj medzi tymi, ktorym klasicky medicinsky pristup vyhovuje)
|
|
| Barča | •
|
(3.3.2003 10:59:41)
Petro, já nechápu, proč tak obhajuješ pasivitu a podvolení se. Můžeš si přece vybrat porodnici, kde k tobě budou tolerantní. A ukazuje se, že i v těch konzervativnějších, když žena dá předem (např. v porodním plánu) najevo své představy, tak jí často vyjdou vstříc. A taková jednoduchá přání jako nerodit na zádech či neodnášet dítě po porodu, to by ti snad splnil i konzervativní Lukáš.
|
|
| Sylvie |
|
(11.3.2003 23:58:31)
Petro,
když budeš při porodu bojovat proti tomu, co ty VNITŘNĚ CÍTÍŠ, tak to porodu vůbec neprospěje, naopak. Počkej si na další díl mého deníčku, už na něm začčínám pracovat... :o)
S.
|
| Sosan | •
|
(12.3.2003 11:04:37)
Gratuluji!
PS: Poslal jsem ti něco do mailu na arconu ohledně křtin (nechtěl jsem to řešit tady veřejně), nevím, jestli se teď dostaneš k poště. Kdyžtak pošli nějaký kontakt na sebe, přepošlu ti to případně jinam.
|
|
|
| Blanka, 4 děti |
|
(14.3.2003 21:53:55)
promiň, ale to snad nemyslíš vážně. O jakém šprajcu to tady hovoříš? Jednalo se o naprosto legitimní požadavek. Reakce na útlak dolní duté žíly v těhotenství je neoddiskutovatelný fakt stejně jako to, že je velmi individuální a dokonce u jedné ženy v každém těhotenství může být jiná. Mně jako šprajc připadají naopak reakce těch porodníků, kteří odmítají vést porod v jiné poloze než vleže resp. vpolosedě. Připomínám, že jsem sama MUDr.
Abych přidala něco ze života. Rodila jsem dvakrát "s přikurtovanýma nohama" samozřejmě vleže na zádech (psal se rok 1989 a 90), pokaždé snadno a rychle. Můj poslední porod loni proběhl tak rychle, že jsem porodila doma, ačkoliv jsem to neměla v plánu. Rodila jsem v podřepu a bylo to skvělé. Tedy, přesto, že jsem na zádech potíže neměla, musím říct, že v podřepu to bylo mnohem příjemnější a snadnější.
Petro, nemůžu s Tebou souhlasit. To Tvoje podvolování se je nesmysl, promiň. Neprospěje to vůbec nikomu a miminku nejméně (ostatně to miminko se dusí úplně stejně jako maminka). Kdyby to bylo tak jak říkáš, tak tu mimo jiné ještě máme rudé bratrstvo, protože totáč sice není nic pěkného, nesouhlasíme s ním, ale nebudeme se šprajcovat. A taky bychom možná umíraly na horečku omladnic, protože nebudeme obtěžovat pana doktora s mytím rukou z pitevny.
|
|
|
|
| Martina+23.t. brusko | •
|
(3.3.2003 12:03:36)
Nejde o to, ze niektore zeny sa upnu na svoju predstavu porodu a vsetko ine im skomplikuje porod - ide o to, ze porod je skratka nejaky biologicky dej a ked skratka moje telo potrebuje tomuto deju istym sposobom vyhoviet, tak sa darmo budem utesovat, ze to musim zvladnut aj inak... potreby su potreby! (stale viac sa stretavam s tym, ze porodnici pri "zabrzdenom" vypudzovani siahnu po kliestoch a mozno by stacilo uplne jednoducho odporucit/pomoct rodicke do inej polohy... som uprimne presvedcena, ze vela porodov by to opat "odbrzdilo").
Ked v diskusii so zdravotnikmi vyslovim svoju predstavu, ze by som chcela dat volny priebeh aj vypudzovaniu, ak pojde vsetko fyziologicky, tak dostavam otazku "A aku konkretnu polohu by ste si teda predtsavovali?" - ja odpoviem, ze nemam konkretnu predstavu, ale skratka by som si rada ulavila tak, ako mi bude prave vtedy najviac vyhovovat - mozno v klaku, mozno na boku a moznoze ma najviac "oslovi" klasicky lah na chrbte... ;-)
Nejde o to, ze nieco apriori odmietam, ide o to, ze chcem mat moznost slobodnej volby, aby som svojim konanim co najviac pomohla svojmu telu a babatku - tak ako to budem citit...
|
|
| Sylvie |
|
(11.3.2003 23:49:29)
Petro, mýlíš se, já se na žádnou polohu neupnula :o) Napoprvé jsem šla k porodu jen a pouze s tou představou (co se polohy týká) že mě nikdo nebude nutit dávat nohy nahoru, protože jsem měla problémy se zády a v téhle poloze mě bezpečně chytaly křeče a měla jsm z ní bolesti. Ze zad jsem se při porodu snažila dostat ne proto, že "bych v ní neporodila", ale hlavně kvůli všem těm problémům, které se na mne nabalily - byla to taková automatická reakce, asi jako když ti pod vodou dochází kyslík, tak vyplaveš nahoru. Naopak, v jednu v chvíli jsem se i nenáviděla za to, že mi dělá takové problémy ležet - to když mi lékař naznačoval, že s mimískem to není tak docela v pořádku a že jsem sobec, když myslím jen na své vlastní pohodlí...
Že to může mít souvislost s nepostupujícím porodem mě v tu chvíli nijak ani nenapadlo, to mi došlo až zpětně, když jsem si uvědomila, jak se najednou všechno pohnulo poté, co jsem se vzpřímila a posléze ulehla nabok - byla to taková fofrovka, že mě málem ani nestačili přetočit zpátky na záda :o) A to mne ani ne dvě minuty předtím lékař přesvědčoval, že si vymýšlím, protože žádný tlak cítit nemůžu, jelikož miminko k porodu prostě připravené není...
Ale to už je fuk, na třetí porod si s klidem taky odjedu do Vrchlabí, pokud se do té doby v Praze nic nezmění :o) Protože porod na porodním lůžku a porod v náručí manžela - to se snad ani nedá srovnat :o))) Vlastně jsem teď za svůj první porod lékařům a asistentkám vděčná, nebýt jich, tak bych tak zoufale nehledala porodnici, která by mi OPRAVDU PO VŠECH STRÁNKÁCH vyhovovala a tím bych i přišla o tu nádhernou zkušenost, kterou teď mám. Tím nechci říct, že Vrchlabí je jediné, kde se dá krásně porodit - jenom to, že je jediné, které já jako vhodné objevila. A díky za něj :o)
S.
|
|
|
|
| Alice | •
|
(2.3.2003 18:07:14)
Petro, vedet co chci, "jít si za svym a pritom zustat clovekem", to je hodné obdivu, ale predevsím to prospeje cloveku samému. Ne kazdy na to má.
Nechat se v téhle dulezité oblasti "zbavit svéprávnosti" se nemusí vyplatit, at uz más nebo nemás zataté zuby, protoze kazdému vyhovuje neco jiného a kazdy se potom s tím jinak srovnává/trápí, coz nemusí vedet predem.
|
|
|
|
| Sylvie |
|
(1.3.2003 19:53:43)
Petro, mne by nikdy nenapadlo nazvat neprůbojné ženy neschopnými :o) Víš co, já sama si většinou docela dlouho nechávám ... na hlavu a všechno po mně tak nějak sklouzává, ale ve chvíli, kdy míra mé trpělivosti přeteče, tak mi není zatěžko udělat solidní cirkus a jít za svým.
Jinak k tomu "bojování". Nevím, za něco jiného bych považovala, kdybych přišla za svojí děckařkou, zahlásila: "Budu rodit ambulantně, tak s tím počítejte a připravte se na to, že vám sem přinesu nevyšetřené dítě, mám na to právo." a něco jiného když za ní příjdou s otázkou, že bych ráda rodila ambulantně, jestli by se dítěte ujala a co mám udělat proto, aby nevznikly nějaké problémy. Když mi v porodnici nechtěli dát mé zdravé dítě, tak jsem taky myslela, že budu na sestru ječet, pak si dojdu pro mimčo, třísku dveřma a volám manželovi, ať nás vyzvedne před nemocnicí... místo toho jsem nasadila úsměv a skoro deset minut opakovala jak kolovrátek: "Cítím se dobře, hlava se mi netočí, nic mě nebolí, dítě je v pořádku, přála bych si ho mít u sebe." Mimochodem, nikdy nezapomenu, jak jsem si coby patnáctiletá chtěla u kamarádky pohladit mé budoucí štěnátko - a jeho přítulná maminka, se kterou jsme vždycky vycházely perfektně, mi málem prokousla ruku... :o) Proč bych tedy já jako lidská samička měla mít upřené právo bojovat za blaho svého dítěte? :o) Opravdu myslíš, že žena ztrácí svou ženskost, když hájí zájmy svého dítěte? Však co už jiného by se od ní mělo očekávat, když ne tohle? :o)
S.
|
|
|
|
| radovan | 
|
(3.3.2003 12:47:35)
Přijde mi, že stále ještě někteří nepochopili, o co jde. Pro maminky, které se nezajímají o porod, je jistě nejlepší když se plně odevzdají do péče personálu v nemocnici, který dnes snad již i s úsměvem mamince a miminku provede vše, co je podle nich správné. Pro maminky, které si seženou informace a vědí, co chtějí a co nechtějí, je v situaci kdy rodím nepřijatelné a vysilující se handrkovat s personálem, že to lze i jinak. Když jsme před rokem vybírali porodnici, tak nám Na Bulovce řekli, že v jiné než klasické poloze na stole u nich rodit nemůžeme, protože "jim to hygienik zakázal, protože by tekla plodová voda po podlaze, ale ona i tak stejně teče." Nakonec jsme rodili doma. Aby maminky nemusely jezdit do Vrchlabí nebo rodit doma, buduje se v Praze Porodní dům U Čápa. Kdo by mohl pomoci při budování darem finančním nebo věcným nebo brigádou, nalezne podrobnosti na http://www.rodina.cz/cap/ Jsou zde také snad všechny užitečné informace o přirozeném porodu a názorech pro i proti.
|
| Sosan | •
|
(3.3.2003 13:33:45)
Tak hloupou odpověď pro zdůvodnění polohy při porodu vám dal lékař, porodní asistentka, vrátný nebo kdo?
|
|
| Sosan | •
|
(3.3.2003 13:37:51)
Ještě jsem si vzpomněl, že to docela koresponduje s naší zkušeností ze soukromé agentury, která nás připravovala na porod a rozhodně nedoporučovali CAP. Právě proto, že kvalita tam poskytnutých služeb byla značně náhodná a především ta obyčejná porodnice na Bulovce, kam člověka automaticky při potížích přešoupli, prý nestála za moc. U Apolináře si umějí umej podlahu :-)
|
| Julie, Annabelle 14. mesicu | •
|
(3.3.2003 14:18:25)
Jak jsem se jiz vyjadrila, porod doma neodsuzuji. Stejne mne ale zajima, zda si zeny rodici doma, uvedomuji, jakemu riziku vystavuji sebe a sve miminko. Porod doma je jiste krasny, ale jenom za predpokladu, ze vse jde "hladce". A co kdyz nastanou komplikace? Vzdyt komplikace pri porodu rozhodne nejsou mimoradne... Ja osobne bych takove riziko nemohla podstoupit. Vzdyt staci jen chvilicka a dite muze byt postizene na cely zivot.
|
| Ája, 33. týden | •
|
(3.3.2003 14:34:24)
Julie,
já myslím, že uvědomují, jen se možná spíš dívají na tu převážnou většinu případů, kdy to dopadne dobře, a ne na to malé procento, kdy nějaké komplikace nastanou. Kromě toho z těch, co chtějí rodit doma, není moc těch, které by chtěly rodit doma BEZ POMOCI - a pokud je u nich porodní asistentka, je velká šance, že si aspoň s částí komplikací dokáže poradit ona.
Aby bylo jasné - já bych si rodit doma taky netroufla, ale nemyslím si, že by ty holky, které to chtějí, podstupovaly nějaké děsivé riziko a byly nezodpovědné. Pokud to funguje venku a nezvyšuje jim to statistiky úmrtnosti rodiček, tak to při dodržení určitých podmínek asi tak hrozné nebude. Jasně, o něco vyšší riziko tu asi je, ale to nechť si rozhodne každý sám za sebe. A taky naprosto chápu, že když se někdo v minulosti setkal s nějakým problémem, že má potřebu větší jistoty a do porodu doma by v žádném případě nešel.
|
| Jarka, dvě dcery | 
|
(3.3.2003 15:38:47)
Vím, jak to myslíš. Je to pravda - v převážné většině případů se nic nestane, všechno dopadne dobře. Já ale říkám, že komplikace si člověk neobjednává. Ty prostě přijdou. Já jsem svou dceru mohla v klidu a v pohodě porodit doma. Nejspíš by to tak i dopadlo, kdybych se hned nerozjela do porodnice. Byla na světě od prvních stahů za necelé tři hodiny. Porod šel jak po másle, doslova ze mě vyklouzla, ani moc tlačit jsem nemusela. Paráda! O to větší byl pro mě šok za ty dva dny, kdy se mi holčička málem udusila. Proto jsem tak opatrná. Opravdu, nikdy člověk neví, co se přihodí a kdy a v jaké chvíli bude každá vteřina drahá. Já osobně bych si to netroufla - ani porod doma, ani ambulantní porod. Víš, nerada bych se někoho dotkla, chápu, že každý jsme jiný a přemýšlíme jinak. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že při porodu doma a ambul.porodu jde především o pohodlí a pohodu maminek, které spoléhají na to, že dítě prostě bude v pořádku. Jistě, když se vyskytnou komplikace, každá se okamžitě sbalí a odfrčí do nemocnice a ve velké většině případů se stihne všechno "napravit" a vše nakonec dopadne dobře. Ale hodně mi tam vadí ten moment, že vždycky se to stihnout nemusí. Bohužel. Jak říkám, já osobně na to nemám. Nezvládla bych tu tíhu odpovědnosti, strašně bych se bála o to malé. Porod není jenom záležitostí maminky, ale i toho miminka. Ono mluvit neumí a nemá možnost se k tomu vyjádřit. Jak by asi odpovědělo miminko v bříšku na dotaz: hele, broučku, máš dvě možnosti, jak se narodit: buď se narodíš doma, maminka tě hned po narození bude chovat a hladit, konejšit a těšit se s tebou. Bude tam i odborná sestra, která všechno ohlídá a kdyby se stalo něco neočekávaného, pojede se do nemocnice. Problém je v tom, že sice málokdy, ale někdy se může stát, že na zásah už bude pozdě a ty se narodíš třeba s nějakým postižením, se kterým budeš žít celý život. Anebo je tu druhá možnost - a to, že se narodíš v nemocnici. Nebude to tam tak hezké a příjemné, nicméně maminka tě tam taky bude chovat a hladit a konejšit. Kolem bude dost doktorů a sester, kteří jsou školení na to, aby rychle zasáhli v případě jakýchkoli komplikací. Tím pádem se riziko nějakého tvého poškození značně snižuje. V nemocnici pobudeš s maminkou pár dní a pak půjdete domů.
Já, kdybych byla to miminko, tak bych asi odpověděla: no, když budu i v tý nemocnici s maminkou a ona mě bude chovat, tak proč bych měla riskovat nějaké komplikace? Za pár dní budeme stejně doma, tak o co jde? :o)))
|
| *Aida* | 
|
(3.3.2003 19:43:23)
Mila Jarko,
kdybys rodila jinde nez v Cechach, tak bys 2 dny po porodu pravdepodobne v nemocnici uz stejne nebyla. Tady v UK se po nekomplikovanem porodu chodi domu nejpozdeji po 24 hodinach (nejdrive po 6 hodinach, alespon v nasi mistni nemocnici). Takze pro takovou komplikaci jakou prozila Tvoje dcera je v me situaci (ziju v UK) nakonec stejne jedno kde porodim.
PS: Muj syn se narodil neplanovanym cisarem po dlouhem porodu a plodovou vodou se dusil jeste nekolik dni...vim co myslis.
|
|
|
| Lukáš |
|
(3.3.2003 21:35:08)
...s komplikacemi, kterých bych se bál, si porodní asistentka doma neporadí...
To není útok na PA, jen reálnější pohled na věc. ˇˇCím víc toho člověk zažije, tím větší má pak před porodnictvím respekt. Staré přísloví, že tele se nebojí ani lva, může dostat bolestnou podobu..
|
| Lubylu |
|
(3.3.2003 22:08:09)
Lukáši,
a ty si myslíš, že taková porodní bába, jak je rád nazýváš, která zasvětila porodnictví celou svou kariéru k němu nemá respekt?
Opravdu si myslíš, že por. báby jsou mnohem lehkovážnější než porodník a nemají k lidskému životu úctu?
Ale to z tebe opět mluví tady už mnou zmiňován tvůj nedostatek respektu k porodním babám.
S tím asi nic nenadělám, ledaže by jsi se vydal na "zkušenou" do zahraničí a nějaký rok po boku takové 50ti leté PA pracoval.
Pořád se mi totiž zdá, že nevíš, co vlastně všechno taková PA v UK musí znát a umět.
Ed
|
| Lukáš |
|
(4.3.2003 17:37:11)
Milá Ed,
rád bych Tě ujistil, že si porodních bab vážím.
Porodní bába není předně nijak hanlivé ani výsměšné označení porodní asistentky, ale tradiční název této profese. Žádnou z nich bych nepodezíral z neúcty k lidskému životu. O tom, že některé z nich sou poněkud lehkovážné mě přesvědčují svým mediálním vystupováním.
Tvá poznámka, která naznačuje, že mám málo zahraničních zkušeností je jednak nepravdivá, pak taky trochu podpásová.
Vím, že toho musí PA znát a umět hodně, ale doufám, že uznáš, že plně erudovaný porodník toho musí znát a umět ještě krapet víc. Stejně bych se Tě mohl ptát jestli si myslíš, že nevíme o čem mluvíme, když upozorňujeme na možné komplikace.
Většina PA jsou pro mě spolupracovnice, kterých si vážím. Stejně jako mezi lékaři jsou mezi nimi lepší i horší. L.
|
| Lubylu |
|
(4.3.2003 18:40:58)
Samozřejmě Lukáši uznávám, že porodník toho musí znát a umět více. Netroufla bych si tvrdit opak. Konec konců už jsem tu psala, že PA se snaží odchytit komplikace, s kterýma by si buď nevěděla rady, nebo uzná, že potřebuje odbornější pomoc a tu poskytne porodník.
Ale pokud mluvíme o komplikacích u porodu, tak vím, že exisují. Věřím, že víš o čem mluvíš, tak jako věřím, že má PA ví o čem mluví, když mě s těmito komplikacemi obeznamuje. Nemyslím si, že by mi o nějaké komplikaci neřekla, protože neví, že by mohla nastat.
Napsal jsi sám, že jde o SPULUPRÁCI, ale tu si představuju já tak, že porodník je spokojený s tím, že PA ví co dělá a na sál mu nepřiveze umírající rodičku nebo novorozeně. V UK to tak rozdhodně funguje.
Byl by jsi tedy spokojen s tím, aby PA, které praktikují v tvé porodnici asistovaly porodům samy? Nebo se musí ještě hodně změnit?
V každém případě nejde srovnávat české PA se zahraničními nebo ano?
Právě proto jsem ti napsala, ať vyjedeš na zkušenou do zahraničí, protože mi připadá, že když píšeš, že PA není dostatečně kompetentní, aby sama vedla porod a rozpoznala komplikace, že si představuješ české PA a nevíš, že v zahraničí je tomu docela jinak.
O těhotnou se zde stará PA, porodu asistuje PA, po porodu se o maminku a miminko stará PA. Jsi pro, aby tohle bylo umožněno i českým PA?
|
| Lukáš |
|
(4.3.2003 20:57:24)
Nevzpomínám si, že bych psal něco o tom, že sou PA nekompetentní.....
Zahraniční stáže už taky nejsou ničím, co by se u nás celkem běžně nedělo a pravidelné evropské kongresy EAOG a EBCOG dávají šanci seznámit se s poměry v zahraničí.
Mé poznámky si, ale vztahuj vždy k poměrům u nás.
Když si nalistuješ mé hlavní výhrady k domácím porodům dočteš ¨se hlavně o nepřipravenosti našeho zdravotnictví. Diskutovat pak lze, jakým směrem se vydat v reformách. Stejně jako většina kolegů považuju domácí porod za slepou kolej vývojem moderního porodnictví ale nikomu bych nic nezakazoval. Trvám ale na tom, aby všichni "přirozeníci" pravdivě informovali rodičku co jí čeká v případě komplikací.
L.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| radovan |
|
(3.3.2003 17:08:40)
Přijde mi, že stále ještě někteří nepochopili, o co jde. Pro maminky, které se nezajímají o porod, je jistě nejlepší když se plně odevzdají do péče personálu v nemocnici, který dnes snad již i s úsměvem mamince a miminku provede vše, co je podle nich správné. Pro maminky, které si seženou informace a vědí, co chtějí a co nechtějí, je v situaci kdy rodím nepřijatelné a vysilující se handrkovat s personálem, že to lze i jinak. Když jsme před rokem vybírali porodnici, tak nám Na Bulovce řekli, že v jiné než klasické poloze na stole u nich rodit nemůžeme, protože "jim to hygienik zakázal, protože by tekla plodová voda po podlaze, ale ona i tak stejně teče." Nakonec jsme rodili doma. Aby maminky nemusely jezdit do Vrchlabí nebo rodit doma, buduje se v Praze Porodní dům U Čápa. Kdo by mohl pomoci při budování darem finančním nebo věcným nebo brigádou, nalezne podrobnosti na stránkách Porodního domu U Čápa. Jsou zde také snad všechny užitečné informace o přirozeném porodu a názorech pro i proti.
|
|
|
|
| Petra, 2x v nemocnici, 2x doma | •
|
(21.3.2003 10:57:54)
Milá Andreo,
to se podivis! Rozdil mezi nemocnicnim porodem a porodem v duveryhodnem prostredi je propastny!!!
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)